Blog

KDO TU ŽIJE…

MÍLA JUDGE-FÜRSTOVÁ

– 34 let

– Royal College of Art London

– světoběžnictví a objevování nových světů nejen v umění

– letos se stala nejmladší členkou Royal West of England Academy. Je jedinou cizinkou v této prestižní instituci

Už dvanáct let žije a tvoří mimo vlast. V současné době pracuje jako hostující umělec na Cheltenham Ladies‘ College, jedné z nejznámějších škol v Anglii, kde má za úkol inspirovat nové generace nadaných britských studentů. Její byt najdete v prvním patře zasněného neorenesančního domu z 19. století v cheltenhamské čtvrti Lansdown.

Jak dlouho jste svůj byt vybírala a jaká byla vaše hlavní kritéria?

Připadá mi, že si byt vybral mě. Když jsem poprvé přišla do Británie jako dvacetiletá studentka, pozvali mě na party u jednoho z mých profesorů. Když jsem vkročila do jeho bytu, naprosto mě uchvátil velkorysým prostorem a světlem. Hned jsem si pomyslela, že tak bych jednou chtěla také bydlet. Když jsem o vice než deset let později rychle potřebovala najít nový byt, našla jsem na internetu byt mého bývalého profesora, který se mezitím odstěhoval. Rozhodla jsem se okamžitě.

Žijete ve starobylém renesančním domě. Co vám na něm nejvíce imponuje?

Renesance jako umělecký směr se upírá k člověku. Zabývá se hledáním harmonie mezi proporcemi člověka a architektury. Nevím, zda je to výsledek vědy či intuice, ale proporce mého renesančního bytu mi připadají, jako by objímaly a současně dávaly v metaforickém slova smyslu přesně ten správný prostor k „dýchaní“ nejen mé osobě, ale i mé duši.

Byt působí nesmírně vzdušně, vybavením až puristicky. Převládá bílá barva, ve které o to víc vynikají některé detaily. Byl to váš záměr?

Ano, vzdušnost a jednoduchost byly mým záměrem. Na rozdíl od mého bytu, je můj ateliér místem tvořivého chaosu, který potřebuji ke své práci. Vždy když začínám tvořit něco nového, potřebuji se obklopit vším, co mě může inspirovat. Musím to vidět všechno kolem sebe a hledat souvislosti. Můj mozek je v těch chvílích nesmírně aktivní a skáče z jedné myšlenky na druhou. Když se po dni stráveném v ateliéru často duševně vyčerpaná vracím domů, potřebuji svou mysl pročistit, toužím pak být obklopena jen čistotou a světlem.

V kuchyni jste na jinak bílé zdi ponechala kousek bývalé výzdoby. Proč?

Fragment původní malby na zdi mi vždy připomíná vrstvy historie, kterými byt prošel. Líbí se mi smysl pro detail v kresebném ztvárnění ornamentu a taky jsem zastáncem citlivého mísení starého a nového. Občas se na ten fragment zadívám a chce se mi vyšplhat na kuchyňskou linku a pokračovat v té květinové kresbě, jen jednoduchou linkou tužky uvolnit květiny z přísného ornamentu a přetvořit je v džungli květů a ptáků. Myslím, že to jednoho dne udělám… Kresba tužkou na zeď je krásná senzuální záležitost. 

Pokud jde o nábytek, i zde vládne funkčnost. Ovšem někdy má tvary minulých století. Lpíte na starých věcech? Chodíte často do prodejen starožitností?

Starý nábytek mám ráda. Fascinuje mě jednak tím, že nese stopy času, že je v něm jakési teplo generací lidí, kteří se ho dotýkali. Zároveň mě ale uchvacuje umění těch, kteří dokázali vytvořit jednoduché i komplexní tvary, zapadající do sebe s elegancí a intuicí, které se jen těžko dosáhne při velkovýrobě nábytku. Starý nábytek v sobě prostě má duši. Do nábytkových antikvariátů nechodím často… Ne proto, že bych je neměla ráda, naopak! Vím, že bych se asi zakoukala do pár pěkných kousků a pak by se z mého téměř minimalistického bytu stal skanzen.

Ve vašem bytě také do oka hned padnou různé součásti ze dřeva. Jaké místo v něm mají živé rostliny a květiny?

Dřevo miluji jako materiál, zdá se mi, že do domova vnáší určité teplo. Zároveň mě vždy fascinoval povrch zbroušeného dřeva, to, že v detailech jeho kresby můžeme objevit ty nejzajímavější struktury a přírodou ztvárněné abstraktní vzory. Už od dětství si pamatuji, jak jsem před usínáním u své babičky v ložnici často pozorovala nádhernou skříň z kaštanového dřeva a jak se mi před očima detaily jejího povrchu měnily v nejrůznější obrazce, ve tváře či džungli nebo města… Na dřevě se mi líbí, že svou malebnost předkládá nevtíravou formou, takže v mém jednoduchém bílém bytě je na první pohled jen pár jednoduchých prvků ze dřeva, teprve při bližším pohledu je vidět, jak rozdílný mají charakter a jak fascinující povrch. Jako jsou pro mě v bytě pro svou vizuální hřejivost a přírodní detail důležité aspekty ze dřeva, tak jsou pro mě důležité i květiny. Ty přinášejí do bytu pocit čerstvého vzduchu a života. Nějakou rostlinku mám v každé místnosti a často kupuji čerstvé květiny. V létě mám ale nejraději ty luční, které zjemňují určitou formálnost velkolepé neorenesanční architektury. 

Máte nějakou část bytu obzvlášť ráda?

V jednotlivých částech bytu se mi líbí v různých momentech. Když brzy ráno zaplaví kuchyň obrovským oknem proudy světla, ráda v tom světle sedávám, piju bílou kávu a pozoruji lenivý rytmus světa v tiché uličce za domem. Odpoledne a navečer se valí ze západní strany členěným renesančním oknem do obývacího pokoje vyzrálejší a zlatavější světlo. Často pak lehám na bílém koberci v obdélnících světla a nasávám jeho energii. Můj byt je o zvláštním druhu světla i v noci, kdy dopadá na zdi měsíční světlo. Byt jako by se v těch chvílích proměnil v jakýsi kinematografický prostor, stvořený z abstraktních stříbřitých projekcí. Někdy neodolám a hraju si na zdech stínové divadlo…

Co od svého bytu především očekáváte?

Moje základní a prvotní očekávání je, aby to byl prostor, kde se cítím dobře a bezpečně, místo, kde můžu být sama sebou.

V bytě chybí pracovna, tu máte úplně jinde. Přitom vy jste známá svou pilností. Doma nepracujete?

Moje rozhodnuti nemít v bytě ateliér či pracovnu bylo velmi cílené. Je to stejné jako u farmáře, který si taky nezaparkuje traktor v obýváku či nepěstuje ředkvičky v koupelně. Různé prostory mají různé role, jak ve fyzickém, tak i v mentálním smyslu. A já vím, že k tomu, aby se mi neustále dostávalo inspirace, musím od své práce umět odcházet a zase se k ní vracet… A můj byt je místem, které mi poskytuje tento odstup a prostor na pročištění mysli.