|
|
Na první pohled je zřejmé, že stavba je dílem opravdového profesionála. Celkové usazení v terénu, použitý materiál i barevnost vytvářejí velmi příjemnou harmonii a zároveň v nás vzbuzují zvědavost. Rodinná vila s klasickou sedlovou střechou využívá moderních architektonických prvků. Jak to ale asi vypadá uvnitř? Bydlí se v tomto moderním díle dobře?
Oboustranná tolerance Domácí paní nás ochotně provází a seznamuje s interiérem svého nového obydlí: „Za všechno může syn. Pracuje sice v Praze, ale na víkend rád zajede k nám, do svého rodného města,” vypráví nám, ještě než se začneme rozhlížet. Majitelka vzpomíná, jak dříve žili ve starobylém stavení u řeky, kde byla malá okna a silné zdi. Památkáři nedovolili žádné stavební úpravy – ty svérázným způsobem „zajistila“ až Vltava při posledních povodních. Aktuální se pak okamžitě stala otázka, kde a jak do budoucna bydlet. „Syn se rozhodl, že nechá postavit pro sebe i pro nás prostornou dvougenerační vilku se dvěma byty,“ pokračuje ve vyprávění domácí paní. Byt v patře prozrazuje vkus úspěšného mladého muže. Upravil si ho s pomocí interiérového architekta lehce extravagantně, včetně galerie s kulatým vnitřním schodištěm. Přízemí naopak zařídila maminka v klasickém stylu. Každý má tedy svou představu o bydlení, kterou uplatňuje za svými dveřmi. Společné prostory jsou jen v suterénu, kde je vedle garáže k dispozici i malá vinárnička. Domácí paní přiznává, že často funguje vlastně jako kuřárna. Přestože si občas zapálí cigaretu, nemá ráda zakouřené záclony v bytě a syn, ten už vůbec ne. Nejraději proto všichni sedí venku u krbu. K dispozici mají několik možností, záleží na tom, jak moc svítí sluníčko a na co se chtějí dívat. Pod nimi se rozprostírá starobylé město, nad nimi se tyčí dost vysoký kopec, upravený jako lesopark.
Za bílou zdí Subtilní terasy obklopují dům ze všech stran, jejich zábradlí a schodiště z bílého kovu mu propůjčují moderní lehkost. Přestože vilka stojí na severním svahu, podařilo se architektu Jiřímu Rampasovi z krumlovské architektonické kanceláře SP Studio získat potřebný odstup z jihovýchodní strany, aby uvnitř vládla světelná pohoda. Plastová okna jsou dostatečně velká a na jižní straně vytvářejí v obou patrech prosklenou stěnu. Horní byt osvětluje z obou stran krovu i řada střešních oken. Parcela není příliš rozlehlá, ale vzhledem k jejímu terénu bylo možné umístit dům tak, aby vynikla jeho hmota i celý komplex s vysokou bílou zdí. Jednoduchá světlá zámková dlažba usnadňuje komunikaci ze všech stran a působí velmi elegantně. Samotná zahrada není upravená do přísných záhonů, navazuje spíš na okolní lesopark. Pár růží si zasadila paní domu u vchodu. Bílá zeď už pomalu dostává patinu a začíná obrůstat břečťanem.
Hra kontrastů Aby dům nepůsobil příliš mohutně, navrhl architekt výrazné horizontální pásy na fasádě a také asymetrické členění ve štítových stěnách. Černá pálená francouzská taška na střeše vytváří ostrý kontrast s prachovou šedí a jasně bílou barvou, které se střídají na fasádě. Celek doplňují bíle natřená okna. Nejvýraznějším exteriérovým prvkem je točité schodiště na jižní straně. Jak nám prozradila paní domu, používají se spíše schody vnitřní. Venkovní schodiště nabízí mnohem větší soukromí jí i synovi. Architektu Rampasovi se tak podařilo podtrhnout městský charakter domu. Vždyť přestože ho obklopuje krásná příroda, je součástí kultivovaného městského prostředí. Hned za zdí nakukuje do zahrady barokní kaplička a z terasy se nabízí uklidňující pohled na komplex středověkého městečka s dominantou kostela, zámku i kamenných věží.
Architekt:
Kontakty: SP Studio, s. r. o., Rybářská 8, 381 01 Český Krumlov, tel: 380 711 315, fax: 380 712 671, e-mail: SP.Studio@telecom.cz
text: Ljuba Mesteková foto: Iveta Kopicová |
Blog
Duše skla a její tvůrce
|
|
Filip Nízký vyrůstal v prostředí soch, obrazů a starožitností, a to bylo pro jeho budoucí orientaci determinující. Studium na střední škole mu umožnilo být v kontaktu s úžasným žhavým materiálem, který mohl různými způsoby testovat a zkoumat. Během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové mohl svůj záběr rozvést a rozšířit ještě o malbu a tehdy tak oblíbené instalace (počátek 90. let). Paralelně s prací na volných objektech byl motivován k navrhování pro průmyslovou výrobu, což se projevilo v návrzích pro firmu Moser a Colgate Palmolive.
„Nejde mi jen o to tvořit něco, co promlouvá jazykem současné designérské tvorby. Chci vyrobit libovolný objekt, který v sobě zhušťuje schopnost mimořádně se proměňovat díky světlu a upozorňovat tak na neustálé změny ve smyslu Herakleitova – vše plyne. Skleněný objekt měnící svou podobu během dne vnímám jako médium demonstrující symbolicky plynutí změn. Zajímám se tedy o sklo jako o zářivý objekt v interiéru.“
Vaše volná tvorba z tehdejší doby byla ovlivněna i těžkými životními zkouškami. Tématem byla často i mytologická a filozofická sdělení. Ano, to proto, že jsem směřoval velmi často ke studiu skrytých přírodních zákonů. Mou četbou byli autoři od Platona a Aristotela až po novodobější myslitele 20. století jako Steiner, Jung nebo Sheldrake s teorií morfických rezonancí. Práce z této doby byly velmi komplikované a vážné.
Afričtí nebo australští domorodci skrze rituál a předměty komunikují s božstvy nebo chcete-li bytostmi „na druhé straně“ a vytvářejí neopakovatelné magické umění. Co na této komunikaci obdivujete? Už samotná realizace mi u těchto lidí připadá jako rituál. Fascinuje mě to „negerství“ se svým téměř tanečně rytmickým stylem utváření hmoty, o trpělivosti a soustředění nemluvě.
Oni sami ještě znají kontakt se spirituálním světem skrze hmotu věcí každodenního použití, a to v protikladu ke koncepčně realizovaným předmětům masové kultury západní civilizace. Cit pro tuto rovnováhu je pro mě obdivuhodně přesvědčivý. Věřím, že v tomto smyslu lze v životě dosáhnout prakticky opravdového štěstí a tzv. primitivní kultury bych nepodceňoval. V jejich domácnostech vládnou božstva a oni s nimi žijí, já se snažím v duchu této harmonie tvořit a žít.
Jakou technikou realizujete své návrhy? Jedná se o tavené nebo foukané sklo v nejrůznějších barvách a stupních zušlechtění (přebrušování, matování atd.). Přijal jsem styl práce rozdělený na část realizovanou vlastnoručně a zprostředkovanou jinými řemeslníky. Osobní ruční podíl na zhotovení předmětu je pro mne významný pravděpodobně i díky mému obdivu k tvorbě řemeslníků přírodních národů, kteří celé hodiny žijí fyzicky zapojeni do procesu vznikání objektu. Začal jsem se zabývat nádobami ze skla a propojil vizualitu výtvarného díla s funkčností předmětů pro domácnost. Svou diplomovou práci jsem v tomto duchu obohatil o první kolekci nádob – soch ze skla, které byly vystaveny paralelně v době výstavy mých obrazů ze série Přátelské kultury, kde jsem představil portréty bytostí z jiného světa. Portréty i skleněné nádoby byly propojeny myšlenkou na odlehčení, ale i odhmotnění. Snahou bylo poukázat na mimořádné jevy, týkající se mimosmyslového vnímání. Sklo na fotografiích levitovalo a hlavy jakýchsi mimozemšťanů–andělů se ztrácely ve své jemnosti v bílé ploše obrazu. V těchto aktivitách jsem zužitkoval zkušenosti z ateliéru skla Vladimíra Kopeckého, ale i ze stáže v intermediální škole Milana Knížáka na AVU.
Co vytváříte v současné době? Snažím se společně se svou ženou Lucií (ve studiu Lucia glass design) o předměty programově uklidňující a fascinující vlastnostmi skla – od těžítek až po světelné sochy či nádoby na ovoce, vodu nebo popel z tabáku. To vše v maximálně možném cenovém rozsahu podle náročnosti technologie.
Studia: 1986–1990 Střední průmyslová škola sklářská v Železném Brodě 1993–1999 Vysoká škola uměleckoprůmyslová (prof. Vladimír Kopecký – ateliér skla) 1997 Akademie výtvarných umění (prof. Milan Knížák – intermediální škola) Cena Talente 2000 – Mnichov (obor sklo) Samostatná výstava: Přátelské kultury – obrazy (1999) Výběr skupinových výstav: 1989 – Sklářské symposium v Josefodolu 1997 – Druhé sklářské symposium Moser Karlovy Vary 2000 – Looking through glass Glynn Vivian – Gallery ve Swansea 2001 – Minea Gallery – Karlovy Vary 2002 – Bohemian glass – Galerie VŠUP Praha
Kontakty: BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; FILIP NÍZKÝ, Trnkovo náměstí 1112/2, Praha 5, tel.: 724 062 119; GALERIE MOSER, Staroměstské náměstí 27, Praha1, tel.: 224 229 755
text: Lenka Kopecká foto: Filip Nízký |
Dům na ostrohu
|
|
Manželé Vivian a Dimitris k nám přišli z teplých krajin. Ona pochází z Kypru, on z Řecka. Profese stavebních developerů je provedla kusem světa a před lety zakotvili v Praze. Zpočátku jen na chvíli. Ta se však posléze díky pracovním možnostem i zjištění, že se v Praze cítí dobře a stesk je nijak netrápí, protáhla na roky.
Začali hledat byt, což vzhledem k jejich představám a náročnému vkusu nebylo tak úplně jednoduché. Nakonec se jim vynaložené úsilí vyplatilo. Našli opravdový skvost předválečné architektury: pronajali si ohromný byt v Troji ve vile Diviš, kterou navrhoval věhlasný architekt Benš. Po několika letech se s Prahou sžili ještě víc a rozhodli se vybudovat si zde vlastní bydlení. Zvažovali dvě možnosti: buďto stavbu nového domu s výhledem na město, nebo rekonstrukci staršího, který by měl svou vlastní historii a atmosféru. Rozhodli se pro starý bortící se objekt na ostrohu Vltavské kotliny, na rozhraní Troje a starých Kobylis. Z místa je rozlehlý výhled na ruch metropole, rozkládající se pod ním, takže jedna z podmínek byla splněna. Samotná vila však byla v dosti špatném stavu, navíc by se poměrně obtížně přebudovávala tak, aby vnitřní prostory odpovídaly vkusu majitelů. Takže se vlastně začalo stavět znovu.
Shoda – předpoklad úspěchu Projektů nového domu se ujal architekt Pantelis Larcou, který rovněž pochází z Kypru, takže sdílí cit pro prvky, které připomínají svérázné kouzlo středozemních oblastí. Navíc ho s investory pojí obdobný architektonický vkus včetně zaujetí pro skvosty předválečné české architektury, která rovněž novému domu vtiskla své poselství. Není tedy divu, že se zrodila spolupráce, kterou si obě strany nemohou vynachválit, a díky níž se jejich přátelství prohlubovalo.
„V této souvislosti lze opakovat stále totéž. Architekt si může ledacos vymyslet a navrhnout, ale konečné slovo mají investoři. A je vždycky obrovská výhoda, pokud se všichni shodují a usilují o naplnění stejné představy,“ říká Pantelis Larcou. I díky tomu je výsledkem noblesní dům, který od celkové koncepce až po detaily odpovídá kritériím vybraného stylu a příjemného bydlení.
Kombinace vlivů Stavět se začalo v roce 2000. Kvůli nestabilnímu břidlicovému podloží bylo třeba využít stavební jámu po demolici 170 let starého domu a vybudovat kvalitní nosné základy.
Podobu projektu předurčilo zasazení objektu do příkré stráně. Shora z ulice není dům v podstatě vidět, celý je obrácen směrem k městu, které se rozkládá pod ním. Navíc je nejspodnější část stavby užší, proto horní patro a terasa pod ním vyčnívá ve výšce osm metrů nad začátkem rozlehlé zahrady.
Dům navazuje na funkcionalismus, ale je v něm zřetelný i odraz původu všech zúčastněných: dřevěná palubová podlaha na velké terase s krbem, teplé barvy, další terasa v horním patře i podesta v domě, lana místo zábradlí – to vše připomíná atmosféru Středozemního moře. K tomu přistupuje již zmíněný respekt ke kvalitní předválečné architektuře i znalost současných trendů.
Magický výhled Interiéry jsou jednoduché, plné světla. V duchu moderního stylu navazují na terasy a zahradu. Poloha domu, zejména co se týče výhledu, tu byla zhodnocena jako jeden z výrazných charakteristických prvků stavby. Celá stěna rozlehlého „hlavního“ pokoje je prosklená. V noci je přes ni výhled na město téměř magický, ve dne je vidět křížení magistrály, železnici, autobusové nádraží, stanici metra, holešovický přístav, depa… A za nimi Vyšehrad, Muzeum, Žižkov… „Je to pohled na město, jaké skutečně je. Ne propagovaná romantická zákoutí Starého Města a Malé Strany, ale život metropole, která zároveň přitahuje, ale zároveň se na ni můžete dívat z bezpečného zpovzdálí,“ svěřuje se Pantelis Larcou.
Rozlehlost i členitost Investoři měli nábytek zčásti ještě z Řecka, zčásti ze svého předchozího bydlení ve vile Diviš. Vzhledem k tomu, že ho vybírali se sobě vlastní pečlivostí a s vkusem, nebylo by pro ně jednoduché se ho vzdát. Před architektem tedy stál úkol přizpůsobit interiéry tak, aby tu původní vybavení nalezlo důstojné uplatnění. Rozlehlé místnosti to umožnily. Například v hlavní obývací místnosti jsou vlastně tři místa k posezení, která lze používat podle počtu hostů, nálady a činnosti… Přitom zůstává ještě dost volného prostoru, aby dům působil vzdušně. Na druhou stranu se v něm díky zajímavým předmětům, knihám, časopisům a spoustě vůní, které se většinou linou z Vivianiny kuchyně, cítíte jako doma. Nebo spíš jako na návštěvě u dobrých přátel v Řecku, protože tu voní rozmarýna, tymián a výborná káva.
Čistota materiálů Materiály, které v domě dominují, jsou kámen, dřevo a sklo. Najdeme zde však i špičkové obklady a dlažbu v kombinaci s bílými stěnami. Do částí domu, které jsou nalepené na svah a neproniká sem denní světlo, vedou prosklené světlíky nebo jsou umístěny osvětlené stěny. Jádro celého objektu vlastně tvoří dvě prostorné obývací místnosti nad sebou. První – pro návštěvy, je vidět hned z nástupní podesty, která zde nahrazuje předsíň. Sousedí s kuchyní a jídelnou, z níž můžeme vyjít na malou terasu.
Schodiště vede dolů do nižší obývací místnosti. Vstup do ní ozvláštňuje jakýsi prosklený osvětlený práh, v němž jsou v písku položené předměty, nalezené v troskách původní vily. Pokoj je podstatně menší a intimnější než „horní obývák“, také je tu více nábytku. Vedle se nachází ložnice a také pokoj pro hosty. Na hernu navazuje malá pracovna a ohromná terasa, zavěšená nad prudký svah Trojské kotliny. Na ní máte pocit, že pod vámi je rozbouřené moře – hukot a šum magistrály a lesklá hladina Vltavy jsou dokonalými rekvizitami. Zahrada na stráni se postupně tvoří, je na to dostatek času.
Architekt Pantelis Larcou Pochází z Kypru. Od roku 1989 žije v Praze, kde studoval architekturu na ČVUT (1990–1996), v roce 1999 ukončil doktorandské studium. Nyní zde působí jako odborný asistent v rámci Ústavu stavitelství. Kromě toho má vlastní ateliér. Má rád moderní styl, ale ctí minulost. Proto si myslí, že by se v Čechách mělo více navazovat na kvalitní předválečnou architekturu a méně podléhat nahodilým vlivům ze zahraničí. Realizace: – rodinné domy – interiéry obchodů sítě Electrocity – přístavba budovy Radiokomunikací – Jeseniova 40, Praha 3 – budova Radiokomunikací v Českých Budějovicích (Pražská ulice) – rekonstrukce a přístavby na panelových domech
Technické údaje: Dispozice: 6 + 1 Celková obytná plocha: 343 m2 Zastavěná plocha: 252 m2 Obestavěný prostor: 1 228 m3 Konstrukce: zděná stavba porotherm Střešní konstrukce: ocelová příhradová konstrukce Okna: hliníková – firma Alumil, s. r. o. Vytápění: centrální kotelna, teplovodní, kombinace s podlahovými konvektory Podlahové krytiny: exteriérové podlahy teras – masiv dřevo Billinga vnitřní dřevěné podlahy – kombinace masiv dřevo Sapelli, masiv dřevo Kempas, velkoformátová keramická dlažba firmy Graniti Fiandre a litá podlaha firmy Comming, s. r. o. Povrchy stěn venkovní: atypické formáty pískovce, šedá omítka a masiv dřevo Povrchy stěn vnitřní: kombinace masiv dřevo Kempas, velkoformátová keramická dlažba firmy Graniti Fiandre a omítky Generální dodavatel: Alasia, s. r. o. Další dodavatelé: Kuchyň: EUROHOF, s. r. o. Světla: Elios Lighting, s. r. o. Atypické interiérové výrobky: Koncepti, s. r. o. Atypické skleněné výrobky: Glass Experts, s. r. o. Podhledy: SESImont, s. r. o. Zahradní architektura: Jena, s. r. o.
Kontakty: Ing. arch. Pantelis Larcou, Pod Písečnou 329/5, 182 00 Praha 8, tel.: 602 625 234, e-mail: alfa.p@seznam.cz; Alasia, s. r. o., U Studánky 3, 170 00 Praha 7, tel.: 233 371 823, 233 371 824, e-mail: alasia@volny.cz
text: Ivana Vajnerová, Jana Pyšková foto: Lubomír Fuxa |
Kamenné cesty
|
|
Plánujeme-li zpevnění nějaké plochy u domu, musíme zvážit několik otázek. Především si vzpomeneme na něco, co jsme už někde viděli a líbilo se nám to. Pak začneme počítat, kolik by to stálo, a nakonec se stejně musíme domluvit s ostatními členy rodiny, což má tu nevýhodu, že má každý jiný názor. Dnes jsou v oblibě nejrůznější betonové výrobky, které jsou přitažlivé spíše svou cenou nežli krásou. Kdo chce totiž vsadit na kvalitu a tak říkajíc nepomíjivou hodnotu, musí stejně jako před tisíciletími sáhnout po přírodním kameni. Vedle něho vypadá beton, jako bychom srovnávali originální umělecký předmět s jeho nepříliš podařenou kopií. Kámen vždy byl a zůstane klasika, která si na nic nehraje. Z ekologického pohledu nemusíme mít také žádné špatné svědomí, kámen se sice z přírody nenávratně odebere, ale pro beton těžíme nejen horninu, ale i písek. Navíc je výroba cementu energeticky mnohem náročnější. Kámen lze velmi dobře znovu a znovu používat, je-li inteligentně položen. Častým argumentem je cena kamene, která může být v porovnání s betonem i několikanásobná. Kdo je však trochu podnikavý a zastaví se v lomech ve svém okolí na kus řeči s vedoucím, často zjistí, že se tu najdou neuvěřitelné „poklady“ doslova za hubičku. Já sám s tím mám ty nejlepší zkušenosti. Vždy však musíme počítat s cenou za dovoz, řidiči si účtují 20–30 Kč za kilometr.
Jaký kámen si vybrat Další důležitou otázkou bude, jaký druh kamene zvolit. Z praxe jasně vyplývá, že chceme-li mít na léta klid, zvolíme raději tvrdší druhy. Měkké horniny, jako je například pískovec, mohou být za určitých okolností rizikové. S kamenem je to jako s keramikou, musí mít co nejmenší nasáklivost. To se pak nejlépe pozná po zimě, kdy je takový materiál odprýskaný a popraskaný. Mezi tvrdé a kvalitní druhy patří žula, různé ruly, porfyr, čedič, rohovec, tefrit, některé vápence, andezit a podobně. Dlažba z přírodního kamene má většinou jednu ze dvou podob: jsou to kamenné kostky nebo desky. Kostky se vyrábějí štípáním nebo řezáním v normovaných velikostech 5 x 5 x 5 cm, 8 x 8 x 8 cm, 10 x 10 x 10 cm a 15 x 15 x 15 cm s určitou tolerancí. Desky vznikají přirozeně nebo se řežou v sílách do 10 cm. Velikost a tvar jsou pak odvislé od toho, zda se dále upravují a formátují do pravidelných obdélníků a čtverců, nebo naopak ponechají v přirozené polygonální podobě. Při volbě druhu a velikosti kamene bude hrát velmi důležitou roli i účel, pro který chceme plochu dláždit. Hlavním hlediskem je přitom zatížení. V podmínkách rodinných domů vystačíme většinou se dvěma kategoriemi: pro pěší provoz a pro osobní vozidlo.
Kostka, nebo deska? Pro chůzi vystačíme s kostkami velikosti 5–10 cm, u desek pak se sílou 3–5 cm. Plocha před garáží pro osobní vůz nepotřebuje více nežli kostku 10 cm s patřičně kvalitním podložím. Kostky mají tu skvělou vlastnost, že se o sebe vzájemně „šprajcnou“, a tím vykazují mimořádnou pevnost i tehdy, jsou-li vydlážděny pouze do písku. Dalšího zpevnění dosáhneme tím, že do písku přidáme suchý cement v poměru 1:6. Tuto směs dáme pod i mezi kostky a nakonec zalijeme vodou, aby se plocha umyla a směs se splavila do spár. U desek je to složitější, záleží na tom, do čeho jsou položeny. Klademe-li je pouze do písku (raději opět s příměsí cementu), jsou vhodné pouze pro pěší provoz. Schopnost desek vzájemně se opírat jedna o druhou je malá nebo žádná, a proto nejsou v písku tak stabilní. Při větším zatížení je nejvhodnější metodou kladení do malty (nikoliv betonu!). Vápenná malta (1:8 – 1:6) s trochou cementu je totiž elastická a pro vodu propustná. Navíc se v případě potřeby dá z kamenů mnohem lépe odstranit. Spáry můžeme zasypat drtí, pískem nebo i zeminou a osadit nízkými rostlinami, což vypadá mnohem lépe nežli vyspárování betonem a podobně. Kromě kostek a desek existují samozřejmě ještě i další tvary kamenů, jako byly dříve „kočičí hlavy“, a nejrůznější více méně nepravidelné formáty. Ty se však dnes vyskytují zřídka.
Podkladové vrstvy Pro budoucí dlouhověkost je rozhodující i dodržení technologie podkladových vrstev. Nejspodnější vrstva se nazývá protimrazová a zabraňuje tomu, aby se při nízkých teplotách plocha nadouvala a hýbala. Je tvořena upěchovaným štěrkem 32–63 až makadamem 63–125 s malým podílem jemných částí, které by jímaly a zadržovaly vodu. Podle zatížení je vrstva silná 10–20 cm a musí být součástí každé podobné konstrukce bez ohledu na to, čím je nakonec vydlážděna. Další vrstvy se pak liší podle zatížení a použitého materiálu dlažby, jak je dobře patrné z obrázků. Kamenná dlažba neztratila až do dnešních dnů nic ze svých vynikajících vlastností. Právě naopak, vedle průmyslově vyráběných betonových povrchů, které jsou všude stejně sterilní, neosobní a často nevkusné, si zachovává svou přirozenou originalitu, krásu a výjimečnost.
Co se myslí termínem Štěrk? Je to lomová (nikoliv říční) drť /štěrk /makadam, které vznikají drcením tvrdých hornin. Takový materiál má ostré hrany, kterými se jednotlivé částice při válcování nebo vibrování do sebe zaklesnou a dále nepohnou. Naopak říční štěrk má hrany obroušené a kulaté, a tím podstatně horší schopnost utužení. Lomový štěrk nesmí mít jen jednu frakci, ale má být složen z mnoha velikostí – menší kousky vyplní škvíry mezi většími a dále zvětší pevnost. Proto je označení například 16–32, což znamená, že jsou tu obsaženy částice od velikosti 16 mm až do 32 mm. V praxi rozlišujeme tyto frakce: Drť: 0–2, 2–5, 0–4, 4–8, 8–16, 16–22 Miništěrk: 16–32 Štěrk: 32–63 Makadam: 63–125
Kontakty: Lom Bělice (podkladové vrstvy), tel: 317 791 171; KH STONE s. r. o. (dlažba), Prodej stavebního a solitérního kamene, jezírka, Kouřimská ul., Kutná Hora 284 01, tel.: 606 181 198, fax: 466 985 764, http://stone.hyperlinx.cz , e-mail: kh_stone@atlas.cz
text: Jiří Prouza foto: autor kresby: autor |
Sezení není nuda
|
|
Sedíme rádi, protože si šetříme nohy, které se tak ovšem stávají slabší a slabší, takže musíme sedět stále víc. Ať už sedíme u stolu, u počítače, u televize či jinde, i takové obyčejné sezení může být nepříjemné, jestliže nemáme vhodný sedací nábytek.
Například není pohodlné sedět a pracovat u počítače v ušáku, avšak na televizi je možno hledět sedě v kancelářském křesle, i když dlouho se to taky nedá vydržet. K jídelnímu stolu si přistavíme stoličku bez opěradla patrně jen v nejvyšší nouzi, když se nás sejde víc, než jsme čekali, a pak tento provizorní kus zbude nejspíš na hospodyni. Stejně by měla být spíš stále na nohou, aby všechny obsloužila, jak je v našich zemích zvykem.
Sedět se dá samozřejmě také na zemi a toto sedací místo je k dispozici komukoli kdykoli zdarma a na dobu neurčitou. Vsedě na zemi se dá dělat prakticky všechno, k čemu si jinak pořizujeme zvláštní sedací objekty, ale interiér tím na kráse nezíská. Interiéru dodá lesk právě nějaké zajímavé sezení, čímž je míněn kus nábytku, nikoli poloha sedícího.
Snažili jsme se pro vás tentokrát vyhledat právě takové sedací objekty, které dodají té fádní činnosti sezení nějaký půvab, ať už výstřední barvou, nevšedním tvarem nebo nezvyklým použitím. Omlouváme se všem, kdo nemají pro takové excesy pochopení, i když předpokládáme, že naši čtenáři patří do jiné kategorie. Jsme si jisti, že Moderní byt čtou lidé, které experimentování těší, kteří jsou mladí duchem, i kdyby jim bylo sedmdesát. Obyčejné sezení je vlastně velká nuda, ale dá se to změnit.
Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391–92; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; Guttenbergova 118/2, Liberec, tel.: 482 710 418; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax.: 222 032 547; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; Rimo interiéry, Kounicova 13, Brno, tel.: 541 244 611, 606 157 473; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325; Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 543 107 220
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Malířova paleta bez umělce
|
|
Aby se nám v kuchyni dobře pracovalo, příjemně stolovalo a hlavně aby nám tu chutnalo, je třeba vybrat správnou barvu.
Cesta barevným spektrem Bílá Vsadíte-li na klasickou bílou, neprohrajete. Vybrali jste si barvu zcela neutrální, která vám umožňuje bezpočet kombinací s jinými barvami. Navozuje pocit čistoty, vzdušnosti, jednoduchosti, dobře odráží světlo. Sama o sobě působí nudně, doporučuje se tedy kombinovat s jinými barvami – dobře bude vypadat s černou, červenou, bát se nemusíte ani takových barev, jako je růžová, fialová, tyrkysová. Zvolíte-li kombinaci s některou ze studených barev, může kuchyň působit poněkud chladnějším dojmem. Příjemnou hřejivou atmosféru dosáhnete kombinací bílého laku s přírodním dřevem v jakémkoliv odstínu. Hnědá Zcela přirozeně vás napadne, že hnědá je barvou země a dřeva. Vyjadřuje sounáležitost, stálost a bezpečí. Patří na podlahu, stěny i nábytek. Místnost zútulňuje, ale potřebuje oživit jiným tónem – pomůže kombinace s oranžovou, červenou, fialovou, prosvětlí ji bleděmodrá a béžová.
Béžová Je oblíbenou a často používanou barvou, neboť vytváří přechod mezi bílou a hnědou. Dočtete se o ní, že je barvou písku, lastur a kamenů. Působí přirozeně a vyvolává pocity volnosti, pohody, ale i nudy. Je tedy vhodné ji raději skombinovat s jinou barvou. Příjemné pocity vyvolává ve spojení s hnědou, červenou, černou. Stejně tak jako bílá barva dvířek i béžová se bude hodit k růžové, světle modré, fialové, světle zelené či tyrkysové.
Žlutá Je považována za nejintenzivnější barvu. Pokud si právě ona najde místo ve vaší kuchyni, bude vás povzbuzovat k aktivitě a naplňovat optimismem. Máte-li kuchyň v tmavé a chladnější místnosti, bude žlutá tou ideální volbou, neboť dosahuje světelného, prostorového a tepelného efektu.
Zelená Jako byste právě vešli do slavnostní síně, tak si budete připadat v kuchyni, kde převládá smrkově zelená. Svěže vás přivítá kuchyň ve žlutozeleném odstínu. Zelená v jakémkoliv tónu je barvou naděje, klidu a rovnováhy. Proto ji můžete kombinovat jak s teplým přírodním dřevem, tak i s chladným kovem.
Modrá Uklidňuje, vyvolává pocit volného prostoru, zvlášť pak ve světle modrém odstínu. Jako barva vhodná do kuchyně se příliš nedoporučuje, neboť snižuje tepovou frekvenci. Je proto ideální pro místnost, kde máte odpočívat, nikoliv vyvíjet aktivitu.
Červená Spolu s lososovou, meruňkovou a červenou přecházející do oranžova tvoří nejteplejší barvy spektra. Dráždí, povzbuzuje, nutí k aktivitě, zvyšuje tepovou frekvenci, zrychluje dýchání. Pro kuchyň velmi žádoucí vlastností červené barvy je její schopnost povzbuzovat chuť k jídlu.
Jaké máte možnosti Nejsytějších a nejvýraznějších barev dvířek a korpusů se dosáhne lakováním – a to buď do matu, nebo do lesku. Za současný trend u moderních kuchyní lze považovat plochy upravené do vysokého lesku. V kategorii lakovaných kuchyní budete mít asi největší výběr barev. Jsou firmy, které se mohou pochlubit nabídkou až 5 000 barevných odstínů. Tato technologie je velmi náročná na kvalitu zpracování, neboť aby se dosáhlo co největšího lesku a plocha byla dokonale hladká, lakovaná plocha se několikrát přebrušuje a znovu lakuje. Méně na vybranou budete mít u kuchyní z lamina v postformingu (bílá, velbloudí hnědá, vanilková, oranžová, béžová).
Barevnou můžete mít i klasickou či rustikální kuchyň. U této kategorie se však jedná pouze o tónování dřeva do jemných pastelových odstínů, nebo do barev dřeva (kaštanu, dubu, ořechu, třešně, javoru, exotických dřevin), přičemž většinou zůstává viditelná kresba dřeva. Na trhu jsou i kuchyně, jejichž dvířka jsou z transparentního plexiskla, často vsazeného do kovového rámu.
Když někdo řekne: „Mám barevnou kuchyň,“ nejspíš se vám vybaví barevná dvířka skříněk. Ale jsou tu i jiné možnosti. Dvířka mohou zůstat bílá nebo v tónu přírodního dřeva a barvy použijeme v jiné formě. Kuchyň dokáže oživit třeba barevná pracovní deska, odlišně barevné sokly, světelná rampa, barový pultík, stůl, drobné spotřebiče, židle či jiné doplňky.
Nechcete-li experimentovat s nábytkem, můžete jen barevně vymalovat stěny. Možná i vás překvapí, jaká podstatná změna se s kuchyní stane.
V kuchyni příjemně – Zvolená barva by vám měla být příjemná, a protože se jedná o kuchyň, měla by spíše povzbuzovat k aktivitě než vaši činnost tlumit – Barvy nábytku, zdí, podlahy i doplňků by měly vzájemně ladit – Dejte raději přednost vlastnímu pocitu z barvy před módním trendem – Myslete také na to, že barvu zintenzivní dopadající světlo, ať už denní či umělé – Za světový módní trend lze v současné době považovat kuchyně v provedení vysoký lesk – V úvahu je třeba brát i velikost místnosti. Jsou barvy, které prostor dokážou opticky zvětšit, nebo naopak zmenšit
Kontakty: ALEXA STUDIO, Myslbek, 1. patro, Na Příkopě 19-21, Praha 1, ANTICO (SCHüLLER), obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 329 456; BERLONI, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 510 112; BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (BOSCH), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 619; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410; HANÁK NÁBYTEK, Popůvky 71, Kojetín, tel.: 581 250 411, www.hanak-nabytek.cz ; INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel.: 241 732 285, www.kuchyne-cap.cz ; INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 224 217 377, www.interierysedlak.cz ; MERLONI ELETTRODOMESTICI (ARISTON), U Nákladového nádraží 2/1949, Praha 3, tel.: 271 771 614, www.merloni.cz ; PIGMAY STUDIO, Italská 27 (vchod z Mánesovy 15), Praha 2, tel.: 222 251 272; SCAVOLINI, Řásnovka 12, Praha 1, tel.: 224 826 645
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Kouzlení na čtyřech metrech
|
|
Asi nikdo. Ale je možné dokázat alespoň to, aby se i v malém prostoru člověk dobře cítil!
Boj o centimetry Pokud se někdo rozhoduje mezi „renovací“ koupelny pomocí obkladových panelů, kdy se pouze zakryje původní umakart, a celkovou rekonstrukcí s vybouráním starého jádra, měl by vědět, že kompletní předělávka bude sice dražší, ale získá se cenný prostor navíc. Umakartové stěny totiž skrývají zhruba 10 cm prostoru na každou stranu, což v situaci, kdy místa není nazbyt, není k zahození. Použití obkladových panelů vypadá na první pohled lákavě. V nabídce si můžete vybrat z velkého množství vzorů, které na první pohled nerozeznáte od skutečných keramických obkladů. Také cenová nabídka je velmi příjemná. Ceny za obložení celé koupelny začínají kolem 20 000 korun a koupelny vypadají opravdu pěkně. Problém je v tom, že letitá jádra bývají v takovém stavu, že volají po celkové rekonstrukci. To ostatně potvrdí všichni, kdo už podobné bourání někdy absolvovali. Plíseň, zarostlé rozvody vody, zdegradované hliníkové elektrické vodiče, ucpané stoupačky a odpady – to vše je potřeba vyměnit a sebekrásnější Potěmkinovo řešení tu nepomůže. Pokud se už tedy někdo rozhodne pro rekonstrukci, měl by zvolit radikální řešení s vědomím, že později bude mít na několik desítek let pokoj. Ostatně – investice kolem 100 000 korun není pomocí stavebního spoření nic nedosažitelného. Splátky nepřesáhnou tisícikorunu měsíčně.
Co s dispozicí Jedním z největších omylů, kterého se dopouštějí lidé dychtící po nové pěkné koupelně, je představa, že lze prostor opticky zvětšit spojením koupelny s toaletou. Navádějí k tomu nádherné obrázky v časopisech o bydlení (včetně našeho), které prezentují koupelnu jako velký prostor připomínající spíše obytnou místnost. Toho ovšem v panelovém domě nedosáhnete. Navíc – stavební úřad vám zřejmě nepovolí toto spojení v bytech s více než dvěma obytnými místnostmi. Chrání tím alespoň minimální míru soukromí při hygieně. Jelikož však postup stavebních úřadů není ve všech místech stejný, neuškodí se předem informovat na místně příslušném stavebním úřadě. Stejně na úřad musíte stavbu ohlásit – jádro nevyměníte tak, aby si toho někdo nevšiml, a svého „informátora“ má asi každý dům.
Jak vybírat Neváhejte a v místě svého bydliště navštivte několik koupelnových studií. Prozkoumejte, zda sami dokázali navrhnout své vlastní realizace tak, aby se vám líbily. Pečlivě sledujte detaily, jako je pravidelnost spár, provedení rohů, usazení zařizovacích předmětů, prostě čistotu provedení. Pak požádejte o kontakt na realizační firmu, která stavěla nejlepší z předváděných návrhů.
Nezapomeňte: – Předložené návrhy jsou pouze inspirací, zvolte obklady, sanitu či baterie podle svého vkusu a kapsy. – Všechny ceny jsou včetně 22% DPH (jako kdybyste si zařizovací předměty kupovali sami v obchodě), pokud koupelnu bude stavět firma, která je plátcem DPH, měla by si ceny účtovat s 5% DPH. – Spojení toalety s koupelnou je obvykle možné jen u bytů do dvou obytných místností. – Pokud po ohledání zjistíte, že instalace jádra jsou v dezolátním stavu, dejte před obkládání panely raději přednost vybourání a kompletní rekonstrukci. – Informujte se na místním stavebním úřadě, zda bude stačit pouhé ohlášení stavby, či zda bude požadovat kompletní stavební povolení.
Nekupujte zařizovací předměty sami. Zbytečně byste platili 22% DPH! Zadejte realizaci firmě, která je plátcem DPH, ušetříte!
Kontakty: GROHE, Učňovská 100/1, Praha 9, tel.: 266 106 562; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, www.idealstandard.cz ; SANITOP (REALIZACE), Sokolovská 189, Praha 9, tel.: 284 829 074 nebo 79,
text: Marek Burza vizualizace: SANITOP |
Druhý domov
|
|
Navštívila jsem byt mladých manželů, kteří se tomuto způsobu života podřídili, a dokud byli bezdětní, spaní po hotelech jim nedělalo problémy. S příchodem dcery a o několik let později druhého dítěte museli styl života změnit – nejdůležitější bylo vyřešit bydlení. V rodném městě, kde založil firmu, bydlí v rodinném domku. V Praze, která se stala jejich druhým domovem, si pořídili prostorný mezonetový byt.
Od začátku jinak Hned po vstupu vejde návštěvník do hlavního společenského prostoru. „Takhle to tady vůbec nevypadalo. Už když jsme byt kupovali, věděla jsem, že tu budu chtít provést několik změn v dispozici. Byly tady uzavřené místnosti a nesmyslná úzká dlouhá chodba,“ říká majitelka. Z malé předsíně jsme vešli do kuchyně, jejíž sestava dělí hlavní prostor. V jedné části se vaří a zároveň stoluje, v druhé je obývací pokoj s přístupem na lodžie. Jeho součástí je rovněž sociální zázemí, které je vtipně skryto za dřevěnými stěnami. V patře se nachází ložnice manželů, dětský pokoj pro dvě dcery s vchodem do druhé lodžie a samozřejmě sociální zázemí. V bytě jsem se sešla s mladým architektem, který tu navrhl několik změn a posléze rovněž některý nábytek. „Dispozici jsem už dále neměnil, jen jsem navrhl společenský prostor maximálně otevřít, aby působil vzdušně. Držel jsem se tří základních bodů: schodiště, vestavěných skříní v předsíni a sociálního zázemí,“ říká architekt, kterému se podařilo barevným provedením a navrženým nábytkem prostor sjednotit. „Přála jsem si moderní nábytek s jednoduchými tvary. Preferovala jsem maximum úložných i odkládacích prostorů,“ říká žena. Do atypických částí navrhl architekt nábytek na míru. Zaplnil tak plochy, které by jinak zůstaly nevyužity, přitom ponechal maximální prostor pro běžné užití.
Útulný domov Barevnost interiéru je na přání majitelky provedena v teplých světlých odstínech, jediným výrazným akcentem je kuchyň. „Původně měla být v přírodním odstínu březové interiérové překližky stejně jako ostatní nábytek, ale zdálo se mi to už příliš sterilní,“ říká hostitelka. Vybraná sestava je v příjemném červeném odstínu a opticky vymezuje jídelní část od obývací. Rovněž v ložnicích se majitelka snažila dodržet stejný charakter zařízení, preferovala moderní tvary v přívětivých barvách, dotvářejících domáckou atmosféru.
Po půl roce, kdy se prováděla rekonstrukce a byt se zařizoval, se majitelé mohli přestěhovat do nově vybudovaného domova. „Snažila jsem se vytvořit útulný domov manželovi i našim dcerám. S výsledkem jsem spokojená a věřím, že se nám tu společně bude líbit.“
Kontakt: JIŘÍ KARHÁNEK – GERRIT (výroba atypického interiéru a technické řešení), Borovanského 22/15, Praha 5, tel.: 737 683 592; KATEŘINA SOUKUPOVÁ (textilní doplňky), Mikuláše z Husi 10, Praha 4, tel.: 261 217 177, 601 201 769; LENNOX ARCHITEKTI (dispoziční řešení a návrh atypického nábytku), Pod Andělkou 9, Praha 6, tel./fax: 233 324 899
text: Lenka Haklová foto: Robert Virt |
Od kamene po akrylát
|
|
Právě poslední dva uvedené materiály tvoří základ současné nabídky. Jak se rozhodnout, aby vana byla pěkná, dlouho vydržela, snadno se udržovala a přitom nás nepřipravila o celoživotní úspory? Odpověď není jednoduchá – každý z materiálů má své klady a zápory a stejně tak i své příznivce a odpůrce.
Ocel je klasika Mnoho lidí vzpomíná s láskou na staré litinové vany. Jakmile se v nich totiž už jednou voda ohřála, vydržela díky akumulačním vlastnostem materiálu teplá velmi dlouho. Vany z ocelového plechu jsou jejich nástupcem. Jsou lehčí, jejich výroba je jednodušší a levnější. Ve velké většině případů se řadí na spodní příčky pomyslného cenového žebříčku. Klasickou bílou smaltovanou vanu koupíte už za cenu kolem 2 000 Kč. Na první pohled jen stěží poznáte rozdíl mezi jednotlivými značkami a cenovými úrovněmi, rozdílů v kvalitě je však mnoho. Lišit se mohou hlavně tloušťkou oceli a kvalitou (hladkostí povrchu) smaltu. Za minimum se považuje materiál o tloušťce 2 mm. Čím silnější je totiž podklad, na který se smalt nanáší, tím lepší mechanické vlastnosti vana má. Při instalaci a hlavně během užívání se pak pod vahou lidského těla neprohýbá. Díky tomu se ve smaltu nevytvoří mikroskopické trhlinky, které po letech užívání řádně ztíží nebo dokonce znemožní údržbu vany. Používání dostatečně silného materiálu je jedním z důvodů, proč si například firma KALDEWEI může dovolit poskytnout třicetiletou záruku u svých van s tloušťkou materiálu 3,5 mm. Akrylát pro tvarování První akrylátové vany se na trhu objevily v sedmdesátých letech minulého století. Akrylát je velmi dobře tvarovatelný, pružný a tvrdý termoplast. Jeho nevýhodou je křehkost, proto jedním z hlavních pravidel pro instalaci je precizní usazení buď na nožičky dodávané výrobcem, anebo do speciálního polystyrenového lože, které vyplní prakticky celý prostor pod vanou. Vana samotná je také vyztužena – poté co lis podle kopyta vyrobí skořepinu vany, musí se dno vyztužit obvykle dřevotřískovou deskou a celý rub vany se olaminuje. Běžná tloušťka akrylátové vany je 4-5 mm, u drahých a luxusních van (většinou určených pro instalaci do prostoru) najdete až 8mili metrové stěny. Hlavní předností tohoto materiálu je snadná tvarovatelnost, není obtížné vyrobit prakticky jakýkoliv požadovaný tvar. To už je jen krok k tomu, aby se ve vanách uplatňovaly módní trendy stejně jako u designu mobilních telefonů či automobilů. A tak období typické oblými liniemi vystřídalo ostré tvarování, připomínající současné ostré lomy na karoseriích nejnovějších modelů automobilů.
Něco navíc Základní nabídku doplňují ještě zvláštnosti řadící se do kategorie luxusních van. Za cenu desítek až stovek tisíc můžete koupit vanu z umělého mramoru nebo dokonce dřevěnou. Zajímavou novinkou na trhu jsou keramické vany od firmy DURAVIT, která si nechala od věhlasného designéra Philippa Starcka navrhnout ucelenou sérii Starck 3, která vedle vany obsahuje i další sanitární zařízení. Tyto vany jsou určeny pro zákazníky, kteří požadují design známého tvůrce, značkový výrobek a zároveň rozumnou cenu – vany koupíte už za ceny kolem deseti tisíc korun.
Smalty a akryláty – Smaltované i akrylátové vany se vyrábějí nejen v bílém, ale i barevném provedení. Podle prodejců však bílá převažuje. – Vanu nikdy nečistěte prostředky obsahujícími písky – nejvýhodnější jsou šampony a podobné saponáty. – Speciální povrchy jako email plus usnadní čištění – voda po nich steče a nemůže se usazovat vodní kámen. – K vaně kupujte jen originální příslušenství – vyvarujete se problémů při reklamaci výrobků. Týká se to hlavně nožiček pro usazení vany. – Minimální tloušťka stěny je u smaltované vany 2 mm, u akrylátové 4 mm.
Kontakty: HOESCH, Seydlerova 2150, Praha 5, tel.: 251 623 847; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116; KALDEWEI, Kykalova 1, Praha 4, tel.: 222 135 533; LUCITE INTERNATIONAL, Jánský vršek 13, Praha 1, tel.: 257 112 221; PLECHÁRNA, Dobrovského 5, Praha 7, tel.: 604 246 360;
text: Lucie Brzoňová a Marek Burza foto: archiv |
Zády k ulici
|
|
Také majitel, když se rozhodl, že se pustí do stavby rodinného domu, měl o svém příštím domově poněkud jinou představu. Přál si dům, který mu poskytne nejen pohodlné bydlení, ale i prostory k podnikání. Již v původní vizi nechyběla zimní zahrada, krytý bazén a menší samostatná bytová jednotka. To vše se však mělo vejít do klasického domu se sedlovou střechou.
Přání vyřešil suterén První etapu pochopitelně představovalo obstarání vhodné stavební parcely. Investorovy požadavky uspokojil pozemek na samém okraji města, olemovaný z jedné strany listnatým lesem. S žádostí o zpracování projektu, nalezení nejvhodnějšího dispozičního a architektonického řešení se obrátil na pražský Architektonický ateliér ABV. Nešlo o snadné zadání. Investor se například domníval, že obývací prostory, zimní zahrada a bazén budou v jedné linii. Toto řešení by však v mírně svažitém terénu ukrojilo z nepříliš rozlehlé zahrady (980 m2) příliš mnoho místa. „Vhodnější tedy bylo jít do suterénu, ale zároveň zachovat návaznost prostoru,“ vysvětluje architektka Jaroslava Klimešová, která je společně s kolegou Petrem Bendou autorkou projektu. Propojenost bazénu, zimní zahrady a obývacího pokoje zajišťuje skleněný „komín“ ústící na venkovní terase. Ten místnost s bazénem a relaxačním centrem, přestože se nacházejí v suterénu, zásobuje dostatkem denního světla. Večer osvětlený bazén naopak vysílá velmi zajímavý světelný efekt do obývacího pokoje. Nejde tedy pouze o maximálně funkční, ale i estetický architektonický prvek.
Dokonalé soukromí Dům je orientován severojižním směrem. Průčelím je obrácen na jih, do ulice zadní stranou s okny do užitných místností. Kolemjdoucí kritici si neuvědomují, že nehodnotí tvář, ale záda domu. Jeho uzavřenost, minimum prosklených ploch vůči nevlídné severní straně jsou naprosto logické. I zde však postřehneme zajímavý architektonický prvek, a to v podobě řady světlíků v podkroví. Prosvětlují prostory v patře a zároveň jim bez stahování rolet či žaluzií zajišťují soukromí. Opticky pak domu ubírají na výšce, stejně jako ho zelená barva zeštíhluje. Při pohledu na průčelí stavby zaujme dřevěná, z části krytá terasa. Zvýšená pravá postranní zeď spoluvytváří zajímavou kompozici domu, ale především chrání klid, intimitu domova. Při posezení na terase se otevírá uklidňující pohled do přírody.
Za vstupními dveřmi Nechme se však pozvat dát. Pod úrovní země – v suterénu – se kromě dvougaráže nacházejí podnikatelské prostory v podobě dvou prostorných kanceláří vybavených kuchyňkou a hygienickým zázemím. Podstatnou část podzemního podlaží zabírá bazén a relaxační centrum, které se časem promění v posilovnu. Vodní plocha nepostrádá zázemí v podobě sprch, WC a technické místnosti. Nezapomnělo se ani na sklep, sklad a technickou místnost celého objektu. Do samostatné bytové jednotky o dispozici 2 + 1 se vstupuje dveřmi po pravé straně zádveří. Hned naproti se nachází šatna a WC. Z chodby je přístup do obývacího pokoje s jídelnou a do kuchyně. Všechny tři místnosti jsou vzájemně propojeny. Za kuchyní, směrem do ulice, se nachází domácí pracovna a spíž. V podkroví jsme nahlédli ještě do jednoho obývacího pokoje. Ten plní investorovo přání mít ve svém domě kus dokonalého soukromí. Dole u krbu se příjemně posedí s přáteli, ale podkroví – to je již čistě soukromá zóna. V chráněném teritoriu se ještě nacházejí dětský pokoj, ložnice a prostorná koupelna s WC.
Architektura dnešní doby V době redakční návštěvy majitel teprve začínal s příjemnější etapou budování nového domova – s vybavováním jeho interiéru. S výběrem podlahových krytin pomáhali autoři projektu. V komunikačních prostorech a užitných místnostech oceníme keramické obklady, v obytných místnostech dřevěné parkety, v podkroví laminátové podlahy. Stejně tomu bylo s vybavením koupelny. Ostatní však už je na pánovi domu. „Jsem ráda, že jsme vytvořili moderní stavbu a přitom splnili všechna investorova přání,“ svěřuje se architektka a klient naprosto souhlasí. A jaký byl náš dojem? Zelený dům na okraji města reprezentuje soudobou architekturu, koresponduje s dobou, stylem života. Jde o stavbu, která o tom všem, na rozdíl od architektury postavené v různých retrostylech, dokáže i po desetiletích, nejspíše i staletích, vyprávět. To si ale kolemjdoucí kritizující jeho záda neuvědomují.
Architekti: Ing. arch. Petr Benda (1953) po absolvování Fakulty architektury ČVUT v Praze pracoval v Projektovém ústavu ČKD Praha a v Pražském projektovém ústavu. V roce 1991 založil spolu s ing. arch. Janem Viktorinem Architektonický atelier ABV. Je autorem či spoluautorem projektů a realizací rekonstrukcí, interiérů a novostaveb nejen rodinných a bytových domů, ale i hotelů, kancelářských budov a kulturních institucí. Z novějších realizací lze například uvést rekonstrukci a dostavbu historických objektů pro hotel Pernštejn v Litomyšli (spoluautoři ing. arch. E. Letovská a ing. arch. J. Viktorin). V nedávné době společně s kolegy dokončil práce na projektu regenerace Jižního Města. V současnosti má rozpracováno několik projektů bytových a rodinných domů.
Ing. arch. Jaroslava Klimešová (1960) je absolventkou Fakulty architektury ČVUT v Praze. S Atelierem ABV spolupracuje od roku 1995. Je autorkou či spoluautorkou řady projektů a realizací rekonstrukcí, interiérů, novostaveb rodinných domů, hotelů, kancelářských budov a kulturních institucí. S Petrem Bendou spolupracovala na projektech rekonstrukce a dostavby lázeňského domu Paříž v Mariánských Lázních a kulturního centra Zahrada v Praze-Jižním Městě.
Technické údaje: Způsob výstavby: dodavatelsky Materiál: Porotherm Dispozice: 5 + 1, samostatný byt 2 + 1 a 2 kanceláře se zázemím Užitná plocha: 530 m2 (bez terasy) Okna: hliníková Vytápění: plynové
Kontakty: Projekt: Architektonický ateliér ABV, Pod Stárkou 4, 140 00 Praha 4, tel.: 261 226 947-8, e-mail: abv@abv.cz, www.abv.cz; Dodavatel: firma Kallmünzer, stavební firma, U Tvrze 40, 110 00 Praha 10, tel.: 274 779 986; Výplně otvorů: firma Alface, s. r. o., Kolbenova 40, 190 00 Praha 9, tel.: 266 032 042; Atypické kovové konstrukce: OK FINAL, s. r. o., Nádražní 608, Žamberk, tel.: 257 311 418; Atypické skleněné výplně: ACERA SKLO, s. r. o., Zahradníčkova 91, 150 00 Praha 5, tel.: 257 221 554,
text: Alena Vondráková foto: Iveta Kopicová, David Háva |
