Kolik místa potřebujete na koupelnu, abyste o ní mohli s určitostí tvrdit, že je malá? Minimálně tolik, aby se na jeden prostor vešla vana nebo alespoň sprchový kout a umyvadlo. V lepším případě ještě WC a v tom nejlepším pisoár a bidet.

Rychle, ujede nám to! Můžu si dojít ještě na toaletu? Podobné výkřiky zpravidla slyšíme při příchodu či odchodu a týkají se pouze krátkého využití toalety. A komu se chce zouvat boty a utíkat přes půlku bytu, aby dosáhl svého? Proto, pokud máme prostorové i finanční možnosti, budujeme doma navíc ještě jednu — takzvanou rychlou toaletu. Ve většině velkých rodinných domů, mezonetových nebo rozlehlých bytů najdeme několik koupelen. Pro manžele, jejich děti (v některých případech má každé dítě svou), a pokud je součástí i hostinský pokoj, pak má zpravidla také vlastní koupelnu. Nechybí samozřejmě ani toalety, které jsou buď jejich součástí, nebo oddělené v těsné blízkosti. Jedna z nich je umístěna v přízemí v blízkosti vchodových dveří, případně společenského prostoru. Využívá ji celá rodina i návštěvy a používá se nejčastěji právě v uvedených situacích. Účelově je tedy prakticky nezastupitelnou součástí domácnosti.

Vázou na podstavci nazvali výrobci splachovací záchod na londýnské zdravotnické výstavě, která se konala v roce 1884. Tehdy získala „Pedestal Vase“ zlatou medaili. Možná přítomné okouzlila i oválným záchodovým prkénkem, jaké se užívá dodnes. V té době měl už splachovací záchod za sebou téměř tři sta let praxe — vynález se připisuje siru Johnu Harringtonovi, kmotřenci anglické královny Alžběty I. Kdo myslíte, že byl prvním Harringtonovým zákazníkem?

Když jsem si v roce 1990 zařizovala svou první koupelnu, toužila jsem po něčem netuctovém, co neměli v koupelně všichni ostatní. Ani jsem se však neodvažovala pomyslet na něco takového, jako je barevná vana. Na tu první bílou plechovou jsem si musela vystát frontu v jakémsi pražském obchodě v zapadlé uličce v blízkosti obchodního domu KOTVA, kde se první zákazníci řadili již ve čtyři hodiny ráno. Takže mou touhu po originalitě musely uspokojit šedé obkládačky, které jsem alespoň vyspárovala červeným cementem.

Kolik místa potřebujete na koupelnu, abyste o ní mohli s určitostí tvrdit, že je malá? Minimálně tolik, aby se na jeden prostor vešla vana nebo alespoň sprchový kout a umyvadlo. V lepším případě ještě WC a v tom nejlepším pisoár a bidet. Malá koupelna totiž nemusí být synonymem pro výraz „skromná“ a dokonce ani není nutné, aby byla jediným místem dokonalé očisty v bytě. Tak už to v životě chodí. Někdo se sprchuje ve vaně přilepené k umyvadlu a je šťastný, že tu sprchu vůbec má, a jiný používá malou koupelnu v přízemí svého domu jako tzv. rychlou toaletu, a když má chuť, věnuje se relaxaci v jiné koupelně o velikosti obývacího pokoje.

Někdo si s výběrem umyvadla hlavu příliš neláme a v hobbymarketu koupí první umyvadlo, které mu padne do oka. Jedinými parametry zpravidla budou rozměr a cena. Ti, kdo si dají na koupelně záležet, budou vybírat déle, ale výsledek bude jistě daleko uspokojivější.

Chcete se blýsknout blýskavou čistotou své koupelny a zachovat ji stejnou, jako si ji pamatujete z obchodu? Lehká věc — pokud jste odhodláni trávit hodiny času s hadrem v ruce!

Hygienické zásady se během staletí měnily. Ke starověku patří pohodlí a okázalá nádhera římských lázní, středověké lázně nám přibližují ve svých kresbách iluminované rukopisy a pověsti o půvabných lazebnicích. Pak se zdá, že lidstvo na tyto dobré návyky poněkud zapomnělo, a dokonce došlo k názoru, že voda je tělu škodlivá. O co méně se lidé myli, o to častěji používali různé parfémy a pudry.

Zavřete oči a řekněte slova „systémová deska“. Pokud nejste zrovna založením technik, určitě si představíte něco odporně nezáživného a nezajímavého. Když však otevřete oči a podíváte se na obrázky před sebou, uvidíte systémové desky v praxi. A systémové se jim říká proto, že tvoří ucelený soubor nebo systém, pomocí kterého lze vyřešit každý prostor.

Císař František Josef I. neměl rád novinky. Když mu na zámek Schöbrunn zavedli telefon, nechal se slyšet, že takový ďábelský přístroj na jeho pracovním stole stát nesmí. Našel mu tedy místo na toaletě. Podle přísné dvorské etikety smělo být „první sluchátko monarchie“ zvednuto pouze služebnictvem. Jednou se stalo, že telefon začal zvonit právě ve chvíli, kdy v oné místnosti bylo Jeho Veličenstvo.

Typickou vlastností, pro niž jsou skleněné tvárnice tak oblíbené, je velká propustnost světla a průsvitnost. Pokud z nich sestavíte celou stěnu, prostor se opticky zvětší a místnost bude působit vzdušně. Jestliže tvárnice zasadíte pouze do horní části zdi, bude se místnost zdát vyšší. Lze je však použít i na část podlahy, která vás pak jistě překvapí zajímavými obrazci.

Domy ani jednotlivé místnosti nejsou nafukovací balonky. Metry čtvereční, s nimiž můžeme počítat, jsou konstantní. Přesto však nejsme, co se týče vybavení interiéru, zcela bezmocní: stávající prostor lze maximálně racionálně využít. Samozřejmě to platí i o koupelnách a záchodech.

Zatímco po několik desetiletí byla koupelna opomíjenou, téměř podřadnou místností, dnes se stavebníci předhánějí, aby právě na ní ukázali, jaký luxus si mohou dovolit. Masážní vany a sprchy za statisíce, nejdražší dlažby a baterie… Přitom vysoká cena nemusí být zárukou estetické hodnoty předmětů.

Současní architekti se často nespokojí s tím, že by vanu v projektované koupelně poslušně odsunuli do kouta. Vědí totiž velmi dobře, že umístění vany u stěny s nainstalovanou vodovodní baterií už dávno není jediným možným technickým řešením. Právě na podobné situace myslí výrobci takzvaných okrajových systémů. Místo toho, aby se vana posouvala ke zdroji vody, cestuje zdroj vody naopak za vanou.

Neexistují ošklivé ženy, jen ty, které se špatně líčí. Jistou Normu Jeane líčili den co den šest hodin, než se z ní stala Marilyn Monroe. Každá žena tuší, že světlo v koupelně rozhoduje o jejím životě. Bude-li vhodné, bude krásná. Bude-li krásná, bude o ni zájem. Bude-li o ni zájem, získá sebevědomí a později i úspěch. Z ženského hlediska je vynález žárovky a její umístění k zrcadlu stejně významný jako objev inzulinu, penicilinu nebo zrušení otroctví.

Ať už člověk investuje do nové koupelny, kolik chce, a vytvoří v ní interiér nevšední a nenapodobitelný, může se po čase stát, že mu bude zase připadat nudný. Nový obklad se z pochopitelných důvodů nedá realizovat tak často jako třeba nátěr nebo jiný druh povrchové úpravy. Avšak nezoufejte, řešení tohoto problému je na světě!

Předstěnové instalační systémy mají jednu výhodu, která se ale vlastně stává i jejich nevýhodou. Předstěnového systému si totiž nevšimnete. To je dobré, protože místnost oprostí od vzhledově nehezkých technických detailů, a zároveň špatné, protože jen technicky založený šťoural se začne ptát, odkud že se to vlastně bere v klozetu voda na splachování.

Zájemci o koupi hydromasážní vany si nejčastěji kladou otázku: Není nakonec s takovou vanou víc starostí než potěšení? Nebude pro mne každé koupání s relaxačním efektem vykoupeno časem stráveným při čištění složitého masážního systému? Neznechutí mě to nakonec tak, že rezignuji na hydromasážní efekt a budu pak vanu používat stejně jako tu, která by mne stála o několik desítek tisíc korun méně?