Při pohledu na fotografie domu se nám ani nechtělo věřit, že za jeho jednoduchou elegancí nestojí snaha o vytříbený design, ale motivace k finančním úsporám. Právě ta přinesla zajímavé nápady, které daly domu originální tvář. 
 

Dům, splňující beze zbytku všechny představy, postavila pro manželskou dvojici podle individuálního projektu společnost Haas Fertigbau. Drsnější podnebí Děčínské vrchoviny vyvažuje interiér i exteriér zařízený v duchu žhavého Španělska.
 

Ze zahrady vypadá rozsvícený prosklený dům velkolepě: světla odrážejí naoranžovělé tóny interiéru, třpytky vodní plochy bazénu jim dodávají lesk mihotavé krásy. Ve dne je světlem zaplavena celá obytná část. Není divu, vždyť filozofie stavby zní: světlo ze všech stran!
 

Bělostný dům ve svahu, obklopený zelení, na fotografiích vypadá jako rezidence na okraji divočiny. Ve skutečnosti jde o novou zástavbu na okraji Brna a architektura vily těží maximum z unikátní polohy.
 

Sruby, někdy romantičtěji nazývané roubenkami, jsou tradičními staveními našich horských oblastí. Dnes zažívají renesanci, nevídáme je už pouze jako rekonstruované objekty z časů dávno minulých, ale i jako pravé a nefalšované novostavby. Jedna z nich stojí na Šumavě v krásné přírodě v dosahu národního parku.
 

Nenápadná dřevěná stavba na kraji lesa je zhmotněnou představou o kvalitním bydlení i aktivním odpočinku čtyřčlenné rodiny. Majitelům na spokojenosti přidává i poloha. Mají kolem sebe přírodu a město jim leží u nohou.
 

Oba bydleli nedaleko a jako děti chodívali sáňkovat do zdejší rokle. Neznali se. Teď si na bývalé sáňkařské dráze postavili společný dům.
 

Útulná dřevostavba se technickým řešením a množstvím prosklené plochy řadí mezi nízkoenergetické domy. Devizou prostorného a teplem domova dýchajícího obydlí je i jeho umístění v jedné z nejatraktivnějších lokalit na okraji Prahy.
 

Na první pohled spíše asketicky řešená vila, respektující přirozený sklon pozemku, vznikla ze společné vize investora a architekta, které oslovuje nadčasová funkcionalistická architektura.
 

Domy architekta Jiřího Houši se zpravidla poznají na první pohled, a není to jen podle valbových střech a režného zdiva. Spojují to nejlepší z tradičního i moderního pojetí stavění, účelnost s elegancí a ušlechtilými materiály, univerzálnost s individualitou.
 

Tak bychom mohli mluvit o rodinném domě, který je promyšlenou kombinací pohodlného bydlení s nejmodernějšími technologiemi a vzácně čistým stylem. Originální detaily zde neruší minimalismus celku, naopak hrají roli jednotícího principu.
 

Romantická zátočina Vltavy, klidné zákoutí na severním okraji Prahy, se pomalu začíná proměňovat v novou obytnou čtvrť. Dům, který jsme tu navštívili, zosobňuje současné trendy ve stavebnictví – spojení elegance, účelnosti a úspornosti.
 

Původně tu byly zahrádky, místo nich tu dnes vyrostly rodinné domy. Ale jeden se zcela odlišuje, na první pohled působí trochu jako staré hradní sídlo. Nad svými sousedy však nijak nevyčnívá, naopak působí dojmem, že tu je odedávna.
 

Václav Upír Krejčí, bavič, herec a všeumělec v oboru mluveného slova (a také věčný stavitel) nás již delší dobu provází svými tvrdě nabytými zkušenostmi v oboru stavebním. Tentokrát se seznámíme s posledním výsledkem jeho rodinného budování.
 

Čisté linie a bílá štuková omítka jsou indicie, podle kterých byste tento rodinný dům hledali spíš mezi prvorepublikovými vilami v některé z pražských čtvrtí než v příměstském satelitu.
 

Dům na okraji východočeské metropole slouží svým majitelům již několik let. Charakteristické jsou pro něj kombinace materiálů v mnoha podobách, nejen z nich ovšem plyne soulad v interiéru a harmonie exteriéru s okolím.