|
|
Holandská tvůrkyně Saskia Fokkema navrhla nedávno pro pražské Dejvice známý obytný komplex Charlese de Gaulla. Žačka významného francouzského architekta Jeana Nouvela však během svého pobytu v České republice připravila pro osvíceného investora také projekt rodinného bydlení. Jejich společný názor na to, jakou má mít dům podobu, dispozice a jaké materiály jsou nejvhodnější, vyústil do podoby, kterou nyní máte možnost posoudit.
Úsporný interiér Na vyvýšené parcele o rozloze 4 000 m2 s půvabnými scenériemi na všechny světové strany se rozhodl investor postavit dům co nejvíce otevřený do krajiny. Rozlehlá louka je obklopená jen lesem, na dohled tedy neobjevíte žádnou stavbu připomínající maurské sídlo či tyrolský penzion. To byl také nejcennější předpoklad pro splnění daného záměru: postavit moderní venkovské stavení zarámované jen přírodou. Nenápadná modřínová fasáda působí velmi klidně, ale vnitřek je naopak dynamický. V hlavní roli zde účinkuje světlo. K nezvyklému prosvětlení objektu slouží především vysunutá střecha nad střední částí domu, pod níž architektka situovala okna. První nadzemní podlaží je prakticky bez dveří, ukončené z každé strany skleněným vchodem na terasu. Vzniklé průhledy jsou nejzajímavějším dispozičním prvkem stavby. Tento výrazný světelný zdroj doplňují velmi účinně sdružená okna ve společenské části objektu, které dominuje obývací pokoj s jídelnou a kuchyní. Průhledy určují charakter bydlení a účinně plní svoji přirozenou funkci – pouštějí do domu světlo, vzduch a krajinu. Nejsou na nich záclonky, na podlaze není žádný koberec a zdi nejsou obestavěny žádnými skříněmi. Úsporně zařízený interiér představoval jedinou možnost, jak jej sladit s architektonickým ztvárněním této stavby.
Kapitánský můstek Poněkud zavádějící je pohled na objekt od západní terasy. Z této strany totiž dům vypadá mnohem menší, než ve skutečnosti je. Teprve při vstupu do haly se schodištěm nás překvapí vzdušnost prostoru, v němž se ocitáme. Je to i tím, že všechny věci mají své místo ve vestavěných skříních. Vysoká, horními okny prosvětlená chodba s technicky pojatým schodištěm tvoří zároveň předěl mezi soukromou a společenskou zónou. Na jedné straně se nachází ložnice s terasou, na druhé pak rozlehlý obývací pokoj s kuchyní, jídelnou a krbem. Na tento prostor navazuje další terasa, kde je i vnější krb. Ten poskytuje příjemné zpestření přátelských posezení včetně letního grilování. Nízká pracovna a pokoj pro hosty v druhém nadzemním podlaží disponují působivým panoramatickým výhledem do krajiny. Když se díváte od psacího stolu, máte neodbytný pocit, jako byste stáli na kapitánském můstku říčního parníku. Jste ale pevně zakotveni na zemi. Garáž se pohodlně vešla do základů uprostřed stavby, a protože v domě se topí pouze elektřinou, zbylo místo i na malé technické zázemí. Moderní rytmus dává vnitřnímu prostoru i rozdílná výška jednotlivých místností. Umožňuje to železobetonová konstrukce na ocelových sloupech, zvenku dobře utajená v modřínovém obkladu.
Na větrné hůrce Kvalita izolací stěn, oken, podlah i střechy byla jednou z nejsledovanějších položek stavebního dozoru. V takovém domě na rozlehlé louce fouká přece jen o něco víc než například v městské zástavbě. Pro zkušeného investora, kterým majitel tohoto objektu bezesporu je, to nebyl problém. Málokdo má takový přehled jako on, navíc podpořený zkušenostmi autorky projektu ze západní Evropy. Proto tu vidíme například dřevo ve zcela jiné podobě než ve většině našich interiérů. Podlahy pokrývají v celém domě masivní parkety z exotických brazilských dřevin – tmavé jsou z macaranduby a světlé z garapy. S nimi kontrastuje světlý jasan na obložení stropu. Nezakryté ocelové sloupy protínají dřevěný interiér a to dává prostoru podobu neokázalé elegance. Osvětlení je většinou zabudováno v podhledu, a pokud ne, pak se tu objevuje ve výrazně industriální podobě. Výsledek je bezesporu efektní a velmi pravděpodobně bude odolávat také všem budoucím novým trendům. Investory a zároveň obyvateli tohoto domu jsou Pavel Satorie a jeho žena – šarmantní herečka Jana Švandová.
Architektka: Saskia Fokkema (1960) vystudovala v roce 1988 architekturu na Technické univerzitě v Delftu. Poté spolupracovala s haagským ateliérem PRO, s nímž se v Amsterodamu podílela například na projektu přestavby vojenských kasáren na obytný komplex. S delftskou kanceláří Mecanoo navrhla šest vil v Maastrichtu. Samostatně pak zrekonstruovala několik rodinných domů v Rotterdamu, Leydenu a Delftu. V posledně jmenovaném městě rovněž přestavěla budovu základní školy. Spolupracovala s francouzským architektem Jeanem Nouvelem, s nímž se v současné době podílí na projektu výstavby obytného a kancelářského centra v Lisabonu. Od roku 1997 žije převážně v Praze, kde založila studio sf design. Mezi jejími realizacemi vyniká projekt bytového areálu v ulici Charlese de Gaulla v Praze 6-Dejvicích a rekonstrukce barokní vily na Malé Straně.
Kontakty: Saskia Fokkema Česká republika: sf design, s. r. o., U Plátenice 11, 150 00 Praha 5 Francie: 16 avenue Bugeaud, 75 116 Paris, e-mail: saskiafokkema@noos.fr realizace: developerská společnost COMMCO ing. Pavel Satorie Vítězné náměstí 1, 160 00 Praha 6 tel.: 224 319 886, fax: 224 323 121 e-mail: office@commco.cz, www.commco.cz
text: Ljuba Mesteková foto: Iveta Kopicová |
Blog
Polyfunkční pohovky
|
|
Zvolit si tu správnou pohovku ovšem vůbec není snadný úkol. Samozřejmě nejdříve zvažujeme velikost – vybírat můžeme od těch nej-menších, dvojmístných, trojmístných, až po pohovky obřích rozměrů, zabírajících v interiéru i několik metrů čtverečních. Na to ovšem potřebujeme hodně prostoru. Do bytů menších volíme většinou pohovku dvojmístnou, nejlépe rozkládací, tak aby na ní mohla případně přespat návštěva. Mnozí z nás si také vybírají podle barvy, aby pohovka ladila s celkovým interiérem. Slovo pohovka je samozřejmě odvozeno od slovesa hověti si. A abychom si pohověli maximálně, designéři vymýšlejí nejrůznější vylepšení. Proto se objevují pohovky originálních tvarů, které mají „něco navíc“ a jistě uspokojí i ty největší lenochy. Pro pohodlné sezení se vyrábějí pohovky s nastavitelnými zády a sklopnými nebo nastavitelnými opěrkami a područkami. Nebo naopak pohovky s výsuvnou podnožkou pro natažení nohou.
Hra na schovávanou Vtipně a nápaditě si designéři pohrávají s úložným prostorem v pohovkách. Různě poschovávané kapsičky mohou sloužit pro odkládání novin, časopisů i dalších osobních věcí. Také opěrky mohou být duté a sloužit třeba k úschově plédu. Některé pohovky mají v útrobách dokonce skrytý bar na elektrický pohon, zásuvky na skleničky nebo rádio.
Odkládací plochy Funkčnost zvyšují dřevěné, kovové či plastové poličky, zakomponované v postranicích, záhlaví nebo v zadní části pohovky. Čtenářům dobře poslouží jako příruční knihovničky, navíc na záhlavní části mají některé chytré pohovky nainstalovanou lampičku, takže samotná pohovka je vlastně hotovým čtenářským koutkem. Praktické jsou i posuvné odkládací stolky, svým tvarem a materiálem zajímavě kontrastující s pohovkou.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823, fax: 296 325 017; Jungmannova 30/748, Praha 1, tel./fax: 224 947 620, 224 947 622; DAK INTERIÉRY, Bayerova 6, Brno, tel./fax: 549 216 051; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 125, fax: 543 107 126; Hanychovská 33, Liberec, tel.: 485 150 024, fax: 485 150 076; Jeremiášova 947, Praha 5, tel.: 296 376 233, fax: 296 376 200; KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941-42, fax: 224 819 940; Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; NÁBYTEK ŘÍHA/KANCELÁŘSKÝ NÁBYTEK, INTERIÉYR, Sokolovská 224, Praha 9-Balabenka, tel.: 266 310 418, 284 824 027, mobil: 602 690 970; NAUTILUS, bytové doplňky, Vinohradská 190/2405, Praha 3, tel./fax: 234 095 234, fax: 234 095 225
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Teplo domova tradice i nové trendy
|
|
Způsoby a možnosti vytápění zaznamenaly a zaznamenávají takřka hvězdný rozmach. Objevují se stále nové a dokonalejší novinky. Vesměs směřují k větší efektivitě, komfortu, úspornosti, svůj vliv mají i sílící ekologické přístupy. Rádi bychom vás seznámili s ukázkami nových trendů, které skýtají donedávna těžko dostupné možnosti. Nejprve ale dovolte pár slov o jednom tradičním segmentu vytápění – kamnech a krbech. Není třeba připomínat, že i tato oblast představuje množství odlišných typů z hlediska samotné konstrukce, funkčních vlastností, používaného paliva… Můžete pořídit kamna nová, použitá, zrestaurovaná, klasická či moderní.
Také není zanedbatelné, že přítomnost kamen v každé domácnosti, ať již funkčních nebo coby dekorace, sama o sobě vytváří pocit tepla domova. Pokud je porovnáme s ústředním topením, patří jim i kus zašlé romantiky. Ovšem nejen proto si zaslouží, abychom jim věnovali patřičnou pozornost.
Zachovalé kouzlo kachlí Kachlová kamna si získala pro svůj osobitý způsob vytápění v domácnostech nezastupitelné místo. V historii sehrávala významnou roli téměř v každé chalupě. Kachlové sporáky sloužily jak k vytápění, tak ke každodenní přípravě jídla pro celou rodinu. Také proto jsou stále vyhledávaným zdrojem tepla zejména v rekreačních objektech. U kachlových kamen nedochází k přepalování prachu, a tudíž jsou vhodná i pro alergiky. Specifické kouzlo pak mají kachlové krby, které spojují estetiku kachlových kamen s romantikou krbu. Široká paleta používaného kachloví, která je nyní na trhu, zahrnuje rozmanitou škálu tvarů, barev a velikostí.
Obnovená sláva Legendární „káborky“ zažívaly svoji slávu zejména v padesátých a částečně i v šedesátých letech minulého století. Dodnes jsou k vidění v rodinných domcích i chalupách. Tato kamna byla určena zejména k vytápění místností s tím, že na jedné varné plotýnce šlo připravovat pokrmy.
V kamnech Kabourek je možné spalovat nejenom dřevo, ale i uhlí. Díky jednoduché konstrukci a lehkému vyšamotování patřila tato kamínka mezi hodně výhřevná. Dnes se distribucí tehdejších „káborek“ a jejich replik zabývá mimo jiné společnost ABX z Rumburku.
Úspěšná tradice Topidlo řady 109 jsou stáložárná kamna na dřevo, uhlí a brikety, která šetří čas a peníze. Úspora paliva je až 50% v porovnání s normálními kamny. Doba odhořívání paliva je 2–3krát delší. Kamna Wamsler jsou totiž vyrobena z litiny a oceli a jsou silně vyšamotovaná. Všechny díly jsou sestaveny stavebnicově na sucho bez použití výmazové hmoty. V praxi to potom znamená, že jednotlivé díly jsou lehce vyměnitelné. Firma Wamsler vyrábí kamna od roku 1875 a jeden z našich výhradních dealerů pro ČR Michal Luhan ze Sušice garantuje dostupnost náhradních dílů i po dobu 10 let po případném ukončení výroby.
Americká kamna V posledních zhruba deseti letech jsou u nás americká kamna a jejich repliky velmi vyhledávaná topidla. Ve své době znamenala převrat v oblasti vytápění. Byla totiž konstruována tak, aby umožňovala vytápění celého bytu z jedné místnosti po celou topnou sezonu bez vyhasnutí ohně. Výhřevnost se pohybovala od 100 do 800 m3 a systém regulace tepla komínovou, protitahovou a vzduchovou záklopkou umožňoval jednoduchou a velmi citlivou regulaci tepla.
V amerických kamnech se topilo koksem nebo antracitem, což zaručovalo vysokou výhřevnost a dokonalé spálení paliva.
Kanadská krbová kamna Jedná se o zcela nový progresivní systém vytápění s velkým výkonem a vysokou účinností – až 92 %. Kanadská krbová kamna jsou tepelná zařízení volně stojící v obytné místnosti, nebo krbové vložky určené k obestavění klasickým krbem ve velké škále typů. Zákazník si může vybírat nejen podle požadovaného výkonu od 16 kW až do 26 kW, ale zvolit si může i krásný bytový solitér v různých barvách a designových provedeních. Do moderních interiérů jsou nabízena smaltovaná kamna s vysokým leskem v šesti barvách v kombinaci se zlacením 24karátovým zlatem. Při spalování dřeva v klasických kamnech nebo krbech jen stěží dosáhnete tak vysoké účinnosti, protože topíte při nízkých teplotách a hořlavé plyny vám doslova „vyletí komínem“ bez užitku a navíc ještě znečistí ovzduší. Ale právě patentovaný systém kanadských kamen vede tyto plyny do druhé komory, kde dochází k jejich dokonalému spálení při teplotách až čtyřnásobně vyšších než běžně dosahovaných. Při tomto sekundárním spalování získáme nejen mnohonásobně vyšší účinnost, ale i snížení hladiny emisí na pouhé 3,4 g za hodinu. V neposlední řadě příjemně překvapí dokonalost spalování dřeva. Zcela totiž postačí přikládat jednou za 6 až 8 hodin a při každodenním vytápění celého domu lze popel vynášet jen jednou za 10 až 14 dnů.
Dvoukomorové spalování Do nedávné doby systém dvoukomorového spalování na našem trhu vůbec nebyl a právě kanadský systém je zárukou deklarované účinnosti. Jak krbová kamna, tak krbové vložky se vyznačují dvoukomorovým spalovacím systémem, tedy dvěma spalovacími komorami – spodní primární a horní sekundární. To dovoluje dosáhnout maximální účinnosti hoření, jelikož dřevo hoří nejenom ve spodní komoře, ale kouř, bohatý na těkavé uhlovodíky, hoří rovněž v horní komoře, přes kterou musí procházet.
Popularita krbů Z historického hlediska jsou právě krby topidlem, které se začalo před stovkami let nejvíce prosazovat u nejvyšších vrstev. Dnes jsou oblíbenou součástí obývacích pokojů a hal ve většině moderních rodinných domů.
Individuální přístup Zásadou osvědčených firem, které se zabývají krby a krbovými kamny, je důsledné dodržování individuálního přístupu ke každému zákazníkovi. Například obezdívky krbových vložek jsou v takovém případě realizovány podle zákazníkových projektů a typové vzory jsou využívány pouze okrajově. Vzhled a rozměr krbu si tak určuje zákazník sám, stejně jako výběr materiálu, kde jsou zastoupeny mramor, žula, pískovec, keramika i dřevo. Při rozhodování mohou pomoci konzultace a poradenství v prodejnách nebo přímo na místě stavby.
Od vložek po prosklení Například firma Luhan má na základě dlouholetých zkušeností s různými dodavateli a výrobci krbových vložek v současné nabídce teplovzdušné krbové vložky převážně v dvouplášťovém provedení, s litinovým, ocelovým nebo šamotovým ohništěm. Optimální spalovací komora vložek potom zaručuje vysokou účinnost v rozmezí 65–68 %. Vysoký výkon při minimální spotřebě paliva se pohybuje podle typu vložky v rozpětí 8 až 26 kW. U některých vložek lze popelník vybírat i v průběhu topení, což oceníte zejména při nepřetržitém provozu. Volit lze i výsuvná dvířka, případně sekundární spalování na zadní části topeniště. Krbové vložky mají výborný tah a jsou nenáročné na parametry komína.
Pro náročné zákazníky je možné upravit krb na míru, případně odlít logo či erb na pohledovou vnitřní část topeniště se zárukou provedení výhradně jednoho kusu. Dostatečný výběr je i mezi prosklením, které zákazník může volit rovné, panoramatické nebo obloukové. Krby a krbová kamna dnes představují progresivní systém vytápění s velkým výkonem a vysokou účinností. Ta dosahuje hodnot až 92 %. Dřevem se vytopí, na rozdíl od uhlí či plynu, při vhodném rozvodu vzduchu i celý dům až do 180 m2 podlahové plochy.
Na okrasu, nebo i k vytápění? Na okrasu se většinou staví otevřené krby, zatímco pro vytápění se používají krby s krbovou vložkou, která má větší účinnost a stačí jí komín s menším průměrem.
Podle čeho zvolit výkon vložky? Výkon vložky je nutno volit podle velikosti místnosti s krbem a místností, které chcete vytápět. To platí zvláště v případě teplovzdušného vytápění. Také je nutno hledět na průměr komína, který by měl být stejný nebo o něco větší, než je odkouření na zamýšlené vložce. V případě teplovodního vytápění je tento problém složitější a je nutno zohlednit jak výkon kotle, tak výkon teplovodního systému.
Dnes je již na trhu velké množství dvouplášťových i jednoplášťových vložek. Další možností je teplovodní vložka. Moderní krbové vložky lze připojit do stávajícího teplovodního a teplovzdušného systému.
Rozdíl mezi otevřeným krbem a vložkou – Výhody Otevřeného krbu – Přímý pohled na oheň a vůně dřeva Krbové vložky – Možnost pohledu na oheň je rovněž maximální, vložky s vysouváním dvířek nahoru lze používat jako otevřené krby, pokud to výrobce povoluje. Snižuje se tím ale výkon i účinnost krbové vložky. Další výhodou je úspora dřeva (až 70 % oproti otevřeným krbům), vyšší účinnost (až 75 % oproti otevřeným krbům), nízká prašnost a kouřivost, možnost vytápět okolní místnosti (teplovzdušně a teplovodně) Otevřeného krbu – nízká účinnost (5–35 %), vyšší spotřeba dřeva, vyšší prašnost, riziko zpětného tahu (zvláště u krbů stavěných svépomocí), vyšší nebezpečí požáru (vypadnutí žhavého uhlíku) a nízká schopnost vytápění okolních místností Krbové vložky – omezenější pohled na oheň (oproti otevřenému krbu)
Rozdíl mezi krbovými vložkami – Výhody Jednoplášťové vložky – Není potřeba ventilátor (při rozvodu do vzdálenosti 5 m od krbového tělesa), větší objem ohřívaného vzduchu, takřka nemožnost přehřátí vložky (při správné obestavbě), většinou nižší pořizovací náklady oproti dvouplášťové vložce. Dvouplášťové vložky – Rychlejší přenos tepla oproti jednoplášťové vložce. Rozdíl mezi otevřeným krbem a vložkou – Nevýhody Jednoplášťové vložky – Možnost přenosu kouře do ostatních místností (teplovzdušným rozvodem při nesprávném přikládání). Dvouplášťové vložky – U většiny je nutný ventilátor, vyšší hlučnost (v případě ventilátoru), riziko přehřátí vložky.
text: Vratislav Horák, Ondřej Vaněček foto: autor a archiv firem |
…a na desce se točí pes
|
|
O rok později promluvil v pracovně T. A. Edisona další přístroj. Ozval se z něj hlas jeho ženy Mary, která přednášela dětskou básničku Mary had a little lamb. Následovaly výkřiky nadšení. Čarovný stroj na uchování zvuku byl na světě.
Dne 6. prosince 1877 podal Edison patentovému úřadu Spojených států přihlášku, k níž přiložil model mluvící skříňky. Později autor více než 1 400 vynálezů ve svých Pamětech napsal, že fonograf se stal jeho nejmilejším vynálezem. Původně však chtěl zdokonalit telegraf, který by podle potřeby sám zapisoval, co kdo mluví nebo hraje, a později to zrovna tak reprodukoval. Objev nebyl náhodný, ale z technického hlediska souvisel s Edisonovou snahou vylepšit a zdokonalit membránu do mluvítek telefonních přístrojů.
Bylo to v době, o které můžeme říct, že byla kolébkou dnešní audiovizuální civilizace. Během jednoho desetiletí se objevil telefon, fonograf a svitkový film (Eastman 1880). Trvalo však ještě řadu měsíců, než chraptivý a roztřesený hlas, recitující verš Mařenka má jehňátko, dostal věrnější podobu. Vynálezce byl paradoxně v té době již téměř hluchý a jenom jásavý aplaus spolupracovníků mu naznačil, že dosáhl cíle. Teprve když Edison nahradil voskový papír na válečku staniolovou fólií od čokolády, zjistil, že chvějící se jehla vyrývá různě hlubokou stopu: „Jestliže touto stopou budu protahovat jehlu, měla by se stejným způsobem rozechvívat membrána – a měla by vydat hlas, který záznam vyvolal.“ Chvění membrány, vyvolané lidským hlasem nebo hudebním zvukem, se přenášelo jehlou na válec opatřený staniolovou vrstvou a opačně zase z tohoto válce do membrány. Váleček se mohl na šroubové ose při pomalém otáčení klikou pod jehlou mluvítka pomaloučku posouvat. Náročnost tohoto citlivého úkonu připomínala natáčení němého filmu. Stačil neopatrný pohyb a z mazurky se stal kvapík.
Konečnou podobu dal strojku Edisonův nejlepší mechanik Johan Kreusl. Zbývalo ještě obdařit mluvící strojek názvem. Vzhledem k tomu, že Edison v prvním plánu nemyslel na zachycení hudby, ale na pořizování diktátů a výuku jazyků, nazval strojek řeckou složeninou fonograf: phónos/zvuk a graphein/písmo.
V prvním desetiletí byl fonograf předváděn jako atrakce na světových výstavách a v učených společnostech. Zcela pochopitelně byl personál ob-sluhující fonograf podezříván z břichomluvectví a dalších podvodů. Teprve když vypršela desetiletá ochranná lhůta Edisonova vynálezu, chopili se problému další vynálezci. K nahrávání a reprodukci se začala používat safírová jehla a k pohonu pérový motorek. V USA i Evropě houfně vznikaly fonografové společnosti i nahrávací studia a roku 1904 už francouzská firma Pathé vyráběla denně kolem tisíce fonografů a padesát tisíc válečků. Na ně také roku 1902 nahrál svůj zlatý hlas legendární tenor Enrico Caruso. Zachovalé válečky, které jsou dnes chloubou předních muzeí, dodnes uchovávají i hlasy L. N. Tolstého, E. Destinnové a význačných osobností z počátku 20. století.
Sláva fonografů začala vyhasínat, když koncem 19. století německý technik Emil Berliner v USA zdokonalil svůj gramofon, který nahrával zvuk „na plocho“ na otáčející se gramofonové desky; nejprve plechové, později z umělé hmoty. Desky byly 1 až 2 milimetry silné a průměr měly 17 až 30 cm; po obou stranách opatřeny jemnými drážkami, v nichž zůstal zaznamenán nesmazatelný zvuk. Největší předností gramofonové desky bylo, že z jednou nahrané voskové a pokovené matrice ji bylo možno třeba desettisíckrát kopírovat. Stále však zůstával akustickotechnický problém, neboť přenášením zvuku docházelo ke chvění, které bylo ještě umocněno při průchodu rezonančním doplňkem přístroje. Plechové trouby i dřevěné skříně byly často z nevhodného materiálu a svoji roli hrálo i opotřebení desky jehlou.
Až do první světové války byly první gramofony v podstatě exkluzivní záležitostí. Po jejím skončení vynálezem elektrického zesilovače (1920) bylo umožněno elektrické nahrávání a reprodukce odpovídající v podstatě hudebnímu originálu. Od počátku dvacátých let 20. století se gramofonová deska stala důležitým hudebním médiem. Nová technika elektroakustického nahrávání (ve světovém měřítku končí fonografické) zrychlila vývoj a ovlivnila růst gramofonového průmyslu i v českých zemích.
První lisovnu desek na našem území založila v Praze roku 1924 německá firma K. Robitschek a vzápětí i anglická společnost, která produkovala legendární značku His Master’s Voice. S ní také byli smluvně zavázáni přední domácí interpreti, kteří zde natočili pozoruhodné desky, jež byly také významnými reprodukčními činy; kompletní nahrávky Slovanských tanců a pochopitelně i Prodanou nevěstu.
Kromě filiálek několika zahraničních firem začala pracovat i česká Esta (1928) a po ní ihned Ultraphon. Zatímco Esta vyráběla hlavně komerční snímky, dramaturgie Ultraphonu se zaměřovala částečně i na hudbu vážnou. Na obou značkách jsou zachyceni prakticky všichni protagonisté české populární hudby: od K. Hašlera, Osvobozeného divadla a Kocourkovských učitelů přes oblíbenou operetu první republiky a trampské písničkáře až po dobové jazzové orchestry. Technická úroveň tehdejší gramofonové produkce odsuzuje ovšem převážnou část desek domácí výroby k významu ponejvíce jen dokumentárnímu. Nadšenému publiku mezi dvěmi válkami ovšem toto omezení nevadilo. Stejně tak výrobcům, kteří se předháněli v atraktivním vnějším vzhledu gramofonů, které se stávaly dominantou salonů.
Významným momentem vývoje bylo zavedení elektrického pohonu gramofonu (1925) a desek z umělé hmoty. Když v roce 1948 v newyorském hotelu Waldorf Astoria proběhla premiéra dlouhohrající nerozbitné desky a začal se o deset let později uplatňovat i stereofonní záznam (1958), bylo stařičkým gramofonům odzvoněno. Jejich štafetu převzal vzápětí magnetofonový pásek, aby ho opět nahradil digitální disk DVD-audio. Zůstaly jenom hromady starých desek s logem firmy His Master’s Voice a slova z nostalgického blues: „Starý pán sedí a poslouchá jazz a zdá se mu, jako by to bylo dnes, starý pán sedí a poslouchá jazz a na desce se točí pes.“
Kontakt: Gramofony – Antonín Kellner, Pštrossova 4, Praha 1, tel.: 603 162 725
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Prodlužte si léto v Bazénu
|
|
Když už si pořídíte bazén, samozřejmě si chcete užít koupání co nejvíce. K tomu přispěje i jeho zastřešení, díky němuž si prodloužíte letní sezonu a obecně jste méně závislí na počasí venku, protože nedochází k únikům tepla. Přitom nikterak nepřicházíte o požitek z plavání pod otevřeným nebem, neboť výrobci se zaměřují na typy střech, které lze složit, a bazén tak odkrýt.
Zastřešení si můžete objednat na bazén jakýchkoli rozměrů a tvarů včetně kruhového. Nabídka bývá velmi flexibilní a vychází z individuálního projektu podle přání zákazníka.
Další výhodou zastřešení je snazší údržba – zatažená střecha chrání vodu před padajícím listím, větvemi a dalšími nečistotami. Dále zejména pro rodiny s malými dětmi není zanedbatelné bezpečnostní hledisko: v případě krytého bazénu nemusíte žít ve věčných obavách, že do něj může dítě kdykoli spadnout.
Záleží na vkusu Jako materiál se pro zastřešení používá polykarbonát. Na výběr jsou přitom dva typy. Jednak komůrkový, který je neprůhledný, takže nemáte možnost se kochat výhledem ven. Na druhé straně má ovšem i svoji výhodu, a to z hlediska údržby. Není na něm totiž vidět špína, takže si ušetříte práci s čištěním. Druhou variantou je polykarbonát čirý, tedy průhledný jako sklo. Stojí za zmínku, že ten je v okolních státech podstatně oblíbenější, naopak u nás vítězí zmíněný komůrkový.
Barevné varianty Specializované firmy nabízejí polykarbonátové zastřešení v široké škále barevných variant – od zcela čirého až po ty nejrozmanitější odstíny. V této souvislosti se opět dostáváme k tomu, že Češi jsou o poznání konzervativnější než zákazníci v západních státech. Hlavním kritériem pro ně je, aby barva materiálu ladila se samotným bazénem a evokovala vodní plochu, takže volí nejčastěji modrou, zelenou či tyrkysovou.
Střechu lze snadno složit Střecha se skládá z jednotlivých oken, která mají rozměr kolem dvou metrů. Ke stažení střechy, respektive odkrytí bazénu, se používají takzvané pojezdy, tedy kolejnice, po nichž se okna pohybují, aby se zasunula pod sebe. I v tomto případě jsou dvě možnosti. Buďto mají kolejnice stejnou délku jako bazén, což znamená, že lze bazén odkrýt jen částečně – přibližně dva metry na obou stranách zůstanou zakryté. Nebo se kolejnice protáhnou zhruba o délku jednoho okna (cca dva metry) za bazén. To umožní složit střechu tak, aby byl bazén zcela otevřený. Výjimku tvoří kulaté bazény, u nichž je obtížnější zachovat stabilitu střechy. Proto je možné je otevřít pouze z jedné třetiny, zbývající dvě musejí být stále zakryté. Dlužno dodat, že jsou v současné době na trhu k dostání i modernější systémy, které ke shrnutí střechy žádné pojezdy nepotřebují – jako podklad zcela postačuje dlažba.
Náklady rozhodují Je vcelku logické, že každý volí typ zastřešení i podle svých finančních možností. To nejlevnější přijde na částku kolem 70 tisíc korun, kdo si může dovolit nejvyšší kvalitu a komfort, zaplatí statisíce. U zastřešení oválných zapuštěných bazénů nejsou výjimkou náklady kolem čtvrt milionu korun.
Záleží také na tom, kde je bazén umístěn. Je-li „nalepen“ na dům, takže část jeho střechy tvoří zeď, pochopitelně výrazně ušetříte za materiál.
Jakou výšku zvolit Další faktor, který určuje celkové náklady, je výška bazénu. Zvolíte-li z úsporných důvodů co nejnižší zastřešení, nemáte možnost vedle bazénu ani sedět, natož chodit. Pokud se o tuto možnost nechcete připravit a chcete ji využívat z obou stran, musí být výška střechy v nejvyšším bodě přes dva metry. Existují ale rozmanité kompromisy: zastřešení může mít různé úhly zkosení, díky nimž můžete pohodlně využívat bezprostřední okolí bazénu z jedné části, přičemž v další je zastřešení nižší.
Vstup do bazénu libovolný Také podobu vstupních dveří do bazénu lze přizpůsobit konkrétní představě zákazníka, přitom se samozřejmě do značné míry odvíjí od typu zastřešení. Umístěny mohou být jak v čele bazénu, tak vzadu, časté jsou i boční vstupy. Co se týče mechanismu otevírání, jsou na výběr buďto dveře výsuvné, nebo upevněné na závěsy.
Nezbývá než shrnout a zopakovat, že rozhodnete-li se pro zastřešení bazénu, máte k dispozici bohatý výběr z hlediska cen, variant materiálu, tvarů, mechanismů zacházení i doplňků. Můžete-li si tento krok dovolit, výsledek se vám vyplatí.
Kontakty: JAR-ING., spol. s r. o., Tyrsova 31, 664 34 Kuřim u Brna tel./fax: 541 231 150, Ispra – JV, s. r. o., Za Hládkovem 10, 169 00 Praha 6, tel.: 233 356 262, tel./fax: 220 516 457, e-mail: zastreseni@isprajv.cz, www.isprajv.cz Albion group, s. r. o., Mečislavova 11/414, 140 00 Praha 4, tel.: 261 099 100, fax: 261 099 107, e-mail: albion@albion-cz.cz, www.albiongroup.cz Tring, spol. s r. o., Bystrcká 38 (OBI), 624 00 Brno, tel: 546 422 328, fax: 546 422 368, e-mail: tring@volny.cz, www.tring.cz Alukov HZ, s. r. o., Orel 18, 518 21 Slatiňany, tel.: 469 681 488, tel./fax: 469 681 321 e-mail: info@alukov.cz, www.alukov.cz
text: Ivana Vajnerová, Magdaléna Krajmerová foto: archiv firem |
Jak zařizují slavní
|
|
Při psaní článku jsme vycházeli z materiálů našeho mateřského měsíčníku Moderní byt, který jako propagátor top designu v bydlení pravidelně oslovuje zajímavé osobnosti našeho veřejného života.
Jen kousek podkroví Jen malý kousek podkrovního rohu zabrala Juraji Kukurovi jeho kuchyňka. Prešovský rodák po dlouhá léta žijící v Bratislavě a po emigraci v Hamburku si nakonec splnil přání a pořídil si bydlení i v Praze. Ve svém malostranském bytě sice nepobývá tak často jako v hamburském domově, ale miluje ho pro nenapodobitelné kouzlo. „Když ráno v Praze vstanu, venku je slabý poprašek sněhu a mé stopy jsou první v tomto milionovém městě,“ popisuje, co si představuje pod pojmem luxus v bydlení.
|
|
Mistr omáček Fenomenální světový desetibojař Tomáš Dvořák si v kuchyni dokáže popovídat nejen o sportu, ale i o zahušťování omáček a o přípravě bramborových knedlíků. Podle jeho slov se o výběru kuchyně demokraticky dohodli s manželkou. Při návštěvě kuchyňských studií vycházeli z předpokladu, že člověk má klást otázky, na které sám zná odpovědi. Pak snadno odhadne, zda personál obchodu rozumí své práci, ví, co prodává, a dokáže se vcítit do potřeb kupujícího. Nakonec vsadili na nabídku studia EUROHOF, které se specializuje na prodej německých kuchyní LEICHT.
|
|
|
|
Kuchyň miluje nejvíce Bára Nesvadbová ráda vaří. Tvrdí, že zatímco její manžel připálí i čaj, pro ni je kuchyň snad nejdůležitějším místem v bytě. „Jsem společenský tvor. Rádi zveme návštěvy, proto je jídelní stůl a vše, co symbolizuje, pro mě velmi důležité.“ |
|
|
Kam chodí princezny Dva roky stavěla společně s architektem Massimem Iosou Ghinim Blanka Matragi svůj nový byt na hlavní bejrútské třídě. Její klienti – králové, ropní magnáti, státníci, podnikatelé či architekti (anebo spíše jejich manželky) – znají cestu do jejího módního salonu a ona tak získala místo pro bydlení vzdálené od jejího pracoviště slabých pět minut chůze. A protože nejen výtvarnem je člověk živ, zvláštní péči věnovala návrhu kuchyně. Ta byla vyrobena v Itálii a je vybavena veškerými vymoženostmi techniky – vždyť ji navrhoval sám automobilistický bůh – velký Ferrari. Ani ten však nepřinutil slavnou návrhářku zabývat se vařením. Sama se totiž na otázku, zda u vaření relaxuje, přiznala: „U vaření? Já nevařím. Ještě jsem ani jednou nezapnula sporák, dokonce ani nevím, jak se pouští.“ |
|
|
Kuchyň v hudebním domě Funkcionalistický dům v Praze-Tróji koupil Michael Kocáb vlastně omylem. Nastěhoval se s rodinou do domu vzdáleného jen pár kilometrů, a protože byl s bydlením naprosto spokojen, ze začátku ho ani nenapadlo kupovat další nemovitost. Až na podruhé, kdy byl v podstatě přinucen jít se do nabízeného domu alespoň podívat, se do něj zamiloval. Protože však nechtěl opustit současné bydlení, rozhodl se zasvětit ho hudbě. Vzniklo tak hudební studio působící na aktéry hudebních seancí i estetickým prostředím. |
|
|
Domácí pohoda Extravagantní operní diva Dagmar Pecková překvapila veřejnost svým „útěkem“ z Prahy do německého Freiburgu. Zbořila mýty tvrdící, že žena provozující umění v 1. operní lize nemůže být schopná věnovat se rodině, vychovávat děti, natož dělat něco tak obyčejného, jako je příprava jídla pro děti a manžela. A jak se zdá, vše je možné, Dagmar Pecková působí nadmíru vyrovnaně a spokojeně. Jako by se přestěhováním do nového domu přinutila zpomalit předchozí ďábelské tempo a víc si užívat života samotného.
text: Marek Burza foto: Moderní byt |
Malá, ale naše
|
|
Jestliže v touze po lepším prostředí domova obyvatelé instinktivně krášlí nejprve obývací pokoje, kde rodina tráví nejvíce času, pak jako druhá přichází na řadu většinou kuchyň, protože standardní sektorová linka po dvaceti letech opravdu dosluhuje. Potom ale určitě dojde na koupelnu, neboť lidé si uvědomují důležitost tohoto prostoru pro fyzickou i psychickou relaxaci. Mnoho uživatelů panelového bytu už kdysi zaměnilo umakartové jádro za nějaké lepší řešení, avšak nabídka možností je stále lepší a v malé koupelně lze dnes vytvořit zázraky účelnosti i elegance.
WC: začlenit, či oddělit? Zodpovědět tuto kardinální otázku není zas tak složité. Užívají-li byt rodiče a dvě děti, přičemž všichni ráno někam odcházejí, není sloučení koupelny a WC ani trochu praktické. Takové řešení se dá doporučit pouze v tzv. dvougeneračních bytech, kde jsou záchody dva. Osamělým párům ale může spojení obou prostor vyhovovat, protože zrušením příčky a jedněch dveří se získá prostor téměř pět čtverečních metrů, kam už lze umístit prakticky všechny zařizovací předměty. I v malém odděleném WC je velmi žádoucí umyvátko rukou. Musí být co nejmenší a bude pravděpodobně nutné poněkud posunout záchodovou mísu. Máme-li na WC umyvátko, není žádný problém mít zde i bidet, jehož užívání se stává stále oblíbenější. Nahradí ho totiž speciální sprchová hlavice s delším nebo vysouvacím přívodem připojená k umyvátku.
Vana, nebo sprchový kout? Záleží na tom, který způsob očisty je v domácnosti oblíbený, ale nejlepší řešení je mít vanu i sprchový kout. Není to neproveditelné ani v té nejmenší koupelně, protože existuje řešení pomocí sprchového panelu a zástěny na vaně. Toto uspořádání může sice používat pouze jeden člověk, ale je to pořád lepší, než když se vana z koupelny zcela odstraní. Je prokázáno, že vanu začnou postrádat i ti největší milovníci sprchování a většinou pak litují, že se jí zbavili. V případě, že máme k dispozici cca pět čtverečních metrů (přičleněním WC), lze do nich umístit buď malou rohovou vanu, nebo speciálně tvarovanou vanu, která se začleněním sprchového koutu přímo počítá. Pak mohou koupelnu používat najednou i dva lidé. Nebo do takto zvětšené koupelny můžeme instalovat vedle WC i samostatný bidet. Vzhledem k tomu, že malých koupelen, které čekají na renovaci, je stále ještě hodně, mnozí naši i zahraniční výrobci pro ně vyvinuli speciální zařizovací předměty, které maximálně šetří místem. Nabízejí i situační plánky, jak je v malé koupelně rozmístit. Je tedy jen otázkou investičních možností, jak svou panelákovou koupelnu přetvoříte. Nabídli jsme vám několik typů.
Vhodné zařizovací předměty – rohová vana nejmenších rozměrů (např. 130 x 130 x 180 cm) – asymetrická vana (například 160 x 100 cm) – umyvadlo s menším vyložením (např. 55 x 43 cm) nebo rohové umyvadlo s úložným prostorem pod umyvadlem – rohové zrcadlo, pod nímž jsou úložné prostory – závěsné skříňky, pod nimiž lze ještě něco umístit – kratší klozety (každý centimetr hraje roli) s pohodlným sedátkem
Kontakty: IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 191, RAVAK, Obecnická 285, Příbram I, tel.: 318 427 111; SANITEC (KERAMAG), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908,
text: Romana Hložánková foto: archiv |
Iluze bez kouzel
|
|
Kdykoli chceme vytvořit pohodovou, relaxační či intimní atmosféru, právě stolní svítidlo je ideálním pomocníkem. V nabídce firem jsou nejrůznější modely, nejčastěji bývají součástí ucelené kolekce, která pak osvětluje celou místnost, najdete však i mnoho samostatných variant zastávajících v interiéru rovněž funkci solitéru.
Stolní, nikoli pracovní Stolní lampa patří mezi doplňková svítidla, neosvětluje tedy celou místnost, ale pouze její část. Je jen na vás, které místo pro ni zvolíte. Oproti nástěnným světlům, s nimiž musíte počítat při stavbě nebo rekonstrukci a pečlivě naplánovat jejich rozmístění, ji můžete přemisťovat podle aktuální potřeby. V úvahu není nutné brát ani umístění zásuvky, vypomoct si můžeme prodlužovacím kabelem, a některé typy stolních lamp fungují také na baterie.
Velkou oblibu si tato malá světélka získala zejména mezi architekty, kteří jich navrhují do místnosti hned několik. Jejich snadným rozmístěním a kombinacemi mohou totiž rychle a účinně opticky proměňovat prostor. Odborníci je doporučují rovněž používat jako doplňkovou lampu při sledování televizoru. Zamezují totiž ostrým přechodům mezi světlem obrazovky a okolní tmou. Vytvářejí pro oči světelný mezistupeň a zabezpečují tím zrakovou pohodu. Na jejich konstrukci nejsou kladeny vysoké nároky. Zatímco stolní pracovní lampa musí být vybavena klouby, aby uživatel mohl nastavit směr a výšku světla, u klasických stolních modelů je důležitý zejména tvar, pak materiál i použité barvy. Návrháři s oblibou používají plasty, jejichž neomezená barevná škála je pro tento typ svítidel ideální, pozadu nezůstává ani sklo, kov či dřevo.
Nejen světlo Letos na výstavě svítidel Euroluce v italském Miláně určili návrháři stolním lampám nové poslání. Obohatili je o další funkce, se kterými běžně pracujeme v každodenním životě. Například ve stínítku je umístěný displej znázorňující aktuální čas, do jiné stolní lampy zabudovali reproduktory. Zaujme nejen svým tvarem, posvítí, ale zároveň zastane i jiné zajímavé funkce. Směle tedy můžeme konstatovat, že na začátku nového tisíciletí se lampa přeměňuje v polyfunkční produkt. Nezapomínejte však, že i nadále tvoří jeden z hlavních estetických prvků našich domovů.
– Používejte klasické zdroje osvětlení, max. 100 W, ideální je 40 W. – Vyhledávejte modely se stmívačem, umožňujícím plynulé nastavení intenzity světla. – Některé typy jsou vybaveny přepínačem na snížení intenzity světla (zpravidla se světlo ztlumí o 50 %).
Kontakty: ARTEMIDE, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 222 521 345; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; ESAGONO, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 521 122, fax: 224 257 465; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 125, fax: 543 107 126; Hanychovská 33, Liberec, tel.: 485 150 024, fax: 485 150 076; RENDL, Masarykovo nábř. 10, Praha 2, tel.: 224 911 876, fax: 224 917 860; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 222 319 536, 222 319 548; Masarykovo nábř. 20, Praha 1, tel.: 224 931 405; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Půvab dřevostaveb
|
|
Zejména v Americe, Kanadě a v severských zemích jsou dřevostavby tradičním bydlením a nedílnou součástí celkového koloritu. U nás je známe především v podobě starých horských roubenek, u nových objektů však bylo v uplynulých desetiletích dřevo jako základní materiál využíváno jen vzácně. Nyní se situace rychle mění, zejména díky vzmáhajícímu se zájmu o ekologické bydlení. Nabídka tuzemského trhu zahrnuje širokou škálu dřevostaveb od relativně honosných rodinných domů po chaty a zahradní domky. Ceny se pohybují v řádech statisíců až milionů, využívají se různé druhy dřeva, nosných konstrukcí a odlišné způsoby samotné stavby.
Neopodstatněné výhrady U nás, kde byla tradice dřevostaveb na poměrně dlouhé období přerušena, vznikla vůči nim jistá nedůvěra, plynoucí hlavně z nedostatku informací. Kritici poukazují na jejich hořlavost, špatné akustické vlastnosti, nedostatečnou tepelnou akumulaci… Zasvěcení odborníci takové argumenty rezolutně vyvracejí. Například se odvolávají na skutečnost, že tento typ domů je nejrozšířenější v zemích s chladnějším podnebím, kde by si bydlení se špatnou tepelnou akumulací nikdo nevybral. Odolnost dřevěných objektů pak prokázaly i loňské povodně. Jak uvádí autor knihy Dřevostavby Martin Růžička, ve většině případů stačilo sundat část vnitřních sádrokartonů, vyndat izolaci a nechat konstrukci na několik dnů, nejvýše týdnů proschnout. Celkový výčet všech dalších výhod moderních dřevostaveb ve srovnání se zděnými domy je pozoruhodně rozsáhlý, takže uvádíme jen ty nejpodstatnější (viz následující tabulka).
Rozmanitost nabídky Jak již bylo řečeno, nabídka dřevostaveb zahrnuje nepřeberné množství variant, technologií, cenových relací… Pro základní orientaci jsme použili podklady společnosti Belis, přičemž většinu ze zmíněných variant právě tato firma poskytuje. Mezi nejjednodušší dřevostavby patří zahradní domky. Mají zpravidla rozměry do 2 x 2 m, jsou opatřené jednoduchými dveřmi a střechou s asfaltovou lepenkou. Slouží na uschování zahradního nářadí a pomůcek. Zahradní chaty jsou určeny pro rekreační účely. Mají již kvalitní dveře, střechy s klasickou krytinou – například asfaltový šindel nebo vlnité desky. Mohou být jak přízemní, tak patrové a je většinou možné jejich zateplení a celoroční používání. Rodinné domy jsou vyrobeny tak, aby splňovaly veškeré nároky na celoroční bydlení. Na jejich vnější plášť je často použit některý ze zateplovacích systémů. Jako střešní krytinu lze použít i klasické střešní krytiny – betonové nebo pálené tašky. Z hlediska materiálu je dřevostavby možno rozdělit na stavby z palubkových desek, stavby z hoblovaných profilů, srubové stavby klasického typu, stavby se sendvičových panelů a srubové domy z masivních kulatin. Společným znakem dřevostaveb z palubek, hoblovaných profilů a srubových chat je dodávka v přírodním stavu – bez povrchové úpravy. Součástí standardní dodávky též nebývá tepelná izolace a obklady vnitřních stěn. Většina chat je stavěna na základě typových projektů, ale většinou jsou možné úpravy podle přání zákazníka.
Rozdílné ceny Cenové relace zahradních chat a domků jsou velmi rozdílné. Společnost Belis uvádí následující údaje, které přibližně odpovídají i nabídce ostatních firem: U zahradních domků 180 cm x 190 cm se ceny pohybují podle provedení a dodavatele od 15 000 Kč výše (včetně montáže). Jednoduché palubkové chatky 300 cm x 220 cm + terasa se prodávají v cenách od 29 000 Kč (včetně montáže) a chaty z hoblovaných profilů o síle 24 mm, 280 x 180 cm + terasa v ceně od 35 000 Kč (bez montáže). Srubové chaty z kulatin o průměru 120 cm, 400 x 400 cm stojí od 116 000 Kč bez montáže a sendvičová chata (dřevo–izolace –dřevo) stejného rozměru od 120 000 Kč bez montáže. U srubové chaty z masivních kulatin s podkrovím o půdorysném rozměru 700 x 1 000 cm a užitné ploše 70 + 55 m2 je cena hrubé stavby od 800 000 Kč.
Veškerý komfort zaručen Ředitel společnosti OK Pyrus inženýr Otakar Koudelka úspěšně dokazuje svým klientům, že v tomto typu objektů lze trvale žít s veškerým nejmodernějším komfortem včetně například podlahového vytápění. Zároveň vyzdvihuje vlastnosti dřeva a nutnost principů, podle nichž je třeba s tímto materiálem zacházet. „Jakmile se například kostra něčím obloží, stavba tím přichází o to nejcennější, což je masiv dřeva na rozhraní interiéru a exteriéru. V této podobě dřevo totiž mnohem lépe dýchá, má delší životnost a působí jako přirozená klimatizace: dovnitř pouští kyslík, ven odvádí kysličník uhličitý a bakterie, popasuje se i se statickou elektřinou, odbourává prach a upravuje vlhkostní poměry v místnostech,“ zdůrazňuje ředitel Koudelka. Tyto skutečnosti mají velký význam hlavně pro osoby trpící různými alergiemi. Kromě toho je dřevo výborným tepelným i zvukovým izolantem. „Pro zajímavost: dvaadvacet centimetrů masivního dřeva se z tohoto pohledu vyrovná metr a půl tlusté stěně z plných cihel,“ konstatuje. „A v neposlední řadě má bydlení ve srubu i rozměr psychologický – vyjadřuje životní styl rodiny, která v něm bydlí. A té dřevo předává svou nahromaděnou energii a harmonizuje její rodinný život,“ dodává.
Nenahraditelná ruční práce Stavba dřevěného srubu ve firmě OK Pyrus i dalších s obdobným zaměřením se vyznačuje vysokým podílem ruční práce. Spočívá to zejména v tom, že se kmen ručně odkorňuje, takže se nenaruší povrchové vrstvy a dřevo získá delší životnost. Sruby se nejdříve sestaví, potom se očíslují, rozloží a posléze putují na místo určení.
„Zpracováváme výhradně zimní těžbu, a to proto, že míza je v kořenech, pod kůrou není nová měkká vrstva a dřevo je vyzrálé, takže nevábí dřevokazný hmyz,“ vysvětluje ředitel Koudelka.
OK Pyrus přistupuje ke každé stavbě individuálně. To znamená, že nad rámec typových staveb si každý klient může na základě konzultací s architektem říci, co přesně by si přál.
Jak dlouho se staví Firma OK Pyrus preferuje časový horizont výstavby na rok a půl. Doporučuje zimní technologickou přestávku ve fázi hrubé stavby. Teprve druhý rok se dodělají vnitřní instalace a interiéry. Pak je možné se nastěhovat. Pokud by měl někdo strach, že se dřevo sesedne a bude dovnitř foukat, může být klidný: moderní technologie se obejde bez mechu nebo ovčí vlny. Stavba obvodových stěn spočívá v obkreslení nerovností spodní klády na horní. V té se ručně vyřízne dvojité véčko, obrátí se a položí na kládu spodní, kam přesně na milimetr dosedne. Zatížením se pak do ní ještě více zařezává.
Šetrnost vůči úpravě Klády použité na stavbu se nenatírají lakem, nepoužívá se žádná silnovrstvá lazura, protože dřevo potom nemůže dobře dýchat. Vnitřní prostor se napouští včelím voskem. I obavy ze škůdců nebo z požáru ředitel Koudelka vyvrací: „V ceně srubu je základní impregnace vodou ředitelnými ekologickými prostředky, na kterou dáváme záruku sedm let.“ Ceny dřevostaveb od firmy OK Pyrus se pohybují od 700 tisíc do 1,5 milionu korun za hrubou stavbu.
Valašská tradice Stavební společnost RENO Valašské Meziříčí navázala na bohatou tradici tesařského řemesla na Valašsku a staví roubené domy z masivních smrkových trámů. RENO začala zpracovávat svůj program roubených obytných dřevěných domů v roce 1998, kdy při rekonstrukcích dřevěných objektů bylo účelnější roubenou konstrukci asanovat a zhotovit konstrukci novou. Vychází přitom z filozofie, která připisuje dřevu vlastnosti skvělého tepelného a zvukového izolátoru, který navíc reguluje vnitřní vzdušnou vlhkost, zároveň vzduch filtruje a očisťuje. Hlavním úkolem zpracování architektonické podoby bylo spojení staré tesařské technologie pro nosnou konstrukci a použití nových postupů a výrobků k zajištění komfortu bydlení s maximálním využitím přírodních materiálů. To vše v rámci co nejsnazší cenové dostupnosti. „Dnes můžeme říci, že jme v úrovni kompletního splnění zadaného úkolu s výjimkou používání nepřírodního materiálu na tepelnou a kročejovou izolaci včetně fólií a stabilizační vrstvy z betonu na dřevěném stropu přízemí. Důvodem jejich použití je mimo jiné vysoká cena přírodních tepelných izolací.
Na našich dřevostavbách provádíme tepelnou izolaci minerálními vlnami systému Orsil nebo Isover s difúzní fólií Tyvek či parozábranou Jutafol,“ konstatuje šéf firmy Reno.
Jak dlouhé je čekání? Doba provedení montáže hrubé stavby je 2,5 až 3 měsíce. Dalším časovým dílem výstavby je technologická přestávka, kdy přirozeným a přírodním způsobem probíhá proces sesychání a stlačování dřeva. V této době provádí firma takové tesařské úkony, aby zabezpečila rovnoměrné rovinné sedání domu a možnost minimálního dotvarování dřevěných trámů a kontrolu všech tesařských spojů. Maximální pozornost se věnuje dotvarování roubené části, kde se při montáži nepoužívají žádné kovové spojovací prostředky. Poslední etapou výstavby domu je část dokončovacích prací (cca 3–3,5 měsíce). Rozsah je v možnostech použitých materiálů opravdu velký, vždyť jen interiérové stěny mohou být v různých typech dřevěných obkladů vyzděny a omítnuty stejně jako deska OSB se stěrkovou štukovou omítkou. Zdivo může být režné, kamenné, obkládat se dá režnými pásky i kamenem. Obdobně je to s podlahami – od dřevěných palubkových přes plovoucí dřevěné či laminátové až po keramickou nebo kameninovou dlažbu. Takhle můžeme pokračovat v každém oddílu stavební činnosti. Druhou používanou technologií firmy Reno je výstavba objektů s rámovou konstrukcí. Tato konstrukce je užívána u staveb vedlejších nebo doplňkových k roubenému domu, ale samozřejmě též u rodinných domů, kde důležitým kritériem je co nejkratší doba výstavby (zhruba do pěti měsíců, snížení nákladů o cca 15 %). Mimo jiné to umožňuje výroba nosné konstrukce z předsušených hranolů, čímž je umožněno provedení stavby bez nucené přestávky.
Nenaleťte nezkušeným firmám Jak rekreační, tak rodinné srubové domy nabízí rovněž firma Srubové domy Haniš. Obdobně jako v předchozích případech je pro ni samozřejmostí ruční odkornění kulatiny a možnost kombinace dřeva s jinými materiály. Díky cenové dostupnosti svých produktů oslovuje i mladé rodiny, které chtějí žít ekologicky a mají blízko k přírodě. Například rodinný srubový domek o celkové užitné ploše 98 m2 lze pořídit (bez inženýrských sítí a základové desky) již od 1 300 000 Kč. Šéf společnosti Pavel Haniš upozorňuje v souvislosti s rostoucím množstvím firem zaměřených na dřevostavby na nutnost vybrat si takovou, která již osvědčila své zkušenosti. „Dochází totiž k postupnému vysychání kulatiny, a tím ke klesání srubových stěn. Všechny navazující práce se musí speciálně osazovat tak, aby nedocházelo k znehodnocení všech materiálů. To se týká funkcí oken a dveří, těsnosti spojů srubových stěn a mnoha dalších věcí,“ konstatuje Pavel Haniš. „Pokud si klient u naší firmy objedná pouze hrubou stavbu, tedy srubovou konstrukci a vazbu střechy, a domek si bude dokončovat svépomocí, bezplatně mu předáme kompletní návod a doporučení k dokončení stavby tak, aby se vyvaroval zmíněných úskalí,“ dodává.
V pravém finském stylu Věhlasná finská společnost Honka, která staví své domy zejména v USA, Kanadě a Japonsku, se úspěšně prosadila například i v Rusku a západoevropských zemích, jako je Francie a Německo. Nyní získává čím dál větší oblibu a prestiž také u nás a v dalších postkomunistických státech. V České republice je výhradním dovozcem a prodejcem firma Finny, v jejímž čele stojí Martin Kovář, z něhož se díky této práci stal zanícený obdivovatel Finů a jejich životního stylu.
„Objednané sruby k nám přicházejí v podobě jakéhosi lega, které pak pro klienta sestavíme. Samozřejmě že předem si zákazník může vybrat některý z typových srubů nebo ve spolupráci s architektem uzpůsobíme celý projekt jeho konkrétním požadavkům,“ říká Martin Kovář. Také nedá dopustit na kvalitu finského dřeva. „Má extrémně krátké vegetační období, což mu dodává masivnost a odolnost,“ vysvětluje. Při spojování dřeva se používají takzvané čepované dřevěné kolíky. Produkty firmy Honka jsou určeny pro ty, kteří si je mohou dovolit a oplátkou jsou schopni ocenit jejich kvalitu. Metr čtvereční přijde zhruba na 25 000 Kč. Účinnou propagaci zajišťují honosné dřevostavby, které si pochvalují klienti z řad známých osobností, jako je Tomáš Töpfer, Marek Eben, Petr Rychlý či František Ringo Čech. Zároveň však nyní Honka začíná nabízet i o poznání levnější domy či chaty, které předpokládají svépomocné dodělávky a osvědčily se zejména v Německu.
Přednosti dřevostaveb – Dřevo je čistě přírodní ekologický produkt a plně obnovitelný materiál – Rychlá a jednoduchá výstavba neomezená ročním obdobím – Suchý proces výstavby montážním způsobem – Nízkoenergetické domy – Protipožární vlastnosti obvodových plášťů – Vysoká pevnost konstrukce – Statická bezpečnost proti zemětřesení – Nízká váha stavby – Vysoká životnost
Stavby z palubkových desek Jsou založeny na stavebnicovém systému stěn, pro který se zpravidla používají palubky o síle 19 nebo 22 mm. Z palubek jsou vyrobeny stěnové panely – rám z latí a podélně připevněné palubky – a tyto panely jsou navzájem spojeny do jednotlivých stěn. Zvláštním druhem panelů jsou panely s oknem a dveřní panely. Podlaha je buď z jednotlivých palubek, nebo z předpřipravených podlahových dílců. Střešní konstrukce je též předpřipravená – konstrukce štítu spočívá na principu sbíjených vazníků. Je-li jako střešní krytina použita asfaltová šindel, je na štítovou konstrukci položena OSB deska, nebo jsou opět použity palubky. V případě použití vlnitých asfaltových desek není třeba budovat plnou střechu, neboť tyto desky lze připevnit na rošt z latí. Chatky se staví nejčastěji na betonovou desku, ale je možná i jejich stavba na štěrk, betonové desky nebo rošt z hranolů. Pro zvýšení odolnosti stavby je možno použité hranoly a spodní stranu podlahových desek impregnovat proti hnilobě. Zahradní chaty jsou dodávány bez tepelné izolace, ale díky konstrukci z laťových rámů je možné použít izolaci z minerální vaty, která se vloží mezi rámy a z vnitřní strany se oploští sádrokartonem, dřevěnými deskami, palubkami nebo jiným materiálem. Tyto chaty patří do nižší cenové kategorie, jsou dodávány v rozloženém stavu a je možná jejich snadná svépomocná montáž.
Stavby z hoblovaných profilů Stavby z hoblovaných profilů o síle zpravidla 24–40 mm se staví z jednotlivých „fošniček“, které mají vyřezané a vyfrézované speciální drážky, jimiž do sebe zapadají jako dětská stavebnice. Součástí sestavy jsou okna, dveře, podlaha a předpřipravená stropní konstrukce. Možnosti střešní krytiny a podkladu pro stavbu jsou obdobné jako u předcházející varianty. Tento typ chat je celkově robustnější a i bez tepelné izolace vykazuje lepší teplotní charakteristiky.
Srubové stavby Srubové stavby klasického typu jsou z frézovaných vysušených kulatin o průměru 120–160 mm nebo z hoblovaných profilů o síle cca 60 mm. Působí velmi masivním dojmem a mají daleko příznivější teplotní parametry než předcházející typy. Stavby z kulatin lze již používat k celoročnímu obývání. Pro tento typ chat je zapotřebí klasická základová deska. Zpravidla se již nejedná o „stavebnici“ a ke stavbě je nutná znalost práce se dřevem, neboť střešní konstrukce bývá zhotovena na místě klasickou tesařskou metodou.
Sendvičové panely Sendvičové panely se používají především pro celoročně obývané domy. Panely jsou buď z obou stran dřevěné a mezi stěnami je instalována tepelná izolace, nebo je jedna nebo obě strany opláštěny například dřevocementovými či jinými panely (v tomto případě se ale naskýtá otázka, zda se ještě jedná o dřevostavbu). Síla sendvičových panelů se pohybuje od 10 do 15 cm v závislosti na typu použité izolace. Tento typ staveb již není určen pro svépomocnou výstavbu, neboť vzájemné spojování panelů vyžaduje odborné znalosti a zkušenost.
Srubové domy z masivních kulatin Na výrobu je používána smrková kulatina se středovým průměrem 230–340 mm. Kulatina je zbavena kůry ručně, takže si zachovává naprosto přirozený vzhled. Technologie montáže a síla materiálu umožňují u těchto staveb celoroční používání.
Kontakty: BELIS GROUP, s. r. o., Libušská 313/104, 142 00 Praha 4 tel./fax: 317 779 602, mobil: 608 060 664 e-mail: info@belis.cz, www.belis.cz RENO, s. r. o., Hranická 93, Valašské Meziříčí, tel.: 571 679 111, e-mail: info@reno.cz, www.reno.cz OK Pyrus, spol. s r. o., Veveří 31, Brno, tel.: 549 244 506, e-mail: okpyrus@cmail.cz, www.okpyrus.cz FINNY, výhradní dovozce a prodejce společnosti Honka, Nad Jenerálkou 554/8, Praha 6, tel.: 235 361 452, e-mail: finny@honka.cz, www.honka.cz Srubové domy Haniš, Třebízského 842, Hradec Králové, mobil: 776 008 489, e-mail: info@srubovedomy.cz, www.srubovedomy.cz Koželuha, s. r. o., V Lesíčku 656, Praha 5, tel./fax: 257 326 995, mobil: 602 668 089, e-mail: info@kozeluha.cz, www.kozeluha.cz
text: Ivana Vajnerová foto: archiv firem |
Antonio Citterio: NEPODLÉHÁM TRHU
|
|
Jiní čtenáři si zase mohou pamatovat, že jsme o tomto italském desingnérovi už jednou psali. Od té doby se ale setkáváme s jeho jménem stále častěji u široké škály výrobků, mezi nimiž jsou vedle nejrůznějšího sedacího nábytku, stolů a jiných bytových doplňků také celé ložnice, kuchyňské linky a samozřejmě i nádobí, svítidla a v poslední době přibylo několik nových koupelen. Měli jsme možnost je vidět na mezinárodním veletrhu sanitární keramiky ISH v Frankfurtu n. M., kde je prezentovala firma Hans Grohe a Citterio osobně komentoval své pojetí. Protože právě s koupelnou je svázán jeho nevšední projekt, usoudili jsme, že tento sympatický tvůrce, nepochybně jeden z těch, kteří vytvářejí styl bydlení ve třetím tisíciletí, má právo být znovu citován.
Pro úplnost připomeneme jen krátce jeho životní cestu. Antonio Citterio se narodil roku 1950 ve městě Meda a vystudoval architekturu na milánské Polytechnice, která je proslulou líhní italského designu. O jeho cílevědomosti a víře ve vlastní schopnosti svědčí fakt, že si prakticky ihned po absolvování školy otevřel vlastní studio. Postupně se stal trvalým spolupracovníkem řady vynikajících firem — navrhuje už téměř třicet let pro B & B, patnáct let pro Kartell a Vitru a kromě toho vytváří designové série nejrůznějších produktů pro další firmy. Stále však tíhne také k architektuře a navrhuje soukromé domy pro zákazníky po celém světě. Jeho studio se zabývá i řešením takových úkolů, jako je například přeorganizování jedné linky milánského metra či vytvoření celkového konceptu prezentace společnosti. Za více než třicet let působení v oblasti designu získal dvakrát prestižní Zlatý kompas (v roce 1987 a 1995) a jeho systém Mobil (ve spolupráci s Oliverem Löwem) a rozkládací stůl Battista (obojí pro Kartell) jsou zařazeny do stálé expozice Muzea moderního umění v New Yorku. Stal se rovněž vyhledávaným lektorem odborných seminářů a postupně externím učitelem na několika vysokých školách nejen v Evropě, ale i na severoamerickém kontinentu. Antonio Citterio žije a pracuje v Miláně, kde nedávno zrenovoval impozantním způsobem starší objekt pro společnost Citterio & Partners. Při příležitosti milánských I Saloni poskytl rozhovor, v němž mj. odhalil jeden svůj zajímavý projekt, který souvisí s využíváním internetu: „Během pěti šesti let chci navrhnout 50 až 100 různých koupelen včetně všech detailů a umístit je na internet. Každý, kdo bude chtít svou koupelnu renovovat, si bude moci stáhnout z internetu výkresy nakreslené v měřítku 1:1 spolu s různými adresami, kde si může vybrané zařízení koupit. Věřím, že to má smysl.“ Opravdu sympatická myšlenka a její autor potvrzuje svými dalšími názory, že nepovažuje design za něco výjimečného, před čím by se měl normální člověk sklánět… Obléká se bez okázalosti, vyhýbá se všemu výstřednímu, k práci potřebuje klid, ale vyhovuje mu i spolupráce s týmem lidí. Říká, že dělá věci pro sebe, neřídí se tlakem trhu. Touží navrhovat budovy, které nejsou zatíženy komerčními aspekty, například kostely nebo muzea, protože jejich obsah vyzařuje ven. O svém stylu říká: „Když mám vytvořit něco nového, polévá mě zpočátku chladný pot. Vím, co bych chtěl udělat, vím, co se mi líbí, a vím, co se mi nelíbí. Jestli to chce někdo nazvat stylem, prosím.“
Citterio podle Prousta Několik charakteristických odpovědí Antonia Citteria na otázky, které si v 19. století položil čtrnáctiletý Marcel Proust a od té doby na ně odpovídalo mnoho známých osobností: Hlavní rys mého charakteru: Nikdy se nevzdávat Čeho si nejvíce vážím u mužů: Nepoddajné mysli Čeho si nejvíce vážím u žen: Smyslu pro vyváženost Dary, které bych chtěl získat od přírody: Vyšší inteligenci, výšku a vyrovnanost Současný stav mé mysli: Klid Moje heslo: Zvídavost
Kontakty: AKIT, Žitná 30, Praha 2, tel.: 224 941 687, fax: 224 941 401; Polní 6, Brno, tel./fax: 543 211 013; CAST INTERIORS, Žitná 42, Praha 2, tel.: 222 212 420–3, fax: 111 210 223; HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, fax: 547 212 521; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08; VITRA KONCEPT, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 226 712 755
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
