|
|
Písčitá půda se skládá z větších částic, mezi nimiž je prostor pro vodu a vzduch. Existují samozřejmě půdy s různou zrnitostí – mohou být velmi hrubozrnné, s přechodem ke štěrkovitým, anebo jemnozrnnější, s vyšším podílem malých jílovitých částic. Písčité půdy se obecně dobře prohřívají, zahradníci jim dokonce říkají teplé půdy. Je to výhodné zejména na jaře, kdy jsou záhony prochladlé a kořeny rostlin vysloveně touží po teple slunečních paprsků. Písčitá půda také dobře propouští vodu: velikost částic a podíl organické složky ovšem ovlivní, zda je tato vlastnost pozitivní, nebo negativní. Výhoda spočívá v tom, že kořeny rostlin nezahnívají, dobře se rozrůstají a vyvíjejí. Na písku vám krásně naroste mrkev nebo se vyvinou cibule narcisů. Profesionálně založený, dokonalý trávník se dokonce zakládá na povrchové vrstvě z čistého písku, která je obohacena umělými hnojivy. Hranice mezi vítanou propustností a nežádoucím průsakem je ale velmi malá. Když voda protéká příliš rychle, vyplavuje z půdy živiny do hlubších vrstev, kde je již rostliny nevyužijí. Cesta za ideálem Nejlepší je půda písčito-hlinitá. V ní mírně převažují písčité částice nad jílovitými. Znamená to, že voda se v půdě zdržuje, ale není jí nadbytek. Tak se rovněž zajistí lepší dostupnost živin, protože je rostliny získávají z vodního roztoku v půdě. Zjednodušeně řečeno: když do takové půdy vpravíte hnojivo, bude podstatně déle účinkovat. Pokud je zemina na vaší zahradě příliš propustná, můžete ji na záhonech vylepšit přimícháním jílovité nebo hlinité půdy a především „živého“ organického materiálu – dobře vyzrálého kompostu, v němž probíhají vítané biochemické procesy. Organické částice poskytnou živiny, ale také správně stmelí částice sypké písčité půdy. Kompostem nepřihnojujte zátěžový trávník – stmelení písčitých částic je v tomto případě nežádoucí, protože voda se na aktivně využívané travnaté ploše zdržovat nemá. Trávník by se „rozbahnil“, pohyb po něm by byl nepříjemný a mohli byste si v něm vyšlapat holá místa. Předané zkušenosti Pokud jste zahradu převzali po babičce, rodičích nebo předcházejících majitelích, je dobré si ji důkladně prohlédnout, než se pustíte do vlastních aktivit. Opečovávaná zahrádka vám toho řekne hodně, neprostupná džungle bude informace uvolňovat zdrženlivěji. Zakládáte-li zahradu na volné ploše (bývalé pole nebo louka), zajděte si pro rady k nejbližším sousedům nebo do okolní přírody. A jako vždy tu platí: neznáte-li rostliny, nevíte-li o zahradničení vůbec nic a signály z přírody neumíte rozšifrovat, požádejte o pomoc odborníky. Poradí vám, co na staré zahradě ponechat, proč něco roste jako z vody a jiné chřadne, pomohou vybrat rostliny, kterým se u vás bude dařit při režimu údržby, který si zvolíte. Péče o zahradu u domu, v němž trvale žijete, je jiná než na chalupě, kam se vypravíte párkrát za měsíc. Důležitý je i zdroj vody a vaše možnost či ochota investovat do závlahového systému. Na písčitých půdách totiž musíte častěji zalévat, anebo si vybrat rostliny, které sucho tolerují. Inspirace z přírody Písčité oblasti se u nás vyskytují především v okolí velkých řek a nížinách (především Polabí, části Povltaví, Třeboňsko, jižní Morava). Poznáte je podle rozsáhlých borových lesů s vřesovišti, kručinkou, borůvčím a brusinkami. Jezdíte-li se v létě koupat někam do zatopené pískovny, udělejte si procházku po okolí. Podívejte se, co roste v lese (moc toho nebude, půdy jsou tu poměrně chudé a borovice bývají pro ostatní rostliny silnou konkurencí), na jeho okraji, na mezích a kolem cest. Záleží na terénu Jinou situaci budete řešit na rovném pozemku, jinou na svahu. Na rovné, dobře přístupné ploše snadno založíte rekreační trávník, protože jednou z nejdůležitějších podmínek pro jeho úspěšný vývoj je právě propustnost vegetačních vrstev i podloží. Záleží na způsobu využívání a vaší náročnosti: budete-li na trávníku aktivně odpočívat, nešetřete a pořiďte si automatický závlahový systém. Trávník budete muset také často hnojit (v hlavní sezoně jednou týdně) a sekat. Na chalupě nebo chatě bude asi stačit extenzivní druh trávníku, který posekáte jen jednou až třikrát v sezoně. Kromě travních směsí můžete také koupit luční směsi, v nichž jsou kromě semen trav také semínka květin. Pak bude váš trávník krásný a zároveň nenáročný. Obě verze – nízko střižený rekreační a přírodní pohledový trávník – můžete podle potřeby zkombinovat. Písčitá stráň Svažitý pozemek osejte travní směsí, která nevyžaduje časté sečení a je nenáročná na zálivku. Písčitý, výhřevný svah v přírodě bude zarůstat planými růžemi, jalovci, čilimníky (janovec), trnkami a brslenem. V odlehlejším koutě můžete založit borový háj. Svah v okolí domu proměňte ve vřesoviště. V teplých písčitých oblastech se dobře daří meruňkám a dalším ovocným druhům, hlubokou propustnou půdu ocení i réva vinná – chcete-li, založte na svahu vinici, podobně jako ve vápencových oblastech. Vřesoviště Když na písčité zahradě založíte vřesoviště, získáte více výhod najednou. Plocha bude celoročně zajímavá a díky tomu, že písčitý substrát s rašelinou je chudý na živiny, nebudete mít problémy s plevelem. Kromě vřesu a vřesovce vysaďte okrasné trávy, drobnější jehličnany (jalovce, borovici kleč, zakrslé smrky) a menší keře (čilimník, kručinku, dřišťál). Kompozici doplňte zajímavými kusy dřev, které jsou vymáčené vodou nebo ohlazené větrem, případně vhodnými balvany. Buďte opatrní na jejich výběr. Hledejte kámen v blízkém okolí, protože ten se do vaší zahrady nejvíc hodí. V oblastech s písčitější půdou bývají k nalezení omšelé balvany navětralé žuly. Seženete je v lomech nebo je najdete vytažené na okrajích polí. Pokud byste chtěli velký balvan odvézt, pravděpodobně to majiteli pole vadit nebude, protože mu překážel. Vždy si ale zjistěte, čí je pozemek, na kterém kámen leží a s majitelem se domluvte, protože i nežádoucí kámen je majetkem. Stepní partie Na písčinách se bude výborně dařit okrasným travinám. Sortiment je nesmírně bohatý, a tak můžete kombinovat nízké druhy trav (kostřavy – Festuca) se středními (metlice – Deschampsia, ostřice – Carex, vousatec – Pennisetum) i vysokými (ozdobnice – Miscanthus, Spartina). Velikost skupin přizpůsobte proporcím pozemku, ale kromě velkých solitérních dominant je vždy lepší sázet skupiny než střídat druhy po jednom. Dojem je pak příjemný, klidný, skupiny do sebe plynule přecházejí. Ani traviny nemusejí zůstat samy. Akcenty dřevin nebo skupiny nápadnějších pestrých trvalek stepní partii oživí a probarví. Zajímavé jsou třeba červenolisté nebo žlutolisté dřišťály (Berberis thunbergii ‘Atropurpurea’ nebo ‘Aurea’), které na podzim sice opadají, ale mají ještě nápadné plody. Mezi trvalkami vyberte buď nízké druhy (koberce voňavých mateřídoušek – Thymus, odolné suchomilné rozchodníky – Sedum či třeba hvozdíky – Dianthus), nebo naopak robustnější nápadnější rostliny: ověřená je třapatka (Rudbeckia), krásnoočko (Coreopsis), divizny (Verbascum), exotické juky (Yucca) nebo paznehtníky (Acanthus). Písek je ráj pro cibule a hlízy Díky lehkosti, záhřevnosti a propustnosti jsou písčité půdy vynikajícím prostředím pro cibuloviny. Většina druhů pochází z oblastí, kde jsou horká suchá léta, zimy sice deštivé, ale půdy vesměs také propustné. Znamená to, že kamkoli v zahradě vysadíte cibule třeba narcisů (Narcissus), šafránů (Crocus), tulipánů (Tulipa), smědků (Ornithogalum), modřenců (Muscari) nebo hlízy a oddenky kosatců (Iris), frézií (Fresia), jiřinek (Dahlia), sklidíte radost.
Písčitá půda je ohromnou výhodou (nebo spíš nezbytností), chcete-li se pustit do pěstování nádherných liliochvostců (Eremurus), kniphophií (Kniphopia) a dalších krásek, které opravdu nesnášejí zimní vlhkost. V oblastech s běžnými půdami je nutné pro ně pracně připravit drenáže a upravit podmínky, vy máte po starostech. Stačí umět si správně vybrat a zdánlivou nevýhodu změnit ve výhodu. Příklady keřů a trvalek pro písčitá místa KEŘE Amelanchier fernaldii – muchovník Amorpha fruticosa – netvařec Berberis sp. – dřišťál Calluna sp. – vřes Caragana sp. Colutea sp. Cornus mas – dřín Cotinus coggygria – ruj Cydonia oblonga – kdoule Cytisus sp. – čilimník Daphne arbuscula – lýkovec Euonymus europaeus – brslen Exochorda racemosa Genista sp. – kručinka Hippophae rhamnoides – rakytník Laburnum anagyroides – štědřenec Liriodendron tulipifera – liliovník Lycium sp. – kustovnice Potentilla sp. – mochna Pieris floribunda Physocarpus opulifolius – tavola Pyracantha coccinaea – hlohyně Rosa pimpinelifolia – růže Tamarix sp. – tamaryšek Vitis vinifera ‘Purpurea’ – réva Wisteria sp. – wistárie TRVALKY Acanthus spinosus – paznehtník Alyssum – tařice Artemisia – pelyněk Centranthus ruber – mavruň Dianthus deltoides – hvozdík Echinops sp. – bělotrn Eryngium sp. – máčka Helianthemum nummularium – devaterník Iberis sp. – štěničník Iris sp. – kosatec Lavandula angustifolia – levandule Nepeta sp. – šanta Paeonia – pivoňka Papaver orientale – mák Perowskia sp. – perowskie Santolina sp. – svantolína Saponaria ocymoides – mydlice Sedum sp. – rozchodník Sempervivum – netřesk Yucca filamentosa Příklady jehličnanů a stromů pro písčitá místa JEHLIČNANY Abies grandis – jedle Ephedra sp. – efedra Ginkgo biloba – jinan Juniperus sp. – jalovec (různé druhy) Larix decidua – modřín Picea sitchensis – smrk Pinus banksiana, contorta, ponderosa, rigida, sylvestris – borovice Pseudotsuga menziesii – douglaska Sciadopitys verticillata Thuja occidentalis STROMY Acer negundo – javor Ailanthus altissima – pajasan Alnus incana – olše Aronia melanocarpa – arónie Betula sp. – bříza Castanea sativa – kaštanovník Celtis australis Cercis siliquastrum Catalpa speciosa Eleagnus angustifolia Gleditsia sp. – dřezovec Prunus mahaleb – mahalebka Robinia sp. – akát text: Jana Pyšková foto: autorka zdroj: Můj dům 3/2005 |
Blog
Na samotě u lesa
|
|
Když mladí manželé se třemi malými dětmi zvažovali podobu svého budoucího domova, moc dlouho se nerozmýšleli. Chtěli bydlet na venkově a uchránit tak celou rodinu před velkoměstským ruchem. Autorem studie projektu jejich rodinného domu je architekt Robert Hofman, se kterým se dobře znají. Spokojené bydlení Jestliže kousek za Prahou odbočíte z hlavní silnice na polní cestu, která se vine podél lesa, netušíte ještě, že k cíli vaší cesty – rodinnému domu situovanému na samotě poblíž stávající usedlosti – vám chybí ještě pěkných pár kilometrů. Když pak z poměrně příkrého kopce sjedete kolem starých hospodářských budov k cíli své cesty, pochopíte, proč v krytém stání u domu stojí výkonný terénní vůz. Pokud totiž napadne sníh, taky byste se odsud třeba nemuseli dostat. Mladému manželskému páru však bydlení uprostřed přírody naprosto vyhovuje. „Vůbec se mi odtud do Prahy nechce,“ říká majitel, který se ale vzhledem ke své profesi (pracuje jako grafik) občas této „pochůzce“ nevyhne. Bezpečná otevřenost Investoři měli jasno v tom, že si přejí bydlet v domě, který je v souladu s již zmíněnými hospodářskými budovami a okolní, zemědělsky využívanou krajinou. „Dům se nachází na nejkratší straně trojúhelníkové parcely a zároveň na jejím nejvyšším místě,“ upřesňuje architekt Robert Hofman. Už když se k domu blížíte, strhne na sebe vaši pozornost kamenná věž s nízkou stanovou střechou. Cítíte se, jako byste se právě ocitli blízko tvrze, která má své obyvatele chránit před úskalími okolního světa. Náznak uzavřenosti se však rozplyne, jakmile se přiblížíte ke vchodu. Ten je situován v horizontální hmotě ve tvaru kvádru. Toto křídlo je spojeno se zahradou dlouhou, prostornou verandou. Obě části měl původně spojovat prosklený krček. „Bylo by z něj krásně vidět do krajiny,“ říká Robert Hofman. Investorům ale taková architektonická finesa nezapadala do jejich představ o vlastním bydlení. „Hradní“ pracovna Stavba je celá vyzděná z tvárnic Porotherm, přičemž věž kryje zvenku ještě lícové, 35 cm silné kamenné zdivo. Pískovcové, žulové a opukové balvany pocházejí ze starých rozpadlých stodol v okolí, část z nich dokonce majitelé domu vysbírali z okolních polí. Ve věži je situovaný obývací pokoj, který je čtyřmi schody spojen s jídelnou a kuchyní. Kovový žebřík od kováře Petra Tomšíka vás přivede do patra, ve kterém se nachází pracovna, ze všech tří stran obepnutá přecpanou borovicovou knihovnou. Cítíte se zde bez nadsázky jako ve staré hradní síni, ve které ale tepe současný život. „Je to mimořádný prostor s mimořádnou pozicí v domě,“ říká Robert Hofman. Počítač na psacím stole nepůsobí nijak nepatřičně – právě naopak. Uvolněný pocit je znásoben otevřením celého prostoru do krovu. „Oproti původnímu návrhu jsme zvedli střechu o metr nahoru, k nevelké radosti zedníků, kteří věž vyzdívali bezmála měsíc. Ale udělali jsme dobře,“ dodává investor. Naprosto úchvatný je pak výhled do okolí okny, která dodala Truhlárna Sochor z pražských Záběhlic. „Příroda se tu mění v průběhu roku přímo před očima,“ říká majitel. Majitelé se ještě zařizují Zatímco výše popsané místnosti se nacházejí napravo od zádveří, nalevo najdete dlouhou chodbu s několika dětskými pokoji a ložnicí. Tuto část domu majitelé teprve zařizují. Děti zde však již nyní nalezly vlastní pohodlné zázemí. Myslím, že prožívat dětství v tomto domě a na tomto místě je bezesporu nádherné. Ostatně i dospělí jsou naprosto spokojeni. „Vůbec se mi odtud do Prahy nechce,“ říká investor. Také my jsme toto krásné místo s pohodovou atmosférou opouštěli velmi těžko. TECHNICKÉ ÚDAJE Dispozice: 7 + 1 Užitná plocha: 170 m² Konstrukce stavby: tvárnice Porotherm Střešní konstrukce: smrkové sbíjené vazníky ARCHITEKT Ing. arch. Robert Hofman (1970)
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa zdroj: Můj dům 2/2005 |
Designové skvosty
|
|
Koupelny se skutečně stávají stále více obytným prostorem. V souladu s tím se do nich stěhuje nábytek z materiálů, které si tam dříve nikdo neuměl ani představit. Proto se dnes nedivíme skříňkám, policím, ale i umyvadlům třeba ze dřeva, skla, kovu i mramoru. Výrobci se předhánějí, čí produkty budou nápaditější, praktičtější, neotřelého designu a přitom lépe ošetřeny proti vlhkosti. Mnoho našich i zahraničních designérů se snaží skloubit požadavek naprosté čistoty a hygieny u umyvadel s přilehlými úložnými plochami, které by měly zůstat suché, neměly by překážet a přitom byste je měli mít skutečně na dosah. A když se pro koupelnu najde více místa, promění se v malý obývací pokoj s lehátky a křesly. Výsledný dojem celku se pak blíží orientálním pohádkám či představám o římských lázních. No, a když vás nesvazují metry čtvereční, můžete se víc rozmáchnout a zvolit umyvadlo nebo umyvadlový set podle svých představ. Lákavý design Běžného umyvadla si v koupelně ani nevšimnete, přestože ho používáte denně. Ono si však zaslouží vaši pozornost. Uvědomte si, kolik času strávíte v koupelně a jak byste tam vstupovali rádi a vycházeli osvěženi, kdyby vás občerstvil a potěšil už samotný pohled na příjemné prostředí a krásné umyvadlo. Jistě namítnete, že designová umyvadla jsou drahá. Nezbývá než souhlasit, ale můžete na to vyzrát. Zkuste ušetřit třeba na obkladech a dlažbě. Designový šperk stejně lépe vynikne ve spojení s jednoduchým a nezdobným obkladem! Není pochyb, že designové produkty přitahují stále větší počet zákazníků. Svědčí o tom rostoucí zájem výrobců nabídnout jim kromě čistě užitné funkce také estetický zážitek. Nejen designéři, ale i architekti, sochaři, malíři, módní návrháři, fotografové a další umělci ze zdánlivě odlišných oborů navrhují koupelny podle svých představ. Podle slov architekta Michala Janků však často nejde jen o návrh nové série, ale i o zamyšlení nad prostorem zvaným koupelna. Výtvarníci hledají další nevšední souvislosti, skryté hodnoty i filozofický podtext. Ve svých dílech tak dávají náměty pro nová řešení. Koupelnové „stěny“ Zatímco dříve bývalo umyvadlo nejčastěji instalováno na stěnu jako samostatný prvek, v současné době je patrná snaha učinit z něho součást nábytkové sestavy složené ze skříněk, polic a zrcadel. Taková kompozice se stává nejvýraznějším prvkem koupelny a nabízí poměrně vysoký uživatelský komfort. Veškeré potřebnosti máme při osobní hygieně po ruce a navíc je k dispozici i dostatek úložných prostor různých dimenzí. Parádo, trp! Myšlenka na udržení leckterých designových umyvadel v bezvadném stavu mi trochu připomíná rčení: Parádo, trp! Přestože umyvadla bývají ošetřena speciálními, snadno udržovatelnými povrchy, zvláště některé materiály volají po soucitu ze strany uživatelů. Většinou se příliš nesnášejí s běžným stylem používání. Pokud budete chtít, aby skleněné, dřevěné i kovové skvosty zůstaly jako nové a bez otisků prstů či stop po zubní pastě, počítejte s tím, že jim budete muset věnovat větší pozornost. Kde hledat? Ve velkých supermarketech design nehledejte. Vypravte se za ním do koupelnových studií. Když prolistujete několik katalogů, jistě některému solitéru podlehnete. Pokud chcete vidět víc, nejlépe poslední módní hity, vydejte se na specializované zahraniční veletrhy. Tam objevíte umyvadla, klozety a jiné výrobky nezvyklých tvarů, navrhované předními světovými designéry. Některé z vystavovaných koupelnových setů mohou spadat do sériové produkce, ale obvykle patří mezi dražší zboží. Cena totiž odráží náročnost výrobní technologie, originalitu i jméno samotného tvůrce. Hodně překvapit vás mohou skutečné designové lahůdky, které už mnohdy s umyvadlem a jeho funkcí mají pramálo společného. DESIGN NA INTERNETU Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909, AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, fax: 235 316 458; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; KOUPELNY PTÁČEK, Dělnická 1a, Jihlava, tel.: 567 311 587, fax: 567 308 636; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 777–78, fax: 543 107 779; Jeremenkova 14, Praha 4, tel.: 244 001 166–68; Průmyslová 2, Svitavy, tel.: 461 542 498, fax: 461 530 918; Sladkovského 40, Olomouc, tel.: 585 315 924, fax: 585 311 545, Veselská 724; Veselí nad Moravou-Uherský Ostroh, tel./fax: 572 591 185 text: Lenka Pavlovská foto: archiv firem zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Textilní nápady do dětského pokoje
|
|
I rodiče, kteří zvolili zpočátku nouzovou variantu, mohou nakonec vytvořit svým potomkům příjemné prostředí. Naopak těm, kteří touží dát svému dítku jen to nejlepší, se může stát, že zaplní dětský pokoj přespříliš a zapomenou na to, že méně bývá někdy více. Kombinace vzorů Právě textil nám dává možnost mnohé v interiéru vylepšit, nebo také zkazit. Nabídka vzorů s dětskými motivy je široká, současným trendem je možnost kombinovat vysloveně dětské motivy s koordinovanými neutrálními vzory v podobné barevnosti. Například v nabídce firmy Liberty, která představuje anglickou klasiku, najdeme vzory s puntíky ve stejné barevnosti, jako látky s dekorem autíček, nebo kostkového vzoru s hady a žebříky. Pro odrostlejší děti jsou zase určeny kombinace barevných vlnek na jedné látce s motivy kluků na skateboardech, nebo květin, vždy v ladící barevnosti. Tyto kombinace nám dávají možnost odlehčit plochy se vzory, které bývají u dětského textilu velmi výrazné, a doplnit je zklidňujícími partiemi. Pomocí univerzálních vzorů, jako jsou puntíky, proužky, kolečka nebo kostičky, se snáze vyhneme nebezpečí, že pokojíček bude najednou vypadat příliš dětsky. Když potomek povyroste, stačí v první fázi vyměnit především textil a tapety s typicky dětskými náměty. Pokud budeme podobně kombinovat textil, který není značkový, budeme muset být o to pozornější při výběru ladících vzorů a hlavně jejich barev. Vyšší cena značkového textilu nám ušetří dlouhé shánění. Jiným řešením může být doplnit dětské motivy jednobarevnou látkou nebo tapetou. Usnadníme si tak výběr, a navíc se vyhneme nebezpečí, že prostor přehltíme vzory. Jednobarevná plocha, obzvláště v tlumenější barvě, totiž přináší v kontrastu s živými dětskými vzory příjemné zklidnění. Jednoduchá krása Trochu jinou náladu mají látky navržené ve Skandinávii. V produkci firem Ikea ze Švédska nebo Marimekko z Finska najdeme jednoduché, graficky stylizované květiny, zvířátka nebo autíčka. Působí moderně, ale zároveň vesele a optimisticky. Tyto dekory jsou výrazné i na malé ploše. Stačí závěsy, povlečení a deka nebo polštářek. Pokud zvolíme pestré barvy, bude jim výborně slušet neutrální, třeba bílá barva okolí. Severský styl nás vede spíše k jednoduchosti. Stačí malý nápad Textil je velice tvárný materiál, z nějž můžeme kromě klasických závěsů, záclon a potahů vytvořit i různé dělicí závěsy, textilní zástěny, kapsáře k ukládání drobností, polštářky nejrůznějších tvarů nebo taštičky.
Některé náměty vidíte na našich ukázkách, jiné najdete třeba na internetu. Na webových stránkách www.ikea.cz můžete vyhledat pod odkazy „Textil“ – „Kouzla s textilem“ virtuální Internetový časopis o textilu. Kromě jiných námětů zde najdete návod, jak vyrobit dětem textilní domeček, jehož kostru tvoří stůl. Podle připraveného vzoru si můžete vytisknout koníčka a další motivy, které se dají použít k ozdobení polštářků nebo třeba k výrobě pirátské vlajky. Hledejte inspiraci, přemýšlejte spolu s dětmi, kombinujte. Někdy nás může i malý nápad dovést k lepšímu řešení celého prostoru.
foto: archiv firem zdroj: Rodinný dům 3/2005 |
Pohony a ovládání garážových vrat
|
|
Není třeba zdlouhavě popisovat výhody manipulace s vjezdovými branami pomocí elektrických zámků a motorů ovládaných bez dotyku rukou dálkovým ovladačem. Který automobilista by velmi dobře neznal, jak nepohodlná a zdlouhavá je vlastnoruční manipulace s garážovými vraty. Toto nepohodlí se ještě zvýší, když mrzne, prší, nebo je noc, kdy – zvláště pak ženy řidičky – nechtějí riskovat a vylézat z drahého vozu do tmy a lopotit se s odemykáním a otevíráním těžkých garážových vrat. Dálkovou obsluhu z pohodlí vozidla pomocí jednoduchého ovladače jistě ocení i ti členové domácnosti, pro které je ruční manipulace příliš fyzicky náročná – těhotné ženy, senioři nebo tělesně postižení. Výběr správného pohonu Pro výběr vhodného typu motoru je rozhodující konstrukční typ garážových vrat i jejich hmotnost, která určí výkon motoru. Jiné řešení vyžadují roletová vrata s vodorovnými lamelami, jiné zase ty se svislými lamelami. Jinak se budou otevírat sekční garážová vrata, jinak křídlová. Každý typ vrat vyžaduje jiné funkční řešení. Elektrické trubkové pohony pro rolovací vrata jsou umístěny v kazetách, do nichž se roleta navíjí. Je tu tedy velmi nízká náročnost na prostor u stropu garáže. Navíc schránka může být umístěna i v překladu nad dveřním otvorem. Pro instalování pohonu pro sekční garážová vrata je dostatek místa pod stropem podmínkou, protože právě tam se vrata totiž musejí zasunout po vodicích kolejnicích. Dnes si můžete koupit motorový pohon včetně dálkového ovládání nejenom ve specializovaných firmách, ale i v obřích samoobsluhách maloobchodních řetězců. Pokud si nejste jisti, jaký motor vybrat a zda byste vůbec zvládli dodatečnou instalaci svépomocně, raději se do takové akce nepouštějte. Rozhodně je rozumnější spolehnout se na odbornou firmu, která se výrobou či prodejem garážových vrat a jejich příslušenstvím přímo zabývá jako svou hlavní činností. Zkušení pracovníci dokážou zvolit správný pohon i jeho montáž. Jinak všichni dodavatelé garážových vrat nabízejí zároveň i jejich vybavení vhodnými pohony a příslušnou ovládací technikou. Typy motorových pohonů Existuje několik rozdílných technologií motorových pohonů. Nejčastěji se pro garáže v rámci individuální výstavby používá agregátů, které jsou určeny k instalaci na strop. Obvykle bývají řešeny jako řetězové, řemenové či vřetenové. Méně se pro malé domovní garáže používají motory pro montáž na stěnu (ty jsou obvyklejší spíš pro tzv. průmyslová garážová vrata), nebo ty, které se osazují přímo na křídlo výklopných vrat. Nejoblíbenější jsou motory, které pracují s pomocí řemenu nebo řetězu, a to pro jejich univerzální použití. Lze je totiž použít pro téměř všechny druhy garážových vrat. Obyčejně jsou na napětí 12 nebo 24 voltů. Nemají sice takový výkon jako motory vřetenové (příkon 220 V), ale poradí si i s křídly až o pětimetrové šířce. Navíc vřetenové motory nemívají tak měkký rozjezd a dojezd. Právě pro řetězové a řemenové motory je charakteristické měkké a pomalé zahájení a ukončení chodu, který je ovšem ve svém průběhu rychlý jak při zavírání, tak i při otevírání. Tyto vlastnosti jsou potřebné především pro ovládání sekčních garážových vrat. Řemenové a řetězové motory jsou zhruba o třetinu levnější než vřetenové, ale jejich značnou sílu budete potřebovat, máte-li u garáže velká a těžká vrata. Objevuje se názor, že vřetenové motory jsou oproti řemenovým a řetězovým mnohem trvanlivější. Motorové pohony pro stropní montáž jsou tzv. samosvorné – v případě výpadku dodávky elektrického proudu nebo poruchy zabrání případnému samovolnému pádu vrat. Boční pohony tuto vymoženost nemají, a tak je třeba vybavit je brzdami proti pádu vrat. Ovladače pohonů Podmínkou nezbytnou pro opravdu pohodlné využití pohonů garážových vrat jsou ovládací prvky, zvlášť ty, které umožňují otevírat a zavírat útulek vašeho vozidla na dálku. Základem je ruční vysílač, jímž lze při příjezdu či odjezdu ovládat přímo z automobilu zavírání a otevírání vrat. Obvykle se jedná o vícekanálový vysílač, jímž můžete ovládat i vjezdovou bránu a osvětlení příjezdové cesty na pozemek. Tyto přístroje nemívají velké rozměry, jsou menší než mobilní telefon, což je velice praktické, neboť jsou velmi skladné, vejdou se do kapsy či do kabelky. K ovládání motorové jednotky pohonu garážových vrat patří také vnitřní spínač chodu, jímž se ovládají vrata z interiéru garáže. Může mít podobu klíčového spínače, který lze zapnout jen s pomocí bezpečnostního klíče. Dalším řešením zvyšujícím bezpečnost může být použití kódovací klávesnice. Existují i vysílače pro ovládání garážových vrat nebo vjezdové brány, které jsou určeny pro instalaci do automobilu. Elektronický příkaz vydáte stiskem tlačítka, umístěného na palubní desce svého vozidla. K příslušenství garážových vrat, a to jak sekčních, tak i rolovacích, která se pohybují pomocí motorového pohonu, patří také tzv. vypínací lišta. Bývá namontována na spodním okraji vrat. Její úlohou je vyšší bezpečnost provozu garážových vrat. Narazí-li totiž spodní okraj vrat osazený lištou na překážku, motor se vypne a pohyb vrat se zastaví, takže nedojde k případnému úrazu nebo k poškození vrat. text: Ondřej Vaněček foto: archiv firem zdroj: Můj dům 3/2005 |
Jedna ku jedné
|
|
Jak vyplynulo z našeho soukromého průzkumu mezi prodejci, o klasické kuchyně má široká veřejnost stále zájem. Pravda ovšem je, že jejich preference rostou v menších městech a na venkově, kdežto ve větších městech si lidé více pořizují kuchyně v moderním stylu. Rozdíl je také v lokalitách. Obliba rustikálních kuchyní je větší na Moravě než v Čechách. Jak ji poznáte Těmto kuchyním bývá vytýkáno, že jsou kýčovité, přezdobené a nemoderní. Ale dá se na ně nahlížet i jinak. Dovedou totiž vytvořit neopakovatelnou hřejivou atmosféru, která dokáže v okamžiku navodit pocit zabydleného domova. Záleží už jen na majitelích, kolik ozdobných prvků a doplňků si do kuchyně vyberou a zda kuchyň nepřemění v místnost plnou nepotřebných a prach lapajících drobností. Někdo by mohl argumentovat, že právě tyto věcičky zútulňují kuchyň a dávají jí ten správný nádech, což je sice pravda, ale nic se nesmí přehánět. Je důležité citlivě zkombinovat jednotlivé prvky, charakteristické právě pro rustikál. Jsou to třeba vitráže do rámečků dvířek horních skříněk, ozdobné kovové nebo porcelánové úchytky, soustružená zábradlíčka poliček, frézované či jinak zdobené hrany nábytku atd. Právě stylová kuchyň nejen dovoluje, ale přímo vyzývá k vystavení hrnečků, talířků, kořenek a jiného nádobí, k zavěšení sušených bylinek… Typickým prvkem rustikální kuchyně je i středový ostrůvek, který v tomto případě slouží jako plocha pro přípravu pokrmů. Za předchůdce ostrůvku můžeme považovat velký stůl, který kdysi stával v každé kuchyni a sloužil nejen jako jídelní, ale i k přípravě pokrmů. Na pracovní desku můžeme zvolit prakticky stejné materiály, používané u jiných typů kuchyní – tedy lamino, masiv, přírodní nebo umělý kámen. Pěkně vypadá i deska obložená drobnými obkládačkami, ovšem z praktického i hygienického hlediska ji raději nedoporučujeme. Ve spárách se totiž budou držet nečistoty a křehké obkládačky jsou náchylné na mechanické poškození, které je u zatěžované pracovní desky dost pravděpodobné. Drží krok s dobou I když kuchyň na první pohled vypadá, že pamatuje léta a pokrok tak trošku zaspala, po hlubším průzkumu budete mile překvapeni, stačí nahlédnout do jediné skříně či otevřít zásuvku. I ty na první pohled nejstarší kuchyně si totiž můžete nechat vybavit špičkovými pojezdovými mechanismy, značkovým kováním, které snese zatížení až několika desítek kilogramů, zásuvky opatřit přehlednými pořadači a v neposlední řadě pořídit si kvalitní spotřebiče. A to nejen v rustikálním vzhledu. Vedle stylového nábytku totiž velmi dobře vypadají i nerezové spotřebiče s moderním designem. Budete-li však věrni klasice, máte na výběr z velkého množství barev a typů retrospotřebičů. Materiály Základním prostředkem používaným k výrobě klasických kuchyní je dřevo, a to v podobě masivu nebo dýhy. Z masivního dřeva bývá většinou rámeček dvířek a výplň je dýhovaná. Protože kuchyň je frekventované místo a na nábytek jsou kladeny vysoké nároky, jsou vhodnější tvrdší a kvalitnější dřeva, jako je dub, buk, jilm, třešeň, bříza, ořech. Ani barva daného dřeva nemusí být konečná. Většina výrobců nabízí barevnou úpravu v mnoha odstínech dřev či plnobarevné lakování. Moderní jsou úpravy povrchů, které dřevo zvrásní či mu dodají zvláštní patinu. Kontakty: BERLONI, 28. října 277, Ostrava, tel.: 596 624 870, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 510 112; fax: 222 521 172; CESARE INTERIER, Vinohradská 167, Praha 10, tel.: 272 161 364, tel./fax: 272 161 365, DESIGN INTERIOR, Za Školou 137, Praha 9, tel.: 266 107 107, 777 257 925, HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, ITALIA INTERIOR—DESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 352 963, MINÁR KUCHYNĚ, Štefánikova 2532, Zlín, el.: 577 434 424, SCAVILINI, Vinohradská 35, Praha 2, tel.: 224 826 645, fax: 224 826 812; VASA INTERIÉR, Na Dolinách/Brabcova 1159/2, Praha 4, tel./fax: 241 434 073, tel.: 241 434 076 text: Lucie Martínková foto: archiv zdroj: Svět kuchyní 1/2005 |
Stromeček pro váš dvoreček
|
|
„Koupíme si na jaře strom, co největší, zasadíme ho – třeba sem anebo radši tam, však on už nějak poroste.“ Podobně se rozhoduje spousta majitelů zahrad i zahrádek. V dnešní době se dá opravdu pořídit skoro všechno hned, ale s rostlinným materiálem tohoto typu je to přece jen trochu složitější. Nekupujete totiž nábytek, který stojí a ani se nehne, nýbrž živý organismus se stálým vývinem, a to s sebou nese i určitá úskalí.
O nákupu stromu je třeba dobře přemýšlet – nekupujete totiž nábytek, ale živý organismus, který se stále vyvíjí. Velikost stromu Na menší dvoreček menší stromeček, ale ne takový, který je v zahradnictví nejlevnější a měří pouze metr. Měla by to být taková dřevina, o které víte, že doroste jen do určité výšky a šířky, případně ji budete moci ovlivnit řezem. Teprve pak můžete stromu určit jeho místo. Budete vědět, že vás ze zahrady nevytlačí, nebude se vám chtít za pár let nastěhovat oknem do domečku a při větru na vás nebude v noci větvemi ťukat, a připomínat vám tak vaše špatné rozhodnutí. Neříkejte si ani: „Uříznu ho, až doroste.“ Věřte, že to už bude pozdě a strom poškodí omítku či střechu. Raději ho rovnou zasaďte dál od domu. Koruna a kmen jsou nejvíc vidět, ale kromě koruny je tu i kořenový systém. Kořeny můžete limitovat nově používanými kořenovými bariérami (fólie zamezující prorůstání kořenů, ale propouštějící vodu a vzduch). Správným umístěním zamezíme osobnímu setkání s kořeny ve sklepě nebo narušení základů, kanalizace či jiného vedení. Do malé zahrady se hodí… Okrasné jabloně (Malus), hlohy (Crataegus), okrasné třešně nebo višně – především sakury (Prunus) nebo třeba některé jeřáby (Sorbus) nedorůstají závratných velikostí, a proto jsou do menších zahrad ideální. Kromě základních druhů stromů je na výběr řada kultivarů s vyšlechtěným „úsporným“ tvarem koruny: sloupovitých (například habr Carpinus betulus ‘Fastigiata’), vejčitých (javor Acer platanoides ‘Columnare’), kulovitých (javor Acer platanoides ‘Globosum) a převislých (třešeň Prunus subhirtella ‘Pendula’). Další velice širokou skupinu tvoří vzrůstné keře, které mohou mít tvar malého stromu (jejich koruna je rozkladitá a také mohou mít více kmenů). Jmenujme alespoň škumpu (Rhus typhina), japonské javory (Acer palmatum a A. japonicum) nebo třeba muchovník (Amelanchier). Nezapomeňte ani na klasické ovocné stromy, které vás zjara potěší krásnými květy, na podzim barevnými listy a také chutnými plody. Vybírejte zákrsky, čtvrtkmeny nebo polokmeny, které se vejdou i do malé zahrádky. Odrůdy jsou navíc naroubované na méně vzrůstné podnože, takže se během let nemůže stát, že by vás vytěsnily z vaší zahrady. Vztah mezi korunou a kořeny Zjednodušeně se dá říci, že „co je nad zemí, to je i pod zemí“. Znamená to, že kořeny stromu s korunou o průměru 3 metry budou rozprostřeny do podobné plochy. text: Hana Pollertová foto: Jana Pyšková zdroj: Můj dům 1/2005 |
50. léta podle Marilyn Monroe
|
|
Prsatý vzhled se do povědomí dostal díky reklamní kampani, která ve Francii právě pod tímto sloganem propagovala špičaté kostěné podprsenky. Zpopularizovala je však zejména kinematografie v čele s hvězdami, jako byla Jane Russellová nebo právě Marilyn Monroeová. Reklama a média začaly v poválečných letech ovlivňovat životní styl víc než kdykoliv předtím. Do módy přišly tkaniny a koberce spojující téměř nekombinovatelné barvy a někteří výrobci tapet dokonce uváděli, že nabízejí dekory, které spolu „harmonicky“ kontrastují. Období reklamy Reklama stála také u zrodu budoucí hvězdy Marilyn Monroeové. Jako členka hereckého sboru studia Twentieth Century Fox měla zpočátku víc reklamních aktivit než natáčecích dnů. Propagační agent studia John Campbel k tomu řekl: „Patřila k těm děvčatům, která byla vždy ochotna přestřihnout pásku při otvírání obchodního domu. V tomto směru byla nesmírně užitečná.“ Výrazněji na sebe upozornila jednoho březnového dne roku 1950, když pózovala pro propagační oddělení v tělovém negližé. Pak měla projít do šaten kolem administrativní budovy studia, když vtom se zvedl prudký vítr. „Lidé se vykláněli z oken,“ vzpomínal jeden z členů představenstva, „a dole stála Marilyn v Evině rouše. Jí to ale vůbec nevyvedlo z míry, roztomile se usmívala a mávala všem známým i neznámým…“ Vše o Evě Skutečným startem však pro ni byl až snímek Vše o Evě (All about Eve, 1950), kde zazářila. Měla sice jen malou roli, ale nedala se v ní přehlédnout. Film byl vyhlášen nejlepším filmem roku 1950 a získal několik Oscarů. Podle pamětníků neměla hvězdné manýry a nikdy nepřišla pozdě. Až úzkostně se bála, že by zdržela práci mnohých hvězd, s nimiž tehdy ještě jako začátečnice na filmu pracovala a před nimiž měla respekt. To jí však nevydrželo dlouho. Mnohem později k tomu herec Peter Lawford dodal: „Marilyn přišla pozdě i tehdy, když ji poprvé fotografovali na obálku časopisu Life. O dvě hodiny!“ Byt princezny V té době bydlela Marilyn Monroeová v malém bytě v Beverly Hills. Měla ho zařízený luxusně jako princezna z pohádky, přesně tak, jak si představovala kdysi chudá dívka blahobyt. „V soukromí se ani nelíčila, ani přehnaně draze neoblékala,“ napsal její maskér Whitey Snyder. „Jednou dokonce z nějakých důvodů nebyl k dispozici automobil a Marilyn se musela dopravit do studia. Bůhvíproč se rozhodla stopovat a nenalíčená vyrazila z domu — nikdo jí nezastavil.“ Metamorfóza V profesionálním životě byl její vzhled pravým opakem jednoduchosti a střídmosti. Módní redaktor Earl Leaf popisoval „armádu kadeřníků, maskérů, návrhářů, kostymérek a ostatních, kteří těžce pracovali, aby stvořili toto vrcholné dílo ženského šarmu“. Snyder tvrdil, že líčení — proces přeměny nejisté perfekcionistky na okouzlující symbol ženství — trval celé hodiny a byl velmi těžký. Ještě po letech dokázal celý proces převyprávět do detailu včetně způsobu vedení horní oční linky do trojúhelníku, jehož vrchol byl přesně nad panenkou ve výšce 1,2 milimetru. Lov na milionáře Po několika méně významných filmech Monroeová zaujala zejména v roce 1953 rolí v hudební komedii Muži mají raději blondýnky (Gentlemen prefer blonds). Film natolik okouzlil diváky, že se stal nejziskovějším muzikálem své doby. Další úspěch zažila v témž roce ve filmu Jak si vzít milionáře (How to marry a millionaire), v němž si tři ženy pronajmou podkrovní byt, aby upoutaly pozornost bohatých mužů. Marilyn hrála krátkozrakou dívku, která je přesvědčena, že v brýlích nemá šanci se seznámit, a tak je ochotna raději narážet do lidí a zdravit věšáky, než by přiznala, že špatně vidí. Někdo to rád horké V roce 1955 natáčela Monroeová slavnou scénu z filmu Slaměný vdovec (The Seven Years Itch) se sukní zvednutou průvanem. Točilo se na Lexington Avenue. O natáčení se však dozvěděl tisk a té noci se tam sešel celý New York. Práci téměř nebylo možné dokončit, protože ulici oslepovaly blesky fotoaparátů. Do historie kinematografie se také zapsal film Někdo to rád horké (Some Like It Hot, 1959), to už však Marilyn Monroeové mnoho let života nezbývalo. Také díky nešťastnému vztahu s J. F. K. začala pít jedno šampaňské za druhým a brát hypnotika ve velkých dávkách. Poslední spánek „Vždycky se bála, že nebude moci usnout,“ uvedl maskér Whitey Snyder, „a tak chodila spát velmi brzy, jenže to se při prášcích na spaní nesmí. Přišla domů a šla spát kolem půl osmé. Za hodinu se vzbudila, vzala si tabletu, o půlnoci další, takže ráno v šest už byla nadopovaná. Odjakživa jsem jí říkal: Marilyn, přestaň s tím, nebo na to jednou doplatíš…,“ Doplatila na to 5. srpna 1962.
MARILYN MONROEOVÁ
NEJZNÁMĚJŠÍ FILMY M. M.
text: Petr Tschakert foto: Oto Pajer, Twentieth century fox, Profimedia a archiv zdroj: Moderní byt 2/2005 |
Pořizujeme vodovodní baterii
|
|
Pákové baterie Patří k nejvyhledávanějším typům vodovodních baterií. U umyvadla se používají stojánkové nebo nástěnné modely, obě varianty jsou k dostání i k vaně, kde můžeme použít také takzvané okrajové systémy. Kvalita pákové baterie je závislá na kartuši.
Princip spočívá ve dvou keramických destičkách umístěných proti sobě. Pomocí páky se jimi posouvá, otvory protéká voda a podle toho, jak pákou otáčíme a zdviháme ji, regulujeme průtok vody. Při výběru bychom zvýšenou pozornost měli věnovat povrchové úpravě, která by měla být vysoce odolná a umožňovat snadnou údržbu. Některé modely pákových baterií jsou vybaveny takzvanou vodní brzdou. Princip této mechanické zábrany spočívá v tom, že při nadzdvihnutí se páka automaticky dostane do polohy, v níž voda teče slabším proudem, který postačí například k umytí rukou. Podobnou funkci zastává ekopojistka, která zároveň zabraňuje opaření. Kohoutkové baterie Patří ke klasice. O jejich praktickém využití se příliš hovořit nedá, nicméně své místo mají v koupelně zařízené ve venkovském stylu nebo v pojetí minulých let. Výrobci kohoutkových baterií pracují s každým detailem a kromě tvaru upravují také povrch materiálu.
Kohoutkové baterie si můžeme pořídit i do moderně zařízené koupelny. Existují designové modely, z praktického hlediska ale nejsou tak komfortní jako jejich nástupci – pákové baterie. Kvalitu těchto baterií zajišťuje vnitřní ventil s keramickým sedlem, který umožňuje snadnější ovládání a naprostou těsnost. Termostatické baterie Jejich výhodou je možnost nastavení konkrétní teploty. Pokud ji změníme, zařízení reaguje takřka ihned. I když ve skutečnosti existují tři základní způsoby, nejrozšířenější a také nejrychleji reagujícím typem jsou baterie, kde se používá vysoce roztažný vosk. Ten se v závislosti na nastavené teplotě roztahuje nebo smršťuje. Termostatické baterie jsou řešené tak, aby se uživatel nemohl při mytí opařit. V základní poloze lze kohoutkem otáčet až do 38 °C, kdo chce teplotu vyšší, musí stisknout pojistku, teprve pak ho kohoutek pustí dál. Okamžitá regulace teploty a automatická rychlá reakce na změny parametrů v potrubí představuje i značnou úsporu vody. Okrajové systémy V případě, že výtok běžné vanové baterie nedosáhne dovnitř, musíme zvolit speciální vanový okrajový systém. Pracuje na stejném principu jako ostatní armatury, jen se integruje do těsné blízkosti vanového prostoru. Ke směšování vody se používá páka nebo klasické kohoutky, voda se napouští standardním způsobem nebo přepadem, pro sprchování slouží klasická ruční sprcha. K montáži se používají dva základní typy kompletů. Levnější variantou je možnost koupit jednotlivé části samostatně a instalovat je do přizdívky nebo předem připravených otvorů ve vaně. Druhou možností je už z výroby připravený kompletní vanový okrajový systém obsahující všechny komponenty. U obou variant nesmíme při instalaci zapomenout na zadní vrátka, tedy zajistit snadný přístup pro případné opravy. Podomítkové systémy Nejčastěji se používají ve sprchových koutech, v některých případech i u van se sprchovou zástěnou. Princip podomítkového systému spočívá v tom, že se kartuše, případně i spodní díly dalších těles zabudují do zdi a připojí k rozvodům vody. Teprve až po dokončení obložení zdi se na ně nasadí vrchní sada. Připojit můžeme nejrůznější tělesa. Ta se určují podle individuální potřeby. Výtok vody může zabezpečit ruční nebo hlavová sprcha (případně obě dohromady), přidat můžeme také boční masážní trysky a termostat udržující teplotu vody. Použití podomítkových systémů zajišťuje kompaktní vzhled koupelnového prostoru. SPRÁVNÁ VOLBA
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, fax: 235 316 458, e-mail: info@aquatrade.cz, www.aquatrade.cz; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; GROHE, areál SOU stavební, Učňovská 100/1, Praha 9; tel./fax: 266 106 262; HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 548 428 011, fax: 548 428 012; ORAS, Mikulovická 4, Praha 9-Vinoř, tel.: 286 854 892, text: Miloslava Dušková foto: archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Vědět jak žít
|
|
Klid a krása švýcarské krajiny se jí v myšlenkách neustále vracely. „Když bydlíte dlouhý čas mimo domov, zmocní se vás touha po návratu, takže jsme se po třinácti letech společného života v Paříži vrátili domů — do Švýcarska. Oba jsme toužili po místě, kde by nás obklopovaly hory a jezera,“ říká Lilia. Vyrovnaný styl Manželé si koupili dům v blízkosti Zugského jezera, v tomto regionu trávili svůj čas i Thomas Mann, J. W. Goethe i Richard Wagner, a začali ho postupně rekonstruovat. Lilia Konrad se právem může pochlubit zajímavým interiérem. Její vskutku originální pojetí je vidět téměř všude, ať už procházíme halou, jídelnou či koupelnou. Přestože v designu se odrážejí prvky Východu i západní kultury, prostoru to vůbec neškodí. Lilia se netají kladným vztahem k umění, divadlu a hudbě. Miluje francouzskou architekturu 17. a 18. století, italské a švédské paláce, feng-šuej, zen-buddismus – všude tam hledá inspiraci pro nový interiér, který je pro ni i jejího manžela jakýmsi velkým jevištěm. Design a zařízení v domě prozrazuje, pro co mají manželé slabost: je to minimalismus asijských prvků a různorodost stylů evropské kultury. Odkud kam Zdi ve spodní části domu manželé zrušili, tím zvětšili obývací pokoj. Lilia miluje překvapení a experimenty, a tak vchod do vstupní haly pojala velmi originálně — vede knihovnou, dále pokračuje přes koridor lemovaný policemi až do obývacího pokoje. Dvojí funkce pokojů byla pro ni výzvou. Obývací pokoj je intimním místem i prostorem pro zábavu a společenská setkání. Velký prostor chytře rozděluje otevřenou kuchyň, jídelnu a obývací halu. Zde je zachována minimalistická „pevnost“ zvýrazněná moderním nábytkem, čistými liniemi — to vše je změkčeno orientálními motivy látek a dekorací (nejjemnější hedvábí je použito na záclony a polštáře). Vhodnou kombinací barev a látek je dosaženo nenásilného kontrastu. Lilia myslí i na změnu ročního období. V létě interiéru dominují závěsy v oranžové barvě a v zimě nastupuje studeně modrá. Rafinovanost Součástí velkého pokoje je odpočinková zóna, kterou zdobí pečlivě udržované rostliny ve velkých košících. Lilia navrhla každý kus nábytku sama, s výjimkou zahradního nábytku umístěného v přední části domu. Černý lak, bílá keramika a kov jsou harmonicky sladěné. Ložnice je zařízena v obdobném duchu — je to místo jak pro spánek a čtení, tak i pro meditaci. Lůžko zdobí polštáře v různobarevných kombinacích — jsou dílem designérky. Dveře ložnice tvoří jakési otevřené pasáže: uličky, které vedou přímo po obou stranách do koupelny. Do té můžete vejít i z druhé strany — z kanceláře. Kolem vany a toaletního stolku jsou police a zásuvky na uskladnění kosmetických i jiných hygienických věcí. Dům, jak říká sama majitelka, je pro ni a manžela velkým jevištěm s jednou velkou myšlenkou — spojit život s uměním. text:Lenka Kopecká foto: Profimedia zdroj: Moderní byt 3/2005 |
