Předchozí díl seriálu najdete zde.
Posledně jsem hovořil o tom, že se rozhodně vyplatí pozvat v rané fázi rekonstrukce k věci architekta. Když se rozhodnete pro konečnou podobu rekonstrukce, kterou vám posvětí sousedé i úřady, začíná méně romantická fáze celého procesu, která by se dala lidově nazvat Hon na dodavatele a téměř nekonečné finanční krvácení.
Hledá se dodavatel
Vynechme případ, kdy máte tolik peněz, že je vám jedno, kdo a za kolik rekonstrukci provede. Přesto máte dvě možnosti. Zvolit generálního dodavatele, který udělá všechno (draze), nebo variantu druhou, a sice rozdělit dílčí činnosti mezi jednotlivé dodavatele a přidat ruku k dílu (svépomoc za účasti více dodavatelů – svépomoc se tomu přitom neříká nadarmo – neboli pomoz si sám).
Skrytá výhoda tohoto postupu spočívá v tom, že vaši stavbu uvidí více lidí a budou vám do ní víc mluvit. Zní to otravně, ale každý názor se počítá. Když zvolíte generálního dodavatele, udělá to tak trochu podle sebe a hádám skoro ani nepoznáte, že vás u toho „podojil“ víc, než musel. Nemám s tím osobní zkušenost, ale můj selský rozum mi říká, že na tom něco bude.
Kalkulace napoví
My se vlastně dostali od varianty první k variantě druhé. Kalkulace dvou společností, které by rekonstrukci provedly od A do Z, nám daly jasně najevo, že tudy cesta nepovede. Rozhodující faktor byl jasný – cena. U rekonstrukce navíc nesmíte nikdy opomenout jeden důležitý faktor – všude na vás číhají překvapení (což jest v důsledku ono proklínané slovo vícepráce), takže se všechno neustále prodražuje a komplikuje. Nemyslete si, že svůj dům znáte. Mnoho vad je prostě skrytých.
Jak vybrat řemeslníka?
Takže jsme po menší rodinné poradě rozhodli, že rozdělíme práce mezi různé dodavatele – zednické práce, krovy, střecha, TZB, fasáda, chodníky, vnitřní a vnější dlažby atd. Předem varuji, je to sice levnější, ale musíte na to mít čas, energii, a hlavně nervy. Doporučuji přitom vybírat řemeslníky z bezprostředního okolí. Znáte jejich reference a výsledky jejich práce, a tyto firmy, pokud fungují, si logicky nechtějí zkazit reputaci v okolí, kde působí.
Je velmi dobré poptat vždy dvě, nejlépe tři různé firmy pro každou jmenovanou oblast. Víc nedoporučuji, zbláznili byste se z toho. Vyberete vítěze, akceptujete cenu a pak začne druhá bitva – o čas. Žádný řemeslník nechce přijít o zakázku, takže vás většinou neodmítnou, ale jsou skoupí na slovo, pokud chcete znát nějaký termín, kdy chtějí nastoupit, pracovat a skončit.
Doporučuji: buďte tvrdí a uzavřete smlouvu s termíny a sankcemi. Nebude se jim do toho chtít (vědí dobře proč). Zde si musím přiznat, že jsem byl příliš měkkým. Velkou roli taky hraje fenomén důvěry a to, jestli si lidsky padnete do oka.
Volané číslo neodpovídá
Dalším problémem tohoto levnějšího postupu je fakt, že se vám řemeslníci budou jeden na druhého vymlouvat. Ať už jde o načasování (jeden brzdí druhého), nebo o kvalitu práce. Zlaté pravidlo: musí se komunikovat. Budete mít dvacet hovorů denně, ale vyplatí se to. Mnoho chyb se svádí na to, že jste si něco prostě neřekli, nebo „se nepochopili“.
Přes různé peripetie nutno říct, že to u nás nakonec dobře dopadlo, ale bylo to o nervy. Nejčastějším nešvarem řemeslníků je komunikační nedostupnost. Vždycky jsem raději ocenil větu: „Promiňte, teď nemůžu, ozvu se co nejdříve“ než nekonečné vyzvánění. Což je mimochodem neslušné – nikdo se vám neozve zpátky, nebo řekne, že se ozve, a nestane se tak.
Dozor je nutný
Existuje zvláštní, přesto logický rozpor mezi čekáním na to, než řemeslník něco udělá, a mezi tím, jak rychle to chce zaplatit (možno pojmenovat jako jev Čekám dlouho – platím hned). Je to taková psychologická hra. Práci doporučuji platit úkolově.
Dále velmi doporučuji stavební dozor, to jest nezávislého odborníka, který minimálně jednou za dva dny (ideálně denně) projde stavbu a řekne k tomu své. Dodavatelské firmy ho nemají rády, ale neplatíte ho za to, aby ho měly rády. Jeho práce není fyzicky vidět, přesto je neocenitelná.
Nastává nejnáročnější část procesu, ale když vás to baví, nemáte se čeho bát. Vydržte to!
