|
|
Praha se po velkém ekonomickém zlomu v roce 1989 velmi rychle otevřela přílivu cizích podnikatelů, z nichž mnozí se brzy rozhodli opatřit si zde i vlastní byt. Někteří ho po-užívají jako přestupní stanici mezi původním domovem a místem podnikání, ale jsou i tací, a není jich málo, kteří se rozhodli bydlet zde natrvalo. Restituce činžovních domů usnadnily řešení soukromého vlastnictví bytů a navíc začaly brzy vyrůstat nové objekty takzvaného rezidenčního typu, který nabízí vlastníkům mimořádnou kvalitu provedení i vybavení. Objekty rezidenčního bydlení jsou většinou situovány do zajímavých pražských lokalit, kde je dostatek zeleně a klidu a které se nechají zcela uzavřít před nevítanými návštěvníky zvenčí.
Byty v nich mají vlastní zabezpečovací zařízení, nadstandardní vybavení koupelen a kvalitní kuchyňské sestavy. Objekty a celý prostor kolem střeží nepřetržitá služba, obyvatelé lokality mají k dispozici různá relaxační zařízení, ale i krásně upravené okolí, které jim slouží pro nerušenou rekreaci.
Ceny bytů v rezidenčních objektech jsou pochopitelně značné, větší byt může stát jako celý nový dům v příměstské oblasti. Mnoho lidí ale nemá potřebu starat se o údržbu pozemku a opravy domu a vyhovuje jim luxusní bezstarostné bydlení v objektu, o který se stará někdo jiný, který poskytuje veškeré pohodlí a minimum starostí. Kromě jediné – je třeba mít dostačující příjem.
Americká Park Nedávno byl dokončen soubor čtyř objektů rezidenčního typu v Praze na rozhraní Vinohrad a Vršovic na velkém pozemku, který kdysi tvořil přírodní park kolem vily známého prvorepublikového podnikatele a mecenáše umění Jindřicha Waldese. Až do okamžiku, kdy těchto téměř sedm tisíc metrů čtverečních koupil investor se záměrem vytvořit zde rezidenční objekty, byla zahrada v ubohém stavu, stále se však pyšnila mnoha nádhernými a nevšedními stromy. Bylo tedy nabíledni, že právě toto prostředí bude tvořit velmi přitažlivý podnět ke koupi bytu. Zadání investora projekčnímu ateliéru proto požadovalo, aby zde vytvořil co největší plochu pro bydlení, ale současně maximálně zachoval historicky cenné okolí. Vznikly zde čtyři činžovní vily, které nenásilně navazují na okolní zástavbu stejné urbanistické formy. Vnější vzhled objektů pak evokuje palladiánský typ vily, pro který je typická plošší střecha. Čtyři podlaží (neboli tři trakty) se výškově dobře začleňují do této lokality. Díky velkému úsilí se podařilo zachovat maximum přírodního prostředí z původního parku a obyvatelé domů ho mají doslova na dosah ruky. V přízemí jsou součástí bytů i malé předza-hrádky, v horních patrech mají zastřešené lodžie a jinde vstupuje příroda do bytu obrovskými francouzskými okny (až šestkrát dva a půl metru), která se dají pohodlně otevřít.
S francouzským šarmem Jeden z majitelů zdejšího bytu je opravdu rozený Pařížan, který si oblíbil nejen město Prahu, ale i jednu jeho plavovlasou obyvatelku, a proto uvažuje o trvalém přesídlení. Koupil si v Americká Park byt s předzahrádkou, která ale byla v době fotografování ještě zcela nefotogenická. Zato ostatní části bytu se vyznačovaly elegancí a šarmem, jaký se dá od Francouze, navíc člověka z oblasti reklamy, skoro očekávat.
Charakter bytů v této rezidenční lokalitě určuje zejména tmavý odstín ovangolové dýhy, která je použita na všech dřevěných prvcích a která posiluje solidní dojem, jímž byt působí. Ze stejné dřeviny jsou proto i parkety ve většině místností. Majitel pak citlivě volil i tmavě mořené dýhy na nábytku a vyvážil je světlou malbou na stěnách a textilními prvky – potahy na křeslech a sofa, koberci a závěsy. Příjemný vzruch pak obstarává živá barevnost doplňků. Majitel nám umožnil fotogra-fovat vše, co jsme si přáli, pouze jeden prostor chtěl před námi utajit. Byla to ložnice, kam prý má přístup kromě uklízečky pouze jeho vyvolená. Nakonec jsme mohli přece jen nahlédnout a přesvědčili jsme se, že i v této místnosti vládne stejný moderní a elegantní duch jako v celém bytě.
Náš cíl – solidnost Ing. arch. Petr Suske ze Skupiny ekologické architektury, která Americká Park projektovala, komentuje výsledek takto: „Naše návrhy byly do jisté míry určeny charakterem lokality i pozemku, který je z velké části svažitý. Právě proto zde už v minulosti těsná zástavba vysokých činžov-ních domů přecházela do nižších činžovních vil obklopených zahradami. Waldesův park, který byl léta ponechán sám sobě, si nějaké řešení zasluhoval. Proto jsme i sem navrhli namísto jedné kompaktní stavby několik objektů, což umožnilo zachránit alespoň část původního přírodního prostředí. A pokud se týká jejich celkového vyznění, mám na mysli jak exteriér, tak interiér, usilovali jsme o solidnost s moderním výrazem.“
Kontakty: DORINT, Vinohradský pavilon, Vinohradská 50, Praha 2, tel.: 222 097 312; tř. 1. máje 97, Liberec, tel.: 485 228 483; Podhorská 32, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 312 422; LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel.: 224 918 558, tel./fax: 224 919 599; KERAMAG (SANITEC), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, SEA (SKUPINA EKOLOGICKÉ ARCHITKTURY), Na Záhonech 7, Praha 4, tel.: 241482 101, 241 484 291
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
Blog
Růže, voda, barvy…
|
|
Pane profesore, vždycky mi připadalo, že jste měl už odmalička jasno v tom, co chcete v životě dělat… Ne úplně. Váhal jsem mezi hajným a zahradníkem. Zahradník ve mně zvítězil, a proto jsem se šel v roce 1948 vyučit k firmě Mašek a spol. v Turnově. Byl to velmi dobrý zahradnický závod, který se zabýval pěstováním květin, ovocných a hlavně okrasných dřevin. V zahradě se například nachází mateční strom odrůdy červenolistého buku Fagus sylvatica ‘Rohanii’. Jsem přesvědčen, že bez praktických zkušeností se nemůže nikdo stát dobrým zahradním projektantem!
Vyučil jste se, vystudoval střední školu, a pak jste odešel na vysokou školu do Lednice na Moravě. Byla to prý zlatá éra zahradnického školství. Ano, rád na ta léta vzpomínám. Dokonce jsem měl to štěstí, že jsem pracoval jako pomocná vědecká síla u profesorů, ke kterým jsme vzhlíželi s ohromnou úctou. Patřili mezi ně i slavní zahradníci – profesoři Šolc, Wágner a Machovec. Jako pomocná vědecká síla jsem pomáhal profesorovi Machovcovi křížit růže. Má láska k těmto květinám se táhne celou mou tvorbou a v žádné zahradě, kterou jsem navrhoval a byly tam pro jejich pěstování vhodné stanovištní podmínky, nechyběly.
Jistě se ale všechno netočilo jen kolem práce a studia, oba přece víme, že v našem oboru je i spousta zábavy. Máte pravdu. Velice rád vzpomínám třeba na veselé sázení leknínů na rybnících v lednickém zámeckém parku. S profesorem Šolcem jsem brázdili na kymácející se loďce hladinu zdejších rybníků a vše bylo velmi romantické a dobrodružné. Konečně po svědomité práci jsme vysázené rostliny museli „zalít“ dobrým moravským vínem. Nastala ale i doba, kdy jste se ocitl za katedrou vy, na Vyšší zahradnické škole v Mělníku. Vzpomínáte, jak jsme se vás vždycky snažili maximálně vytěžit, dozvědět se od vás to nejlepší? A co současní studenti – učíte pořád? Kdepak, s učením jsem již skončil, ale předávat zkušenosti mladým lidem mě bavilo. Mám rád jejich odvahu a optimismus. A zvlášť rád vzpomínám na váš ročník. Patřili jste mezi moje poslední studenty, u kterých jsem viděl skutečný zájem o zahradní architekturu. Nebáli jste se ho projevit navenek, diskutovali jste, dohadovali se. Ke konci jsem ale také zažil ročníky, které měly o obor velmi malý zájem. Chyběla mi u nich ta správná zapálenost.
Nejdelší část svého života jste strávil v průhonickém výzkumném ústavu. Nestýská se vám po něm a po slavné Dendrologické zahradě u dálnice? Nestýská, neboť jsem Průhonice ve skutečnosti neopustil, bydlím tu i pracuji stále. S bývalými kolegy se setkáváme, povídáme si a spolu stárneme. Zahrada u dálnice se zrodila z nadšení a především tisíců hodin strávených nad výkresy. Nejprve jsem vytvořil celkový koncept a jednotlivé oddíly zahrady jsem nechal detailně rozpracovat svým kolegům, odborníkům na dané dřeviny. Tenkrát již v zahradě pracoval i její nynější vedoucí Zdeněk Kissenbauer. Podívám-li se zpět, skoro se divím, že se vše podařilo realizovat v takové rychlosti, a nebojím se říci , že jsem na to pyšný. V roce 1974 jsme začali spolu s profesorem Marečkem a dalšími kolegy zpracovávat koncepci celé zahrady a již za dva roky se vysazovaly okrajové pásy. Zahrada se stále rozvíjí, doplňuje a já se do ní vždy rád vracím. Myslím, že každý, kdo má rád zahradní umění a vše, co je s ním úzce spjaté, se tam může inspirovat, poučit se a odpočinout si.
Navrhl jste řadu rodinných zahrad. Jaká má být zahrada, pod kterou byste se bez zaváhání podepsal? Každá zahrada by měla být originál. Čím více o zahradách vím, čím více jsem jich viděl a vytvořil, tím složitější je odpověď na to, co je v naší tvorbě originál. Stále se snažím hledat něco nového, každé zahradě vtisknout osobitost. Mám rád dřevo, železo a kámen. V „mých“ zahradách nesmí například chybět voda v jakékoli podobě. Sama víte, že trendy se, tak jako v módě, neustále mění…
Z doby studií si vzpomínám na vaše oblíbené azalky, hortenzie, dřevité pivoňky, pěnišníky a trvalky. Na vašich rozpracovaných návrzích vidím, že i modrá je pořád stejně dobrá, a proto nechybějí ani modřence a další cibuloviny. Já sama, ať chci nebo ne, objevuji „vaše rostliny“ i ve svých plánech a realizacích. Proč zásadně měnit to, co je pěkné a co se osvědčilo. Přesto stále hledám zajímavé kombinace uplatnění okrasných rostlin.
Za naprostý vrchol zahradního umění, který mi přímo učaroval, považuji čistý anglický styl, ale úplný puritán ani ve svém věku nejsem. Vadí mi sílící snaha našich památkářů zakonzervovat původní ztvárnění zahrad za každou cenu. Já bych se osobně nebránil vnést do historických zahrad svěží vítr, něco nového, zvláštního, tak jak se s tím setkávám v mnoha evropských státech. Samozřejmě že takové zásahy musejí být prováděny s citem a se znalostí věci. Například za velmi zdařilou obnovu považuji Klášterní zahrady v Chebu, kde se podařilo najít nevšední řešení historického parteru. V současné době veřejné zakázky již skoro nepřijímám a pracuji pouze na soukromých zahradách pro investory, kteří mne respektují a nekomplikují mi život mnohdy zbytečnými výtkami. Zakázky si vybírám dle jejich zajímavosti. Vzhledem ke svému věku již nemohu a nechci pracovat na plnou páru. Bez práce si však neumím život představit.
zpátky do severních Čech, na krátkou dobu zakotvil v Děčíně a posléze v Liberci, kde se začal intenzivněji věnovat projektování a zahradní architektuře. V roce 1974 přišla nabídka od ředitele Výzkumného a šlechtitelského ústavu v Průhonicích Jiřího Marečka. Vesnice se stala jeho rodině domovem, ústav dlouholetým působištěm; tam se zrodilo jeho nejcennější dílo – Dendrologická zahrada. Po roce 1989 založil vlastní ateliér. Autor mimo jiné navrhl zeleň některých pražských obytných souborů (Jarov, dosadby na Petřinách, Jižní město II), rekonstrukce zámeckých parků v Zákupech, Letohradě a Mimoni, libosadu v Jičíně, náměstí Svobody v Pelhřimově nebo Arbesova náměstí v Praze. Neobvyklým zájmem je úprava hrobů a hřbitovů. Projekty soukromých zahrad lze těžko spočítat. Píše odborné knihy a články. Letos sedmdesátiletý Drahoslav Šonský stále pracuje, cestuje a patří k uznávaným expertům v oboru.
Kontakty: Ateliér zahradní a krajinářské tvorby, Ing. Drahoslav Šonský, Dobřejovická 367, 252 43 Průhonice, tel./fax: 267 750 769, e-mail: d.sonsky@mybox.cz
text: Martina Hájková foto a obrazový materiál: Drahoslav Šonský |
Barevné převleky
|
|
Tentokrát jsme si vybrali italského výrobce kuchyní a z jeho bohaté nabídky zvolili model Gi’o. Zaujala nás široká škála barev, ve které se tato kuchyň vyrábí, ale především to, jak dokonale dokáže změnit charakter jedné kuchyně pouhá obměna barvy a eventuální výměna úchytek či náhrada soklů za kovové nožky.
Co barva to originál Kuchyň se nabízí v provedení laminát, a to buď v moderní lesklé, nebo praktičtější matné variantě. V lesku jsou to barvy: bílá, slonová kost, režná, baltická modrá, lila a červená, v matném laminátu: bílá, slonová kost, žlutá, alabastrová, baltická modrá a kovová šedá. V imitacích dřeva se nabízejí odstíny buku, třešně a ořechu. Pro všechny vyráběné barvy je ideální zvolit kombinaci s kovem, popřípadě barvy vzájemně zkombinovat, například červenou s bílou, efektně vypadá spojení jakékoliv barvy s imitací jedné z nabízených dřevin. Pro odlehčení je dobré doplnit kompozici horními skříňkami, jejichž čelní plochu tvoří matné sklo vsazené do kovového rámečku. Oblíbeným retro prvkem vracejícím se z šedesátých let je kovová roleta, která plně nahrazuje kuchyňská dvířka horních skříněk a většinou sahá až k pracovní desce. Vznikne tak ideální prostor k ukládání drobnějších kuchyňských spotřebičů.
Krása jednoduchosti Model Gi’o si nejspíš vybere ten, komu vyhovují čisté jednoduché linie, kdo se rád vzdá zbytečných ozdob. Na první pohled vás ale jis-tě upoutá to, že skříňky i zásuvky jsou mnohem širší, než jsme zvyklí u běžných kuchyní. Tady je třeba si uvědomit, že kuchyň pochází od italského výrobce. Jak známo, Italové rádi stolují, jejich velké rodiny se často scházejí u jednoho stolu a pohostit takový počet strávníků vyžaduje poněkud větší zásoby, které se musejí pochopitelně někam vejít. Už je vám tedy jasné, proč mají italské kuchyně tak velké zásuvky a skříňky? Ale proč z toho neudělat přednost. Místo tří zásuvek stačí vysunout pouze jednu, kam se všechno vejde. O přehlednost se nemusíte obávat, do všech úložných prostor si můžete přikoupit pořadače, které se o pořádek postarají samy. Navíc se tyto zásuvky plně vysouvají a vy tak máte všechno na dosah ruky.
Lehce a nehlučně Možná vás také napadne, že se vám budou tak velké zásuvky těžko otvírat, nebo máte obavy o trvanlivost skla, které tvoří výplň horních výklopných skříněk. Ani tady nejsou obavy na místě. Všechny zásuvky se pohybují na nehlučných pojezdech, díky nimž dokážete i velkoobjemovou zásuvku otevřít pouhým malíčkem. Stejně tak lehce a tiše se i sama zasune, protože pojezdový mechanismus je vybavený takzvaným dorazem. Obdobným dorazem jsou vybavené i vyklápěcí mechanismy horních skříněk. Pokud vám nedopatřením úchytka zavírajících se dvířek vyklouzne z ruky, mechanismus zbrzdí dovření.
Doplňky nakonec Žádná kuchyň se pochopitelně neobejde bez doplňků. V případě modelu Gi’o však buďte opatrnější. Kuchyň se hodí spíš do minimalisticky zařízeného interiéru a její jednoduchý design by měl dát vyniknout čistým liniím.
Kuchyň Gi’o v provedení matný laminát spodní skříňka plná (45 cm): 3 528 Kč skříňka pod troubu (60 cm): 5 141 Kč spodní zásuvková skříňka (45 cm): 7 090 Kč skříňka pod dřez (90 cm): 5 208 Kč spodní skříňka plná (60 cm): 3 998 Kč horní skříňka sklo (45 cm): 5 779 Kč skříňka pro vestavný odsavač (60 cm): 7 325 Kč horní skříňka plná (45 cm): 2 654 Kč horní skříňka sklo (90 cm): 10 046 Kč horní skříňka plná (60 cm): 3 091 Kč dřez FRANKE (LOX 611): 3 089 Kč pracovní deska: 7 258 Kč sokl: 907 Kč celkem (bez DPH): 65 115 Kč
Kuchyň Gi’o v provedení lesklý laminát spodní skříňka plná (45 cm): 4 200 kč skříňka pod troubu (60 cm):5 376 Kč spodní zásuvková skříňka (45 cm): 8 064 Kč skříňka pod dřez (90 cm): 6 653 Kč spodní skříňka plná (60 cm): 4 805 Kč horní skříňka sklo (45 cm): 5 779 Kč skříňka pro vestavný odsavač (60 cm): 8 198 Kč horní skříňka plná (45 cm): 3 360 Kč horní skříňka sklo (90 cm): 10 046 Kč horní skříňka plná (60 cm): 3 898 Kč dřez FRANKE (LOX 611): 3 089 Kč pracovní deska: 7 258 Kč sokl: 907 Kč celkem (bez DPH): 71 633 Kč
Kontakt: AMBER INTERIÉR, Jungmannova 30/748, Praha 1, tel.: 221 969 791; CESARE INTERIER, Vinohradská 167, Praha 10, tel.: 272 161 364, tel./fax: 272 161 365,
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Partnerské souboje Adama Slabého
|
|
O radu jsem požádala sympatického architekta Adama Slabého, který na podobné situace pomýšlí, když plánuje obydlí pro své klienty. Vydala jsem se s ním a s imaginárním tučným kontem do pražských ulic, aby vybral zařízení, které by se hodilo do bytu, v němž žijí dva dospělí lidé.
Zachovejte soukromí „Byt je důležité koncipovat tak, aby jeden před druhým měl možnost utéct,“ konstatuje cestou architekt. „Samozřejmě že se všechno odvíjí od velikosti bytu. Vezmeme-li v úvahu garsoniéru, tak tam jen stěží vytvoříte kout jen pro sebe, ale i tento prostor by měl být koncipován s ohledem na soukromí,“ vysvětluje a ukazuje na zajímavý paraván. „Například jím bychom mohli snadno vymezit určitou část, přitom místnost bude i nadále působit vzdušně. Podobnou funkci mohou zastoupit dělicí stěny,“ ukazuje, když jsme v showroomu objevili solitérní stěnu, kterou lze postavit do prostoru. Opticky ho předělí, přičemž je přístupná z obou stran, takže může sloužit jako knihovna, nahradit TV stolek a najde se tu i místo pro vystavení oblíbených drobností. „Ideální je varianta, kdy byt můžete koncipovat jako otevřený prostor a soukromou část oddělit. Znamená to, že obývací pokoj by měl být propojený s kuchyní, přičemž víc prostoru bych věnoval právě jí.“ – „Proč?“ – „Preferuji velký jídelní stůl. Pokud nemáte místo, můžete ho využívat i jako pracovní, navíc lze u něj přijmout i početnou návštěvu. V obývacím pokoji zpravidla odpočíváme při sledování TV, takže tam potřebujete především kvalitní sedací soupravu.“ – Zkouší jednu z italských novinek, kterou lze rozložit, takže je jí možné využít i pro příležitostné přespání. „Alternativní možnost přespání doporučuji v každém bytě, nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit. Pro vlastní spaní je ale nutné kvalitní lůžko s roštem a matrací a samozřejmě s dostatečnou šíří. To znamená alespoň 180 cm. Umístěna by měla být v samostatné místnosti, i kdyby se tam vešla jenom ona.“ – „A co šatní skříň,“ ptám se. – „Máte-li volnou místnost, pak z ní vytvořte šatnu.“ – „I když v bytě bydlí jen dva lidé? Není to zbytečný přepych?“ – „Je–li místnost dostatečně velká, aby se tam vešly všechny kabáty, boty a oblečení, pak je vše přehledně uspořádáno v samostatné místnosti a interiér bez monstrózních skříní pak působí vzdušně.“
Hlavně jednotně Procházeli jsem jednotlivé obchody, architekt zpravidla vybíral praktické věci s poutavým designem, tu a tam poukázal na zajímavé světlo. „Přestože v našem hypotetickém bytě bydlí jen dvě osoby, určitě bychom v něm měli vytvořit několik zákoutí s vlastním osvětlením.“
Minuli jsme několik prodejen s domácími spotřebiči, a tak mě napadlo: „V žádné běžné domácnosti tyto nezbytní pomocníci nechybí. Ovlivňuje jejich výběr fakt, že jsme jenom dva?“ – „Určitě. Vše se odvíjí od budoucnosti. Pokud si je pořizuje mladý pár, který bude mít děti, pak je praktičtější volit spotřebiče určené pro početnou domácnost. Jejich životnost bývá dlouhá, takže lze očekávat, že budou sloužit i za několik let. Tam, kde se přírůstek neočekává, postačí menší lednička, myčka nádobí apod.“ Když jsme vycházeli z dalšího showroomu plného designových kousků, Adam poznamenal: „Zařizuje-li si mladý pár menší byt, je víc než pravděpodobné, že peněz nemá nazbyt. Pro zaručeně zdařilý výsledek bych se proto přikláněl k řešení, aby se pár soustředil na základní prvky, jako je sedací souprava, postel či židle, které by měly být kvalitní a s nadčasovým vzhledem. Ty zkombinovat s nábytkem vyrobeným na míru prostoru, který bývá za přijatelnější cenu.“
„A co byste poradil páru, který se při výběru neshodne a jejichž zařizování se podobá rodinnému souboji” – „Měli by si uvědomit, že interiér musí být v první řadě funkční. A co se týká vzhledu, ten by měl být univerzální. Pak bych dovolil ženě květinové záclony a muži plazmovou televizi. Konečný výsledek jejich domova by však za všech okolností měl působit jako jeden celek.“
Rady 1 Byt koncipujte tak, aby tu každý člen domácnosti našel soukromí. 2 Domov musí působit jako jeden celek. 3 V malých místnostech pomůže vymezit prostor paraván nebo dělicí stěna. 4 Pořiďte si dostatečně velkou postel (alespoň 180 cm na šířku). 5 Spotřebiče vybírejte s ohledem na budoucnost. Záleží na tom, kolik členů bude v domácnosti žít v následující letech.
Adam Slabý – Narozen 24. 9. 1969 v Praze – Vystudoval ČVUT, Fakulta architektury, AVU, obor architektura – Získal ocenění za rodinný dům v Dobřichovicích – Je autorem mnoha zajímavých solitérů (představíme je v jednom z příštích čísel v rubrice Czech made)
Kontakty: CARPET DESIGN, Dejvická 46, Praha 6, tel./fax: 224 313 791; CAST INTERIORS, Žitná 41, Praha 1, tel.: 222 212 420; FINNPRODUCT, Husitská 54, Praha 3, tel./fax: 222 540 517, tel.: 222 541 281; MARTINA RIEDLBAUCHOVÁ, e-mail: mmarrie33@hotmail.com; MODERNISTA, Konviktská 5, Praha 1, tel./fax: 222 220 113; LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel.: 224 918 558, tel./fax: 224 919 599; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940; VERNO LIGHT, U Kříže 609/6, Praha 5, tel./fax: 251 613 154
text: Lenka Haklová foto: Vojtěch Resler a archiv |
Zámeček pro radost
|
|
Na prstech jedné ruky lze spočítat vily, které počátkem 20. století navrhl pražský architekt Osvald Polívka. Ten se ve své době soustředil především na projektování velkých reprezentativních, administrativních a společenských budov. Jeho nepřehlédnutelný rukopis, v němž lze nalézt prvky neorenesance, neobaroka, secese i neoklasicismu, dodnes dotváří malebnou tvář hlavního města. Mezi letní venkovská sídla od Osvalda Polívky patří i malý „zámeček“ ve středních Čechách. Jeho současná majitelka si je dobře vědoma toho, jaký skvost vlastní. Proto se rozhodla v plné míře obnovit jeho zašlou slávu. O pomoc požádala architekta Jana Mayera.
Pátrání v bazarech Autor v co možná největší možné míře zachoval nezaměnitelný ráz domu ve svahu, jehož základy dělníci vykopali někdy okolo roku 1903. „Snažili jsme se o citlivý přístup i z úcty k architektu Polívkovi. Proběhla kompletní stavební rekonstrukce včetně fasád a střešního pláště. Vše jsme řešili až do úplných interiérových detailů,“ dodává Jan Mayer.
Důležitou roli sehrála okamžitá improvizace – majitelka i architekt pátrali v různých bazarech po obkladech a dlažbách z počátku 20. století, které by mohli využít. „Tyto prvky jsme museli sladit s okny, dveřmi i s mobiliářem. Přitom pracujete s tím, co je k dispozici,“ upozorňuje autor.
Původní technologie Samotnou realizací pověřil Jan Mayer skupinu umělců a restaurátorů, kteří se stejně jako on věnují rekonstrukcím historických budov dlouhodobě. „Nesmírně si těchto lidí vážím. Řemesla umí skvěle. Dokážou postavit dobový krb, přivést na svět sochy i patinované malby. Nikdy mě nezklamou,“ říká architekt. Jedním z nejtěžších úkolů byla výroba přesných replik dveří a oken. Požadované subtilnosti jejich profilů bylo nakonec možné dosáhnout pomocí fréz, které nechal architekt speciálně pro tento účel vyrobit. Původní ráz architektonicky hodnotného objektu Osvalda Polívky by se asi jen těžko podařilo oživit, kdyby tým Jana Mayera nepoužíval původní technologie. „Udělali jsme vápennou omítku s klasickou vápennou malbou z ručně hašeného vápna, v němž se rozpouštějí pigmenty,“ upřesňuje Jan Mayer. Dekorativní exteriér Ze vstupního loubí návštěvník vejde do malé haly, jež představuje „komunikační uzel“ celého domu. V přízemí se nachází kuchyň a salon, z něhož lze vejít do jižně orientované zimní zahrady. Nové schodiště ve věži vás přivede do patra s obývacím pokojem. Odtud se můžete kochat nádherným výhledem do zahrady s bazénem. Z dosud neobývaného podkroví lze vejít na rozlehlou severozápadní terasu. Dekorativní exteriér vily připomíná dobu, kdy formu objektů ovlivňovaly i jiné faktory než jen čistě finanční. „Přitom jde o velmi chytře a funkčně navržený dům. I když třeba vypadá jako zámeček, rozhodně není nijak obrovský. Žije se v něm velmi příjemně,“ uzavírá architekt Jan Mayer.
Architekti:
banka. Neobarokní prvky Osvald Polívka rozvinul v projektu Městské pojišťovny na Staroměstském náměstí. Na výzdobě autorových vrcholně secesních budov Pojišťovny Praha a Topičova nakladatelství se podíleli malíř Jan Preisler a sochař Ladislav Šaloun. Společně s Antonínem Balšánkem vybudoval reprezentativní Obecní dům. Později se Osvald Polívka přiklonil k neoklasicismu. Je autorem více než čtyřiceti secesních nájemních domů v Praze.
Petrem Václavkem. Připravuje projekt rezidenčního centra pro zahraniční umělce v Dolních Počernicích. Rekonstruoval renesanční zámek Schlosswachbach v Německu, připravil projekt přestavby zámku v Týnci u Klatov. Podle jeho projektu vzniká sportovně-rekreační areál Horse Academy na sedmnáctihektarovém pozemku u Velkých Popovic. Naplánoval přestavbu pražského divadla Labyrint, v hlavním městě rekonstruoval také experimentální prostory ROXY – NOD a rockový klub Bunkr, v Jablonci nad Nisou jazzový klub EX. Připravuje projekt budovy kabaretního divadla La Fabrika v pražských Holešovicích a areálu Electric Palace Cinema v anglickém Bridgeparku. V současné době navrhuje zahrady a parky. „Tato práce mě nejvíce uspokojuje. Je to alchymie. Přemýšlím o základních esencích a elementech,“ říká Jan Mayer.
Technické údaje: Zastavěná plocha: 197 m2 Pozemek: 5 000 m2
Kontakt: Ing. Jan Mayer, Linhartova nadace, architektonická sekce, Haštalská 20, 110 00 Praha 1, tel.: 224 828 285
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer |
Nelamte si hlavu s potahem
|
|
Jedním z určujících momentů při výběru sedací soupravy je čalounění. To může být z látky, kůže nebo alcantary. Díky vyspělé technologii výroby uvedených materiálů lze říci, že všechny splňují jak kvalitativní, tak i estetické nároky. Volbu zpravidla řídíme podle toho, jaký materiál je nám nejpříjemnější na dotek, v potaz zároveň bereme i barevné provedení.
Šaty z látky Nejširší nabídku barev, kombinací a vzorů poskytuje látkové čalounění. K jeho výrobě se používají nejrůznější materiály (bavlna, viskóza, vlna, polyester ad.), které jsou zastoupeny stoprocentně nebo v určitém poměru. Obecně platí, že přírodní materiály jsou náročnější na údržbu, praktičtější jsou proto (především v rodinách s dětmi) materiály syntetické. Kvalitu látky určuje hustota vazby, která je udávána v gramech na metr čtvereční. Platí, že čím je hodnota vyšší, tím je látka odolnější. Některé společnosti dokonce uvádějí počet otáček, který látka vydrží, než dojde k opotřebení. Tato hodnota je však důležitá zejména u výrobků určených do veřejného sektoru. Málokdo si přece pořizuje sedací soupravu na celý život, a tak po čase třeba uvítá milou povinnost ji vyměnit. Volba barev a vzorů na látce je ovlivňována velikostí i světelnými podmínkami v místnosti, určující je samozřejmě i samotný výrobek a rovněž okolní nábytek. Jemné vzory, světlé a pastelové odstíny působí v menších prostorách decentně a místnost prozáří. Sluší subtilním konstrukcím, vhodné jsou na křesla a chaise longue. Do rozlehlých prostor se nemusíme obávat tmavšího provedení ani nápadných vzorů, které vyniknou na prostorných modelech. Z látkového čalounění je čas od času nutné vysát prach, při případném znečištění je vhodné použít suchou pěnu, kterou lze koupit v běžné obchodní sítě. Látka by nikdy neměla být příliš promáčena, hrozí totiž nebezpečí, že se vytvoří mapa, která se při čištění nedá odstranit. Z praktického hlediska je proto vhodné pořídit si materiál se speciální povrchovou úpravou, která ho chrání a nedovolí nečistotě ihned se vsáknout. Většina výrobců tuto ochranu nabízí automaticky, lze ji však na potah sedací soupravy aplikovat dodatečně.
Blíže k přírodě Přestože jsou na trhu i praktičtější materiály, kožené čalounění se stále těší vysoké oblibě. Působí elegantně a evokuje pocit luxusu, přestože povrch nese známky přírodních defektů, jako jsou jizvy či různorodá hustota materiálu. Obecně však platí, že neduhy přírody společně s patinou, kterou kůže získává časem, podtrhují estetický dojem. Zvolíte-li kožené čalounění, pak je vhodné se při koupi informovat na to, z jaké kůže je potah vyroben. Existuje totiž několik kategorií kvality, které jsou určeny podle toho, která vrstva je zpracována. Svrchní vrstvy pod epidermem jsou velmi kvalitní a používají se na zpracování anilinové nebo poloanilinové kůže. Oba druhy jsou jemné a příjemné na dotek, od sebe se liší počtem přírodních defektů a probarveností. Vhodné jsou do méně frekventovaných místností. Ze spodních vrstev se odděluje takzvaná štěpenka. Ta se řadí k méně kvalitním, proto se v konečné fázi probarvuje, ošetřuje ochrannými látkami a syntetickými pojivy. Kůže se udržuje speciálními přípravky, které zpravidla doporučuje výrobce. Sedací soupravy s tímto přírodním čalouněním není vhodné stavět přímo na slunce nebo do blízkosti tepelných zdrojů. Mohlo by dojít k vyblednutí nebo poškození materiálu.
Známá, neznámá Jste-li příznivci semiše, avšak nevyhovují vám jeho vlastnosti, pak nesáhnete vedle, když si pořídíte potah z alcantary. Je vyrobena z mikrovláken polyesteru, polyuretanu a bavlny, její vlákna jsou až dvěstěkrát tenčí než vlna, což materiálu zabezpečuje měkkost, sametový vzhled a dostatečnou odolnost proti opotřebení. Nabízena je kvůli technologickému zpracování pouze v jednobarevných odstínech. Je praktická v běžném provozu, protože ji lze prát v pračce, případně ručně, tzn. vodou a neutrálním mýdlem.
Pro nový potah 1 U čalouníka zjistěte, kolik látky bude potřeba. 2 Nezapomeňte, že vzor na látce se musí sesadit. Všimněte si, jak se vzor opakuje. 3 Velké nápadné vzory sluší rozměrným kusům. Na menších plochách (křeslech) jsou praktičtější drobnější dekory.
Vybírejte s rozmyslem 1 Látky jsou nabízeny v široké škále barev a vzorů. Kvalitu určuje gramáž uváděná v g/m2. Udržují se snadno, navíc mohou být vybaveny protišpinivou úpravou. 2 Kvalitu kůže určuje vrstva, která je zpracovaná. Ošetřuje se speciálními prostředky, které nabízí výrobce. 3 Alcantara napodobuje semiš, avšak je odolná a snadno se udržuje. K dostání je pouze v jednobarevných odstínech.
Co je nabuk? Nabuk je sametová kůže zbroušená z líce, není chemicky chráněna, takže rychle získává patinu.
Kontakty: ARKUS INTERIER, Vinohradská 29, Praha 2, tel.: 222 253 779, fax: 222 253 783; Bedřicha Smetany 1, Plzeň, tel.: 377 259 707, fax: 377 259 722; FORME ITALIA, Táboritů 1, Olomouc, tel.: 585 119 129, fax: 585 119 130; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833; KTC INTERIER, obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; nákupní centrum Zličín II, tel./fax: 226 082 259, 226 082 260; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel.: 224 918 558, tel./fax: 224 919 599; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 543 107 220; TOP OFFICE, Bří Dohalských 3/140, Praha 9, tel./fax: 283 893 346, Příkop 4, Brno, tel.: 545 176 221, 545 173 651, fax: 545 176 220
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Láska na první pohled
|
|
Rodinná vila na úpatí svahu v příjemné pražské lokalitě se při pohledu z ulice jeví jako poměrně strohá. Jako by sestávala z jediné neporušené hmoty s jednoznačně definovaným řádem: bílá omítka, lehce narezlý tón dřevěných oken oživující fasádu, pás sloupové galerie vedoucí příchozí k hlavnímu vstupu… Celek působí velmi čistě, až minimalisticky, bez dalších zdobných prvků. Jednoduchý obdélníkový půdorys na západní straně lehce prolamuje mírná vlna. Investoři chtěli bydlet právě v domě s koncepcí zdůrazňující funkčnost objektu. Tento požadavek byl o to zajímavější, že původně uvažovali spíš o stavbě s rustikálním charakterem. První návrh jejich budoucího domova, který jim předložil architekt Michal Jirásek, je ale zaujal natolik, že upustili od původní představy a rozhodli se vydat přesně opačným směrem. Dokonce trvali na tom, aby už autor projekt nijak dál nerozvíjel a zachoval vše přesně tak jako na prvních skicách.
Boj o „plošinu“ Fakt, že na venkově a v příměstských aglomeracích architekti svádějí donkichotské války s úředníky o ploché střechy, už nikoho nepřekvapí. Stejnou bitvu by ale málokdo čekal na území hlavního města Prahy, v lokalitě se značně různorodým charakterem zástavby. Kategoricky odmítavé stanovisko odboru životního prostředí pražského magistrátu zvrátil až po téměř devíti měsících posudek soudního znalce. Ten definitivně potvrdil, že dům s plochou střechou nemůže své okolí nijak narušit. Další problém pak představoval předpis, podle něhož měl objekt zabrat maximálně dvacet procent rozlohy pozemku.
Jak zmenšit dům Laikovi se to může zdát jako docela nevinná hra se stavebnicí – posunete jednu stěnu, pak druhou, domeček se proporčně trošku zmenší, ale vlastně zůstává stejný. V reálu ale hra na posouvání stěn není zdaleka tak snadná a zábavná. Původní koncept domu vycházející z pětadvacetiprocentní zastavěnosti pozemku se musel zmenšit na požadovaných dvacet procent, což znamenalo posunout každou stranu domu přibližně o jeden metr. To se samozřejmě dotklo konstrukce celého objektu. Klientovým požadavkem bylo zachovat i po tomto „zmenšení“ původní řešení vnitřní dispozice, čímž architektu Jiráskovi ještě víc zkomplikoval situaci. Galerie vedoucí ke vstupním dveřím se zasunula hlouběji do domu, takže došlo k posunu celé konstrukce. Nosná zeď horního podlaží tedy nevede přímo nad nosnou zdí přízemního patra. Podél celé stěny za kuchyní proto musely být umístěny obrovské nosníky jako opora části konstrukce.
Zajímavým pozitivem souboje formy s objemem je z tvarového hlediska koncepce křivkové stěny, která není jen estetickou záležitostí. Výrazně pomohla ke zmenšení domu a navíc mu vtiskla zajímavý architektonický prvek. Stěna vychází z obývacího pokoje. Pohledově ji ukončuje železobetonové sloupoví s mírně vyklenutou vlnou nad terasou, jež otevírá prostor přízemní obytné místnosti do zahrady.
Úsporný provoz Jednoduché nebylo ani umístění domu na nevelký svažitý pozemek s písečným podložím. Bylo nutné vybudovat opěrné stěny, díky nimž se pozemek poněkud zvedl a získal terasovitý charakter. Kvůli písčité půdě jsou základy želozobetonové stavby hlubší, než bývá obvyklé. Zvláštní důraz kladl Michal Jirásek na kvalitní zaizolování stavby. Snažil se maximálně využít současné nabídky konstrukcí a materiálů, aby dosáhl co nejdokonalejšího tepelného zaizolování domu. Náklady se sice zvýšily, ale jejich plná návratnost je odhadovaná v horizontu tří až čtyř let. Celý objekt i s bazénem má totiž doslova neuvěřitelně malou roční spotřebu plynu za zhruba 16 tisíc korun.
S rozchodníky nad hlavou V suterénu třípodlažní vily je umístěn bazén se saunou, garáž a technické místnosti. V přízemí se nachází velký obytný prostor s kuchyní a v horním patře ložnice, koupelna a dětské pokoje. Střechou v současné době porůstají stovky rozchodníků. Majitelé ještě zvažují možnost vybudovat prosklenou nástavbu, která by sloužila jako pracovna. Zajímavý prvek představuje schodiště spojující všechna podlaží. Ocelovou konstrukci (řezanou laserem) doplňují stupnice z masivního kávově zbarveného dřeva. Luxusní vzhled ještě podtrhuje efektní osvětlení diskrétně umístěné – podobně jako v divadlech – nízko nad stupni vzdušného schodiště. Stejně tak zaujme i elegantní řešení koupelen. Investorovým přáním bylo zvolit keramiku střídmé barevnosti, ale doplnit ji výrazně tónovanými stěnami. Výsledkem je originální, přitom i velmi harmonický vzhled.
Příjemný komfort Odvaha k výrazným barvám majitelům tohoto domu skutečně nechybí. Celému interiéru totiž dominuje hřejivý tón bordó, který ještě podtrhuje kávově zbarvená podlaha z tropického dřeva, položená s výjimkou koupelen a toalet ve všech místnostech. Na dalších interiérových návrzích Michal Jirásek dále pracuje. Definitivní dokončení čeká koupelnu v prvním podlaží. Pak se chystá ještě koncepční řešení pracovny, dětských pokojů a ložnice. Již dnes však ale dům poskytuje dostatek komfortu.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 1 596 m3 Zastavěná plocha: 170,8 m2 Užitná / obytná plocha: 377 m2 / 159,3 m2 Pozemek: 892 m2
Architekt: Mgr. ing. arch. Michal Jirásek (1964) vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Mělníku, poté absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze a katedru scénografie pražské DAMU. Do roku 1993 působil v projekční kanceláři R–projekt 07 a spolupracoval s Českou televizí jako scénický architekt. V letech 1992 až 1993 zároveň pracoval jako hlavní architekt města Mělník. Poté založil vlastní ateliér – spolupracoval s architektem Filipem Zieglerem a projektantkou Lucií Havlíkovou. Od loňského roku pracuje společně se svým bratrem, architektem Davidem Jiráskem.
Kontakty: Architekt M. Jirásek, spol. s r. o., Kostelec u Křížků 166, 251 68 Kamenice, tel.: 323 673 774 Generální dodavatel: Architekt M. Jirásek, spol. s r. o., stavební konstrukce, Sypos–stavby, s. r. o., U trati 118, 257 41 Týnec n. Sázavou, tel.: 317 704 811, mobil: 603 466 746, e-mail: michal.petrasek@worldonline.cz Izolace proti vodě: Sarnafil Int. AG, Psohlavců 1359/6, 147 00 Praha 4, tel.: 241 729 905, fax: 241 729 906 Jiří Šimánek, Písnická 755, 142 00 Praha 4, tel./fax: 241 710 122, mobil: 602 149 530, e-mail: ji.si@volny.cz Fasáda: Saint-Gobain Weber Terranova, s. r. o., Radiová 2, 110 00 Praha 10, tel.: 272 701 137, Roman Chramosta, tel.: 286 583 839, mobil: 777 233 792 e-mail: styx.chram@quick.cz Okna: Elk, a. s., Strkovská 297, 391 11 Planá nad Lužnicí, tel.: 381 604 241, e-mail: okna@elk.cz, www.alk.cz Jaroslav Nitsche, tel.: 311 678 474
text: Lucie Konášová foto: Lubomír Fuxa |
Byt ve svahu
|
|
Manželé s dvěma dětmi (5 a 7 let) bydleli tři roky v panelovém bytě. Ekonomická situace jim dovolila stav změnit, a tak se rozhodovali mezi velkým bytem a domem. Nakonec investovali do domu s velkou zahradou. „O koupi pozemku jsme uvažovali již několik let. Když jsme ještě jako svobodní partneři cestovali po světě, porovnávali jsme kulturu bydlení v jednotlivých zemích. Sbírali jsme informace a nápady.“ Než se začaly budovat základy k budoucímu domu, manželé navštěvovali výstavy, shromažďovali materiály a časopisy o bydlení a designu. Přístup mladých manželů ocenila i architektka Ivana Dombková, která se na návrhu interiéru dodatečně podílela.
Kompozice Byt je vzhledem k poloze domu kaskádovitě rozčleněn, tím je prostorově zajímavější. Dispozici bytu si manželé navrhli sami, ale profesionální pomoc pochopitelně neodmítli. Po dohodě s paní architektkou interiér doladili. „Chtěli jsme byt v duchu moderní klasiky, to proto, aby se nám za pár let neomrzel. Oba milujeme přírodní materiály – dřevo, kámen, nerez a sklo. Proto jsme například chtěli bukovou podlahu a dřevěné žaluzie. Nemáme vyhraněný styl, ale víme, co chceme. Volili jsme jednotný design a stejné barvy.“ Co nejméně nábytku a vestavěných skříní činí byt vzdušný a čistý. Police a skříňky jsou cíleně zapuštěny do stěny, aby nerušily interiér.
Díky velkým francouzským oknům, která vedou z jídelny do atria, je prostor i světlý. Filozofie interiéru je založena na kontaktu s atriem, bazénem a zahradou. Velmi výhodná je poloha bazénu. Ten je v úrovni obytných místností. Kdyby byl v suterénu nebo venku, tak není tolik využívaný. Bazén je oproti kuchyni vyvýšen, a tak má paní Ilona děti pod kontrolou. Spojení atria s jídelnou oceňuje celá rodina. „Zejména v létě necháme otevřené dveře a můžeme jít k bazénu, či projít do zahrady. Nejoblíbenější částí bytu je atrium, kde máme venkovní pult, vybavení na grilování a dřez na umývání nádobí. Vše mám jako správná hospodyně při ruce,“ pochvaluje si paní domu.
První dojem První kroky nás vedou do vstupní haly, ze které ústí schody do obývacího pokoje. Prosklené dveře z chodby brání průvanu. Hned na první pohled je patrné, že majitelé jsou vášnivými cestovateli, stěny oživují fotografie z dalekých cest. „My si nekupujeme trička ani boty, ale vozíme si kamínky, mušličky a především fotografujeme. Snímky rámujeme do skleněných tabulí a vzpomínky tak máme stále na očích.“ Dalším majitelovým koníčkem jsou rybičky. Firma Donlič Interier integrovala akvárium do stěny, která spojuje obývací pokoj s jídelnou. Originální umístění umožňuje průhled z obou stran.
Vazba Nejsvětlejší částí bytu je atrium a kuchyň. Ta je propojena s dětskou hernou. „Jako matka tento nápad nesmírně oceňuji. Při vaření mohu dohlížet na děti, a přitom se od kuchyňského pultu nemusím vzdálit.“ Dalším praktickým nápadem paní architektky je zapuštěná kuchyňská stěna bez horních skříněk a barový pult. Do linky jsou vsazeny technické komponenty i televize. Na menší porcelán, skleničky a drobnosti je určena jednoduchá skříňka ve stejném designu na boční stěně.
„Rájem dětí je roztomilá místnost v patře. Sourozenci spí zatím v jednom pokoji. Chci jen podotknout, že místnost je z obou stran propojena s dětskou koupelnou a nynější pracovnou,“ dodává paní Ilona. Asi nejoddělenější částí bytu je ložnice. Je to vlastně samostatné apartmá zahrnující šatnu, ložnici a koupelnu. Koupelna byla s ohledem na barevné doplňky, ručníky a další drobnosti navržena do stříbrošedivého tónu.
Slovo zástupce firmy DONLIČ INTERIER Rostislava Černíka „Chci jen dodat, že nejsme autory celého projektu, pouze jsme byli přizváni k řešení interiéru. Vstoupili jsme tak do rozpracovaného projektu. Podle našeho názoru je škoda, že dům nebyl řešen více kaskádovitě. Domníváme se, že by se již v návrhu neměly dispozice interiéru a exteriéru oddělovat. Po celou dobu stavby, což bylo více než dva roky, jsme s klienty komunikovali a dotvářeli jejich požadavky. Komunikace je vždy vstupní klíč k porozumění.
Původní filozofie bytu spočívala v tom, že když děti přijdou domů, tak by měly jít samostatným vchodem do vyvýšeného patra. To bylo zásadní, o čem jsme hovořili. Shodli jsme se na tom, že je vhodnější chodit přes společenský prostor do patra a nebudovat další schodiště. Byt jsme vybavili a barevně doladili. Do místností jsme tak vnesli určitý měkký pocit. Architekt by měl vědět, jaký životní styl klienti vyznávají, co mají rádi, jak se chovají. Na základě poznání můžete totiž propojovat potřeby klienta s představami architekta.“
Kontakt: DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850, tel.: 604 207 323; U Cukrovaru 2, Opava 5, tel./fax: 553 733 066, tel.: 603 807 989
text: Lenka Kopecká foto: Martin Faltus |
V anglickém přírodním stylu
|
|
Před podobnou úlohou stáli před osmi lety majitelé klasické městské zahrádky v pražské vilové čtvrti. Pozemek klesal k severu, rostlo na něm několik starých ovocných stromů a na straně u garáže šeříkový živý plot, u obývacího pokoje byla terasa zpevněná břidlicí. Přání majitelů bylo naprosto obvyklé: „Navrhněte a proveďte změnu tak, aby zahrada vypadala krásně co nejdelší období roku a bylo s ní co nejméně práce.“
Dědictví Během prvních konzultací se diskutovalo o stávajících stromech. Zahradní architektka chtěla zachovat ovocné stromy, ale majitelé trvali na pokácení hrušně nad terasou před obývacím pokojem. Majitel dohady vyřešil šalamounsky. V září se posadil s architektkou ke kávě na terasu pod hrušeň. Po chvíli jeden z přezrálých plodů dopadl na terasu a rozprskl se široko daleko. Bylo rozhodnuto. Správný řez pak prosvětlil jinou hrušeň u dolního plotu a pěknou jabloň pod domem. Mladý ořešák při severní hranici se stal součástí budoucí kostry zahrady, dvě meruňky se nechaly dožít.
Nejdůležitější je základ Základem správné rekonstrukce zahrady je úprava terénu a vylepšení půdních podmínek. Zdejší půda byla jílovitá, a proto do nově modelovaného povrchu zahradníci zapravili drenážní materiály, navrch rozprostřeli kvalitní substráty. Modelace jsou měkké, příjemné, plynule propojují zahradu se sousedním pozemkem a trávník se dobře seká. V loňském roce ale majitelé spolu s architektkou dospěli k názoru, že patu svahu je třeba vytvarovat pro lepší pocit optické stability. Právě v tomto období se začíná pracovat.
Voda základ života Majitel je rozhodný a velkorysý člověk. O správnosti určitých řešení se nejraději přesvědčí na vlastní oči, i když to stojí peníze navíc. Touto metodou hledal i správnou velikost jezírka. Vodní prvek změnil tvar a velikost několikrát před napuštěním a jednou dokonce po vypuštění.
Jezírko mělo své čerpadlo, prameniště mezi kameny, filtry, bylo osázeno vodními rostlinami. Po obvyklé době se voda vyčistila a zprůhledněla – a pak čerpadlo ukradli zloději. Majitelé si pořídili čerpadlo nové, ale to zmizelo zase. Od té doby už jezírko funguje bez čerpadla. Díky hloubce, objemu vody a rostlinám se voda nekazí, i když není vidět až na dno.
Kámen v různých podobách Poměrně prudký svah vyžadoval zpevnění. Dům má podezdívku z šedobéžového kamene, terasa je z břidlice. Hledal se kámen, který se bude k oběma materiálům i k plánovaným žulovým balvanům nejlépe hodit. Nakonec vybrali rulu ze starého lomu na východ od Prahy. Má v sobě totiž jak chladné šedivé tóny, tak teplé – medové až rezavé.
Chodníček na jižní straně lemuje suchá zídka z drobnějších štípaných kamenů, která se stáčí kolem trávníku u terasy, jiná zpevňuje travnatou terasu pod domem. Větší kusy ruly posloužily na několika místech jako schody nebo „šlapáky“ v trávě. U jezírka a na dalších místech byly usazeny bludné žulové balvany. Břeh jezírka je pokryt oblázky a valounky.
Příroda a město Zahrada má vzor v anglickém přírodním stylu, protože všichni zúčastnění mají ke kolébce zahradnictví blízko. Dobře se shodovali a doplňovali ve výběru rostlin, mezi nimiž nesměly chybět po anglickém vzoru růže a trvalky. Zahradu od ulice odděluje typický anglický prvek – stříhaný habrový plot.
Osázení zahrady dopadlo skvěle. Kostru tvoří jabloň, ořešák, nový jeřáb, břízy, modřín a několik borovic. Základem nižšího patra jsou zajímavé keře, ke kterým se přidává spousta trvalek. Lemy ve spodní části mají spíše přírodní charakter (kaliny, brsleny, růže), u domu jsou výsadby naopak hodně pestré, plné zajímavostí (kaliny – Viburnum plicatum ‘Mariesii’, Viburnum carlesii, ibišek, hortenzie). Nechybějí ani staromódní plaménky, kopretiny, levandule, zvonky nebo dlužichy.
V zimě se rodina těší pohledem na kvetoucí vřesoviště, suché traviny a stálezelené rostliny. Nechybí krmítko a kamenná napáječka, na něž přilétá spousta ptáků.
Nejlepší investice Největší chloubou zahrady je ale velký cedr (Cedrus atlantica), který jej v našich zahradách velkou vzácností. Zahradníci jej sázeli pomocí jeřábu. Protože cedry bývají v prvních létech choulostivé na jarní slunce, stavěli mu zahradníci „stan“ z bílé geotextilie. Strom si navzdory své velikosti rychle zvykl, ochranu již nepotřebuje a místo mu úžasně svědčí.
Tvorba zahrady nikdy nekončí Tak je tomu i v této zahradě. Majitelé architektku pravidelně zvou a společně promýšlejí, co by se dalo zlepšit, přidat, ubrat. Hledají se místa pro přesazení rostlin, jež se už na původním stanovišti tísní, anebo nových, které nějaké místo ozvláštní. Stále se hledá ten správný nábytek právě do této zahrady. Vztah mezi majiteli a architektkou se zkrátka v tomto případě povedl. A podle toho zahrada vypadá.
Kontakty: realizace: GARPEN – zahradní architektura a služby, U Skalky 16, Praha 8-Bohnice, tel.: 283 850 991-5, fax: 233 542 925, e-mail: info@garpen.cz , www.garpen.cz projekt: Ing. Jana Pyšková, Na Dlážděnce 2096, 182 00 Praha 8, tel.: 606 760 230, e-mail: janapyskova@volny.cz
text: Jiří Prouza foto: Jana Pyšková |
Vančurův Sputnik
|
|
O svém rodokmenu zatím žádné informace nemám, ale vím, že můj dědeček byl poštmistr ve Vysokém nad Jizerou. Bohužel jsem si ho moc neužil, zemřel, když mi bylo pět let. Teď bych si s ním rád popovídal, ale…, vypráví bývalý člen skupiny Rangers Jan Vančura.
Od svých dětských let vyrůstal v Praze. Jeho otec hodně cestoval, a tak vše krásné i špatné prožíval více s matkou, ke které si vypěstoval hlubší vztah. „Moje matka hrávala v ochotnickém divadle ve Vysokém nad Jizerou, kde byl bohatý divadelní život. Zpěv jsem pravděpodobně zdědil po otci, který krásně zpíval a byl i výtečný sportovec.“
Jan Vančura má vztah k hudbě i ke sportu, což u některých umělců není tak časté. Do osmnácti let závodně sportoval. V počátcích hudební kariéry na sport trochu pozapomněl, ale ve třiceti letech začal hrát pravidelně tenis a na konci devadesátých let si splnil klukovský sen: téměř deset let jezdil automobilové závody na okruzích. Trofeje vítěze jsou utajeny v garáži, to ale neznamená, že by si jich Jan Vančura nevážil. V životě jsou pro něho důležitější věci.
Jak žít? „Vždycky jsem si užíval naplno, ale záleží, co si každý z nás představuje pod pojmem naplno. Vyzkoušel jsem mnoho věcí. Zpíval jsem, podnikal a cestoval. Třikrát jsem se oženil, zplodil jsem tři syny a žil na různých místech. Při posledním stěhování moje nynější žena Eva pronesla výstižnou větu: ‚Konečně dostáváš rozum a místo manželky, měníš jen dům.‘ Z dnešního pohledu bych odžitá období přirovnal k rozverné operetě. S přibývajícím věkem zjišťuji, že má mysl se ubírá jiným směrem. Tuto filozofii částečně vystihuje i nové CD Bílá místa, které jsem vydal koncem minulého roku. Nejde o bílá místa na glóbusu, tak jak to demonstruje obal na kompaktním disku, ale o bílá místa v duši, v mozku, v těle. Je to výzva pro mne. Ptám se, co mohu ještě v sobě objevit — zmapovat? Duše a tělo jsou spojené nádoby. Prožít šťastný život není tak jednoduché. Člověk musí v životě něco obětovat. Kdybych v současné době více pracoval, tak bych se nemohl věnovat svým dětem. Rodičovství mne činí šťastným. Společně s ženou prosazujeme liberální výchovu a vedeme syny k samostatnosti. Téměř každé dopoledne trávím s nimi.
Samozřejmě se věnuji i muzice a v rámci komponovaných představení vystupuji se svými písničkami.“
Manželka Eva je vizážistka. Je držitelkou titulů mistryně ČR v make-upu z roku 2002 a 2. vicemistryně z mezinárodního mistrovství v make-upu Beauty International 2003.
Součástí jejího oboru je i práce s bohatou škálou barev (2 500 tónů). Podílela se na barevné kompozici bytu tak, aby vystihovala atmosféru jednotlivých místností i potřeby všech.
Manželé Vančurovi žili několik let v Českém ráji ve venkovském stavení. „Moje žena se v tom domě cítila někdy osamělá. To pochopitelně nebyl jediný důvod, proč jsme se přestěhovali zpátky do Prahy. Vzhledem ke své profesi potřebujeme být oba v kontaktu s lidmi. Náš netypický dům jsme objevili náhodou. Měli jsme sice vyhlédnutý jiný, ale svůj názor jsme při první návštěvě okamžitě změnili. Nezávisle na sobě jsme si řekli, že tady chceme žít.“ Dům je posazen do mírného svahu a svým vzhledem připomíná rotundu, ovšem v moderním stylu. Život v kruhu podle učení feng-šuej manželům vyhovuje. „Bydlíme tady rok, a tak věříme, že zaoblené tvary mají svůj účinek. Opatřili jsme si literaturu o feng-šuej a snažíme se vstřebat co nejvíce informací. Domníváme se, že zákony staré vědy, tradice a učení z Dálného východu mají hlubší dimenzi.“
text: Lenka Kopecká foto: Oto Pajer |
