Blog

Garáž není pouhý  přístřešek pro automobil, lišící se od toho pro psa jen velikostí. Je to také stavba nebo alespoň její součást. Například dnes, kdy se druhé auto v domácnosti stává standardem, vyvstává nerudovský problém: co s tímto druhým miláčkem. Kam s ním? Stavět garáž novou a kde? Zvětšovat tu vestavěnou? Nebylo o tom vhodné uvažovat již s předstihem?

Obecně platí čtyři  konkrétní podmínky – otázky,  které si musíme již při projektování zodpovědět. Jak u garáží vestavěných, tak i u těch samostatných či přístaveb.  Otázky konstrukční,  architektonicko-estetické,  otázka velikosti a topografie pozemku, který máme k dispozici a nesmí chybět ani otázka ekonomická.

Na ČSN  raději nezapomínat

Možná neškodí připomenout si příslušnou normu. Pro garáže jednotlivé či řadové platí novelizovaná ČSN 73 605, která garáž definuje jako objekt či prostor sloužící k odstavení silničních vozidel, má nanejvýš 3 stání a může mít jen jeden společný vjezd.

Nadzemní garáž je definována max. výškou podlahy 0,5 m nad terénem, podzemní min. 0,5 m pod úrovní přilehlého terénu.

Pro stavebníky rodinných a bytových domů je důležité dělení garáží podle tří skupin velikosti vozidel. Nás zajímá skupina I. – vozidla osobní, auta a karavany do délky 5 m, které předpis umožňuje stavět v obytných zónách měst. Skupina II. a III. – garáže pro autobusy, tahače, traktory, pracovní stroje musí být – kromě speciálních vozidel policie, požárníků, zdravotnictví – vždy umístěny mimo obytnou zónu. To na předejití zbytečným konfliktům, které někdy stavebník – např. podnikatel v autodopravě či stavebních strojích – vyvolává svým požadavkem mít své „miláčky“ u svého nového domova. Ačkoliv se vám to zdá možná takřka šílené, neviděli jste to již někde…?

Vestavěné, nebo volně stojící?

Garáže vestavěné se nejčastěji umisťují v přízemí objektu či jeho suterénu. Zde se velmi často zapomíná na konkrétní klimatické podmínky v místě výstavby. Co dokáže náhlý příval sněhu či náledí při hlubším sjezdu do garáže je snadno představitelné i pro ty, kteří nemají vyvinuté katastrofické myšlení.

Tyto vestavěné garáže lze dnes velmi dobře pomocí mechanických či hydraulických systémů rekonstruovat a rozšiřovat. Systém, kdy řidič sám najede na ocelovou parkovací plochu a ta se po jeho vystoupení vyzdvihne či klesne, je technicky jednoduše řešitelný a je také řešením ekonomicky velmi příznivým. Pokud to umožní statické podmínky, lze v rodinném domku takto umístit až tři automobily nad sebou. Vždyť minimální zahloubení – oproti původní vjezdové úrovni podlahy – pro vytvoření dvou úrovní nad sebou je pouze 170 cm. Možnosti využít parkování nad sebou napomáhá i skutečnost, že  přízemí rodinného domu má výrazně vyšší světlou výšku, než je minimální potřeba garáže a tak lze možné zahlubování minimalizovat.

Asi ekonomicky nejvýhodnější je vybudování volně stojící garáže. Její umístění nám limituje tvar pozemku, vjezdové a komunikační požadavky a také nutnost vytvořit s rodinným domem harmonický celek. Vstupy mají na sebe navazovat a je dobré i užitečné, když jsou například překryté společnou markýzou. Velmi efektní může být propojení solitérní garáže dřevěnou spojovací pergolou, která se svým vhodně ozeleněným prostorem může stát místem klidu  a  pohody. Například když v zadní části garáže je přistavěná sauna…

Samozřejmostí by měla být zejména sladěnost tvaru  průčelí s povrchovými úpravami. Odlišnost barvy či povrchové úpravy omítky na základním objektu a garáži dokáže zmrazit celkový výraz zcela dokonale. Výrazným sjednocujícím prvkem by měla být i garážová vrata. Ale vhodné sladění původních dřevěných vchodových a moderních kovových lamelových s nejrůznějšími povrchovými úpravami, barevností či prosklením kazet, je úkol nad síly  architekta světové třídy. Zejména když k tomu přidáme nutnost zakomponovat i oplocení do oka ladícího celku.

Řešení uživatelských nedostatků a chyb

Budujeme-li samostatné či přistavené garáže,  máme jedinečnou šanci vyřešit doposud zjištěné uživatelské nedostatky nebo chyby. Je možné vybudovat chybějící dílnu či sklad, komoru na kola. Může zde být i samostatná kotelna, stěnu umíme tak vytvarovat, aby poskytla estetické umístění popelnic či kontejnerů na odpadky. Je vyzkoušené a účelné zde přistavět saunu, pokud jsme si ji oblíbili.

Nejsem příznivcem dodatečných přístaveb jednotlivých a řadových garáží k bytovému objektu. Někdy pozemek neumožňuje jiné řešení, často si stavebník na střeše garáže vymyslí i terasu. Mohu zodpovědně prohlásit, že bych nechtěl být v situaci stavebního dozoru. Nejen vzhledové problémy, ale zejména technické a technologické předpokládají u této osoby potřebu mít rentgenové oči a náturu dozorce trestanců v koloniích. Přístavba – nejen garáže – k již stojícímu objektu  je zlým snem stavitelů po staletí. Tolik možných míst konfliktu – zakládání, izolace střechy a spojů, nekonečné trhliny v napojení na stávající objekt – způsobí přinejmenším poruchy spaní.

Důležitá připomenutí

Příjezdové komunikace musí odpovídat požadavku na obslužné komunikace – jednoduchý příjezd o min. šíři 2,5 m, dvoupruhový široký min. 4,5 m  – a musí zachovávat pravostranný provoz. Umístění výjezdu z garáže musí umožnit rozhled na obě strany při vyjíždění vozidla. Domníváte se, že se jedná o pouze všeobecné a nepříliš závažné připomenutí? Dívejte se kolem sebe pozorněji a pochopíte tuhle mou připomínku.

Vlastní výjezdy do ulice mají mít nejméně 2/3 délky nejdelšího vozidla v garáži od přilehlého okraje jízdního pásu silniční komunikace. To přece není nic tak běžného, nebo se mýlím?

Světlá výška garáže by měla být minimálně o 20 cm vyšší než výška nejvyššího předpokládaného vozidla. Nejméně však 2,1 m. To je důležité pro požadovanou konstrukční vyrovnávací rezervu nejoblíbenějších zatahovacích dveřních systémů, ale tato podmínka zejména reaguje na různé módní obliby automobilů. Přece nebudete svůj oblíbený džíp parkovat venku! Ale ani tato výška garážových vrat – min. o 20 cm vyšší – nemusí ještě stačit. Je nutno vzít v úvahu i změnu podélného sklonu nahoru či dolů, která může způsobit problémy.

Požadavky praktické i nutné

Podlahy bez spádu a podlahových vpustí musí být nepropustné a splňovat požadavek na nehořlavost. Praktický požadavek také je, že při vstupu z garáže přímo do domu je nutná neprašná podlaha. Má mít vždy u dveří práh, aby bránil zatékání dešťové vody, maximálně však vysoký 5 cm.

Okna se pouze doporučují, ale nepožadují. Máme-li však tu možnost a dovoluje nám to například architektonický výraz objektu, jsou vítaná. Přirozené světlo je opravdové. Nenavozuje pocit bunkru. Platí to i v případě, když již stejně musíme pro pohon otevírání a zavírání lamelových dveří zřizovat elektrický rozvod a osvětlení.

Větrací otvory a průduchy musí být vždy. Není to jen pro odstranění literárních možností udušení výfukovými plyny, které je tak oblíbené v anglosaské detektivní literatuře. Tyto otvory, jejichž umístění se právem doporučuje pod stropem a u podlahy pokud možno ve stěně proti vjezdovému otvoru, nesmí být uzavíratelné a musí být chráněné mřížkovým průvětrníkem. Na 1 vozidlo jsou nutné o velikosti min. 0,0225 m2, což je pro laika velikost 15 x 15 cm. U nejkvalitnějších, temperovaných garáží lze doplnit přirozené větrání také větráním nuceným.

Je nutné dbát i na hygienické podmínky – zejména ochranu před hlukem, chvěním, výfukovými plyny, a zejména „ostře střežená“ je ochrana povrchových a podzemních vod před znečištěním podle příslušných hygienických a také vodohospodářských předpisů.

Šíře vrat se odvozuje od délky vozidla. U standardních, do délky 5 m, musí být širší o max. 0,5 m a u délky 5 – 10 m o 0,8 m. Tedy na každou stranu 25 či 40 cm.

O tom, že klasické dveře garáže se musí otevírat ven i v případě, že ústí do domu, není myslím pochyb. Garáž, umístěná v objektu, nesmí být napojena přímo do obytných prostor, ale pouze na komunikační prostory rodinného domu. A ony ven otevírané dveře musí být vždy v provedení s ohnivzdornou úpravou.

Vodovod – i požární – není sice podmínkou, ale umožňuje nám i do budoucnosti nejrůznější využití.

O vytápění garáží panuje mnoho pověr. Platí však jednoznačně, že můžeme použít i lokální spotřebiče, ale pouze na plynné nebo kapalné palivo a z lokálních elektrických spotřebičů je zřejmě nejvhodnější infrazářič. K případnému napojení na ústřední topení si lze jen poblahopřát.

Závěrem o hitu sezóny

Dnešním hitem se staly prefabrikované, železobetonové garáže s potřebnými otvory pro dovybavení, dokonce se střešní úpravou z izolačního akrylátového nátěru, nepropustnou podlahou s vnější hladkou omítkou a vnitřní dokonce omyvatelnou, kladené pouze na základové pasy. Jsou rychlé, ekologické a dokonce se mohou i spojovat v řadu… No prostě, nekupte to… Proč nejsem stoprocentním zastáncem jejich rozšíření? Je to tvarem? Vždyť si je můžeme dodělat pultovou či sedlovou střechou, povrchy sladit s již stojícím objektem. Také zeleň dokáže mnoho zakrýt…

Vím o této české dotvářecí tradici, ale když už potřeba další garáže vznikla, určitě je lepší – než lepit jak vlaštovka na betonový kontejner estetizující architektonické prvky – spolu s projektantem projít všechny možnosti a navrhnout a vybudovat něco, co nás osloví pozitivně. Mít na očích stále estetický otazník a nejistotu vyvolává zcela zbytečný stres. Těch je přece v životě tolik, že každý odstraněný je úspěch.

Přemýšlení o nové garáži, či rekonstrukci stávající, je čin pozitivní, umožňující řešit do budoucnost některé problémy, které nám bydlení a život znepříjemňují.

text: Václav Malovický

foto: archiv autora
zdroj: Můj dům 4/2002

Představa, že za nic neodpovídáme, funguje zpravidla pouze ve dvou případech: při koupi stávající zkolaudované nemovitosti nebo v situaci, kdy kupujeme objekt zhotovovaný na základě smlouvy dle našich požadavků, ale k převodu vlastnictví dochází teprve po kolaudaci – včetně převodu vlastnictví příslušných pozemků, na nichž se objekt nachází. I v těchto případech (právě v nich) je však nutno velice bedlivě zkontrolovat smluvní úpravu vztahů k okolí.

Ve všech ostatních případech je stavebník jakožto vlastník parcel, kde se odehrává výstavba, plně právně odpovědný za celý průběh výstavby.

Jaké povinnosti vůči okolí, společnosti a dodavateli má stavebník?

Patřičné požadavky na výstavbu stanovuje Stavební zákon, tj. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění všech příslušných pozdějších novel a vyhlášek. V případě, že se rozhodujeme o výstavbě domu, je vhodné se seznámit s jeho obsahem pro pochopení postupu schvalování výstavby domu.

Obecně je rozšířena představa, že vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení vyžaduje sehnání několika „nesmyslných souhlasů a potřebných papírů“ a můžeme stavět. Málokdo se zabývá obsahem těchto dokumentů a posléze – po vynaložení i značných finančních prostředků – dochází ke konfliktům a rozčarování.

V prvé řadě je nutno, a to zpravidla již před koupí parcely, uvést do souladu naše představy s územně plánovací dokumentací. Zde si vyjasníme, zda námi zvolená lokalita vůbec umožní výstavbu rodinného domu, případně zda naše představy odpovídají velikostně, vzhledově, výškově apod.  požadavkům na rozvoj lokality. Je prozíravé ověřit si rovněž skutečnost (ústní slib dodavatele nic neznamená!), že v dohledné době nebude za naším plotem stát výrobní závod či nepovede dálnice.

Pokud je vše v pořádku, je nutno zajistit veškerou technickou infrastrukturu požadovanou pro naši výstavbu: v případě výstavby rodinného domu se jedná zpravidla o přivedení elektřiny, vody, telefonu, plynu, kanalizace a příjezdové komunikace k objektu. Toto má vždy své technické požadavky, požadavky investiční a smluvní s příslušnými správci a vlastnické vztahy související s trasami vedení. Doporučuji tyto požadavky skutečně právně dokonale dořešit, neboť pozdější nevyjasněnosti zpravidla vedou k dlouhotrvajícím sporům.

Současně s napojením na okolí řešíme návrh našeho vlastního domu a jeho vztah k okolí. Naše představy musí  vždy odsouhlasit majitelé sousedních parcel a příslušný stavební úřad, zastupující obecně společnost. Pro celkové schválení je nutno splnit řadu předpisů upravujících obecně technické požadavky na výstavbu, vliv na životní prostředí, ochranu ovzduší, ochranu zemědělského půdního fondu, ochranu památek aj.

Všechny tyto předpisy stanovují mantinely, ve kterých se musí náš návrh pohybovat. Na druhou stranu: pokud uvedené požadavky splníme, můžeme se účinně bránit případným tlakům přesahujícím tento rámec i vyřešit nesouhlas okolí pramenící například z narušeného výhledu a podobně.

Pro uvedenou činnost je často vhodné si najmout mandatáře, který nám zajistí odborné řešení všech těchto bodů až do fáze stavebního povolení, případně i kolaudace.

Ve vztahu k dodavateli stavby je právě nezbytné zajisit pravomocné stavební povolení, které musíme předat a dle kterého musí celá výstavba probíhat. Ve stavebním povolení je i uvedena osoba (ať již fyzická, či právnická), jež odpovídá za celý průběh výstavby – zpravidla technický dozor investora nebo odpovědná osoba dodavatele. V každém případě je tato osoba ve smluvním vztahu s investorem a z toho plyne přímá odpovědnost investora za celý průběh výstavby.

Veškeré ostatní povinnosti stavebníka vůči dodavateli, jako je například dodávka námi vybraných obkladů či vany, je již podružná záležitost upravená ve smlouvě o dílo. Zde je však nutno upozornit na jeden velice častý nešvar: požadavky investorů na změny projektu během výstavby. Dodavatel stavby je zcela vázán vydaným stavebním povolením včetně odsouhlaseného projektu a veškeré změny tohoto projektu by měly být odsouhlaseny stavebním úřadem jako změny před dokončením stavby. Je třeba upozornit, že rozsah těchto změn je velice omezený a vždy musí být v mezích souhlasů dotčených orgánů státní správy.

Jak se mám orientovat v cenové nabídce ve vztahu k požadované kvalitě domu?

Obecně lze konstatovat, že kvalitní dodavatel je vždy ochoten zpracovat nabídku na dodávku stavby v námi požadovaném členění. Od solidního dodavatele neočekáváme nabídku, která bude extrémně drahá, ale ani nabídku extrémně levnou. Vlastní cena se totiž skládá z nákladů na montáž, jež  jsou v podstatě dány časovou pracností, nákladů na pracovní sílu, které jsou pro všechny dodavatele obdobné, a nákladů na vlastní materiál, které se pohybují v určitém rozsahu obchodních marží. U solidních dodavatelů jsou právě obchodní podmínky materiálových nákladů výhodnější. Dobře fungující firma, u níž můžeme očekávat zdárné dokončení výstavby, pracuje s přiměřeným ziskem.

Pro výběr dodavatele je vhodné vždy porovnat ceny několika dodavatelů. Zásadně by nabídka neměla být určena pouze celkovou cenou, ale minimálně by měla být členěna po jednotlivých oddílech, jako jsou základy, svislé konstrukce, kanalizace atd. Již pouhým srovnáním takto členěných několika nabídek poznáme případné dílčí extrémní rozdíly, které nám napoví, že je něco v nepořádku. Opticky to může být jak v náš neprospěch, tak i v náš prospěch – ale v praxi vždy v neprospěch, neboť extrémně levné nabídky se prakticky vždy řeší jako vícepráce a stojí nás opět něco navíc. Proto je vhodné tyto anomálie zavčas před uzavřením smluv prodiskutovat a vyjasnit.

Pokud uzavíráme smlouvu o dílo na takto jednoduše koncipovanou nabídku, měla by být cena díla stanovena vždy jako konečná ve vztahu k předloženému projektu – s tím, že zkontrolujeme jeho úplnost včetně přesné specifikace použitých materiálů, které jsme odsouhlasili. V případě, že v projektu výčet materiálů chybí, musíme je vyjmenovat ve smlouvě, například jako její přílohu. V tomto případě musí dodavatel plně odpovídat i za kontrolu výkazu výměr, což by mělo platit všeobecně. Zároveň chci upozornit, že několikanásobná kontrola nikdy neškodí, protože objemy jednotlivých položek jsou nejčastějším konfliktním místem během výstavby – včetně diskusí, zda zemina byla myšlena s nakypřením, dlažba s prořezem, odvoz odpadu se skládkovným apod.

Z výše uvedeného důvodu vždy doporučuji preferovat nabídky zpracované nikoli obecně, nýbrž formou položkového rozpočtu – nejlépe ještě v členění nákladů na práci a materiál. I v tomto případě postupujeme obdobně, ovšem s tím, že jsme již v počáteční fázi schopni přinejmenším velice přesně stanovit standard výstavby domu s přesnou specifikací použitých materiálů, porovnat jeho cenu s cenou jiných dodavatelů a například při nedostatku financí uvažovat o levnějších variantách. Výhodou takto koncipované nabídky je její přehlednost a jasnost, která předchází dalším možným sporům, co bylo jak myšleno.

Zároveň nám přesný výkaz umožňuje např. výběr obkladů již před stavbou a nikoliv až při výstavbě, kdy velice často stavebníci svou liknavostí prodlužují postup výstavby. Musíme si uvědomit, že jestliže příprava výstavby domu včetně zajištění financí zpravidla trvá roky, doba výstavby se počítá na měsíce a každá jednotlivá dodávka maximálně na týdny. Další nespornou výhodou položkového rozpočtu je mnohem snazší jednání o případných (i když obecně vždy nežádoucích) změnách během výstavby.

Přesný položkový rozpočet navíc zcela konkrétně ukazuje rozsah námi objednaných prací – a tak bez potíží rozeznáme, zda je v ceně vše podle našich představ. Příkladem mohou být přípojky, okapní chodník, příjezdová komunikace, oplocení, podlahoviny a jiné položky, které se u některých dodavatelů objevují ve stavbě na klíč a u jiných nikoliv. Právě tento rozdíl velice často rozhoduje o dodavateli stavby; navíc řešení formou pozdějších dodatků, případně jednotlivých drobných zakázek, bývá mnohem dražší.

Proto mohu doporučit: věnujte kontrole jednotlivých položek výstavby, ze kterých se má skládat váš dům, stejnou pozornost, jako například schvalování půdorysů či pohledů.

text: Bohumil Ouda

foto: archiv
zdroj: Můj dům 4/2002