|
|
My suchozemci se automaticky domníváme, že pokud je nějaká země u moře, její obyvatelé nejedí nic jiného než ryby. A což teprve, jedná-li se přímo o ostrov! Takové rychlé závěry však možná platí pro některé oblasti Itálie či Skandinávie, ale rozhodně ne pro Kubu. Ryby a plody moře samozřejmě do místního jídelníčku patří, ale v národním menu rozhodně nestojí na prvním místě. Naopak – ač je to pro nás s podivem, žebříček vede vepřové. Českého jedlíka potěší, že jsou tu v oblibě hlízovité rostliny malanga podobné bramborám. Dokonce se upravují nám důvěrně známým způsobem – nastrouhaná malanga je delikátní karibskou obdobou klasického českého bramboráku. Také se zde vyrábějí dva docela obstojné druhy kubánského piva. Ale tím veškerá podobnost končí – knedlíky bychom na Kubě skutečně nenalezli. Od každého trochu Laici se často domnívají, že kubánská národní kuchyně stojí především na kreolské gastronomii. Historická podstata jejího vzniku je však mnohem složitější. V průběhu staletí ovlivňovaly Kubu nejrůznější kultury – od španělské a portugalské přes africkou až po čínskou. Zvyky a chutě dovezené sem černými otroky se mísily se specialitami indiánů Taino a tradičními pokrmy čínských dělníků. Kubánská gastronomie je tedy směsicí národních kuchyní přistěhovalců, které sjednocovaly specifické ostrovní podmínky a podnebí. V kubánské kuchyni se používají mnohé suroviny a technologické postupy pro tuto zeměpisnou šíři možná příznačné, ale vytvářející svébytný celek s vlastními chutěmi a způsobem úpravy pokrmů i stolování. Kubánský jídelníček je například ve srovnání se zeměmi Latinské Ameriky a Mexika méně ostrý a pikantní, zato velmi jemný a lahodný. Tomu odpovídají i nápoje – tradiční a velmi populární jsou koktejly, netradiční a v oblibě stoupající je pivo (např. Cristal). Hojně vyráběné a oblíbené jsou husté ovocné šťávy – na náš vkus však až příliš sladké. Kopce zeleniny a domov barbecue Návštěvník Kuby se záhy přesvědčí, že vžitý mýtus o kopcích zeleniny na talířích ostrova Svobody kapituluje před „masovým“ základem místního menu. Díky španělskému vlivu si zde milovníci masa přijdou na své. Vepřové, hovězí a kuřecí maso tu hrají jednoznačný prim. Pochutnat si můžete dokonce i na klasických škvarkách zvaných cicerones – ty se na Kubě konzumují doslova ve velkém. Portugalci zde zanechali své dědictví v podobě nasolených ryb podobných tresce. Spolu s langustami se v oblibě řadí hned za vepřové a hovězí maso. Původní indiánské obyvatelstvo si potrpělo na dary moře, které se připravovaly na otevřeném ohni na mřížce z hladkých zelených klacků. Z tohoto názvu pak vznikl dnešní pojem barbecue. Teprve po vyjmenování nejtypičtějších masitých lahůdek lze mluvit o širokému využití zeleniny. Ke zmiňovaným kopcům má ale obliba „darů hlíny“ hodně daleko. Nejčastěji se zde jedí rajčata a papriky, kterým sekundují černé fazole a bílá rýže. Všudypřítomné jsou divoké banány připravované na slano (jako zelenina) i na sladko. K význačným plodinám patří malanga, testones či kukuřičná mouka, yuca (juka) a bonitato. Menu vlastně neexistuje Jakmile se na Kubě vydáte do restaurace, počítejte s tím, že si v ní „posedíte“ poctivých pět šest hodin. Z dobré nálady, družnosti a významu návštěvy takového místa zřejmě vychází také specifika kubánského menu. Dalo by se říci, že žádné neexistuje, alespoň ne takové, na jaké jsme zvyklí u nás – žádné předkrmy, polévky a hlavní chody. Zjednodušeně bychom menu mohli přirovnat ke stolu hojnosti, kde si každý objednává své oblíbené lahůdky, které pak jedí všichni stolovníci. K jídlům se servírují standardní přílohy, takže se vám prakticky nemůže povést objednat si špatnou kombinaci pokrmů. Výsledkem jsou takzvaná plata hýřící vůněmi, chutěmi a barvami. Je to velmi vhodný způsob stolování pro delší sezení v příjemné společnosti rodiny a přátel. Zkrátka a dobře – oproti našemu evropskému úzkoprsému stravování se na malém písečku vlastního talíře je kubánské stolování mnohem velkorysejší a také společenštější. RECEPTY Z OSTROVA HOJNOSTI Kubánské menu (Kubánské menu připravili v restauraci La Bodeguita del Medio šéfkuchař Jaroslav Zahálka a jeho kubánský kolega José Labrada Hernande.) Plato mixto cubano (4 porce) 600 g hovězího zadního, 600 g vepřové plece, 400 g filetů z tresky, 100 g slaniny, 300 g kulatých černých fazolí, 100 g loupaných rajčat, 100 g červené kapie, 100 g loupaného česneku, 150 g cibule, 3 pomeranče na džus (šťavnaté), 3 limety, 2 citrony, 300 g malangy, 300 g dlouhozrnné rýže, 100 g maniokové mouky, 10 g římského kmínu, 20 g oregana, 2 dl oleje, 400 g vepřového sádla, 1 bobkový list, 300 g kořenové zeleniny na vývar, sůl, pepř
Salsa criolla (kreolská salsa) V hrnci opečeme nakrájenou papriku, cibuli a česnek, přidáme pokrájená oloupaná rajčata, oregano, limetovou šťávu, sůl, pepř a římský kmín. Vše necháme projít varem a odstavíme. Ropa vieja (hovězí maso trhané na vlákna – v překladu Staré prádlo) Hovězí zadní uvaříme v zeleninovém vývaru, poté vyjmeme a nakrájíme přes vlákno na plátky o šířce cca 1 cm. Plátky jemně naklepeme paličkou a natrháme na dlouhá vlákna. Nakonec vše promícháme s kreolskou salsou. Masas de puerco fritas Vepřovou plec očistíme od přebytečného tuku a nakrájíme na kostky o průměru zhruba 2 cm. Takto nakrájené maso naložíme do předem připravené marinády z oleje, cibule, česneku, římského kmínu, oregana, pepře, soli, limetové a pomerančové šťávy (můžeme přidat i jejich slupky, pokud nejsou chemicky ošetřené – před smažením je ovšem nesmíme zapomenout vyndat). Necháme marinovat cca 2 hodiny. Poté maso vložíme do hrnce s předem rozehřátým sádlem a smažíme na velmi mírném ohni. Hotové maso vyjmeme a necháme odkapat, těsně před podáváním ho ještě zprudka osmažíme ve velmi rozpáleném oleji. Moros y Cristianos (v překladu Mauři a křesťané) Černé fazole namočíme přes noc ve vodě. Nakrájíme slaninu, cibuli, papriku a česnek na malé kostičky a v hrnci osmažíme na oleji. Přidáme černé fazole a vaříme do poloměkka, pak přidáme římský kmín, propláchnutou rýži a vše dovaříme. Frijoles negros dormidos (v překladu Ospalé černé fazole) Černé fazole namočíme přes noc do vody. Nakrájíme cibuli, papriku a česnek na malé kostičky a osmažíme v hrnci na oleji. Přidáme černé fazole a dlouze vaříme na mírném ohni, dokud nevznikne hustá kaše. Pescado triko Tresku nakrájenou na kostky osolíme, opepříme, zakápneme limetkou a obalíme v maniokové mouce. Poté ji osmažíme ve větším množství oleje. Frituritas de malanga Malangu oloupeme a nastrouháme na velmi jemném struhadle. Dochutíme solí, pepřem, oreganem, jemně nakrájenou červenou kapií, důkladně utřeným česnekem a zaprášíme maniokovou moukou. Dvěma polévkovými lžícemi pečlivě vytvarujeme nočky a dáme smažit do rozpáleného oleje. Salát Mariposa (4 porce) 150 g sýra mimolete, 1 svazek rucoly, 2 hrušky, 1 ledový salát, 1/2 dubového salátu, 10 g pinií, 20 g mandlí, 1 limetka, 1/2 dl octa Xeres, 2 lžičky ořechového oleje, 4 lžičky cukru, zelený pepř, hrubozrnná sůl Salát omyjeme, osušíme a natrháme na menší kousky. Přidáme rucolu, na tenké plátky nakrájenou hrušku, orestované pinie a mandle. V misce jemně spojíme metlou ocet Xeres, ořechový olej, cukr, sůl a čerstvě namletý zelený pepř. Poté salát přelijeme připraveným dresinkem. Nakonec vše jemně promícháme a servírujeme na talíř. Plato Hemingway neboli plato mořských specialit (4 porce) 400 g steaku z tuňáka, 400 g steaku z lososa, 400 g steaku z mečouna, 150 g celých slávek, 150 g půlených slávek, 400 g neloupaných tygřích krevet, 10 g banánových listů, 2 limety, 2 citrony, 1 cherry rajčátko, 2 dl oleje, 3 dl bílého vína, 150 g kořenové zeleniny na vývar, 200 g másla, mořská sůl, pepř U tohoto pokrmu je velmi důležité správně načasovat přípravu všech ryb a plodů moře tak, abychom jídlo neznehodnotili špatnou úpravou. Nejdříve slávky pošírujeme v zeleninovém vývaru s bílým vínem. Poté ukrojíme steaky z tuňáka, mečouna a lososa. Osolíme je, opepříme a pokapeme limetkou. Steak z lososa protkneme kouskem čerstvého rozmarýnu a zprudka opečeme ze všech stran. poté ho zabalíme do banánového listu s kouskem cherry rajčátka a dáme dopéct společně s krevetami. Mezitím připravíme steaky z tuňáka a mečouna – pokapeme citronem, dochutíme tymiánem a dáme opéct. Tyto ryby by měly být výhradně medium až raw – nikdy ne úplně propečené, protože by tím zanikla jejich báječná chuť. Servírujeme s jemnými omáčkami (šalotková, zázvorová), s rýží a opečenou bagetou. Karamelový flan (4 porce) 1/2 l kondenzovaného mléka, 5 vajec, 2 ks čerstvé vanilky, 450 g cukru, špetka soli Z cukru připravíme karamel a rozlijeme ho do pečicí formy (neměla by být vyšší než 15 cm). V jiné nádobě zahřejeme mléko s vanilkou na cca 60 °C. Stáhneme z plotny a vyjmeme vanilku, rozkrojíme ji, vyškrábeme zpátky do mléka a necháme vychladnou. Zvlášť vyšleháme žloutky s cukrem a bílky. Do studeného vanilkového mléka vmícháme nejprve žloutky a poté po troškách sníh. Vše nalijeme do nádoby s karamelem a pečeme v předem vyhřáté troubě při 160 °C cca 65 minut. Servírujeme s vanilkovou omáčkou připravenou z čerstvé 30% smetany, vanilkového lusku a vaječných žloutků.
Hemingwayův nápoj Evropanovi se může stát, že ho ochutnávka originálu slavného koktejlu mojito v jeho pravlasti poněkud rozladí. Není totiž mojito jako mojito. Dnes existují dvě regulérní receptury, které jsou přizpůsobené chutím a původu svých konzumentů: mojito kubánské a mojito evropské Zkuste si je namíchat a rozdíly posuďte sami. Mojito EUROPEO Dvě barové lžíce třtinového cukru, rozčtvrcenou limetu a 2 cl limetkového sirupu podrtíme ve sklenici. Zasypeme drceným ledem a přidáme 6 cl kubánského rumu. Dolijeme sodou a řádně promícháme. Na závěr ozdobíme mátou, míchátkem a brčkem. CUBANO Mojito Do sklenice nasypeme dvě barové lžíce třtinového cukru a přilijeme 2 cl čerstvé citronové šťávy. Přidáme dvě snítky máty a vše podrtíme. Zasypeme kostkami ledu, nadávkujeme 6 cl kubánského rumu a dolijeme sodou. Vše řádně promícháme a ozdobíme mátou, míchátkem a brčkem. text: Stojan Černodrinski foto: Pavel Vítek zdroj: Můj dům 1/2005 |
Blog
Nečekaná návštěva vás nemusí zaskočit
|
|
Pohovky jako lůžka Příležitostné spaní řeší nejlépe víceúčelové pohovky, z nichž se dá většinou velmi jednoduše připravit lůžko pro jednoho i pro dva. Stejnou službu udělá také podobně řešené křeslo. Protože je taková funkce velmi žádaná, má většina výrobců čalouněného nábytku takové kusy ve svém programu a každý z nich usiluje o to, aby rozkládání bylo co nejjednodušší a případný mechanický systém co nejspolehlivější. Teoreticky je tak možné získat i čtyři lůžka navíc — dvě na pohovce, dvě na křeslech. Odborníci sice nedoporučují, aby takové postele sloužily ke každodennímu spánku, ale protože konstrukce i matrace dražších výrobků jsou velmi kvalitní, lze jimi klasické lůžko krátkodobě nahradit. Všestranný taburet Designové inovace vnesly v poslední době do řešení sedacích souprav prvek, který dostal pojmenování po nábytkovém kusu, jehož tvar byl původně značně odlišný. Je to taburet, kdysi vyšší čalouněná stolička bez opěradla, dnes sedací prvek rovněž bez opěradel, ale nejrůznějších tvarů a výšky. V poslední době je velmi oblíbený ve velkém provedení, které reflektuje výšku i tvarové pojednání sedací soupravy ze stejné série, takže se s ní dá spojit a její rozměr doplnit právě na velikost lůžka. Slouží rovněž jako podnožka nebo i odkládací místo pro všechno možné. Tento nový typ taburetu by si už zasloužil své vlastní pojmenování, které by vystihovalo jeho mnohostranné užití, ale multifunkční prvek, jak se mu občas také říká, nezní příliš přitažlivě. Užitečné hnízdové stolky Dva, tři a třeba i více kávových stolků, které se zasouvají pod sebe, takže zabírají plochu pouze toho největšího, výborně řeší jak nedostatek místa, tak potřebu většího odkládacího místa. Rozložené vytvoří nejen velkou plochu, ale výhodná je i jejich mobilita. Také tento typ nábytku má delší historii, než by se zdálo, poprvé se objevil v klasicismu koncem 18. století. Soudobé hnízdové stolky nabízejí takovou rozmanitost, že je lze začlenit do jakéhokoli interiéru — jsou skleněné, dřevěné, kovové, plastové, jak kdo potřebuje. Svou konstrukcí patří vlastně už do kategorie stohovatelného nábytku, který je rovněž ideálním řešením při okamžité potřebě většího počtu kusů. Některý nábytek je také možné skládat či zasouvat a roztahovat, což se týká zejména jídelních stolů, a vlastnit takový kus nábytku je opravdu výhodné. Znovu přišly do módy i tzv. konzolové stolky, které stojí většinou v nenápadné podobě u stěny. Některé jsou ale konstruovány tak, že se nechají zvětšit a přidat k běžnému jídelnímu stolu. Deset židlí v jedné Zřejmě nejlépe se stohují židle, což samozřejmě předpokládá jak promyšlený tvar, tak vhodný materiál. V současnosti se k výrobě stohovatelných židlí používá nejčastěji plast, jehož mechanické vlastnosti jsou k tomuto účelu velmi vhodné. V nabídce jsou jak velmi levné varianty pro užití v restauračních zařízeních či v soukromých zahradách, na terasách a podobně, tak židle navržené známými designéry. Tvarově krásná, funkční a kvalitně zpracovaná plastová židle může dokonale zapadnout i do luxusního prostředí. Jinou variantu úsporného nábytku představuje skládací židle, která se navíc nechá někam zavěsit. Je vhodná skutečně spíše pro příležitostné použití, ale protože zabírá opravdu minimum místa, dokáže ideálně vyřešit situaci, kdy máme najednou usadit deset lidí navíc. Obvyklá uvítací fráze „posaďte se u nás“ tak bude opravdu zdvořilá, protože jinak by si někteří hosté museli sednout na zem. Příležitostná matrace 1) musí být alespoň 10 cm vysoká, z kvalitního materiálu a v povlaku. 2) musí být alespoň 70 cm široká a cca 200 cm dlouhá. 3) ležící člověk by měl mít hlavu minimálně 25 cm od země. Jídelní stůl 1) Pro rozkládání je výhodnější kulatý stůl, protože kolem rozloženého oválu se vždy umístí větší počet lidí než kolem obdélníku (i za cenu menšího prostoru pro jednu osobu). 2) Ideální prostor pro jednoho stolovníka je plocha široká 60 cm a hluboká 40 cm. 3) Uprostřed stolu se doporučuje pás široký 20 cm na nádobí. Pohodlná stohovatelná židle 1) nesmí mít příliš krátký sedák, minimum je 40 cm. 2) zádové opěradlo by mělo mít mírný sklon dozadu. 3) musí být dostatečně stabilní a pevná. Kontakty: 2G, Lipov 300, 696 72 Lipov, tel.: 518 338 260; AMBER INTERIER, Jungmannova 30/748, Praha 1, tel.: 221 969 791, fax: 224 947 620; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; CESARE INTERIER, Vinohradská 167, Praha 10, tel.: 272 161 364, tel./fax: 272 161 365, HÜLS, Hans-Vogel Str. 59, Fürth, tel.: 0049 911 244 090; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462, MÖBEL MAAG, Untere Str. 10, Fürth, tel.: 0049 911 972 7530; POLSTRIN DESIGN, Jiřího nám. 42, Poděbrady, tel./fax: 325 616 355, mobil: 724 139 083; Pražská 685, Hradec Králové, tel./fax: 495 535 817, mobil: 602 124 440, ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325; Moravské nám. 3, Brno, tel./fax: 542 519 193, text: Bea Fleissigová foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Střiženo do čtverce
|
|
Za všechno vlastně může architektka, které jeden mladý muž ukázal půdorys bytu, jehož se stal majitelem. Jí se dispozice bytu zalíbila a načrtla na kus papíru skicu, jak by se dal vylepšit. A tak se mladý bezdětný pár, který si původně myslel, že na úpravy obydlí bude stačit špachtle, sádra a malířská štětka, pustil do poměrně náročné rekonstrukce. Neunikla ani koupelna. Z nudle, v níž se tísnila klasická vana a umyvadlo, z odděleného WC a kusu předsíně vznikl čtverec 2,5 x 2,5 m, na němž se začalo hrát „škatulata, hejbejte se“ se zařizovacími předměty. Napřed kabát I když kostky byly vrženy od architektky, která umístila do jednoho rohu vanu, proti ní po diagonále sprchový kout, u stěn pak WC, bidet a dvě umyvadla, přesto se majitelé bytu rozhodli do této dispozice zasáhnout. Zřekli se bidetu a jednoho ze dvou umyvadel. získali tak více volného prostoru. Hlavně ale začali pátrat po tom, do čeho svou koupelnu oblečou. Původní představa výrazné červenobílé kombinace padla, když narazili v Linku na obklady v elegantní barvě bílé kávy. Vkusné zneklidnění vnáší do této decentní plochy jemný kontrast mozaiky. Majitelům by se sice líbil celý sprchový kout z mozaiky, cena kolem 40 000 Kč by jim však notně ukousla z plánovaného rozpočtu 150 000 Kč na celou koupelnu. Tak mozaiku zeštíhlili na tři svislé pruhy – ve sprchovém koutě, v obkladu vany a za toaletou. Na příjemném vzhledu této místnosti to neubralo, naopak. Odstín dlažby pak splývá s obklady a dobarvuje celek. Potom výbava Vizuálně křehké a jednoduché zařizovací předměty, které by organicky vpluly do barevného základu koupelny, našel mladý pár v koupelnovém studiu Il bagno. Něco jim tam padlo do oka hned, jako například závěsné WC ve tvaru vajíčka, pohledné i praktické na údržbu, jiné věci bylo potřeba doladit. Třeba zrcadlo bylo v původním návrhu orámované mozaikou, nakonec skončilo bez ní. Také skleněného umyvadla s deskou se majitelé vzdali a dali přednost kulatému bílému, bez desky. Tu nepostrádají, protože jako útočiště k odkládání předmětů u umyvadla slouží pojízdný kontejner. Dalším kompromisem, ale ve finále výhrou, je koupelnová skříňka. Tady se zase rozplynul sen o dřevě, které by v celé konstelaci působilo svou masivností rušivě. Koupání stereo I v poměrně malé koupelně se rozhodli majitelé dopřát si luxus párového koupání. Vana a sprchový kout v protilehlých rozích působí vyváženě a místnost si zachová dojem vzdušnosti a prostornosti. Třípolohová sprcha ve sprchovém koutě sice nenahradí hydromasážní panel, na který si mysleli, ale oželeli ho spíš než to, že se při výběru koutu nepřiklonili k úpravě, která odpuzuje vodu. Ostatně hydromasážní panel si hodlají časem pořídit stejně jako vířivou vanu. Ale na tu svou „obyčejnou“ nezanevřeli, zvlášť když si nechali poradit v koupelnovém studiu, aby ji napouštěli přepadem, kdy voda nestříká. Dalším dobrým tipem odborníků byla i vanová sprcha, která je praktická nejen při mytí vlasů, ale i při údržbě domácnosti. Odměna za souhru Přestože majitelé bytu v něm nehodlali původně bydlet trvale, nakonec, když ho tak hezky vypiplali, se tu rozhodli usadit. Na rozdíl od případů, kdy strastiplné budování partnery vyčerpá a rozhádá, tento vztah prý posílilo. Vládla tu dohoda, vítězil zdravý rozum a cit. Dvojice nepotřebovala při tvorbě své koupelny, aby je vedl za ruku architekt. Nechali si udělat návrh v koupelnovém studiu a sami se pak rozhodli, co je pro ně přijatelné a co by chtěli změnit. Nakonec byli odměněni příjemným pocitem, který mají ze svého bytu. A nejen oni sami, ale každý, kdo tam zavítá. Grafický návrh – jeho pro a proti (zkušenosti klienta koupelnového studia) Grafický návrh je dobrý na to, aby si člověk udělal jistou představu o tom, jak by jeho koupelna mohla vypadat. Navíc si může rozmyslet nejen zásadní věci, například jestli chce mít jedno umyvadlo nebo dvě, ale také v klidu přemýšlet o detailech. Třeba jakým směrem se chce dívat z vany. Rozhodně by ale měl počítat s tím, že ve skutečnosti bude koupelna vypadat trochu jinak než na návrhu. Kontakty: IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; LINK, nám. Padlých 110, Praha 6–Nebušice, tel.: 220 961 568, fax: 220 960 239 text: Helena Chvojková foto: Lukáš Hausenblas zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Užitková zahrada v lednu
|
|
Ovocné dřeviny i zeleninové záhony můžete přihnojit kompostem nebo vyzrálým hnojem. Pokud chcete použít močůvku, pak je nejlepší aplikovat ji na sníh, nikoli na zmrzlou půdu. Nezapomeňte pravidelně kontrolovat uskladněné ovoce ve sklepě. Nahnilé plody nevykrajujte, raději je vyhoďte celé – vyhnete se tak riziku vzniku toxických plísní. Pozornost věnujte také skladované zelenině. V bezmrazých dnech větrejte sklípky, kde máte úrodu uloženou. Také můžete začít s výsevem salátu a celeru do výsevních misek. Pokud chcete mít letos skutečně obrovskou cibuli (musíte si ovšem pořídit speciální odrůdy cibule kuchyňské), je třeba ji také vysít. Je-li několik dní bezmrazé počasí a půda mírně oschne, můžete na záhon vysázet i mrkev a petržel, které klíčí velmi dlouhou dobu. OVOCNÉ NOVINKY V zimě si také můžete naplánovat, co nového do zahrady vysadíte. Existuje řada ovocných druhů, které vypadají zajímavě, mají nápadné plody a jejich pěstování zvládne i méně zkušený zahradník. Ostnitá okurka Kiwano neboli africká okurka (Cucumis metuliferus) je exotická rostlina se sladkými plody, která by správně měla patřit mezi zeleniny. Tato jednoletá, rychle rostoucí liána pochází z jižní Afriky a její výhony s úponky a tvrdými pichlavými ostny mohou dosáhnout délky několika metrů. Můžete ji pěstovat ve skleníku nebo fóliovníku. Semena je vhodné před výsevem namočit – koncem ledna nastává právě čas na výsev do misek. Kdo je pohodlnější a méně nedočkavý, může sít na začátku května přímo do volné půdy. Sazenice (v květnu semena) umístěte do sponu 1 x 2 m a hned jim poskytněte dostatečnou oporu. Během vegetace výhony ve výšce 1, 5 m zaštípněte. První plody (bobule o velikosti 10–15 cm) můžete začít sklízet v září, jakmile začnou oranžovět. Lze je i skladovat. Jsou osvěžující a šťavnaté a konzumují se čerstvé v zeleninových i ovocných salátech. Jsou ceněny pro vysoký obsah draslíku a hořčíku. Asijská hrušeň Novou ovocnou dřevinou, která stále více proniká do našich zahrad, je asijská hrušeň nazývaná nashi. Nejde o křížence jabloně a hrušně, jak se někdy mylně uvádí, nýbrž skutečně o hrušeň (Pyrus pyrifolia), případně o křížence různých asijských hrušní. Obrovskou výhodou tohoto stromu, který nese ovoce svěží zvláštní chuti, je odolnost proti rzi hrušňové a strupovitosti. Plodnost nashi bývá vysoká a je nutné dělat probírky nezralých plodů, abyste neměli spoustu drobných hruštiček. Řídce již lze zakoupit některé kultivary, např. Nijisseki, Nitaka, Hosui, Kumoi a další. Nejspíš si ale budete muset zařídit individuální dovoz. Německá školka Lorberg u Berlína pěstuje stromky nashi tvarované do oblouků, z nichž můžete vytvořit loubí. Plody, jednotlivě balené po kusech jako luxusní exotické ovoce, lze celkem běžně koupit ve všech větších samoobsluhách. Ovoce středověku Menší strom nebo velký keř, který má ve vyšším věku elegantní, mírně pokroucené větve a kulovitou korunu, se jmenuje mišpule německá (Mespilus germanica). Dnes se na zahrádkách vidí málo, ale naši předci si bez ní vánoční svátky neuměli představit – vždyť se jí také přezdívá ovoce středověku. Její malvice se sbírají po prvním mrazíku. Buď se jedí syrové, nebo slouží k přípravě marmelád a želé. Plody i listy léčí nechutenství a při zevním použití stahují rány a zastavují krvácení. Její květy vám mohou připomínat květy jabloně, ale jsou větší a krémově bílé. Mišpule sice roste pomalu, ale zato netrpí strupovitostí ani padlím. Ve vyšších polohách však může namrzat, proto ji raději vysaďte na chráněné místo. Přestože to byla rostlina typická pro české zahrádky, připravte se na to, že nebude úplně lehké ji sehnat. Nejsnáze dostanete sazenici mišpule bez udání odrůdy. Větší zahradnické firmy a centra vám ji na požádání dovezou – třeba z Německa. Malé „melounky“ U některých plodin se zahradníci dohadují, zda jde o zeleninu nebo ovoce. Podobnou hádankou je lilek (Solanum muricatum) zvaný pepino. Vytrvalá bylina z Kolumbie je spíše zeleninou, ale má sladké, chutné plody. Malý stromek nebo keř lze pěstovat v nejrůznějších nádobách, mísách nebo větších truhlících na balkonech nebo na bezpečném širokém parapetu. V zimě jej ale musíte odnést do bezmrazé chladné místnosti. Snadno se množí vrcholovými řízky. Plody jsou vejčité až kulovité, žlutobílé s fialovými rozmytými proužky. Chuťově připomínají cukrový meloun. Jedí se syrové, a to buď samotné, nebo jako ingredience ovocných salátů. Bujně rostoucí liána Ovocnou rostlinou, která má v našich zahradách velkou budoucnost, je aktinidie. Plody aktinidie čínské (Actinidia chinensis) známe jako kiwi. Její mrazuvzdorné sestřičky, pocházející z Číny a Dálného východu, nemají sice plody tak velké, ale jsou bez hnědé „srsti“ a srovnatelné chutí i obsahem vitaminů. Aktinidie úrodná, která se díky svým vynikajícím plodům pěstuje nejčastěji, je stejně jako aktinidie čínská bujně rostoucí liána. Snadno zakryje nevzhledná zákoutí a s vhodnou oporou vytvoří zelené stěny či ploty. Můžete jí nechat porůst pergolu, stání pro auto nebo stěnu domu. Nevysazujte ji ale k okapové rouře, liána je velice silná a okap by za čas zničila. text: Jindřich Zelený foto: autor, ISIFA zdroj: Můj dům 1/2005
|
Domov v klidné oáze
|
|
Svůj vysněný dům nosili manželé v hlavě již dlouhou dobu. Jejich přesné požadavky významně ulehčily firmě práci na architektonickém návrhu. „Je dobré, když zákazníci vědí, co opravdu chtějí,“ říká k tomu jednatel společnosti Ekols Praha Miroslav Gabriel. Věčná hra s prostorem Po roce výstavby vyrostl na okraji Prahy velkolepý dům s osobitým výrazem, který splňuje všechny potřebné parametry. Škoda jen, že během naší návštěvy nebylo pěkné počasí. Jistě by dalo vyniknout svažitému pozemku s překrásnou zahradou, která je dokonalou tečkou celého díla. Nepochybně nejzajímavějším prvkem stavby je členění vnitřních prostor domu. Jeho mezonetový charakter umožňuje kopírovat terén, který se značně svažuje k jižní straně. Budova s téměř čtvercovým půdorysem je rozdělená na dvě části – severní a jižní. Severní je podsklepená a vzhledem k jižní části výškově posunutá o půl patra. Dům pokrývá valbová střecha se sklonem 30 stupňů a s výrazným přesahem. Část fasády je obložena ručně vyráběnými cihelnými pásky. Celý dům je zděný z cihelných bloků Porotherm. Odkryté tajemství interiéru V přízemí severní části domu se nachází hlavní vstupní prostory, dvojgaráž a ložnice s koupelnou. Zádveří se pyšní vyhřívanou podlahou. Vydáme-li se o půl podlaží níž, do přízemí jižní části, otevře se před námi velký volný obytný prostor. Současně zde narazíme i na krytý bazén a zimní zahradu. V patře jižní části domu jsou dva dětské pokoje, pracovna a pokoj pro hosty. V podkroví je prostorná herna, kam časem přibude i sportovní náčiní. Zatím se zde dá pohodlně nacvičovat třeba squash. Interiér budovy ztvárnila majitelka domu. Z posbíraných střípků vznikla dokonalá mozaika materiálů, barev a předmětů, které jako by k sobě odjakživa nerozlučně patřily. V kuchyni zaujme prosklená nástěnná skříňka, která je spolu s přídavnou vysokou skříní zevnitř osvětlena, čehož se dá využít k vytvoření intimnější nálady ve večerních hodinách. Pouze dva schody dělí kuchyň s jídelním koutem od obývacího pokoje. Mimoúrovňové členění působí plasticky a opticky zvětšuje prostor. Kromě pohodlného posezení a báječného výhledu na zahradu zde najdete i příjemný krb obložený žulou. Z obývacího pokoje se snadno dostanete jak na venkovní zastřešenou terasu, tak do prosklené zimní zahrady s bazénem, kterou je možné v létě propojit s venkovní zahradou. Bazén s protiproudem majitelé využívají téměř každý den a nemohou si ho vynachválit. Vítané oživení Z dětského pokoje může v budoucnu vzniknout samostatná bytová jednotka. Ložnice rodičů pak disponuje vlastní koupelnou, která rozhodně stojí za povšimnutí – především díky zajímavým plastickým obkladům a vertikálně umístěným listelám. Hostům slouží malá, ale prakticky zařízená koupelna v zelenkavé barvě se žlutými akcenty. Majitelka domu nechala některé zdi v koupelnách a v bazénové části vyzdít z barevných skleněných tvárnic. Světlo z těchto místností tak může volně prostupovat skrze částečně prosklené stěny do chodby a vytvářet na zdi zajímavá barevná i tvarová seskupení. Některé tvárnice přitom ručně ozdobila sama paní domu. TECHNICKÉ ÚDAJE:
Dodavatel: EKOLS PRAHA, spol. s r. o. Dispozice: 7 + 1 Zastavěná plocha: 279 m² Obytná plocha: 194 m² + 42 m² bazén Konstrukce: Porotherm, lité monolitické stropy Podlahy: dřevěná plovoucí podlaha, dlažba, koberec v herně Vytápění: plynový kotel, radiátory, krb Cena: 9 500 000 Kč
text: Michaela Čapková foto: Robert Virt zdroj: Můj dům 1/2005 |
Hledání té pravé
|
|
Myslete prakticky Při výběru sestavy vycházejte z celkové dispozice prostoru — tj. zda kuchyň bude samostatná místnost, nebo propojená s obytnou částí, nezapomeňte na to, kde budou okna, dveře. Uspořádání v rovině patří k nejjednodušším, praktická jsou rohová řešení nebo ve tvaru písmene U. Oblíbené jsou varianty zakončené barovým pultem nebo doplněné ostrůvkem, který rozšiřuje úložný i pracovní prostor. Obecně platí, že varné centrum by mělo být v těsné blízkosti mycího, ideální je oddělit je kratší pracovní plochou. U vchodových dveří je vhodné situovat úložné prostory, usnadňuje to a urychluje uložení nákupu. Když je málo místa Ne každý má k dispozici kuchyň dostatečně prostornou, spíš se hledá každý metr. Ideální jsou sestavy skříněk v horní i spodní řadě (do atypických prostor nechte horní řadu vyrobit na míru). Zásuvky vybavte úložnými prvky, které umožní prostor plnohodnotně využít a zároveň zpřehlední uskladnění. Většina výrobců nabízí drátěné programy, s jejichž pomocí využijeme mj. prostor v rohové nebo netradičně hluboké skříňce. Na trhu jsou i sestavy, u nichž výrobce využívá například sokl k uložení schůdků, čisticích prostředků apod. Důležitou úlohu hrají také vnitřní mechanismy zásuvek a skříněk. Kvalitní typy kování umožňují otevřít dvířka až v úhlu 125 °, což usnadňuje manipulaci při ukládání nádobí, potravin ad. K tomu pomohou i tzv. plnovýsuvy, které zabezpečí vysunutí celé zásuvky. Pracovní deska Kuchyňská pracovní deska musí mít povrch vysoce odolný vůči poškození. Mezi ekonomická řešení patří takzvaný postforming, což je dřevotřísková deska potažená speciální fólií, která se nabízí v široké škále barev a dezénů. Tyto typy pracovních desek jsou dostatečně tvrdé a odolné, jediné, co je důležité kontrolovat, je provedení spár. Jakmile se pod fólii dostane voda, dochází k bobtnání dřevotřísky a znehodnocení. Ten, kdo dává přednost desce ze dřeva, může využít takzvanou spárovku. Vyrobená je z tvrdých dřevin jako dub nebo buk, má tedy dostačující tvrdost, a dokonce je krátkodobě odolná vůči vodě. Do hi-tech interiérů se hodí pracovní deska z nerezu. Je hygienická a v podstatě nezničitelná, jediné, co vyžaduje, je náročnější údržba. To zase nepotřebuje žula, jejíž tvrdost a odolnost je k tomuto užití ideální. Pro milovníky extravagantních materiálů jsou k dispozici desky z břidlice, opuky ad., jejich použití je však třeba vždy konzultovat s odborníkem. Dřez a baterie I když je většina kuchyní vybavena myčkou nádobí, dřez nijak nezahálí. Na trhu najdeme dřezy vybavené dalšími doplňky potřebnými v kuchyni, například krájecím prkénkem, dávkovačem mýdla, nejrůznějšími drátěnými košíky. Při výběru je podstatná odolnost a tvrdost materiálu, ze kterého je vyrobený, a tvar. Do stísněného prostoru je praktický rohový dřez, kdy uživatel získá pracovní plochu po obou stranách. Podcenit bychom neměli ani výběr baterie, praktické jsou všechny typy termostatických modelů nebo baterie s omezovačem průtoku vody, vhod přijdou typy vybavené výsuvnou sprškou. Spotřebiče Pomáhají při práci, šetří čas a energii. Při úvaze o koupi spotřebiče myslete skutečně prakticky. Potřebujete ho, nebo je to jen momentální nadšení? Máte ho kam uložit? Zjistíte-li, že bez něho skutečně nemůžete žít, pak volte kvalitní modely označené nízkou spotřebou (vody, elektřiny apod.) a nezapomeňte se informovat na servis. Jaké vládnou trendy? 1) Povrchové materiály lakované ve vysokém lesku 2) Maximální množství úložných prostorů, oblíbené a praktické jsou skříňky s roletkami 3) Termostatické baterie nebo baterie s vysokým ramenem a sprškou 4) Komfortní dřezy s dalšími praktickými doplňky (krájecím prkénkem, drátěnými košíky apod.) Kontakty: BLUM, Kolbenova 19, Praha 9, tel.: 281 090 161, infolinka: 800 173 289; BMV (NIPPON CEC), Anglická 18, Praha 2, tel.: 222 514 223; HANÁK NÁBYTEK, Popůvky u Kojetína 71, Kojetín, tel.: 581 250 411–2, fax: 581 250 410, HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, fax: 547 212 521, INTERIÉR ČÁP – Kuchyňské Studio, Budějovická 11, Praha 4, tel./fax: 241 734 528, SUITE, zastoupení firmy Schock, Vodní 13, Brno, tel.: 543 237 005, tel./fax: 543 216 093, text: Lenka Haklová foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Kluci, holky, pojďte si hrát!
|
|
Dětské domečky jsou oblíbeným místem dětských her, ale i samo budování takového domku může být hrou. Ty nejmenší děti nás mohou překvapit snahou „zabydlet“ místo pod stolem, pod klavírem či ve skříni, větší jsou schopny postavit si improvizované domečky z polštářů z pohovky nebo z papírové krabice, nemluvě o budování „bunkrů“ v přírodě. Taková provizoria ovšem může zastínit možnost pohrát si s opravdovým domkem. Pro malé děti je kromě touhy po soukromí typická i záliba v malých prostorách. Dětem vyhovují, protože jim svou velikostí lépe odpovídají a při svých hrách je snáze zabydlí. Hry v domečku patří mezi dětmi k těm nejoblíbenějším. Neméně lákavá je ovšem možnost zbudovat si nějaké obydlí sám. Proto děti tak milují nejrůznější stavebnice a prvky, z nichž je možno stavět. Takový příbytek vydrží sice většinou jenom na chvíli, jeho malou bytelnost ale dětem vyváží zážitek, jak vlastníma rukama vybudovaly „skutečný“ dům. Co je důležité Děti již od útlého věku vnímají své okolí a prostředí kolem sebe. Ten, kdo by je podceňoval, by byl překvapen tím, jak výstižné jsou někdy jejich názory a postřehy o bydlení. Zajímavý experiment, který se odehrává už několik let ve Francii s podporou tamější vlády, dává dětem možnost, aby samy navrhovaly nábytek a netradiční zařizovací předměty. Nejzdařilejší návrhy jsou s pomocí profesionálních firem zrealizovány a bývají pravidelně prezentovány na výstavách. Návrhy jsou často překvapivě nápadité a komentáře k návrhům vypovídají o tom, co dnešní děti považují za důležité.
Často se objevuje touha po tom mít vlastní místo, kam nikdo nesmí, tedy touha po vlastním soukromí. Také přání mít místo, kde si mohou hrát s kamarádem nebo kamarádkou, je pro mnoho dětí spojeno s touhou po domečku. Tato dětská přání možná částečně vysvětlují, proč zrovna domečky milují děti bez rozdílu už po mnoho generací. Kromě toho, samozřejmě, právě domeček dovoluje vyzkoušet si, jaké to je žít jako dospělí. Domeček i postel Ne všechny nápady dětí jsou však úplně nové a nečekané. Navíc se zdá, že mnozí výrobci dětského nábytku také naštěstí o dětech ledasco vědí, a proto třeba spojení domečku s postelí, které se také objevuje mezi dětskými touhami, můžeme dnes už koupit. Palandy nebo patrové postele se zabudovanou pracovní plochou jsou pro takové řešení jako stvořené. V tomto případě vytvoření domečku pomocí textilního doplňku nemusí být až tak složité. Toto spojení také řeší problém, který může být při rozhodování, zda dítěti pořídit domeček, nejpodstatnější. Pokud je překážkou nedostatek prostoru, bude spojení domečku s postelí asi ideálním řešením. Děti mají nápady Fantazie ovšem nemá žádná omezení, a proto můžete na našich fotografiích najít i postel-domeček, k němuž vede nahoru šikmá deska s úchyty, známými z horolezeckých stěn. Nebo posezení pro dvě kamarádky… nebo jednoduchý altánek inspirovaný orientálními příbytky kočovníků… nebo domeček, který má zvenku nástěnku na vzkazy a uvnitř dva vchody – druhým můžeš utéct, když tě někdo nečekaně překvapí. Každý si zkrátka takovou oázu představuje jinak. Je nutné mít své tajné místo Že ovšem touha po úplně soukromém místě není nová, a že dokonce není ani následkem civilizační přelidněnosti, dokazují slova indiánské babičky, která někdy začátkem dvacátého století vysvětlovala svému vnukovi, že… „každý Čerokí má nějaké tajné místo“… také mu zároveň řekla, že takové tajné místo, ať už v lese, nebo na vrcholku hor… „je nutné“… Tak mne napadá, …nepotřebovali bychom občas všichni nějaký domeček… nebo tajné místo? text: Kateřina Bečevová foto: archiv firem a archiv autorky zdroj: Rodinný dům 1/2005 |
Lokální plynová topidla
|
|
Pokud vaše obydlí je anebo teprve bude připojeno na plynovod, můžete se těšit ze značného pohodlí. Nepotřebujete totiž žádný sklad paliva a samotné vytápění nebude vyžadovat práce, které by znečišťovaly domácnost. Vlastně provoz moderních plynových lokálních topidel – podobně jako u elektrických konvektorů (přímotopů) či samočinných kotlů – nevyžaduje téměř žádné úkony. Zpravidla nastavíte jen požadovanou teplotu. Co vám však elektřina nenabídne, je potěšení z nefalšovaných živých plamenů, což některá plynová kamna a krby pozdvihuje o řád výše. Ba co víc, tato topidla jsou schopna vydávat onen nenapodobitelný druh sálavého tepla, který pochází jen z ohně. Topení plynem v kamnech má samozřejmě také určité nedostatky. Mezi ně patří především relativně vyšší cena paliva – avšak jeho spotřeba významně závisí na tom, jak kvalitně je dům zateplen. U plynových topidel na LPG (propan-butan) je sice cena plynu samozřejmě vyšší, a navíc je nutné manipulovat s tlakovými láhvemi, zato tyto spotřebiče bývají velmi často mobilní. Vyspělá technika a bezpečnost V poměrně širokém sortimentu plynových kamen a krbů se uplatňuje mnoho technických řešení a jejich různé varianty. Ještě bohatší je nabídka designu. Topidla se vyrábějí jednak s otevřeným spalováním, které si bere vzduch pro hoření z vytápěné místnosti, jednak s uzavřeným spalováním, která mají přívod vzduchu pro hoření z venkovního prostředí. Oba druhy pak mohou být vybaveny buď atmosférickými hořáky s přirozeným odvodem spalin, nebo tlakovým či odtahovým ventilátorem, který zajišťuje nucený odtah spalin. Kombinací konvekce (proudění vzduchu) a sálavého tepla dokážou plynová topidla velmi rychle vyhřát místnost. Termostatické ovládání, které je dnes už samozřejmostí, reaguje a nastavenou teplotu udržuje zapalováním a zhášením hořáku. Piezoelektrické zapalování nevyžaduje připojení spotřebičů na elektrický proud ani manipulaci se zápalkami. Samozřejmostí u všech dnes vyráběných a dodávaných plynových topidel je jejich vysoká bezpečnost. Pojistka hlídání plamene (tzv. bimetal) vypne přívod plynu, přeruší-li se jeho dodávka nebo poklesne-li výrazně tlak plynu v potrubí (případně při jiném poruchovém stavu). Některé spotřebiče mají předřazený regulátor tlaku plynu, což podobné přestávky v chodu eliminuje. Další zdravotně-bezpečnostní pojistkou, a to u otevřených systémů, je kyslíkové čidlo. To uzavře přívod plynu, klesne-li množství kyslíku v místnosti na určitou mez. Spaliny z plynových kamen bývají odvedeny za pomoci ventilátoru nebo bez něj vícevrstvým nebo vyvložkovaným komínem, případně skrz stěnu. Avšak nedávné výzkumy prý ukazují na to, že bezkomínový systém odvodu spalin může mít při vyústění odtahu na nevhodném místě negativní vliv na zdravotní nezávadnost prostředí. Přenosné spotřebiče na LPG se na odvod spalin nepřipojují, ale jsou vybaveny automatickou kontrolou ovzduší. Nahromadí-li se pak určité větší množství spalin v okolí spotřebiče, ten se sám vypne. Ale protože jsou tato topidla obyčejně konstruována jako plynové infrazářiče s dokonalým spalováním, produkují jen minimum spalin. Rozmanitost druhů Lokální plynová topidla mohou mít mnoho podob. Nejrozšířenější, a to zejména kvůli příznivé ceně, jsou konvekční plynová topidla. Některá jsou konstruována pro umístění na stěnu, ať už s odtahem spalin přes obvodovou konstrukci domu, nebo do komína. Plynová kamna stacionární (tj. určená k prostému postavení na podlahu) jsou komínová a zpravidla odebírají vzduch pro hoření z místnosti (otevřený systém). Na trhu najdete i spotřebiče, pro které musíte sáhnout hlouběji do kapsy. Zato budete mít kamna či krb s lepším, nebo dokonce velmi luxusním designem. Hlavně si ovšem užijete podívané do plamenů, které díky speciálním hořákům vůbec nevypadají jako plynové, protože jsou červenožluté. Sem patří moderní designová kamna s živými plameny, krbová kamna, mělké imitace krbů a plnohodnotné krby, a to buď s plynovými vložkami (topeništi), nebo s otevřenými plynovými rošty. Konvekční plynová topidla České země se mohou pochlubit dlouhou tradicí výroby plynových kamen. Představují ji dvě jména, která mají v českých domácnostech stále dobrý zvuk: Mora a Karma. Výrobci tvrdí, že hlavní výhody vytápění plynovými kamny jsou vyšší účinnost a nižší pořizovací náklady než u teplovodních systémů s plynovými kotli, nezávislost vytápění jednotlivých prostor a odolnost proti mrazu. Jak Karma, tak Mora uvádějí, že když při srovnávání se systémy ústředního topení započtete tepelné ztráty rozvodů, účinnosti kotle a těles radiátorů, zjistíte, že podokenní topidla mají vyšší celkovou účinnost. Navíc kotel musí být dimenzován na pokrytí plného výkonu celého systému, kdežto u lokálních plynových topidel umístíte do každé místnosti jen přístroj s výkonem přiměřeným jejímu objemu a účelu. V porovnání s instalací ústředního topení jsou pořizovací náklady nižší až o 30 – 50 procent. Kamna pod oknem Podokenní plynová konvekční topidla mívají odtah spalin přes stěnu, na kterou se také upevňují. Vzduch potřebný k hoření je nasáván zvenčí stejným otvorem, ale jinou cestou. Topidlo tedy nespotřebovává vzduch z místnosti, a je proto použitelné do každého prostoru bez ohledu na jeho kubaturu. Spaluje se v nich jak zemní plyn, tak propan-butan. Regulační prvky jsou na úrovni doby, vysoká účinnost a nízké pořizovací náklady umožňují prakticky univerzální použití. Především v chatách, rekreačních domcích, případně v domácích dílnách je užitečná skutečnost, že mráz na nich nemá co poškodit. Řada Beta od Karmy se vyrábí ve třech úrovních technického vybavení. Beta Mechanic má mechanickou automatickou regulaci udržování nastavené teploty a věčný plamínek. Ten ovšem nepotřebuje Beta Electronic, která se zas neobejde bez připojení k elektrické síti. Má totiž nejen elektronické zapalování, ale i celý řídicí systém, a topidlo lze navíc připojit na pokojový termostat. Díky tomu spotřebuje Beta Electronic oproti předchozímu typu až o čtvrtinu méně paliva. Obě topidla pak mají variace v Beta Comfort s čelním panelem z temného skla, který umožňuje pozorovat modré plameny hořáku. Společnost Mora nabízí osm variant podokenního topidla, které se připevňuje na stěnu. Liší se od sebe buď rozměry a výkonem, palivem (zemní plyn nebo propan-butan) nebo designem. Z nich topidla Mora 6103 (výkon 4,2 kW) a Mora 6113 (výkon 2,5 kW) mají odvod spalin do komína. Podokenní topidla jsou vybavena ocelovým, oboustranně smaltovaným výměníkem, který rychle přenáší teplotu. Plynová topidla pro komín Trh je mnohem bohatší na plynová topidla s odtahem spalin do komína. Většinou však patří k tomu luxusnějšímu s vybraným designem. Kvůli živým plamenům mají také složitější techniku a pohodlnější ovládání. Z těch jednodušších a cenově příznivých plynových topidel nemůžeme opominout řadu Gama od Karmy. Gama F-25 s výkonem 2,5 kW se umisťuje na stěnu a slouží tedy k vytápění menších prostor (např. koupelen). Stacionární topidla Gama F-3 a F-5 se liší velikostí a výkonem (3 a 4,4 kW). Oba typy pak mají variantu, kdy výměník z ocelového plechu je nahrazen litinovým. Ten má delší tepelnou setrvačnost, a tak předává teplo rovnoměrněji. Topidla Gama není třeba napájet elektrickou energií, protože mají piezoelektrické zapalování a věčný plamínek. Jsou ovšem vybavena jen mechanickou regulací teploty, která se pak udržuje automaticky. Jedná se o topidla s otevřeným systémem, takže spotřebovávají vzduch z místnosti, v níž jsou instalována. Také v nich můžete topit propan-butanem. Všechny typy mají piezoelektrické zapalování a věčný plamínek. Lepší design a krbová kamna Pokud kladete vysoké nároky na vzhled interiéru, pak zřejmě sáhnete po plynových topidlech s vyspělým designem a nejspíš vás neodradí cena, která je nejméně dvojnásobná. Příkladem může být poměrně široká řada „komfortních“ plynových kamen s proskleným čelním panelem a keramickou imitací polen či uhlí, které nabízí Karma. Ceny těchto topidel se pohybují zhruba v rozmezí od 17 do 30 tisíc korun. Zajímavými výrobky jsou pak plynová krbová kamna, která věrně napodobují dnes tak oblíbená stylová topidla na pevná paliva. Na trhu je několik těchto výrobků. Nám se podařilo zjistit, že Karma nabízí elegantní výrobek Solitaire – litinová kamna na nožkách. Firma Fire-Com se může pochlubit plynovými variantami krbových kamen na dřevo v cenách zhruba okolo pěti tisíc eur bez DPH. Zaujmou moderním dynamickým designem, jenž těží z oblých tvarů a kombinace kovu a keramiky, u nichž je možno vybírat z několika barev a zpracování povrchu pláště. Společnost Tre pak nabízí širokou řadu stylových krbových kamen keramických, ocelových i litinových, a to v řadě výkonových variací v cenách od 30 tisíc korun až po mnohonásobky této částky. Výrobce EM – ZPA z Jílového u Děčína vyrábí a prodává moderně řešená krbová kamna na plyn z pohliníkovaného plechu, která mohou spalovat i svítiplyn. Vestavné krby a krbové vložky Jiným řešením jsou plynové krby. Buď mohou mít podobu vestavného plynového krbu, který bývá velmi mělký a v interiéru nezabere mnoho místa, nebo krbu s plynovou vložkou, jenž může být využit i k teplovzdušnému vytápění. Nejluxusnějším zbožím tohoto druhu jsou pak zcela otevřené klasické krby s rozmanitými plynovými topeništi, která mohou být buď poměrně výkonná, nebo naopak spíš jen pro ozdobu. Vestavné krby mají značný výkon, obyčejně okolo 9 kW, a tak jsou vhodné zvlášť pro vyhřívání velkých místností (až do 180 m²). Plameny prohořívají mezi keramickými komponenty, které poskytují iluzi hořících polen nebo uhlí, případně mezi oblázky. Přednosti plynových krbů jsou nasnadě – nemusíte připravovat palivo a vynášet popel, což šetří čas i nervy, a hlavně můžete přesně nastavit teplotu. Tak třeba vestavné krby Elegance z nabídky Karmy mají elektronickou regulaci a k jejich výbavě místo pohrabáče patří dálkové ovládání. Jako většina vestavných krbů a krbových vložek na plyn využívají nucenou konvekci. K tomu slouží ventilátor umožňující rychlejší a důkladnější prohřátí vzduchu v místnosti – obvykle se spíná automaticky. Vestavné krby bývají mělké, a tak se dají snadno zabudovat do stěny nebo předstěny a lze je dekoračně obložit. Plynová krbová vložka se obezdívá podobně jako vložka pro tuhá paliva. Z tělesa krbu je možné vést potrubí s výdechy pro teplovzdušné vytápění přilehlých prostor. Je to vhodné vzhledem ke značnému výkonu těchto topidel. Existují ovšem i systémy plynových krbových vložek s výměníkem pro teplovodní vytápění několika radiátory. Plynové krbové vložky dodávají například firmy Semaco, EM – ZPA nebo TRE. Firma EM – ZPA třeba nabízí vložku s výkonem 8 kW při 90% účinnosti. Krbové vložky od Semaco (třeba Syphonie-Gaz či Harmonie-Gaz) mohou být vybaveny i plně automatizovaným týdenním programem vytápění. Společnost TRE dodává velmi širokou paletu plynových krbových vložek a rozmanitá ohniště od britského výrobce Gazco. Mezi nimi je i plynové konvektorové ohniště VFC (otevřená krbová vložka) s nuceným odtahem spalin přes stěnu pomocí ventilátoru. To umožňuje umístit topidlo prakticky kamkoliv, zvlášť když může být ventilátor vzdálen od krbu až 5 metrů. Jeho účinnost je 50 %. Společnost TRE nabízí i uzavřená konvekční plynová ohniště s účinností do 84 %, které je možné instalovat i pro bezkomínový odtah spalin nebo je vybavit dálkovým ovládáním. Řada topenářských firem, které mnohé z výše zmíněných výrobků prodávají, realizují také krbové obestavby nebo krby těchto plynových topidel. Krb bez dýmu a popela Značným stupněm luxusu je pak topit plynem ve zcela otevřeném klasickém krbu nebo na plynovém ohništi. Můžete si tak užít obnažených plamenů, jež šlehají z plynového roštu nebo plynového ohniště. Nezbytností je v tomto případě nucené odsávání spalin do komínu, který – nemá-li vícevrstvou konstrukci – musí být vyvložkován, což platí i pro všechny předchozí typy plynových topidel. U neuzavřených plynových ohnišť a krbů však počítejte pouze s 25% účinností, což není o mnoho více než u klasických krbů. Nejširší sortiment pro topení plynem v klasickém otevřeném krbu má společnost TRE. Nabízí plynová ohniště „na míru“ pro individuálně navržené krby, celolitinové otevřené krby a plynové rošty v klasickém designu pro otevřené vyzdívané krby. U těchto elegantních stylových topidel je třeba počítat s investicí nad cca 80 tisíc korun. Přenosné teplo Na opačném konci cenového spektra plynových topidel nalezneme mobilní kamna na propan-butanové tlakové láhve. Na našem trhu jsou k dostání topná tělesa Valor, Corcho, Pohoda nebo DeLonghi či Siesta nebo řada topidel od firmy Camping Gaz CS. Mohou být pohotovým pomocníkem pro domácnost nebo třeba jen pro vytápění příležitostně používané místnosti (v podkroví). Uplatnění jistě naleznou na chatě, chalupě, v dílně, případně kdekoli jako nouzové řešení při výpadku běžného vytápění. Mobilní pokojové těleso sestává ze skříně na tlakovou láhev, obvykle s obsahem 10 kg zkapalněného plynu, z rozvodného systému (regulátor, hadice, armatura), topných panelů a krytu. Některá topidla jsou osazena ventilátorem pro lepší konvekci. Jsou vybavena hořákem pro infračervené nebo katalytické spalování. Obvyklá je třístupňová regulace. Některá mobilní topidla dosahují zajímavého maximálního výkonu – až nad 4 kW. KOMFORTNÍ TEPLO NENÍ ZADARMO
Obecně lze říci, že ceny lokálních plynových topidel se pohybují v závislosti na výkonu a s tím související velikosti kamen a na úrovni jejich technického vybavení, zejména regulačního zařízení. Vyšší položkou bývá dálkové ovládání topidla. U stylových kamen a krbů, která patří k nejdražším plynovým topidlům, pak platíte ještě za značkový design a řemeslné zpracování. text: Jiří Sedláček, Ondřej Vaněček foto: archiv firem zdroj: Můj dům 1/2005 |
Nezanedbatelná součást interiéru
|
|
V koupelně rozlišujeme tři typy osvětlení. Centrální, lokální a intimní osvětlení. Centrální zajišťuje buď svítidlo na stropě, nebo dvě či více světel zabudovaných na zdech tak, aby vytvářely rozptýlené světlo sloužící k celkové orientaci. Toto osvětlení je důležité zejména v koupelnách bez denního světla. Na centrální osvětlení se doporučují přisazená a vestavná svítidla, mohou jej ale zajistit i tyčové a závěsné systémy nebo halogenová bodová svítidla. Abych se lépe viděl(a) Jedním z nejdůležitějších míst v koupelně je prostor u umyvadla, kde je zavěšeno zrcadlo nebo takzvaná galerka. Toto místo by mělo mít dostatečně silné světlo, které ale nesmí oslňovat. Pro tento typ osvětlení se využívají nástěnné lampičky, zejména vhodné jsou ty, které dovolují individuální nastavení. I když by jejich světlo mělo být silnější, aby umožnilo úpravu u zrcadla, nemělo by být ostré. Správně rozptýlené světlo umožňuje realističtější obraz a nevytváří v obličeji při pohledu do zrcadla nežádoucí stíny. Nejjednodušší způsob jak nasvítit tuto část nabízejí zrcadla či toaletní skříňky se zabudovanými světly. Při jejich výběru ověřte, zda nejsou konstruovaná tak, aby dobře osvětlila zrcadlený obraz a méně již část umyvadla. I tady totiž potřebujeme dobře vidět. Užijte si relaxaci Pro chvíle odpočinku ve vyhřáté vaně či relaxaci pod masážní sprchou slouží intimní osvětlení. Pokud byste chtěli takový zdroj světla zabudovat přímo ve sprchovém koutě nebo nad vanou, musíte zvolit speciální svítidlo, jehož konstrukce je k tomuto účelu určena a odpovídá těm nejpřísnějším bezpečnostním normám. O tom, který druh svítidla je pro bezprostřední styk s vodou povolen, se informujte ve specializované prodejně. Stejnou pozornost věnujte i jeho zapojení, které by v žádném případě neměl dělat laik. To ovšem v této místnosti více než jinde platí o instalaci veškerých elektrických spotřebičů. Design světel vybírejte až na závěr podle konečného vybavení. Naštěstí nejste svázáni žádným přísným stylem. V módě je dnes mnoho stylů a na současném trhu je skutečně z čeho vybírat.
Bezpečnost především
Kontakty: EDEN–KOUPELNY, Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 271 741 616–17, EMCO, Václav Vácha, nám. T. G. Masaryka 95, Smečno, tel.: 312 547 844; EUROBATH, Havlíčkova 678, Brno-Modřice, tel.: 547 216 622; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; LE BON, Dornych 47, Brno-Komárov, tel.: 545 535 413–4, fax: 545 535 412; MARKSLÖJD, 28. října 68, Ostrava, tel.: 597 081 333, text: Libuše Lhotská foto: archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Okrasná zahrada v lednu
|
|
Dlouhé zimní večery můžete věnovat všemu, na co během vegetační sezony nebývá čas. Možná jste zapomněli dobře ošetřit některé nářadí a nástroje. Všechny zkontrolujte, promažte, nechte nabrousit, případně opravit. Než vyrazíte do zahradnického centra, sepište si seznam všeho, co chybí a co potřebuje nahradit. Nejspíš to budou hnojiva, přípravky na ochranu rostlin, drobné nářadí, možná nová hadice. Určitě nakupte semínka a substráty. Podívejte se, v jakém stavu je zahradní nábytek – třeba zjistíte, že lavička, kterou jste před nepřízní počasí schovali do kůlny, není tak hezká, jak se vám v létě zdálo. Pečlivě odstraňte všechny nečistoty, popraskaný lak a pořiďte jí nový nátěr. Také nezapomeňte prohlédnout kování a spoje, dotáhněte je a promažte. Stálezelené rostliny Neopadavé listnaté keře je lepší sázet na místa, kde jsou chráněny před časně jarním sluncem (výjimkou je například drobnolistá hlohyně šarlatová). Všimnete-li si, že v silných mrazech keře stáčejí listy do kornoutků, nebojte se o jejich zdraví. Je to přirozená ochrana rostlin před nepřízní počasí – listy zmenší svou plochu, čímž omezí odpařování a vymrzání vody. Je to nezbytné, protože ze zamrzlé půdy nemohou kořeny čerpat vodu a dřevina by uschla. V bezmrazém zimním období však nezapomínejte na občasnou zálivku, která je důležitá nejen u stálezelených keřů, ale i u ostatních nově vysázených dřevin a rostlin v nádobách. Pozor na sníh, mráz i vítr Při procházce zahradou zkontrolujte kotvení (kůly a úvazky) a ochranu kmenů nově vysazených dřevin. Sloupovité kultivary je vhodné opatrně svázat, aby je vítr nevylomil. Z jehličnanů střásejte především mokrý sníh, pod jehož tíhou by se polámaly. Největší škody způsobí silná pokrývka mokrého sněhu, která nataje a pak zmrzne. Spolu se zimní bouří to může být pro váš jehličnatý strom smrtící kombinace.
Měli byste si také uvědomit, že například jedle promrznutím křehne a může se zlomit i v pokročilém věku – chystáte-li se ji vysadit, vyhněte se větrným stanovištím a průvanu. Nejde jen o ztrátu krásného stromu, ale také o nebezpečí, které padající strom představuje. Čas od času se můžete podívat, jestli vítr nebo déšť neponičily ochranné kryty choulostivějších rostlin (chvojí, nahrnutá zemina nebo listí, případně kryty z fólií, geotextilií a juty). Manikúra pro živý plot Pokud se potřebujete protáhnout a zahřát prací na zahradě, můžete se pustit do úpravy opadavého živého plotu listnatých dřevin. Ale pozor: řez provádějte pouze ve dnech, kdy nemrzne. Mrazem by větve zkřehly a lámaly by se. Neprořezávejte druhy, které kvetou časně na jaře – lýkovec, vilín (ten nemá rád řez vůbec), kdoulovec, meruzalku, zlatici, okrasné třešně a višně nebo popínavou vistárii na plotě. Pokud vám někde překáží pouze pár větví, můžete je samozřejmě odstranit, ale hlavní řez nechte až na dobu po odkvětu. Pryč s loňskými výhonky Pokud už toužíte po práci v zahradě, můžete ošetřit trvalky. Odstraňte odumřelé části (květenství a lodyhy) těch rostlin, které unikly vaší podzimní péči – pozdně kvetoucí hvězdnice, chryzantémy, rozchodník a druhy, které si ponechávají listy dlouho do zimy. Rozchodník a chryzantémy ostříhejte až v době, kdy jsou u země patrné nízké nově rašící výhony. Lodyhy sasanek a hvězdnic zkraťte na 10 cm. S dokonalým začištěním počkejte do pozdního jara, kdy se opozdilé mladé výhony začnou klubat ven z půdy. Hladová zvířátka Nezapomínejte ani na ptáky a jiné živočichy, kteří se schovávají ve vaší zahradě. Na druhé straně se musíte postarat, aby hlodavci nebo vysoká neokousali vaše s láskou pěstované rostliny. Nejlepší obranou je kvalitní oplocení bez děr, ale možná se nehodí do stylu vaší přírodní zahrady. Pak nezbývá nic jiného než chránit samotné rostliny.
Někdy je to ale marný boj – srny často nezastaví žádná překážka. Myši se zase schovávají právě pod kryty z chvojí, slámy nebo listí a okusují kůru i vrchní kořeny rostlin. Buďte si navíc jisti, že s největší chutí se pustí do těch nejvzácnějších keřů. I když je to kruté, nezbude vám nic jiného než nastražit otrávené zrní pod ochrannou vrstvu. Dejte však pozor, abyste ho nerozsypali kolem, mohli byste otrávit ptáky nebo domácí zvířata. Zákaz vstupu na trávník! Na promrzlý a promáčený trávník nikdy nevstupujte. Pokud je podloží zmrzlé a na trávníku leží mohutnější vrstva sněhu, můžete po něm výjimečně přejít, ale raději se travnatým plochám vyhýbejte. Na ušlapaných plochách bude půda pod sněhem zhutnělá a ve stopách sníh rozmrzne nejpozději (hrozí tak poškození trávníku). Pokud zahradu kryje pěkná sněhová pokrývka a v loňském roce vás v trávě trápil prorůstající mech, nasypte pálené vápno přímo na sníh. text: Jana Pyšková foto: autorka, Contrast zdroj: Můj dům 1/2005 |
