|
|
Krása umělých květin vás nikdy nezklame. Zůstává stejná za všech okolností. Dokonalé imitace rostlin na první pohled umí zmást i odborníka. A vy si vůbec nemusíte dělat starosti s tím, jaké místo je pro vaši květinu ideální. Dobře pokvete i v temném koutě, při troše smyslu pro recesi můžete překvapit kyticí růží postavenou třeba v ledničce. Umělé květiny prostě mnoho péče nevyžadují. Jedno je ale důležité: raději je nezalévejte.
Kontakty: ALBERTINA INTERIOR DESIGN, Revoluční 24, Praha 1, tel.: 02/22 31 25 67; BARRINGTON FURNITURE, Roháčova 6, Praha 3, tel.: 02/22 78 26 15; BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 049/551 05 98; BONSAI–ZAHRADA, Bělohorská 191/512, Praha 6, tel.: 02/33 35 80 01; SIA, nákupní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 965/8, Praha 5, tel.: 02/57 32 74 66;
text: Pavlína Blahotová foto: Iveta Kopicová, Ivan Ivánek, Zdeněk Prchlík, Petr Zhoř a archiv |
Blog
Kalendárium na srpen
|
|
Jáma, kterou si připravíme, by měla mít svažité, nikoliv kolmé stěny. Předem vytvoříme po stranách v různých hloubkách kapsy, do kterých později vysadíme rostliny. Také dno tvarujeme tak, abychom zde měli různé hloubky vhodné pro lekníny, stulíky a další druhy. Je-li jáma hotová, vyložíme ji speciální jezírkovou fólií.
Tu lze snadno svařovat a vytvořit požadovaný tvar. Okraje opatříme navíc pruhem geotextilie, do níž budou kořenit pobřežní rostliny. Vše zatížíme půdou, kameny apod. A nezapomeňte: jestli se vám nemá přemnožit hmyz, musíte v jezírku chovat rybky!
Prosvětlovací řez, zmlazení V srpnu je čas na prosvětlovací řez peckovin, které jsme již očesali. U višní odstraňujeme všechny výhony, které rostou dovnitř koruny. Uvnitř koruny odstraníme i vše přehoustlé. Pokud již višeň připomíná smuteční vrbu, je třeba začít se zmlazovacím řezem. Postupně během dvou až tří let zlikvidujeme všechny vyholené větvičky. U broskvoní zrušíme celé výhony, které korunu zahušťují. Dále odstraníme odplozené výhony maliníku.
Mečíky V srpnu rozkvétají štíhlé „svíce“ mečíků, které se výborně hodí do vázy. Nejvhodnější doba řezu je tehdy, když se začnou otevírat první květy. Šetrný řez vedeme šikmo dolů ostrým nože ze dvou stran, pak lehce ukroutíme. Na rostlině necháme čtyři až pět listů, aby hlíza mohla dorůst do květuschopné velikosti.
Přesazování kosatců Kosatce se přesazují jednou za tři až čtyři roky. Kdo to nestihl v červenci, má nejvyšší čas, aby rostliny do zimy dobře zakořenily. Trsy s rozvětvenými oddenky opatrně celé vyjmeme, očistíme od půdy a rozdělíme. Jednotlivé rostliny budou mít listovou část s jedním oddenkovým segmentem. Ponecháme jen zcela zdravé rostliny. Listy zakrátíme asi o třetinu. Odstraníme poškozené kořeny, ostatní mírně zakrátíme. Při výsadbě je rozčísneme na dvě strany, oddenek posadíme na vyvýšeninu, kterou vytvoříme z hrsti písku, a přihrneme půdou. Horní polovina oddenku musí zůstat nad povrchem půdy. Po výsadbě rostliny zalijeme.
Výsadba jarních cibulovin Ve druhé půli srpna můžeme vysazovat a přesazovat některé okrasné cibuloviny. Týká se to především šafránů, řebčíků, česneků, sněženek, ladoněk, modřenců, talovíny. Většina drobných cibulovin vyžaduje hloubku výsadby 8–10 cm.
Perlovka Kdo má rád naloženou cibulku perlovku, měl by vědět, že je nejvyšší čas k výsadbě. Tato cibule pochází ze Středomoří a je příbuzná póru. V půdě vytváří shluky bílých kulatých až oválných cibulek. Ve velkovýrobě se nepěstuje, jedná se čistě o zahrádkářskou plodinu vhodnou do sladkokyselých nálevů samostatně nebo v kombinaci s malými nakládačkami, papričkami apod. Sklízí se během července. Pokud ji nesklidíme včas, začne brzy tvořit opět listy a sklizeň se znehodnotí.
Ředkve Na začátku srpna je vhodný čas pro výsev japonské ředkve. Pěstujeme ji v hluboce zpracované půdě, aby mohla vytvořit mohutné, dlouhé bulvy (až 40 cm i více). Ně které odrůdy mají bulvy kulaté nebo kuželovité. Vyséváme dvě až tři semena do sponu 15 x 30 cm. Po vzejití ponecháme vždy jednu rostlinu.
text: Jan Stanzel foto: autor |
Chaloupka ve správném rytmu
|
|
Majitelé domu nedaleko Prahy se pokoušeli o čistě funkční stavbu s rovnou střechou, ale do cesty se jim postavil územní plán. Sedlová střecha byla povinná. Chvíli se přeli s místním úřadem a pak předali úkol architektu Dvořákovi, aby dodržel nesmyslná pravidla a postavil elegantní dům. Snaha místních úřadů vytvářet v okolí „chaloupky“ se odrazila jen do jména domu. Stavba přijala sedlovou střechu zcela přirozeně a vznikl tak velmi půvabný dům kombinující pokrok a tradici.
Spojení s přírodou Dům je přízemní a nepodsklepený, ale velmi vhodně využívá obytné podkroví. Základním heslem, které si architekt Dvořák vytyčil, je propojit interiér s exteriérem, a to citlivě a nanejvýše přirozeně.
Významnou úlohu hraje při tomto záměru venkovní dřevěná terasa, která tvoří pomyslný koncepční most spojující hlavní prostor domu s přírodou. Přízemí je velice jednoduché a slouží jako sociální centrum rodiny. Má polyfunkční charakter, takže vedle obývacího pokoje funguje také jako jídelna a zejména kuchyň.
Ukrývá možnost koncentrovat na jedno místo činnosti typické pro různé členy rodiny, a tak například „paní domu“ není při vaření separována od ostatního dění.
Vítání nového dne Kombinace sedlové střechy, tradičního dřeva a velkých skleněných ploch navozuje dojem citlivých a příjemných kontrastů. Vodorovné přímky zábradlí jsou zajímavým protikladem k diagonálám střechy a severské prvky efektně korespondují s prvky navazujícími na modernu. Podkroví ukrývá ložnice, sociální zařízení a šatnu. Život v domě je veden prastarou logikou neuznávající překážky a komplikace. Vstanete z postele, projdete koupelnou a šatnou a sejdete do přízemí s kuchyní, abyste otevřeli velké plochy stěn a stáli v zeleni. I ten nejrozespalejší člověk by zcela mechanicky uvítal nový den stejným způsobem. – A dům vychází přirozenému lidskému rytmu zcela vstříc.
Kontakty: DI5 ARCHITEKTI INŽENÝŘI (projekt, statika), Koubkova 11, Praha 2, tel.: 02/21 59 09 41, fax: 02/21 59 09 42; ELIOS LIGHTING (osvětlení), Vlastislavova 11, Praha 4, tel.: 02/691 37 42
text: Petr Tschakert foto: Jan Dvořák |
Hacienda nad Svratkou
|
|
Velkoměstský „odér“ vyměnili za svěží vzduch, výhled do rušné ulice za takřka panoramatický rozhled do kraje, kterým protéká řeka Svratka a obzor zaobluje známý vrch Květnice s vzácnou flórou a nalezištěm polodrahokamů. Tuhle změnu, kterou si oba manželé jen pochvalují, „zařídila“ vlastně jejich s dcera. Spolu se svým manželem stavbu nového domu financovala a její dosud občasné návštěvy rodičů se možná v budoucnu promění na trvalý pobyt. Proč ne, místa v domě je opravdu dostatek.
Svah v roli architekta „Měla jsem zpočátku strach, že tady budu vlastně jen pořád uklízet, nebo že úklid v tak prostorném domě ani nezvládnu,“ svěřila se nám hospodyně. „Ale naštěstí je prostor tak dobře vyřešen, že s tím mám mnohem méně práce, než jsem si myslela.“ Dům Hacienda III, který pro naše hostitele zrealizovala společnost Bydlení pro vás, je charakterizován velkorysým pojetím a počtem místností 8 + 1 (firma jej také ve svém katalogu uvádí v nabídce mezi individuálními rodinnými domy v kategorii luxus). Zastavěná plocha základní varianty činí 180,1 metrů čtverečních, podlahová plocha 265 metrů čtverečních. „Každý zákazník ovšem většinou požaduje větší či menší úpravy, u nás tomu nebylo jinak,“ konstatuje náš hostitel, když nás provází z místnosti do místnosti. „Tou hlavní úpravou bylo využití svažitého terénu našeho pozemku. Umožnilo to vybudovat garáž pro dva vozy nikoli jako součást přízemí, jako je to v základní nabídce, ale v suterénu domu. Z garáže je ovšem zároveň přístup po schodech přímo do přízemí.“ A v přízemí je ústřední plochou velký obývací pokoj propojený s jídelnou. Z jídelny vede vchod na terasu, v průběhu léta jistě hojně využívanou „devátou komnatu“ domu. Další dvě místnosti, koupelna a oddělená toaleta nabízejí více variant využití, v pokojích může být jak pracovna, tak ložnice nebo malá tělocvična.
Po roce panuje spokojenost A po schodišti, jehož výzdoba na stěnách upomíná nimrodskou vášeň (prý už bývalou) našeho hostitele, se dostaneme do podkroví se čtyřmi pokoji, koupelnou, sprchovým koutem a toaletou. Což je v tomto případě více než dostatečné zázemí pro pobyt dcery a jejího manžela. Čerstvý vzduch na terase tu nahrazuje menší balkon coby součást „ústřední“ ložnice patra. „Dům se stavěl zhruba rok, myslíme, že dostatečnou dobu, aby práce byly provedeny kvalitně. Teď po roce bydlení se nám to potvrzuje, i když některé drobné vady se vyskytly. Také první zkušenost se zimním obdobím ukázala, že topení v podlaze je praktické a účinné, ostatně dokud nebyla příliš zima, stačilo zatopit v kamnech s krbovou vložkou, které máme v obýváku.“
Standardní provedení stavby: Zdivo nosné (obvodové) – cihelné pálené termobloky Porotherm tl. 365 mm Zdivo nosné (vnitřní) – cihelné pálené termobloky Porotherm tl. 240 mm Zdivo nenosné (vnitřní) – cihelné příčky Porotherm tl. 115 mm Konstrukce střechy – dřevěný krov, vázaný, tesařský Střešní plášť – betonové tašky KM Beta, pojistná hydroizolační fólie, izolace ORSIL, parozábrana, sádrokarton Knauf Povrchy stěn vnitřní – štuková omítka + malba, sádrokartonové podhledy a malba Povrchy stěn vnější – štuková omítka + nátěr fasádní barvou Dveře a okna – plastové, bílé s tepelně-izolačním dvojsklem, vnitřní parapety u oken s povrchovou úpravou lamino Střešní okna – Velux Dlažby – zádveří, kuchyně, koupelny, WC Obklady – koupelny, WC Cena – od 4 014 000 Kč
text: Jiří Teper foto: Libor Hajský |
Fasáda výtvarným prvkem
|
|
Vyšehrad atelier – architektů Jiřího Smolíka a Zdeňka Rychtaříka – jsme našim čtenářům představili už vloni dvěma stavbami náročnějších vil (MD 9 a 10/2001). Další jejich realizací, která určitě stojí za povšimnutí, je naopak menší a skromnější rodinný domek pro čtyřčlennou rodinu v Dubči.
Rohová parcela nepravidelného pětiúhelníkového tvaru na okraji obce neposkytovala příliš mnoho možností, jak dům a zahradu velkoryse využít pro bydlení, zvláště když se musely dodržet zastavovací podmínky (uliční čára, odstupy od hranice pozemku) a architekti potřebovali dům vhodně orientovat ke světovým stranám. Dříve tu stával malý přízemní domek s nevyhovující konstrukcí, se vstupem z ulice v jižní části.
Přesto se podařilo v objektu s obdélníkovým půdorysem položeným při severní hraně pozemku natočit všechny obytné místnosti k jihu a přičlenit k nim pobytovou část zahrady od ulice chráněnou garáží (ta stojí v místě původního vstupu, kde navazuje na uliční čáru sousedních objektů). Soukromí zahrady v budoucnu ještě lépe zajistí plánovaná vzrostlá zeleň.
Přehledná dispozice Z požadavků klienta na skromné, ale pohodlné bydlení pro čtyřčlennou rodinu (a předem omezeného rozpočtu) vychází jednoduché a účelné půdorysné řešení bez komplikovaných provozních vztahů, bez zbytečných chodeb nebo nevyužitých ploch. Přízemí je určeno společenské části bydlení a jeho zázemí, patro intimnějším ložnicím s koupelnou. Jediným „nadstandardem“ přízemí je pokoj pro hosta umístěný při vstupu, kde návštěva může využívat pohotovostní WC a malou koupelnu se sprchou a umyvadlem.
Z obytného prostoru se začleněnou kuchyní (pohledově oddělenou nízkým pultem) a jídelnou se vychází přímým schodištěm do patra. Jednoramenné schody nezabírají příliš mnoho prostoru a zároveň se stávají výrazným estetickým prvkem v interiéru.
Na plovoucí podlahy s přírodním vzhledem světlého dřeva navazuje i další vybavení interiéru (dřevěné obložení schodů, přírodní podoba dřevěných prvků kuchyňské sestavy), výrazně se tu uplatňuje také barevnost. Severní stěna domu má v interiéru sytou cihlově oranžovou barvu, která graduje až k tlumeně červené na dveřích a keramickém obkladu kuchyně. Teplé barvy příjemně vyvažují strohé technické vybavení kuchyně.
Přívětivá vstřícnost Stejně jednoduché a účelné jako dispozice domu je také prostorové řešení stavby. Geometricky čistý tvar kvádru s pultovou střechou je však dotažen až k výtvarnému pojetí zdůrazněním jižní – obytné – fasády, která je jakoby zasunuta do rámu tří ostatních stěn nenápadné šedivé barvy. Celá jižní strana je přes obě patra obložena deskami z dřevěné překližky v přírodní podobě, kompozicí obdélníků různých proporcí, v nichž lícují dřevěné okenní rámy z lepených profilů. Desky, přestože jejich skladba vytváří určitý dekor, však nejsou samoúčelné, jejich umístění má na fasádě svou funkci, danou konstrukcí sendvičového obvodového pláště s odvětráním. Stejně účelný je i přesah (1,5 m) pultové střechy, která stíní fasádu před sluncem v letních měsících. Na první pohled vzbuzuje jižní fasáda dojem nedostatečného prosvětlení vnitřních prostorů, jako by zajímavá kompozice měla přednost před bydlením. Při bližším zkoumání jejího vztahu k jednotlivým místnostem ale zjistíme, že žádný z obytných pokojů není nedostatkem denního světla postižen (snad jen pro ložnici rodičů by více jižního slunce bylo výhodnější než velké západní okno, které bude místnost v létě nadměrně přehřívat).
Pokoje dětí jsou prosvětleny menším oknem potřebným k pracovnímu stolu, i velkým francouzským, okno z jídelny s nižším parapetem nabízí výhled do zahrady vsedě od stolu, z kuchyně naopak vyšší parapet předpokládá pohled ven ve stoje při vaření. I nepravidelné rozmístění oken má tedy své logické opodstatnění.
Architekti svým výtvarným řešením ctí určitou důležitost rohové polohy mezi ostatními parcelami a vyzdvihují fasádu obytných místností před ostatními, ale především dávají moderní architektuře rodinných domů novou dimenzi – přívětivost a hravost, se kterou se vstřícně obrací k obyčejným lidem. O kousek blíž k nim tak posouvají hranici mnohdy nepochopitelné nebo nepřijatelné odbornosti, s jakou posuzují hodnotu stavby sami architekti nebo jejich kritikové.
text: Věra Konečná foto: Filip Šlapal |
HELP!
|
|
Vaří-li několik chodů najednou, potřebuje ještě alespoň jedny ruce navíc… Šlehání, hnětení, sekání, míchání, mixování, pasírování či příprava pyré… Pomůže manžel? Nebo děti? Většina žen si při představě protáhlého obličeje, sáhodlouhých výmluv nebo zkrátka toho, že by jí v kuchyni někdo překážel, svou prosbu nakonec raději rozmyslí. Naštěstí si může poradit sama a celkem snadno. Náhradu najde v mixéru.
Ten může být součástí kuchyňského robota, který zastává ještě další funkce, takže poskytuje širší možnosti zpracování potravin, nebo jí postačí samostatný přístroj. Obě varianty jsou na našem trhu bohatě zastoupeny. Při výběru by se kuchařka měla řídit především funkcemi, které přístroj poskytuje. Využije-li je všechny, pak by měla dát přednost robotu, postačí-li si se základními, vystačí si se samostatným mixérem.
Vybrat ten správný Nejjednodušším typem je tyčový mixér (říká se mu také ponorný). Už samotný název naznačuje, že je to tyč, na jejímž jednom konci je držadlo, na druhém ostré nože. Ten se ponoří do nádoby s potravinami a mixuje je. Nástavec je z plastu nebo ušlechtilého kovu, u některých modelů jej lze vyměnit, takže kromě nožů tam mohou být například šlehací metly.
Předností tohoto přístroje jsou jeho malé rozměry a skladnost. Dalším kuchyňským pomocníkem je ruční mixér. I tady název prozrazuje jeho použití. Přístroj se drží v ruce, přičemž na konci jsou upevněny metly. Ty lze snadno zaměnit např. za hnětací háky. Posledním typem jsou stolní mixéry. Sestávají ze dvou částí – spodní, v níž je integrovaný motor a tlačítka na ovládání, a horní, na niž se nasazuje nádoba s mixovacími noži.
Ještě víc Základní modely jsou vybaveny už vyjmenovaným příslušenstvím. V nabídce firem jsou však také typy vyšší třídy, které mají nadstandardní výbavu. Součástí je například několik typů nožů, speciální metly, pasírovací nástavec a tyčinka či příslušenství pro výrobu pyré. Podobně tomu je i s výkonností. Zatímco mixéry ze základní řady mají jeden nebo dva stupně rychlosti, luxusnější typy poskytují uživateli i víc než deset možností rychlosti. Některé jsou navíc vybaveny turbotlačítkem, který ještě přidává na rychlosti. Při výběru byste si měli také všímat funkčnosti a provedení pracovních částí (především nožů). Ideální je, jsou-li vyrobeny z ušlechtilé oceli nebo podobného trvanlivého materiálu. Kromě vypsaných činností mohou být přístroje dovybaveny dalšími funkcemi, jejichž úkolem je práci co nejvíce usnadňovat. Například metly se kromě otáčení mohou pohybovat nahoru a dolů, nože mají speciální tvar umožňující horizontální i vertikální sekání.
Výrobci se soustřeďují také na to, jak zajistit snadnou údržbu. Proto některé přístroje obohacují o speciální funkce ulehčující čištění. Vyřešit se snaží také uskladnění. Málokterá hospodyňka může říct, že by měla v kuchyni místa nazbyt, proto lze některé mixéry umístit na stěnu nebo příslušenství integrovat do přístroje či uskladnit na speciální nástavec.
Bezpečnost na prvním místě Tam, kde se pracuje s ostrými noži, je nutné zvýšit pozornost, aby nedošlo k nečekanému a zbytečnému úrazu. Naštěstí jsou přístroje vybaveny nejrůznějšími systémy zabraňujícími poranění při práci. Například pojistkou, která nedovolí přístroj uvést v chod, pokud je špatně sestavený. Výměnné metly jsou speciálně ukotveny tak, aby nemohly při otáčení vypadnout ad.
Kontakty: BMV, Anglická 18, Praha 1, tel.: 02/22 51 42 23; M. G. Distribuzione, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; Výrobky firem Bosch, Guzzini, Moulinex, Philips, Tefal a Ufesa najdete v síti obchodů s domácími spotřebiči
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Pokoj plný slunce
|
|
Na první pohled se může zdát, že investice do zimní zahrady je dost drahý špás. Získat však můžete mnohem víc, než si dovedete představit.
Tepelná regulace Zimní zahrada je jedním z prvků, které ekologická architektura úspěšně využívá k pasivnímu příjmu sluneční energie. Skleníkový efekt je běžně známý zahradníkům, jeho smysl a funkce však stále ještě unikají nejen investorům, ale dokonce i některým architektům.
Běžně vidíme zimní zahrady orientované na západ (neúměrně dům přehřívají), obytné zimní zahrady široké a s mírně zkosenou prosklenou střechou, od níž se vítané zimní paprsky odrážejí a nepříjemné letní jí naopak bez odporu procházejí. Taková zimní zahrada přes léto zatíží dům horkem, a pokud ji navíc budeme přes zimu vytápět jako obytný prostor, jejími skleněnými stěnami ztratíme daleko větší množství tepelné energie než ostatními stěnami zděnými. Jaké jsou tedy hlavní zásady při jejich navrhování? Zimní zahrada není obytným prostorem v obecném smyslu. Jen v letních měsících může obytný prostor rozšířit a vytvořit mu chráněný výstup do zahrady nebo na terasu. Během zimy se však nevytápí a neobývá. Jen tak slouží skutečně k energetickým úsporám. Díky skleníkovému efektu v ní teplota ani v zimě většinou neklesne pod 5 °C (při odpoledním slunci může vystoupit až na 20 °C), vytváří tedy přirozenou tepelnou clonu obytným místnostem a prostředí vhodné pro přezimování teplomilných rostlin – v samotném obytném prostoru nejen ušetří až polovinu nákladů na vytápění, ale také vykouzlí letní atmosféru uprostřed ledna.
Orientace a tvar Moderní zimní zahrada spolehlivě funguje jako tzv. klimatický nárazník. Pro pěstování rostlin je optimální orientace jihovýchodní, příjemný efekt fyzický i psychický přináší orientace na východ (krásná rána, chladnější a tmavý podvečer) či západ (přes léto se stává nejteplejší místností). Úplně k zahození není ani severní strana domu: nabízí stejnoměrné nepřímé osvětlení během celého dne, vhodné pro ateliér nebo pracovnu. Také rostlinám se zde může dařit. A jak je to z hlediska energetické bilance? I pouze rozptýlené sluneční záření dokáže prostor pod sklem zahřát na přinejmenším přijatelnou teplotu, takže ve výsledku zlepšuje tepelnou pohodu a zabraňuje prochládání objektu. Při severní orientaci se však rozhodně vyplatí použít tepelně-izolační skla se třemi tabulemi (tzv. trojsklo, viz dále). Energeticky plně funkční zimní zahrada musí být orientována k jihu, má být co nejméně hluboká, aby slunce mohlo proniknout až do obytných místností, ale zato široká a velmi vysoká (nejlépe přes dvě podlaží). Při takových proporcích velká skleněná plocha zahřívá jen malé množství vzduchu a správně řízeným systémem provětrávání se navíc docílí komínového efektu proudění vzduchu, takže zimní zahrada se ani přes léto nepřehřívá. Proudění však nesmí být přerušeno podlahou horního podlaží – ta buď nedosahuje až ke skleněným stěnám nebo bývá roštová. I při zavřených oknech a dveřích se v létě docílí provětrávání zahrady pomocí větracích mřížek, vzduch proudící zimní zahradou ochlazuje i obytný prostor. Mřížkou při podlaze se nasává chladnější vzduch, další mřížkou u stropu uniká teplý. Intenzivnější krátkodobé větrání zajistí okna umístěná „do kříže“ (vlevo dole–vpravo nahoře či na opak). Zimní zahrada může mít své skleněné vertikálně uložené stěny nahoře zakončeny tepelně izolovanou střechou, může mít místo střechy zešikmené prosklené plochy, ideální však bude našikmená celá konstrukce jižní stěny. Pro správný příjem sluneční energie je rozhodující sklon zešikmení. Sklo musí být nastaveno kolmo zimním paprskům, které dopadají pod úhlem asi 20 ° (tento úhel se mění každým dnem a je různý i v každou hodinu), aby jím mohly volně procházet. Letní paprsky, dopadající pod úhlem přibližně 60 °, se od takto zešikmené skleněné plochy naopak odrážejí. Pro „přitápění“ sluncem je optimální našikmení skleněné stěny kolem 80 stupňů. Akumulace tepla K získání energie přes zimní zahradu využíváme tzv. efektu teplotního spádu. Spočívá v tom, že krátkovlnné (infračervené) záření je zasklením propouštěno téměř bez překážky a otepluje stěny, podlahu i nábytek uvnitř. Naopak dlouhovlnné tepelné záření vracející se ven se z větší části odráží od skel zpět do interiéru a stává se rovněž zdrojem tepelné energie. Teplo zachycují stavební materiály s dobrou akumulační schopností (beton, kámen, cihla) a postupně je vyzařují zpět do prostoru. Proto je velmi důležitá nejen dobrá tepelná izolace obvodových stěn, aby nedocházelo ke ztrátám, ale také schopnost vnitřní konstrukce teplo akumulovat a postupně předávat obytnému prostoru v době, kdy slunce nesvítí. Takovou masivní akumulační stěnu je nejvhodnější postavit v místě, na které přes zimní zahradu dopadají sluneční paprsky. Na akumulaci tepelné energie se podílejí i obvodové stěny, pokud jsou postaveny z materiálů s dostatečnou tepelnou setrvačností. Lehké dřevostavby nebo domy z děrovaných cihel tuto vlastnost nemají, o to důležitější roli pak hrají akumulační vnitřní stěny nebo podlahy.
Není sklo jako sklo Sklo musí plnit mnoho funkcí. Tou hlavní je však tepelná izolace vnitřního prostoru. Moderní skla, která se za tímto účelem používají, bývají vícevrstvá se dvěma či třemi tabulemi, tlakově plněnými meziprostory a metalickými izolačními povlaky. Můžeme je považovat za plně univerzální, navíc mohou mít i další technologické přednosti (ochrana proti slunečnímu záření, tlumení hluku, nárazová pevnost, mechanická bezpečnost). Výbornými parametry disponuje vícevrstvé izolační sklo se sníženou mírou prostupu tepla: tzv. tepelně-izolační sklo. Jako spolehlivý strážce zabraňuje úniku tepla z interiéru do chladnějšího venkovního prostoru. Nejúčinnější je tepelně-izolační trojsklo (viz tabulka). Přestože je výrobně náročnější a dražší, při severní orientaci se vyplatí. Zimní zahrady, od nichž očekáváme celoroční obytnou funkci, vyžadují izolační prosklení s koeficientem tepelné propustnosti přibližně 1,3 W/m2K a světelnou propustností nejméně 65 procent. Sklo takových parametrů totiž snižuje tepelné ztráty a stále ještě brání orosení. Za zvážení stojí použití moderních tepelně-izolačních skel s protisluneční ochranou. Například dvojskla amerického výrobce Four Seasons (do ČR dováží Stabos) dokážou v létě zachytit více než 80 % sluneční energie a udržet tak uvnitř příjemné prostředí. Tento efekt vytváří tzv. tepelné zrcadlo – mikroskopická vrstvička kovu, kterou je opatřena jedna z tabulí dvojskla (tepelné záření odráží, viditelné světlo propouští). Obě tabule dvojskel jsou tvrzené a schopné zachytit 90 % škodlivého UV záření. Někomu ovšem u skel s protisluneční ochranou může vadit mírně tmavší odstín, který zkresluje skutečnou barvu oblohy. Jejich stínicí účinek je každopádně alternativou mechanických ochranných zařízení (rolety, markýzy, žaluzie); ty vám výhled zakryjí zcela, lze je však pružněji přizpůsobovat konkrétním světelným podmínkám.
Dřevo, hliník, nebo plast? Jednou z klíčových je také otázka konstrukce. Dřevo je u zimních zahrad ceněno pro dobré tepelně-izolační a protihlukové vlastnosti. Používají se vrstvené lepené hranoly, z nichž lze bez potíží realizovat i náročnější a rozměrnější konstrukce. Dřevo (oblíbené především v Anglii) je dekorativní, zútulňuje a vytváří teplo domova. Vyžaduje ovšem pravidelnou údržbu a ochranu proti povětrnosti. V našich poměrech se nejvíce využívá smrk, borovice či dub. Hliník umožňuje velký výběr forem (subtilní, velkorozměrové); jeho nevýhodou je, že se vyrábí za mimořádných energetických nároků. Nejnovějším řešením jsou dřevohliníkové systémy, které optimálně spojují vlastnosti obou materiálů. Nosnou konstrukci tvoří vrstvené dřevěné profily, v nichž jsou osazeny skleněné výplně. Z vnější strany jsou připevněny hliníkové lišty, které celý systém (vhodný především pro střechy) utěsňují a chrání před vlivy počasí. Plastové profily vykazují dobré tepelně-izolační vlastnosti, ale mají konstrukčně omezené statické možnosti. Dají se použít do omezených výšek a rozpětí – především pro menší prosklené stavby.
Základní parametry skel
Čtyři důvody, proč si pořídit zimní zahradu architektonický – dobrý projekt i realizace zimní zahrady může podstatně zlepšit vzhled domu a zvýšit jeho hodnotu; dispoziční – jde bezesporu o cenově nejvýhodnější možnost získání dalšího obytného prostoru; klimatizační – rostliny fungují jako „továrna na kyslík“ pro obytné prostory propojené se zimní zahradou; tepelně-regulační – prostor zimní zahrady se v chladných obdobích stává ideálním „tepelným kolektorem“, který snižuje náklady na vytápění.
Zásady pro skleněné výplně střechy – Vnitřní tabule střešních výplní musejí být ze sdruženého bezpečnostního skla (v případě rozbití mají úlomky tupé hrany) o tloušťce nejméně 8 mm. – Volba tloušťky skla závisí i na rozteči šikmých střešních profilů: čím větší rozteč, tím silnější sklo. – Velikost každé tabule skla by měla umožnit bezproblémovou manipulaci (max. rozměry orientačně 1 x 3 m). – Pokud vám stačí střecha světelně propustná (nikoli dokonale průhledná), lze doporučit výplně z polykarbonátu. Jsou téměř nerozbitné, mají uspokojivou tepelnou propustnost (k = 1,6 W/m2K), fungují jako filtr UV záření a jsou lehčí než sklo.
zpracoval: Vít Straňák foto a ilustrace: Iveta Kopicová, Robert Virt, Architektonická kancelář Reinberg, archiv |
Nejde jen o formu
|
|
U projektů a realizací, které vznikaly v rámci D. A. Studia, býval uveden jako autor celý váš tým. V poslední době se pod práce podepisují spíše jednotliví architekti. Změnil se ve vašem ateliéru způsob práce? V době, kdy D. A. Studio vzniklo, se jen malá část zakázek realizovala. Bylo dost času na to, aby každý samostatně zpracoval první návrh, udělali jsme si malý soukromý konkurs a demokraticky vybrali nejlepší variantu, na které se pak společně pokračovalo. Do projektu se zapracovaly také nápady ostatních, takže i když celou zakázku vedl ten, jehož koncept zvítězil, byli jsme opravdu společnými autory. Martin Rajniš, přestože byl starší a mnohem zkušenější, se k nám choval jako k rovnocenným partnerům, naprosto respektoval naše návrhy.
Změny ve způsobu práce nastaly zcela spontánně, když se začalo realizovat stále více projektů. Jednání s investorem, úřady, dodavatelem nebo docházení na stavbu představuje takové množství informací, že už v podstatě přestávají být přenosné na ostatní členy týmu. Navíc v okamžiku, kdy se řešil další nový úkol, na zpracování prvního návrhu byli k dispozici třeba jen dva ze čtyř. Na to, aby každý z nás kdykoliv dokázal „vysypat pytel plný nápadů“, už nezbýval čas. Projekty tedy začínaly být stále častěji prací jen jednoho z nás. Na jeho jméno se pak navázala i síť vlastních klientů a nebylo by ani rozumné násilně ji narušovat. Navázaný vztah s klientem příští spolupráci podstatně usnadní a urychlí. Samostatná práce tedy není výsledkem nějaké rivality. Naopak přátelské vztahy, které přetrvaly, jsou pro nás dodnes přínosem. Je velmi příjemný pocit mít se s kým poradit, když si člověk není jistý, mít bezpečné zázemí i po finanční stránce. Každá zakázka se občas dostane do fáze, kdy téměř nevydělává. Řeší se spousta problémů, člověk je v jednom kole, utápí se v mašinérii byrokracie, zajišťuje řemeslníky, shání materiály a přitom má dojem, že pracuje za dvacet haléřů na hodinu. Pokud není součástí zaběhnutého týmu, je to velmi stresující situace, ale v sestavě tří partnerů se právě v těchto chvílích můžeme vzájemně podržet.
Na realizacích D3A z poslední doby se už objevuje vaše dvojice jako stabilní tým. Architekti, kteří k nám přicházejí, mají možnost, stát se rovnocennými autory, pokud nabízenou práci vezmou opravdu za svou! Jestliže se v názorech na různé nápady a „úlety“ ve většině případů shodneme, dají se pak výsledky posouvat vždy o kousek dál.
Většina realizací jsou stavby nebo rekonstrukce pro větší firmy, ale občas se mezi nimi objeví i rodinný dům nebo byt. Nakolik rozdílný je přístup investora k projektu veřejné stavby a ke stavbě vlastního bydlení? Větší část klientů si nás naštěstí vybírá už na základě předchozí spolupráce nebo znalosti našich jiných realizací a ví, jakou práci od nás může očekávat. U veřejných zakázek bývají vztahy o něco jednodušší, investor je vůči „novinkám“ vstřícnější, protože se ho provoz objektu tak hluboce osobně nedotýká. Někdy se sice snaží řešení v dobré víře ovlivnit (a takové zásahy nedopadají nejlíp), ale o svém vlastním rodinném domě by chtěl rozhodovat podstatně více, má o něm pochopitelně konkrétnější představu.
Rozhodující pro obě strany bývá první fáze spolupráce, navázání vztahů, vyjasnění představ. Pokud cítíme, že nenajdeme společnou cestu, raději od zakázky rovnou odstoupíme, abychom se vzájemně netrápili. Rodinný dům je pro architekty trochu „nevděčný“ úkol, řeší se při něm téměř stejné množství problematických míst jako u velkého domu, a přitom práce není zdaleka tak vidět. Vzít takovou zakázku i přes zřejmé názorové rozdíly by nepřineslo nic příjemného, je tedy poměrně snadné se jí vzdát. Velká stavba je sama o sobě ve všech směrech efektivnější. Možná je u ní tolerantnější nejen klient, ale také architekt, protože ví, že na investora ještě čeká kromě vstřebávání architektury spousta stresových situací jinde.
Hodně investorů i architektů si stěžuje na špatnou úroveň stavebních firem, takže architekt na sebe někdy bere i funkci dodavatele, aby předešel nezdařené realizaci. Jaké máte v tomto směru zkušenosti? Často slýcháváme: „Vy jste měli štěstí na investora… a na stavební firmu!“ Takovému štěstí však něco předchází. A je to také třeba spousta hodin, strávených buď na samotné stavbě, nebo telefonováním, sháněním materiálů, které nejsou snadno dostupné a dostatečně známé.
Na některé práce jsme si stavební firmu tak trochu „vypiplali“, na jiné si najmeme subdodavatele. Důležité je být v neustálém kontaktu s řemeslníky, trpělivě jim vysvětlovat, jak mají jednotlivé detaily vypadat, o co přesně nám jde, nechat také projekt částečně otevřený jejich možnostem nebo schopnostem. Nenutit je například do technologie, kterou by nedokázali provést v požadované kvalitě, naopak využívat vhodně všeho, co umí perfektně. Se stavbou je to podobné jako s prototypem nábytku – designér při jeho výrobě tráví většinu času v dílně, aby s řemeslníky řešil operativně každý detail. Stavební firma sice není designérská dílna, ale náš kontakt s ní funguje na podobných principech. A opravdu si nemůžeme stěžovat, žádná realizace pro nás zatím nebyla převládajícím zklamáním. Pravdou je, že se ovšem okruh firem, které na staveništích potkáváme, více méně opakuje.
Naťukli jste téma designérské práce – právě v této oblasti jste získali cenu novinářů na art & interior, vaše lehátka z perspexu se vystavovala v Miláně. Věnujete se designu průběžně, nebo jen v rámci řešení celých interiérů? K designu se dostáváme většinou pouze při řešení konkrétních úkolů, souvisejících se stavbou. Zabroušení do této oblasti je určitým zpestřením našich běžných zakázek, většinou však přirozeně vychází z potřeby dokončit interiér podle našich představ. Vyzvání k účasti na letošní přehlídce designu, konkrétně na volném projektu „Na vlnách perspexu“, pro nás bylo výzvou, potěšením i „starostí navíc“. Úkolem bylo vytvořit předmět, objekt nebo prostředí z perspexu, navozující pocit relaxace. Nemělo jít o výrobek k sériové výrobě (ani k seriózní výrobě). Tato široká, abstraktní mlha nás velmi dlouho pěkně trápila. Připravili jsme v termínu několik návrhů, které by se daly dotáhnout do zdárného konce, ale nějak se nám nechtělo téma definitivně uzavřít. Nápad masážních lehátek z levitujících tenisových míčků, zasazených do čirého perspexu, přišel opravu velmi pozdě…, ale přece.
Máte svou vlastní filozofii, která vaší práci dává určitý řád, nebo přistupujete ke každému úkolu spíš intuitivně? Určitě intuitivně, každá zakázka je totiž úplně jiná než ty předchozí. Člověk si může stokrát myslet, že už nasbíral dost zkušeností, ale stejně se příště přesvědčí o jejich nepoužitelnosti, protože se dostává do zcela nových, dosud nepoznaných situací. Pro tvůrčí přístup k práci je důležitá spíš dostatečná pestrost zakázek. Pro dobrou architekturu jsou velkou hrozbou schémata, která jsou průvodním jevem specializace. Čím pestřejší a složitější je úkol, tím je práce zajímavější, tím více brání zapadnutí do průměrnosti nebo formalismu. Pravděpodobně nějaká filozofie ale bude zafixovaná v našem podvědomí, vede nás ke konkrétnímu vnímání, k vlastnímu projevu. Jenom jsme neměli důvod ji pojmenovat, stanovit si nějaké desatero, které bychom pak chtěli aplikovat na svoji práci. Nejde nám totiž o formu, dokonalé tvary nebo vyhraněnou estetiku, podstatné jsou vnitřní souvislosti. Hledáme takové řešení, aby stavba dobře fungovala, aby se v ní lidé cítili příjemně.
Ing. arch. Stanislav Fiala projektoval od roku 1989 v D. A. Studiu spolu s Martinem Rajnišem, Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou. V r. 1993 po odchodu Martina Rajniše vzniklo studio D3A, v posledních letech se stálou spoluautorkou architekta Fialy stala ing. arch. Daniela Polubědovová. Z jejich společných realizací můžeme uvést například sídlo firmy MUZO v Praze-Strašnicích, střešní vestavbu na Malé Straně, areál FASTHERM, rodinný dům v Nebušicích nebo stále pokračující spolupráci na přestavbách a interiérech sídla firmy VITRA v Praze-Holešovicích.
text: Věra Konečná foto: Andrea Lhotáková, Ester Havlová, Filip Šlapal |
Královská nedotknutelnost
|
|
V šatníku většiny lidí ji budeme hledat marně, potkat fialové auto je hotová rarita stejně jako dům a mnoho jiných předmětů. Přitom je zřejmé, že jsme si fialovou nevymysleli, v přírodě se vyskytuje docela přirozeně, fialky zná každé dítě! Snad proto se nejsnadněji uplatňuje v zahradní architektuře. Ale nejen tam, stejně vhodná je i při dekoraci interiérů. Co je tedy fialová vlastně za barvu? Odjakživa je něčím zvláštní. Není ani modrá, ani červená, ale právě něco mezi nimi. Modrá sama o sobě je velmi chladná, až melancholická; červená naproti tomu aktivní a neklidná. Smícháme-li je dohromady, vznikne charakter zcela jedinečný: vznešenost, nedotknutelnost, jakési napětí. Fialové a příbuzné tóny, jako např. purpurová, byly vždy symbolem nejvyšší společenské třídy. Králové a kardinálové se v ní cítili jako doma.
Provokace i rozpaky Čas od času se fialová objeví jako módní barva, ale dlouho většinou nevydrží. Umělce spíše provokuje, ale zároveň jako by nevěděli, co s ní. Má četné odstíny, začíná u světlé lila a na konci přechází do modré jako indigo a do červené jako purpur. Do architektury si fialová hledala cestu pomalu, ale nakonec na sebe upozornila především v zahradní architektuře. V šedesátých letech se díky ní stal velmi populární jihoamerický architekt Louis Baragán, který začal natírat stěny domů a zahradních zídek v odstínech fialové, růžové a podobně. Všem se to moc líbilo, ale málokdo se toho po něm odvážil. Fialové inspirace Dnes vám představíme tři ukázky moderního užití fialové a příbuzných variací. Tyto barvy jsou v současné době velmi módní a třeba se jimi necháte inspirovat. Našli jsme je na nejlepší zahradnické adrese: v Holandsku. První ukázkou je vyzdobení malého dvorku nejrůznějšími květinami v nádobách. Jak je zřejmé, fantazie, ale hlavně vytříbený vkus paní majitelky je zcela mimořádný stejně jako elán, s jakým je celé dílo sestaveno. Při představě, že bychom měli sami něco podobného zvládnout, nás jistě mírně jímá hrůza (jen si vezměte to shánění, sázení a zalévání), ale jako inspirace je to jistě krásný příklad. Druhou ukázkou je malá zahrádka o velikosti pouhých 5 x 10 m z mezinárodní zahradní výstavy Floriade. Je koncipována jako obytný prostor s maximálním komfortem. Ke standardní výbavě patří sedací souprava, osvětlení, chladicí bar i audiovizuální technika včetně televize. Proti nepřízni počasí jsme zde chráněni baldachýnem z napnuté plachty, která dovnitř propouští příjemné rozptýlené světlo v barvě lila. Součástí je i zevnitř osvětlený skleněný pramen s tekoucí vodou a velmi pečlivě volené kombinace rostlin. Třetí ukázka je opět z výstavy Floriade. Přiznejme si, že pokud bychom byli na návštěvě u někoho s takto zařízeným pokojem, nezůstali bychom příliš klidní. A což teprve, kdyby se na stole objevilo dobré víno v podobném odstínu…
text: Jiří Prouza foto: autor |
Dvojdomky s městem u nohou
|
|
Dvojdomky někdy představují ideální řešení jak pro danou obytnou skupinu a krajinnou konfiguraci, tak pro obyvatele. Skupina domků, kterou jsme navštívili, stojí ve svažitém terénu. Je součástí většího obytného celku s různorodou skladbou domů a bytů. Dvojdomky na úzkých podlouhlých parcelách jsou umístěny na jeho okraji. Zahrady, které se právě u jednotlivých domů zakládají (bydlí se zde teprve od listopadu loňského roku), končí v ovocném sadu. Za ním začíná město mizící až v oparu horizontu. Výhled do krajiny je odtud opravdu krásný.
Bydlení nad městem Dům o celkové ploše 211 m2 má tři podlaží. Díky svažitému terénu se do druhého nadzemního podlaží vstupuje z ulice přes garáž nebo terasou se vstupem. Interiéry domu prostupují do svahu a budoucí zahrady terasami u jídelny a u obývacího pokoje velkým rohovým oknem v přízemí, terasou u ložnice rodičů i francouzskými dveřmi v dětském pokoji. Sluníčko prosvětluje dům po celý den a barevně dokonale řešený interiér změkčuje jeho ostré paprsky do příjemných jemně lomených tónů.
V úrovni podlaží přístupného z ulice je vedle garáže, zádveří, haly se schodištěm a WC pokoj o ploše 23 m2. V něm si užívá malý syn našich hostitelů, který zde má nejen hromady různých hraček a postel, ale také vlastní šatničku. Francouzskými dveřmi orientovanými na jih a západ může sledovat, co se děje ve městě pod ním, nebo kdo vchází do domu.
V nejnižším podlaží, které je rozděleno do dvou výškových hladin, se nachází kuchyně a jídelna, z níž je východ na jednu z teras. Pod schodištěm je komora a malá hospodářská místnůstka s pračkou. O pár schůdků níž navazuje na jídelnu obytná část se společenským sezením, odkud se vstupuje na další terasu do zahrady.
Po schodišti je přístupno i třetí podlaží s třemi pokoji. Na jih je orientovaná ložnice rodičů s terasou, na sever pracovna a hostinský pokoj. Samozřejmě se zde nachází větší koupelna a samostatné WC.
Neokázalá elegance interiéru Naši hostitelé dávají přednost soudobému modernímu pojetí interiéru. Líbily se jim domy a byty zařízené studiem architektky Evy Heyworth, s níž konzultovali také některé dispoziční změny domu, koupeného od developerské společnosti IPB REAL. Po návrhu interiérů je Heyworth studio seznámilo s firmou Linea Pura, která pomohla najít nábytek vyhovující jejich představám. Eva Heyworth přispěla k doladění požadované barevnosti stěn, bytových textilií, nábytku apod. a navrhla také do celého domu zajímavá nástěnná, nástropní a závěsná svítidla.
Originální dlaždice do koupelen a na WC pocházejí z jihočeského studia MařížR – autorská originální keramika, jehož produkty naše hostitele zaujaly v jednom časopise o kultuře bydlení. Ing. arch. Markéta Trubáčková předložila několik variant, jak by obklady mohly vypadat – realizovány byly nakonec barevně jemnější vodní motivy.
Naše hostitelka má povolání umožňující práci doma, proto slouží jeden pokoj jako pracovna. Vybaven je nábytkem z nabídky IKEA. V dětském pokoji se uplatnil nábytek EXE kutnohorské firmy Nábytek Exner.
Kuchyni Venus, uspořádanou do tvaru dvou rovnoběžných „I“, z nichž jedna část odděluje jídelnu, si majitelé pořídili u firmy Art studio Florida. Ke vší spokojenosti v ní slouží kuchyňské přístroje firem Miele, Best a Ariston. Příborník v jídelní části a skříňky v části společenské byly vybrány z produkce firmy Ycami a společně s pohovkou a křeslem od italské firmy Zanotta je dodala Linea Pura, audiovizuální techniku značky Loewe objednala firma Basys.net, bytový textil vybrala paní domu v INKU International.
Skříňky v koupelně jsou z IKEA, sanitární keramika a vodovodní baterie z produkce Kaldewei a Ideal Standard dodala pražská firma Remax, dlaždice v koupelnách a na terasách pocházejí z Chlumčanských keramických závodů, dlaždice v kuchyňské části jsou od italské firmy CE.SI (dodané firmou Keramika Luma), bukové plovoucí podlahy Magnum položila firma Lukor. Koberec u společenské sedací soupravy byl obstarán v IKEA.
Sociologové by mohli jednou doložit vysokými korelačními hodnotami tezi, že v elegantních, neokázale vybavených interiérech bydlí příjemní lidé, s nimiž si máte vždy o čem povídat (pozn.: nemusí to nutně spočívat v nábytku, designu, barvách a záclonách).
Faktické údaje Celková plocha bytu: 211,4 m2 Užitná plocha bytu: 170,6 m2
text: Lenka žižková foto: Iveta Kopicová |
