|
|
Trend návratu kuchyní do obytného interiéru dnes už nikdo nezastaví. Úprava pokrmů se již nemusí odehrávat v oddělené místnosti, kde by se kolem sporáku měla točit spíš služka než paní domu. Kuchyň, kterou jsme tentokrát navštívili, je optimálně umístěna do vyčleněného rohu obytné místnosti s vlastním přímým osvětlením oknem orientovaným na severovýchod. Elegantní a módní Kuchyňská sestava dokonale ladí se zařízením celé místnosti a beze zbytku využívá celý prostor. Vzdušný systém otevřených polic obklopujících digestoř stejně jako prosklený díl horní skříňky působí příjemně odlehčujícím dojmem. Výraznou roli tu sehrála i zvolená barva celé sestavy – kombinace smetanově bílé s červenavým tónem dřeva a nerezu je nejen velmi elegantní, ale zároveň i módní. Drobnosti z cest Zvlášť důležitou funkci hraje v této kuchyni detail, přesněji řečeno kuchyňské náčiní a dekorativní drobnosti, které si majitelé s velkým vkusem průběžně pořizují na svých cestách po Itálii a Francii. Inspirace oslnivým životním stylem těchto zemí je tu patrná na každém kroku. Dokonce i šálky na kávu a desertní talíře mají francouzský nebo italský design. Doušky horké kávy v pracovním týdnu tu zkrátka nikdy nejsou jen fyzickou vzpruhou, ale i příjemným a inspirativním estetickým zážitkem. text: Lucie Konášová foto: David Háva zdroj: Můj dům 1/2005 |
Blog
„Botanická“ pod sněhem
|
|
Přestože celková plocha botanické zahrady je mnohem větší, než mají pozemky kolem rodinných domů, její mnohé partie jsou řešeny v podstatně menším měřítku. Právě tato místa mohou být inspirací pro ty, kteří zahradničí na několika desítkách nebo stovkách čtverečních metrů, anebo mají jenom malou atriovou zahrádku. Spící lednová zahrada totiž nabízí spoustu krásných a zajímavých pohledů a svěží zeleň prozářená sluníčkem působí v krátkých zimních dnech jako malý zázrak. Exotické bambusy Nejatraktivnější jsou v tomto období jehličnany, stálezelené rostliny a okrasné trávy. U umělého potoka, v jedné z nejzajímavějších partií trojské zahrady, jsou vysázeny velké skupiny bambusů, kterým se tu opravdu daří. Obecně jsou považovány za choulostivé exotické rostliny, ale najde se mezi nimi řada druhů pocházejících z tvrdých podmínek v Asii, kde v zimě mrzne nejméně tolik jako u nás (některé druhy Sinarundinaria, Phyllostachys, Sasa, Pseudosasa). Jejich výběr byl samozřejmě velmi pečlivě zvažován a nepřízní počasí také důkladně prověřen. Zejména několik posledních zim bylo pro rostliny tvrdou zkouškou. Druhy, které tu dnes vytvářejí mohutné trsy nebo husté porosty nejrůznějších velikostí, lze bez obav doporučit do českých zahrad v teplejších oblastech. Potřebují ale polohu, kde budou alespoň částečně chráněny před mrazivými zimními větry. Nevyhovujícím místem jsou pro ně především mrazové kotliny. Listy bambusů mohou být svěže zelené – tenké nebo širší, jiné jsou bílé nebo žlutě panašované (mají na sobě slabé nebo širší proužky). Vodní prvky Celoroční zajímavostí této části zahrady je umělý potok s oblázkovým korytem a jezírko. Voda v potoce se místy ztrácí a zase objevuje, někde skáče po kamenech, jinde klidně proudí. Přes potok vede můstek, jinde ho můžete přejít po dřevěných špalcích, mezi nimiž protéká voda. Všechny tyto prvky jsou krásné celý rok. Sníh a mráz jejich vzhled pohádkově změní – dřevěné špalky pokryjí bílé čepičky, na které je vám skoro líto šlápnout. Také můstek tajemně vystoupí ze sněhové pokrývky a balvany vypadají jako spící zvířata. Oblázky na břehu pod sněžnými vlnami jen tušíte. Led na jezírku byl v době naší návštěvy pokrytý sněhem, z něhož místy vykukovaly krásné suché trsy orobince. Pravidelně je prosekáván, aby se dostal vzduch k rybám schovávajícím se u dna. Okrasné traviny a malá překvapení Kolem vody a na spoustě míst v zahradě najdete pestrý sortiment okrasných travin. Řadě z nich nadzemní části odumřou – uschnou nebo zežloutnou. V zimní zahradě se ale i suché trsy výborně uplatní. Menší sázejte do skupin, větší i solitérně – nechte se inspirovat fotografiemi. Máte-li dostatek místa, můžete vytvořit i celou partii – v pozadí kombinujte vysoké, mohutné trsy ozdobnice (Miscanthus) nebo spartiny (Spartina), do popředí umístěte střední a nižší druhy, například vousatec (Pennisetum), metlice (Deschampsia), třeslice (Briza) a proso (Panicum). Okrové a žlutavé traviny se dobře vyjímají v travnaté ploše (během roku svěže zelené, pod sněhovou pokrývkou bílé) nebo na pozadí tmavších jehličnanů (v Troji jsou kombinovány třeba s tisy), stálezelených bobkovišní (Prunus laurocerasus) nebo u stěny domu. Nezbytné věci V zahradě nezapomínejte na zdánlivě nedůležité, ale velice podstatné doplňky: zahradní nábytek, altány, pergoly, treláže pro popínavé rostliny, můstky apod. V létě vám poskytnou stín či místo pro odpočinek a v zimě se stanou zajímavými prvky, které přitáhnou pozornost návštěvníka. Kovaná lavička v botanické zahradě působí skoro jako rafinovaně umístěné umělecké dílo, altán zase může být místem pro neobvyklou (i když asi krátkou) zimní oslavu s horkým čajem a svařeným vínem. Díky svíčkám, lampionům, pochodním a sněhu na takový večírek nikdo nezapomene. Pražská botanická zahrada vám i v zimě nabízí inspiraci a je škoda toho nevyužít. A pokud během procházky v ní promrznete, můžete se zahřát ve skleníku Fata Morgana. KDY MŮŽETE NA NÁVŠTĚVU? Od listopadu do března je Pražská botanická zahrada otevřena denně kromě pondělí od 9 do 16 hodin. Venkovní expozice jsou přístupné zdarma. Vstupné do skleníku Fata Morgana je pro dospělé 90 Kč, pro děti, studenty a důchodce 45 Kč, rodinné vstupné je 220 Kč. text: Jana Pyšková foto: autorka zdroj: Můj dům 1/2005 |
Malý prostor – velký efekt
|
|
Už při prohlídkách jednotlivých bytů uvažovala o možnosti rekonstrukce jejich prostor. Zpravidla byly ve staré zástavbě, a tak neodpovídaly dispozičním řešením současným nárokům na bydlení. Po úporném hledání nakonec našla byt, který se mohl rychle a bez velkých finančních nákladů zrekonstruovat podle jejích představ. Chvála prostoru „Původně to byl klasický dvoupokojový byt s kuchyní. Nechala jsem všechny nepotřebné příčky vybourat, toaletu jsem přemístila do koupelny, kterou jsem zvětšila na úkor předsíně,“ vysvětluje sympatická majitelka hned úvodem. Ze vstupní haly se vchází do koupelny nebo dveřmi z čirého skla přímo do hlavního obytného prostoru. „Byt má 50 m². Chtěla jsem, aby místnosti byly od sebe oddělené, ale aby ho klasické příčky zbytečně nezmenšovaly. Proto jsem zvolila sklo,“ říká majitelka. Díky spojení dvou pokojů vznikla prostorná polyfunkční místnost, v níž na sebe jednotlivé zóny navazují. Kuchyň navržená majitelkou zabírá celou jednu stěnu a poskytuje dostatečný úložný i pracovní prostor. „Vybrala jsem si sestavu v neutrální barvě, kterou jsem zvýraznila žlutým prosvětleným sklem,“ dodává žena. V blízkosti kuchyňské sestavy je jídelní stůl, který zároveň slouží jako pracovní. Na tuto zónu navazuje odpočivná část – relaxační sofa a postel. „V blízké budoucnosti budou odděleny stěnou z popínavých rostlin. Vytvoří se tak větší soukromí a zeleň zároveň byt příjemně zútulní.“ Požadavek: bezstarostnost Při zařizování bytu myslela majitelka především na snadnou údržbu. Pracovně je velmi vytížená, a tak nemá čas byt každodenně uklízet a přetvářet, aby se v něm s manželem cítili dobře. Proto zvolila snadno udržovatelné materiály a minimum nábytku, který byl vybírán s ohledem na funkčnost. „U vstupu jsou vestavěné skříně, které jsem nechala ještě zvětšit na úkor předsíně. Za dveřmi je velká šatna, kam se ukládají nejen oděvy, ale vejde se tam i pračka, kola, golfové hole, lyže ad.,“ prozrazuje majitelka, která se snažila využít z původního bytu co nejvíce prvků. A tak tu nechala podlahovou krytinu, která je ošetřena a znovu natřena, podobně jako původní dveře, které kromě jiné barvy dostaly i novou kliku. Vedle designových kousků, které může přestěhovat do dalšího bytu, je tu několik praktických předmětů za přijatelnou cenu. „Nechtěla jsem mnoho nábytku, spíš jsem hledala funkční kusy, interiér jsem se snažila zútulnit barvami. Nemám ráda mdlé místnosti, myslím, že stačí jednoduché zařízení a pak barvy, které prostor rozjasní a dodají mu charakter,“ vysvětluje a na můj tázavý pohled hned dodává, „v koupelně to je jinak. Tu beru jako očistný prostor, který by měl být neutrální.“ Proto jsou v koupelně použity běžné šedivé obklady s dlažbou, umyvadlo je industriálního charakteru, keramiku doplňuje nerez a sklo, nechybí velké odkládací plochy. Plány do budoucna Rekonstrukce bytu trvala tři měsíce. Výsledkem je útulný, prakticky zařízený domov mladých manželů, kteří se ještě napevno neusadili a z pracovních důvodů hodně cestují. Byt je navržen a zařízen přesně podle jejich potřeb a s ohledem na hektický životní styl. Poskytuje jim pevné zázemí v jejich dalších činnostech. Do budoucna plánují něco většího, kritéria však budou stejná. Kontakty: A. T. A. TECHNIK (prosklená stěna), Turnovská 7, Praha 8, tel.: 284 827 338, HS-INTERIER (stavební práce), Křižíkova 52, Praha 8, tel.: 222 315 225, 222 315 229, Ing. arch. Wanda Krčiková, e-mail: krcikova@seznam.cz; PAVEL NĚMEC – INTERIERY (truhlářské práce), Velký Rybník 37, Pelhřimov, tel.: 602 303 312; REVYKO (zámečnické práce), Vídeňská 405/1, Praha 4, tel./fax: 244 912 018, text: Lenka Haklová foto: Atudio Fotograf zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Materiály pro stavbu 6/2005
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2005/Materialy/6_05/Obsah.pdf
Centrální vysavač: dokonalý čistič
|
|
Kvůli náročné stavební montáži si centrální vysavač dosud pořizovali jen prozíraví majitelé rodinných domů při výstavbě, případně rekonstrukci svého objektu. To vše se ale změnilo díky firmám Newag a Beam. Již tři roky je na trhu kompaktní jednotka Husky mini, na sklonku roku 2004 se přidaly miniagregáty Beam–Piccolo a ZCV 750. Jedná se o malé a tiché pomocníky, které můžete namontovat do skříně v komoře či koupelně, nebo prostě jen zavěsit na stěnu garsonky… Jednodušeji už to nejde Vysávání není hlučné a manipulace s vysavačem začíná a končí zasunutím dlouhé hadice do zásuvky. Značková „stavebnice“ nemusí vyjít dráž než špičkový klasický vysavač, zejména když pamatujete na instalaci potřebného potrubního rozvodu už při stavbě nebo rekonstrukci bytu či rodinného domku. „Srdcem“ centrálního vysavače je elektrický vysávací agregát s příkonem 1,2–2,4 kW, umístěný pokud možno v nejnižším podlaží domu, obvykle na stěně garáže. Odtud je k zásuvkám v chodbách či místnostech vedeno podlahou a stěnami plastové potrubí. Byt 4 + 1 obvykle vystačí jen se třemi zásuvkami umístěnými pod omítkou, větší rodinný domek pak uspokojí 5 až 6 zásuvek. Zasunutím pružné, obvykle sedm až deset metrů dlouhé sací hadice (může být zakončena hubicí několika typů) se pohonná jednotka vysavače samočinně spustí díky elektrickému kontaktu. Už se ale nabízejí i systémy, které se obejdou bez kabelů vedoucích do zásuvek – zapínají se pouhým kliknutím držadla. Výkon lze u některých dálkově regulovat rádiovým signálem dálkového ovladače. Co se děje s prachem? Prach u nejmenších centrálních vysavačů se může zachytávat ve vyměnitelném filtračním sáčku z papíru, ale častěji se ho „strojovna“ zbavuje odstředěním a samočisticím filtrem, z něhož nečistoty padají do odpojitelného kanystru. Jeho obsah se při běžném použití dvakrát až čtyřikrát ročně vysype do popelnice. S tímto poněkud nehygienickým postupem nejnověji skoncovaly například vysavače Drain Vac (Beam) a Husky H20, které prach smočí vodou do nádržky a samočinně spláchnou do kanalizace. Pokud cyklon nedokáže zbavit prach jemnějších částic, postará se o ně mikrofiltr vložený před motor a turbínu. Poměrně čistý vzduch je pak vyveden ventilačním potrubím do ovzduší. Stále zdokonalované systémy, které se již nejméně čtyřicet let běžně používají v rodinných domech a veřejných budovách v USA, Kanadě a Japonsku, dnes u nás nabízí několik světových výrobců. Mezi nejrozšířenější značky patří Beam, Husky, Smart, DuoVac, UltraVac, Axpir. Vybrat si můžete z jednotek, které se liší výkonem i komfortem. Většina dodavatelů nabízí montáž na klíč. Kompletní cena vás pak přijde (také podle rozsahu a náročnosti instalace) na 30 až 40 tisíc korun. Přesto bývá cena s montáží – díky nižšímu DPH – jen nepatrně vyšší než bez montáže. Rychlostí expresu K instalaci se zásadně používá kvalitní plastové potrubí se speciální antistatickou úpravou zabraňující zanášení trubek prachem, které by mohlo vést až k jejich ucpání. Ihned za zásuvku se proto montuje ostré koleno, které má zabránit vtažení delších předmětů, jako je například tužka. Prach je unášen potrubím rychlostí až 120 km/h, odbočky musí být osazeny ve směru proudícího vzduchu. Prach může jen ven Vzduch je po oddělení prachu vyváděn volně do ovzduší mimo budovu. Tato skutečnost zaručuje, že v místech, kde bydlíte a dýcháte, nedojde k rozvíření jemných částic a bakterií, které nejvíc škodí zdraví. V tom spočívá hlavní rozdíl od všech (byť sebelepších) podlahových vysavačů. Při stejném nebo i menším příkonu vykazuje centrální vysavač ve srovnání s klasickým podlahovým téměř dvojnásobný sací výkon. Vzhledem k délce hadic 6 až 12 m obsáhnete z každé instalované zásuvky plochu až 80 m², a s nástavcem hubice se dostanete do každého koutu i pod nábytek. Výkonnější agregáty se umisťují mimo byt, takže v místnosti je slyšet jen šum nasávaného vzduchu. Ten není hlučný: neruší telefonování, poslech rádia či televize, neprobudí ani spáče ve vedlejší místnosti. Pokud je agregát či alespoň zástrčka v garáži, stačí vám přídavná kartáčová hubice a můžete pohodlně čistit i osobní automobil. Životnost systému se udává okolo 40 let, záruky na agregát a rozvod bývají pětileté. Lopatka je zbytečná Oceňovanou předností jsou i štěrbinové zásuvky (obvyklé označení VacPan), které se montují nejčastěji do soklu kuchyňské linky. Po otevření dotykem boty „zhltnou“ smetákem přihrnuté nečistoty, papírky, zbytky potravy či exkrementy domácích miláčků. Víceúčelový šampion Vedle agregátů pouze pro suché sání se nabízejí také univerzální agregáty pro suché i mokré sání, osazené nerozbitnou polyetylenovou sběrnou nádobou. Ta umožňuje vysávání vody přímo do agregátu a zároveň i občasné propláchnutí potrubního rozvodu vodou. Vysavače určené pouze pro suché sání potřebují k odstranění mokrých nečistot přenosné separátory. Se speciálním separátorem, který se připojí na konec sací hadice, je možné vysávat i popel z krbu. Separátor zabraňuje vniknutí nežádoucích částic do potrubí. Výrobci se navíc předhánějí v nabídce speciálních hubic s turbínovými nebo elektrickými rotačními kartáči, hubicemi na čalounění, záclony či očistu klávesnic počítačů. Malé, levné, šikovné Centrální vysavač si dnes mohou pořídit i malé domácnosti, garsonky a rekreační chaty. Jednotky Beam-Piccolo či Husky mini, které sbírají prach do filtračních sáčků (cena okolo 12 000 Kč bez DPH), se dají umístit například do skříně v předsíni nebo v kuchyni. Některé modely (Husky mini nebo Beam ZCV 750) mají zásuvku přímo na panelu, a dají se tudíž jednoduše zavěsit kdekoliv na stěnu. Z této stěny pak lze vyvést odtah do ovzduší. Agregát tak nemusí zabírat více místa než podlahový vysavač. Navíc vám odpadá starost s mikrofiltry a nejjemnější škodlivý prach definitivně zmizí z vašeho bytu. SPECIALITY NĚKTERÝCH VÝROBKŮ
text: Jan Tůma foto: archiv firem a autora zdroj: Můj dům 1/2005 |
Nebojte se barev
|
|
Barvy do kuchyní vstupovaly opatrně a zvolna. Původně se na kuchyňský lakovaný nábytek používala jen bílá a její krémové odstíny. Trochu barevnosti vneslo do kuchyní mořené dřevo. Další barvy se začaly objevovat až v druhé polovině minulého století. Prvním výkřikem na našem trhu byla kuchyň Asta, která se vyráběla v několika barvách, nejpopulárnější byla ve výrazném oranžovém provedení. Snaha ozvláštnit kuchyně a vtisknout jim jedinečné zabarvení vedla k tomu, že si lidé podomácku natírali nebo tapetovali staré kuchyňské linky podle vlastních představ. Výsledek ovšem nebýval dokonalý. I dobře natřený nábytek se brzy odřel, lak odloupal. Retro i techno Během nedávných devadesátých let se s různě barevnými kuchyněmi doslova roztrhl pytel. V kuchyních se začaly objevovat barvy, které měly dříve vymezený prostor maximálně v dětských pokojíčcích. Vedle jemných pastelových odstínů se začaly prosazovat výrazné barvy. Jiný směr reprezentoval technostyl, který naopak vnesl do kuchyní chladné odstíny šedé barvy kombinované s kovovými prvky, případně akcentované černou. Zásnuby barev a stylů Ve snaze poskytnout zákazníkům maximum a umožnit jim vytvořit v kuchyni zcela individuálně pojaté prostředí, začali výrobci nabízet v barvách kuchyně všech stylů – klasické i modely techno. Rustikální kuchyně se dnes běžně vyrábějí v několika odstínech, nejčastěji bývají tónované do zelena, modra či žluta. Po dlouhé době renesance a obliby přírodního dřevěného povrchu se ale opět vrátil i trend lakovaného dřeva. Díky kvalitě nátěrů už není třeba se bát, že se povrch odře. Klasické kuchyně v rustikálním pojetí se dobře vyjímají například v barvě slonové kosti, světle i tmavě šedomodrém provedení, v tlumené žluté i v odstínech hnědé kombinované s béžovou, výjimkou nejsou ani kuchyně růžové. S výraznými barvami se ale u tohoto typu nábytku setkáme jen výjimečně. Uplatnění našly hlavně v moderních kuchyních, jejichž linie jsou jednoduché, přímé a povrch hladký. Jasné a syté barvy futuristicky pojatých kuchyňských sestav jsou nepřehlédnutelné. Efekt ještě umocňuje vysoký lesk. Nástřikové laky jsou velmi kvalitní, odolné a paleta barev i jejich trvanlivost nabízí v nábytkářském průmyslu široké uplatnění. Spokojeni tak mohou být i nároční uživatelé, jejichž představě o kvalitním materiálu vyhovuje jen dřevo. Nábytek z masivu opatřený lakem patří mezi nejdražší typy, svému majiteli však poskytuje záruku kvality tradičního materiálu v provedení, které odpovídá nejnovějším trendům. Nejen pro potěchu oka Kuchyň zpravidla nepořizujeme na krátkou dobu, a proto se musíme před definitivním rozhodnutím pro barevný nábytek ujistit, zda nás zvolená barva časem neomrzí. Nezanedbatelný není ani vliv konkrétní barvy na lidskou psychiku. Už po staletí uznávají léčitelé i vědci vliv barev na tělesné i duševní zdraví. Každá barevná složka světla má vlastní vlnovou délku a specifické energetické vlastnosti, jež jsou schopny ovlivnit celou škálu lidských emocí. Například modrá působí chladně, avšak uklidňuje, žlutá povzbuzuje, zelená stabilizuje a pomáhá prý zvýšit sebeúctu. Jakkoli existuje několik teorií o tom, jaké barvy jsou vhodné, nakonec si stejně každý pořídí barevný nábytek podle vlastního vkusu. A jak ukazují exponáty na veletrzích nábytku, v kuchyních dneška žádná barva není tabu. Vnímání barev Podle psychologů má podvědomě každý člověk určité barvy spojené s konkrétní věcí nebo událostí. Poměrně shodně vnímáme barvy, které se hojně vyskytují v přírodě. Vnímání barev se ale liší i vzhledem k národním zvyklostem. I když pro mnoho národů představuje černá smutek, v jiných, například ve Španělsku, ji považují za barvu slavnostní. Ve starém Egyptě dokonce symbolizovala znovuzrození. Kombinujte opatrně
Kontakty: ALEXA STUDIO, nákupní galerie Myslbek, 1. patro, Na Příkopě 19/21, Praha 1, tel.: 222 244 041, ATMOSPHERE, Klimentská 52, Praha 1, tel.: 222 324 042; DESIGN INTERIOR, Za Školou 137, Praha 9, tel.: 266 107 107; GORENJE, Pobočná 1/1395, Praha 4, tel.: 261 217 878; Ot. Beníškové 6, Plzeň, tel.: 377 539 206, HANÁK NÁBYTEK, Popůvky 71, Kojetín, tel.: 581 764 317; IKEA, Praha-Zličín, Avion Shopping Park, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110, INTERIÉR ČÁP – Kuchyňské Studio, Budějovická 11, Praha 4, tel./fax: 241 734 528, ITALIA INTERIORDESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 352 963, MINÁR KUCHYNĚ, Štefánikova 2532, Zlín, tel.: 577 434 424; SINGER, Roztylské náměstí 19/649, Praha 4, tel.: 272 771 049, text: Libuše Lhotská foto: Eva Faltusová a archiv zdroj: Svět kuchyní 1/2005 |
Šplhněte si u koupelny
|
|
Než si vyberete Před nákupem trubkového otopného tělesa je dobré znát několik základních informací.
Kontakty: KERMI, Na Javorce 179, Davle, tel.: 257 771 027, fax: 257 770 104, KORADO, Bří Hubálků 869, Česká Třebová, tel.: 465 506 111, infolinka: 800 111 506, e-mail: info@korado.cz; RAVAK, Obecnická 285, Příbram, tel.: 318 427 111, fax: 318 427 269, e-mail: info@ravak.cz, www.ravak.cz; RICHTER + FRENZEL, Nad Vršovskou horou 88/4, Praha 10, tel.: 267 107 380, text: Lenka Široká foto: archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Hýčkání plevele
|
|
Při výběru rostlin do interiéru je nejlepší položit si otázku, v jakém klimatu žijí ve své domovině a jestli jsme podobné prostředí schopni simulovat. Květiny, které nepotřebují mnoho světla, často žijí v nižších pralesních porostech, z čehož vyplývá, že vyžadují vysokou vlhkost. Úkolem číslo jedna je tedy mlžit. Rostliny, které nepotřebují vláhu, zase většinou rostou na pouštích (např. kaktusy) a vyžadují záplavu světla. Kompromisy téměř neexistují. My jsme si však vytyčili úkol najít několik hrdých krásek, které v zimě plodí nebo rozkvetou i v péči roztržitého managera. POZOR SOUTĚŽ!!!Zúčastněte se soutěže „O nejkrásnější květinu vaší zahrady“ a vyhrajte některou z hodnotných cen. Poinsettia (Euphorbia pulcherrima) – vánoční hvězda Pochází z Jižní Afriky a hojně se vyskytuje i na Kanárských ostrovech. To, co obdivujeme, nejsou květy, ale pestře zbarvené listy v horní části stonku. Květy jsou maličké, žlutavé a vlastně docela nevzhledné. Většinou druhý rok už stejně barevné listy nevytvoří a nehezky se zdeformuje. Tomu se však dá předejít. Na jaře ji ostříhejte a řízky zasaďte do vlhkého písku (získáte další rostliny). Starou rostlinu už od konce jara až do podzimu každé odpoledne zakrývejte tmavou nádobou, abyste jí zkrátili den. V zimě pak bude zase jako nová. Upřímně řečeno, při její nízké ceně se tato péče nevyplatí. Citrus sinensis – pomerančovník Pochází ze subtropické Asie, Indonésie a Číny. Pěstovat bychom ho měli na slunném okně, tak aby teplota nepřesáhla 20 °C. Zemina by neměla být ani suchá, ani blátivá a listy bychom měli omývat vatičkou. Pokud jsme si vypěstovali citrus ze semínka, počítejme s tím, že pokvete až po sedmi letech. Mnohem dřív než pomeranče, citrony a grepy kvetou mandarinky. Roste v oblasti Malé Asie a hovoří se o něm jako o krátkodobé rostlině, která kvete přes zimu a pak bývá vyhozena. Proč? Při správné péči brambořík vydrží. Po zimě odstavte květináč bez jakékoliv zálivky až do července. Pak rostlinu přesaďte, dejte ji do sklepa a za několik měsíců se objeví poupata. Pak začněte opět zalévat. Azalea – azalka Pochází z Číny a její správný botanický název je Rhododendron simsii. Kvete od prosince do května a nemá ráda teplo. Už po přinesení domů bychom ji neměli trápit a věnovat jí ten nejchladnější z našich pokojů. Po odkvětu musí rozhodně přesídlit do zahrady nebo před okno. Do bytu ji schováme opět až před mrazem. Odmění se nám květem. Spathiphyllum Pochází z jihoamerických pralesů a kvete celý rok. Vyžaduje polostín, mlžení a mírné přihnojování. Preferuje kyselejší zeminu a osvědčilo se postavit květináč na vlhké oblázky, z nichž vzlíná vlhkost. Lidé si ho díky toulcovitým květům občas pletou s anturiem, s nímž však nemá nic společného. Pozor, neroste květy! Mají tendenci hnít. Orchideje Pokojových orchidejí není mnoho. Většině skutečných orchidejí nenavodíme prostředí, které bychom s nimi dokázali sdílet, a ty pokojové většinou pocházejí z oblastí Himálají a vůbec z vyšších nadmořských výšek. Také ony však vyžadují značnou vlhkost vzduchu, takže kromě pravidelného mlžení bývá účinné vložit květináč do většího květináče naplněného mechem. Pokud bychom své orchideji chtěli udělat opravdové bene, prospěje jí občasná zálivka s příměsí kravince. Hurá do přírody. Saintpaulia – africká fialka Roste v tropické části Afriky, ale u nás ochotně kvete po celý rok včetně zimy. Jsou však byty, kde zahyne, a ani nejlepší pěstitelé nedokážou říci proč. Právě v tom spočívá záludnost pěstování této rostliny. Saintpaulia potřebuje dostatečné světlo, nikoliv ostré slunce. Zalévat ji je vhodnější do misky pod květináčem, protože zalévá-li se přímo do zeminy, mohou zahnívat listy. Mimochodem, list stačí ustřihnout, vložit do vody, nechat vyrašit kořínky a vložit do zeminy. Zakrátko máme další fialku. Pokud se jí zakořenit nechce, doporučuje se vhodit do vody zrníčko hypermanganu.
NÁŠ TIP Hippeastrum – hvězdník
text: Petr Tschakert foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Šťastné nápady Pavla Šťastného
|
|
Křesla pro zdravé lenochy Pavel Šťastný pracuje jako designér na volné noze a případně se na různé projekty spojuje s architektonickými studii. Ve své tvorbě se snaží především o zachování maximální funkčnosti. Patrně proto se jeho čalouněná křesla určená pro interiér studia Post Production House setkala s takovým ohlasem. Křesla sice vzbuzují pocit lenivého pohodlí, ale tím, že jsou naprosto přesně ergonomicky zkonstruovaná, mají zákazníci správně podepřenou páteř. A tak bez pocitu únavy přežijí dlouhé hodiny práce, aniž by ztratili potřebnou pozornost. Ale i kdyby příroda přesáhla únavou dokonalost tohoto nábytku, má Pavel Šťastný v rukávu ještě jeden trumf. Ve studiu, pro které navrhoval celý interiér, je kulatý průhledný stůl z perspexu, který jako by visel ve vzduchu. Když si k němu sednete, rozevře se pod vámi třímetrová propast. Lehký adrenalinový šok vzpamatuje každého. Napoprvé zcela určitě. Propastí je bývalá studna, nyní renovovaná a patřičně nasvícená. Je pozůstatkem dvora, na kterém bylo studio vybudováno.
Legrační vany Když se Pavel Šťastný jako jeden z prvních designérů v naší zemi seznámil se speciálním akrylátovým materiálem Lucite, určeným pro výrobu van, začal s ním okamžitě pracovat. Vytvořil kolekci barevných ručně malovaných Funny van. Pro velký úspěch pak Pavla Šťastného oslovilo AC EXPO, aby technologii malování van propůjčil další desítce vybraných designérů a uspořádal s nimi výstavu ve Veletržním paláci jako kurátor. On sám si pro tuto příležitost vybral tehdy zcela nový materiál Lucite Frost, který je průsvitný a dá se použít jako projekční plocha. Pomocí spodní projekce se pak na čelní stěnu vany promítal film. Přímá spolupráce Pavla Šťastného s výrobními továrnami se ukázala jako nejlepší způsob, jak dosáhnout vynikající kvality výrobků. Projekt Funny vany, který realizuje s továrnou Riho, byl první krok. Dnes vytváří kolekce dárků, doplňků a nábytku pro továrnu Ara Kolín, specializující se zejména na tropické dřevo. V současné době se Pavel Šťastný věnuje budování galerie Plechárna, která bude umístěna na vlečném 70metrovém člunu. A až se dílo završí, bude zakotven na Rašínově nábřeží pod záštitou Národní galerie. Bude tam designérský ráj, na kterém se nemalou měrou Pavel Šťastný podílí.
Pavel Šťastný
– designér a typograf – nar. 1965, Roudnice nad Labem – studia: SOŠV, Hollarovo nám., Praha; VŠUP, Praha Výstavy doma Přehlídky českého designu – NG, Design Centrum – Nejlepší výrobek roku, Designblok, TypoDesignClub, Qubus, Gurmán a další Výstavy v zahraničí: Design Museum Londýn, Unesco Paříž, New York, Tokio, Mexiko, Lahti, Bukurešť, Berlín a další Spolupráce s továrnami: Funny vany – Riho, Funny koupelny – Lasselsberger, Riho, kolekce dárků – ARA Kolín Komplexní projekty včetně loga Gurmán, Banánové rybičky, Šumná a bezbranná, filmy Díky za každé nové ráno a Milenci a vrazi Loga firem a akcí Qubus, Cesare, Datart, Real Estate Karlín, Slovanský dům, Pražský dům v Bruselu, Seznam.cz, Občanské fórum Kontakty: ARA, Třídvorská 697, Kolín, tel.: 321 728 353; LE PATIO, Národní tř. 22, Praha 1, tel.: 224 934 853, 224 934 402, fax: 224 934 549; PLECHÁRNA, Na Bělidle 30, Praha 5, tel.: 604 246 360, QUBUS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151–52; RIHO, Suchý 37, Suchý, tel.: 516 468 222 text: Romana Hložánková foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Netradiční rodinný dům za minimum peněz
|
|
Stavba domu, do něhož se mladá rodina stěhovala na Velikonoce 2003, stála majitele 1 550 000 korun. Kompletní výdaje – včetně pozemku, vybavení interiéru a úprav okolí – činily až dosud 2,1 milionu korun. Bez peněz do domu lez Tomáš Reichel studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium však nedokončil: navázal v Brně vážnou známost, oženil se a založil rodinu. Následoval pronájem několika bytů a práce redaktora v literárním vydavatelství Host. Práce jistě plodná a povznášející, ovšem nikoli přinášející milionové příjmy na stavbu rodinného domu. Jenže brzy přišlo druhé dítě a bydlení rodiny bylo třeba vyřešit. „Původně jsme sháněli byt na některém z brněnských sídlišť, ale nakonec jsme zvolili variantu malého a levného rodinného domku, na který si kompletně půjčíme,“ líčí Tomáš Reichel. Menší částku nabídli příbuzní a přátelé, ale základ potřebné sumy vytvořily hypotéka a stavební spoření. „Do celé akce jsme šli bez úspor, jen se schopností splácet dluhy,“ vysvětluje pán domu. „Pravda je, že splátky spolknou dost peněz. Zatímco jiné rodiny dávají na bydlení maximálně třetinu svých měsíčních příjmů, nás splátky a provoz domu spolehlivě zbaví poloviny měsíčních příjmů.“ Stavbu podle projektu Svatopluka Sládečka realizovala na klíč jedna menší firma ze Zlína. Dnes v domě spokojeně bydlí majitel s manželkou a dvěma syny (8 a 10 let), třetí dítě je na cestě. Cena versus prostor? Architekta Sládečka „dohodil“ majiteli známý z redakce Hostu. „Věděl jsem, že zpracovává netradiční návrhy,“ připouští Tomáš Reichel, „ale rozhodující pro mě byly nízká cena a dostatečný prostor. Obě podmínky, třebaže jsou těžko slučitelné, architekt akceptoval.“ Individuální projekt se v tomto případě projevil jako výhoda, ba dokonce nutnost. Pán domu chtěl na malou plochu (limitovanou velikostí a tvarem pozemku) vměstnat pět obytných místností a navíc měl – vzhledem ke své profesi zcela logicky – požadavek na umístění rozsáhlé knihovny v pracovně. „Architekt přinesl několik návrhů, nad kterými jsme společně debatovali. Doladili jsme vzájemné představy a v závěru jsme architektovi ponechali volné ruce,“ popisuje spolupráci majitel. „Pořád jsme si ale uvědomovali, že bydlet tu nakonec budeme my. Rukopis architekta se pozná, což je určitě dobře. Ale zároveň je to dům podle našich představ.“ Strč prst skrz tvrz Na betonové základové desce spočívá – navzdory dřevěnému vzhledu – kombinovaná stavba: přízemí je klasicky zděné, v patře jde o hrázděnou dřevěnou konstrukci. Opláštění celého domu tvoří smrkové palubky – materiál nejen působivý, ale zároveň levný (150 Kč/m²). Jsou položeny horizontálně a namořeny do sytě červeného odstínu, který pohledový efekt zvýrazňuje. Stropy jsou trámové, rovněž pobité palubkami. Originální zjev dodávají domu také atypická dřevěná okna: někde malá či podlouhlá, navozující iluzi střílen, jinde naopak velkoryse prosvětlující interiér značnou plochou prosklení. Dvě lichoběžníková okna upomínají na celkový tvar domu, který se promítá z půdorysu do řezu (kdybyste dům převrátili na bok, bude mít téměř stejný půdorys). Střechu pokrývá modifikovaný pás. Tvar zastřešení kombinuje pultovou střechu a rovnou střechu s mírným spádem. Opět jde o drobnou rafinovanost, která prakticky řeší odtékání dešťové vody. Přízemí k dispozici všem… Vnitřní uspořádání domu vychází z požadavku majitelů: plně funkční bydlení pro čtyřčlennou rodinu za cenu minimálních nákladů. Ze zádveří vstoupíte ihned do haly, na kterou logicky navazuje hlavní obytný prostor s moderním kuchyňským koutem. Právě kuchyně tvořila jednu z mála dodatečných investic, ale – jak vzápětí uznáte – nikterak velkou: soukromník z Hané vyrobil celou linku na zakázku z třešňové dýhy a včetně dřezu přišla majitele jen těsně nad 30 tisíc korun. Další investice do vybavení domácnosti byly skutečně skromné. Část nábytku si manželé převezli z předchozího bydliště, zbytek dokoupili ve stylu „made in IKEA“. Ušetřili i na vnitřních dveřích („až na to budeme mít, můžeme je vyměnit za kvalitní“) a podlahách: v přízemí je koberec položen na betonovém podkladu, v patře na dřevotřísce. Efektním prostorem je pracovna. Díky zvýšenému stropu a velkému lichoběžníkovému oknu nabízí až komfortní záplavu denního světla, navíc toto řešení umožňuje rozšířit knihovnu do patra. „Velká knihovna pro mě není jen dekorací – je to záliba i nutnost,“ líčí Tomáš Reichel. „Mám v plánu přidat ještě pár řad knih nahoru a dovybavit knihovnu slušivým dřevěným žebříčkem.“ V přízemí může návštěva využít také účelné malé WC. Za ním kopíruje severní stěnu kotelna, na niž navazuje sklad. Že dům nemá ani jeden komín? Máte pravdu. Plynový kotel je řešen s vývodem přes zeď – jako tzv. turbokotel. „Je to jednodušší a levnější varianta než stavět komín,“ zdůvodňuje majitel. Kotel zajišťuje k plné spokojenosti manželů jak vytápění (klasické teplovodní radiátory), tak i ohřev užitkové vody. …patro jen rodině Dispoziční řešení horního podlaží prozrazuje, že tento prostor má každému členu rodiny zajistit především pohodlné soukromí. Najdete tu manželskou ložnici, dva dětské pokoje, prostornou koupelnu a praktické oddělené WC. Čím se mohou pochlubit jednotlivé místnosti? Ložnice francouzským oknem, které zajišťuje dostatek denního světla, a zrcadly na dveřích skříně, jež místnost opticky zvětšují. Dětské pokoje jsou vybaveny jednoduše a prakticky: plastovými kontejnery na hračky, dřevěným nábytkem a vtipnými roletami ze špejlí. Zvláště u pokojíku obráceného k jihu najdou rolety bohaté využití – stejně jako žlutý závěs, který sluneční záři umně „rozlévá“ po místnosti. Zajímavým prvkem je tu rovněž zkosení stropu. Se zmíněným pokojem sousedí koupelna. Nabízí poměrně velkorysý prostor i dostatečné vybavení: dvě umyvadla se zrcadlem, rohovou vanu, sprchový kout a žebřinové topení. Ozvláštňujícím prvkem je tu lichoběžníkové okénko. Trávník a teráska Úpravy bezprostředního okolí domu prováděl majitel svépomocí – s výjimkou trávníku, jehož výsadbu na srovnanou plochu svěřil profesionálnímu zahradníkovi. „Ani jsem pozemek nepředhnojil,“ přiznává Tomáš Reichel. „Ale myslím, že pažit vzešel krásně a je hustý. Zahradníka stála příprava 300 metrů čtverečních trávníku den intenzivní práce, mě 7 tisíc korun – a spokojeni jsme byli oba.“ Nadmíru příjemné posezení nabízí teráska, na kterou lze vyjít francouzským oknem přímo z obývacího pokoje. Na štěrkovém podsypu je položen jednoduchý dřevěný rošt, namořený do stejného odstínu jako palubkový obklad domu. Díky tomu působí hmota celé stavby jednolitě a elegantně. NA ČEM LZE ŠETŘIT Postavit dům s pěti obytnými místnostmi a užitnou plochou 106 m² na ploše pouhých 78 m² za půldruhého milionu? To už je výkon! Na čem se při stavbě podařilo ušetřit? 1. Ve fázi projektu přinesly úsporu účelné prostorové řešení a volba levné stavební technologie. 2. Ve fázi stavby ušetřila finance volba menší levnější firmy, ale také výběr skromné varianty podlah (v přízemí beton, v patře dřevotříska) a vnitřních dveří. 3. S minimálními náklady pořídili majitelé nábytek: část si převezli z předchozího bydliště, zbytek dokoupili ve stylu „made in IKEA“. NÁŠ TIP Vtipné rolety ze špejlí cloní okna různých tvarů i velikostí. Spojují v sobě dva zdánlivě neslučitelné prvky: eleganci a láci. Majitelé je pořídili v obchodním domě IKEA. Jedna roleta je přišla v průměru jen na 150 korun.
Červená působí optimisticky „Tento dům je koncipován jako objekt nezávislý na okolí a krajině,“ vysvětluje jeho tvůrce, architekt Svatopluk Sládeček. „Tvar je vlastně účelnou hříčkou: půdorys se takřka identicky přepisuje do řezu. Cílem tohoto promítání tvaru je především přehlednost, ale zároveň je tvar přísně podroben náplni objektu. Vychází ze světových stran a orientace stavby na pozemku. Snažil jsem se, aby dům i při minimálních nákladech vypadal důstojně a měl co nejméně stavebních otvorů na vstupní a severní straně.“ Jak se vám podařilo docílit tak úsporné varianty? Největší úspory jsem dosáhl účelným prostorovým řešením a vhodnou volbou konstrukce. V horní části konstrukce a při opláštění celého domu jsem využil dřevo. Jednak je řezivo lehké, což se promítá do menšího zatížení základů, jednak je materiálem neobyčejně levným. Dům ovšem levně nepůsobí… To je hlavně díky barevnému řešení. Červeným odstínem namoření jsem chtěl dosáhnout kontrastu s okolní zástavbou a vyvolat optimistický dojem. Česká krajina se totiž po většinu roku topí v šedivých a hnědých tónech. Do této šedi se bohužel ponoří i většina staveb. Čím ostřejší a kontrastnější je pak barva objektu, tím více své okolí oživuje. A co interiér domu? Plně se hlásím k jeho dispozičnímu řešení, ale zařízení už z mého návrhu příliš nevychází. Do minimálního kompaktního tvaru jsem musel dispozici trochu „nahustit“, a tak jsem celek vyvážil drobnou prostorovou hrou výklenků a výhledů. Vnitřní vybavení i barevnost interiéru bych volil jinak, jenže investora výrazně omezovaly jeho finanční možnosti. Rád bych tu ještě leccos dotvořil, ale záleží hlavně na rozhodnutí majitelů a schopnosti najít společnou řeč. Na něčem už jsme se dohodli – například na budoucím obložení schodiště hliníkovým plechem. text: Vít Straňák foto: David Háva zdroj: Rodinný dům 1/2005 |
