Základem pohody je podlaha

Podlaha není jen doplňkem interiéru, ale důležitou částí stavby domu

Povrchovou vrstvu podlahy nelze měnit tak snadno jako třeba záclony. Je to náročné především technicky, ale samozřejmě také finančně. Proto je potřeba dobře vybírat. Před nákupem si ujasněte několik základních věcí.

Důležitým kritériem je povaha místnosti – k čemu bude sloužit, jak frekventovaný v ní bude provoz, míra vlhkosti v ní, i její rozměry. Pokud budete podlahovou krytinou sjednocovat dva či více prostorů, měly by být podlahy v jedné úrovni, aby nevznikl problém s napojováním krytiny. V tomto případě musí také vyhovovat požadavkům provozu ve všech místnostech.

Pak se musíte rozhodnout, zda je vhodné, aby podlaha byla z běžné krytiny a spíš nerušila, nebo zda má naopak upoutat originalitou svého vzhledu a vysokou kvalitou. Klíčovým limitem budou samozřejmě zase peníze.

Druhy povrchů a jejich použití

Podlahové krytiny – nebo vůbec povrchové vrstvy podlah – můžeme klasifikovat podle různých hledisek: podle typů, vlastností, možností použití i způsobu pokládky. Nejčastěji je však rozlišujeme podle materiálů, z nichž jsou vyrobeny, protože právě to ostatní charakteristiky určuje. Podlahové krytiny se vyrábějí z přírodních nebo syntetických surovin, a v důsledku hledání podlahové krytiny s pokud možno ideálními vlastnostmi stále častěji nacházíme i kombinace obou materiálů. Výsledků této snahy je hodně. Každý typ má pak logicky své výhody, a samozřejmě i své nevýhody. Tato rozdílnost – jak už to bývá – je nakonec kladná v tom, že určitá podlahová krytina je pro využití v tom kterém funkčním prostoru domu vhodnější než ty ostatní.

Dřevěná klasika

Ke klasickým materiálům pro finální, tzv. nášlapnou vrstvu podlah patří dřevo. Rozlišujeme dva druhy dřevěných podlahových krytin, a to podle způsobu zpracování výchozí suroviny – parketové a dýhové.

První skupinu tvoří masivní a vícevrstvé parkety, palubky, a také vlysové a mozaikové podlahy. Podle způsobu pokládky se dělí na lepené a plovoucí. V životnosti vedou stále tradiční parkety vyrobené z jednoho kusu masivního tvrdého dřeva (např. dub, buk, javor, jasan, habr, ořech, akát, hevea-kaučukovník, jatoba, kempas, merbau, bambus, teak, ipé ad.). Díky tloušťce materiálu se dají při opotřebení povrchu několikrát renovovat obroušením a následným ošetřením povrchu. Lze je lakovat, napouštět vosky či oleji. Lokální poškození se dá zatmelit.

K výrobě vícevrstvých dřevěných podlahových komponentů, z nichž se skládají plovoucí podlahy, se používají pro nášlapnou vrchní vrstvu stejné

V sortimentu kvalitních značkových podlah nechybějí ani lišty či prvky pro schodišťové stupně (Kratochvíl parket profi)

dřeviny jako u masivních výrobků. Jejich konstrukce je však složitější. Pod vrchní vrstvou z ušlechtilého dřeva jsou smrkové lamely, které mají orientaci vláken v kolmém směru vůči nášlapné vrstvě a také vůči spodní vrstvě, tvořené tzv. protitahovou dýhou.

Středová vrstva bývá také z měkkých dřev, dřevovláknitých desek nebo překližky. Vrchní vrstva je už finálně povrchově upravena z výroby. Právě na ní závisí její životnost, zvlášť na její tloušťce, která určuje, kolikrát ji lze přebrousit. Dýhované podlahy však mají nášlapnou vrstvu jen 0,6-0,8 mm. Spodní protitahová vrstva zajišťuje stabilitu podlahového dílce a brání vzlínání vlhkosti z podkladu. V současnosti se dřevěné komponenty pro plovoucí podlahy spojují podobně jako jejich imitace z laminátu tzv. suchým zámkem na principu pero a drážka.

Chraňte plíce planety!

Exkluzivní podlahy z exotických dřevin často pocházejí z pomalu rostoucích stromů tropických pralesů. Tyto ještě nedávno souvislé porosty, často označované za „plíce planety“, díky těžbě dřeva stále rychleji ubývají. Při nákupu dřevěných podlah proto hledejte označení Good Wood, které znamená, že dřevo pochází ze schválených zdrojů na řízených plantážích.

Měkčená vinylová podlahovina nizozemského výrobce Forbo Novilon. Na obrázku výrobek Nova s designem dřevěných palubek (Forbo)

Skladba dílce korkové plovoucí podlahy Wicanders: povrchová vrstva, přírodní dřevěná nebo korková dýha, korkové jádro, základní nosná vrstva HDF, stabilizační vrstva. Desky se spojují systémem nelepených patentovaných mechanických zámků bez použití lepidel (Banimpex)

Laminátové podlahy

Podlahové dílce s laminátovým povrchem se podobají komponentům dřevěných plovoucích podlah vzhledem, sendvičovou konstrukcí i spojovacím mechanismem. Na složení dílce závisí kvalita a odolnost podlahy. Obecně platí: čím více vrstev, tím odolnější podlaha, ale i cena.

Existují tři druhy laminování a každému odpovídá rovněž určitá míra kvality. Nejlevnější a také nejméně odolné jsou podlahy z tzv. přímých tlakových laminátů neboli melaminu (DPL). Na nosnou desku je pak nalisovaný potištěný dekorační papír impregnovaný laminátem. Pro druhý druh se používá jednostupňová vícevrstvá laminace, která dává podlaze pružnost i pevnost. Třetím a nejkvalitnějším je vysokotlaký laminát (HPL). Bývá nanesen na lamele ve dvou vrstvách (v průřezu se jeví jako tmavé proužky o síle 1 mm). Takové podlahy snesou vysoké zatížení. Základní vrstvy mohou být doplněny protihlukovou nebo druhou vlhkotěsnou vrstvou či ochranou hran proti oděru a absorbci vlhkosti. Lepší sorty podlah zvyšují kvalitu ještě o celé řády, a to speciálními lakovými vrstvami. Některé laminátové podlahy mají strukturovaný povrch, který více připomíná skutečné dřevo. Vyrábějí se i komponenty ve tvaru palubek.

Při pokládce se dnes prakticky používá výhradně spojování na suchý zámek. Pro opakované rozebírání se hodí nejvíce zámek hliníkový. Na trhu je i nový systém In-Out Uniclic, který je vyroben tak, že pomocí speciálních přísavek lze z podlahy vyjmout poškozenou lamelu a na její místo zacvaknout novou, aniž by se musela rozebírat celá podlaha až k poničenému místu.

Korkové podlahy

Korek je přírodní materiál a jedná se o kůru sloupanou z dubu korkového. Je hygienicky nezávadný, má skvělé tepelněizolační vlastnosti, tlumí hluk a už v přírodní formě je vodoodpudivý. Pro dlouhou životnost potřebuje především stálou vzdušnou vlhkost kolem 55 % a občasnou obnovu ochranné vrstvy.

Podlahové krytiny z korku se prodávají v přírodním vzhledu, ale i barvené nebo imitující jiné přírodní materiály (mramor) nebo keramické dlaždice. Mívají podobu dlaždic nebo dílců pro plovoucí podlahy, v obou případech mohou být masivní či sendvičové. Nášlapná vrstva se někdy finálně dokončuje vinylovou fólií, lakováním, olejováním, voskováním. Kvalitní korková dlaždice musí mít tloušťku nejméně přes 3 mm, slabší korek není určen pro podlahy, ale k obložení stěn. Při výběru vám může pomoci i jednoduchá finta – větší tíha znamená vyšší kvalitu. Při pokládce se používá lepení nebo suchý zámek.

Linoleum jak má být

Mnoho lidí dnes ani netuší, že pravé linoleum je výrobek z přírodních materiálů. Toto slovo se totiž už obecně používá pro mnohé syntetické podlahové krytiny. Název je odvozen z latinského označení lněného oleje Oleum Lini, který se používá k výrobě. Dalšími komponenty jsou mletý

Korkové podlahy se vyrábějí v řadě designů i tvarů. Nenechte se mýlit, korek je klasika. Na obrázku různobarevné korkové dlaždice Wicanders ve stylovém interiéru (Banimpex)

Složení celoplošné lepené podlahy Wicanders: povrchová vrstva odolná proti oděru přírodní dřevěná nebo korková dýha, korkové jádro, stabilizační vrstva. Lze kombinovat lamely s dlaždicemi, ať už z korku, či dřeva (Banimpex) Plovoucí podlahy Corkstyle se k sobě nelepí, ale používají spoj systému CorkLoc, který je speciálně impregnován proti vlhkosti (Banimpex)

vápenec, korková (dodává linoleu větší pružnost, ale má větší obrusnost) nebo dřevitá (je pevnější a lépe se probarvuje) moučka a přírodní pryskyřice. Linoleum je ekologické a hygienické, především pro své antibakteriální vlastnosti. Má dlouhou životnost i stabilitu barev, a to díky probarvení v celé vrstvě. Vyrábí se ve dvouvrstvých pásech o tloušťce 2–4,5 mm, kde je nášlapná vrstva pod tlakem nalisována na jutovou textilii, která zvyšuje pevnost krytiny. Různobarevné pásy lze kombinovat nebo z nich vytvářet ornamenty.

Pokládka linolea je ovšem dost náročná – pásy se lepí k podkladu a spoje se svařují. Druhou možností je plovoucí podlaha z linoleových dílců. Spodní vrstvu dílců, které se spojují suchým zámkem, tvoří dřevovláknitá deska. Výrobci dávají linoleum různé obchodní názvy, k nejznámějším patří marmoleum, které se vyznačuje mramorovým vzorem, a artoleum, které má v ploše různé barevné ornamenty nebo dětské motivy.

Linoleum lze použít do všech prostor, vyjma těch se zvýšenou vlhkostí. Linoleum reaguje na UV záření – neosvětlené vrstvy zůstávají tmavší, při odkrytí se ovšem časem barevnost vyrovná.

„Pévécé“ aneb vinyl

Lidově řečené „lino“ je povlaková krytina vyráběná z měkčených polyvinylchloridů (PVC), která se velmi podobá klasickému linoleu. Vyrábí se v široké škále kvality, odolnosti i vzhledu. Levnější PVC je tenčí a brzy se prošlape. Kvalitnější má tloušťku nášlapné vrstvy větší než 0,2 mm a celkovou tloušťku vyšší než 1,35 mm, takže snese vyšší zatížení a vylité tekutiny na něm nezanechají skvrny.

PVC se dělí na tzv. heterogenní a homogenní. Heterogenní je vícevrstvé (základní vrstva, potisk a ochranná vrstva), homogenní tvoří jen jedna vrstva. PVC se vyrábí buď v pásech, které se lepí k podkladu a svařují k sobě, nebo v samolepících čtvercích.

Podlahy z kaučuku

Podlaha z přírodního nebo syntetického kaučuku má vlastnosti, které z ní vytvářejí favorita pro namáhané prostory. Počítejte ovšem s vyšší cenou. Kaučuk je elastický, měkký při došlapu, neponičí ho ani hrubá podrážka, kolečkové brusle, krátkodobé působení rozpouštědel, louhů, tuků a olejů, ani hořící cigareta. Má vynikající protipožární vlastnosti. Tato nadčasová podlahová krytina se vyrábí v mnoha dekorech a barvách, může mít hladký matný povrch, tepanou strukturu nebo povrch zrnitý. Bude dobře sloužit v předsíni, koupelně, kuchyni nebo i v domácí tělocvičně.

PODLAHY PRO ALERGIKY

Oblíbeným obchodním zaklínadlem je dnes označení „výrobek vhodný pro alergiky“, pod kterým se nabízí dřevěné a laminátové podlahy, korek, linolea, PVC i dlažby. Všechny tyto podlahoviny nejsou zaručeně lapači prachu jako koberce a mají i snadnou a rychlou údržbu. Ale právě ta může být v případě alergiků a astmatiků doslova kamenem úrazu. Většina vosků, polišů a dalších speciálních přípravků totiž vydává charakteristický pach, často ještě „vylepšený“ nějakou syntetickou vůní, která jej má zakrýt. Agresivita těchto pachů může alergikovi přivodit zdravotní obtíže. A tak pokud zvolíte některou z podlahovin, jež vyžaduje takový druh údržby, nezapomínejte, že její pravidelné ošetřování takovými preparáty nesmí provádět alergik a že zápach zůstane v místnosti i několik hodin, během nichž by tudíž neměli být alergici ani přítomni.

Marmoleum je antistatické a bakteriostatické a skýtá možnost snadné údržby (Forbo)

Celoplošné koberce

Na rozdíl od všech ostatních krytin platí koberce za lapače prachu a ráj roztočů. Tedy nic pro alergiky. Přes tyto nedostatky jsou oblíbeným řešením. Dobře totiž izolují teplo i zvuk a levnější syntetické koberce prodávané jako metrové zboží často poskytnou pohotové řešení, že skryjí nevzhlednou podlahu, na jejíž rekonstrukci nebudou ještě nějaký ten rok peníze.

Koberce se opatřují zpravidla už při výrobě antistatickou a protišpinivou úpravou, která zvyšuje jejich praktičnost. Tato vrstva se ovšem musí po čase obnovit, většinou jednoduchým postřikem ze spreje. Podobně jako ostatní krytiny v pásech lze koberce snadno řezem přizpůsobit tvaru místnosti.

Pro koberce se používají jak syntetické, tak přírodní materiály. Přírodní koberce, které přece jen méně přitahují prach, se vyrábějí z vlny, bavlny, kokosu, sisalu, juty nebo z mořské trávy. Právě na druhu použitých vláken závisí odolnost koberce, ale i to, zda jsou jemnější, nebo naopak hrubší na omak. Nejměkčí je samozřejmě vlna, vhodná zvlášť do ložnic, kde dochází nejčastěji ke kontaktu bosých nohou s podlahou. Nevýhodou přírodních koberců z kokosu a podobných materiálů je třepení, pokud nejsou opatřeny látkovou lemovkou, a také blednutí způsobené světlem. Tyto koberce jsou také poměrně hrubé, a tak chůze naboso nebo dětské hry na nich nejsou příliš příjemné. Mají však schopnost částečně absorbovat vlhkost a zase ji při zvýšení teploty vydávat, kvůli tomu ovšem mění o nějaký ten centimetr své rozměry, s čímž je nutno při koupi počítat. O něco odolnější jsou koberce ze syntetických vláken. Především jsou stálobarevné a na rozdíl od přírodních nechutnají škůdcům, ale zase přitahují prach. Při volbě koberce je důležitá i jeho technologie. Podle ní rozlišujeme koberce se stříhaným vlasem, smyčkové a kombinované ze střihu a smyčky. První druh vyhlíží díky vzpřímenému vlasu velmi komfortně a také jsou nejměkčí na dotek.

Smyčkové jsou pevné a mají široké uplatnění. Třetí varianta s kombinovanou technologií působí efektně díky tomu, že kombinací techniky tkaní lze vytvářet na ploše plastické struktury. Také díky tomu na nich nejsou tolik vidět případné skvrny.

Koberce se pokládají buď lepením na základový podklad, nebo na něm mohou být i volně položeny. Koberce se vyrábějí také ve formě dlaždic, které se dají skládat do vzorů a také mají výhodu snadné výměny části krytiny při jejím poškození.

Zvláštní skupinu koberců tvoří tzv. zátěžové koberce, u kterých je kladen důraz především na maximální odolnost. Používají se tudíž v prostorách s nejvyšším a velmi namáhavým provozem. Proto jsou tyto koberce zhotovovány z pevných a hrubých vláken, a tak se nehodí pro místnosti určené pro odpočinek a vůbec ne do ložnic a dětských pokojů. Pokud je součástí domu provozovna – třeba obchod, kancelář nebo ordinace – pak své místo najde v rodinném domě či ve vile i zátěžový koberec.

Než začnete pokládat podlahu

Pokud se chcete pustit do pokládky podlahy sami, musíte mít nejdříve kvalitně připravenou podkladovou vrstvu. U novostaveb lze pokládat krytinu na základní podlahu, která bývá nejčastěji z betonu, až po jeho vyzrání, jinak se podlaha v důsledku vlhkosti zvlní. I v ostatních případech musí být základní vrstva suchá. Jinou, ale nákladnější možností zamezení vzlínání vlhkosti do podlahy, je aplikace uzavíracích nátěrů.

Nerovný podklad lze srovnat nivelační stěrkou nebo pružnou vyrovnávací hmotou. Bude-li podlahová krytina položena na nerovný podklad, dojde u korku a linolea ke vzniku hrbolů, na nichž se podlaha rychleji obrousí nebo materiál v napínaném místě praskne. Nerovnost pod podlahou ze skládaných pevných krytin způsobí její prohýbání, při kterém se začnou zvětšovat spáry mezi jednotlivými lamelami a časem se mohou lamely od sebe úplně oddělit. Povrch je nutné dále zbavit všech nečistot, a bude-li se krytina lepit přímo na tyto vrstvy, je potřeba je důkladně odmastit.

Pro lepší izolaci se na základní vrstvu pokládají ještě parozábranné podložky a podložky tlumící hluk. Ty mohou být buď z vlnité lepenky, pěnového polyetylenu, korku a dalších materiálů. Výrobci ke svým krytinám vyrábějí i vhodné podložky, které vám při nákupu doporučí.