To, že se známý podnikatel rozhodl žít u nás, není vůbec náhoda. „V patnáctimilionovém Tokiu si člověk připadá jako jehla v kupce sena. Je těžké se prosadit. Šanci mi dala až Praha, pro kterou jsem se definitivně rozhodl v roce 1994,“ vzpomíná. I když má velmi bohatého otce, v Česku začínal úplně bez prostředků. Sotva měl prý na to, aby si pronajal garsoniéru na jednom z odlehlejších pražských sídlišť.
TOMIO OKAMURA |
■ narozen v roce 1972 v Tokiu■ Jako zástupce největší japonské cestovní kanceláře MIKI TRAVEL pro Česko a Slovensko k nám ročně „doveze“ více než 129 tisíc turistů, většinou z Japonska. ■ Kromě toho lze v Praze navštívit jeho restauraci, prodejnu nebo třeba i salon krásy. ■ Významný je i jeho podíl na popularizaci japonské kultury u nás, což nedávno ocenil i japonský císař. |
Přesto založil jazykovou školu a záhy začal podnikat v oblasti cestovního ruchu. Možná i proto, že naplňoval své motto: „Nezapomeňme používat slova ,dobrý den, děkuji a na shledanou‘ a bude nám všem na světě lépe!“, brzy prosperoval natolik, že si v blízkosti svého pronájmu koupil první 2 + kk. Bylo to ve stejném domě, kde dnes obývá čtyřpokojový slunný byt s kuchyní, dvěma koupelnami, třemi šatnami a samozřejmě s balkonem.
Stačil dobrý nápad
„I když je pro mne dnes už také malý a nehodí se ke mně vlastně ani z hlediska mého ekonomického postavení, jsem v něm zatím spokojený. Vedle služeb v podobě úklidu a praní má i nepřetržitou čtyřiadvacetihodinovou ochranku, takže jsem se mohl oprostit od starostí, že mě někdo vykrade,“ vysvětluje Tomio Okamura. Když se před lety zařizoval, měl prý jednu velkou výhodu. „Nebyl jsem limitován finančně, takže stačilo, abych si prohlédl pár časopisů, vytvořil si určitou představu a potom už jenom chodil po obchodech a nakupoval.“ Výsledek mu prý pochválil i jeho bratr, který po absolvování ČVUT a AVU také zůstal v Česku.
| Více článků z rubriky BYDLENÍ na www.modernibyt.cz nebo www.mujdum.cz. |
Všechno je jinak
V bytě prý kromě základních dispozic přitom nezůstalo nic původního. „Všechno jsem předělal. Od podlah přes dveře až po vypínače,“ tvrdí podnikatel. „Pokud jde o zařízení, mám tady věci od různých výrobců. Některé z nich byly opravdu drahé, další jen draze vypadají. Jak vidíte, když to vhodně zkombinujete, nemusíte mít doma jen luxusní věci.“ Osvětlení vstupní chodby v podobě reflektorků tak bez problémů střídají světla s nápaditým italským designem. A červeně lakovaná komoda z Ikea v obývacím pokoji efektně kontrastuje s bílou sedací soupravou z nejkvalitnější a také nejjemnější kůže. „V místě, kde sedávám, jsem k ní nechal přidělat opěradlo,“ dodává Okamura.
Další, co si dopřál, jsou stoly se skleněnými deskami od firmy Volker Design. Rok mu prý ale trvalo, než si na ně zvykl a zbavil se pocitu, že je rozbije pokaždé, když na ně něco pokládá. Hlavnímu prostoru vévodí teplé okrové barvy omyvatelných stěn i světle oranžové a červeně cihlové tóny lehoučkých záclon a závěsů.
Moderna i v kuchyni
Přes barový pult se nabízí otevřený pohled do kuchyně. Ta má všechny vymoženosti dnešní doby, nenajdete v ní ale nic typicky japonského. Dokonce i hrnky na čaj stejně jako veškerý další porcelán jsou od firmy Rosenthal a sklo je Moser. Osvědčené značky jsou samozřejmě v koupelnách, kde je vybavení od firmy Jacuzzi. První, kde je sprchový kout, má design podle A. Jacobsena, v druhé, tentokrát s vanou, je zase všechno od Ph. Starcka. Na designéra si tu zahrál i sám majitel, třeba v podobě žlutých pruhů světel v zrcadle, drobných jantarových detailů v obkladu z umělého kamene nebo i masivní skleněné tabule mezi umyvadlem a WC. Protože k jeho dalším nápadům a snům patřil i ten, že bude mít obrovskou postel s rozměry 220 na 240, do ložnice se mu už ani nic jiného nevešlo. Tedy kromě umění.
Jsem český patriot
„Bratr mi poradil, abych místo Dalího nebo Miróa raději kupoval české poválečné umění. Protože jsem český patriot, myšlenka se mi zalíbila. Z autorů jsou pro mne klíčovými Boštík, Malich, Šimotová, Sýkora a Kolíbal. Protože nejsem expert, ale sběratel, mám tu od nich díla, která jsou každému srozumitelná.“ Ani jimi však není byt přeplněný. Jak Tomio Okamura dodává: „Nemám rád přeplněné evropské interiéry. Japonsko se u mě projevuje právě v celkovém konceptu bydlení. Když bude prostor vzdušný, vynikne každý detail.“ Škoda jen, že si všeho vlastně ani moc neužívá. I když v Evropě pochopil, že život není jen práce a že v něm také nesmí myslet jen na sebe, ale i na druhé, na zahálku doma mu prý čas opravdu nezbývá.

■ narozen v roce 1972 v Tokiu






Historie materiálu woodplastic® sahá do Severní Ameriky, kde byl před více než 30ti lety započat jeho vývoj. Cílem bylo vytvořit materiál, který si zachová kladné vlastnosti dřeva a přitom bude mít nenáročnou údržbu a dlouhou trvanlivost. Jedná se o směs dřeva a polymeru (60%:40%). Dřevní složka pochází z obnovitelných lesů, polymer (HDPE) je zdravotně naprosto nezávadný a velmi odolný. Woodplastic® materiál je vhodný především na terasy k rodinným domům, k bazénům, na balkony, dětská hřiště, chodníky, schody, lavičky, květináče, přístavní mola či různé exteriérové komerční prostory.
Vzhledem k vynikajícím vlastnostem materiálu se na trhu objevuje stále více společností, které vyrábějí podobné produkty z wpc (wood plastic composite = obecný název pro kompozitní materiály ze dřeva a plastu). Převážná většina pochází z Číny, kde jen za poslední rok začalo více než 300 firem v tomto oboru podnikat a terasová prkna vyrábějí např. z papíru, rýže, recyklátů, PVC apod. Složení materiálu je velice důležité s ohledem na jeho mechanické vlastnosti a trvanlivost. Nekvalitní složky způsobí kroucení, rozpadání či šedivění. Dalším důležitým aspektem je, zda jsou prkna dutá či plná. Prkna s dutým profilem je nutno vždy spádovat, aby se v nich neudržovala voda a nezačala tak zevnitř plesnivět. Jsou náchylnější k poškození a mohou mít výrazně kratší trvanlivost.
Výhradním dovozcem kvalitních woodplastic® materiálů pro českou republiku je společnost 


















Po relaxační sprše v nezakryté vaně může v koupelně nastat malá potopa. Cákání vody se ostatně neubráníme ani při opatrném sprchování ruční sprchou. Nejšikovnější jsou v tomto ohledu děti. Kdo nechce koupelnu po každém sprchování vytírat, opatří vanu zástěnou. Vanové zástěny jsou praktické a některé typy mohou dodat koupelně punc luxusu. Záleží jen na tom, kolik chcete do zástěny investovat.
Z hlediska komfortu i hygieny jsou efektnější pevné vanové zástěny. Na trhu je několik typů. Mohou být pevné, posuvné, otáčecí i sklápěcí, plastové nebo skleněné.
Zástěna z čirého průhledného skla opticky zvětšuje prostor, je ale dobré zvážit, zda vám poskytne dostatek soukromí. Problém může nastat zejména v koupelně, kterou používá vícečlenná rodina anebo je tu dokonce umístěna také toaleta. V takovém případě je vhodnější typ například s matovou nebo kouřovou úpravou nebo vzorováním. -4e3a8459e8c4f.jpg)
-4e3a8378ca64c.jpg)
-4e3a837c37021.jpg)
-4e3a838c3c5a9.jpg)
-4e3a845582f4e.jpg)
-4e3a845e17e61.jpg)
-4e3a8461a034e.jpg)
-4e3a8465281f7.jpg)
Klasické ruční vysavače bezpochyby změnily způsob, jakým se staráme o koberce i podlahy a udržujeme naše domy a byty v čistotě, ale nic netrvá věčně. Roku 2002 byl uveden na trh robotický vysavač iRobot Roomba, který zpřístupnil tuto technologii široké veřejnosti a ručním vysavačům začala „pod hubicemi“ vyrůstat silná konkurence.





Okapy, které obsahují prvky s dodatečným lakováním, jsou díky technologii výroby levnější, nedosahují však takové kvality, o čemž svědčí i poskytována záruka nepřesahující rámec zákonné záruční doby, tedy 2 roky. Investora ve finále může nemile překvapit rozdílný odstín jednotlivých prvků a to vzhledem k rozdílným vstupním materiálům. Nedotažené systémové řešení některých dodatečně lakovaných systémů má za následek neuspokojivý vzhled celkového díla, ale i jednotlivých detailů, kdy je při instalaci některých prvků nutné používat technologické postupy, které nejsou zcela ideální pro lakované povrchy.


Stolování je důležitou součástí našeho života. Nemluvíme jen o jídle jako takovém, ale především o tradici setkávání při běžných i slavnostních příležitostech. Způsob, jakým přistupujeme ke stolování, poukazuje na vyspělost jedince a společnosti. Nejedná se pouze o znalost používání příborů k jednotlivým chodům či orientaci v oblasti vybraného chování. Záleží také na tom, jakou pozici při jídle zaujímáme. Chceme-li působit kultivovaně, měli bychom sedět rovně a vzpřímeně a zároveň působit zcela přirozeně. To nám umožní pouze kvalitní jídelní nábytek.
Při výběru stolu je nutné vzít v úvahu velikost místnosti a počet scházejících se členů rodiny. Podle toho volíme tvar stolu. Nejobvyklejší je obdélníkový jídelní stůl. V případě, že preferujeme intimnější atmosféru, nabízí se kulatý stůl, který je praktický i pro rodiny s malými dětmi. Jestliže jsme vášnivými hostiteli a s oblibou pořádáme větší akce, zvolme rozkládací stůl jakéhokoliv tvaru. Přitom na každého člena bychom měli počítat s místem 60 x 40 cm. Neméně důležitá je výška jídelní desky od podlahy, na níž pak závisí i výška sedáku židle. Proto je praktické volit stůl a židle ze stejné kolekce.
Hlavním trendem je návrat k přírodním materiálům nebo odlehčeným dýhovavým formám. Oblíbené jsou také kombinace dřeva a ušlechtilé oceli. Méně obvyklé, přesto oblíbené jsou skleněné desky v dřevěném rámu. Hlavním kritériem výběru materiálu je snadná údržba. U jídelního stolu není třeba experimentovat. 







Výhod je ale mnohem více: pro zřízení infrasauny vám stačí minimální prostor, podstatně nižší teplota vzduchu a relativně malé množství elektrické energie k vytvoření této teploty. Pozitivní efekt nové formy saunování přitom pocítíte prakticky okamžitě, a to bez potřeby dodatečného ochlazení organismu. Také proto nacházejí infrasauny uplatnění nejen ve zdravotnictví (například v rehabilitačních ústavech), ale rovněž v kosmetických centrech, hotelech a sportovních klubech.
– narozena 1949
Údajně právě její pracovní nasazení v časopise způsobilo, že o manželství začala uvažovat až ve svých čtyřiceti, v době, kdy už rok pracovala jako vedoucí designérka módních doplňků u Ralpha Laurena. Byla to právě příprava vlastní svatby, která rozhodla o jejím dalším profesním osudu. Na celém Manhattanu prý tehdy nesehnala nikoho, kdo by jí poskytl vše potřebné k tak významné události, a už vůbec nikde nenašla šaty, v nichž by se chtěla vdávat.
Vera Wang brzy rozšířila oblast svého působení – od svatebních šatů přes módní doplňky až po svatební dary třeba v podobě designového vybavení interiérů. Je opět luxusní, originální, nápadité v rafinovaných detailech a přitom nadčasové. Ať už jde o bytové textilie, nebo třeba o svatební soubory z nejjemnějšího kostního porcelánu a křišťálového skla, které návrhářka realizuje ve spolupráci s anglickou firmou Wedgwood.
NOSÍ ĎÁBEL PRADU?





