Tehdy, kdy neměli nazbyt, bylo skutečně nutné pracovat se zkušeným architektem, který si umí poradit v každé situaci a je schopen odevzdat projekt vycizelovaný až do posledních detailů, které by se však, v případě nezkušeného architekta, či dokonce amatéra mohly ve výsledku vymstít a výslednou cenu za rekonstrukci značně prodražit. Není třeba ani zdůrazňovat, že si tento dům vyžádal těsné kontakty s památkáři, které nebývají nijak jednoduché. Nutno říct, že co šlo v tomto objektu zachránit, zachráněno bylo. „Všechny peníze vynaložené na projekt se okamžitě vrátily už v úspoře materiálu. Autor projektu nám přímo doporučil materiály, které byly vhodné, ale i cenově výhodné, a zároveň si je ohlídal, protože se věnoval také autorskému dozoru,“ pochvaluje si Marie přístup architekta.
Není malých zakázek
Každá chyba, které se dopustíte, se prodraží. I to je důvod, proč nešetřit penězi na kvalitního odborníka, ale nejen proto se manželé rozhodli přizvat ho také k zařízení interiéru. Velmi atypická kuchyň, především svým tvarem, vyšla rovněž z pera architekta Lábuse. Zatímco sousedící obývací pokoj dostal z větší části svoji tvář pod taktovkou Evy Heywortové, která navrhla záclony i závěsy, projektovala skříňky, včetně koupelnových, a svítidla. „Člověk by se skoro bál tyto lidi oslovit, ale Eva Heywortová mi byla sympatická už jen svým prohlášením, že není malých zakázek,“ vzpomíná Marie.
 
Zdůrazňuje, jak je důležité využít služeb odborníků a vyvarovat se vlastních chyb. „Nikdy nemůžete mít takový přehled, bez pomoci architekta byste se někdy k některým věcem neměli vůbec šanci dostat a nemyslím drahé předměty, ale právě naopak, půvabné a zároveň funkční věci za nijak přehnané ceny.“ Marie s Jiřím měli štěstí, vědí, že dobrý architekt se o svoji zakázku pečlivě stará, snaží se naslouchat, nikdy nejde proti vůli svých „chlebodárců“ a nijak přehnaně je netlačí do extrémních řešení. Naopak vždy se snaží nabízet alternativní řešení. Marie se i ve svém okolí velmi často setkala s neochotou přizvat architekta k zařízení interiéru kvůli obavě z výše honoráře, velmi často však zastírané zaklínadlem „chci si to udělat podle svého“. „Jen málokdo má ale skutečně tak dobré prostorové i barevné vnímání, že ví zcela přesně, jak vše detailně pojmout. Třeba když koupíte světla, víte, jak jsou drahá, ale už méně o jejich svítivosti ve vztahu k prostoru, který potřebujete osvětlit.“
  
Z dávnověku k moderně
Dříve manželé žili v interiéru vybaveném výhradně starožitnostmi. „Několik let mě obklopovaly těžké dubové vyřezávané skříně, ale toužila jsem po něčem jednoduchém, moderním a hodně vzdušném,“ říká Marie. V čase probíhající rekonstrukce si však novým interiérem hlavu nijak nelámali. Rozhodující byl dům stavebně dobře zvládnutý. „Vnitřní vybavení můžete vyměnit kdykoliv, ale měnit něco dodatečně stavebně či dispozičně je mnohem náročnější, a nejen finančně.“ Při zařizování se nakonec řídili pravidlem „dvě až tři barvy, čtyři je moc, ale dvě mohou být někdy málo“. De facto začali sedačkou a dubovým stolem na zakázku od architekta Martina Franka. Na krbu se zase podílela architektka Martina Novotná spolupracující s Ladislavem Lábusem. Šestipokojový byt však čeká ještě řada dodělávek, pokoj pro hosty, ale i ložnice a dětské patro. Přesto Marie neobíhá obchody a studia, neshání ani designové kousky, svoji energii a pozornost nyní soustřeďuje na vskutku pozoruhodnou terasovitou zahradu o rozloze 4 000 m 2 . Když rozjímá o svých plánech, ráda se uchýlí ke kruhovému oknu a očima bloudí v jeho výhledu zrovna tak jako v husté zeleni přilehlé zahrady.
|
