První rekonstrukci jsme absolvovali už před jedenácti lety, těsně po nastěhování do nového panelového bytu. Nadšení z něj brzy zkalila spousta nedodělků. Bohužel je těžce vnímali i sousedé, protože jsme je vytopili během dvou měsíců hned třikrát (ta číslovka je pro nás asi magická!). Na vině byla lajdácká práce stavbařů a špatně spojené trubky pod vanou. „Pokud chcete mít klid, bourejte, jiné řešení není,“ pronesl bez zaváhání i třetí instalatér, který přišel na opravu.
Pokus první
A tak jsme bourali. Historky o tom, jak se do šestého patra vynášely panely ze siporexu, protože se nevešly do výtahu, připadají legrační jen tomu, kdo to nezažil. Pákové baterie jsme sehnali až na Slovensku přímo u výrobce v Myjavě. Bohužel v továrně si mysleli, že jsme se zbláznili, když jsme si objednali dvě vanové baterie, a tak nám místo toho poslali o jednu umyvadlovou víc.
Jenže my jsme opravdu potřebovali dvě vanové. Nepodařilo se nám totiž získat místo na bidet. A to i přesto, že jsme zvětšili prostor koupelny posunutím čelní stěny asi
o 45 cm směrem do předsíně a nechali jsme si i přizdít sprchový kout. K umývátku na WC jsme si proto nechali instalovat vanovou baterii, jejíž sprcha dosáhne ke klozetové míse. A bidet je tu! (Dnes už je na trhu baterie Oras bidetta, která je k takovému použití přímo určena, ale pochybuji, že by finský výrobce od nás „opisoval“.)
Peripetie se sháněním bílých matných obkládaček jsou v dnešní záplavě keramického zboží už jen příběhem z historie, ovšem stejně tak jejich tehdejší cena – 40 korun za metr čtvereční. Bohužel jsme nesehnali vhodnou dlažbu, a tak jsme museli vzít zavděk rakodurovými pásky 7,5 x 15 cm. (Nic proti nim, ale jejich údržba byla sisyfovskými mukami. Tedy mými, ostatní členové domácnosti je způsobovali.) Protože však Vánoce měly být za pár dní a rodina odmítla slavit svátky klidu a míru s nedokončenou koupelnou, podlehla jsem a souhlasila s položením pásků. Tím jsem se ovšem odsoudila do role věčné uklízečky.
Problémy nastaly po několika měsících, když se pokládala dlažba v předsíni. Ukázalo se totiž, že se řemeslníkům podařilo zvýšit podlahu v koupelně a WC asi o dva centimetry. A to znamenalo, že pod dveřmi „netáhne“ neboli se vzduch neodsává. A tak se tu začalo dařit plísním. Při jejich odstraňování zklamaly všechny přípravky, účinné se ukázalo jen SAVO.
Dalším problém přineslo potrubí. Nerudný instalatér odmítl použít plastové rozvody. „Paninko, takové technické novoty jsou na nic,“ pravil a vrátil se dva dny poté, co nám „odstavil“ klozetovou mísu. (Tato zkušenost mě po letech přinutila pořídit kvůli rekonstrukci chemickou toaletu.) Trpké vzpomínky na tohoto řemeslníka s léty nemizely, spíše se prohlubovaly s tím, jak více a více nám „duněla“ voda v kovových trubkách, které na rozdíl od plastových vesele zarůstají. A tak pokud se někdo sprchoval, měl člověk v obývacím pokoji, který s koupelnou sousedí, pocit, že mu za zády tečou Niagarské vodopády. A dost! Trpělivost po jedenácti letech přetekla a rodině bylo vysvětleno, že budeme mít konečně krásnou koupelnu!
Pokus druhý
Druhá rekonstrukce se proměnila v princip domina. Prapůvodně se měly vyměnit jen baterie, umyvadlo a klozet. Pokud jde o baterie, pak podle některých odborníků, s nimiž jsme problém probírali, se na hlučnosti podílely stejnou měrou jako trubky.
Závěsný klozet byl můj velký sen kvůli úklidu a výměna umyvadla dávala šanci na typ s tak-zvanou protišpinivou úpravou CeramicPlus od firmy Villeroy & Boch. Z kohoutků nám totiž vytéká železitá voda se spoustou dalších příměsí, takže u nás i po jediném umytí rukou vypadalo umyvadlo jako jinde po celotýdenním používání.
Všechno bylo ovšem jinak. „Já chci jinou dlažbu,“ prohlásil rezolutně manžel. „Když ty dlažbu, tak já podlahové topení!“ „A nezapomeň na nové větráky, přece nebudeme závislí na centrálním odsávání! Stejně každou chvilku nejde,“ přidával muž další požadavky.
„Drahé baterie na staré potrubí? To nedělejte! Je na ně záruka několik let, ale kdyby se vám do nich dostal kousek rzi z těchhle trubek, tak vám žádný technik reklamaci neuzná! Trubky musí ven!“ pravil rozhodně mistr instalatér. To ovšem znamenalo novou vanu. Před jedenácti lety ji totiž doslova „zazdili“ do cementu, a tak bylo jasné, že smalt na okrajích vany demontáž nepřežije. Předpoklad byl správný. A protože i po jedenácti letech vypadala sprchová vanička od Kaldewei se zárukou na 30 let (tehdy ještě dovezená z Německa, protože na tuzemském trhu nebyly) jako nová a navíc se v porovnání s plechovou vanou a umyvadlem díky hlaďoučkému smaltu nejsnadněji udržovala v čistotě, bylo jasné, že i větší „sestřička“ ponese stejnou značku.
„To už by chtělo vanu s madly, a taky anatomické tvarování,“ našeptávali potutelní prodejci – a já jsem podlehla.
Jediné, čemu jsem zarytě vzdorovala, byla výměna obkládaček. Představa, že se bude sundávat 32 m2 obkladů, které bude nutno odvézt v kontejneru, jejž je třeba objednat a pak hlídat na sídlišti pomalu s puškou v ruce, protože jej jinak okamžitě naplní vaše okolí, znovu všechno obkládat a také platit – to bylo na mě moc. A protože řemeslníci se za těch jedenáct let opravdu změnili (nenaléhali a nepřesvědčovali), trvala jsem na svém. Obklady zůstaly.
Chyba. Teď už to vím. Při ceně, na kterou druhá rekonstrukce přišla, by se sice tato částka jen tak neztratila, ale výsledek mohl už být definitivní. Tak příště. Napotřetí.
Poučení pro jiné
Zatímco obkládačky mohu časem vyměnit, co nezměním, je velikost sprchového koutu. Před lety mi přišlo normální, že si nechávám vyzdít kout
80 x 80 cm, ale teď už vím, že rady těch, kteří doporučují alespoň 90 x 90 nebo nejlépe 90 x 120 cm mají hodně do sebe. Že by člověk přibral?
Ne všechno jsem pokazila. Chválím se třeba za chemickou toaletu. Rekonstrukce koupelny byla plánována na šest až sedm pracovních dní, z toho jsme byli šest dní bez klozetu. Kdybychom neměli náhradní, nevím, jak bychom fungovali. Dítě bylo sice vyhoštěno k babičce, ale co my? Venku bylo pěkně pod nulou, v blízkosti žádná restaurace, natož veřejné záchodky.
Osvědčilo se i podlahové topení. Kromě toho, že zmizel ohavný infrazářič na zdi a od nohou máme příjemné teplo, stačí koupelnu vytřít jednou za týden, a to i při bílé dlažbě. Kapky vody zmizí rychleji, než je členové rodiny stihnou „rozťapat“ a zanechat na podlaze nepříjemné stopy. Nenechte se ovšem zlákat letmým čtením článků o podlahovém topení s údajem o ceně za čtvereční metr.
Ty se většinou pohybují kolem 800 až 1 200 Kč/m2, což při radě, že není nutné pokládat topení po celé ploše, zní lákavě. Jenže pozor! Nesmíte zapomenout na termostat, práci a také fakt, že cena u malého množství „poněkud“ stoupá směrem nahoru. Nás topení na plochu 1,5 m2 přišlo kolem 10 tisíc. Z toho 3,5 tisíce termostat s programátorem, takže každý den v týdnu se topí podle předem zvoleného stupně a hodiny. Spoří se tak náklady na provoz. Náklady na tento termostat se „vrátí“ asi do dvou let v minimální spotřebě proudu, jak tvrdí výrobci.
Marnotratnost u vany se také vyplatila. Upřímně řečeno je vana Rondostar s madly od Kaldewei dominantou celé koupelny. Madla kupodivu nejvíce oceňuje dcera, která vanu používá jako malý bazének.
Chyby? Větrák, který se spouští okamžitě se sepnutím světla. Lepší jsou typy, které začínají fungovat až 30 sekund poté, kdy se v koupelně rozsvítí. Jen si vběhnete pro nějakou maličkost dovnitř – a větrák už vesele a dlouho běží, a to i ještě hezkou dobu po zhasnutí světla.
Moje poslední rada se týká pojistky. Proč? Při demontáži vany a potrubí, které bylo stejně jako vana zalité do betonu, došlo k velké nepříjemnosti. Trubky s sebou „vzaly“ i část siporexu z příčky sousedící s obývacím pokojem. Ve zdi teď máme tři docela velké díry. Ačkoliv byla stavební firma pojištěná na škodu (naše pojištění se na podobné záležitosti nevztahovalo vůbec), s příliš velkou částkou prý počítat nemáme. Nejsme totiž pojištěni „na novou hodnotu“. U té by nám zaplatili nejen opravu zdi, ale také malování celého pokoje včetně úklidu. Takto dostaneme minimum a majiteli firmy budou strženy dva tisíce za „spolu-účast“.
Takže než se pustíte do rekonstrukce, podívejte se na svou pojistku. Co kdyby… n
KONTAKTY:
GROHE, Učňovská 100/1, Praha 9,
tel.: 02/66 10 65 62;
HANSA, Žatecká 888, Kralovice,
tel.: 0182/39 71 16;
KALDEWEI, Kykalova 1, Praha 4,
tel.: 02/22 13 55 33;
VILLEROY & BOCH, Biskupcova 36, Praha 3,
tel.: 02/651 47 70
