Konstrukce zimní zahrady může být zhotovena z plastu, hliníku, oceli nebo dřeva. Každý materiál má své výhody i nevýhody, které stručně shrneme.
Původní materiál pro konstrukci zimních zahrad. Z historického, estetického i architektonického hlediska je takřka univerzální: dobře se snáší s jinými materiály, má krásnou přírodní kresbu a je příjemný na dotek. Místo masivního dřeva se dnes ovšem používají lepené vazníky (vrstvené desky), které při relativně malém průřezu vykazují vysokou nosnost. Až na výjimky jde o dřeva měkká (smrk, borovice, jedle, modřín), domácí tvrdá dřeva (dub, buk) jsou méně dostupná a dražší. Pro ukládání zasklení lze použít hliníkové profily nebo těsnicí profily z EPDM (syntetického kaučuku).
K přednostem lepených dřevěných vazníků patří velmi dobrá únosnost, velká stálost a vysoká mechanická odolnost. Konstrukce jsou při odpovídající péči velmi trvanlivé a mají minimální tepelnou propustnost. Dřevo se dobře zpracovává, přičemž lepené vazníky umožňují stavět zimní zahrady jakýchkoliv tvarů. Za příplatek můžete vybírat z široké škály dřevin a dosáhnout jedinečného dojmu.
Ve srovnání s hliníkem nebo ocelí jsou u dřevěných konstrukcí požadovány větší tloušťky profilů. Navíc je dřevo citlivé na vlhkost, čímž vyžaduje vyšší údržbu. Musí být chráněno jak proti povětrnostním vlivům (několik vrstev povrchové úpravy, lak s UV filtrem), tak i proti napadení houbou nebo proti hnilobě. Tyto úpravy výslednou konstrukci prodraží.
Plast
Stále více se pro konstrukce zimních zahrad používají profily z PVC. Sortiment profilů zaručuje dokonalé utěsnění proti vodě a optimální tepelnou izolaci. Konstrukce z PVC jsou ideální pro střechu pultovou s malým i velkým sklonem, ale dnes se dodávají rovněž profily pro technicky náročné konstrukce.
Svou oblibu získal plast díky přijatelné ceně (ve výsledku levnější než dřevo i hliník) a minimálním požadavkům na údržbu. Profily z PVC odolávají povětrnostním vlivům a UV záření, snadno se zpracovávají a díky množství dokončovacích prvků z nich lze poměrně snadno vytvořit menší zimní zahradu opravdu na míru.
Do plastových profilů se však musí vkládat ocelové pozinkované výztuhy pro zpevnění a zvýšení pevnosti v ohybu. Protože má PVC velkou tepelnou roztažnost, doporučují se profily pouze v bílé barvě a je nutné nechávat dilatační spáry pro vyrovnání pnutí. Náročnější barevná řešení jsou možná, ale už nikoli levná – proto se vyplatí uvažovat o jiném materiálu.
Plastové profily jsou koncipovány tak, že zajistí tepelnou a zvukovou izolaci s možností zasklení různými výplněmi a různými způsoby ukotvení. Systém zahrnuje několik komor, určených k odvádění kondenzátu a uložení výztuh.
Hliník
Nachází široké využití při stavbě zimních zahrad: jak na nosné konstrukce, tak pro zasklívací profily. Uplatní se především v exteriéru, kde je požadována stálost vůči povětrnostním vlivům. Obzvlášť praktické jsou systémy tvořící na sebe navazující prvky (např. nosníky, zasklívací profily a spojky). Povrchová úprava může být v provedení přírodního hliníku, s eloxovaným nebo práškovaným povrchem. Velká výhoda hliníku spočívá v jeho jednoduchém zpracování (je snazší než u ocelových profilů). Hliník nepodléhá korozi a je stálý vůči povětrnostním vlivům, je snadno tvárný a dá se buď snýtovat, nebo sešroubovat. Snadno se udržuje a vykazuje vysokou trvanlivost při nízkých udržovacích nákladech.
Nevýhodou hliníku je vysoká cena a nízká únosnost. U větších rozpětí lze obojí částečně eliminovat vložením ocelového jádra do konstrukce (ocel je pevná a výrazně levnější). Kvůli vysoké tepelné vodivosti a relativně velké tepelné roztažnosti hliníku by měly mít profily světlou barvu. Ze stejných důvodů je žádoucí tepelná izolace (vzájemné oddělení) horních a spodních dílů konstrukce.
Dnes vyráběné hliníkové profily pro konstrukce a zasklívání umožňují stavět zimní zahrady bez omezení velikosti, tvarů a členění. Profily jsou lehké, pevné, nepodléhají korozi a jsou nenáročné na údržbu. Lze je precizně opracovat do stavebních dílů úsporných na energii, s vysokou těsností a dobrou zvukovou i tepelnou izolací. Staré (již použité) profily se recyklují, přičemž si hliník ponechává v oběhu materiálu své původní vlastnosti.
Ocel
Trumfy oceli jsou jasné: pevnost, nízká cena, subtilní vzhled a různé možnosti povrchové úpravy i zasklívání konstrukce. Pro kutily je dokonce myslitelné zvládnout dodatečnou výstavbu takové zimní zahrady svépomocí. U starších a rekonstruovaných objektů se přístavbou ocelové konstrukce navíc dají skrýt různé nerovnosti vnějšího zdiva.
Stejně zřejmá je bohužel i hlavní nevýhoda oceli: snadno podléhá korozi. Nejvíce náchylné ke korozi jsou spoje a sváry, které si zaslouží důkladnou antikorozní úpravu. Dalším rizikem jsou tepelné mosty v ocelové konstrukci. Pokud přesto ocel zvolíte, bude vyžadovat pravidelnou údržbu a kontrolu tenkostěnných profilů (tzv. jeklů), které tvoří základ pro konstrukční upevnění skleněných stěn zimní zahrady.
