|
|
Způsob života (tedy i bydlení) dnešní lidské společnosti přírodě rozhodně nefandí. Slova o návratu k přírodě jsou většinou pouhými frázemi či psychologickými berličkami strádajících lidských duší. Stále intenzivněji se sice vyzdvihuje stavění domů v úzkém sousedství krajinných prvků, o přímém kontaktu či pravidelném pobytu v přírodním lůně si však kvůli vlastní uspěchanosti můžeme nechat jenom zdát. A tak ke slovu znovu (pokolikáté už?) přicházejí pokojové rostliny. Zelené spasitelky v kořenáčích jsou (kromě domácích zvířecích mazlíčků) v našich příbytcích prakticky jedinými zprostředkovateli opravdového dotyku té nejčistší přírody. A že kontakty s živými bytostmi pro své duševní zdraví potřebujeme, o tom nemůže být pochyb. Problematika pěstování pokojových rostlin je stále na pořadu dne. Mají to na svědomí jednak zpestřující se nabídky zahradnických prodejen, jednak nové pěstitelské možnosti, které s sebou přinášejí stavební technologie a trendy moderního bydlení. Nebude tedy jistě nošením dříví do lesa, když vám nabídneme sérii volně navazujících článků o možnostech a zásadách pěstování rostlin v bytových interiérech. V každém z nich se nejprve seznámíme s několika obecně platnými zásadami správného pěstování „pokojovek“. Má-li mít naše povídání skutečný užitek, probereme si vždy i konkrétní možnosti vhodného výběru a pěstování zelených obyvatel do specifických podmínek určitého bytového prostoru.
K čemu nám ty kytky jsou? Než začneme ozeleňovat svoje soukromí (a investovat někdy nemalé finanční částky), musíme dobře zvážit vlastní časové možnosti. Rostliny mohou být v krajním případě pouhým pasivním doplňkem interiéru, který zakrývá jeho nedostatky a vyplňuje „hluchá“ místa. Rostlinky zařazené do této pro jejich život nepříliš optimistické kategorie na tom nejsou nejlépe, přesto zůstávají živými bytostmi a tudíž budou mít určitou minimální poptávku po čase svého majitele. Pokud tedy budeme nakupovat dražší květiny a nehodláme se jim příliš věnovat, kupujme opravdu jen ty nejodolnější druhy. Je přece velký rozdíl, pořídíme-li vzrostlý fíkus za mnoho set korun nebo maličkou dvacetikorunovou kapskou fialku, kterou coby „předmět“ okamžité spotřeby po několika týdnech potěchy vyhodíme. Tento článek má však přispět k poznání zásad PĚSTOVÁNÍ rostlin, nikoliv jen jejich UŽÍVÁNÍ. Pro rostliny a potažmo i pro dušičky pěstitelů je stoprocentně lepší opačná varianta – když se zelení tvorové stanou skutečnými účastníky našeho života a přímými spoluuživateli bytových prostor, jejich organickou součástí. Jejich pěstování se v tomto případě stává opravdovým koníčkem vlastníka bytu – a spektrum použitelných druhů se může značně rozšířit. V drtivé většině případů se pokusy o pěstování domácích rostlinek ustálí na úrovni zlaté střední cesty mezi oběma uvedenými extrémy, ovšem i to určitě není špatné – koneckonců, jsme jenom lidé a ani v přírodě nerostou všechny rostliny v ideálních podmínkách a bojují se zatraceně silnou konkurencí.
Vybíjení baterií Vedle oblasti estetiky umějí rostliny pěstované v bytech nabídnout i další požitky zlepšující kvalitu lidské existence. Kromě už zmíněného pozitivního působení na lidskou psychiku dokáží nezanedbatelným způsobem ovlivňovat složení bytového vzduchu: odparem vody zvyšují jeho vlhkost, uvolňováním vonných baktericidních silic jej dokáží provonět a částečně sterilizovat a bez významu není ani mechanické zachycování polétavého prachu.
Méně už se ale ví, že domácí rostlinstvo pomáhá při vyrovnávání elektrické bilance člověka – je dokázáno, že zatímco předměty neorganického původu (plastové nádobí, „uměliny“ v oblečení apod.) vytvářejí spoustu statické elektřiny, kterou se lidské tělo nabíjí, květiny coby nositelky opačného náboje z nás dokáží nahromaděné „špatnosti“ zpětně vybít! Pokud někdo hovoří po uklidňující procházce lesem nebo po návštěvě skleníku o dobití vlastní „baterky“, trošinku se mýlí. Ve skutečnosti si ji totiž – zdravě a účinně – vybil!
Zásady správného výběru Je prakticky nemožné podat vyčerpávají „návod“, které rostlinné druhy, odrůdy a kultivary se hodí k ozelenění určitých konkrétních bytových prostor nejlépe. Ani dva naprosto stejně zbudované a prostorově orientované byty či domy se nemohou shodovat svými mikroklimatickými poměry – samozřejmě to vyplývá především z jedinečnosti osobnosti každého z nás a tedy z různého životního stylu. Při ozeleňování nových, ještě „neodzkoušených“ prostor je tedy každopádně nutné vždy tak trochu improvizovat a zkoušet. Na základě postupně získávaných zkušeností (pro rostliny mnohdy velmi bolestných, pro nás draze zaplacených) se pak teprve začne postupně formovat určitý výraz a styl zeleně každého příbytku. Již zmiňované velkoprodejny dnes nabízejí plejády nejrůznějších pokojových rostlin. Ve vzduchu visí otázka, jsou-li všechny předkládané druhy opravdu vhodné pro bytové pěstování a zda nejsou mnohé rostliny jen krátkodobě použitelným spotřebním zbožím. Ke cti obchodníků je třeba konstatovat, že drtivá většina u nás i jinde v Evropě prodávaných rostlin je v našich domech dobře pěstovatelná – jen je třeba dobře vybrat a také alespoň trochu rostlinám rozumět. Před vlastními nákupy či výměnami určitě nebude od věci pokusit se o rostlinách, po nichž zatouží naše srdce i byt, něco více vyzvědět. Vhodné literatury je spousta a také znalý zahradník určitě nebude mlčet jako ryba (horší už to bývá u neprofesionálních prodavačů). Faktorem, na nějž musíme brát při pořizování nových „pokojovek“ zřetel největší, je ovšem světelná náročnost konkrétního druhu. Není samozřejmě možné běhat po obchodech s lexikonem, ale už podle vzhledu rostlin lze dost často vytušit, které druhy budou prosperovat v polostínu a které dlouho nevydrží bez přímého dopadu slunečních paprsků. Hodně světlomilné (a zároveň suchomilné) druhy poznáme zpravidla podle menších, popř. otrněných listů, přítomnosti květů, podle zvláštní tělesné stavby (např. sukuletní stonky kaktusů, pryšců a dalších původních obyvatel polopouštních oblastí hovoří za vše). Naopak druhy tolerantnější k celoročnímu zastínění poznáme podle „zelenějšího“ uniformnějšího vzhledu, bujnějšího vzrůstu apod. Nechme už ale pro dnešek teoretizování!
Co do běžného obýváku? Zkusme si nyní ozelenit takový průměrně prostorný a osvětlený obývací pokoj. Samozřejmě, že množství použitých rostlin závisí především na prostorových možnostech – tedy na tom, kolik nábytku a dalších doplňků v místnosti máme. V prostornějším interiéru bychom měli uplatnit jednu nebo několik větších (dominantních) rostlin a určitý počet zástupců tzv. doplňkové zeleně. Nosnými druhy by měly být světelně méně náročné druhy, které navíc postavíme na taková místa, která jsou i v zimě dostatečně osvětlená – zbavíme se tím nepříjemného stěhování a posunování mnohdy těžších květináčů s rozložitými rostlinami. Doplňkové druhy jsou mobilnější a můžeme s nimi pohybovat dle potřeby.
Jako ideální dominující rostliny běžných obýváků lze určitě doporučit zástupce palem, diefenbachií, dracén, a fíkusů, náchylnější jsou už např. banánovníky, cykasy nebo juky. Při výběru palem si musíme dát pozor: vedle tropických, tedy celoročně teplomilných druhů (jako je např. v zahradnických centrech běžně sehnatelná Licuala – viz obr. 1) existují i subtropičtí zástupci, kteří vyžadují studené zimování a do prostor vytápěných na „pokojové“ teploty nejsou vhodní (např. rody Chamaerops a Phoenix). Při pořizování palmy si musíme uvědomit, že kupujeme doslova „mládě“, které se nám v příhodných podmínkách rychle vyvine do mnohdy nepříjemných rozměrů. Až na výjimky (jednou z nich je běžně prodávaný druh Areca lutescens) nemůžeme palmy zmlazovat řezem – proto musíme už při jejich nákupu myslet poněkud více na budoucnost.
Především začátečníci by ovšem měli sáhnout nejlépe mezi fíkusové druhy a odrůdy. Tito olistění nezmaři vyhledávají v přírodě často značně potemnělá pralesní stanoviště a na naše špatné zacházení a suchý bytový vzduch si už velmi dobře zvykli. Výběr fíkusů je opravdu veliký, většinou se rozhodujeme mezi pilotními druhy Ficus benjamina (obr. 2) a Ficus elastica. Pokud se nám příliš vytahují pěstované dracény (jako např. nejznámější Dracaena marginata nebo D. deremensis), je nutno je občas otočit za světlem, popř. i zmladit seřezáním bujně přirůstajích vrcholů. Vysoké a objemné keře a stromy můžeme dobře vyvážit středně vzrůstnými zelenolistými druhy – výborné a nenáročné jsou např. „tchýniny jazyky“ (Sansevieria), šáchory (Cyperus) nebo reprezentanti rodů Spathiphyllum a Schefflera… K dispozici máme také spousty lián – ty pneme buď přímo po dřevinách a nábytku nebo po speciálních konstrukcích a tyčích obalených mechem. Asi nejosvědčenějšímu a nepřekonatelnému plazivci „potosu“ (Epipremnum) zdatně sekundují monstery (na snímku č. 3 je představena jejich vzácnější panašovaná forma) nebo zástupci rodů Piper, Cissus, Roicissus, Syngonium, Pothos a řada dalších.
V nepříliš výslunném obývacím pokoji nemůžeme počítat s velkým využitím kvetoucích pokojových rostlin. Barevnou nádheru jejich květů lze plně nahradit mnohými pestrolistými druhy – zatímco např. známý kroton (Codiaeum) nebo Maranta porostou v místnosti (a to i docela potemnělé) celoročně, u áronovitých klenotů rodů Alocasia (na snímku č. 4 je nejčastěji nabízený hybrid Alocasia „Amazonica“) a Caladium (obr. 5) musíme počítat s tím, že se nám rostliny na zimu „schovají“ do hlíz a vyraší opět až zjara.
I přes téměř absolutní platnost předchozích dvou vět v rostlinném světě existují četné výjimky. I v polostínu mohou rozkvést velkokvěté orchideje teplomilného rodu Phalaenopsis (obr. 6). Pokud jim dopřejeme kromě zálivky dešťovou vodou a pravidelného přihnojování také občasné orosení jejich ztloustlých listů, můžeme se z efektních květů radovat opakovaně a po dlouhé měsíce.
Naopak zcela ortodoxně sezonním „pracantem“ na poli zkrášlování zejména zimních a brzce jarních obýváků je vznešená amarylis (správně latinsky Hyppeastrum), jejíž volné cibule nebo předpěstované sazenice jsou běžně k dostání. Tuhle kytku však musíme po odkvětu „uklidit“ do chladnějších prostor a na jaře nejlépe pod širé nebe. Jedině tak může načerpat novou energii pro období „zimního spánku“, který bezpodmínečně potřebuje pro kvetení v následujícím roce. V poslední době trochu opomíjenými, přesto však velmi vděčnými kvetoucími obyvateli nepřetápěných obývacích pokojů, jsou také ibišky (obr. 7). Dobře pokvetou, postavíme-li jejich keříky v zimě přímo na okenní parapety a v předjaří je přesadíme a zároveň zmladíme hlubokým řezem.
text: Zdeněk Ježek foto: autor |
Blog
[Nejen] krásky ve vanách
|
|
Cersaie, to je 14 hektarů plochy, na níž návštěvníkovy oči nespočinou na ničem jiném než na dlažbách, obkladech, vanách, sprchových kabinách, umyvadlech, záchodových mísách, zrcadlech a doplňcích, o kterých mnohdy ani netušíme, že je vlastně potřebujeme.
Představte si, že byste si měli prohlédnout expozice 401 firmy představující novinky v koupelnovém vybavení. Asi u desáté zapomenete, co už jste viděli, u dvacáté se ztratíte, u třicáté si nevzpomenete na vlastní národnost, u čtyřicáté nebudete vědět, jak se jmenujete a na dotaz, odkud jste, jen vytáhnete navštívenku s žádanými údaji. A to na vás ještě čeká dalších 360 firem s přitažlivými programy a prezentacemi!
Vystavující společnosti se snaží o co nejvyšší míru atraktivity a upoutání pozornosti návštěvníků. Přiznám se, že to mají těžké. Nepomáhají téměř nahé krásky koupající se v průhledných vanách, ani podávání parmazánu s vínem, ani kejklíři a kouzelníci se svými zázraky, ani libá hudba či promítání uklidňujících obrazů přírody. Cersaie je Cersaie, zahltí vás informacemi i zá-žitky, propere vám mozek tak, že po návratu domů nejste schopni podat objektivní informaci o tom, co jste vlastně viděli. Teprve měsíc poté, když usednete k pracovnímu stolu a nahlédnete do poznámek a přivezených materiálů, dokážete (možná) vyjádřit, co nového a jiného než v předchozím ročníku jste tentokrát zhlédli.
Cersaie ve znamení plastů Se sanitární keramikou je to asi jako s tzv. bílou technikou (míněny jsou především domácí elektrospotřebiče), která již dávno není bílá, ale barevná. Sanitární předměty jsou dnes nejen z keramiky, porcelánu, ale také ze skla, kovu, dřeva, mramoru, žuly, betonu a plastů. Skleněné, kovové, dřevěné či plastové může být umyvadlo, vana, sprchová vanička, kout či celá kabina. Loňskou Cersaie však ovládly především plasty. Transparentní, ledově frost a barevné se speciálními úpravami.
Umyvadla jsou kulatá, hranatá, elipsoidní, ukotvená do stěny, zapuštěná v desce i na desce stojící stejně jako kdysi plechové nebo porcelánové lavory. Některé typy jsou konstruovány tak, že součástí porcelánového střepu je speciálně upravený sifon, takže se umyvadlo dá položit na jakoukoliv desku, aniž by se musela upravovat.
Tvarovou novinku předvedly firmy Rifra, Red Line. Umyvadlo v jejich pojetí vypadá spíše jako nakloněný, hodně široký pisoár (nebo jako mělký nakloněný kornout). Zajímavá byla nabídka firmy Merati, která v posledních dvou letech získala různá světová ocenění. Jejich tvarově i barevně originální plastová umyvadla používala místo zátky těžkou kamennou kuličku.
Pokud umyvadla nestála na desce, byla tvarována tak, že současně zahrnovala i odkladní plochy. Firma Catalano předvedla dlouhé umyvadlo s dvěma směšovacími bateriemi, zapuštěné v desce z corianu, a to na nohou i bez nich, které sice konstrukcí připomínalo přelom 19. a 20. století, ale bylo navýsost moderní. Podobné varianty byly k vidění u firmy Globo. Gruppo Tress představila něco jako „umyvadlo s uchy“. Do jednolitého tvaru umyvadla byly zahrnuty úchytky (jako by byl klasický plechový škopek s uchy udělán z jednoho kusu plechu). Firma nabízela tato umyvadla z keramiky, dřeva nebo tenkostěnného porcelánu. Objevily se také prosté kubické tvary pro záchodové mísy a bidety (např. firma Axa). Na posledním ročníku Cersaie byly předváděny vany z plastu (akrylátu), z ocelového plechu (Rapsel nabízel v kolekci Steel také ocelová umyvadla a záchodové mísy a bidety), skořepiny z betonu, vany skleněné, mramorové (Genesi) i dřevěné. Poslední trendy chápou vanu jako emancipovanou mladou dámu, která se „osamostatnila“, stala se téměř uměleckým objektem, odpoutala se od zdi do prostoru a žije si vlastní život plný tajuplných i odvážných dobrodružství. Patří mezi ně očistné, relaxační i masážní koupele, poslech hudby, promítání vzpomínek z cizokrajných cest, sledování televize i naprogramovaných jogínských dechových či jiných cvičení (Jacuzzi). Vana plující prostorem v podobě vejce, korábu či bárky funguje jako ostrov relaxace pro unavená těla i duše. Vana připomínající tenkostěnný čínský „rýžový“ porcelán může stát podobně jako šálek čaje na krásném dřevěném tácu či podnoži. Většina výrobců vyvíjí nové a nové modely van kombinovaných se sprchovými kouty, a to i do malých koupelen (např. firmy Keramag, Megis, Teuco).
Světový trend a rozbory trhu ukazují, že dosud nejoblíbenější vany ze smaltovaného plechu jsou v řadě zemí pomalu vytlačovány vanami z akrylátu. Oceňována je především jejich nižší cena, kreativnější design, stálost barev a dlouhá životnost. Zájem designérů vzbudily sprchové vaničky – tradičně byly z keramiky, porcelánu či smaltovaného plechu, ale také z leštěného perforovaného ocelového plechu (Rapsel), akrylátu nebo betonu.
Firma Flamina nabídla zákazníkům z ocelového plechu i obkládačky a dlažbu, takže člověk vstupující do ocelového sprchového koutu vcházel současně do Faradayovy klece. Z leštěného nebo pískovaného hliníku předvedla vanu a sprchovou kabinku také firma Albatros. Většina sprchových kabin skrývala různé typy masírujících vodních kaskád a trysek, zasahujících proudem vody důležité akupresurní body a energetická centra nervových či jiných tras a oběhů lidského těla. Sprchové kabiny z plastu, oceli či skla připomínaly tubusy ve vesmírných korábech přemisťujících astronauty do jiných světů. Člověka omývají, čistí, pouštějí na něj páru, saunují ho, chladí, masírují skotskými či jinými střiky, uvolňují ( možná i klonují)… Koupající nebo sprchující se člověk se stává pasivním objektem působení naprogramovaného očistného stroje, kterým je vtažen do jeho útrob a jako jeho výtvor potom „vržen“ zpět do života.
Doplňky jako malé výzvy Z koupelnových doplňků snad nejvíce zaujaly designéry v poslední době záchodově štětky. Možná vyprovokoval tento zájem Philippe Starck s pryžovou štětkou napodobující rostlinu v květináči. Dnešní štětky jsou akční a barevné jako komiksové postavičky, různorodé jako květinový záhon či strohé jako soubor kostek, kuželů a kvádrů (např. firma Gedy).
Také jiným drobným předmětům do koupelen nebo na WC je věnována velká pozornost. Mýdelníky, držáky zubních kartáčků a odkladní poličky byly stejně jako ostatní koupelnové vybavení z různorodých materiálů. Nad elegantními tóny bílé a stříbrné – charakteristickými pro keramiku, porcelán a kov – převládaly aktivní veselé barvy plastů a skla.
Firma Metaform na Cersaie dokázala, že i záchodové prkénko si zaslouží větší zájem designérů. Nejde jen o materiál, barevnost a tvar. Ocenit je třeba ideu nového řešení prkénka pro malé děti, které bylo přímo zabudováno v dvojité plastové desce pro dospělého a mělo i vlastní poklop, takže manipulace s ním není nijak složitá ani pro poněkud nešikovné ruce mrňousů.
A něco na příště… Pryč je fitness, ať žije wellness. Péče o tělo, o zdravý způsob života, nové stravovací návyky spojené se zvýšenou sportovní aktivitou a relaxací jsou charakteristiky preferovaného životního stylu. Uvolnění ve vaně nebo sprchové kabině s hydromasážními tryskami se dnes jeví jako jedna z možných cest v boji se stresem.
Koupelna nám chystá i prožitky nečekaných dimenzí, neboť se tu setkávají rituály s designem. To bylo také námětem ojedinělé expozice světově proslulých tvůrců, o níž vám povíme něco v příštím čísle časopisu.
text: Lenka Žižková foto: autorka a archiv firem |
Stylová a moderní
|
|
Jaký styl kuchyně zvolit a jaký materiál, o tom měli majitelé jasnou představu. Kuchyň měla být stylová, vyrobená z masivního dřeva, barevně nejlépe vyhovoval dub ve světlém tónu. Velký otazník však visel nad tím, kde si kuchyň pořídit a jaký model vybrat. Inspiraci čerpali majitelé nejprve z časopisů, později navštěvovali vybraná kuchyňská studia, aby se osobně obeznámili s kvalitou jednotlivých kuchyní. Jak jsme se dozvěděli, vodítkem jim byl i náš časopis, kde se dočetli o kuchyňském studiu HŠ RUSTIKAL, které nakonec rodinný konkurz kuchyní vyhrálo. Prostor budoucí kuchyně byl daný a představu o uspořádání nábytku a spotřebičů měla majitelka celkem přesnou, takže nebylo třeba volat bytového architekta. Místo něj se paní domu spolehla na majitele studia HŠ RUSTIKAL pana Hruštince, který její představy díky svým zkušenostem částečně poopravil. Po vzájemné konzultaci a probrání všech ergonomických, praktických i estetických hledisek vznikla prostorná kuchyň, propojená s jídelnou a obývacím pokojem. Dřevo i nerezová ocel Rustikální kuchyň v toskánském stylu je vyrobená ze světlého dubového masivu, korpusy jsou z lamina v designu buk. Dvířka zdobí keramické úchyty kombinované s mosazí. Horním skříňkám dodává vzdušnost vitrážové sklo. Skříňky jsou kompletně vybavené drátěným programem. Zásuvky se pohybují na kvalitních pojezdech a nechybí v nich plastové pořadače pro přehlednější uspořádání kuchyňského náčiní. Veškeré kování je od firmy GRASS. Prostorná pracovní deska je žulová. Komfortní vnitřní vybavení kuchyňské sestavy je v souladu se špičkovými elektrospotřebiči. Přestože kuchyň je v rustikálním stylu a kombinace teplého přírodního dřeva s chladnou nerezovou ocelí by se mohla zdát násilná, není tomu tak. Majitelka se ničeho nebála a směle do sestavy zakomponovala i americkou nerezovou lednici. Výsledný efekt je dokonalý. Dalo by se říct, že navázala na světový trend, kdy se retro kombinuje s modernou.
Co si vyžádal prostor Hlavní požadavek dokonale sloužící kuchyně splnily nejmodernější elektrospotřebiče i vnitřní vybavení skříněk. Druhý požadavek se týkal prostoru. Kuchyň s jídelnou měly tvořit kompaktní celek, ve kterém se najde místo pro pohodlné posezení celé rodiny, ale i pro početnější skupiny přátel. I to se povedlo. Jídelní nábytek ve světlém tónu působí vzdušně, vešel se také objemný dubový příborník. Modrá barva uvnitř vystaveného porcelánu s cibulovým vzorem koresponduje s čalouněním židlí a tvoří příjemný kontrast s velkorysou plochou jídelního stolu laděného v barvě kuchyně.
Rozpočet: Trouba s pyrolýzou MIELE 90 890 Kč Parní trouba MIELE 66 590 Kč Mikrovlnná trouba MIELE 22 680 Kč Vestavná fritéza MIELE 31 990 Kč Myčka MIELE 42 990 Kč Profi varné centrum KÜPPERSBUSCH 82 024 Kč Odsavač par KÜPPERSBUSCH 17 952 Kč Odsavač par KÜPPERSBUSCH 12 688 Kč Americká lednice KÜPPERSBUSCH 169 848 Kč Vestavný robot BOSCH 26 990 Kč Vestavný kráječ 13 395 Kč Kuchyňský nábytek včetně skleníku a jídelny 780 000 Kč Celková cena kuchyně 1 358 037 Kč
Kontakty: Hš rustikal, Bělehradská 62, Praha 2, tel.: 02/22 51 30 17; KÜPPERSBUSCH, Bělohorská 45/257, Praha 6, tel.: 02/33 35 70 60; MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 05/43 55 31 51
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Ideální lavice
|
|
Zařizování domácího pracoviště pro školáka patří k příjemným úkolům rodičů, kteří se těší, že jejich potomek bude ve škole zdárně prospívat a chtějí přispět právě tím, že mu vytvoří pro učení hezké prostředí. Nejmenším dětem, které se pro školní účely mohou ještě obejít bez počítače, bude vyhovovat pracovní stůl opatřený různými praktickými nebo i zábavnými doplňky, např. pro odkládání brašny, přihrádkami pro tužky aj.
Je výhodné volit stůl, který je nastavitelný jak pro různé činnosti, tak vzhledem k věku dítěte. Třebaže bude dražší, ve výsledku ušetříme, protože s dítětem poroste řadu let. Stejnou službu prokáže i kvalitní židle, jejíž výrobce rovněž myslel na proměnlivou výšku uživatele. Školákovi, pro něhož je učení první vážná práce, pomůže veselé a zároveň po všech stránkách ergonomicky správně postavené pracoviště vytvořit dobré návyky, což se mu jistě bude hodit i v pozdějším věku.
Pracovní stůl školáka má: – hloubku 60 cm, případně s možností rozšíření na 80 cm – šířku 80-100 cm čisté pracovní plochy (bez počítače) – výšku – podle věku dítěte (v závislosti na výšce sezení podle ergonomických zásad uvedených dále)
Správná pracovní židle má: – výšku, která zaručuje, že stehna a lýtka svírají při sezení úhel 90 ° – hloubku sedu takovou, že sedák netlačí do stehen, stehna jsou dostatečně podepřená, avšak mezi koleny a sedákem zůstává ještě volný prostor (asi na 4 prsty) – opěradlo odpovídá linii páteře a poskytuje dostatečnou oporu křížové oblasti (spodní části zad) – opěrky nastavené tak, že podpírají předloktí, čímž snižují nápor na páteř a ramenní svaly
Kontakty: AHREND, Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47/530, Praha 7, tel.: 02/24 30 12 50-52, fax: 02/24 30 12 54; ATELIÉR PELCL, Farského 8, Praha 8, tel.: 02/20 87 88 69; BABY LINE, Rašínovo nábř. 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98, fax: 02/24 91 72 99; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11, tel./fax: 02/24 81 90 94; DELSO, Vinohradská 30, Praha 2, tel./fax: 02/22 52 26 86; F.N.C., Příčná 1541, Otrokovice, tel./fax: 067/792 20 74; H-NÁBYTEK, Uničovská 34, Šternberk, tel./fax: 0643/41 17 31; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, tel.: 05/43 53 91 11, www.ikea.cz; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64-65, e-mail: klou@pha.pvtnet.cz, www.klou.cz; KONSEPTI, U Sv. Ducha 3 a Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/22 32 69 28, fax: 02/22 32 13 58; LUMINEX, Ječná 7, Praha 2, tel.: 02/24 92 15 63; Petra Rezka 10/1203, Praha 4, tel.: 02/61 21 58 72-74, fax: 02/61 21 58 75; Vídeňská 68, Brno, tel./fax: 05/43 33 04 13; MAKRO, Černý Most, Praha 9, tel.: 02/81 08 31 11; NÁBYTEK EXNER, Polská 26 (vchod z Budečské), Praha 2, tel./fax: 02/22 25 04 55; RENDL, Masarykovo nábř. 10, Praha 2, tel.: 02/24 91 18 76; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Na Příkopě 24, Praha 1, tel./fax: 02/24 23 85 71, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 05/43 10 72 20, www.sibor.cz; TECNO LINE INTERIER, Ondříčkova 28, Praha 3, tel./fax: 02/22 71 51 02; VITRA KONCEPT, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 55, www.vitra.cz
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Bazénové doplňky
|
|
Zajímavé je i propojení osvětlení bazénu a přilehlé části zahrady. Také optické kabely jsou zajímavou možností, jak nasvítit obvodové hrany bazénu.
Protiproudové plavání je otázkou několika desítek tisíc korun, ale zato vám i v poměrně malém bazénu umožní pohodlné plavání. Jednoduchým zapnutím tohoto zařízení nainstalovaného ve stěně bazénu je totiž voda vháněna do bazénu tak, že vytváří mohutný proud s nastavitelnou intenzitou, rychlostí i směrem proudění.
Také různé typy podvodních masáží si můžete dopřát i v klasickém železobetonovém bazénu, jestliže necháte jeho dno či stěny osadit tryskami masírujícími tělo proudem vody nebo vzduchovými bublinami.
Pokud máte děti, určitě nepohrdnou alespoň některou z možných vodních atrakcí, jako jsou vodní skluzavky, ať už přímé nebo se zatáčkou, skákací prkna či chrliče vody sloužící k intenzivní masáži těla mohutným vodním paprskem nebo clonou. A jestliže vám to vaše finanční možnosti dovolí, můžete dětem i sobě rodinné koupání zpestřit vodotrysky, spirálovými skluzavkami i vodními tobogány.
Kontakty: HORNBACH, Chlumecká 2398, Praha 9, tel.: 02/81 02 43 10; NÁBYTEK FIŠER, Kučerova 809, Praha 9, tel.: 02/81 91 77 94, www.furniture.cz ; SPORTAKCENT, Svépravnická 2/423, Praha 9, tel.: 02/81 02 17 50, www.sportakcent.cz
text: Lea Černá foto: archiv |
Ze dne na den
|
|
Specialistou, který se již po tři generace přesazování vzrostlým stromů intenzivně věnuje, je zahradnická rodinná firma Starkl – zahradník. Jejímu současnému majiteli, panu Josefu Starklovi, jsme proto za vás položili několik otázek: Kdy touto metodou začala pracovat vaše rodinná firma? První zahrady se vzrostlými stromy jsme sázeli ve Vídni po válce. Našimi zákazníky byli první pováleční boháči, například filmoví producenti nebo majitelka módního salonu. V té době jsme také začali dlouhodobě investovat do stromů – postupně jsme zakládali školky, což se časem ukázalo jako výhodná investice. Od té doby se sázení vzrostlých stromů stalo zcela běžnou záležitostí. Jsou vaše zkušenosti jen pozitivní? Ne, ale jen hlupák udělá stejnou chybu dvakrát.
Když umírá velký strom, je to vždycky smutné, ale jistě se tomu nemůžete vyhnout. Nebo je možné čerstvě přesazené stromy také léčit? Je jednodušší škodám předcházet, než je následně odstraňovat. Čím je strom starší, tím hůře se s novými podmínkami vyrovnává, což neznamená, že je to rizikovější transakce, jen je třeba stromky ve školkách každé tři roky i s kořenovým balem přesadit, přičemž se osekávají silnější kořeny. Tak postupně vzniká kompaktní bal s množstvím čerstvých kořínků, které právě zaručují ujmutí stromu kdykoliv na novém místě. Důležitá je i ochrana kmenu a koruny po přesazení. Je-li o strom předem dobře pečováno, není později důvod k obavám. Je stoprocentní záruka, že se vzrostlé stromy skutečně uchytí? Naše firma poskytuje plnou záruku na ujmutí a růst, pokud je zaručeno, že i následný proces manipulace se stromy a sázení provádějí odborníci. Mluvíme zde o živých rostlinách, a tak by falešně znělo tvrzení, že někdo dopředu zaručí, že se strom uchytí vždy a všude, ale právě takto poskytnuté garance znamenají, že zahradnická firma přebírá případná rizika na sebe.
Za jak dlouho si můžeme být jisti, že strom přesazování přežil? Rostlina se po přesazení vyrovnává s novými podmínkami a přirozeně sama sebe chrání. Šetří energii a snaží se zbytečně nevyčerpávat. To se projeví třeba částečnou ztrátou jehličí po přesazení. Už ve druhém vegetačním období vás ale odmění svou vitalitou a čerstvými přírůstky, takže druhý rok po přesazení si už tu radost můžete vychutnat.
Můžeme mít zahradu osázenou vzrostlými stromy kdekoliv – je to tedy metoda vhodná pro každého? Dnes je k vidění mnoho nových velkých domů a kolem nich se nesměle krčí několik malých rostlinek. Přitom strom je nezbytný v každé zahradě, tedy i v té nejmenší. Vzrostlý strom totiž vydá mnohem více kyslíku a pohltí více nečistot a prachu než celé stovky mladých rostlin! Je to výkonný filtr před vaším domem. Často se vzrostlá zeleň sází prakticky ještě na staveništi nebo na pozemku, který vznikl navážkou. Profesionální firma dokáže zajistit i v těchto nevhodných podmínkách vzrostlým stromům šanci na přežití. Už v 1. století Plinius napsal: „Přesazování většího množství stromů je běžná a obyčejná věc.“
Kdy zákazníkovi tuto formu úpravy zahrady nedoporučujete? Nestává se nám, že bychom odháněli chtivé zákazníky. Ale někdy bychom je chtěli potkat ještě dříve, než kolem svého domu vykácejí všechny původní stromy. Nedoporučili bychom asi novou výsadbu, pokud by měla nedostatečně nahradit „atraktivní“ původní zeleň. Některé druhy stromů jsou k přesazování určitě vhodnější a odolnější – které? V našich oblastech se nám nejvíce osvědčila zcela nenáročná borovice černá (pinus nigra austriaca) nebo menší borovice bělokorá (pinus leucodermis), které jsou díky tmavé a sytě zelené barvě vynikajícím pozadím pro jakékoliv další rostliny. Z listnatých stromů třeba akáty (robinia) nebo javory (acer), u nichž oceníte jejich pestré podzimní barvy a pěkný tvar.
V Čechách se stále těší největší oblibě hlavně jehličnany, i když vysazené do větších skupin mohou působit trochu smutně a nudně. My se naopak snažíme vybrat stromy i velké keře tak, aby se zahrada měnila v průběhu celého roku, aby se člověk měl na co těšit každý měsíc! Které stromy naopak nedoporučujete přesazovat? Rozhodně ne velké stromy, které jsou delší dobu nepřesazované. Pro naše klima nejsou také vhodné odrůdy, které nesnesou delší mráz. Děkuji za rozhovor.
Kontakt: STARKL – ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 0322/31 47 85
text: Pavlína Blahotová foto: archiv |
Moderní byt se vzpomínkou
|
|
Většinou lidé potřebují žít v prostoru, který nese stopy jejich osobních vztahů, prožitků nebo vlastních názorů na podobu interiéru. Ke své relaxaci musí mít na očích předměty, k nimž se upínají jako k záchytným bodům, symbolům jistoty domova. Je to pro jejich psychiku stejně důležité jako spokojený partnerský život nebo práce, která jim přináší uspokojení.
Zcela zvláštní skupinou jsou lidé, jejichž život je natolik pestrý nebo vnitřně bohatý, že jakékoliv „zbytečnosti“ v interiéru je naopak rozptylují, odvádí od vlastního klidu a vyrovnanosti. Mohou být natolik asketičtí, že cokoliv nad rámec nezbytných předmětů je zneklidní, nebo tak esteticky vyhranění, že jako krásu vnímají jen dokonalou souhru čistého prostoru a několika stroze funkčních kusů nábytku. Jiní zase využívají byt pouze jako místo k přebývání mezi důležitějšími fázemi svého života a záměrně odmítají jakékoliv citové pouto, nechtějí ho vnímat výrazněji než příjemný hotelový pokoj. Právě tato skupina lidí se často obrací na architekty, aby jim dala zcela volnou ruku. Zadá pouze požadavky na provoz a účel místností, sdělí základní představu o stylu, předpokládá profesionální úroveň, ale nechce se zabývat ani konkrétním výrazem, ani barevností jednotlivých místností.
Neosobní, přesto teplý Podobnou míru „neosobnosti“ v sobě nese také nově zrekonstruovaný byt v secesním domě, navržený architektkou Ivanou Dombkovou a do posledního detailu provedený firmou Donlić interier. V zadání přestavby bylo přání v co nejkratší době vytvořit kvalitní, estetický a moderně zařízený byt pro rodinu, která z pracovních důvodů musí často měnit místo svého pobytu. V Evropě má několik takových míst přechodného bydlení, potřebuje se třeba po půl roce rychle a s minimálním množstvím osobních věcí přemístit z bytu do bytu. Každý z těchto příbytků tedy musí být kompletně vybaven, musí umožnit pohodlný život rodiny i jistou reprezentativnost, ale nebude se vyznačovat obvyklou zabydleností. Pro vytvoření pocitu domova jim stačí položit rozečtenou knihu na polici vedle postele, do kuchyňské sestavy uložit pár kousků zakoupeného nádobí, dózy s kávou, čajem, kořením, na stěnu umístit několik příjemných obrazů či grafik. Nejdůležitější však je mít kde vybalit kufry a pověsit šaty na ramínka, mít možnost posadit se ke společné večeři, k poslechu hudby nebo sledování televize. Mít kde spát, mýt se, vařit…
Ivana Dombková je nejen profesionálka, skvělá architektka a designérka, ale také člověk s velkou představivostí a především s citlivým vnímáním lidských potřeb ve všech odlišnostech. Dokázala si představit pocity svých klientů a přes nezbytnou neosobnost bytu jim připravila prostředí, kde se přece jen mohou pohledem zachytnout barevně výrazného akcentu, prostředí, které přes nezabydlenost není studené ani neútulné. Stačilo by umístit jen několik drobných osobních předmětů a nikoho by nenapadlo, že v tomto bytě se ještě nebydlí, že teprve čeká na své obyvatele.
Otevřenost, orientace Pro člověka, který pravidelně střídá několik bytů, je nesmírně důležitá okamžitá a snadná orientace, přehlednost funkcí, aby se dokázal okamžitě přizpůsobit a třeba i potmě najít koupelnu, záchod nebo kuchyň. Původní podoba bytu z počátku dvacátého století poskytovala sice atmosféru komfortního měšťanského prostředí své doby, ale nové příští funkci, dokonce ani běžným požadavkům na současné bydlení nevyhovovala téměř v ničem. Nepravidelné tvary místností, nevhodné členění a nepřehledná dispozice, nevyhovující parametry hygienického zázemí, špatný technický stav konstrukcí. Jedinou „devizou“ byla dostatečná plocha celého prostoru.
Návrh přestavby spočíval především ve zcela nové koncepci, v naprostém přebudování dispozičního řešení. Jedinými spojovacími prvky s původní dispozicí zůstala místa napojení na rozvod vody a kanalizace, ale dokonce ani koupelna, kuchyň či WC nezůstaly na svých místech. Zvolila se raději náročnější technická řešení (například napojení klozetu na vzdálenější odpad pomocí čerpadla), jen aby dispozice nového bytu mohla dostat řád, jasnou orientaci a otevřenost celého prostoru.
Celý byt je založen na volných průhledech ve dvou základních liniích. V první se otevírá vstupní část s velkými zabudovanými úložnými prostory, tato „šatna“ pokračuje k intimní části s ložnicí a navazující koupelnou. Druhý průhled spojuje kuchyň s jídelnou a obytným prostorem, za kterým se částečně otevírá pohled na druhou ložnici (pro hosta, výhledově pro dítě).
Protože silné nosné zdi nedovolovaly vybourat příliš široké dveřní otvory, řešila autorka propojení jednotlivých místností jako zdvojené otvory – celoprosklené dveře jsou za sloupem doplněny dalším proskleným otvorem. Dosáhla tím opticky podobného efektu jako u širokých dveří a celý prostor se pohledově propojil, otevřel.
Půdorysná nepravidelnost nosných zdí se v kuchyni zklidnila vestavěním nové kuchyně formou bloku, stavebně nezávislého na původních zdech. Člověk v místnosti vnímá mnohem více pravoúhlé řešení této sestavy a navazující linie dlouhého jídelního stolu než samotnou šikmost zdí.
Důvěrná vzpomínka Materiálově a barevně navázala architektka Dombková na někdejší atmosféru předválečného bytu, ale jen velmi lehce, pojala ji spíše jako vzpomínku na dávné doby, aby ani v nejmenším nebyl narušen charakter současného, čistě moderního interiéru. Možná právě tento soulad obojího dává původně neosobnímu bytu dojem něčeho velmi blízkého, důvěrně známého.
Byly zachovány a repasovány původní dubové parkety, v dubu byl zhotoven také nový nábytek do kuchyně. Tomuto teplému zbarvení přírodního dřeva odpovídají i jemné tóny béžové malby na zdech, která změkčila strohost jednoduchého účelného zařízení v černé, šedivé či bílé barvě. Výrazným kontrastem a „tečkou“ za celou barevnou kompozicí se stala sytě oranžová, použitá na židlích u jídelního stolu nebo na pohovce hostinského pokoje, která přitahuje oči z obytného prostoru nejen při otevřených dveřích, ale jako barevná skvrna i přes jejich výplň z průsvitného pískovaného skla.
Za pozornost stojí i další prvky interiérového vybavení, například pracovní kuchyňské desky vyrobené z Varicoru, velmi moderního materiálu podobných vlastností, jako má Corian (vyrábí brněnská firma Le Bon). Veškerá osvětlovací tělesa v bytě byla zvolena od firmy Inside – její sériové řady nerezových nebo skleněných svítidel dovolují velmi univerzální využití. Lampy se stejnými stínidly totiž firma vyrábí jako závěsné (stropní i nástěnné), stojací nebo stolní. Interiér pak může být dotažen do stylové čistoty opravdu v každém detailu.
Efektního (a přitom poměrně levného) řešení se využilo také v koupelnách. Zcela obyčejné bílé obklady byly doplněny jen na jediném místě dražší mozaikou (na desce, do které byla zapuštěna vana) a ukončeny subtilními nerezovými lištami.
Přestože architekti jen neradi navrhují interiéry, na kterých se nepodepsala osobnost majitele, s dostatečnou citlivostí mohou připravit příjemné a kultivované prostředí i v takových případech. Prostředí, které nemusí být jen strohým a anonymním prostorem, když do něj vnesou kromě invence i kus osobnosti vlastní.
text: Věra Konečná foto: Iveta Kopicová |
Švýcarské zastavení
|
|
Jak vypadají kuchyně ve švýcarských domácnostech? To záleží na tom, o jakou kuchyň se vám jedná – o kuchyň v nájemních domech, nebo v rodinných domcích? Zaměřme se tentokrát na kuchyně v rodinných domcích. Stejně jako v Čechách i ve Švýcarsku kuchyně tu navazuje většinou přímo na obytný prostor, protože samostatná jídelna by stavbu výrazně prodražila. Kuchyně jsou uspořádané buď lineárně, do U, do L, nebo s ostrůvkem. Velikost je samozřejmě dána počtem členů rodiny. Tady příliš mnoho rozdílů není. Poněkud jiné je zařízení a vybavení kuchyní.
V čem je rozdíl? Například trouba a sporák se nedávají jako jeden zařizovací předmět. A to ani v nájemných domech. Trouba je vestavná, montuje se do výše očí, aby hospodyně do ní dobře viděla, a k tomu se přidává ještě mikrovlnná trouba. Případně horkovzdušná trouba. Nenajdeme tu klasickou spíž, neboť ta při současné distribuci potravin není potřebná. Zato je kuchyň vybavena velikou ledničkou a mrazicím pultem. Každý sporák musí mít digestoř, to je povinné.
Patří ve Švýcarsku k běžnému standardu i drtič odpadků? Ne. To je totiž otázka zákona. V některých částech Švýcarska stejně jako i v některých jiných evropských státech na rozdíl od USA, kde toto zařízení patří k běžnému vybavení, nejsou drtiče povoleny. Souvisí to s problematikou čištění odpadních vod. Zato jsou rodinné domky většinou vybaveny speciálním lisem na zpracování odpadu. Sice jen suchého, ale tak, že se jeho objem zmenší na šestinu. Opravdu je ve Švýcarsku ve všech domácnostech důsledně tříděn odpad? O tom nepochybujte. Netřídit odpady by nikoho vůbec ani nenapadlo.
Jak velký prostor kuchyň zaujímá? Jak už jsem řekl, kuchyň je součástí obytného prostoru a její rozměr závisí i na počtu členů rodiny. Má to svůj význam. Žena, která připravuje jídlo, je vlastně stále uprostřed svých blízkých. Zvlášť má-li malé děti, je toto řešení vynikající. Tady bych chtěl zdůraznit jednu zvláštnost oproti zdejším poměrům. Ve Švýcarsku se celá rodina schází nejčastěji u oběda. To je dáno pracovním rytmem. Ve dvanáct hodin lidé odcházejí ze zaměstnání na oběd domů. Večer si pak každý člen rodiny svůj čas organizuje spíše po svém, zvlášť mladí lidé. A jaké je další vybavení kuchyně? Správné vybavení kuchyně je věda. Vždyť na něm také pracují týmy odborníků, které ve svých projektech zúročují poznatky z praxe. Upustilo se například od stejné výše pracovní plochy. Ta je nastavitelná v závislosti na výšce hospodyně. Plocha sporáku je zapuštěna níž, je tak dobře vidět do hrnců, při míchání se nemusí zvedat ruce do nepohodlné výšky.
Z hygienických důvodů jsou kuchyně vybavovány uzavíratelnými skříňkami, do nichž se nepráší. Ve skříňkách nejsou police, ale dobře fungující výsuvy, rohové skříňky jsou vybaveny tzv. karusely. Roboty a kráječe se po upotřebení sklápějí dovnitř. Říká se, že správně vyprojektovaná kuchyň je taková, která se snadno udržuje v čistotě. Na závěr bych chtěl poznamenat, že české firmy, které se specializují na výrobu kuchyní, rozhodně za tímto světovým trendem nikterak nezaostávají. Děkuji za rozhovor.
ING. ARCH., AKAD. ARCH. MILAN HON, absolvent ČVUT a AVU, tři roky pracoval v projektovém ústavu, rok v Berlíně, pak se vrátil a na pozvání odjel do Švýcarska, kde žil a pracoval přes dvacet let, v současnosti pedagog na FA ČVUT.
text: Květuše Sajnerová foto: archiv |
Lednice Saši Rašilova
|
|
Vzpomínám si na všechny ty lednice mého dětství, jak vypadaly zvenku. S bráchou jsme lednici zdobili jako rodinný totem samolepkami všeho druhu, až nezbylo z její bílé čistoty nic. Dnes bydlím se svou ženou Vandou, dcerami Toničkou a Pepinkou v úplně jiné lednici, totiž pardon domácnosti, a lednice je ozdobou též. Zdobíme ji trochu jinak: děsivou fotografií bratra Václava v hororovém kostýmu Dolly Jokra z představení Pokus Pes v Divadle v Řeznické, dopisem od Pepinky ze školy v přírodě: „šichni ste mí srdíčka…“, spoustou magnetů — prasátka, koně, rybičky, sob, dvoupatrový londýnský autobus…
Brána do zimy Když jsme se v létě vrátili od moře, pobíhali jsme a vynášeli hory věcí z auta, přistihli jsme naši čtyřletou dceru Toničku, jak v absolutním tichu setmělé kuchyně stojí a zahloubaně hledí do otevřené lednice, která jí v poměru k její velikosti musí připadat jako brána do království zimy — a jídla. Nicméně lednice byla po návratu z dovolené zcela vyluxována a svítila zoufalou prázdnotou. Sem tam jen kelímek s hořčicí, lahev oleje a ocet. Když jsme přerušili Toniččino zadumání a opatrně se zeptali: „Co tam prosím tě děláš?“ nostalgicky odvětila: „Já, já…, já hledám jogurt!“
Upatlán a nasycen Bude mi třicet a úplně stejně stojím často v noci před lednicí, v noci, když dorazím po představení z divadelního klubu a roste ve mně vzrušení, které vyvrcholí tím, že se do ní vrhnu. Uspokojen, upatlán a nasycen usínám.
Noční výbuch Katastrofa přichází ráno. Denní světlo odhaluje ten noční výbuch a mé dcery vyčítavě se slzami v očích stojí nevěřícně nad rozervanými stanioly čokolád, perníčků, tatranek, kelímkem od zmrzliny a dalšími troskami jejich chlazených sladkostí. Činím pokání a bojím se, co se bude dít další noc. Kdyby se alespoň ta veselá zvířátka na prázdných obalech sladkostí na mě tak posměšně a pitomě netvářila. No, co dělat. Život je boj a lednice bude pořád svítit a lákat…
text: Saša Rašilov foto: Marie Votavová a archiv |
Bonsaje v bytě
|
|
Zájem o pěstování a historii bonsají u nás brzy předčil všechno očekávání. Dnes, kdy se v Čechách a na Moravě obec pěstitelů a milovníků bonsají značně rozrostla a není nouze o výstavy, přednášky a odborné publikace, bylo by zbytečné vysvětlovat, co je to kultura bonsají. Lidem, kteří mají rádi stromy, umožňuje toto prastaré umění z Dálného východu nejen udržet naživu a při dobrém zdraví miniaturní keře a stromy, ale naučí je vtisknout jim podobu nejkrásnějších dřevin z volné přírody.
Estetika bonsají se již řadu století opírá o zkušenosti největších mistrů krajinářů staré Číny i Japonska a je propracována do důmyslného systému, jímž se dnes řídí i tvůrčí záměry evropských a amerických pěstitelů. Mohou však vůbec euroameričtí tvůrci bonsají přinést něco nového do této tisícileté tradice? Zdá se, že ano. Novým přínosem je pěstování teplomilných rostlin v kultuře bonsají u oken bytů. Bývají označovány anglickým termínem indoors, u nás se jim říká bytové nebo pokojové bonsaje. Při správné péči mohou stromky v bytě zdárně růst desítky let, a víme-li jak na to, není jejich pěstování příliš obtížné. Je třeba jen důsledně dodržovat několik základních pravidel.
Podmínky pro pěstování Především je nutno uvážit, kolik světla naše rostliny potřebují. Světelné podmínky se v různých bytech podstatně liší právě tak jako nároky jednotlivých rostlinných druhů. Máme-li velké okno v desátém patře věžáku, jsou naše pěstitelské vyhlídky docela jiné, než když bydlíme v zastíněném suterénu. Jižní okno může někdy poskytovat slunečního světla až příliš, takže je občas nutné bonsaje v poledním žáru přistínit. Naopak severní okno bez přímého slunce většině rostlin nesvědčí. Další starost působí zimní vytápění bytu. Subtropické dřeviny jsou sice teplomilné, ale i ony potřebují v zimě nižší teploty, aby mohly projít dormancí, obdobím vegetačního klidu. Některé z nich je proto nutné přenést na zimu do světlé chladnější místnosti. Jiným problémem je v moderních bytech většinou nedostatečná vzdušná vlhkost. Neobejdeme se tedy bez odpařovačů a pravidelného rosení. Bonsaje je samozřejmě nutné chránit před škůdci a je třeba jim poskytovat vhodnou výživu ve formě hnojiva a dostatečnou zálivku. Nejdůležitější je ovšem správný výběr rostlin. Naše středoevropské dřeviny nejsou pro pěstování v bytě vhodné. Raději to s nimi ani nezkoušejme. Větší úspěch zaručují stálezelené a poloopadavé stromy a keře ze subtropického a tropického pásma. Bonsaje si můžeme vypěstovat sami ze semen nebo z řízků. Je to metoda náročná na čas, ale získáme tak neocenitelné zkušenosti, které se nikde v knihách nenajdou. Tyto bonsaje, nazývejme je autorské, se stanou trvalou součástí našeho života. Japonští pěstitelé si jich mimořádně váží. Pokročíme-li časem v technických znalostech a dokážeme-li udržet své rostliny v dobrém stavu, můžeme si koupit rostlinu z dovozu.
Jakou cenu má umění? Ve specializovaných prodejnách jsou k dostání mladé, ale často již pěkné rostliny, které sice mají k opravdové bonsaji ještě daleko, ale protože už prošly rukama zkušených pěstitelů, jsou vhodným výchozím materiálem, z něhož se můžeme pokusit vytvořit skutečné bonsaje sami. Jejich cena se pohybuje od sta do pěti set korun. Dražší jsou hotové bonsaje, ty už pak stojí obvykle několik tisíc. Kdo si však hodlá koupit opravdové umělecké dílo – solitér –, jehož podobu vytvářel bonsajový mistr třeba i několik desítek let, musí počítat s mnohem vyšší cenou. Ovšem při nákupu takové vzácné bonsaje je třeba si uvědomit, že jde o živé umělecké dílo, jež může nezkušený pěstitel svou „péčí“ v krátkém čase zahubit. Komu se podaří překonat počáteční obtíže a dokáže vypěstovat a udržet u okna svého bytu opravdové bonsaje, ten sám nejlépe pozná, jak přímým denním kontaktem s živými stromy obohatil svůj život, a může se pak po dlouhá léta těšit z tvůrčí práce na jejich výtvarné podobě. Na jedné čínské misce z pálené hlíny je psáno: Pěstuj a usiluj o krásu. Zkuste to a nebudete litovat.
Kontakty: BONSAI CENTRUM, Jaroslav Pyšl, Libčany u Hradce Králové, tel.: 049/557 14 30; BONSAI KVĚTINY, ing. Petr Herynek, Sokolská 33, Praha 2, tel.: 02/96 18 27 27, 0606 84 99 76; BONSAI STUDIO, Petr Krásný, náměstí Svobody 6, Proboštov, tel.: 0417/56 01 21, 0606 26 39 30; ISABELIA – BONSAI CENTRUM, Staré Město u Uherského Hradiště, tel.: 0632/54 29 31; TONJA – BONSAI CENTRUM, Solná cesta 122, Uherské Hradiště-Sady, tel.: 0632/57 88 91
text: Pavla a Václav Merglovi foto: Zdeněk Thoma |
