|
|
Podle posledních trendů se totiž z koupelny stává místnost, která vám poskytne nejen očistu, ale osvěží i ducha a tělu dopřeje relaxaci. Proto by měla být vybavena pohodlným a funkčním zařízením, jež vám zajistí veškerý komfort. Než si ale do koupelny pořídíte luxusní zařízení, popřemýšlejte, jak to bude s jeho údržbou a zda tu či onu věc budete dostatečně využívat. Nemá smysl si pořizovat například masážní box, když se raději koupete, než sprchujete. V takovém případě dejte přednost masážní vaně.
Držte krok s módou Dominantním prvkem v koupelně je mnohdy umyvadlo, proto jeho výběru věnujte zvláštní péči. Zhlédnete-li se v pěkném skleněném či nerezovém umyvadle, zvažte, zda budete mít čas věnovat se jeho údržbě, která je náročnější než u běžného keramického umyvadla. Na skleněném a kovovém povrchu se častěji tvoří mapy po zasychající mýdlové vodě.
Pokud jste na to předem připraveni, můžete si gratulovat k výběru – takové umyvadlo koupelnu ozdobí a dodá jí exkluzivní nádech. Značný zájem je o umyvadla nejrůznějších tvarů, která vyniknou, jsou-li usazena na desce koupelnové skříňky nebo na polici. Co se týká materiálů, dovoleno je vše – jak klasická keramika, tak i sklo, kov, dřevo, kámen, plast…
Interiér koupelny jistě ozvláštní vana umístěná v prostoru nebo opatřená zajímavým obkladem (nemusí se jednat o klasické obkládačky). Pro ty odvážnější by tu byla průsvitná vana, vana pomalovaná, dřevěná a dokonce i svítící. Je moderní sprchovat se pod obřím talířem hlavové sprchy, která je ukrytá za jednoduchou sprchovou zástěnou nebo je vystavená na obdiv a nekryje ji žádná zástěna. Sprchové kouty a panely se vybavují masážními tryskami, v boxu si můžete dopřát masáž i parní lázeň s vůní esenciálních olejů a za zvuků hudby.
V popředí zájmu stojí spořivé termostatické baterie, nejlépe když mají netradiční tvar. Za jejich pořízení sice musíte připlatit, částka se vám ale mnohokrát vrátí na úspoře energie a vody.
Koupelny se jménem Na trhu se najde několik kolekcí, pod nimiž jsou podepsáni světově uznávaní designéři. Mít koupelnu se zařízením od známého designéra je lákavé, ale samozřejmě finančně náročnější. Dá se však říct, že s těmito výrobky nemůžete šlápnout vedle. Designéři totiž spolupracují se značkovými výrobci, jejichž zboží musí být nejen pěkné na pohled, ale hlavně kvalitní.
Světoví koupelnoví designéři – Philippe Starck (DURAVIT) – kolekce Philippe Starck Edition 2 – Ruben Toledo, Piero Fornasetti (CERAMICA BARDELLI) – Norman Foster (HOESCH, DURAVIT) – Bathroom Foster – Massimo losa Ghini (LAUFEN CZ) – kolekce Giorno – Antonio Citterio (HANSGROHE) – kolekce Axor Citterio – Stefano Giovannoni (LAUFEN CZ) – set Il bagno Alessi
Do moderní koupelny – V koupelně by neměl chybět bidet umístěný vedle toalety. – Sanitární keramika se zaobluje do příjemných vejčitých tvarů. – Pořiďte si alespoň jedno masážní zařízení. – Zapomeňte na konvence a poohlédněte se po zajímavém umyvadle. – Moderní jsou návraty v čase – vyberte si mozaiku. – Pokud to prostor dovolí, umístěte do koupelny vanu i sprchový kout. – Nebojte se experimentovat s barvami.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865 AQUA TRADE, Slezanů 9/2296, Praha 6, tel.: 235 316 454, www.aquatrade.cz ; BATHMEN, obchodní centrum CARREFOUR Stodůlky, tel.: 603 434 681, fax: 251 626 783, COLOMBO TRADE, Svatoplukova 646/4, Liberec, tel.: 608 828 413, 485 110 591, fax: 485 110 590; EUROBATH CZ, Havlíčkova 678, Brno-Modřice, tel.: 547 216 622, fax: 547 216 623; HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334; IDEAL STANDARD, Zemská 623, 415 74 Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, www.ilbagno.cz ; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, www.sanitec.cz ; SEBOLD CENTRON, Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 212, www.sebold.cz ; SEDLÁK, tel.: 608 505 065
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Blog
Malá koupelna – žádný problém
|
|
Na začátku příprav je nutné zajistit co nejlepší dispozici. V některých bytech lze toaletu spojit s koupelnovým prostorem, čímž získáte důležité centimetry navíc. Takové pojetí je však vhodné pro méně početné rodiny, navíc se povoluje pouze v bytech se dvěma a méně obytnými místnostmi. Předem byste měli také zvážit výběr zařízení. Ne do všech koupelen se vejde vana i sprchový kout, velikost umyvadla je podřízena jeho umístění apod.
Zařizovací předměty Právě ony tvoří v malém koupelnovém prostoru dominantní prvek, protože na jiné dekorace zkrátka není místo. Jejich vzhled je tedy nanejvýš důležitý, vyplatí se proto sáhnout hlouběji do kapsy a vybrat takové, které na první pohled demonstrují jasný záměr designéra a jejichž tvar má originální nápad. Základem každé koupelny je umyvadlo. Patří k nejpoužívanějšímu zařízení, proto pro něj musíme najít snadno přístupné místo a vybrat model s maximálně velkým mycím prostorem. Řídíme se rozměry. Ideální jsou umyvadla široká 50–55 cm s menší prostorovou hloubkou 42–45 cm. Do ultra malých místností pak existují typy s hloubkou 37–40 cm, u kterých díky promyšlenému řešení tvarů nedochází k omezení pohodlí při mytí. Tvar umyvadla by měl být co nejjednodušší, aby jeho údržba byla snadná, každá, byť i malá odkládací plocha je k nezaplacení. V mnoha případech je užitečná také rohová varianta, zabírající minimálně prostoru a využívající obě stěny. Úložný prostor pak rozhodně rozšiřte o skříňku pod umyvadlo. Potřebné centimetry můžete ušetřit rovněž u toalety. Ideální je závěsné provedení, jehož hloubka se zkrátila až na 475 mm, přičemž komfort při užívání se nezměnil. A pokud máte ještě místo na bidet, pak ke zkráceným verzím toalet přibyly nedávno rovněž kratší typy tohoto dnes už standardního vybavení koupelny.
Vana versus sprchový kout Sprchování je sice hygieničtější, rychlejší a spoří vodu, nicméně kdo by alespoň jednou za čas neodolal relaxační koupeli? Rozhodujete-li se mezi sprchovým koutem a vanou, pak vana poskytuje obě možnosti – buď rychlou sprchu, nebo pohodlnou koupel. Některé modely navíc mají k tomuto účelu přizpůsobené dno. To je rovnější (napodobuje tvar sprchové vaničky) a opatřené protiskluzovým povrchem. Do malých koupelen často architekti navrhují typy se zúženou šíří, které šetří prostor a při používání nesnižují komfort. Uživatel sedí ve standardně široké části, zúžená je určena pro nohy. Sprchové kouty jsou vhodné do bezdětných domácností nebo pro pohybově handicapované občany, protože usnadňují vstup i výstup.
Existují ovšem také sestavy vany a sprchového koutu s důmyslně promyšleným tvarem. Zkosení a rozměry stran na sebe navazují, takže lze obě zařízení uspořádat do požadované konfigurace tak, aby se vešly do místnosti (za sebe, do pravého úhlu apod.).
Obklady a dlažba Do malého prostoru je velmi důležité zvolit správný typ obkladů a dlažeb. Vybírejte především světlé barvy, a to zejména u obkladů, dlažba pak může být tmavší, což usnadňuje i údržbu. Velkoformátové obklady se nedoporučují. Rozčleňují totiž stěny velkým rastrem a to ještě víc podtrhuje pocit stísněného prostoru. Stejně negativně působí množství prořezů, jimž se u velkého formátu obkladu na malé ploše neubráníme. Nikdy nesáhneme vedle, když zvolíme běžné rozměry, tj. 15 x 15 cm, v krajním případě 20 x 20 cm. Ideálním řešením je mozaika, a to nejen pro své drobné čtverečky, ale také pro bohatou škálu barev. Zejména kvůli celkovému vzhledu volíme na podlahu vždy dlažbu z jiné kolekce. Odlišný formát, barva i vzor vytvářejí zajímavější vzhled a opticky prostor nesplývá v jeden celek, takže nepůsobí menším dojmem.
Rychlá toaleta Součástí velkých bytů nebo domů bývá u vchodových dveří takzvaná rychlá toaleta. Po užívá se při odchodu, příchodu či pro návštěvy. Tato místnost patří k nejmenším, avšak v rámci zachování určitého standardu, bychom ji kromě toalety měly vybavit alespoň malým umývátkem. Jeho šíře je 37 až 53 cm, hloubka 25–33 cm, poslední modely mají nově dokonce už zcela malou odkládací plochu (na hodinky, prstýnky), některé typy jsou navíc opatřeny poličkou nebo dokonce malou skříňkou.
– Do malých místností volte malé formáty obkladů. – Vhodné jsou světlé odstíny. Nikdy nepokládejte obklady až ke stropu. – Obklad i dlažbu můžete výrazně oddělit např. pásem kontrastních obkladů. – Obklad by se měl od dlažby odlišovat formátem, vzorem i barvou. – Obklad by měl mít vůči dlažbě zhruba poloviční rozměry.
Materiály – Používejte co nejvíce skla – např. na police, dělicí příčku apod. – Sklo působí vzdušně a nevytváří dojem těžké hmoty, takže místnost opticky nezmenšuje. – Sklo potlačuje rozměr předmětů, tedy i velikost sprchového koutu. – Sjednoťte detaily – zvolte stejný materiál a ten v malém prostoru používejte jednotně.
Nezapomeňte: – I malé umyvadlo může mít odkládací plochu a spodní úložný prostor. – Malé rozměry vany nevypovídají o jejím skutečném vnitřním prostoru. Při výběru se neostýchejte a vstupte dovnitř, vyzkoušejte si model nanečisto. – Klasickou hydromasáž ve vaně můžete nahradit ve sprchovém koutě masážními tryskami – podomítkovým provedením, speciálním nástěnným panelem, případně jsou trysky jeho pevnou součástí.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909; DURAVIT AG, Jungmannova 2, Znojmo, tel.: 515 220 155, fax: 515 220 154; IDEAL STANDARD, Zemská 623, 415 74 Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772; KERAMAG, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908; LAUFEN, V Tůních 3, Praha 2, tel.: 224 943 039, tel./fax: 224 942 732; RAVAK, Obecnická 285, Příbram I, tel.: 318 427 111, fax: 306 623 495; SANITOP, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 284 829 079, fax: 284 829 062;
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Arabský sen
|
|
Jako v nějaké moderní verzi pohádek z Tisíce a jedné noci se budete cítit, pokud se rozhodnete strávit alespoň jednu noc v hotelu Burj al Arab na pobřeží Perského zálivu. Po pravdě řečeno, jestliže zrovna nejste multimilionáři, museli byste asi na delší pobyt vyhrát v loterii… Již na dubajském letišti pochopíte, že jste se ocitli ve světě bohatství a luxusu. Čeká na vás totiž nelehká volba. Necháte se do budovy ve tvaru plachetnice odvézt hotelovým rolls-roycem, nebo se do snového sídla dostavíte na palubě helikoptéry? Ať už se rozhodnete jakkoliv, všudypřítomná okouzlující atmosféra vás už jen tak neopustí.
Všech 202 dvoupodlažních pokojů poskytuje nádherný výhled na Perský záliv. Ty největší mají rozlohu 780 m2, nejmenší pak 169 m2. Přízemí vždy dominuje obývací pokoj s jídelním stolem a malým barem. Neodkladné povinnosti můžete vyřizovat v pracovně vybavené počítačem, tiskárnou, telefonem a faxem. Točitým schodištěm se dostanete do patra, kde na vás čeká ložnice, koupelna s vířivkou a šatna, nechybí zde ani sejf.
Zážitkem na celý život je určitě večeře pod mořskou hladinou v restauraci Al Mahara, kam vás hotelový personál dopraví miniponorkou přímo ze vstupní haly během tří minut.
Zlato v interiéru Budovu o hmotnosti čtvrt milionu tun situovali tvůrci z britské projektantské firmy Atkins na umělý ostrůvek v blízkosti dubajské pláže. Oslňující stavba „spolykala“ 9 000 tun oceli. Mezi dalšími použitými materiály vyniká sklo, mramor a brazilská žula. Luxusní interiéry jsou dílem nadnárodní společnosti KCA International. Celkem 1 590 m2 připadá v pokojích na zlaté designové prvky.
Kontakt: Jumeirah International Emirates Towers Offices P. O. Box 73137, Dubai, U. A. E. tel.: +971 4 330 0111, fax: +971 4 301 6655 ceny pokojů: od 900 US dolarů
text: Filip Hubička foto: Jumeirah International Images Library |
Zabydlený ateliér
|
|
Od poloviny 19. století se postava umělce začíná stávat dalším symbolem nově se rodící mytologie velkoměsta. Zásluhou romantismu, který opředl umělce aurou výjimečnosti, se jejich životy staly jedním z prototypů moderního osudu. Ten se odehrával na ose ateliér–kavárna–ateliér.
Jak to probíhá v dnešním čase? Já mohu soudit jenom podle sebe a jistého okruhu lidí, se kterými se stýkám. Kavárny hrály v Evropě velkou roli jako ideální veřejný prostor. Kavárenské období jsem měl jako student na vysoké škole. To jsem v té Slavii opravdu trávil večery i odpoledne snad každý den. Scházel jsem se tam s přáteli, hovořili jsme o umění, listovali katalogy, časopisy; kreslil jsem lidi a dodnes mám celý kufr kreseb všelijakých typů, kteří tam chodili na začátku 80. let.
V dobách za komunismu se však živé dění okolo umění odehrávalo v ateliérech. Tehdejší atmosféra nutila člověka spíše se stahovat do ateliéru. Když vznikala skupina Tvrdohlaví, zakládající schůzky a ta diplomacie kolem toho se odehrávala převážně tady u mě. Váš první ateliér se nachází dodnes v areálu židovského hřbitova na Olšanech; neboli genius loci par excellence… Je to přirozeně úplně odlišné místo, hřbitovní a prosáklé těžkou atmosférou. Uznávám, že bych tu asi neměl být a že jde o anomálii. Jinde na světě by mě na takovém místě nenechali a já bych se jim nedivil. Ovšem za těch komunistů to bylo všechno posunuté a nikde jinde jsem ateliér nemohl sehnat.
Bývalo pravidlem, že ateliér, především malířský, musí být v centru města – hlavně kvůli komunikaci, přátelským i obchodním vazbám. Mělo přeložení hlavního ateliérového sídla mimo Prahu podstatný vliv na nějakou vaši aktivitu? Vliv to má, ale ne že by se změnilo myšlenkové téma. Lidi si myslí, že když žiju na hřbitově, pak jsou moje věci temné, což ale není pravda. Já v zásadě všude dělám stejné téma. Změnilo se ale měřítko. Když jsem se dostal do velkého prostoru, začal jsem dělat velké věci. Původně jsem sháněl prostor v okolí Prahy na skladování velkých soch a forem – bez ambice, že prostor budu používat pro tvorbu. Pouze jsem uvažoval, že sem budu případně jezdit do přírody, protože okolo jsou lesy. A dneska tu vlastně jsem častěji než v Praze. Nejdříve jsem tu stodolu koupil jako sklad. Na rychlou rekonstrukci nebyly prostředky, a tak jsem to přestavoval tři roky. Postupně jsem si to sám navrhoval, i když spolupráci s architekty jsem se nevyhýbal. Brzy jsem ji však ukončil, neboť oni tam dávali moc svého, a přitom šlo o prostor pro moji práci a můj život. Za tři roky se hodně změní. Stavěl jste nový ateliér jen tak „a‘ la prima“ nebo na základě promyšlenějšího konceptu? Je pravda, že hlavní myšlenku jak to udělat jsem dostal v Mexiku, kam jsem přijel na návštěvu ke známým. V jejich úžasném domě (knihovny, atriové zahrady apod.) jsem objevil monografii jednoho mexického architekta. Při listování jsem náhodou zahlédl fotografie jeho ateliéru: členitá okna do přírody, vysunutá galerie se spaním a velký jednotný prostor na práci. V Mexiku jsem si některé fotografie oxeroxoval a pak jsem z nich vycházel při přestavbě svého ateliéru. Takže teď mám velký prostor a zároveň kolem sebe přírodu. Ateliér je váš bytostný vnitřní prostor a jako takový se váže k architektuře. Cítíte v sobě energii sám navrhnout a postavit pořádnou budovu? K tomu musím říct, že někde vespodu mám asi taky architekta. Když jsem navrhoval scény pro Michálkův film Amerika, tak jsem pro něj kreslil celé komplexy domů a vůbec jsem s tím neměl problémy. Při spolupráci s Davidem Vávrou jsem mu navrhoval fasády domů a připadalo mi, že je to pro mě přirozená činnost.
Co vás jako sochaře na architek-tuře zajímá nejvíce? Mám rád hmotné stavby s pevným zdivem. Budovy, které mají celé prosklené fasády, to tedy nemusím; spíše traverzy, nýty a dřevo. Na druhou stranu ale na mě velmi dobře působí staré továrny s dělenými okny. Proto obdivuju třeba železné konstrukce z přelomu 19. a 20. století. Úžasné je např. nádraží v Budapešti od inženýra Eiffela.
Pro laické publikum je ateliér obestřen jistou magií. Na jedné straně připomíná laboratoř, kde osamocený tvůrce v oparech barev materializuje svoje představy, na druhé straně ateliér v doslovném překladu znamená dílnu, ze které vycházejí produkty určené publiku. Který význam je vám bližší? Myslím, že funkce ateliéru se mění podle typu umělce a fáze jeho vývoje. V mém případě jde v první řadě spíše o laboratoř a pak teprve o dílnu. Když máte promyšlenou nějakou věc, tak se dá realizovat v podstatě kdekoliv.
Může být ateliér domovem v pravém slova smyslu? Lze ho vůbec budovat jako jedno místo pro celý život? V běhu života se přirozeně mění představa, jak bude člověk žít. Já si taky myslel, že budu mít rodinu a ženu. K tomu je ovšem třeba mít určitý druh prostředí, které se mi v zásadě nepodařilo zrealizovat. Dítě sice mám, ale nakonec stejně pořád žiju v ateliéru. Pro domov v takovém tradičním pojetí je ateliér asi nejméně vhodné místo. Ale byli a asi jsou umělci, kteří třeba musí žít v náručí nějaké rodiny, která je piplá a hýčká a oni to potřebují – mít kolem sebe velkou náruč. Na příklad Auguste Renoir: maloval děti, rodinu, ženu, přátele a toto okolí tvořilo jeho ateliér a zároveň většinu námětů obrazů. Pak jsou zase jiní umělci, kteří potřebují mít ženu stranou – a to je můj případ. V roce 1860 výtvarný kritik Castagnary popsal pařížské ateliéry následujícími slovy: „Na Villiersově avenui a v okolních ulicích byly v módě parádní ateliéry; navoskované, vyleštěné, s figurálními čalouny, s nábytkem ve slohu Jindřicha II., s japonskými bibeloty, s křídlem, čínskými vázami a vzácnými rostlinami; prostě se vším, co má dělat na měšťáka dojem a zvyšovat ceny.“ Podobný obraz skýtá i legendární interiér pařížského ateliéru Alfonse Muchy. Můžete k tomu dodat něco osobního? Já jsem vyrůstal v době, kdy jsme se spíše nechávali inspirovat umělci revoltujícími proti establishmentu. Když jsem se poprvé dostal do New Yorku, zcela si mě získaly tzv. lofty. To bylo, co mě bralo. Betonová podlaha, která se může zacákat, velká tabulková tovární okna, může se říct, že v podstatě jde o industriální prostor. Úplně v šoku jsem z malířů, kteří malují v načinčaných ateliérech a v obleku; já jsem vždycky zamazaný. Musím mít pocit, že při práci s barvami není třeba brát ohledy na prostor kolem sebe. Vyhovuje mi například expresivní způsob malování Willema de Kooninga; rozběhnout se proti plátnu a udělat tah. Jde právě o ten svobodný pohyb prostorem. Na druhou stranu jsem viděl fotografie H. Matisse: bílý oblek, slamák, štětce a pod sebou jenom noviny. Přitom Matisse patří svým přístupem k malbě mezi nejsvobodnější malíře, co znám. Naprostá většina lidí při výběru předmětů pro svůj obytný prostor je odkázána na práci nebo díla jiných lidí. Vy si asi vystačíte sám… V obytné části nemám jedinou svoji věc, protože bych z nich byl nervózní. Mám tady jenom věci od přátel. Jinak si člověk pořád říká, neměl bych to udělat jinak? Naopak v pracovním prostoru ateliéru jsou jenom moje věci, se kterými stále probíhá vizuální komunikace. Třeba to tady vypadá chaoticky, ale mě přemístění jednoho předmětu zasáhne. Co si člověk vloží do prostoru nebo pověsí na zeď, tak to na něho přirozeně dlouhodobě působí. A pak třeba na základě těchto předmětů vznikají další sochy. Často se pohybujete i v jiném než ateliérovém prostoru. S divadlem Sklep občas a rád zakoušíte atmosféru divadelního prostoru. Lze srovnávat? Na rozdíl od divadelního je prostor výtvarného ateliéru úplně jiný. Tady si já sám jakoby vládnu, kdežto na divadle jste pořád ve vleku lidí a různých situací. Z tohoto důvodu jsem divadlo trochu odsunul na vedlejší kolej. Nešlo jenom o situaci, že divadelním prostorem proběhne akce v určitém čase a nakonec zůstane prázdný prostor? Je to tím mým „hmotařstvím“, že se snažím dělat věci, aby vydržely, měly trvalost. Lidé se mi většinou smáli, že mi jde o tu trvalost. Já si ovšem myslím, že každému, kdo se zabývá uměním, o ni trochu jde. Ostatně, kdyby předměty nebyly z trvalých materiálů, tak bychom vůbec nevěděli, jak žily předchozí civilizace. A třeba loňské povodně mi daly za pravdu. Když velká voda vnikla do depozitářů, tak všechno, co nebylo z kamene nebo bronzu, bylo skoro zničeno. A to je ten zub času… Když už věnuju tu sílu a energii, tak chci, aby výsledek byl trvalý. Prostě mám tuto ambici a nestydím se za ni.
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Proměna na statku
|
|
Původní podobu domu s křížovým půdorysem zachycuje dobová fotografie. Vidíme štíhlá okna a štíty, jejichž střecha je zakončena polovalbou. Za sto let své existence však už objekt zejména ve vnitřním vybavení funkčně zastaral. Životnost mnohých materiálů byla problematická – trámy zachvátila dřevomorka a stěny vlhkost. Vnitřní uspořádání domu poznamenaly dost výrazně svépomocné úpravy ze sedmdesátých a osmdesátých let předešlého století. Dispozice neodpovídaly logice užívání nemovitosti. Na vzhledu domu se podepsal také omezený sortiment stavebnin na tehdejším socialistickém trhu. Gabriela Kaprálová a Stanislav Krčmárik z pražského studia ESCADRA architekti se rozhodli všechny tyto nedostatky odstranit. A tak nakonec zůstal jen skelet…
Co dům dá… Ačkoliv z budovy zbyla vlastně jen hrubá stavba, přesto měla jisté kvality, které nabízely tandemu architektů možná východiska. Dům je totiž dobře usazen v terénu pozemku a má zajímavé proporce. Proto byly také zachovány takové jedinečnosti jako například „pruská“ klenba stropu nad místnostmi v přízemí. Architekty inspirovala především dostavba verandy, kterou ovšem nechali strhnout. Nahradili ji ale novou, jinak pojatou. Ta nakonec určuje ráz celého západního průčelí zrekonstruované budovy, kterým veranda směřuje do soukromí dvora. Její stěny tvoří skleněné plochy. Kryjí je však předsazené a snímatelné vodorovné žaluzie z ocelových rámů a dřevěných lamel. Stejně je řešen i štít nad verandou. Tím je propojen prostor podkrovní galerie, která slouží i jako čítárna, s terasou na střeše verandy. Tělo celého proskleného hranolu „levituje“ nad terénem. Stojí vlastně na hmotě monolitického sklepního schodiště. Nosná konzola měří 1,3 metru. Další inspirativní prvek, který došel hojného využití, představují malá podstřešní okénka. Původně sloužila k osvětlení a odvětrání půdy, kde se dříve skladovaly či sušily některé pícniny a potraviny. Otvory v jihozápadní stěně jsou nízké, ty severovýchodní mají zase podobu jakýchsi „střílen“. Právě motiv vysokého úzkého okna architekti zopakovali v obývacím pokoji a v kuchyni. Tím se také podařilo prosvětlit původně tmavý interiér a otevřít dům na všechny strany do pohledného prostředí pozemku.
Ani metr nazmar Vnitřní uspořádání domu doznalo zcela zásadních změn. Halu uvolnilo přesunutí sklepního schodiště na verandu. Kuchyň se přestěhovala do ložnice, aby byla blíž obývacímu pokoji. Na jejím místě vznikl pokoj pro hosty s hygienickým zázemím. Klidová zóna se přesunula do podkroví, které bylo dříve obýváno jen zčásti. Teď je využito beze zbytku. Nalezneme tu velkou koupelnu, dvě ložnice a centrální prosklenou galerii s knihovnou. Aby pohyb přízemní částí domu byl pohodlný, jsou hala, obývací pokoj a kuchyň propojeny posuvnými dveřmi bez prahů. Jednotlivé místnosti se tak prolínají a poskytují obyvatelům otevřenější prostor.
Respekt i originalita Majitel byl poměrně velkorysý, a to i navzdory větším nákladům, jež si obnova stavby vyžádala. Gabriela Kaprálová a Stanislav Krčmárik tak mohli vytvořit z domu jednotně koncipovaný celek. Součástí dodávky proto mohly být i četné kovářské a truhlářské prvky. Týká se to třeba zajímavě provedeného zábradlí u terasy nebo originálního vestavěného nábytku v kuchyni. Velmi pozoruhodným objektem, který propůjčuje jedinečnost nevelké hale, je téměř étericky působící schodiště do podkroví. Jeho subtilní nosnou konstrukci tvoří ocelová pásovina, vytvarovaná do stupňů a obložená březovým masivem. Toto elegantní řešení vyplynulo z nutnosti respektovat dveře do obývacího pokoje a zároveň neporušit klenební pole stropu. Ve znovuzrozeném domě na zbraslavském statku prostě nalezneme mnoho příkladů jak rafinovaně, a přitom vkusně přistupovat k rekonstrukci.
Technické údaje: Zastavěná plocha: 138 m2 Užitná plocha: 244 m2 Obestavěný prostor: 780 m3
Ateliér:
Gabrielou Kaprálovou (1969) v roce 2001 po dlouholeté praxi v předních pražských architektonických ateliérech. Současné projekty studia zahrnují návrhy interiérů, rodinných i bytových domů, hotelů, administrativních budov. Mezi poslední realizace patří rekonstrukce administrativní budovy EPI-Centra a filmových laboratoří v pražských Holešovicích, rekonstrukce vily v Říčanech a rekonstrukce bytového domu v Dobříši. Rodinný dům ve Zdibech u Prahy získal letos v květnu 3. cenu v soutěži „Rodinný dům s obytným podkrovím“ pořádané firmou VELUX.
Kontakty: ESCADRA architekti, Mánesova 70, 120 00 Praha 2 tel./fax: 222 724 275 e-mail: architekti@escadra.com, www.escadra.com; Dodavatelé: Morastav, s. r. o., Hlavní 103, 687 31 Šumice tel./fax: 572 691 246, e-mail: morastav@morastav.cz, www.morastav.cz; Truhlářství Čermák, Záboří 14, 539 44 Proseč u Skuče, tel./fax: 469 321 130; Zámečnictví Černý, Na Kolejním statku 349/4, Praha 4-Michle tel./fax: 261 214 684 Eurookna: Hogga Praha, Žalanského 36, 163 00 Praha 6 e-mail: hoggapraha@seznam.cz
text: Ondřej Vaněček foto: Filip Šlapal |
Kuchyň perfekcionisty
|
|
Na kuchyň, která se nachází v nově vytvořeném půdním bytě v jednom starobylém domě v centru Prahy, byla určena nika v délce 210 cm a cca 5 metrů čtverečních prostoru před ní. Majitel se nenechal ovlivnit historizujícím okolím a žádal kuchyň technického vzhledu, protože mu tento styl nejvíc vyhovuje. Po dohodě s architektem byl vybrán model Lucrezia od italského výrobce Cesar. Sestava je provedená v matném poly-uretanovém laku odstínu grafit, k němuž se velmi dobře hodí nerezové a skleněné doplňky podtrhující funkcionalistické řešení. Proto k ní i výrobce doporučuje pracovní desku z kovu.
Kartáčovaný nerezový plech o síle 1,5 mm kryje také boční stěny niky i boky odděleného modulu s rozměrnými zásuvkami na straně k lince a s policemi na vystavení zajímavých předmětů směrem do obytného prostoru. Tyto prvky ale výrobce kuchyně nedodává, bylo třeba je vyrobit zdejší firmou a na místě instalovat. To představovalo technický problém, protože tak malé zakázky se velká firma neujme a menší výrobce zase nemá potřebné zařízení. Navíc bylo třeba neustále sledovat vysokou kvalitu provedení. Pečlivé plánování i realizaci vyžadoval také efektní obklad stěny mezi dolními a horními skříňkami. Je to mozaika z nerezových kostiček velkých 2 x 2 cm, které se musely (vzhledem k jejich velikosti) ručně rozřezávat při obkládání zásuvek a vypínačů. Právě tento obklad však podtrhuje eleganci, kterou si majitel přál. Zmínku zaslouží i přesná montáž všech prvků, bez níž by celek v této kvalitě nevznikl. Logicky byla na podlahu vybrána rovněž tmavá dlažba většího formátu. Všechny elektrospotřebiče (myčka nádobí, varná deska, pečicí trouba a odsavač) jsou značky Siemens, kterou majitel preferuje.
Celý interiér řešil architekt Libor Sladký z ateliéru S.H.S Architekti, návrh kuchyně, jejího vybavení a celou realizaci dodal David Kratochvíl, specialista na projektovani kuchyňských interiérů. Všechny úpravy se děly v době, kdy zákazník pobýval mimo republiku, a po návratu ho čekalo příjemné překvapení. Sestava včetně elektrospotřebičů a nerezových komponentů přišla na 330 500 Kč, z toho nerezové komponenty stály 109 000 Kč.
Jak charakterizuje kuchyň technického vzhledu David Kratochvíl: – geometrické tvary bez ozdob, čisté linie – bílý nebo tmavý matný lak – doplňky z kovu – čiré, matné i pískované sklo bez vzoru – jednoduché, spíše masivní úchyty
Kontakty: DAVID KRATOCHVÍL (projektování a realizace kuchyňských interiérů), Hurbanova 1277/10, Praha 4, tel.: 777 228 507; DORINT (kovová mozaika Metallisimo), tř. 1. máje 97, Liberec, tel.: 485 228 483; 485 228 368; INEXKOV (výroba nerezových dílů), Voctářova 18, Praha 8, tel./fax: 266 007 250, 777 283 100; MIROSLAV MLÝNEK (montáže), Kralovická 57, Praha 10, tel.: 603 807 887; S.H.S ARCHITEKTI, Donská 19, Praha 10, tel.: 271 740 107, fax: 271 742 484
text: Jana Janďourková foto: archiv |
Koupelna po internetu
|
|
Italský designér Antonio Citterio, známý u nás především jako autor nejrůznějších interiérových produktů, navrhuje často celé domy. A není divu, vystudoval totiž architekturu na milánské polytechnice. Prostorové koncepty jsou jeho oblíbené téma a rád se takových úkolů ujímá.
Na letošním mezinárodním veletrhu sanitární keramiky ve Frankfurtu nad Mohanem prezentovala firma HANSGROHE dvě koupelny, pro které Citterio vytvaroval sanitární předměty a navrhl i řešení celého prostoru. Ze snímků je patrné, že jejich velkorysé pojetí najde uplatnění pouze u omezeného počtu zákazníků. Citterio si je toho vědom, ale podřídil své nadání právě takové objednávce. Osobně své návrhy na výstavě komentoval a zdůrazňoval, že ačkoli by tento prostor měl vždy nést pečeť individuality, je možné vytvořit svým způsobem unifikované vzory.
Sám se rozhodl, že během několika let navrhne se svými spolupracovníky několik desítek řešení pro renovaci koupelny včetně všech detailů vybavení. Jeho studio je umístí na internet, odkud si bude moci kdokoli stáhnout návrhy v poměru 1 : 1. Italští zákazníci budou mít výhodu, protože každý návrh bude obsahovat i adresář firem, které uvedené předměty dodávají. Ale možná, že ani čeští zájemci nepřijdou zkrátka, protože nabídka italských firem na našem trhu je stále bohatší.
Kontakty: HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, fax: 547 212 521,
text: Jana Janďourová foto: archiv |
Pozemek dělá dům
|
|
Za druhou významnou podmínku uspokojivého výsledku považuje architekt Petr Šulc soulad záměrů architekta s cítěním zákazníka. Nemusí panovat od počátku spolupráce, a obvykle tomu tak není, ale měl by se vytvořit během postupného plánování stavby, kdy oba partneři pozorně naslouchají přáním a argumentům druhé strany a z plodných diskusí se rodí jednotný pohled na řešení. Architekt si sice většinou nemůže dovolit odmítnout zákazníka, jehož představy zcela odporují autorskému naturelu, ale měl by se ubránit hrubým prohřeškům proti estetickým pravidlům svého oboru. Architekt Petr Šulc jistě není jediný, kdo v případě totálního nesouladu představ klienta a svého odborného pohledu raději vůbec takový úkol nepřevezme. To ale naštěstí nebyl případ zakázky, s jejímž výsledkem vás seznamujeme. Investor přišel do architektonického ateliéru s představou, která byla zcela konvenční, ale naštěstí dal architektovi prostor pro jeho vizi a už po prvních náčrtech ji přijal za svou. Například si přál na domě omítku, když mu však architekt navrhl pro exteriér režné zdivo a zkombinoval ho s masivním dřevem, uvěřil, že i moderní dům může být útulný. Architekt Šulc používá na stavbách režné zdivo velmi rád. Líbí se mu kresba, kterou vytváří cihla a spára, a oceňuje jeho vzdorování času a elegantní stárnutí. Řada pražských vil a domů z první republiky byla takto navržena našimi předními architekty a dnes tyto objekty jeví jen mírné opotřebování. Architekt Šulc pracuje také s oblibou se sklem a kovem, což jsou materiály navozující pocity chladu a čistoty. Tyto vlastnosti, které investora zpočátku nijak nenadchly, však nakonec ocenil, protože architekt je vhodně kompenzoval teplými odstíny dřeva na podlahách i na nábytku. Na některých místech ale hraje sklo klíčovou roli ve vizuálním působení. Například je použito v roli zábradlí na dlouhém kovovém chodníčku, který vede ke vchodu. Ve stejné funkci ho architekt navrhl i v interiéru. Odlehčuje fasádu velkými okny, která si přál majitel pro pohledy do blízkého lesa.
Mohlo by se zdát, že tyto materiály jsou zranitelnější než beton. To je však opravdu jen zdání. Exteriérové sklo má sílu 12 mm a je tvrzené. Železo by samozřejmě rychle zkorodovalo, ale hliníku a nerezu, které architekt v objektu použil, toto nebezpečí nehrozí. Dům byl na přání investora navržen tak, aby po hodně dlouhou dobu nevyžadoval větší opravy, a pokud by na nějakou opravu či změnu došlo, aby se dala snadno řešit. Velmi dobře se vypořádává také s extrémními podmínkami, kterými nás v posledních letech zkouší příroda. Velké změny teplot, silné deště a větry, to všechno rychle narušuje klasické fasády a neprospívá to ani betonovým prvkům. Režné zdivo, sklo a hliník však odolávají velmi dobře. Tento rodinný dům je v pořadí už třicátý, který ing. arch. Petr Šulc navrhl. Vedle toho má na kontě i řadu objektů průmyslového, obchodního a administrativního charakteru. Z těch si velmi cení zejména administrativního a skladovacího objektu pro firmu Koska CZ v Unhošti. Mezi rodinnými domy favorita nemá. Jeho vztahy s klienty většinou přerostly z ryze obchodní úrovně do přátelství a pro přátele se každý snaží vydat z nejlepšího. Je to patrné na jeho přístupu ke každé zakázce a promítá se to i do podoby realizovaných domů. V tomto případě se navíc setkal i s osvíceným přístupem u kompetentních pracovníků na místním úřadě. „Měl jsem to štěstí, že jsem zažil vyučování architektuře od prof. Miroslava Šika, syna známého národohospodáře. V době přerodu naší společnosti, kdy kolegové v jiných ateliérech navrhovali domy pro milionáře, filmové hvězdy a nekonvenční hudebníky, jsme pod jeho vedením řešili polyfunkční dům pro drogově závislé mladé lidi nebo vytvářeli ze starých nepoužívaných vagonů stacionář pro bezdomovce. Bylo to skvělé školení pro život, odnesl jsem si z něj realistický pohled na architekturu všedního dne a získal jsem i nutnou dávku pokory před každým úkolem.“
Kontakty: ARTEFAKT RŮŽIČKA (dodavatel skleněných prvků), Dvorská 951, Kladno 1, tel./fax: 312 644 843; DVOŘÁK KAREL (stavební firma), Vožická 2604, Tábor, tel.: 381 282 681, fax: 381 282 682; PROJEKTIS (Ing. arch. Petr Šulc),T. G .M. 108, Kladno, tel.: 602 303 067
text: Bea Fleissigová foto: Pavel Vítek |
Dům otevřený ke hvězdám
|
|
Půdorys ve tvaru písmene „T“, klasická sedlová střecha s podélnými vikýři, velkoplošná prosklení a barevný exteriér jsou hlavními rozpoznávacími znameními rodinného domu, který si na okraji Prachatic postavil majitel a architekt v jedné osobě Jakub Nepustil. „Chtěl jsem postavit domek podle svých představ o bydlení. Prostory zahrady a domu jsem zároveň hodlal spojit co nejtěsnější vazbou,“ charakterizuje autor své hlavní cíle. Ty se mu podařilo bezezbytku naplnit. Překvapivě nízké náklady (cca 3 mil. Kč) nejsou dílem náhody, ale promyšleného architektonického i stavebního řešení. „Například veškerou zeminu vykopanou při hloubení základů jsme použili na terénní úpravy na pozemku. Řídili jsme se principem, aby se ze staveniště nic neodváželo,“ říká Jakub Nepustil. Dům přitom situoval na severní část pozemku tak, aby maximálně využil prosluněnou část zahrady.
Netradiční plot Již při pohledu z ulice zaujme každého návštěvníka dům nepřehlédnutelným barevným rytmizováním fasády. Okrový a hnědočervený odstín zdůrazňují „individualitu“ objektu, která je podpořena rovněž netradičním oplocením. Jeho základem jsou betonové bloky, které architekt předsadil před okenní vstupy. Jednotlivé monolity pak spojují ocelová pozinkovaná lanka. Hned jak se ze zádveří dostanete do schodišťové haly, pochopíte, co dodává vzdušnému interiéru jeho osobité kouzlo: výrazný podíl dřevěných prvků. „Inklinuji k přírodním materiálům,“ přiznává architekt.
Propojení se zahradou Čtyři schodišťové stupně s kovovými nášlapy přivedou hosta z haly do hlavního obytného prostoru. Vyniká zde kuchyň se stropem z monolitického betonu, v němž je zachována kresba dřevěného bednění. Jídelna je potom od vlastního obývacího pokoje oddělena krbem s komínem z režného vyspárovaného zdiva. „Použil jsem staré použité cihly, aby vše v domě nebylo pouze nové,“ dodává Jakub Nepustil. Obývací pokoj se přitom díky francouzským dveřím zvětšuje o prostor zahrady. Obyvatelé i návštěvníci si mohou dopřát klidné posezení na prosluněné jižní terase. Vlastní vstup na zahradu mají rovněž dva dětské pokoje.
Bohaté prosklení přízemí přispívá k pocitu propojení s okolním prostředím. „V zimě je při sezení u krbu příjemné sledovat, jak dřevěná podlaha pokoje přechází přes skleněnou stěnu do sněhu,“ říká autor.
Slunce jako přírodní „budík“ Prostor v přízemí je velkou galerií otevřen do patra, nebo – chcete-li – do obytného podkroví. Návštěvník se do něj dostane po dřevěném schodišti, které kotví v betonovém monolitickém bloku. Celek odlehčuje ocelové zábradlí s dřevěným madlem. Podélný střešní vikýř slouží ložnici s lodžií jako zdroj ranního světla. „Když v létě vychází slunce, svítí mi do očí a budí mě. Samozřejmě to byl záměr,“ usmívá se architekt. Výrazným prvkem je dále částečně prosklená střecha nad obývacím pokojem. „Chtěl jsem vidět na Měsíc a hvězdy, což je krásné,“ podotýká autor. Prostor podkroví rytmizují výrazné kleštiny. Nejednalo se však o nějaký samoúčelný záměr, chladně vypočítaný na efekt. „Je to výsledek použitého konstrukčního systému. Mám za to, že architektura a konstrukce by měly kráčet v těsné symbióze,“ dodává Jakub Nepustil.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 973 m3 Zastavěná plocha: 162,11 m2 Obytná plocha: 181,85 m2 Náklady: cca 3 mil. Kč
Kontakty: Stavitelství Stejkoza, Záblatí 13, 384 33 tel.: 602 125 849 Truhlářství Karel Bauer, Staré Prachatice 27, 383 01 tel.: 602 370 947 e-mail: karelbauer@seznam.cz Truhlářství LUNA, Zdenice, 383 01 p. Prachatice tel.: 388 315 255 Malířské práce: Jan Kouba tel.: 606 160 215 Osvětlení: Artemide Sázavská 32, Praha 2 tel.: 222 521 345
text: Filip Hubička foto: Robert Virt |
Živý památník doktora Fuchse
|
|
V Německu žil v 16. století také Leonard Fuchs. Narodil se roku 1501 a zemřel v 65 letech jako známý botanik a profesor medicíny. Na jeho počest byla v roce 1703 – tedy právě před 300 lety v díle Nova plantarum Americanum genera sepsaném františkánským duchovním Charlesem Plumierem – pojmenována zvláštní, v Evropě tehdy neznámá rostlina. Fuchsia. Charles Plumier ji sám nalezl v dalekém Peru v Jižní Americe roku 1696.
Přesto trvalo dalších skoro sto let, než se živá fuchsie dostala do Evropy z neméně daleké země, Chile. Byla to ovšem ještě první vlaštovka, a tak si na masivnější rozšíření této podivně kvetoucí rostliny Evropa ještě chvíli počkala. Došlo k němu až po roce 1820. V té době už věda znala asi 26 přírodních druhů. Poznání od té doby ovšem pokročilo a tak současná botanika už zná asi 100 druhů, pocházejících ze Střední a Jižní Ameriky, kde rostou v lesích, zvláště horských, až do nadmořské výšky kolem 3 000 metrů. Převážně, protože čtyři další druhy rostou na Novém Zélandu a další, jediný, na Tahiti.
Slavná Márinka Zvláštní stavba květů a jejich neobyčejná variabilita ovšem vedly k tomu, že se z někdejší plané rostliny stal předmět obdivu, sbírání, šlechtění a všemožného pěstování snad po celém světě. Dnešní počet zahradních odrůd, kultivarů, se počítá na tisíce. Pěstování fuchsií se věnují specializované firmy a společnosti amatérských pěstitelů jsou ustaveny ve všech světadílech – s výjimkou Antarktidy. U nás proslul jejich pěstováním Jan Nepomuk Tvrdý (1806–1883). Nejproslulejší českou odrůdou, známou po celém světě, je převisle rostoucí kultivar nazvaný Márinka. Vypěstoval ji herálecký lékař dr. Štika, ale rok vzniku není znám. V bohatosti kvetení Márinku ještě žádný převislý kultivar nepřekonal.
Jména, na která se nezapomíná V druhé polovině 20. století shromáždil rozsáhlou kolekci fuchsií ing. Karel Hieke v Průho-nicích, ale po skončení výzkumného úkolu a vydání příslušné publikace se sbírka rozpadla. Vynikajícím amatérským pěstitelem byl páter Jiří Mráz, děkan v Bělčicích u Blatné. Jeho sbírka čítala 3 500 exemplářů – a skončila podobně jako ta průhonická, jen důvod byl jiný: zákeřná choroba a pak smrt otce Mráze. Jím vypěstované fuchsie ale zdobí nejeden český a moravský zámek. Fuchsie jsou stálezelené, případně opadavé polokeře, keře nebo stromky se vstřícnými, někdy střídavými listy, výjimečně vyrůstajícími i v přeslenech. Výjimečná je také stavba květu: květy mívají různě dlouhou trubku a nápadný korunovitě zbarvený (většinou červený) kalich. Samotná koruna bývá většinou bílá, ale často i růžová, červená, fialová. Někdy jsou korunní lístky pomnoženy a květy jsou pak plné. Jedna z novozélandských nízkých plazivých fuchsií ale kvete žlutě. Ve tvaru kalicha i koruny, v jejich zbarvení a velikosti je tolik proměnlivosti, že snad žádná sbírka na světě nebude nikdy úplná. Proto jim tolik lidí propadlo, třebaže módní vlny, s nimiž jejich obliba stoupá a klesá, jsou jako ty mořské.
Co mají rády Přitom to jsou rostliny odolné, vděčné, vyhovuje jim téměř každý byt – třebaže ten zděný je lepší než suchý, panelový. Ideální je stará kamenná venkovská fara. Nesnášejí přímé slunce, ale rozptýleného světla potřebují dost. V létě se jim moc líbí na balkoně, ale ještě víc v polostinném zahradním koutku. Jsou to rostliny dost žíznivé: nesmějí nikdy vyschnout (dokonce ani v zimě při přezimování), jinak by okamžitě shodily listy. Pokud ale k tomu dojde, včas se po zálivce otřepou a obrostou. Úžasně se množí vegetativně, řízkováním: stačí vrcholové řízky, asi 15 až 20centimetrové úseky stonku, vložit do sklenice s vodou. Zakoření (při teplotě kolem 20 °C) do 14 dnů. Rostou značně bujně, a proto je vhodné je včas zaštipovat. Tím jednak zkošatí – a jednak vám poskytnou další množitelský materiál. Zahradníci rozlišují nejen řadu skupin podle tvaru květu, ale dělí fuchsie i podle vzrůstu na vzpřímené nebo převislé – a podle způsobu pěstování na nízké, keříčkovité a stromkovité, vypěstované na vysokém kmínku.
Mezi stovkami odrůd a desítkami druhů jsou i některé, které snášejí naše zimy: otec Mráz jich měl před bělčickou farou několik, dozrávaly na nich jedlé plody a dodávaly staré barokní faře nostalgický ráz dávných klidných časů, doby, kdy františkán Plumier cestoval po Jižní Americe a byl okouzlen prvními spatřenými planými druhy. To okouzlení je nakažlivé – a varuju vás před ním. Fuchsií nebudete mít nikdy dost.
Slavný německý botanik a profesor medicíny Leonard Fuchs, žijící v 16. století, si jistě nepomyslel, že právě po něm bude o 150 let později pojmenována rostlina, jejíž krása nás okouzluje i v 21. století.
Kontakt: STARKL–ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981–82, fax: 327 314 787
text: Václav Větvička (autor je ředitel Botanické zahrady UK Praha) foto: Zdeněk Prchlík, Petr Prokop, Rudolf Šubík a archiv |
