Blog

Před jedenácti lety tu rostly jen kopřivy do pasu, ostřice, několik keřů, jívy a jabloň. Je až k podivu, že rodina zvládla navrhnout a vytvořit zahradu vlastními silami. Pán domu dokonce přetvořil hromadu kamenů, které zbyly z přestavby stodoly, v zahradní stavby a stavbičky.

Tvorba zahrady byla po rekonstrukci domu a stodoly hlavně pro ženské osazenstvo spíš už velkou zábavou. Zkrátka blaženě skočily od malty k rostlinám. Začalo se postupně, nejdřív u domu, časem se všichni mohli věnovat i vzdálenějším oblastem. Terénních úprav nebylo třeba, zahrada se výškově rozčlenila už při těžbě jílu. Pozemek o úctyhodném rozměru 6 800 m² má podobu mělké kotliny, lemované zvenku plaňkového plotu vysokými stromy a ze strany silnice kamennou zdí s plotem. Vznikla tak zahradní oáza, do které zvenku těžko nahlédnete.

Hodně muziky, málo námahy

Středu zahrady vévodí velký trvalkový záhon. „Na jeho místě bylo dřív smetiště, kde se válely hrnce a jiné staré haraburdí,“ vzpomíná paní domu. „Udělali jsme z něj ohniště, na kterém shořelo harampádí z domu a ze stodoly. Na vypáleném místě jsme pak vysadili kopretiny a řekli si, tady bude velký záhon.“ Předvádějí se na něm kromě jiného nejrůznější odrůdy gerania, kolem komule Davidovy neboli motýlího keře opravdu romanticky poletují motýli. Na jaře první rozkvetou čemeřice, narcisy, tulipány, modřence a plicníky, jako velká kytice pro nevěstu bíle svítí v centru záhonu tavolník. V létě postupně rozkvétají kosatce, plamenky, skalkové růžičky a velké keřové růže, kopretiny, denivky v různých barvách, žlutozelený atraktivní kontryhel se stříbřitými listy, třezalky a další trvalky. O barvy se v podzimním záhonu postarají kvetoucí jiřiny a chryzantémy.

Po celý rok zahradu prosvětlují keře s barevnými listy, přeborníky jsou červenolisté dřišťály, žlutě nebo bíle panašovaný brslen, který neopadává ani v zimě, nebo poléhavé zlaté a stříbrné jalovce. Stráně, které byly problematické na sekání, osadili majitelé keři – jsou tu tavolníky v různých kultivarech od nízkých přes střední až po vysoké, dále kultivary skalníků, kaliny s velkými koulemi drobných bílých kvítků, bíle nebo žlutě panašované svídy a šeříky, které se během tří až čtyř let rozrostly a spojily v jeden celek. Dnes už s nimi není starost, kromě příležitostného přistřihávání. Za stodolou zbylo místo na malý sad s ovocnými stromy, které pomáhá stříhat kamarádka zahradnice.

Protože je pozemek rozlehlý, majitelé se snažili, aby jim v budoucnu dal co nejméně práce. Na řadu míst, kde se sázelo, proto položili fólii a mulčovací kůru. „Propustí vodu, podrží ji v půdě a je pod ní tepleji, navíc na fólii kůra tolik netleje,“ pochvaluje si dcera Tereza. Záhony tak plejí jen na jaře a podruhé až na podzim.

Střídání barev v zahradě

Rostliny vysázené v patřičných rozestupech se rozrostly v souvislé porosty, které kvetou postupně jeden po druhém, nebo společně zahradu probarvují. Tvůrkyně zahrady si nemohou vynachválit Květiny Sandra, kde pořídily většinu rostlin. Daly si záležet na barevných tónech, jež prostor rozzáří v různých ročních obdobích. Předvede se žluto-zlatá stráň, další s růžově kvetoucími tavolníky a rododendrony v horní části zahrady září od žlutooranžové přes červenou, oranžovou až po bílou.

Okolí bazénu zdobí modré perowskie, nedaleko jezírek najdete záhon s vřesy a spoustou kultivarů třezalek, které vytvářejí žlutě kvetoucí koberec, posléze ozdobený drobnými červenými bobulemi. Na jaře ozdobí bývalé chlévy, v kterých je dnes dílna, klematisy, v létě převezme kvetení zimolez. Stěnu u domu zkrášlují pnoucí hortenzie, za domem najdete schovanou modrou hortenzii. Hned za vstupní branou roste rakytník řešetlákovitý, u stodoly trnitá hlohyně s nápadnými červenými bobulkami.

U stodoly zaujmou osázená kamenná koryta z chléva i bohyšky, hlavně atraktivní panašované. Jeden záhon za stodolou kvete od jara do podzimu bíle, na jaře pro změnu ozdobí místo opodál růžově kvetoucí skalka. Zahradu zdobí levandule i žlutě kvetoucí svatoliny cypřišovité. Rostliny převyšují zajímavé stromy, například roubovaná vrba, která se stříhá, aby vytvořila pravidelný deštník, moruše nebo panašované javory, roubované převislé modříny, zlatá katalpa, panašovaný tulipánovník nebo různé kultivary borovic. Odpustit si nemohli majitelé ani zeleninovou zahrádku a školku hned v sousedství, kde množí rostliny.

V zahradě nechybí ani voda a kámen

Dalším naprosto nepřehlédnutelným prvkem zahrady je kaskáda tří jezírek. Nejdříve vzniklo vrchní malé, napájené samospádem ze studny. Z něj teče voda do dalšího a za kamenným můstkem je vybudováno třetí, největší.

Stodola bývala dvakrát tak dlouhá a průjezdná. Zřícená část stavby se rozebrala na kameny, které pro změnu miluje pán domu. Z nučického pískovce zbarveného do červena tak vznikly na sucho poskládané zídky. Vyjímají se na nich suchomilné rostliny, jako levandule, tařice, santolina, lewisie, skalkové floxy, různé druhy netřesků (ty jsou zvlášť nápadné v mezerách mezi kameny), mydlice lékařská, skalkový hořec nebo dračíky. Z kamene vznikly i vyvýšené záhony, lavice a krásné „staré“ sešlapané zahradní schody. Původní jsou jen nízké sloupky za vstupní branou, které zbyly z polozřícené kůlny, osázené miniaturními šeříky a skalníky, které mají rády sucho.

Rozlehlá zahrada potřebovala kompost. Vznikl vzadu na kopci, kde byla kupodivu dolina plná vody. Až časem majitelé zjistili, že je na pozemku vysoká hladina spodní vody. Je to neuvěřitelné, ale na této zahradě se nemusí zalévat. „Kropíme, jen když koupíme nové rostliny, aby zakořenily,“ přiznává Tereza. Starost jim naopak přidělal hryzec, který se živí kořínky rostlin, zahynul tak převislý červený buk a málem i roubovaná moruše. Naštěstí jsou v kraji kuny, takže bylo brzy po problémech. Zájem o zahradu výmluvně dokládají slova paní domu: „Tak velká zahrada je nám už malá. Když přineseme keřík, není najednou kam dát.“

Označení „středně organizovaná a mírně divoká“ přísluší autorovi tohoto netradičního projektu, inženýru Zdeňkovi Sendlerovi. Zahrada se zcela vymyká obvyklým řešením a je originálním výsledkem souhry architektů domu i zahrady a nemalého úsilí ze strany zahradnické firmy.

V souladu s horskou přírodou

Majitelé pozemku mají blízký vztah k horské přírodě a přáli si, aby to na jejich zahradě bylo patřičně znát. Přestože zahrada nepatří mezi největší (měří 600 m2), měla se do ní vejít – kromě prostoru pro aktivní odpočinek celé rodiny – také užitková část.

„Původně byl na pozemku pouze zaplevelený prostor s deponovanou hromadou ornice, jež zbyla po skrývce půdorysu stavby domu,“ vzpomínají realizátoři. Bylo nutné provést hrubé terénní úpravy a potom přistoupit ke stavbě zpevněných ploch, chodníků a teras. Zahradní firma instalovala automatickou závlahu v prostoru budoucího trávníku, připravila prostor pro pískoviště, dovezla kameny, které rozmístila po zahradě a na propojovací cesty.

Zeleninová a bylinková zahrádka

Největší kusy doputovaly do prostoru u ohniště, aby tam dotvořily kompozici evokující volnou přírodu. Mezi prvky aktivního využití prostoru patří kromě ohniště také tělocvična pod širým nebem a trávník, navazující na venkovní terasy. Zeleninová a bylinková zahrádka našla své místo poblíž pískoviště a prostoru pro dětské hry, které lze pohodlně sledovat z terasy domu. Největší pozornost ale poutají masivní dubové trámy, které autoři použili jako záměrný kontrast k jemnosti vysázených travino-bylinných partií.

„Pozemek jsme upravili půdním kultivátorem, následovalo odstranění nečistot, obohacení půdy o kvalitní substrát a závěrečné srovnání terénu. Následovala výsadba hlavních stromů a keřů, dále trvalek a travin, mulčování výsadeb různými frakcemi lomového kamene a pokládka kobercového trávníku,“ vypočítává zástupce realizační firmy.

Příklad použitých rostlin

Stromy Pinus sylvestris – borovice lesní; Acer campestre – javor klen; Acer platanoides – javor mleč; Amelanchier lamarckii – muchovník Lamarckův; Prunus avium ‚Plena‘ –  třešeň ptačí; Sorbus aucuparia ‚Edulis‘ – jeřáb ptačí; ovocné stromy –  jabloň, třešeň, hrušeň Živá stěna Carpinus betulas – habr obecný Keře listnaté Amelanchier ovalis – muchovník oválný; Chaenomeles x superba – kdoulovec nádherný; Cornus florida – dřín květnatý; Cornus mas – dřín obecný; Cornus sanguinea ‚Midwinter Fire‘ – svída krvavá; Perovskia atriplicifolia – Perovskie lebedolistá; Viburnum opulus – kalina obecná; Cydonia oblonga – kdouloň obecná Trvalky Achillea – řebříček, Ajuga – zběhovec, Alchemilla – kontryhel, Anemone – sasanka, Coreopsis – krásnoočko, Delphinium – stračka, Euphorbia – pryšec, Hemerocalis – denivka, Leucanthemum – kopretina, Linum – len, Thymus – mateřídouška, Verbascum – divizna, Veronica – rozrazil Traviny Calamagrostis – třtina, Deschampsia – metlice, Festuca – kostřava, Miscanthus – ozdobnice, Stipa – kavyl Bylinky máta, šalvěj, saturejka, meduňka, tymián, levandule, pažitka Popínavé rostliny Clematis – plamének, Parthenocissus – loubinec Cibuloviny Tulipán, narcis, modřenec, česnek, bledule, sněženka

Krása a účelnost minimalismu

Zpevněné plochy jsou pokryty betonovou dlažbou (terasa u vchodu do domu, parkovací stání s pergolou, vjezdový parter), usazenou do obruby z pásové ocele. U ostatních zpevněných ploch se objevuje mlatový povrch, jsou tu i kamenné stezky osázené vegetací. Kompozice vyniká použitím travinných a trvalkových společenstev doplněných cibulovinami. Smíšené štěrkové záhony tvoří výsadby muchovníků, javorů, třešní a borovic.

Jižní strana pozemku je využita pro volnočasové aktivity, jimž slouží kobercový trávník a pískoviště. Jelikož v tomto území stojí domy poměrně blízko sebe, požadovali majitelé takový návrh řešení, který zajistí soukromí, a přesto nenaruší běžný kontakt se sousedy. Na západní straně najdeme živý plot z habrů, doplněný klasickým pletivem, část pozemku je obehnána kamennou zdí ze stejného materiálu jako obklad rodinného domu. Vnitřní prostor zahrady ze západní strany využívají majitelé pro pěstování drobného ovoce a bylinek. Najdeme tady také zeleninovou zahrádku, kompost a vstup do vinného sklepa.

Nedílnou součástí zahrady je nápadité zahradní osvětlení a automatický závlahový systém pro trávníkové plochy. Celý pozemek je nádherně orámován horizontem brdských kopců a pohledy ze zahrady jsou vedeny na krásnou nivu řeky Berounky. Styl zahrady evokuje přírodní krajinu a travinobylinné společenstvo v kamenném mulči navozuje blízkost hor. Zahrada se vymyká běžným pravidlům, navozuje odraz volnosti a krásy přírody horských plání.

„Jsou svahy v ekozahradách výhodou, nebo nevýhodou?“ zeptali jsme se přímo profesionálky v oboru Jany Novákové a přesvědčili ji, aby nám ukázala dobré příklady ze své dlouholeté praxe designérky a realizátorky v jedné osobě.

Pro každého něco

„Konkrétní řešení vždy záleží na tom, jaký má svah sklon, jak je pozemek velký a jaké jsou představy majitele o jeho využití. Nejlepší je, pokud jde o jižní svah, dá se využít teplé mikroklima. Údržba bude ale složitější než na rovině,“ říká na úvod naše průvodkyně a uvádí i konkrétní příklady známých pražských svahů, které se úspěšně využívají pro pěstování vinné révy (např. v Troji) nebo ovoce (třešňové a mandloňové sady na Petříně). Stranou nezůstávají ani zatravněné plochy, které chrání svahy před erozí, ale poměrně obtížně se sečou. „Lépe je svah osázet keři nebo půdopokryvnými bylinami, které ho zpevní svými kořeny. Zejména v případě větších svahů pak není od věci použít mulčovací textilie, které povrch ochrání, než nám rostliny vyrostou. Vybírat můžeme z celé řady druhů,“ podotýká Jana Nováková a jako dobrý příklad uvádí růže svraskalé a dřišťály – keře, které překrásně kvetou a zároveň poskytují bobule a celoroční úkryty ptákům.

Mohou to být i tavolníky a mochny křovité, které se navíc velmi rychle rozrůstají. Nebo meruzalky, kvetoucí brzy zjara a lákající hmyz. Z plazivých druhů se podle zkušeností naší průvodkyně nejčastěji používá brslen Fortuneův, barvínek a břečťan, ale existuje samozřejmě i mnoho dalších nápadněji kvetoucích druhů. Osvědčenou klasikou jsou bezesporu plazivé skalníky s vesele červenými bobulkami v zimním období.

Řešením je pestrá skalka

Tradičním a oblíbeným řešením pro mírnější svahy jsou nejrůznější skalky. Nejlépe z kamene, který se nachází v našem bezprostředním okolí. „Kromě nižších nákladů na dopravu to má tu výhodu, že působí nejpřirozeněji,“ přitakává naše průvodkyně a ukazuje na vhodné kameny a široké spektrum druhů rostlin, které dále rozděluje podle ideálních podmínek, hlavně světelných. Máme na výběr z celé řady kvetoucích bylin, keříků, travin, cibulovin a různých druhů kapradin. „Chybí nám pouze bublající potůček, který dává každé zahradě, i té ve svahu, zcela nový rozměr,“ omlouvá se a osazuje svůj jižní svah levandulí, dobromyslí, šalvějí, yzopem a routou. „Jejich barevné květy jsou úžasně voňavé, poskytnou nám zdravé koření a udělají radost mnoha druhům hmyzu, zejména pak čmelákům, včelám a motýlům,“ pochvaluje si svůj výběr.

Další svažité možnosti

Pokud se rozhodnete pro rozčlenění svahu jednotlivými stupni, máte na výběr z celé řady technických řešení. Záleží na tom, jak je svah příkrý, zda je ohrožený sesuvem a erozí, jaká je frekvence jeho využití, kolik financí chcete investovat a jak přírodě blízké řešení jste ochotni přijmout. Jana Nováková nejčastěji doporučuje terasování, kde jednotlivé stupně mohou sloužit nejen k pěstování rostlin, ale také k posezení. „Má to celou řadu výhod, je to ekologické, hezky to vypadá a není to vůbec drahé,“ vysvětluje a ukazuje na fotografiích konkrétní příklady.

Do svahu se dají například elegantně včlenit schody, na rozsáhlejších nebo extenzivně využívaných pozemcích lze vytvořit po vzoru lesnických protierozních opatření jednoduché „přehrádky“ z kameniva nebo dřevního materiálu. Podle aktuálních podmínek v dané lokalitě můžete zvážit i vytvoření tzv. záchytných a zasakovacích příkopů či přímo svejlů a podobně. Je nesporné, že o začlenění do ekosystému se potom postará sama příroda a procesy, které tady budou spontánně probíhat.

Dalším oblíbeným řešením, které má naše průvodkyně dobře zdokumentované, jsou suché kamenné zídky, které často spojuje se stylovou lavicí na sezení. „Tato zídka je vyskládaná z místního kamene bez použití spojovacího materiálu. Pod ní je drenáž z dvaceticentimetrové vrstvy štěrku. Štěrkem je prosypaná i mezera mezi zídkou a svahem, aby vznikla drenáž také za zídkou a odváděla perfektně dešťovou vodu. Kameny se skládají vrstvu po vrstvě s mírným sklonem vzad a je nutné, aby do sebe řádně zapadaly a neviklaly se.

Spáry ve zdi se následně osázely rostlinami,“ popisuje svůj projekt naše průvodkyně. Nebrání se ani použití moderních, často zatracovaných gabionů. V archivu má gabiony kombinované s dřevěnými povrchy k sezení nebo gabiony popnuté barevnými rostlinami. Ve výjimečných případech navrhuje i prefabrikované svahovky, pro jejichž použití platí obdobné principy jako u suchých zídek. Mohou být skryté bujnou zelení, například popínavkami rostoucími vzhůru nebo rostlinami tvořícími splývající polštáře, zejména různými druhy skalniček. Nevyhýbá se ani materiálům, jako jsou dřevěné trámy, vrbové či jiné výplety, které volí spíše u menších terénních nerovností. „Trámy se mi nejvíce osvědčily ve schodišti začleněném ve svahu jako přepážky pro pěstování rostlin,“ uzavírá Jana Nováková.