Blog

Základní úvaha při zhotovení návrhu byla docela jednoduchá: „I kdyby dům stál u stanice městských autobusů, k předměstskému bydlení podobného typu dnes auto patří,“ říká jeden z autorů, Luis Marques. „Nejdříve jsme proto vytvořili komunikační schéma, dané příjezdem do garáže. To bývá první impuls, který určuje váš další pohyb – projdete do společných obytných prostor a po stejné komuni­kační ose můžete jít dál, až do ložnice, kde máte naprosté soukromí.

Snažili jsme se co nejlépe určit také ostatní pohyby v domě, vertikální i horizontální. Podle toho jsme potom rozdělili použitý materiál do tří základních diagramů.

Zadání klientů znělo tak, že co nejvíce prostor má být společných nebo alespoň spojených.“ Rodina, která v domě bydlí, tuto skutečnost potvrzuje. Jejím základním požadavkem byly přehledné a velké obytné prostory, v nichž budou stále spolu, i když každý z nich jinde, třeba až pod střechou.

Červené cihly, zelená měď

Začátek a konec cesty domem je tedy ztvárněn dřevem iroco. Společná obytná část se navenek projevuje lícovým zdivem, které si klienti od začátku přáli, a ostatní prostory jsou pojednány v mědi. Výsledná kompozice těchto tří materiálů byla dána půdorysy a diagramem komunikace.

„V této čtvrti je poměrně přísná regulace, která stanovila objem domu včetně jeho šířky a délky a také požadovala šikmou střechu. My proti střechám tohoto typu v podstatě nic nemáme, ale původní funkce šikmé střechy vyplývala ze stavebních postupů, které byly dříve běžné. Když už jsme ji museli uplatnit, snažili jsme se ji interpretovat jiným způsobem než tradiční ,čepici‘. Její prostor je uvnitř spojen s ostatním domem, a také venku je vyjádřen v materiálu – plech je zde nejenom střešní krytinou, ale zároveň tvoří i fasádu. Obaluje tak vlastně místnosti, které jsou pod ní,“ říká architekt Robert Hofman. 

                   

Druhý pokus

Ačkoli původní zadání znělo na tradiční vilu anglického typu a výsledek se jeví jako poněkud vzdálená variace na dané téma, klienti ani na chvíli neváhali. „Skoro dva roky jsme na projektu pracovali s jiným ateliérem, ale stále nám něco chybělo. A tak jsme si chtěli ještě zkusit, dříve než se do stavby pustíme, jak by návrh vymyslel někdo jiný. Jen tak,“ vzpomíná majitelka. Noví autoři dostali stejné zadání jako předchozí kancelář. „Lépe řečeno, stejně špatné zadání. Přesto vytvořili koncept, který nám byl od začátku hodně blízký. A navíc, výborně zvládli umění prezentace.“ Následoval rozkládací model domu. „Ten jsme si mohli procházet a při tom přemýšlet, co a jak vylepšit nebo změnit. Ale změn bylo málo.“

    

Jak se později ukázalo, některé inovace by přece jen nebyly na škodu. „Ve všech časopisech se dočtete, že byste s architektem měli probrat svůj životní styl – jak ráno vstáváte, kolik máte psů atd. Z dnešního pohledu vidíme, že to jsou hlouposti.“ A které informace jsou tedy ty podstatné? „Máme pět kol, patery brusle, několikery lyže, batohy, spacáky, spoustu kufrů. Málo se myslelo i na to, kam dát pračku, žehlicí prkno, kbelík a smeták. Úložné a pracovní plochy jsme nakonec vyřešili docela dobře, ale autorům jsme hned od začátku měli říkat podobné věci.“

ZADÁNÍ DOMU

■ parcela na kraji města s vilou v tradičním stylu
■ co nejvíce místa pro bohatý rodinný život
■ garáž a možnost pohodlného parkování, ale také klidná zahrada s terasou

Improvizace v čase

„Dnes už víme, že jsme si na projekt ponechali málo času. Bylo to samozřejmě dáno řadou okolností – dlouho jsme hledali pozemek, další dva roky uplynuly na prvních skicách a návrzích. Život letí, děti rostou a my jsme chtěli ještě alespoň nějakou dobu bydlet pohromadě.

Původně jsme také mysleli, že si autory druhého projektu jenom nezávazně vyzkoušíme. Ale pak jsme se do jejich návrhu okamžitě zamilovali a chtěli za měsíc stavět. Spěch je vidět i na zdánlivých detailech, jako jsou třeba vypínače a různé typy osvětlení. Kdybychom o domě společně přemýšleli třeba i rok, jistě bychom našli ideální řešení,“ říkají jeho majitelé.

„Mnozí známí nás upozorňovali na to, co už si sami ověřili: že čas i energie, věnované domu před stavbou, se tisíckrát vrátí. Podobně jsme měli postupovat i při výběru stavební firmy a stavebního dozoru, ale tyto zkušenosti jsou asi nepřenosné.“

Majitelé dnes už také ví, že i samotné zadání mělo být ještě daleko obsáhlejší. Uvědomují si každý den, že mají výjimečný a krásný dům přesně na míru. Letní snídaně na trávníku, večery na terase u krbu a knihovny rodinnému a společenskému životu svědčí. Jediné, co jim schází k naprosté spokojenosti, je možnost variability: „Naše vila má vlastnosti originálního, nestandardního řešení, ale některé věci jsou tady poměrně striktně dané a nemůžeme tu volně improvizovat. Například je téměř nemyslitelné zazdít okno do dětského pokoje a v čistě provedené fasádě z lícového zdiva vytvořit nové. Nebo posunout či rozšířit kuchyň. Chtěli jsme hodně otevřený prostor, ale občas nám chybí klidný kout s křeslem, kam si člověk zaleze a nic ho neruší.“

KONCEPT DOMU

Vnitřní členění je zřetelné i zvenku, protože garáž a ložnice rodičů tvoří dva jasně čitelné dřevěné kvádry. Uvnitř vás okamžitě upoutá diagonální zeď zhotovená ze stejného dřeva. Od vstupní haly i od garáže podél ní procházíte do obývacího pokoje a po schodech, které jsou na ní upevněny, nahoru do ložnic. Je působivým, výrazným a také výtvarným prvkem cesty, která předurčila řešení celého interiéru, vertikálně propojeného až do podkroví se světlíkem a otevřenou klubovnou. I ze spodní části přízemí tedy máte k dění v klubovně jen pár metrů, slyšíte téměř vše, co se tam odehrává. V prvním podlaží je na galerii přívětivá, trochu skrytá pracovna s velkým oknem na jih.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Zastavěná plocha: 156 m 
Užitná plocha: 250 m 
Konstrukce: kombinovaná zděná a ocelová, keramické stropy, dřevěný krov
Vytápění: ústřední plynové, podlahové rozvody + radiátory
Spolupráce na projektu: Ing. arch. Zdeněk Konvalina

ARCHITEKTI

Dipl. arch. Luis Miguel Marques
( nar. 1965)

Vystudoval architekturu v USA a v Itálii, praxi získal v Kalifornii a v několika pražskch ateliérech.
V r. 2001 se stal partnerem společnosti HMArchitekti. Je členem redakční rady časopisu Architekt, působí externě na Fakultě architektury ČVUT Praha.  

Ing. arch. Robert Hofman
(nar. 1970)

Autorizovaný architekt. Studoval architekturu na pražském ČVUT Praha a na univerzitě v Glasgow ve Velké Británii. Několik let pracoval v různých pražských ateliérech, v r. 2001 založil projekční kancelář HMArchitekti (zkratka HMA).  

Ing. arch. Eva Melicharová
(nar. 1969)

Autorizovaná architektka, absolvovala Fakultu architektury ČVUT a odbornou stáž v Belgii. Pracovala v urbanistických a architektonických kancelářích, od r. 2002 partner kanceláře HMA.

HMArchitekti
Lucemburská 26, 
Praha 3 
tel.: 261 227 599