|
|
To všechno vytvořilo z tohoto místa prestižní adresu opředenou mnoha historkami, kde se zastavil čas, ovšem pouze do chvíle, kdy se o něj začala zajímat paní Perryová. Tato vitální žena, která nosí co nejkratší sukně, natupírované vlasy a velmi světlé rtěnky, miluje design šedesátých a sedmdesátých let minulého století a představuje si, že domov se má hodit k jejímu šatníku. Kromě toho vášnivě ráda nakupuje pop-art a pochopitelně si libuje ve světě velké módy.
Radikální proměna prostoru Architektovi Davidu Piscuskasovi, řediteli společnosti 1100 Architect, zastánci redukovaného modernismu, nedalo proto mnoho práce přesvědčit manžele Perryovy, aby se původní výzdoby zbavili a přeměnili historicky laděné místnosti na planetární prostor ve stylu pop-artu, který se bude vznášet nad New Yorkem. Interiér velikosti cca 600 čtverečních metrů má podobu velkého U, jemuž dominují dva velké sály. Zahrnoval také byt pro služebnictvo. Toto uspořádání bylo nutné velmi radikálně změnit pro potřeby rodiny se dvěma dětmi. Také zde bylo málo světla, třebaže kolem celého bytu je terasa a vedlo na ni asi šedesát oken, ale byla malá. Stejně tak většina dveří. Nejdůležitější úkol čekal architekta při novém rozvržení místností. Jeden sál rozdělil na hlavní apartmá a tzv. mediální místnost. Druhý sál o rozloze 79 metrů čtverečních se stal obývacím pokojem Perryových. Bludiště malých místností v dolní části písmene U se změnilo na kuchyň a jídelnu, která dnes propojuje obě poloviny bytu. Místa v rozích připadla na dětské pokoje, pokoj pro hosty, knihovnu a pokoj pro služebnou. Jakmile architekt prostor nově rozdělil, zaměřil se na velikost oken. Někdy jejich plochu více než zdvojnásobil a zevnitř nechal vsadit odrazová skla. Světlíky dnes vypadají jako mléčně bílé bubliny, podlahu tvoří bílé mramorové střepy zalité do bílé epoxidové pryskyřice. Tam, kde se stěna stýká se stropem, zakrývají rohy velkorysé křivky vytvořené štukováním. Není vůbec zřejmé, kde jeden povrch končí a druhý začíná, rozměry se stávají nejasné a gravitace jako by přestávala působit. Popartová loď pluje vesmírem. Řešení interiéru dostal na starost bytový architekt Tony Ingrao a postupoval stejně velkoryse jako jeho kolega. Většina nábytku je vestavěná a kusy, které musí stát samostatně, jako například pohovky v obývacím pokoji, vytvářejí kompozice úměrné velikosti místností. Skvělým doplňkem prostoru jsou pak obrazy, které paní Perryová nakoupila. Například obraz obývacího pokoje od Roye Lichtensteina byl umístěn v obývacím pokoji tak, že interiér vizuálně rozšiřuje za jeho fyzické hranice. Z mnoha oken je nádherný výhled na East River, protože však byt má tvar písmene U a je umístěn v úrovni horních pater okolních domů, jsou z jeho oken a teras často vidět také jiné terasy anebo cihlové zdi vedlejších objektů. Ve dne to planetární dojem nového prostoru ruší, ale večer, kdy jeho interiéry září a exteriéry ustupují, dosahuje architekt toho, co si on i paní Perryová přáli: vytvořit bydlení bez ohraničení. Když se pak před odcházejícím otevře výtahová kabina obložená vyřezávaným dubem, jako by devatenácté století znovu vstoupilo do toho našeho — jednadvacátého. Paní Perryová bude určitě chtít obložit výtah plexisklem. text: Bea Fleissigová foto: Profimedia, zapa images zdroj: Moderní byt 2/2005 |
Blog
Inspirace Dálným východem
|
|
Nepravidelný tvar i větší místnosti může někdy již při návrhu uspořádání klást nemalé překážky. Zde bylo naopak obou výklenků využito vhodným a zcela originálním způsobem. Při rozhodování o zařízení koupelny se objevily dva návrhy. První – zabudovat do obou výklenků úložné skříně na míru. Ten byl vzhledem k sousední šatně zamítnut. Druhý návrh – do výklenků zabudovat vanu a umyvadla – zvítězil. Hra se světlem a stínem Denní světlo je v koupelně vítaným návštěvníkem. Ne vždy však máme možnost je do koupelny „dostat“. Tato velká koupelna bohužel patří právě mezi ty, kde nebylo možné vybudovat okno vedoucí ven. Nepřímé světlo sem přivádí velké okno v japonském stylu. Matné sklo zajišťuje potřebné soukromí a zároveň je velmi působivým dekorativním prvkem jak v koupelně, tak v sousední hale.
Paraván neplní jen funkci estetickou, ale zároveň slouží jako praktická clona kombi klozetu a bidetu. Pomyslnou hranicí pro zakotvení paravánu je kratší strana obkladové dekorace na podlaze. Paraván je zhotoven se zcela totožným motivem (členění rámů) jako velké okno. Sólo pro symetrické výklenky Bílá keramická umyvadla jsou vsazená do černé masivní žulové desky. Velká deska je vhodná na odkládání drobností a hygienických pomůcek vedle umyvadel. Volný prostor pod deskou přispívá ke komfortnímu přístupu k umyvadlům. Nad umyvadlem je zasazené do tmavého rámu z obkladu velké zrcadlo. Umyvadla osvětlují dvě svítidla, instalovaná po stranách výklenku.
Každodenní koupání kromě uspokojení hygienických potřeb slouží i k uvolnění od celodenního stresu. Zde je vana symetricky umístěná do výklenku stejně jako protější umyvadla. Čtyřotvorová vanová baterie je osazená do předního okraje vany, čímž se výrazně zvýšil komfort užívání. Harmonie černé a bílé Klidné ovzduší japonské koupelny se lehce přenese do současného moderního prostředí. Matný obklad světlé smetanové barvy kontrastuje s tmavými rámy okna a paravánu. Obklady na stěnách a na podlaze jsou ještě oživené grafickými obrazci a dekoracemi z tmavých obkladových prvků. Všechny úzké obklady (rozměr 6 x 25 cm) na stěnách a podlaze vznikly dodatečným rozřezáním obkladu, jehož původní formát je 20 x 25 cm. Ocenit je třeba zručnost a um obkladačů, kteří svou práci odvedli na jedničku.
Opakující se grafická dekorace na okně, paravánu a dlažbě se stala dominantním prvkem koupelny. Výrazný vliv na vzhled celé místnosti má styl art deco a obecně oblíbený minimalismus, který se dobře doplňuje s prvky filozofie Dálného východu. Ceny zařizovacích předmětů
Kontakty: HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, SANITEC (KERAMAG), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907,
text: Barbora Smrčková, foto: archiv, zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Kostka nad jezerem
|
|
Bourat, nebo stavět? Mladí manželé, kteří získali typickou rodinnou vilku z padesátých let minulého století na svahu Pfannenstielu, kde se usedlíkům otvírá překrásný výhled na Curyšské jezero, ji nejdříve chtěli pouze renovovat. Jejich požadavkům na soudobý standard bydlení nevyhovovaly ani malé pokojíky, ani celkové řešení budovy. Při plánování přestavby se ale ukázalo, že její provedení si vyžádá mnoho kompromisů, a majitelé začali pochybovat, zda zvolili správnou cestu. Naštěstí zasáhla náhoda, narozeninová party, kde se setkala majitelka se svým bývalým spolužákem, architektem curyšského Bytového fora. Povídalo se o všem možném a samozřejmě i o rekonstrukci domu. Basil Düby se začal o věc zajímat a slíbil pomoc. Když se s celkovou situací seznámil, navrhl radikální řešení – starý objekt zbourat a postavit nový dům, který bude bez kompromisů splňovat všechny představy majitelů. Manželé dlouho neváhali. Ukázalo se, že náklady na rekonstrukci, při níž by se rovněž muselo hodně bourat, a na vybudování nového domu se nikterak dramaticky nelišily. Vetřelec z jiného světa? Kdo dnes zavítá do této čtvrti, která má dosud celkově typický starosvětský ráz, nemůže si novostavby nevšimnout. Monolit s fasádou z modřínových latí se náhle vynoří na konci úzké silničky překonávající mnoha zatáčkami značné stoupání Pfannestielu. Výrazně se od okolních domů odlišuje, ale nepůsobí rušivě. Je to sice vetřelec, ale vítaný, který zcela určitě bude mít následovníky. Od demolice staré stavby to netrvalo ani devět měsíců a rodina se stěhovala do nového. Kostka má tři podlaží, v nichž architekt rozmístil obytné prostory vzhledem k tomu, že nejkrásnější výhled na jezero je z toho nejvyššího. Proto je v přízemí umístěna pouze garáž, technické místnosti a vstupní hala s podlahou z černé břidlice. Dominantu zde tvoří schodiště do vyšších pater. Druhé je vyhrazeno pro spaní a práci a v nejvyšším je umístěna kuchyň, jídelní část a obytný prostor. Část tohoto podlaží tvoří terasa zarámovaná tak, aby celková silueta domu zůstala krychlová, a toto řešení nabízí lidem na terase proměňující se nádherné obrazy Curyšského jezera. Nový dům zabral sice větší díl pozemku než ten původní, ale přece jen zbylo dost místa na prosklenou zimní zahradu, která se otvírá na malý kousek trávníku, odkud jsou vidět kromě jezera i vzdálené vrcholy pohoří Albis. Výhledy a klidná atmosféra jsou největší přednosti tohoto místa, kterému zde říkají také Zlaté pobřeží. Je zřejmé, že dožívající objekty, z nichž některé opravdu hodně zchátraly, budou postupně potřebovat podobnou radikální proměnu. Jak se ukázalo v tomto případě, curyšští radní zřejmě nebudou bránit realizaci nekonvenčních návrhů moderně cítících architektů a Zlaté pobřeží bude postupně získávat novou tvář. text: Bea Fleissigová foto: AGI SIMOES zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Zanotta, krása a účelnost
|
|
Cesta k vrcholu Aurelio Zanotta založil svou společnost roku 1954 jako rodinnou firmu v severoitalském Miláně. Tam již koncem 60. let patřila k úspěšným společnostem. Její růst mimo jiné umožnila spolupráce s celou řadou progresivních architektů a designérů, kteří jsou dnes autoritami ve svém oboru. Vzestup firmy je možné přičíst i odvážnému a nekompromisnímu používání netradičních materiálů pro výrobu nábytku. V druhé polovině 20. století nebylo běžné, aby se pracovalo s látkami a kůžemi v kombinaci se sklem, bronzem či kamenem. V 80. letech se firma Zanotta definitivně stala plně respektovanou a stylotvornou značkou. Tím se potvrdila správnost volby firemní filozofie, podle níž je možné „úspěšně vyrábět, tedy vytvářet kulturní prostředí, ale současně se nepodbízet masovému vkusu“. Podobná orientace se jeví z pohledu dnešního světa jako sebevražedná, ale v případě Zanotty vedla k dosažení skutečně vysoké estetické kvality výrobků a současně i k výraznému obchodnímu úspěchu. Slavná jména a koruna úspěchu Historie Zanotty je spojená s celou řadou významných architektů a designérů. Mezi jejími spolupracovníky lze najít takové tvůrce, jako například Achille Castiglioni, Bruno Munari, Werner Aisslinger a Ross Lovegrove nebo Ettore Sottsass či Enzo Mari. Stejným způsobem se na celkovém obrazu firmy podílel Joe Colombo, Alessandro Mendini, Andrea Branzi či Giuseppe Terragni. Úplný výčet slavných jmen by byl příliš dlouhý. Výjimečnost a progresivitu firmy potvrzuje také zájem o její produkci z řad několika světových galerií, které prezentují aktuální směry výtvarného a zejména užitého umění. Zanotta je zastoupena například v newyorském Museum of Modern Art, Metropolitan Museum, v pařížském Centre George Pompidou či v londýnském Design Museum. Výrobky vznikající pod záštitou Zanotty získaly rovněž celou řadu ocenění — Compasso d’Oro Awards udělené v roce 1968 Robertu Menghinimu za obytný objekt Guscio, nebo Tonietta chair, které získal v roce 1987 Enzo Mari. Styl Zanotta „…pro výrobky Zanotty je příznačná formální i technologická vybroušenost,“ říká Raffaella Poletti, autorka knihy Design for Passion, která vyšla předloni u příležitosti 50. výročí založení firmy. Zbývá jen dodat, že zmiňovaná vybroušenost není v žádném ohledu samoúčelná. Její motivací je i nadále snaha o dokonalé snoubení různě formálně pojímané krásy s nezbytnou účelností. Firma Zanotta vykročila v roce 1954 do značné míry proti proudu a trendu doby — úspěšně vyrábět pro ni neznamenalo ignorovat kvalitu a podbízet se masovému vkusu. Kontakt: 3DH InteriEr, Lucemburská 16, Praha 3, tel.: 224 210 391, 222 719 541, fax: 222 711 387, 224 210 392, e-mail: studio@3dh.cz, www.3dh.cz text: Petr Haas foto: archiv zdroj: Moderní byt 2/2005 |
Sněženky a machři únorových trávníků
|
|
Než do našich zahrad vtrhnou armády narcisů, celé divize modřenců, kosatců a regimenty tulipánů, než všechno zavoní a rozkvete, určitě nepřehlédnete průzkumné oddíly malých sněženek a bledulí. Na mnoha místech vykukují doslova ze sněhu, jako by mapovaly terén. Až je zahlédnete, můžete si být jisti, že ohlašují jediné: válka nad zimou je dobojována! Malí stratégové Mléčné květy (latinsky), sněženky (česky) vyraší již někdy v polovině února z cibulek, velkých sotva jako lískový oříšek. Spolu s nimi si pospíší na světlo i bledule jarní.
Obě mají kvítky obrácené k zemi, aby déšť a tající sníh nesmáčel vnitřek kvítku – a neslepil tak pylová zrnka. Hmyzí odvážlivci mají u bledulí a sněženek přichystanou první hostinu. Bledulka ji skrývá pod zelenou či žlutou skvrnkou na okvětním lístku, sněženka ji zase nabízí v podélné komůrce na spodní straně vnějších okvětních plátků.
Strategie je to účinná. Dokonce natolik, že se v příhodných rocích mohou rozmnožovat semeny. Podpoří-li svou taktiku ještě malinkými dceřinými cibulkami, mohou na příhodném místě žít dlouhou dobu bez našeho vměšování. Chcete-li však roztáhnout jejich bílý koberec po své zahradě, nezbude vám, než jim trochu pomoci. Letní klid cibulovin Jarní cibuloviny se od trvalek liší především svým chováním v období vegetačního klidu, které mají naplánované na léto. Všechny druhy totiž vyžadují po odkvětu dostatek času, aby si mohly založit nový nadzemní orgán, z něhož příští rok opět vykvetou. Zasychající listy proto neodlamujte! Uvažujete-li o přenesení poslů jara i do dalších koutů zahrady, je to váš čas. Když listy odumřou, vyjměte cibulky ze země a připravte na uskladnění. Pozor! Ve vlhkých a chladných létech trvá zasychání a tlení starých lístků déle než doporučovaných 6 týdnů, je proto třeba počkat, až celý proces proběhne. Pokud cibulku vyjmete ze země dřív, hlíza si nestačí vytvořit dostatek zásobních látek a při opětovné výsadbě pravděpodobně zahyne. Aby cibulky nevyschly Řekli jsme si, že cibulky před výsadbou na několik týdnů uskladníme. Není to příliš složité. Cibuličky bledulí prostě jen uskladněte v suchu a tmě. Se sněženkami je to trochu složitější. Jejich cibulka nemá pevnou suchou ochrannou suknici, a proto je třeba letní „zimoviště“ připravit. Docela dobře se vám bude hodit mělká dřevěná nebo plastová bednička, kterou vystelete mírně vlhkými pilinami. Do ní sněženky uložíme a necháme je potmě odpočívat. Není od věci sklad občas překontrolovat, aby piliny nevyschly. NA CO SI DÁT POZOR Cibulky sněženek si pořizujte zásadně v obchodech. Divoká sklizeň z přírody by vás mohla vyjít pěkně draho. Sněženky jsou totiž přísně chráněné! Co na podzim uděláš… Když nadejde správný čas (konec léta, brzký podzim), můžete začít s výsadbou. Nezapomeňte, že všechny cibuloviny jsou světlomilné. Jelikož většinou kvetou časně zjara, ideálním místem je pro ně podrost opadavých stromů a keřů, které propouštějí dostatek světla. Posly jara sázejte ve velkých skupinách či hnízdovitě. Nejlépe se jim bude dařit v místech, kde je tráva řídká a zamechovaná. Nezapomeňte, že cibuloviny hynou tam, kam se po dešti stahuje voda. Rozhodně je nesázejte do hustého a vitálního drnu! Postup je následující: trávník pečlivě posečte, pak na vybranou plochu cibule rozhoďte. V trávě vypadá velmi dobře, když je jejich rozmístění opravdu náhodné. Pod každou cibulí potom vyhlubte jamku, na dno přidejte kostní moučku, zasypte trochou kompostu a nakonec „zazátkujte“ kouskem drnu sloupnutým z jamky. Drn přišlápněte a je hotovo. Určitě nezapomeňte svou výsadbu sněženek a bledulí doplnit cibulkami krokusů, neboli šafránů! Uvidíte, jak barevná vlna žlutých, fialových, bílých květů skvěle doplní křehké ale vitální posly jara. DOBRÁ RADA Do již rozmrzlé půdy můžete vysadit mrazuvzdorné druhy cibulovin, které kvetou v létě. Jsou to například okrasné česneky a lilie. SÁZEJTE DO TRÁVY Cibuloviny a hlíznaté rostliny vhodné k výsadbě do trávníku: narcisy • okrasné česneky • sasanky • ladoničky • ocúny • šafrány • talovín • řebčík • sněženky • bledule • modřenec • snědek • Hyacinthoides hispanica • Tulipa sprengerii
NÁŠ TIP Pozorujte, na kterých místech vaší zahrady začíná sníh tát nejdříve. Místo si označte. Sem potom na podzim směle vysaďte cibulky sněženek a krokusů. Na jaře se vám odmění! text: Jan Kalous foto: Eva Vodrážková a archiv zdroj: Rodinný dům 1/2005 |
Pozdrav ze Zeleného ostrova
|
|
Hned od prvního okamžiku jsme se tu cítili jako doma. I u nás se stále častěji prosazuje trend povýšit kuchyň na víceúčelový prostor, který svým členěním poskytuje hospodyni účelně uspořádané místo k práci a zároveň je i místem nejčastějších rodinných setkání. Podobně jako u nás „Dům začal být pro naši početnou rodinu malý, proto jsme se v roce 1997 rozhodli pro přístavbu,“ říká paní Barbara. Z nástavby, o kterou se dům zvětšil, vznikl obývací pokoj, u původní kuchyně vybourala najatá firma příčky a vytvořila prostornou místnost, která se stala středem rodinného života. „Líbí se mi, že při vaření vím o ostatních, co dělají, můžu si s nimi povídat, přijde-li návštěva, připravuji pohoštění a zároveň se jim věnuji.“ V Irsku je kuchyň víc společenskou místností než jen přípravnou jídla. Irové, kteří si potrpí na tradice (právě tradice a jejich hrdost a tvrdohlavá nepoddajnost jim pomohly překonat v dějinách ta nejtěžší údobí), považují kuchyň za nejpříjemnější a nejdůležitější místo svého bytu. Jejímu zařízení věnují obzvláštní péči. Zařízení kuchyně je ze dřeva červené olše, které je v Irsku velmi oblíbené, pracovní deska z umělého materiálu. Kovové úchyty korespondují s barvou dalšího zařízení (dřezu, baterie, digestoře) a spotřebičů (varné konvice, topinkovače atd.). Velká okna zajišťují nejen dostatek přirozeného světla, ale pohled z nich na okolní zeleň přispívá k celkové příjemné atmosféře. Kuchyňská globalizace Nahlédli jsme i pod pokličky paní Barbary. Jaká je irská kuchyň? Je jiná i stejná. Ta odlišnost je dána historickými kořeny, stejnost podobným životním stylem. Proto jsme tu našli zařízení, která jsou i v našich kuchyních běžná – varnou desku, mikrovlnnou troubu, varnou konvici, topinkovač, toustovač… Snad i proto jsme se tu cítili jako doma. Víte, že… Nejznámějším pokrmem irské kuchyně je irish stew, guláš ze skopového nebo jehněčího masa s bramborami, petrželkou a cibulí. Brambory patří k základům tamní kuchyně a v minulosti byly hlavním zdrojem obživy. Ve 40. letech 19. století postihla Irsko několikrát jejich veliká neúroda, která měla za následek hladomory a s tím spojenou silnou vlnu vystěhovalectví. Další významnou součástí jejich stravy jsou samozřejmě ryby, a to jak sladkovodní, tak i mořské. Kontakty: ITALIA INTERIOR-DESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 352 963, e-mail: info@italia-design.cz; LORENZI GROUP CZ, Strojírenská 259, Praha 5, tel.: 257 952 161 text: Květuše Sajnerová foto: Ivan Bárta a archiv zdroj: Svět kuchyní 1/2005 |
Okna zlodějům (ne)otevřená
|
|
Ze statistiky ministerstva vnitra vyplývá, že zloději vnikají do domu v 35 % případů otevřenými okny či pootevřenými balkónovými dveřmi. Pokud jsou zavřená, tak se okny do domů vlámávají zhruba v 16 % případů, a to hlavně okny v přízemí. Zbylých jedenáct procent představují proniknutí do domu sklepními okny. Vypadá to tedy, že nezabezpečená okna jsou pro zloděje rájem. Aby sklo neprasklo Nejslabším bezpečnostním článkem oken je skleněná výplň, proto pokud chceme lapkovi překazit jeho lup, pak sklu věnujeme největší pozornost. Můžeme okno zasklít vícevrstveným sklem, případně se zalitým drátěným pletivem nebo můžeme jako skleněnou výplň zvolit tvrzené sklo. To je vhodné tam, kde jde o bezpečnost proti zranění – výplně vnitřních dveří. Okno lze také „opancéřovat“ takzvaným vrstveným sklem. Při jeho výrobě je použita tzv. sendvičová technologie lepení, vrstvy sklo + fólie + sklo. Takto upravené sklo může spolehlivě nahradit ne vždy estetické mříže. Bezpečnostní fólie Poměrně častým a v současné době ne již tak drahým ochranným prvkem (cena od 1 000 Kč/m²) je i polepení skla okna bezpečnostní fólií. Lepí se na sklo tloušťky 6 nebo 4 mm; fólie jsou tvořeny vrstvami polyesterového filmu a jsou tlusté 50 až 400 mikronů (0,05–0,4 mm), čiré, naprosto průhledné (propustnost světla kolem 90 %).
Bezpečnostní fólie nijak nenarušují vzhled budovy. Jejich skutečná účinnost je opravdu až na skle minimálně čtyřmilimetrovém (klasická okna v panelových domech jsou však bohužel pouze třímilimetrová!). Bezpečnostní fólie slouží jako mechanická zábrana, která zpomaluje postup zloděje obdobně jako mříže. Pokud jde o atestovanou fólii, která je nalepena podle odpovídajících předpisů, považují ji pojišťovací subjekty za bezpečnostní mříž. Navíc může být bezpečnostní fólie kombinovaná s protisluneční nebo s fólií zabraňující zbytečnému úniku tepla sklem z místnosti. Kde nepomůže páčidlo Proti vypáčení okna a vysazení z pantů je nejlepší ochranou bytelná konstrukce oken a křídel a zabezpečení pantů jako u dveří. Závěsy musí být pevně a bezpečně uchyceny jak v rámu, tak i v křídle. Musí být konstruovány a zabezpečeny tak, aby křídla v uzavřeném či mírně pootevřeném stavu nešla vysadit nebo vypáčit. Okenní překlady a parapety je nutné vyzdít či vybetonovat až k rámu, aby nevznikla mezera mezi zdí a oknem. Nedoporučujeme používat jednoduché jazýčky, obrtlíky a zástrče, které lze po rozbití skleněné výplně velmi lehce překonat. Bezpečnost oken podstatně zvyšují uzamykatelné uzávěry a kliky (a to i u větracích poloh). Velmi účinný bývá přídavný okenní zámek určený pro zabezpečení střešních oken a oken, která se otevírají ven. Jeho dvojitá ocelová závora u některých typů odolá tlaku přes 6kN (600 KP). Na trhu jsou k dostání i uzavíratelné okenní kliky. Život a mříže Snad nejbytelnějším zabezpečením oken jsou mříže. Vybírat si lze od několika typů mříží, přes předokenní žaluzie až po bezpečnostní fólie. Nejběžnější ochranou oken jsou mříže, které jsou na trhu k dostání v několika variantách. Nejvíce se používají pevné mříže (pořizovací cena od 1 000 Kč/m”), jejichž nevýhodou je obtížná manipulace, ubírají také světlo do místnosti a mohou mít i negativní vliv na psychiku lidí například pracujících v takto zabezpečené kanceláři. Daleko lépe proto vyhovují nůžkové mříže (pořizovací cena od 3 000 Kč/m²), které lze stáhnout ke straně, tak nejsou prakticky vidět. Nůžkové mříže splňují bezpečnostní třídu 2 až 3. Další možností jsou rolovací mříže (pořizovací cena od 5 000 Kč/m² s manuálním pohonem, od 8 500 Kč/m² s elektrickým pohonem), které se při otevření rolují do schránky. Tu lze schovat i do podhledu v interiéru. Rolovací mříže se využívají spíše u větších ploch nebo tam, kde je potřeba elektrické či automatické ovládání mříží. Nezáleží však pouze na kvalitě mříží, ale také na jejich instalaci. Mříž upevněná zvenku několika šrouby zloděje na dlouho nezastaví. Je-li to technicky možné, doporučuje se buď mříž celou umístit dovnitř, nebo alespoň schovat kotvení. Bezpečnost za roletami Velice módním trendem je v současné době zabezpečení oken bezpečnostními roletami. Ty nemají obecně takovou bezpečnostní důležitost jako mříže. Existují však již rolety vyrobené např. s polycarbonátovou výplní, které odolávají násilí (pořizovací cena od 5 000 Kč/m² s manuálním pohonem, od 8 500 Kč/m² s elektrickým pohonem). Jejich nevýhodou je nutnost doplnění o uzamykací element. Obecně bychom mohli říct, že dobrá bezpečnostní roleta má vedle obzvláště robustních profilů i velké množství doplňků, jako jsou bezpečnostní zámky proti nadzvednutí, bezpečnostní aretace, bezpečnostní spodní lišta. UŽITEČNÉ RADY Rám oken Musí být pevný, ať je vyroben z jakéhokoliv materiálu (dřevo, plasty, kov…), a řádně ukotven do zdi (ostění). Závěsy Musí být pevně a bezpečně uchyceny jak v rámu, tak i v křídle. Konstruovány a zabezpečeny by měly být tak, aby křídla v uzavřeném či mírně pootevřeném stavu nešla vysadit nebo vypáčit. Okenní překlady a parapety Měly by být vyzděny či vybetonovány až k rámu, aby nevznikla mezera mezi zdí a oknem. Okenní křídla Celá konstrukce musí být pevná v krutu, jinak při pohybu okna může sklo prasknout. Pokud má okno velkou plochu, je rozumné dělit jeho konstrukci svislými sloupci nebo vodorovnými poutci. Závěsy uchycené v okně musí odolat páčení. Uzávěry a kování Hlavně u přízemních oken je nutné, aby byly kvalitní a bezpečné. Nelze používat jednoduché jazýčky, obrtlíky a zástrče, které lze po rozbití skleněné výplně velmi lehce překonat. Bezpečnost oken podstatně zvyšují uzamykatelné uzávěry a kliky (a to i u větracích poloh). Okenice Měly by být opatřeny uzamykacími prvky. Mříže Klíčové jsou tyto parametry – odolnost materiálu, nerozebíratelnost konstrukce, ukotvení, velikost ok a průřez materiálu. Rolety Pokud jsou opatřeny polycarbonátovou výplní, dokáží odolat i pokusu o násilné vniknutí. Jejich nevýhodou je nutnost doplnění o zámek. Luxfery Již při stavbě je nutno jednotlivé vrstvy luxferů prokládat kovovými tyčemi (vodorovně i svisle), které jsou pevně ukotvené ve zdi, čímž se vytvoří jakási vnitřní mříž zpevňující luxferové zdivo. Balkony Majitelé objektů by jim měli věnovat stejnou pozornost jako vstupním dveřím, což se hlavně v přízemí může vyplatit. Zvýšení bezpečnosti lze dosáhnout instalováním uzamykacího systému klika – klika nebo knoflík – klika s bezpečnostní cylindrickou vložkou. text: Vladimír Iliev foto: archiv zdroj: Rodinný dům 1/2005 |
Odvážné křivky a zářivé barvy
|
|
To byl důvod, proč se také rozhodl, že bude mít zakřivené schodiště, světlíky, nábytek, a dokonce i reproduktory. Když se do bytu nastěhoval, zdi byly bílé. Lee je ale chtěl v purpurové červeni, byť ho architekt varoval, že nebudou ladit s červeným a modrým nábytkem. Ale Lee přesto dal přednost výrazným barvám. Teď mají stěny odstín žlutého slunce, sytého a teplého lilku, tmavě červeného korálu. Studený ocelový nosník, který v hlavním obytném prostoru působil nepatřičným dojmem, se změnil na výrazně robustní sloup a byl natřen zajímavou petrolejovou modří. Probarvené schodiště Ale nejzakřivenějším a nejbarevnějším koutem je vchod do bytu, který byl přeměněn z úzkého a poněkud stísňujícího prostoru pomocí dvou rafinovaných zákrutů na skvěle nerovné schodiště s oknem, které je zasklené moderním barevným sklem. To je zvenčí prozářeno přicházejícím světlem a v noci vlastním širokoúhlým světlometem. V horní části schodiště na zlatavě žluté stěně visí solitér připomínající tvorbu Andyho Warhola — zářivě šarlatové jízdní kolo. To je tam však zcela prozaicky uloženo pro jeho kamaráda. Nápady od Nany Když se Lee začal zařizovat, nevěděl o moderním nábytku vůbec nic. Šťastná náhoda ho svedla dohromady s dobře informovanou dámou, s Nanou. Ta ho nasměrovala k několika skvělým kouskům, jako je nezvykle velká šatní skříň s dveřmi z pískovaného skla a několik stolů umístěných v původní ložnici, z které se nyní stala pracovna. Nana také objevila ukládací prostory z třešňového dřeva a našla pro něj nádherné pohovky provedené v královské modři a chaise longue v červené barvě. Domácí internetová kavárna Snídaně se podává na barovém pultu, kde je stolní moderní počítač iMac. Lee považuje tento prostor za svou internetovou kavárnu. Tráví v ní více času než ostatní lidé. Dělá si zde program na celý den a sleduje přitom předpověď počasí, jak je ostatně v Anglii zvykem. Kuchyň ještě musí projít zásadní přestavbou. O realizaci se postará Lee sám. „Nejlepší na tomto bytě je překrásný výhled a světlo, které sem proudí,“ říká Lee. „Mám rád, když se mohu dívat na oblohu, kdykoliv jsem doma. Pomocí dalekohledu lze nahlédnout do mého bytu od Barbican Towers. Pak je vidět naprosto přesně, co tu dělám. Ale to mě ani v nejmenším nevadí. Někdo mi řekl: ,Jakmile jednou bydlíš vysoko, už tam budeš chtít zůstat navždy.‘ A já si myslím, že by to mohla být pravda.“ text: Romana Hložánková foto: Profimedia zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Velké „kolébky“ v malých „ložnicích“
|
|
Nabídka výrobků je poměrně bohatá. Tvůrci se snaží uspokojit jak majitele prostorných koupelen (solitéry – samostatně stojící vany, vířivky a jiné), tak obyvatele panelových nebo malometrážních bytů. Ti ale musejí být skromnější. Díky akrylátovým vanám si přece jen tolik zoufat nemusejí. Především akrylát se zasloužil o to, že najdete tvarově vhodné vany téměř do všech prostorů. Rozverné akryláty Akrylát je vysoce odolný termoplast, který je v první řadě snadněji tvarovatelný než ocel, což se promítá nejen do rozmanité podoby van, ale také do jejich ceny. V případě klasických tvarů přijde levněji vana smaltovaná, opačně tomu je u van neobvyklých tvarů a velikostí. Akrylátové vany se také vyznačují kratší životností, což je důvod, proč na ně výrobci poskytují kratší záruční dobu. Co se týče rezistence, akrylátové vany jsou odolné vůči chemickým prostředkům, mají však nižší pevnost a dají se snadno poškodit tvrdšími předměty a čisticími písky. Nejsou také odolné vůči příliš vysokým teplotám, zpravidla však díky modernímu tvaru poskytují větší požitek z koupele. Jedním z nejtvrdších termoplastů je polymer dovážený z Anglie – lucite. Má zajímavý estetický vzhled a vynikající izolační vlastnosti. Povrch na dotek nechladí a je příjemný. Akrylát je tvarově a barevně stálý i odolný proti otěru. Při drobném poškození lze povrch opravit. Žádné obavy, sanitární technika vyrobená z akrylátů však odolává dlouhodobému působení běžně používaných chemikálií v domácnosti. Za předpokladu běžného užívání a namáhání poskytuje výrobce záruku 10 let. Poměrně větší zastoupení na trhu mají také různě vylepšené akryláty například quaryl, marbrex atd. Každý z těchto různě zpracovaných materiálů má své přednosti, jež si výrobci nechávají patentovat. Plech a ocelový plát Ocelové vany se lisují, takže si můžete vybírat z více tvarů, ovšem počtu tvarových variací van z akrylátů nedosahují. Oproti litině u nich odpadá problém s váhou, protože ocelové vany jsou mnohem lehčí. Tím je snazší doprava a umístit je můžete prakticky také kdekoliv. Dnes se k výrobě používají dva typy materiálů: ocelový plech nebo ocelový plát, které se povrchově chrání smaltem. Rozdíl je daný technologií výroby. Ocelový plech má na stejné ploše jako ocelový plát mnohem menší váhu a smalt k němu chemicky nepřiléhá. Vana z tohoto materiálu je velmi lehká, avšak není příliš kvalitní. Pokud je vana vyrobená z dostatečně silného materiálu, stává se natolik samonosnou, že nepracuje se svým okolím a smalt nepopraská. Každý výrobce udává tloušťku vany (většinou je uvedena kompletní síla smaltu + oceli), přičemž standardní vany mají celkovou sílu cca 2 mm, kvalitnější typy pak víc než 3 mm. Co je smalt? Jde o povrchový materiál na bázi skla, který je vyrobený ze stoprocentně přírodních minerálních surovin. Patří mezi nejtvrdší materiály, je neporézní a zaručuje dokonalou trvanlivost povrchu. Díky němu nelze ocelovou vanu poškrábat běžně používanými předměty, vana je odolná proti kyselinám a zásadám, je hygienická a snadno se udržuje. Díky tomu si výrobci kvalitnějších ocelových van mohou dovolit vysokou, někdy i desítky let trvající záruční dobu. Zašlá sláva Odlévané litinové vany jsou už za zenitem. V dobách své slávy představovaly maximální komfort. Na rozdíl od necek vyšel tvar litinové vany vstříc pohodlí lidského těla. Tento materiál disponuje také nesporně velkou tepelnou kapacitou. Voda v ní vydrží poměrně dlouhou dobu teplá. Nevýhodou je ale váha. Znesnadňuje dopravu a v některých stavbách ji nemůžete mít vůbec. Našla by se i další nevýhoda. Litina je měkký materiál, takže časem, i když pomalu, dojde k popraskání smaltu, kterým je vana povrchově chráněna. Sny o neckách Když se pozorněji podíváte na dnešní nabídku sortimentu van, nebudou chybět ani vany dřevěné. Že by se nám stýskalo po neckách? Máme snahu vracet se k přírodě a také jsme se naučili dřevo kvalitně zpracovávat. Když pomineme veřejné lázně, kam se lidé chodili v minulosti koupat, první dřevěné „vany“ byly kádě. Svůj účel sice splňovaly, ale dnes by nás uspokojily možná tak na chalupě a ještě jen jako nouzové řešení. Moderní dřevěné vany jsou velmi drahé, ale působivé. Bývají vyrobeny z tvrdého dřeva, chráněné nátěrem a stejně jako mramorové vany musí je osazovat odborník, který zabrání prosakování vody spárami. Dalším skvostem jsou vany z nerezavějící oceli, které se vyrábějí se saténovou i zrcadlovou povrchovou úpravou. Velmi dobře se čistí, jsou hygienické, ale na dotek chladnější než akrylátové. Běžně se s nimi můžete setkat především v lázních. KOLIK STOJÍ VANY?
Kontakty: DUSCHOLUX, Holasice 119, Rajhrad, tel.: 547 229 025, fax: 547 229 833, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, KALDEWEI TSCHECHIEN, Ohradní 61a, Praha 4, tel.: 241 092 150, fax: 241 092 160; LUCITE INTERNATIONAL, Na Okraji 46a, Praha 6, tel.: 235 361 060, SANITEC (ALBATROS), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908; TEIKO, Spytihněv 576, Zlínský kraj, infolinka: 800 100 050, tel.: 577 110 311, text: Lenka Pavlovská foto: archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Dům U červené kočky
|
|
V příjemné klidné lokalitě nad Motolem, odstíněné hustě porostlým svahem od frekventované komunikace, stojí na první pohled neokázalý konzervativní rodinný dům s jedním podlažím a s obytným podkrovím. Na druhý, preciznější pohled ale překvapí vtipným nápadem – střecha se nad domem plynule rozkládá jako důmyslný hlavolam z rukou inženýra Rubika. Dům přesně na míru Většina klientů často požaduje po architektovi kopii toho, co již kdesi viděli na vlastní oči nebo na obrázcích, a nemají odvahu vyzkoušet něco nového. V tomto případě ale investor plně důvěřoval architektu Jaroslavu Tachecímu, který zase na oplátku věnoval dostatek času tomu, aby poznal své zákazníky i jejich životní styl, a mohl tak pro ně navrhnout dům doslova na míru. Na míru jejich životnímu stylu, potřebám a vkusu. Díky vzájemné intenzivní komunikaci se pak architektovi podařilo přesvědčit investora i o několika odvážných nápadech, které dodaly celé stavbě nevtíravou osobitost – například o veselé barevnosti vnějšího pláště domu, oken a předokenních rolet, ale především o odvážném řešení střechy. Přísné regulační podmínky, které byly vypracovány pro tuto lokalitu v rámci urbanistické studie, stanovily v zájmu architektonického sjednocení celého území velmi striktně charakter budoucích staveb. Těmto podmínkám se musel projekt samozřejmě do značné míry podřídit. I tak ale zůstalo architektu Tachecímu dost prostoru na vytvoření zajímavé stavby s nepravidelným, avšak osově symetrickým půdorysem, která se v pravém úhlu rozevírá jihozápadním směrem a svými rameny obklopuje terasu koncipovanou jako příjemné atrium. Dům je umístěn na pozemku tak, aby chránil soukromí obyvatel před nežádoucími pohledy z ulice a zároveň maximálně šetřil prostor využitelný pro okrasnou zahradu navrženou zahradní architektkou Janou Pyškovou. Již zmíněné originální pojetí střechy lze chápat jako soustavu sedlových střech, z nichž střední část střechy je výškově posunuta nad sedlové střechy krajních křídel, a to o výšku poloviny podlaží. Takový způsob řešení, těžko představitelný pro laika, právě vyvolává dojem pozvolného rozložení střechy do tří stupňů. V interiéru pak podtrhuje zajímavou členitost prostoru obytného podkroví. Prosklené stěny Vnitřní řešení přízemí i obytného podkroví domu v sobě promyšleně snoubí požadavek investora na velký obytný prostor, který bude využívat celá rodina, i dostatek soukromí pro každého člena rodiny zvlášť. Architekt Tachecí navíc nápaditě rozčlenil přízemní obytný prostor spojující v sobě funkci obývacího pokoje, jídelny i kuchyně, drobnými stavebními prvky. Schodiště vedoucí do podkroví i schodiště od zádveří oddělují prosklené stěny, prostor jídelny vstupuje díky velkoformátovým oknům pravým úhlem do atria a nabízí tak přímý kontakt s celou zahradou, obývací pokoj a jídelní kout zase pocitově předěluje snížený strop elegantním zabudováním klimatizace. Prosklená stěna využívaná jako dekorativní vitrína pak ještě vymezuje intimní zónu hostinského pokoje s vlastním hygienickým zázemím. V obytném podkroví se nachází pracovna s malou terasou nabízející příjemný výhled přes vrcholky stromů na motolské svahy. Navýšením o polovinu podlaží se pak nad úroveň pracovny posunuly ložnice rodičů i pokoje obou děti a velká koupelna. Digitální technologie Teprve těsně před dokončením celé stavby se investor rozhodl ještě ke stavbě celoročně využitelného bazénu. Protože s takovou dostavbou projekt původně nepočítal, rozhodli se ji architekt i investor přiznaně výrazně odlišit, a to i vizuálně. Objekt se napojuje na rodinný domek za kuchyní celoplošně prosklenými dveřmi, které umožňují průhled až na bazén a opticky ještě zvětšují celý obývací prostor. Samotný bazén je řešen s ohledem na maximální možné energetické úspory a automatické zařízení, které jej obsluhuje, je natolik komplikované a důmyslné, že patří v naší republice mezi skutečné rarity. Digitální technologie jsou vůbec charakteristickým znakem tohoto domu. Inteligentní vytápění individuálně řízenými radiátory, ochrana celého objektu, klimatizace, zavlažování zahrady, předokenní žaluzie i hustě rozvedené sítě a přípojky po celém domě poskytují uživatelům veškerý technologický komfort 21. století. Zařízení domu ale rozhodně nepůsobí technicky chladně. Stěny všech místností jsou vymalovány v sytých teplých tónech, z užitých materiálů v nábytku jednoznačně převažuje dřevo podtrhující hřejivou náladu interiéru. Schody v zádveří, které v sobě ukrývají další úložné prostory, a praktický bar v kuchyni navrhla architektka Helena Šimůnková. Domáckou atmosféru ještě umocňují keramické sošky a nádoby z dílny akademického sochaře Miroslava Olivy. Ten je rovněž autorem dekoračního sloupu umístěného v prostoru terasy, který kryje trubku svádějící dešťovou vodu do jímky k ekologickému zavlažování zahrady. Tento dům zkrátka nemohl najít vhodnější symbol než spokojenou kočku. TECHNICKÉ ÚDAJE Dispozice: 7 + 1 Zastavěná plocha: 132,7 m² ARCHITEKT
Ing. arch. Jaroslav Tachecí (1953)
text: Lucie Konášová foto: Lubomír Fuxa zdroj: Můj dům 1/2005 |
