Blog

Majitelé si přáli, aby měli všude dostatek světla a volnosti, samozřejmě i venku na zahradě. Nové bydlení v Divoké Šárce je opakem tmavého bytu, ve kterém ještě nedávno bydleli. Manželé neponechali nic náhodě a k tvorbě zahrady si přizvali zahradního architekta Daniela Tadiče. „Neměli jsme čas a nejsme znalci rostlin,“ říká paní domu, „a tak jsme si nechali zahradu navrhnout i založit, aby byla po celý rok hezká a všemu se tu dařilo.“

Citlivá návaznost na okolní prostředí

Základem harmonické kompozice přírodní zahrady je citlivá návaznost na okolní prostředí a krajinu. Kdysi bývala na svažité parcele louka, která dnes ještě pokračuje na volném pozemku nad domem. „Byla původně kompletně zatravněná s několika solitérními keři a stromy,“ říká architekt Tadič. „Změnu koncepce způsobila právě vidina náročného sekání svažitých částí terasovitého pozemku. Všechny svahy byly proto osázeny a trávník jsem zachoval pouze na rovných částech teras. Vznikly tak pohodlné travnaté cesty, které se lehce udržují.“ Terénní úpravy probíhaly už v průběhu stavby. Když se totiž dům i s oplocením dostavěl, na zahradu by se už těžká technika nedostala.

Majitelé si přáli divočejší zahradu, která bude respektovat okolí, nechtěli ji zaplnit cizokrajnými prvky.

„Investoři požadovali okrasné traviny, bylinky, záplavu květů během celé sezóny a samozřejmě nenáročnou údržbu,“ vyjmenovává architekt. „Mým hlavním záměrem bylo začlenit dům a zahradu do prostředí Šáreckého údolí. Tomu všemu nejlépe odpovídal „stepní styl“ doplněný středomořskou květenou, která vyžaduje minimální péči.“

Okrasné traviny

Základem stepi jsou okrasné traviny – kostřavy (Festuca), prosa (Panicum), ovsíře (Helictotrichon) a ozdobnice (Miscanthus cv.) vhodně doplněné suchomilnými lučními květinami – řebříčky (Achilea), třapatkami (Rudbeckia) nebo pryšci (Euphorbia). Středomořskou atmosféru vnášejí do zahrady bylinky, které často provoní také kuchyni a jídelnu.

Hlavně svah pod terasou se při jasném počasí koupe celý den v horké sluneční lázni, proto zahradní architekt musel vybrat takové rostliny, které teplo a žár dobře snášejí. V bylinné zahrádce tak roste tymián, 4 druhy šalvěje, oregáno, yzop, saturejka, levandule…

Paní domu miluje zvlášť pupalky, které kvetou žlutě po celé léto. Bylinky se střídají v kvetení například s fialovými květy astřiček nebo s rozchodníky (Sedum), mnohokvěty (Kniphofia) a šantami (Nepeta). Na sklonku léta zahradu ozdobí vzdušná květenství vysokých travin, která vydrží až do jara.

Daří se také růžím

Středomořskou atmosféru vnášejí do kompozice ibišky (Hibiscus), juky (Yucca), cesmíny (Ilex), kručinky (Genista) a bobkovišně (Prunus laurocerassus). Většina z nich je stálezelená a zdobí zahradu po celý rok. Daří se tu také růžím, některé tu dokonce začaly růst samy – divoké, popínavé i plazivé…

Zahradu dělají zahradou hlavně vzrostlé stromy, a ty tu naštěstí zůstaly, největší je javor a ořešák. Překážela jim ale navážka zeminy, takže se kolem kmenů musel ponechat volný prostor, který byl téměř umělecky obkroužen gabiony. To se ukázalo jako mnohem praktičtější řešení než dřívější dřevěné bednění, které přece jen začne časem hnít. Zahradu zdobí i stará jabloň a nově vysazený svitel latnatý (Koelreuteria paniculata), jeden z mála stromů, který kvete uprostřed léta.

Na severní straně za domem vzniklo místo pro nevelkou terasu. Sluníčko svítí odpoledne jen do její poloviny, v parném létě je tu proto vítaný chládek. „Terasu s nádechem orientu jsem navrhl jako živý obraz,“ říká architekt Tadič. „Sestava bambusu, tisu a japonského javoru je při pohledu z interiéru domu zarámována velkým oknem. Kompozice je jednoduchá a klidná, tvoří protiváhu divoké přírodě na svažité části zahrady.“

K romantice přispívá asociace se starými stromy

Jako doma tu jsou také popínavé liány. Po domě se pne jako divá vistárie, majitelé mají jen trochu obavy, aby časem neničila střechu. Je to odrůda, která začíná kvést až po několika letech, takže se na barevné převislé hrozny ještě čeká. Vistárie, zvlášť ty mohutnější, ale působí vznešeně po celý rok. Na podzim, když opadají listy, odhalí propletené dřevité výhony, které šplhají do závratné výšky. Na jaře a v létě zase zahalují dům krásnými listy. Po celý rok zdobí zahradu také břečťan popínavý. K romantice určitě přispívá asociace se starými stromy, zdmi, zříceninami nebo kamenitými lesy, kde to má břečťan mimořádně rád. Starost o zahradu není náročná, zápasí se tu snad jen se slimáky. Plevel tu skoro nezahlédnete, ten hravě zvládne paní domu. Na jaře přijde na pomoc zahradník, dva dny stříhá, co odkvetlo, a také trávy, které přes léto vyrostou a na zimu zůstanou vysokými modelkami pro ozdobu.

Když byly hotové základy domu, přišly na řadu gabiony – úsporné, jednoduché a ekologické stavební konstrukce. V zahradě jsou využité jako opěrné zdi, zídky nebo ploty. K jejich výrobě se používá antikorozně upravený drát, náplň tvoří zpravidla kameny.

Elegantnější, rychlejší i levnější řešení

Pán domu se před několika lety, kdy se gabiony v zahradní architektuře ještě nenosily, nechal inspirovat blízkou železniční dráhou. Stačilo oslovit stavitele a brzy měl gabiony i na vlastní zahradě. Nejenže působí atraktivně na pohled, ale jsou také funkční, drží svah a vytvářejí terén. Představují elegantnější, rychlejší i levnější řešení než například betonové zdi, které mohou popraskat nebo se musí odvodňovat. Ke stavbě stačí drátěné sítě a pytle kamení, ke stavění není třeba míchaček.

Musí být zabudovány do hloubky, aby měly správnou pevnost. Kameny časem získají přírodní odstíny, takže do krajiny přirozeně zapadnou. Výhodou je i to, že se gabiony dají tvarovat. Ostatně z gabionů si majitelé nechali vytvořit dřevník, který zároveň zpevňuje svah nad domem. Vhodným řešením je nechat konstrukce částečně prorůst popínavými rostlinami nebo je jinak ozelenit. Do drátěných sítí se mohou vložit místo kamenů například květinové truhlíky. Rostlinky jimi prorůstají a celek působí hezky vzdušně. Jakákoli zeleň plochu gabionu zjemní a dotvoří stejně dobře jako výsadba na klasické suché zdi.

Terasy jsou z tropického dřeva. Majitelé je záměrně nenatírají, proto získaly našedlou patinu. Nábytek z teakového dřeva na přední velké terase natřeli teakovým olejem, na zadní zahrádce ho už naopak ponechali bez nátěru, což si paní domu více pochvaluje. Na jaře ho prý stačí odrhnout drsným kartáčem mýdlovou vodou. „Zvlášť dobře se to dělá, když hodně prší,“ usmívá se. „Čisté dřevo mám zkrátka radši,“ přiznává. Dalšími prvky ze dřeva, které zahradu přirozeně doplňují, jsou železniční pražce, po nichž vystoupáte k domu nebo které přidržují okraje záhonů. Atmosféru dotvořilo také jednoduché bílé osvětlení základních geometrických tvarů na terase i na vršcích plotu.

Na své zahradě žije paní domu odmalička. V jejím mládí to byl prastarý sad s kouskem zeleninové zahrádky. Protože miluje přírodu, barvy a zeleň, rozhodli se s manželem, že si vysázejí okrasnou zahradu. Před 40 lety měli to štěstí, že mohli jednu takovou krásku navštívit a inspirovat se. Dříve totiž takové zahrady nebyly běžně k vidění a už vůbec ne na venkově.Jak říká paní domu, zahrada představuje hlavně neuvěřitelně moc práce, a už proto ji člověk musí brát jako koníčka. Měl by vzít v úvahu, jak rostliny rostou a jak se přizpůsobují prostředí. Je třeba sledovat, co jim vyhovuje, a co se jim naopak nelíbí, a podle toho se k nim chovat. Uměním není osázet zahradu, ale hlavně ji udržovat. Proto se majitelka zahrady vyhýbá bambusům nebo trávám, které odnožují a nejde je jednoduše dostat ze země.

Neuvěřitelné množství kamení

Nejdříve se manželům zalíbily skalničky, a tak se na jižní straně domku stavěla skalka. I když to dnes už téměř není vidět, muselo se navézt neuvěřitelné množství kamení, aby byl terén členitější. Protože mají rádi pastelové barvy, zalíbily se jim rododendrony a azalky, a tak posouvali plot, začali vyvážet spoustu jílu a postupně vytvářet potřebné komposty a humus. Ostatně u lesa je pro tyto krasavce ideální prostředí.

Je až k podivu, že tak bujná zahrada má problémy s vodou. Protože tu v kopcích nemají studnu, musejí ze všech střech svádět vodu do dvou betonových bazénů (dříve v nich otec košíkář namáčel proutí). Průtrž mračen tak bývá vítanou záchranou. Paní domu má s hospodařením s vodou letité zkušenosti. Už jako malá ji nosila v konvích z místa vzdáleného 200 metrů od domu.

Velké červené dlanitolisté javory

Dominantou zahrady jsou dva velké červené dlanitolisté javory, sázené jako jedny z prvních dřevin. Počátečních deset let se musely chránit v zimě před sněhem a pozdními mrazy, protože natahují brzy mízu. V zahradě rostou vzácné jehličnany, které v této nadmořské výšce běžně nenajdete. Obdiv vzbuzuje pajehličník přeslenatý (Sciadopitys verticillata), jehož domovem jsou horské lesy jižního Japonska, nebo ostrolistec Cunninghamia lanceolata z východní Asie. Najdete tu buky – Fagus sylvatica ‚Roseomarginata‘ nebo ‚Rohanii‘, krásné a s nádherným olistěním. Shánění dřevin tehdy znamenalo hodně cestování. Nejvíce jich majitelé pořídili ve školkách v Litomyšli, ostatní vzácnější rostliny vždycky jen v amatérských zahradách. V celé zahradě je mnoho druhů rostlin, převážně skalničky, trvalky, cibuloviny. V přední části chalupy se snaží pěstovat rostliny našich babiček tak, jak by to na venkově mělo být. Ozdobou by měly být růže, floxy, fuchsie, muškáty…

Také se nezvykle pobavíte

„Vzrostlá zahrada znamená stříhání, zaštipování, choroby, škůdce,“ říká paní domu. „Ale naopak se uklidníte, když tu ráno hlaholí ptáci nebo když v době sucha přilétnou až k vám a doslova se těší, až se budou při kropení sprchovat. Také se nezvykle pobavíte. Přišla mě navštívit jedna stařenka, stály jsme uprostřed zahrady a ona se jen tak rozhlížela a nic neříkala. Najednou spadla na zem a rozhodila ruce do stran. Potom se posadila, rozesmála se a povídá: „Jsem v ráji, teď můžu klidně umřít.“