Reálné dělení staveb
Rozdělit reálně stavbu na více zcela samostatných věcí lze buď výhradně právními prostředky, tj. takovými, při nichž lze vycházet z dosavadního stavebního stavu stavby, pokud lze vytýčit (popsat) její dělicí rovinu (obvykle svislou), aniž by bylo třeba cokoliv přestavovat či jinak stavebně měnit, anebo je zapotřebí provést dělení stavby za pomoci stavebních změn, jimiž se reálné dělící roviny teprve vytvoří. V případě „dvojdomku“ to zjednodušeně řečeno znamená „přeříznout jej vejpůl“ a každou nově vzniklou část (samostatný rodinný dům) stavebně vybavit tak, aby mohla být samostatně užívána v souladu s požadavky kladenými na takovýto druh stavby příslušnými právními předpisy.
Postup při dělení staveb
Reálné dělení stavby pomocí stavebních změn se přitom neobejde bez příslušné projektové dokumentace a stavebního povolení. Po dokončení stavebních prací pak fakticky vzniknou dva stavební objekty (případně více), jejichž užívání je možné až po oznámení záměru o jejich užívání stavebnímu úřadu ve smyslu § 120 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Při té příležitosti je třeba pamatovat i na rozdělení původního stavebního pozemku geometrickým plánem tak, aby každá nově vzniklá stavba měla svůj vlastní stavební pozemek. To proto, neboť budovy v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, musí být označeny mimo jiné i pozemkem, na kterém jsou postaveny (viz § 5 odst. 1 písm. c) zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky – katastrální zákon). Každá z nově vzniklých budov tak musí být i geometricky určena.
Jak vzniklý stav vyřešit?
V posuzovaném případě nebyly dány předpoklady k rozdělení stavby na dva rodinné domy čistě právními prostředky. Odpověď na otázku čtenáře je proto jednoduchá: Vzájemně se pokusit v okamžiku zamýšlené změny dohnat stavebně alespoň trochu to, co bylo před prodejem zanedbáno. Stávající středovou zeď, nyní končící v úrovni podlahy půdy, „vytáhnout“ až nad střechu a do ní zakotvit z obou stran přerušené konstrukce krovů a oplechování střech každého z rodinných domů. Nechat si dále statikem posoudit možnosti jejího přitížení v případě vestaveb do půdních prostor, a pokud by to mohl být problém, rozumně se dohodnout o jejich dalším využití. Poté se nadále tvářit, jakoby šlo o dva samostatné rodinné domy, byť jak již jsem uvedl výše, z právního hlediska středová zeď netvoří samostatný předmět právních vztahů (věc), neboť je vzhledem ke způsobu svého provedení součástí obou sousedících rodinných domů. Z optického pohledu se však po provedení navržené úpravy budou oba rodinné domy jako samostatné stavby alespoň jevit. Daná situace přitom bude vyžadovat i do budoucna vzájemnou sousedskou shodu a respekt.
|
Odstupy mezi rodinnými domy
V sousedství našeho rodinného domu povolil stavební úřad výstavbu dalšího rodinného domu. Podle jeho projektové dokumentace mají být kolem něho provedeny terénní úpravy, včetně zpevněných ploch, které budou vzhledem k našemu domu ve vzdálenosti menší jak 7 m. Domníváme se, že stavbou ve smyslu stavebního řádu jsou i změny terénu vzniklé v souvislosti s použitím stavebního materiálu.
Pak by ale byla nově povolená stavba rodinného domu v rozporu s obecně závazným právním předpisem, konkrétně s § 25 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění.
Manželé Š., Ostrava
Odpověď:
Podle citovaného ustanovení platí, že je-li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Ve zvlášť stísněných územních podmínkách může být vzdálenost mezi rodinnými domy snížena až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých stěn nejsou okna obytných místností. Vám jde o to, zda do těchto vzdáleností třeba zahrnout i zpevněné plochy kolem rodinného domu, vybudované právě v souvislosti s ním.
Měření odstupů mezi stavbami upravuje ustanovení § 25 odst. 8 uvedené vyhlášky. Podle něho se vzájemné odstupy a vzdálenosti měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, balkonů, lodžií, teras, dále od hranic pozemků a okraje vozovky pozemní komunikace. Jak je z uvedeného textu patrné, zmíněná vyhláška vůbec nestanoví kritéria pro měření vzdáleností mezi stavbami a terénními úpravami. Navíc si nelze myslet, že by okraje provedených terénních úprav kolem rodinného domu, včetně zpevněných ploch, byť provedených ze stavebních materiálů, byly zároveň jeho vnějšími povrchy. Kromě toho naprostá většina terénních úprav přicházejících v úvahu kolem staveb rodinných domů nevyžaduje ani stavební povolení či ohlášení (viz § 103 odst. 1 písm. f) stavebního zákona). Povolování vlastní stavby rodinného domu a terénních úprav kolem něho (u nich vlastně nepovolování) tedy podléhá i rozdílným právním režimům, které nelze ztotožňovat, a to ani tehdy, pokud by byly terénní úpravy uvedeny v podmínkách stavebního povolení za účelem úpravy okolí stavby. Ani tehdy by nebyly stavbou jako takovou a nebylo by je proto možno ani brát za nějaký výchozí bod, od něhož by měly být měřeny vámi uváděné vzdálenosti mezi stavbami.
|