Blog

Pozemek ve svahu nedaleko centra krkonošské obce nebyl malý, ale vzhledem k jeho nepravidelnému tvaru a svažitému terénu přicházelo pro stavbu v úvahu jediné místo – podélná poloha vymezená shora cestou a zdola terénním zlomem. Nový dům vyrostl na místě původní stodoly, která zaujímala právě tuto nejvýhodnější pozici. Situace nabízela příhodnou orientaci ke světovým stranám – sklon k jihovýchodu a jako bonus hezký výhled na centrum i panorama obce zasazené ve zvlněné horské krajině.

Majitel domu si od počátku přál dřevostavbu využívající především místní materiály. Dobře znal i místního dodavatele. „Firma Miloše Klimeše v okolí postavila řadu hrázděných domů v moderním i tradičním stylu. Pro nás tedy nešlo o úplný experiment, ale cestu již vyzkoušeným směrem. Dodavatel si též zpracoval dokumentaci, podle níž stavbu realizoval,“ řekl na úvod.

        

Protože se profesně věnuje ekologii a ochrana životního prostředí patří k jeho životním prioritám, obrátil se na architekta Pavla Šmelhause, který se zabývá navrhováním energeticky úsporných staveb. Každá nová stavba v oblasti chráněného krajinného území je vystavena velkým nárokům po technické i estetické stránce – musí odolávat klimatickým podmínkám a také obstát před ostřížím zrakem odborníků, kteří střeží respektování jedinečnosti prostředí. Právě obtížné výchozí pozice však dávají někdy vzniknout osobité architektuře.

HRÁZDĚNÉ KONSTRUKCE

 

Pocházejí z raného středověku, kdy byly známy pod názvem fachwerk. Vyvinuly se v oblastech s listnatými lesy s tvrdým, obtížně zpracovatelným dřevem a také tam, kde byl nedostatek kamene. Skládají se z dřevěných nosných trámů, diagonálních výztuží a výplně z cihelného zdiva, kamenného zdiva nebo hliněné mazanice. Do českých zemí přišly ze západní Evropy a až do 18. století byly u nás velmi rozšířené.

Koncept podle světových stran

Na úspory bere ohled již sama dispozice. „Do domu se vstupuje chodbou, která vede podél západní strany, na severní je hospodářská přístavba se skladem dřeva, kam se dá dojít suchou nohou. Tyto chladné prostory tepelně izolují obytné místnosti, které mají okna převážně na jih a východ. Totéž se odehrává i v patře, na návětrnou západní stranu vedou jen okna pomocných místností, na chladnou severní stranu nevedou okna vůbec,“ vysvětluje architekt. Vnitřní uspořádání odpovídá současnému standardu (v přízemí se nacházejí společné obytné prostory, vstupní hala, pracovna a zázemí, v patře ložnice rodičů a dětské pokoje s příslušenstvím).

        

Tradici horských světnic však ctí sloučení kuchyně, jídelny a obývacího pokoje do jedné hlavní místnosti. Tvar domu není pouhou kopií staré horské chalupy. „Přestože bychom si zde dokázali představit výrazně modernější dům, respektovali jsme charakter místních stavení se sedlovými střechami a podkrovím, neboť stavba podléhala schvalování Správy Krkonošského národního parku. Střecha má ale nižší sklon (20º), takže v podkroví vzniklo téměř plnohodnotné patro s minimální výškou stropu 2,20 m,“ pokračuje architekt. „Jako střešní krytinu navrhl dodavatel na základě praktických zkušeností z této lokality asfaltové pásy. Do skládané krytiny může v nadmořské výšce necelých 600 m v zimě zatékat.“

Dřevo – základ života

„Náš malý svět je téměř celý ze dřeva, které vyrostlo v okolí,“ říká majitel. „Dřevo doplňují ve středu domu části vyzdívané cihlami (pomáhají s akumulací tepla), lehčí příčky ze slámokartonu a izolační materiály. Tam, kde to bylo technicky možné, jsme použili Climatizer z recyklovaného papíru, ve zbytku minerální vlnu. Zvnějšku dotvářejí ráz domu suché kamenné zídky také z místních zdrojů.“

Konstrukční systém je přiznán pouze zevnitř, navenek jej ukrývá zateplený dřevěný plášť. Dřevo dává celému domu i životodárné teplo. Vytápí se jím velký sporák v hlavní místnosti, napojený na výměník a akumulační nádrž, odkud se rozvádí voda do oběhové soustavy s klasickými radiátory. Sporák zároveň slouží k dotápění hlavní místnosti, ohřevu teplé užitkové vody, případně i na vaření. Cirkulaci vody zajišťuje čerpadlo na elektřinu se záložními bateriemi. „Během prvních zimních měsíců jsme si vyzkoušeli, že tento způsob vytápění postačuje, další kotel a jiný zdroj energie není potřeba. Systém je však připraven tak, aby jej bylo možno doplnit elektrokotlem nebo, což bychom raději, solárním ohřevem,“ říká majitel domu. „Všechno dřevo na stavbu i na topení navíc pochází z místního lesa. Z toho vychází dobrý pocit, že víme, v čem žijeme, a vše, co sem patří, se sem také navrátí. Příroda utrpí co nejméně. Navíc naše dny stále provází všudypřítomná vůně dřeva.“            

AUTOR

Ing. arch. PAVEL ŠMELHAUS (narozen 1972)
Vystudoval Fakultu architektury ČVUT. Zabývá se návrhy bytových staveb, nízkoenergetických rodinných domů, komerčních interiérů a výstav. Projektuje v ateliéru ARS, který za projekty energeticky úsporných staveb obdržel několik ocenění v architektonických soutěžích.

Kontakt:

 

Atelier ARS, spol. s. r. o. 
Plzeňská 199, Praha 5 
tel.: 603 736 306
www.arch.cz/smelhaus