|
|
Pěstuje se nejen pro svou vynikající chuť a vitaminy, ale také k získávání proteolytického enzymu bromelinu, který je příbuzný pepsinu a papainu. Látka rozkládá bílkoviny a tuky, proto je součástí řady přípravků ke snižování nadváhy. A pokud je zrovna neužíváte, pak si po obědě nebo večeři místo dezertu nakrájejte čerstvý ananas. Je také sladký a vašemu tělu určitě prospěje víc. Ananasy se jedí nejen v čerstvém stavu, ale především se konzervují ve sladkém nálevu, kandují se, suší a zmrazují. Dále se zpracovávají na sirupy, šťávy, želé, marmelády, tonizující vody, ananasové plátky nebo dřeň v sirupu, na čatní apod. Ananasová šťáva se může zkvašovat také na alkoholické nápoje, především víno a různé pálenky. Exotický původ Ananas pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Například v Mexiku a Brazílii dosud roste planě na mořském písčitém pobřeží. Z Ameriky se ananas rozšířil i do dalších oblastí tropů, hlavně do jižní Asie. Nyní se nejvíce pěstuje na Havaji, v Brazílii, Číně, Malajsii a v dalších státech. Patří mezi nejvýznamnější tropické ovoce. Kromě obvyklé žluté, bronzové a nazlátlé barvy slupky se můžeme setkat i s ananasy zbarvenými červeně, červenofialově až černě. Dužnina je bílá nebo nažloutlá, šťavnatá, příjemné chuti i vůně. V ananasu je hlavně vitamin C, B a provitamin A. Zralé plody mají výbornou chuť a aroma. Ananas jako dekorace Ananas vyžaduje teplo a vlhký vzduch, patří totiž k rostlinám rovníkového monzunového nebo tropického přímořského klimatu. Tuto exotickou rostlinu můžeme zkusit vypěstovat i sami: rozmnožuje se listovými růžicemi, tzv. rozetami, které se tvoří na různých částech mateřské rostliny. Pro nás však připadají v úvahu jen růžice vytvářející se na plodenství. U některých odrůd je můžeme objevit na zbytku květní lodyhy na spodní části plodenství, jindy se objevují malé rozety i u báze chocholu zelených listů na vrcholu. Opatrně je odřízneme hladkým řezem tak vysoko, aby na řezu již nebyly patrné zbytky dužiny. Nejčastěji však máme k dispozici pouze chochol z vrcholu zakoupeného plodenství. Tímto způsobem si můžeme pořídit nejen zajímavé ovoce, ale také velmi dekorativní rostlinu. V květinářských prodejnách se občas objevují ananasy s různě zbarvenými listy nebo atraktivními květy, které jsou vhodné do bytových podmínek, verand a zimních zahrad. VÍTE, ŽE… Listy ananasu obsahují asi 8 % vlákniny, známé jako „ananasové hedvábí“, používané k výrobě jemné příze pro různé tkaniny.
RECEPTY:
Koktejl Fitness (připravil Petr Vojíř z Bugsy’s baru)
3 cl vodky 3 cl ginu 3 cl bílého rumu 2 cl čerstvé citronové šťávy 2 cl likéru z černého rybízu 7 cl džusu z růžového grapefruitu 1 plátek čerstvého ananasu
Všechny přísady kromě likéru z černého rybízu promixujeme s menším množstvím drceného ledu a nalijeme do sklenky. Poté přidáme připravený likér, který lijeme opatrně po stěně sklenky. Tak vytvoří na dně samostatnou barevnou vrstvu.
Koktejl Miami (připravil Petr Vojíř z Bugsy’s baru)
2 cl grenadiny 3 cl čerstvé citronové šťávy 10 cl pomerančového džusu 5 cl ananasového džusu 3 cl maracujového džusu
Velmi lahdný sladkokyselý nealkoholický drink. Všechny ingredience stačí promíchat v šejkru a nalít do sklenky na drcený led.
Ananasový sorbet (4 porce) (připravil šéfkuchař Petr Hajný z restaurace U Závoje)
1 menší ananas 1/2 litru ananasového džusu 2 bílky 40 g krupicového cukru šťáva z jedné limetky snítka máty
Nakrájený ananas uvaříme v ananasovém džusu, dochutíme cukrem a šťávou z limetky. Necháme vystydnout, zašleháme bílek a dáme zmrznout. Servírujeme mátou nazdobené porce.
Kuře s ananasem (připravil šéfkuchař Petr Hajný z restaurace U Závoje)
4 ks kuřecích řízků 1 menší ananas (i sterilizovaný) sladkokyselá chilli omáčka 30 g krupicového cukru olivový olej, sůl, pepř, máta
Osolené a opepřené kuřecí řízky opečeme po obou stranách, k nim připravíme omáčku, jejímž základem je karamel vyrobený z cukru, ananasu (možno zalít trochou vody a lehce podusit) a chilli omáčky. Krátce povaříme, výsledek dozdobíme snítkou máty. Kontakty: ARCADA, Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 257 310 022; Rumunská 47/16, Liberec, tel.: 485 103 433; www.arcada.cz BUGSY’S BAR, Pařížská 10, Praha 1, tel.: 224 810 287, fax: 222 250 620, CASA BELLA, Štěpánská 4, Praha 1, tel.: 224 941 431, tel./fax: 224 941 532; Husova 1, Praha 1, tel.: 222 220 191; LA VECCHIA BOTTEGA, Na Perštýně 10, Praha 1, tel.: 224 234 629, 224 238 202; nákupní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel./fax: 257 320 204; Luděk Procházka, www.ludek-prochazka.cz U ZÁVOJE, Havelská 25, Praha 1, tel.: 226 006 120, text: Pavel Valíček, Lenka Haklová foto: Pavel Vítek a archiv zdroj: Moderní byt 3/2005 |
Blog
Barevný soulad
|
|
Pomůckou může být několik základních pravidel a také samozřejmě vlastní cit a smysl pro krásu. Pro nevšední kombinace je však zapotřebí trochu odvahy. Světlé stěny Stěny obývacího pokoje mohou být tak světlounké a mít tak jemný barevný nádech, že je spíš vnímáme jako bílé. Přesto jejich barevný tón v atmosféře obývacího pokoje hraje roli, ať už je krémový, nažloutlý, našedivělý či namodralý. Hodí se k nim pohovky téměř ve všech barvách a s jakýmkoli dekorem. Můžete použít kombinaci barev teplá – teplá, stejně tak studná – studená. Při barevném mixu studená – teplá ovlivní studený barevný nádech zdi teplou barvu pohovky tak, že ji trochu ztlumí. A naopak. Například jemně krémová stěna zjemní tmavě šedý potah sofa. Atraktivně působí kombinace bílé a syté barvy – oranžové, modré, fialové, zelené, hnědé i černé ad. Naopak bílá stěna v kombinaci s bílým nebo světlým potahem může vyznít poněkud fádně. Světlé pohovky by neměly stát před stejně barevnou stěnou. To znamená, že například světle modrá pohovka by neměla být před namodralou zdí, béžová před krémovou, šedivá před holubičí šedí. Stěny v sytých odstínech Purpurové, žluté, oranžové, růžové, broskvové, modré, fialové, zelené, šedivé, hnědé i černé – takováto barevná škála signalizuje, že majitel bytu má barvy rád a nebojí se ani atypických řešení. Takže pohovky se budou před těmito stěnami skvět patrně spíše v barevných kontrastech než ve stejném barevném tónu. Je pravda, že možnost barevných experimentů je v těchto případech opravdu veliká. Například můžeme spojit dvě podobné barevné nuance – cihlově červenou zeď s tmavě červenou pohovkou. Nebo můžeme dát dohromady různé syté barvy, například žlutou a modrou, zelenou a červenou, oranžovou a fialovou, a tak bychom mohli pokračovat dál. Každá barva má nepřeberné množství odstínů, a to je třeba mít na zřeteli při výběru kontrastních barev. Například studená citronově žlutá nebude ladit s teplým odstínem rudé barvy. V tomto případě je lépe spojovat dohromady teplé odstíny, stejně jako odstíny studené – byť to není závazným pravidlem. Měli bychom si uvědomit, že barevné extravagance dělají z pohovky solitér a vybavení obývacího pokoje by se jim mělo barevně přizpůsobit. DOKONALÉ SOUZNĚNÍ
Kontakty: 3DH INTERIER, Lucemburská 16, Praha 3, tel.: 224 210 391, fax: 224 210 392, A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 542 212 898, fax: 542 214 439; Libínská 3127/1, Praha 5, tel.: 242 216 618, CAST INTERIORS, Žitná 41, Praha 1, tel.: 222 212 420, FAST – INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 224 250 528, 224 250 538, fax: 224 251 357; INDESIGN, K. Tomana 46, Hradec Králové, tel.: 495 512 159, showroom: 495 512 161, fax: 495 512 793, ITALIA INTERIOR–DESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 352 963, KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928, POLSTRIN DESIGN, Jiřího nám. 42, Poděbrady, tel./fax: 325 616 355, mobil: 724 139 083, Pražská 685, Hradec Králové, tel./fax: 495 535 817, mobil: 602 124 440, text: Romana Hložánková a Lenka Haklová foto: archiv zdroj: Moderní byt 3/2005 |
Pohled do údolí
|
|
Základem každé pěkné zahrady je stromové patro. Mám rád kombinaci vzrostlých jehličnatých a listnatých stromů. V přední části zaujme převislý červenolistý buk (Fagus silvatica ‘Atropurpurea’), korejská jedle (Abies koreana) a menší bíle kvetoucí muchovník (Amelanchier lamarckii).
V zadní části zahrady jsem navrhl stálezelenou kulisu z jehličnatých stromů: borovice černé (Pinus nigra ‘Austriaca’), borovice rumelské (Pinus peuce) a smrků Pančičových (Picea omorica). Doplní je méně vzrůstné dřeviny – například převislý kultivar hrušně vrbolisté (Pyrus salicifolia ‘Pendula’) nebo okrasné jabloně.
Vysazením několika vzrostlých stromů, doplněných vhodnými rychle rostoucími keři, získají majitelé časový náskok. Tak se dá i u novostavby vybudovat zahrada, která vypadá, jako by existovala již léta.
POZOR SOUTĚŽ!!!Zúčastněte se soutěže „O nejkrásnější květinu vaší zahrady“ a vyhrajte některou z hodnotných cen. Cesta domů V přední části zahrady je kolem vjezdu do garáže a přístupového chodníku svah, který je ideální pro malé vřesoviště. Dominantou vpravo je málo vzrůstná borovice Pinus sylvestris ‘Watereri’ a muchovník, vlevo korejská jedle a převislý červenolistý buk. Zajímavou skupinu lomového kamene podpoří seskupení zajímavých dřevin netradičních tvarů („hadí“ smrk Picea abies ‘Inversa’, drobná kulovitá borovice Pinus strobus ‘Radiata’, červený japonský javor Acer palmatum ‘Dissectum Garnet’). Při promýšlení této partie jsem kladl důraz na celoroční efekt. Na jaře se v plné kráse předvede bíle kvetoucí muchovník a pestré květy nízkých rododendronů a japonských azalek. Začátkem léta nastupuje elegantní bílá kalina – Viburnum plicatum ‘Mariesii’ a od srpna do pozdního podzimu pokvetou hortenzie. Pak přebírají vládu vřesy a následně vřesovce, které kvetou od zimy až do jara. Pohled do krajiny i k domu Příjemné chvíle odpočinku na terase budou cenné díky výhledu do údolí. Pozorovatele zaujme svída sporná (Cornus controversa ‘Variegata’) s elegantními vodorovně uspořádanými větvemi a panašovanými listy. Její půvab podtrhne bohyška – trvalka okrasná především velkými zelenými listy. Nežádoucímu pohledu zvenčí na dům a do přední části zahrady brání volně rostoucí živý plot ze stálezelených i opadavých kvetoucích keřů, který je ukončený solitérním červenolistým bukem. V zadní části zahrady jsou vysazeny volně rostoucí různě vysoké jehličnaté a listnaté stromy a keře, které slouží i jako přirozená clona sousedících zahrad. Habrový živý plot (stříhaný do výšky 1,8 m), který uzavírá zahradu na straně u pole, poskytuje majitelům pocit soukromí, a přitom nebrání pohledu na zalesněný kopec. V každém ročním období zaujme svými květy některý druh vybraných keřů a trvalek. Kout se zahradním domkem Zahradní domek pro uskladnění nářadí je umístěn v levé části zahrady pod vysázenými břízami. Kryje ho růžově kvetoucí okrasná jabloň Malus ‘Profusion’, která je zajímavá během roku vínově červenými listy a v zimě spoustou drobných červených jablíček. Jabloň bude podsázena bohyškami, které existují v mnoha kultivarech (Hosta sieboldiana). Travnatou plochu za domem rozčlení menší záhon. Jeho základem bude borovice drobnokvětá (Pinus parviflora ‘Glauca’), zopakuje se javor dlanitolistý (Acer palmatum ‘Atropurpureum’). Pro zajímavost zde bude osazen jeden velký solitérní lomový kámen. Podrost záhonu tvoří půdopokryvná růže, panašovaný brslen Euonymus fortunei ‘Emerald’n Gold’ a okrasná slivoň (Prunus tenella ‘Fire Hill’), která kvete časně na jaře. Několik praktických rad Výsadba je navržena tak, aby zamulčované plochy záhonů zarostly v průběhu 2 až 3 let. Následná péče o zahradu by měla být po zapojení porostu minimální. Doporučuji svěřit ji zahradníkům. Bude se jednat hlavně o hnojení rostlin, stříhání živého plotu, výchovný řez dřevin a speciální ošetřování trávníku. Aby vše dobře dopadlo, je nutné si už na samém začátku pečlivě vybrat zahradnickou firmu. Ta by měla být schopna nejen zahradu odborně založit, ale později také poskytnout jakousi „generální“ odbornou údržbu, a to nejméně dvakrát do roka. Majitelům také doporučuji, aby si raději dohodli osobní výběr stromů a vzrostlých keřů ve školce a nespoléhali pouze na výběr dodavatele.
ZAHRADNÍ ARCHITEKT Ing. Martin Keblovský (1974)
text a návrhy úprav: Martin Keblovský (STARKL) zdroj: Můj dům 3/2005 |
Vzpomínky na Afriku
|
|
Mezi hlavní zájmy manželů, kteří nově rekonstruovaný objekt obývají, patří cestování. Místa, kam se nejčastěji vracejí, jsou hlavně na africkém kontinentě. Odtud si přivážejí kromě vzpomínek i různé dekorativní předměty. Africká kultura se promítla i do celkového stylu zařízení domu. Přestože se oba věnují navrhování nábytku, rozhodli se svěřit návrh rekonstrukce i zařízení architektovi. Zvolili ovšem takového, o němž věděli, že dokáže do svých nápadů promítnout jejich představy. Poté co upřesnili zadání, už ale do konečného řešení architektovi nezasahovali. Jedině tak totiž mohl vzniknout interiér jednotného stylu, který splňuje nároky majitelů, a přitom nese rukopis svého tvůrce. To vše se odráží i v netypicky zařízené koupelně. Cement a zebrano V koupelně byste marně hledali klasické obkládačky či dlažbu. Stěny jsou podle jednoho ze současných trendů z pálené cementové omítky, která posloužila jako zajímavý kontrast k luxusnímu nábytku a podlaze. Strohost šedé barvy narušuje proužek červené mozaiky, který rozděluje úroveň stěny a v širší podobě lemuje spodní části stěn a rohovou vanu. Dalším prvkem, který oživuje, ale i citlivě doplňuje jednotvárnou šeď, je drobná mozaika v nerezovém provedení. Je položena na podlaze místo klasické dlažby. O optické zateplení se zase postará nábytek, který je zhotoven z dýhy exotického dřeva zebrano. I když by velikost koupelny umožnila umístění dvou umyvadel, rozhodli se majitelé jen pro jedno, které je široké jeden metr. Umyvadlo je usazeno na skříňce se zásuvkami a na ploše desky zůstal i dostatečně velký odkládací prostor. Skříňka z dýhy zebrano má zapuštěné kovové úchyty a desku z nerezového plechu. Pračka a kotel Kromě drobných dekorativních předmětů připomíná manželům oblíbenou Afriku i vysoký paraván, jehož hlavní funkcí je zakrýt plynový kotel. Původní konstrukce z nerezového materiálu a zebrana však kotel dostatečně neutajila, a tak ji majitelé dodatečně „zahustili“. Použili k tomu materiál z bambusových zahradních rohoží, jež vpletli do konstrukce a připevnili lýkovým provazem. Místnost je vytápěna žebříkovým radiátorem. Ten společně s paravánem vytváří zajímavý kout, který koupelnu zútulňuje. Stejně jako kotel nenarušuje vzhled interiéru ani další „bílá technika“. Pračka je společně s objemnými koši na prádlo ukryta ve velké vestavěné skříni, umístěné v částečně oddělené přední části koupelny. Stejně jako výplet paravánu i výrazný dekor exotického zebrana po celé ploše úložných prostor a dveří místnost příjemně zatepluje. V přední části u vestavné skříně je oddělená toaleta. Tato malá místnůstka je dostatečně velká na to, aby se sem vešel závěsný klozet a praktický stojan s hygienickými pomůckami. Jednoduše, až stroze řešený interiér koupelny zdobí pouze jemná mozaiková linka a drobné předměty, které majitelům připomínají cesty po africkém kontinentu. I když tu převládá šedivá barva kombinovaná s nerezovými prvky, nepůsobí koupelna díky dekoru zebrana a bambusovému výpletu chladně. Není tu nic navíc, ale také tu nic nechybí. Údržbě pořádku v koupelně pomáhá: – vysoká a dostatečně hluboká vestavěná skříň – široká skříňka pod umyvadlo se zásuvkami – paravánem oddělené technické zázemí – žebříkový radiátor suplující věšák na ručníky Co je zebrano V současnosti moderní dýha zebrano není v historii nábytkářství žádnou novinkou. Tento luxusní materiál najdeme i u zdobného historického nábytku. Vyznačuje se výraznou kresbou střídajících se tmavých a světlých pruhů. Dřevo pochází z několika druhů jihoafrických palisandrů. Podobnou kresbu má také dřevo z afrického dubu. Ze zebrana se dělají i interiéry luxusních automobilů. Kontakt: LE BON (realizace), Dornych 47, Brno-Komárov, tel.: 545 535 413–4, fax: 545 535 412; Ateliér štěpán (návrh), Konečného nám. 3, Brno, tel.: 541 245 109 text: Libuše Lhotská foto: Kamila Břízová zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Odvážná přestavba s citem
|
|
Pojďte se s námi projít originální rekonstrukcí. V ateliéru Donlić Interier totiž zašli při přestavbě vily z dvacátých let minulého století dál, než bývá v tomto kraji zvykem. Jak dokazují fotografie původního objektu, ve strmém svahu jedné staré vilové čtvrti v Praze stojí teď úplně nový dům. Architektce Ivaně Dombkové se povedl zázrak – vykouzlila pro vilu v letech zbrusu nové šaty, vybudovala pro náročné majitele osobitý, funkční domov a starému domu našla jeho dávno ztracenou duši. Stojím, tedy jsem! Cit pro nadčasovost, úcta k okolnímu prostředí a jemný, originální vkus daly vzniknout přívětivě sebejisté stavbě. Na jedné straně máte dojem, že jde o dům typický pro zdejší část města, ale zároveň cítíte jeho samozřejmou jedinečnost. Zkouška nových šatů se neobešla bez dohledu arbitrů – veškeré úpravy musely být konzultovány s památkáři. Pro tvůrce však šlo spíše o zajímavou výzvu – změnit dům tak, aby vyhovoval moderním požadavkům designu i bydlení, přitom naslouchat starým časům a rozpoznat původní prvky tehdejší doby. Klasická střecha jako by podtrhla moderní linky bílých dřevohliníkových oken a návrat k původnímu lícovému zdivu vyvážil kombinaci kamenných a cihlových profilů. Na stávající přístavbu navázala zimní zahrada v nejvyšším patře a jednoduchý, avšak vkusný oblek tím byl doplněn jakousi ozdobnou „jehlicí“. Duše čeká za dveřmi Jakmile vstoupíte, vezme vás dům do laskavé náruče a už vás z ní nepustí. Jeho znovunalezená duše je všudypřítomná – navíc ji posiluje příjemná domácí atmosféra, bezprostřednost obyvatel a důmyslné zařízení sympatického interiéru. Funkční provázanost jednotlivých prvků je ódou na propojení prostých linií a promyšlených detailů do jediného harmonizujícího celku. Materiály, barvy a řešení každého místa v domě jsou navrženy s takovou lehkostí, až se vám tají dech. Variace na téma šedé litiny a ocele, červeného štuku a hnědého dubového masivu vytváří dojem zemitosti, originality a útulnosti. Díky tomu se tu cítíte zcela přirozeně. Nevídaný pocit vyrovnanosti vás provází celým domem a neopustí ani dlouho po vašem odchodu. Prostoru je nám třeba Původní vstup do domu se dvěma samostatnými bytovými jednotkami byl přestavěn na jednoduchou předsíň oddělenou od velkého třípodlažního bytu pouze skleněnými dveřmi. Přízemí vévodí moderní praktická kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem spojenými v jedinou místnost členěnou pouze přirozeným rozmístěním nábytku. Velká okna vedoucí na terasu prosvětlují celý prostor, propojení se zahradou navíc vzbuzuje pocit volnosti. Architektka získala dostatek místa ve všech poschodích tím, že zrušila složitý systém schodišť. Jediné schodiště vedoucí od sklepa až do nejvyššího patra si zachovalo oblé křivky zdí a jejich kombinace s kovem a dřevem jako by spojovala minulost se současností. Co si přát víc? V prvním patře nahlédneme do tří dětských pokojíků, kde slunci podává pomocnou ruku veselá žluť stěn. Bytelný nábytek počítá s náročným zacházením a zároveň poskytuje dostatek místa pro potřeby dětí. Šedočervená koupelna s výhledem do zahrady doslova vybízí k uklidňující koupeli.
Asi největší překvapení však objevíte přímo pod střechou. V nejvyšším poschodí se vám otevře nádherný výhled z prosklené zimní zahrady, která je součástí prostorné pracovny spojené s ložnicí. Původní podkroví s maličkým pokojíkem pro služebnou se změnilo k nepoznání, ostatně jako celý dům. Jak snadné je představit si, že právě tady máte trávit čas prací i rozjímáním. Trojúhelníková okna, dřevěné podlahy a nábytek dodávají místnosti „objevitelský vzhled“ a malá koupelna vás ujišťuje, že ke štěstí vlastně vůbec nic dalšího nepotřebujete. Nebát se přestavět Ponoříme-li se z výšin do hlubin, zjistíme, že sklep domu by uspokojil představy i té nejnáročnější hospodyňky. Kromě rozmanitých možností úložného prostoru tu najdeme také velkou prádelnu, šatnu a žehlírnu v jednom, kam ústí nezbytné shozy pro prádlo. Sklep je však i útočištěm pro odpočinek a relaxaci. Saunou a hernou s posilovnou se totiž naše prohlídka domu uzavírá. Ani na samém dně nás odvážná paleta materiálů a barev neopouští. Spojuje celý interiér a zároveň nám prozrazuje, co mají architektka i majitelé společného – nebojí se velkých změn, jsou plní energie a vědí, co chtějí. Snad také proto se tu starobylá duše vily cítí tak dobře – a s ní každý, kdo sem vkročí. TECHNICKÉ ÚDAJE Zastavěná plocha: 360 m² Užitná plocha: 349 m² Obytná plocha: 194 m² Obestavěný prostor: 1 231 m³ Spolupráce: Rostislav Černík
ARCHITEKTKA Ing. arch. Ivana Dombková (1965)
text: Kristina Navrátilová foto: Lubomír Fuxa zdroj: Můj dům 3/2005 |
Důvěra k architektovi se vyplatila
|
|
Ideální je, dojde-li mezi architektem a uživateli ke vzájemnému porozumění. Když cítí věci stejně a architekt dostane volnou ruku, může vyřešit návrh do nejmenších detailů a k naprosté spokojenosti těch, kteří budou jeho realizaci užívat. Výsledkem pak může být harmonický interiér, na jehož řešení je patrný záměr majitelů i rukopis odborníka. K takovému souladu došlo i v domácnosti, jejíž kuchyň jsme navštívili. Při rekonstrukci malého venkovského domku měli jeho majitelé – manželé, kteří se zabývají výrobou nábytku – štěstí. Architekt Marek Štěpán, s nímž už několik let spolupracují, zná dobře jejich potřeby, zájmy i životní styl. Společně si vyjasnili, jak by měl budoucí interiér domu vypadat, a návrhy na jednotlivé prostory pak vznikaly během půl roku. Protože se manželé také zabývají vybavením interiérů, chtěli, aby řešení a zařízení domku vyjadřovalo jejich postoj k současným možnostem bydlení. „Považovali jsme za důležité do návrhů moc nezasahovat,“ vzpomíná paní domu. „podle našeho názoru jedině tak může vzniknout dílo, které je originální a nese rukopis svého tvůrce.“ Útulný domov Při vstupu do kuchyně upoutá návštěvníka příjemná barevnost celé místnosti, která je opticky zateplena oranžovým odstínem stěny nad kuchyňskou linkou. Teprve pak si uvědomíte, že jakkoli má nábytek strohé moderní tvary, které většinou působí chladně a vytvářejí v interiéru téměř laboratorní atmosféru, tady je útulno. Čelní plochy nábytku a masivní nohy jídelního stolu jsou z ebenové dýhy ošetřené voskem. Aby byl úklid snadný a místnost působila vždy uklizeně, požadovali majitelé dostatek úložných prostor. Ty jsou pod pracovní deskou a ve vysoké trojdílné skříni. Snadný přístup umožňují výsuvné kontejnery. Kromě skříně, ve které je zabudovaná trouba na pečení, mikrovlnná trouba a chladnička s mrazničkou, dominuje místnosti velký masivní stůl s praktickými hlubokými zásuvkami. V souladu se současným trendem nejsou nad linkou horní skříňky. Vzhledem k dostatku úložných prostor nejsou zapotřebí. Místo nich je tu velký světelný panel (2 x 3 m), který má dekorativní funkci, zároveň ale slouží k osvětlení pracovní desky. V případě, že se potisk s barevným dekorem rodině omrzí, může ho nechat vyměnit. Varicor a Afrika Pracovní plocha, deska jídelního stolu i obklad stěn, niky a opláštění digestoře vznikly z materiálu varicor. Majitelé jej zvolili záměrně, protože s ním mají zkušenosti ze své profesionální praxe. I doma si jej nemohou vynachválit. „Je velmi praktický. Snadno se udržuje, umožňuje bezspárové spojení a dobře se tvaruje,“ konstatují. Kuchyň působí jednoduše i příjemně také proto, že zde není přebytek dekorací. Kromě květin tu najdete už jen dominantní sošku – připomínku kontinentu, který manželé často a s láskou navštěvují – Afriky. Její obliba je ostatně patrná v zařízení celého domu. Fotografie, sošky jakož i užitkové předměty jsou citlivě rozmístěny po celém domě, aby tu připomínaly hezké chvíle z cest. Záměr majitelů i architekta se skutečně vydařil. Moderní, jednoduše řešený interiér kuchyně i celého domku působí zabydleně a přitom stylově čistě. Jak nás paní domů ubezpečila, nepro-běhl před naší návštěvou žádný generální úklid. Přesto celkové uspořádání působí stále uklizeně a vlídně. Co je varicor? Varicor je umělý materiál homogenní konzistence, který se skládá z přírodních minerálních látek a polyesterových vláken. Používá se na výrobu pracovních desek, dřezů, umyvadel i na obklady stěn. Umožňuje bezspárové spoje a díky povrchové gelové nebo glazované úpravě je odolný i vůči vysokým teplotám, oděru, vlhkosti i čisticím prostředkům. Na hladkých plochách se neusazují nečistoty a případná mechanická poškození je možno opravit stejným barevným materiálem.
Kontakt: ATELIÉR ŠTĚPÁN, Konečného nám. 3, Brno, tel.: 541 245 109, e-mail: marek@atelier-stepan.cz text: Libuše Lhotská foto: Kamila Břízová zdroj: Svět kuchyní 1/2005 |
Přiměřeně komfortní dům
|
|
Příjemný rodinný dům od architekta Petra Maška se nachází v klidné čtvrti jednoho středočeského města. Tvarosloví i dispoziční řešení stavby do značné míry předurčil úzký, severojižně situovaný pozemek na nároží dvou ulic. Zadání klienta bylo téměř klasické – požadoval jednopodlažní dům s obytným podkrovím, ale navíc s technickým zázemím v podzemí, které by bylo přístupné rovněž ze zahrady. „Hodně jsme do řešení domu s manželkou mluvili. Například jsme si přáli větší kuchyň, než se kterou počítal původní návrh,“ vzpomíná majitel. Optimistické klima Vjezd do garáže situoval architekt Petr Mašek na severní stranu, vlastní vstup do domu pak umístil na východ. Tím se vyhnul komplikaci v podobě dlouhé chodby, která by jinak musela spojovat garáž s obytnými místnostmi na jižní straně objektu. Po několika venkovních schodech vejde návštěvník do krytého závětří a dále pak přímo do vstupní haly s otevřeným schodištěm do podzemí. Z tohoto komunikační uzlu se dá jít do dvougaráže, skladu nebo hostinského pokoje s vlastním zázemím. Střední schodišťová zeď pak odděluje technický a komunikační prostor od obytné části přízemí a podkroví. Z haly se širokými prosklenými dveřmi z mahagonu dostanete do obytného prostoru. Uvnitř této společenské části objektu vás přivítá příval přirozeného světla, které spoluvytváří všudypřítomnou optimistickou atmosféru. Světlo sem proniká jižní prosklenou stěnou, která zároveň propojuje interiér se zahradou. Předsazené podkroví zabraňuje přeslunění obytného prostoru a rovněž zakrývá terasu před nepřízní počasí. Kuchyň na východní straně je součástí obytné zóny a jejím oknem mohou majitelé sledovat dění na ulici i u vstupní branky. Intimní zóna Dubovým dvouramenným schodištěm se dostanete do obytného podkroví, jež se nerozkládá nad celým půdorysem domu, ale je ukončeno v horní hale s velkým oknem nad vstupem, která slouží jako herna pro děti. Intimní zóna podkroví zahrnuje dva dětské pokoje s vlastními šatnami a koupelnou. Ložnice rodičů je přístupná přes šatnu s hlavní koupelnou. Všechny obytné místnosti jsou pak díky vhodně rozmístěným okenním otvorům na jižní a západní straně objektu bohatě prosvětlené. Nejde o efektní výkres „Za dlouhou dobu za prknem a před počítačem jsem došel k poznání, že architektura není pouze ztvárnění myšlenek autora v hranicích norem a předpisů. Nejde přece o to, vytvořit efektní výkres, ale dům,“ říká Petr Mašek. Nejdůležitější roli hraje podle něj přístup klienta a vzájemná spolupráce. Zdá se, že i v tomto případě našel architekt s investorem společnou řeč. Důkazem je to, že celá rodina je s bydlením v přiměřeně komfortním domě maximálně spokojena. TECHNICKÉ ÚDAJE Dodavatel: 5 + 1 Zastavěná plocha: 211 m² Konstrukce: stěnová se zděnými zdmi z cihelných bloků Stropy: želozobetonové Střešní krytina: betonové tašky ARCHITEKT
Ing. arch. PETR MAŠEK (1952)
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa zdroj: Můj dům 3/2005 |
Je čas přichystat rozkvetlou zahradu
|
|
„Co zahradník činiti má a chce: …sejmout chvojí a odkrýt kytky, rýt, mrvit, rigolovat, kopat, přerývat, kypřit, hrabat, rovnat, zalévat, množit, řízky dělat, ořezávat, sázet, přesazovat, přivazovat, kropit, přihnojovat, plet, doplňovat, vysévat, čistit, ostřihávat, zahánět vrabce a kosy, čichat k půdě, vyhrabávat prstem klíčky, jásat nad kvetoucími sněženkami…“ Takto Karel Čapek ve své knize Zahradníkův rok uvedl vše, co je třeba na zahradě v březnu dělat, pokud to počasí dovolí. My se na jeho rady podíváme blíž. Trvalkové a smíšené záhony už nepotřebují zimní kryt – naopak by jim pod ním bylo příliš teplo. Sejměte slámu nebo chvojí a budete překvapeni, jak bouřlivě se rostlinky derou ze země. Trsy očistěte od odumřelých zbytků a spadaného listí. Plesnivé zbytky spalte (usušené) nebo dejte do popelnice, ostatní patří na kompost. Okrasné traviny, které zdobily záhony v zimě svými hnědožlutými trsy listů, ostříhejte (asi 10 – 20 cm nad zemí, záleží na druhu). Nastává vhodná doba pro jejich dělení a přesazování. Můžete vysazovat nové druhy okrasných keřů. Které keře kvetou v březnu? Dokvétá jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), kvetou vilíny (Hammamelis sp.), Chimonanthus preacox, vřesovce (Erica). V plné parádě se předvádí keře, jako je dřín (Cornus mas), mahónie (Mahonia aquifolium a M. x media), časné pěnišníky (Rhododendron dauricum, R. davidiana), Pieris japonica, kalina Burkwoodova (Viburnum burkwoodii), lýkovce (Daphne mezereum, D. laureola). Pokud je počasí opravdu pěkné, odváží se na vyhřátých místech otevřít květy kdoulovce (Chaenomeles), šácholány (Magnolia kobus, M. stellata), probudí se i oblíbený symbol jara – žlutá zlatice (Forsythia). A samozřejmě nesmíme zapomenout na „kočičky“ – květy vrby jívy (Salix caprea). Pozor na jarní slunce! Životodárné paprsky mohou znamenat smrtelné nebezpečí pro stálezelené rostliny, které jste vysadili na slunná místa. Pěnišníky, bobkovišně, ale i třeba jehličnaté cedry nebo tisy, které byly vysazeny již vzrostlé, mají potíže s kolísáním vysokých denních a nízkých nočních teplot a s příliš velkým odparem vody, který nedokážou kompenzovat příjmem z velmi chladné půdy. Od února (nebo ledna) je pravděpodobně podle naší rady chráníte geotextilií nebo rákosovou rohoží. Hlídejte předpověď a sluneční clonu sejměte, až pomine nebezpečí silnějších nočních mrazů. Kdo si od nás nechal na podzim poradit a nakoupil dostatek jarních cibulovin, má se teď na co dívat. První pokryjí záhon nebo trávník bílé sněženky. V době květu se jejich trsy nejlépe přesazují a dělí. Velkým překvapením pro laiky bývají žluté talovíny (Eranthis hyemalis). Potom se ale vynoří mnohem nápadnější krasavci a krásky: ladoňky (Scilla), Chionodoxy, puškinie (Puschkinia), kosatečky (Iris reticulata), botanické tulipány a rané narcisy. Když jste si nenakoupili na podzim cibulky, můžete si udělat radost několika přirychlenými krokusy nebo narcisy v květináčích, které vysadíte na exponované místo k terase nebo třeba do květináče u vchodu. Vynikajícím doplňkem jsou dvouletky: macešky, chejr, pomněnky nebo sedmikrásky. Květiny občas přihnojte prostředkem s vyšším obsahem draslíku, který podporuje kvetení. Plnou péči růžím Koncem měsíce za příhodného počasí zbavte stromkové růže obalů nebo uvolněte jejich korunky ze záhrabu, do kterého jste je schovali na podzim. Od bází keříků i stromků odhrňte nakopčenou zeminu a začněte je hnojit (nejlépe speciálními hnojivy na růže, kterých v zahradnických potřebách nakoupíte celou škálu). Blíží se také čas jejich řezu: správnou dobu poznáte podle toho, že očka (pupeny) začnou červenat. Popínavým růžím nezkracujte hlavní výhony, ale staré a poškozené výhony odstraňte celé. Boční sestřihněte na několik centimetrů. Slabě rostoucí keřové růže seřízněte na tři očka, silným ponechte pět až šest oček. Odstřihněte všechny namrzlé části – většinou se konce výhonů zkracují o 2 – 3 cm. Barvy pro léto Do truhlíků, misek, pařenišť a skleníků vysejte hledíky (Antirrhinum), šalvěje (Salvia), ostálky (Zinnia), aksamitníky (Tagetes), jednoleté třapatky (Rudbeckia), hvězdnice (Aster), hvozdíky (Dianthus), šruchy (Portulaca), slaměnky (Helichrysum), statice (Statice), máky (Papaver), chrpy (Centaurea), šater (Gypsophilla), kokardy (Gaillardia), gazánie (Gazania) a okrasný tabák (Nicotiana). Přímo na záhon můžete vysévat stračky, štěničníky, měsíčky, hrachory, fazole – ale raději až koncem měsíce, když bude půda vyhřátá. Ošetřete také sezonní rostliny, které přezimovaly uvnitř – durmany, fuchsie, pelargonie, kopretiny. Odstraňte vytáhlé výhony, rostliny můžete přesadit, přenést na světlejší i mírně teplejší místo, ale ven ještě nemohou. text: Jana Pyšková foto: autorka zdroj: Můj dům 3/2005 |
Barvami zútulnili nový byt
|
|
Byt, v němž manželé Franclovi bydleli, byl útulný, na dobrém místě, ale jak děti dorůstaly, jako by se zmenšoval. „Stačilo, aby každý člen rodiny někde něco odložil, neuklidil po sobě a byt se rázem proměnil v malé skladiště. Největší problém by, kam uložit kola, brusle, lyže,“ vzpomíná paní Anna. „Ale tomu je teď konec, byt, který jsme si našli, svou dispozicí a strohým vybavením i uspořádáním přímo vyzývá k udržení pořádku.“ Obytný komplex, v němž si manželé vybrali byt, je obklopen zelení, a tak by nikoho nenapadlo, že stačí jen dojít na nejbližší zastávku autobusu a za necelou půlhodinu jste v centru města. To, co Annu okouzlilo nejvíc a co manžele dovedlo k rozhodnutí byt koupit, byl překrásný pohled jednak na město a jednak na mírně zvlněné zelené kopce. Navíc zjistili, že blízko je rozlehlý sportovní areál s hřišti, bazény, fitness centrem. Annu, vášnivou kuchařku, v novém bytě okouzlila kuchyň. Prostorná, účelně zařízená, projektovaná jako součást společenské části, která se samozřejmě stala středem rodinného života. Tři menší ložnice zaručují potřebné soukromí jak rodičům, tak dětem, velká šatna poskytuje dostatek úložného prostoru. Ke klidnému chodu mnohačlenné domácnosti přispívají dvě koupelny ( ta menší je spíše větší sprchový kout), což se ukazuje jako velmi praktické řešení zvláště při ranním vstávání. Ženská ruka se nezapře Do zařizování se Anna pustila s vervou. Přemíra světla, bílé stěny, světlé podlahy jí umožnily, aby plně uplatnila a realizovala svůj cit pro barevnost. Růžová, žlutá, světlounce zelená, modrá – strohý prostor se změnil v útulný byt, jehož atmosféra je ještě zdůrazněna pohledem do překrásného okolí. Není divu, že jedna návštěva stíhá druhou. Každý z jejich přátel chce poznat prostředí, v němž se rodině tak dobře žije. Text: Květuše Sajnerová Foto: Profimedia.cz/Andreas von Einsiedel Zdroj: Vítejte doma 2/2005 |
Kam emancipace ještě nedošla
|
|
Novinku – pisoáry Centaurus – uvedla na náš trh společnost KERAMAG. Systém, který se obejde bez splachování vodou, ale také bez použití „chemie“, je založen na stoprocentně funkční zápachové uzávěrce. Speciální membrána nechá tekutinu beze zbytku odtéci a poté se opět uzavře. Tento princip funguje také proto, že urinál je uvnitř opatřen speciální glazurou KeraTect. Dokonale hladký povrch výrazně snižuje množství nečistot a bakterií, které by se zde mohly držet a způsobovat například nepříjemný zápach. Naopak lze říci, že „suchý“ pisoár je ještě hygieničtější než klasické urinály. Nemá žádný splachovací okraj, ve kterém by se mohly tvořit usazeniny. Pro nedůvěřivé Pisoár Centaurus se prodává ve dvou provedeních. Kdo systému zcela nevěří, objeví v nabídce také kombinovaný typ. Ten se může, ale nemusí splachovat vodou. Jeho součástí je speciální tryska, která spotřebuje při jednom zmáčknutí tlačítka méně než jeden litr. Ke splachování slouží klasické tlačítko, větší pohodlí poskytne ovládání infračervenými senzory. Jeho cena začíná na částce 20 990 Kč. K tomu si však musíte připočítat ještě instalaci. Za kombinovaný zaplatíte 22 705 Kč. Prodává se v provedení s poklopem i bez. Každý je šetřivý Na zhruba 2 500 Kč vás přijde obyčejný urinál, který na jedno spláchnutí spotřebuje maximálně dva litry vody. Jen pro porovnání, máte-li novější typ toalety s úsporným tlačítkem, spotřebujete v lepším případě tři, v horším šest litrů vody. Staršími záchody dokonce proteče naráz až devět litrů. Úspora pisoáru může být tedy více než 75 %. Zvlášť v domácnostech, kde počtem vládnou muži, to při závěrečném vyúčtování jistě poznají. Pro zapomnětlivé Nejjednodušší a nejlevnější splachování pisoárů je mechanické. Mnohem větší komfort však nabízí bezdotykové ovládání. Urinál si necháte doplnit senzory, které splachují samy. Pracovat mohou například na principu časovém. Voda se spustí po určité době, kdy čidla zaznamenají na určitou vzdálenost pohyb. U malých koupelen by se ale v tomto případě mohlo stát, že budou splachovat častěji, protože zaznamenají i pohyb, který se jich vůbec netýká. Další možností splachování jsou chemické senzory. Jiné, například nožní ovládání, však architekti do bytů nedoporučují. Hodí se spíš do veřejných prostor. Důležitý je i vzhled Firmy nabízejí pisoáry zpravidla jako součást celých sanitárních kolekcí. Do interiéru proto zcela zapadají stejným designem. Na rozdíl od van, sprchových koutů či odkládacích ploch, které jsou stále větší a větší, lze u tohoto sanitárního zařízení zaznamenat zcela opačný trend – zmenšování. Velké neforemné mušle známé z veřejných toalet nemají v bytě co dělat. Domácí pisoár má hloubku kolem 30 centimetrů. Na trhu jsou k dostání i typy, které se částečně zapouštějí do instalační stěny, proto v interiéru nezabírají více než patnáct centimetrů. Součástí každého pisoáru v interiéru by měl být také poklop. Není sice úplně nutný, jde spíš o lepší pocit. Urinál bývá umístěn vedle toalety, kterou navštěvují i dámy. Proto by pánové měli, nejen z důvodů hygienických, poklop používat. CO VĚDĚT O PISOÁRECH
Kontakty: KOUPELNY PTÁČEK, M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 777—78, fax: 543 107 779; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 296 337 711, fax: 296 337 712, SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, SEBOLD CENTRON, Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 201, 266 039 212, fax: 266 039 213; SYKORA HOME, Hněvkovského 67, Brno, tel.: 543 420 567 text: Lenka Široká foto: Aleš Malý a archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
