|
|
Jihovýchodní svah rámovaný hradbou lesa nad rovinatým terénem se živelnou zástavbou rodinných domů nejrůznějšího stáří a ještě různější kvality či velikosti se stal výchozím bodem pro architekty, místem určujícím výraz nového domu.
Zarytý „ochranář“, „památkář“ či úředník může přistupovat (a také přistupuje) k podobnému prostředí opatrně a takzvaně šetrně, aby nenarušil ráz daného prostředí. Ale jediným spojovacím článkem všech stávajících staveb na tomto místě je dojem nesourodosti. Navázat na tradičnost (pro většinu lidí danou především šikmou střechou) je tedy požadavkem ze strany stavebního úřadu naprosto nesmyslným. Ve skutečnosti není co narušit, na co navázat – žádná hodnota tu neexistuje. Jediná, která stojí za pozornost, je samotná krajina, svah se vzrostlou zelení, ukončený lesem. Hodnota, kterou pozemek může domu v takovém prostředí nabídnout především, jsou výhledy do dalekého okolí. Zachytit se krajiny a splynout s ní bylo tedy pro architekty daleko závažnějším úkolem než přizpůsobit se okolní zástavbě. Dálkový pohled na kompozici hmot s plochými střechami a terénními úpravami dokazuje, že tato volba byla správná.
Koncept vychází z pozemku Rodinný dům s bazénem leží na upraveném terénu tak, že vytváří iluzi otevřeného atria nad opěrnou zdí do ulice. Objekt obytného domu je dvoupodlažní, na něj kolmo navazuje menší jednopodlažní hmota bazénu se střešní terasou. Prostor mezi těmito dvěma křídly vytváří atrium, obytnou zahradu. Opěrná zeď pod atriem přechází přímo pod obytnou částí domu v niku, vjezd do suterénu. Úzká jihozápadní fasáda, která se uplatňuje v panoramatickém pohledu, je tedy třípodlažní, se dvěma plně prosklenými patry, opticky oddělenými od suterénu balkonovým zábradlím z pohledového betonu. Ve dne nenápadná skleněná plocha schovaná v zeleni a zrcadlící zeleň, v noci křehká a půvabná svítící kostka, příslib tepla domova, soukromí chráněného bohatou zelení. Prosklená fasáda k jihovýchodu nejen propouští do domu co nejvíce slunce, ale také dovoluje daleké výhledy přímo z obytného prostoru. Obdobné prosklení umožňuje bazénu splynout s obytnou zahradou. Ostatní okenní otvory domu jsou již velmi skromné, čistě funkční k dostatečnému prosvětlení ostatních prostorů v domě.
Dispozice daná potřebami rodiny Vstupní podlaží s velmi jednoduchým a logickým dispozičním řešením bez zbytečných chodeb rozděluje prostor na obytný a „provozní“ vložením střední části s kuchyní a průchozí šatnou. Navazující obytný prostor má podobu čistého geometrického útvaru nad čtvercovým půdorysem s prosklenou stěnou v čele. Na opačné (severozápadní) straně půdorysu jsou umístěny vedlejší prostory, místnost pro domácí práce a pokoj pro hosta, prochází se odsud také do křídla s bazénem. Z obytného prostoru vede přímé jednoramenné schodiště do patra s ložnicí, dětským pokojem, šatnou, velkou a malou koupelnou. Ložnice je stejně jako obytný prostor o patro níž plně prosklená a pohledově otevřená k jihovýchodu, u dětského pokoje je prosvětlení už jen plně funkční. Suterén kromě stání pro automobily zahrnuje technické prostory a sklady.
Nadstandard bez přepychu To, co v tomto případě z rodinného domu dělá skutečnou architekturu, není žádné výjimečné kompoziční řešení nebo atraktivní a neobvyklé pojednání fasád. Ostatně o to poctivému architektovi ani nemůže jít. Hodnotná je správná funkce, nadstandard bydlení spočívající v perfektně zvládnutém provozu a prostorech, poskytujících majitelům domu překvapující zážitky, ať už jsou to zajímavé průhledy nebo výhledy do okolí (nikoliv tedy nadstandard založený na použití nákladných materiálů).
Architekturu z tohoto rodinného domu vytváří také jasný koncept, jeho citlivá reakce na místo stavby. Paradoxní pak je, že právě tuto citlivost nedokáží pochopit (natožpak ocenit) úřady. Dům, ačkoliv byl postaven před několika lety, dodnes nebyl zkolaudován. A pravděpodobně nikdy ani nebude, protože majitel, plně si vědomý hodnoty tohoto díla, na něj odmítá přistavit šikmou střechu.
text: Věra Konečná foto: Pavel Štecha |
Blog
Zaslouží si pozornost
|
|
Většina lidí si pod slovem dřez vybaví nerezový otvor v kuchyňské desce, kterému není třeba přikládat žádný velký význam. Ale zkušená hospodyně ví, jak důležité místo v kuchyni dřez zaujímá.
Který vybrat Až budete plánovat novou kuchyň nebo její rekonstrukci, pečlivě zvažujte, jaký dřez se vám bude do kuchyně hodit. A to nejen z hlediska praktického, ale i estetického. Bude-li pro vás rozhodování příliš těžké, navštivte některé z kuchyňských studií.
U vystavených sestav najdete zastoupené nejrůznější typy dřezů a můžete si na vlastní kůži vyzkoušet, jaký materiál je vám nejpříjemnější, a udělat si i zcela konkrétní představu o tom, co by se vám do kuchyně nejvíc hodilo. Pokud jste se nikdy o dřez nezajímali, překvapí vás, jak bohatá je na trhu nabídka a co všechno moderní dřez nabízí. Dnešní dřezy mají ve své výbavě nejrůznější doplňky – odkapávací misky, drátěné košíky na oprání zeleniny a ovoce, síťky zabraňující ucpání odpadu, stojany, posuvné tácy nebo krájecí prkénka. Často je dřez připraven pro montáž dalšího kuchyňského pomocníka – drtiče odpadků. Nezapomínejte na to, že pěknému dřezu je také třeba opatřit slušivou kamarádku baterii. Rozmanité tvary Tvar dřezu vybírejte až poté, co budete vědět, v které části kuchyňské desky bude umístěn. Mělo by to být v blízkosti varné desky, to abyste s omytými potravinami neměli daleko k plotně. Nejběžnějším tvarem dřezu je obdélník s jednou či dvěma mycími otvory a odkapávací plochou. To však není zdaleka všechno. Vybírat můžete z dřezů rohových, kulatých, oválných, eventuálně jiných tvarů. Novinkou jsou také dřezy prostorové.
Materiály na výběr Co se týká materiálů, odzvoněno mají smaltované dřezy, které bývaly standardním vybavením sektorových kuchyní. Nejenže se tento materiál špatně udržoval, ale jeho povrch se snadno poškodil. Největší materiálové zastoupení má stále nerez, a to ze silně pochromovaného niklu nebo z ušlechtilé oceli, tzv. chromniklu 18/10. Nerez je cenově nejdostupnější, snadno se udržuje a dobře se kombinuje s jinými kuchyňskými doplňky či spotřebiči. Dalším, stále častěji užívaným materiálem je umělý kámen, známý pod názvem granit. Někteří výrobci ho nazývají silgranit (Blanco), fragranit (Franke) či cristalite-granit (Shock). Jedná se o mletou žulu nebo křemičité písky, doplněné pojivy na bázi akrylátů. Nejvíce je ve směsi kameniny, menší část tvoří barvivo a pojidlo. Výhodou granitu je stálobarevnost, hygienická nezávadnost, neporéznost, otěruvzdornost a odolnost vůči vysokým teplotám (až 280 °C).
Další skupinu tvoří dřezy vyráběné z kompozitu akrylát/granit. Mají podobný vzhled jako granitové, liší se však povrchovou úpravou a vyžadují šetrnější zacházení. Oproti granitu jsou cenově dostupnější.
Nejnovějším materiálem je corian. Dvě třetiny směsi, z níž se corian vyrábí, tvoří bauxit, třetinu zaujímají pojiva na bázi akrylátů, jež dovolují pracovat s corianem jinak než s kameninou. Je lehce opracovatelný, dá se dobře tepelně zpracovávat, což umožňuje spojovat díly beze spár, při poškození jde lehce opravit. Je voděvzdorný, odolný vůči chemikáliím i vyšším teplotám. Vybrat si lze z přibližně 80 odstínů. Kromě dřezu můžete mít celou corianovou pracovní desku, jejíž součástí je i dřez. Nic ale není zadarmo, a tak počítejte s tím, že na tyto vynikající vlastnosti corianu si budete muset připlatit.
Kontakty: BAUMATIC, Malá Skála 211, Jablonec nad Nisou, tel.: 0428/33 21 11; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 02/61 26 00 78; CORTRADE, Dělnická 13, Praha 7, tel.: 02/66 71 01 91; FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 02/81 86 30 37; SHOCK, výhradní zastoupení ing. Stanislav Kovařík, Vodní 213, Brno, tel.: 05/43 21 60 93
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Dědictví aneb Domov navíc
|
|
V první chvíli považoval dědictví za danajský dar. Byt je v panelovém domě a byl typickým dokladem bydlení socialistických let. Nový majitel se rozhodl, že vzhled od základu změní. V myšlenkách ho hnala představa příjemného bydlení, jeho cílevědomost mu dodávala energii tolik potřebnou k náročné přeměně, na jejímž konci může získat byt odpovídající vysokým požadavkům současného životního stylu.
Od úvah k realizaci Aby se naplnily jeho představy, musel se byt dispozičně přizpůsobit. Na pomoc si vzal mladého architekta, který původní půdorys ponechal nezměněný, navrhl jen vybourat umakartové jádro, koupelnu nově vyzdít a zrušit příčku mezi dvěma pokoji. Vznikl prostorný byt, z jehož předsíně se vchází do úzké menší kuchyně nebo obývacího pokoje nově spojeného s pracovnou, odtud do jídelny a dál do ložnice a koupelny. „Byt se nevyužívá každodenně, takže jsem ho mohl přizpůsobit víkendovému způsobu života. Je tu značný relaxační prostor a účelově přizpůsobená pracovní místa,“ říká architekt. Jednotlivé zóny jsou od sebe odděleny buď skleněnou přepážkou, nebo skleněnými posuvnými dveřmi. Obě varianty v nevelkém prostoru plní svou funkci – oddělují, ale zároveň díky transparentnosti materiálu neuzavírají prostor, který tak zůstává vzdušný a světlý. Pouze ložnice je vymezená posuvnými dřevěnými dveřmi. „Majitel si přál, aby ložnice byla skrytá, proto jsem navrhl nábytkovou stěnu, jejíž součástí jsou tyto dveře. Jsou-li zatažené, není poznat, že se za nimi nachází soukromá zóna. Sestava vypadá jako celek, kterým končí byt.“
Máme stejný vkus Během stavebních prací začal architekt pracovat na zařízení bytu. Nejprve připravil plán rozmístění nábytku a k němu navrhl kompletní osvětlení. „Je důležité, aby obě části byly sladěné, jen tak se dosáhne vyváženého celku. Dobrým rozmístěním světel interiér zvýrazníme a dodáme mu nevšední atmosféru.“ Většina nábytku se vyráběla na zakázku. „Navrhl jsem nábytek na míru daného interiéru. Použil jsem moderní materiály, jako je sklo a kov, kvůli zateplení jsem v několika případech zvolil dřevo.“
Základní myšlenkou jeho práce byla snaha propojit prvky třicátých let s prvky současné architektury. To se projevilo především v dokonale promyšlených a propracovaných detailech, dodávajících interiéru nápaditost a výjimečnost (nika ve stěně, úložné dělicí prostory, design lamp ad.). „Myslel jsem na každý detail, chtěl jsem, aby všechno mělo své opodstatnění, aby byt byl nejen hezký, ale i dokonale funkční. To je jeho základní vlastnost,“ vysvětluje architekt. Při projektu je důležitá souhra majitele s architektem. „S investorem jsem samozřejmě konzultoval jednotlivé postupy, nechal mi ale většinou volnou ruku. Věděl jsem, že dává přednost kvalitním materiálům a současnému designu, což plně odpovídá mému naturelu.“
Odkaz doby Už ve starověku používali lidé takzvaný zlatý řez – ideální harmonický kompoziční poměr – zpočátku především ve výtvarném umění, později se přenesl do dalších odvětví. Ve velké míře se využívá v architektuře. „Všechny výrazové komponenty jako tvary, barvy, materiál apod. vytvářejí jednotný styl a harmonii. Je však potřeba vyvarovat se až přílišné jednotvárnosti, podstatné je prvky kombinovat a stavět je do kontrastních pozic,“ vysvětluje architekt, který toto pravidlo vy-užil ke zvýraznění sádrokartonového stropu, do kterého podle poměrového klíče zlatého řezu navrhl geometrické otvory. Stejným způsobem pokračoval na skleněné dělicí desce, kam vzory přenesl pomocí pískování.
Závěrečné defilé Po několika měsících plného pracovního nasazení byl byt úspěšně dokončen. Spokojený majitel s úsměvem na tváři konstatuje: „Dokázal jsem, že lze mnohé změnit. S pomocí profesionála a určitého nasazení vznikl útulný byt, ve kterém mohu odpočívat a věnovat se koníčkům.“ Mně nezbývá než dodat, že původně danajský dar se proměnil v dobrou investici. Byt se nachází v jednom z českých lázeňských měst, kde ceny za reality bezesporu stále porostou.
Kontakty: ČESTMÍR HUF (architekt projektu, návrh nábytku), Hilmarova 979/2, Praha 5, tel.: 0604 65 71 31; FA-IN ROBERT FANTA (sádrokartonové předstěny a podhledy, stavba koupelnového jádra, povrchové úpravy stěn), V Okálech 505, Praha 9, tel.: 0602 20 41 63; UNI LIGHT (kompletní osvětlení), Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 02/66 71 21 52, 02/66 71 27 09, fax: 02/80 58 01; TIGAS (výroba nerezových částí, pojezdových systémů a skel), Tečovice 364, Zlín, tel./fax: 067/710 20 68, 0602 73 12 98
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Dolce Vita
|
|
My si takovou koupel můžeme dopřát i několikrát za den. Nemyslím tím ve fontáně, ale doma, v pohodlném a luxusním koupelnovém zařízení. Vybírat je rozhodně z čeho, návrháři přicházejí s originálními nápady a připravují ucelené kolekce, jejichž zrození se účastní hned několik firem. Kromě výrobce keramiky je přizván také výrobce van, sprchových koutů a vodovodních baterií, a samozřejmě i výrobce koupelnových doplňků. Po několikaměsíční usilovné práci je kolekce na světě a vy ji můžete obdivovat nebo rovnou koupit. Koneckonců, je-li to možné, dnes vám doma postaví i tu fontánu (se vším všudy), ale sami se za chvíli přesvědčíte, že existují i další (a možná lepší) řešení.
O tvarech bez předsudků Při návrzích kolekcí se designéři inspirují samozřejmě se souvisejícím prostředím. Například známý návrhář Philippe Starck se inspiroval džberem, jehož tvary přenesl na umyvadlo a ve stejném duchu navrhl zbývající komponenty celé sestavy. Jiného návrháře zase nadchla kapka vody stékající z listu a oblíbená je též kolekce, při níž designéra motivovaly dlaně spojené do misky. A tak bychom mohli pokračovat, neboť toto vše naleznete i na našem trhu. Chceme vám pomoci orientovat se v bohaté nabídce a zjistit, jak jsou splněny i praktické požadavky. Chcete-li si opravdu dopřát komfort, mějte na paměti především pohodlí, vyzkoušejte si jednotlivé předměty — posaďte se na toaletu, podobně zhodnoťte bidet, umyvadlo musí mít bezpodmínečně dostatečně velkou odkládací plochu, praktická je i spodní úložná skříňka. Neostýchejte se a osobně si vyzkoušejte i vanu, pohodlně se do ní položte. Kolem sebe byste měli mít dostatek prostoru, pod hlavou polštářek a po stranách madla usnadňující pohyb dovnitř i ven. Sprchový kout bývá standardně 90 cm široký, větší pak poskytují komfort robustním osobám nebo příjemné sprchování ve dvou.
Neviditelná přednost Chcete-li mít dokonalou koupelnu, pak samozřejmě musí být také čistá. O to se už dnes nemusíte starat jen vy, pomáhají také výrobci. Luxusní kolekce sanitární keramiky jsou automaticky doplněny speciální vrstvou, která zabraňuje nečistotě zůstávat na povrchu. Každá společnost ji uvádí pod svým názvem (známe KeraClean, Ceramic-Plus, Wondergliss ad.). Zpravidla jde o to, že se při výrobě mikroskopické nerovnosti glazury srovnají pomocí speciálního povrchu, takže se kapky vody na stěnách neudrží a stékají. Pokud si vyberete levnější sérii, pak si povrchovou úpravu můžete za příplatek (cca 1 500 až 2 000 Kč) doobjednat. Na našem trhu se už také objevila další novinka. Zatímco se doposud vrstva nanášela na hotový výrobek a poté se povrch ještě jednou vytvrdil, společnost Keramag přišla s novým postupem. Vyschlá keramika se rovnou pokrývá superhladkou glazurou a eliminuje nebezpečí poškození povrchu. Navíc podle výrobce se při kontaktu s vlhkostí vytváří záporný náboj, který odpuzuje nečistoty. Podobný boj proti bakteriím zahájili i výrobci van a sprchových vaniček. K nejznámějším patří EmailPlus firmy Kaldewei. Dodatečná vrstva se vpaluje do emailu při velmi vysokých teplotách a zabraňuje udržení vody na stěnách vany, takže kapky stékají pryč. Akrylátové vany ještě donedávna podobnou ochranu neměly. Prozatím s tímto přišel jediný výrobce Lucite & Care, který přidává do svých akrylátových desek nový materiál Microban. Jeho molekuly se po celou dobu životnosti sdružují na povrchu, čímž zlepšují ochranu proti bakteriím. Poslední částí, která je také chráněna před neviditelnými mikronepřáteli, jsou sprchové zástěny. Kromě speciálních úprav fungujících na podobném principu (tedy vyplnění mikroskopických mezer speciální povrchovou úpravou) používá například známý německý výrobce firma Hüppe speciálně vybroušená skla, jejichž přilnavost je značně omezena. Krůpěje vody se tak na povrchu nedrží a nevzniká ani nevzhledný povlak na jinak hezkých zástěnách.
Barvy, barvičky Převážná většina zařizovacích předmětů se vyrábí v bílé barvě navozující pocit čistoty a elegance. Objednat si můžete dokonce její různé odstíny, např. star white (zářivě bílou), manhattan (mléčnou) ad. Ti, kteří preferují originálnější pojetí, si mohou pořídit nejrůznější barevné odstíny. Nejnověji představila společnost Villeroy & Boch sanitární keramiku ve zlaté a stříbrné. Tak jako v jiných odvětvích designu i v koupelnovém prostředí jsou módní minimalistické tvary, kterým sluší přírodní materiály, jako jsou dřevo nebo sklo. Právě jimi se snaží designéři dostat barevnost do často až sterilně bílého ladění a používají je kromě nábytku i k výrobě umyvadel a některého dalšího zařízení.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 02/20 51 28 65, 02/20 51 78 02, fax: 02/20 51 19 09; AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 0311/62 56 26; KOZÁK, Anglická 7, Praha 2, tel.: 02/22 24 16 26; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 02/96 33 77 11, 02/24 94 30 39, fax: 02/96 73 77 11–12, 02/24 94 27 32; SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 02/84 82 90 79
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Mnoho tváří živé vody
|
|
Existují zahrady na Dálném východě, ve kterých je voda pouze naznačena vysypanými oblázky nebo uhrabaným pískem, ale nám Evropanům je přece jenom bližší jiná kulturní tradice, máme ze všeho nejraději vodu opravdovou. Tím nechceme ani v nejmenším snižovat uměleckou a často i mystickou hodnotu těchto „suchých“ zahrad – naopak, představují svým způsobem vrchol zahradního umění.
Voda je jedním z nejfantastičtějších zahradních prvků, je to životadárná a drahocenná tekutina, která dodá zahradě zcela nový rozměr. Představuje jedinečný životní prostor pro celou škálu krásných a neobvyklých rostlin i živočichů. Máme samozřejmě na mysli vodu živou, která není čištěna žádnými chemickými přípravky, ale pouze přírodními biologickými procesy.
Příznivci modrých bazénů často tvrdí, že bez chemie se voda nedá vyčistit. Naše letité zkušenosti však už přesvědčily i velké skeptiky – a někdy překvapily dokonce nás samotné: průzračná voda v největších vedrech, kdy se v poměrně malém jezírku koupala celá rodina, nám doslova vyrazila dech.
Voda na zahradě může mít mnoho podob. Od malých okrasných až po velká jezírka nebo rybníky vhodné ke koupání. Všechny stavby tohoto druhu jsou dnes izolovány speciální PVC – fólií nebo gumovou plachtou, pro velmi malá jezírka jsou vhodné i pevné plastové výlisky. Tyto moderní materiály se nejenom velmi osvědčují, ale jsou i relativně levné. Součástí vodních staveb jsou často i potoky s prameništi, kaskádami a vodopády. Jak tedy docílíme čistou vodu bez chemie? K tomu musíme znát jisté zákonitosti a přírodní principy. Vodní prostředí je velmi komplikovaný ekologický systém, který využívá i na zahradě svou přirozenou samočisticí schopnost. Ta funguje automaticky dnem i nocí, pokud jí v tom nebráníme. Podobně pracují i další procesy v přírodě, avšak musí být splněny určité minimální předpoklady.
V našem případě bude takovým předpokladem hlavně velikost vodní plochy a její hloubka, konstrukce, materiály a použitá technika. Další důležitou kapitolou jsou vhodné mokřadní a vodní rostliny, jejich počet a druhy. Ty totiž také vodu čistí, ale nejsou na to samy. Hlavní práci odvedou miliony užitečných mikroorganismů. Rozloží organické zbytky na prvky a sloučeniny, které jsou pro kořeny rostlin přijatelné. Tím pádem nám voda už nemůže zahnívat a kazit se. Tito neviditelní pomocníci potřebují ke svému životu vysoký obsah kyslíku, který dodáváme tím, že vodu necháme proudit v potocích, padat přes peřeje a z vodopádů, tryskat ve fontánách. Neobejde se to bez vhodné techniky, jako je čerpadlo s filtrem a podzemní rozvody.
Pokud založíme jezírko kvalitně, po čase se v něm vytvoří biologická rovnováha a kvalita vody je stabilní. Naší úlohou je pak jen dohlížet, aby se nějaký druh nerozšiřoval na úkor druhého a aby svou činností nezatěžoval prostředí nad únosnou míru. Typické to bude především u ryb, které není dobré nechat přemnožit. Do rozumného množství jsou téměř nepostradatelné, požírají larvy komárů, mšice z listů leknínů, živí se i řasami. Optimální množství je 10 až 15 ryb na 1 m3. Vhodný je karas zlatý, jesen zlatý, slunka, plotice. Jak jsme si již naznačili, biologické čištění (mikroorganismy, vodní a bahenní rostliny, živočichové) funguje spolehlivě jen tehdy, má-li jezírko určité minimální množství vody. My uvažujeme 10 m3 a více, obecně čím méně, tím je systém labilnější. Platí to i o hloubce. Jak víme ze školy, voda mění svou hustotu podle teploty, nejtěžší je při 4 °C. Díky tomu v zimě nepromrzne až na dno a živočichové tam v klidu přezimují. Aby se ale sloupec vody mohl podle teploty diferencovat, musí mít výšku alespoň 1 m, raději o trochu více. Také v létě máme pak záruku, že se voda v celém jezírku nepřehřeje, což má velký vliv jak na menší tvorbu řas, tak na obsah kyslíku a potažmo i život ryb. Když se řekne slovo řasa, tak většině bazénových nadšenců vstávají vlasy hrůzou. Zelený zákal vody způsobují jednobuněčné řasy a sinice, které po určité době z vody zmizí. Jiným druhem je dlouhovláknitá řasa, která ve vodách s vysokým obsahem živin hladinu doslova zaroste. V dobře založených jezírcích žije jen mezi pobřežními rostlinami a spolu s nimi naopak velmi účinně pomáhá při odsávání živin z vodního roztoku. Paradoxně se nám jednou dočistilo jezírko až poté, co jsme sem spolu s novými rostlinami „zavlekli“ i tuto nenáviděnou řasu! U jezírek platí dvojnásob rčení, že všechno se vším souvisí. Do biologických procesů i rovnováhy bychom měli minimálně zasahovat. Vodu odebíráme co nejméně, připouštíme jen za tu, která se přirozeně odpařila a vsákla.
Jezírka čištěná pouze biologickými procesy jsou jedním z nejmladších odvětví okrasného zahradnictví a v současnosti doslova revolučním způsobem mění pohled na vodu v zahradách. Pochopení přírodních procesů se tak stává klíčem k novému „zahradničení“ i k moudrosti starého lorda, který věděl, že na zahradě mají být jen samé originály.
Základní pravidla pro udržení čisté vody
Jak zabránit zvyšování koncentrace živin: – Rostliny vysazujeme do praného štěrku a písku. Pouze nejnáročnější, jako je leknín, do speciální zeminy kryté pískem – Před koupáním se omyjeme čistou vodou – Neodebíráme vodu – Odstraňujeme odumřelé řasy a části rostlin
Jak prokysličovat vodu: – Proudící a padající vodou – Vhodně ponořenými rostlinami produkujícími kyslík
Jak omezit přehřívání vody: – Dostatečnou hloubkou – nad 1 m – Dostatečným objemem vody – Pohybem vody v potoce, fontáně atd. – Zastiňováním hladiny listy leknínů
Jak odčerpat přirozenou cestou živiny: – Vhodnými pobřežními plovoucími a vodními rostlinami – Nepřemnoženými dlouhovláknitými řasami
Kontakty: PĚSTÍRNA VODNÍCH ROSTLIN, Václav Hořánek – Pavel Gabriel, Kostelní Lhota 119, Sadská, tel.: 0325/59 90 88,
text a foto: Jiří Prouza |
Dobrá adresa: BO01, Malmö
|
|
Podle zpráv, které se k nám především prostřednictvím internetu dostaly, šlo o přehlídku té nejlepší evropské architektury, moderních technických trendů a ekologických přístupů ke stavebnictví. O tom, že kromě slibovaného objevil navíc i místo s dobrou adresou pro život, si můžete přečíst v textu psaném exkluzivně pro Moderní byt.
Co je vlastně BO01? BO01 je ideálním příkladem netradičního a velmi efektivního stavebního veletrhu, velkolepou přehlídkou vysoce kvalitní architektury a především demonstrací toho, jak je možné stavět a žít v souladu s životním prostředím. BO01 je moderní obytná čtvrť postavená v části přímořského města Malmö v místě bývalého průmyslového přístavu. Cílem projektu bylo vybudovat takové bydlení, které by optimálně splňovalo životní požadavky dnešního člověka. Snahou autorů bylo vytvořit společný trvale udržitelný životní prostor pro lidi různých názorů, kultur, ras nebo vyznání a především různých životních stylů. Pokud bych měl celý projekt zjednodušeně charakterizovat, použil bych výrazů jako sociální udržitelnost, různorodost, barevnost a osobitost, ekologie, soulad s životním prostředím, kvalita a individuálnost. Ekologie Jedním z hlavních aspektů trvalé udržitelnosti, která je ve Skandinávii velmi aktuálním pojmem, je dopad lidského snažení na celkovou harmonii ekosystému. Nezbytnou podmínkou je absolutní snaha o minimalizaci negativních vlivů staveb na životní prostředí. A to se týká jak procesu výstavby, tak samotného užívání budov, ale i jejich následné recyklace. Ekologie byla v BO01 opravdu vidět na každém kroku. Jedním z nejpoužívanějších stavebních materiálů v celém areálu je ekologicky zpracované a recyklovatelné dřevo. Nechybí zde ale ani tradiční cihly, kov, kámen nebo sklo, podobně jako u nás doma. Všudypřítomná je v areálu voda, která protéká různými kanály a meandry nebo se zdržuje v malých jezírkách, které představují dominanty četných náměstíček a klidných zákoutí města. Urbanismus čtvrti pracuje také s rozsáhlými vnitřními dvory, atrii a zelenými plochami. Na mnohých domech se ve větru vlní svěží zeleň. Celou třetinu zastavěného území navíc zaplňuje rozsáhlý komplex tematických zahrad ukrytých uprostřed hustého porostu třímetrových rychle rostoucích vrb, jejichž dřevo bude později využito pro vytápění některých objektů.
Sociální udržitelnost Zahrady jsou navzájem propojeny elegantními dřevěnými chodníky a v každé z nich se pokusili různí autoři ztvárnit svůj pohled na sociální a životní potřeby člověka současné doby. Je zde například zahrada, ve které v pomalovaných obyčejných sudech vedle sebe najdete padesát různých odrůd rajských jablíček. Cílem bylo připomenout sociální, rasovou a kulturní rozmanitost moderních měst, která je jedním z neopominutelných a přitom poměrně nových aspektů současného života. Na jiném místě se setkáte s visutou „trucovnou“ pro samotáře, zahradou zrcadel nebo s vyvýšenou terasou z mohutných, ledabyle naskládaných kmenů. Snaha o uspokojení odlišných potřeb různých sociálních skupin je na první pohled viditelná i v samotné zástavbě. Pestrá struktura různých životních prostorů umožňuje usadit do bezprostředního sousedství konzervativní bohaté nájemníky a mladé, nepříliš majetné obyvatele, velké rodiny vedle samostatně žijících jednotlivců, zaneprázdněné manažery vedle studentů nebo důchodců se zálibou v zahrádkaření. Najdete zde vysoké, až sedmipatrové budovy společně s přízemními a řadovými domky. Typická je barevná a tvarová originalita každé stavby a každé části ulice nebo zákoutí, která na rozdíl od monotematicky urbánně i architektonicky řešených sídlišť a vilových čtvrtí dává obyvatelům možnost jasně se identifikovat se svým domovem i jeho okolím. Profesionálně navržené interiéry jednotlivých bytů představují směsici stylů, z nichž asi nejvýznamněji zastoupený je jednoduchý a funkční minimalismus s použitím kvalitního dřeva, ušlechtilých kovů a s propracovanými detaily i dispozicemi.
Soběstačné město Samozřejmostí staveb je jejich nízkoenergetický standard. V tomto směru jsou severské země opravdu daleko před námi. Při dotazech na energetickou náročnost staveb a principy domů jsem se během své cesty často setkával s odpovědí, že postavit nízkoenergetický dům je v podstatě triviální technickou záležitostí a že smysluplným předmětem zájmů a experimentů je dnes spíše otázka trvalé udržitelnosti staveb a života vůbec. Projektanti a energetici BO01 tvrdí, že celá čtvrť je v podstatě energeticky soběstačná. 99 % celkové potřeby elektrické energie zajišťuje větrná elektrárna vzdálená tři kilometry a zbývající jedno procento kryjí fotovoltaické solární články na střechách a fasádách staveb. Poměr výkonů těchto dvou zdrojů dokonale ukazuje současnou efektivitu solárních článků, jejichž výroba je finančně velmi nákladná a energeticky extrémně náročná. Jejich použití je zde tedy v podstatě symbolické. Mnohem větší přínos má ale v BO01 solární energie v dodávkách tepla. Přibližně jednu třetinu celkové potřeby tepla a teplé vody zajišťují solární teplovodní kolektory, zbytek tepla pak obrovská tepelná čerpadla, která pracují s geotermální energií. Čerpadla pracují ve spojení s vrty hlubokými 90 metrů, které fungují jako přirozené akumulátory teplé nebo studené vody. V zimě se z takzvaných teplých vrtů čerpá 15 °C teplá voda, která přes tepelné čerpadlo ohřívá centrální otopný okruh a voda ochlazená na 5 °C se vypouští do studených vrtů. Zde díky příhodným geologickým podmínkám setrvá ve stejné teplotě až do letních měsíců, kdy se naopak používá k ochlazování staveb (opačný princip čerpadel). Určité množství tepla ještě zajišťuje důsledná recyklace odpadů a odpadních vod. Ekologickým spalováním odpadů z celé čtvrti se získá tepelná energie pro ohřev přibližně dvaceti menších domů.
Vzorové byty jako výstavní exponáty BO01 bylo navíc také obrovským tematickým veletrhem, ve kterém jako exponáty sloužily samotné domy, byty a dokončené provozovny. V každé hotové stavbě byl zřízen minimálně jeden kompletně zařízený vzorový byt, kterým mohli návštěvníci volně procházet. Několikrát se mi ale stalo, že jsem byl vykázán ze soukromého bytu, kam se již nastěhovali nájemníci a který jsem omylem považoval za součást výstavy. Slušnost a trpělivost domácích byla však pro Středoevropana až nepochopitelná. Bylo vidět, že BO01 je dobrá adresa, na kterou jsou jeho obyvatelé pyšní. A to zde ještě před 50 lety bylo jenom moře a před pěti roky pouze kontaminovaný průmyslový přístav. Ale taková je architektura dneška. V některém z dalších čísel vás budeme ještě podrobně informovat o výstavbě „European village“, která je součástí projektu BO01. Cílem evropské vesničky bylo porovnat stavební tvorbu v různých evropských zemích včetně architektury české, která je zde také jedním domem zastoupena.
Kontakty:
text a foto: Marek Dudák |
Když se řekne trouba…
|
|
Název trouba se používá pro několik přístrojů, jejich způsob fungování, ale také výsledky činnosti se však často velmi liší. Kromě klasických plynových a elektrických trub, které bývají kombinované s horkovzdušnými, najdete v mnoha kuchyních i trouby mikrovlnné. Stále větší oblibu si získávají i takzvané parní trouby.
Už ne obyčejná Už samotná čísla hlásící, že se prodává nejméně sporáků plynových a nejvíce kombinovaných s plynovou deskou a elektrickou troubou, svědčí o tom, že plynové trouby české kuchařky a kuchaři příliš rádi nemají. Zvládnou totiž pouze pečení zespoda. A to i ta nejjednodušší elektrická trouba (přijde zhruba na pět tisíc korun) peče zespoda i shora. Kdo je ochoten na nákup tohoto spotřebiče věnovat desítky tisíc korun, může si pořídit dokonalou troubu, které stačí zadat váhu připravované potraviny, vybrat si z české nabídky, jak ji chcete připravit, a o více se starat nemusíte. I když fajn-šmekři podotknou, že ani ta sebelepší čidla lidské chuťové buňky nenahradí. Podobnou službu nabízí ještě takzvaná paměťová funkce. Do paměti trouby si uložíte způsob přípravy nejčastěji dělaných pokrmů — jejich čas, teplotu, program. Při další přípravě už si je pouze „vytáhnete“ z paměti a nemusíte všechna tlačítka znovu nastavovat. Přesto ale na našem trhu najdete i mnoho jiných pečicích trub, které představují onu zlatou střední cestu mezi tím nejjednodušším a nejsložitějším přístrojem.
Pizza, maso, nebo rozmrazování? Už při první obchůzce obchodů s elektrospotřebiči zjistíte, že je třeba zamyslet se hlavně nad tím, co nejraději pečete. Některé trouby jsou například vybaveny speciálním programem na pečení pizzy. Ten se od klasického liší tím, že velmi intenzivně peče zdola. Proto je těsto pizzy, ale třeba i ovocného koláče zespodu dopečené, ale sýr, zelenina nebo ovoce navrchu nejsou připálené. Kde nechybí na stole velké kusy pečeného masa, hodí se teplotní sonda. Tu zapíchnete do připravovaného pokrmu a ona nejprve ukazuje teplotu uvnitř masa. Tak poznáte, v jaké fázi pečení je. V druhé polovině pečení se na displeji trouby, kam sonda vysílá signál, objevuje zbytkový čas. Není proto problém určit, zda oběd bude za čtvrt hodiny nebo za delší dobu. Trouby bývají kromě klasické grilovací jehly vybaveny také různými grily. Cirkulační gril dokáže nahradit grilovací jehlu. Vzduch proudící kolem kuřete, králíka či jiného pokrmu způsobuje, že výsledný efekt je stejný, jako když se maso otáčí. U lepších přístrojů můžete rozlišovat, zda je pokrm rozmístěný po celém roštu a zahřeje se celá trouba (velkoplošný gril), nebo zda jste se rozhodli připravovat pouze jeden plátek masa, a proto se zahřeje pouze pod ním (variabilní maloplošný gril). Zatímco dříve se u pečicích trub nastavovala teplota často jen po padesáti stupních Celsia, dnes jsou přístroje vybaveny tlačítky. Ty umožňují regulovat si teplotu po jednom stupni a u vyšších teplot pak po pěti stupních. U některých přístrojů se na displeji objevuje zbytková teplota uvnitř trouby. Snadno se tak rozhodnete, zda už můžete troubu vypnout a ona dopeče pokrm sama nebo zda vám jídlo nadále zůstane teplé, než se rodina sejde ke stolu.
Mnoho lidí oceňuje elektronické hodiny, protože si na nich můžete nastavit, kdy má trouba začít péci nebo kdy má svou práci skončit. Pak není problém, abyste přišli z dopolední vycházky a měli v troubě upečený oběd.
Horkovzdušné trouby Stále více se v obchodech objevují elektrické trouby kombinované s horkovzdušnými. Také proto, že nepatří právě k těm nejdražším. Horkovzdušné trouby připraví potraviny při teplotách přibližně o dvacet stupňů nižších než klasické, proto také šetří elektrickou energii. To ale není jejich jedinou výhodou.
U horkovzdušných trub je vzduch ventilátorem nasáván do prostoru za troubou. Tam se zahřeje a otvory v zadní stěně je opět vyfukován dovnitř trouby, kde se navíc odráží od předních dvířek. Díky tomuto proudění vzduchu lze v troubě péct například vánoční cukroví v několika rovinách najednou. A to se netýká pouze potravin jednoho druhu. V horkovzdušné troubě lze připravovat naráz i různé pokrmy, třeba celý oběd. V jednom pekáči děláte maso, v druhém brambory a ve třetím buchtu jako zákusek. Přesto vzájemně nenasají svou vůni. Ale pozor, toto pravidlo přestává platit, jakmile troubu vypnete. Proto po vypnutí musíte některý z pokrmů vyjmout. Při nákupu trouby byste měli být opatrní, abyste nezaměnili horkovzdušnou troubu s levnější troubou vybavenou funkcí horký vzduch. Tato funkce totiž nedokáže to, co horkovzdušná trouba. Ventilátor instalovaný uvnitř pouze rychleji rozhání teplý vzduch.
Parní trouby V mnohem menší míře jsou v českých domácnostech zastoupeny trouby parní, které ještě donedávná bývaly výsadou jen profesionálních kuchařů. Ačkoli mají spoustu výhod, jejich většímu rozšíření brání vysoká cena. Jak už napovídá název, pokrmy jsou v těchto troubách připravovány v páře. K tomu není třeba ani tuk, ani vodní lázeň. U potravin se tak nevyvaří jejich specifická chuť. A třeba brambory připravené v této troubě a klasicky ve vodě chutnají úplně jinak. Protože k vaření nepotřebujete ani tuk, ani vodu a často ani sůl či jiné koření, odpovídají takto připravená jídla zásadám zdravé výživy.
Protože pára dokáže přenášet až dvakrát tolik energie než horký vzduch, zkracuje se v parní troubě i doba přípravy a v jídle zůstává zachováno více vitaminů, minerálů, stopových prvků.
Někomu by mohly tyto trouby připomínat tlakový hrnec. Teplota páry bývá většinou nižší než sto stupňů, proto na rozdíl od papiňáku tady nevzniká vysoký tlak a dvířka trouby můžete kdykoli při vaření otevřít. A samozřejmě je možné přidávat další potraviny a vařit v několika vrstvách.
V troubě je umístěna nádoba s vodou nebo je přímo napojena na přívod vody. Voda se zahřeje a pomocí trysek se pára vpouští do vnitřního prostoru tak, aby byla rozmístěna všude. Jestliže si koupíte klasickou parní troubu, získáte z ní jídlo připravené zdravě, šťavnaté (parní trouby lze použít i na rozmrazování a ohřívání, protože jídlo nevysušují), ale bez křupavé kůrky.
Ale i s tímto problémem se už výrobci „poprali“ a nabízejí parní trouby kombinované s klasickým pečením, kde se jednotlivé funkce střídají. V takové troubě je pak maso upečené zdravě, nevysušené a navíc s křupavou kůrkou. Velkou nevýhodou parních trub je však jejich cena. Ty nejlevnější koupíte za zhruba 30 000 Kč, raději však počítejte s částkou ještě asi o 20 000 Kč vyšší. Na této sumě také začínají ceny kombinovaných parních a pečicích trub. Trouby mikrovlnné Často se v domácnosti používají (neprávem) pouze k rozmrazování a ohřívání potravin. To dokladují i architekti, kteří pak na přání zákazníků musí mikrovlnky umisťovat co nejblíže lednici či špajzu. V mikrovlnné troubě mění transformátor elektrický proud na mikrovlny. Ty proniknou dovnitř potravin, kde rozkmitají jednotlivé molekuly a jejich třením vzniká velmi intenzivní teplo. To navíc vzniká uvnitř potraviny, takže se zahřívá rychleji než při klasickém ohřevu. Každý, kdo už někdy služeb mikrovlnné trouby použil, však ví, že se potraviny neohřívají úplně rovnoměrně. Zatímco na povrchu je horká, uvnitř bývá jídlo ještě studené. Proto výrobci tyto přístroje zdokonalují tak, aby se potraviny prohřívaly rovnoměrně. Například tím, že mikrovlny jsou do vnitřního prostoru přiváděny více vstupními body, stěny jsou vybaveny reflektorem, od kterého se vlnění odráží a zvyšuje se jeho intenzita. Nebo tím, že se mikrovlnná energie vyrábí v rovnoměrných impulzech.
Díky těmto technickým zlepšením by se mohlo zdát, že se v mikrovlnné troubě zvětšuje prostor, který zabírá technika na úkor prostoru určeného k ohřevu. To ale není pravda — v obchodech pořídíte mikrovlnné trouby, které mají objem zhruba od 15 do 40 litrů. Přitom i do těch se středním objemem se vejde otočný talíř o průměru až 35 cm. Na trhu můžete dostat i mikrovlnnou troubu, která je kombinovaná s klasickou pečicí, případně i horkovzdušnou. Ty nejen ohřívají a rozmrazují, ale i pečou. Jejich cena ale začíná od patnácti tisíc výše.
Povinné štítkování Také elektrické trouby musí být (a to při katalogovém a internetovém prodeji) označeny energetickým štítkem. Na rozdíl od ostatních spotřebičů tady ale nenajdete ona známá písmena A až G. Na energetickém štítku pečicích trub by měla být kromě typu trouby nebo užitého objemu uvedena i spotřeba energie. A to při předehřátí, pečení nebo také čištění.
Nejen chytrá, ale i bezpečná Výrobci zdokonalují své trouby nejen co do funkcí, ale také zvyšují jejich bezpečnost. Ke standardu už začíná patřit dětská pojistka. Jedním tlačítkem tak zablokujete troubu nejen proti nechtěnému spuštění, ale také můžete zablokovat ovládání v době pečení. Proto se nestane, že nechtěně změníte program nebo nastavení teploty.
Vyšší stupeň zabezpečení představuje bezpečnostní vypínání. Jestliže s troubou, ale i varnou deskou delší dobu nemanipulujete, sama se vypne. Dalším místem, které představuje nebezpečí, mohou být horká dvířka trouby. V některých přístrojích najdete chladicí ventilátor. Ten pracuje tak, aby ochladil hlavně přední dvířka. Proto se nejen nespálíte, ale také je šetřen okolní vestavný nábytek. Dvířka, nebo vozík? Klasickými otevíracími dvířky jsou pečicí trouby vybaveny nejčastěji. Přesto i zde existuje alternativa. Teleskopické vozíky vyjíždějí celé a v jejich přední stěně jsou zaháknuté pekáče. Je to praktické, při podlévání masa nemusíte hledat chňapky ani utěrky, nemáte strach, že jakmile vyjedete s pekáčem více, tak vypadne. Problém nastane, pečete-li například v horkovzdušné troubě ve třech vrstvách nad sebou. Chcete-li některý vyjmout, musíte odstranit nejprve ty horní. Kompromisem mezi klasickým otevíráním a vozíkem může být teleskopický výjezd. V tomto případě otevřete klasická dvířka a jako s vozíkem vyjedete pouze s kovovou konstrukcí, ve které jsou pekáče zasunuty. Když pečete ve více vrstvách, vyjíždíte pouze s jedním pekáčem jako u klasického otevírání.
Kontakty: Firmy AEG, ARDO, Ariston, Baumatic, Bosch, Candy, Electrolux, Fagor, Gaggenau, Gorenje, Küppersbusch, Miele.
text: Lenka Široká foto: archiv |
Domácí pracovny
|
|
Práce doma – buď jako pokračovaní činnosti pro vlastní či zaměstnavatelskou firmu, nebo jako důsledek procesu zvaného decentralizace, jíž firmy snižují své náklady – je u mnoha profesí stále častější. Lidé zaměstnaní v úřadech, institucích, nevýrobních organizacích a managementech soukromých firem většinou potřebují mít pracovní kout i ve svém bytě.
Vybavení domácí pracovny je odvislé jednak od prostoru, který jí můžeme v bytě vyčlenit, jednak od charakteru a rozsahu činnosti, které se doma věnujeme. Vždy však bude nepostradatelný pracovní stůl se zásuvkovým kontejnerem, židle a dobré osvětlení.
Zvláštní pracoviště pro počítač a tiskárnu už představuje určitý luxus, který je ovšem velmi užitečný. Někomu dokonce může stačit právě jen speciální modul, v němž jsou promyšleně umístěny všechny počítačové komponenty, přičemž pracovní plocha je minimální. Takových modulů je dnes na trhu velké množství a jejich předností je mj. i to, že často jsou pohyblivé a uživatel je může přemisťovat podle potřeby. Většinou si však lidé staví monitor přímo na stůl a počítač s tiskárnou někde poblíž, aby nezabíraly místo na pracovní ploše.
Přibývá ale také těch, kdo i v soukromí mohou věnovat pracovně poměrně velký prostor nebo dokonce celou místnost. Výrobci nábytku proto nabízejí vybavení, které se svým stylem i provedením nechá začlenit do obytného pokoje nebo vytvoří pracovnu, která má všechny přednosti profesionálního pracoviště, a přitom má bytový charakter. Toto řešení je samozřejmě finančně náročné, ale pro některé profese nezbytné.
Díky tomu, že výrobci dobře a rychle reflektují situaci, kdy vykonávání kancelářských prací doma je stále častější, je možné si vytvořit účelnou domácí pracovnu z ergonomicky správně postaveného nábytku, který je skladebný, modulový, takže umožňuje variabilitu podle potřeby uživatele a v bytě nepůsobí nijak rušivě.
Pracovní stůl dospělého má – hloubku nejméně 80 cm – šířku nejméně 120, lépe 150 cm a více – výšku 75 až 80 cm (případně s možností vyššího nastavení pro práci vestoje)
Kontakty: AHREND, Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47/530, Praha 7, tel.: 02/24 30 12 50-52, fax: 02/24 30 12 54; ATELIÉR PELCL, Farského 8, Praha 8, tel.: 02/20 87 88 69; BABY LINE, Rašínovo nábř. 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98, fax: 02/24 91 72 99; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11, tel./fax: 02/24 81 90 94; DELSO, Vinohradská 30, Praha 2, tel./fax: 02/22 52 26 86; F.N.C., Příčná 1541, Otrokovice, tel./fax: 067/792 20 74; H-NÁBYTEK, Uničovská 34, Šternberk, tel./fax: 0643/41 17 31; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, tel.: 05/43 53 91 11, www.ikea.cz; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64-65, KONSEPTI, U Sv. Ducha 3++ a Elišky Krásnohorské 4, Prah a 1, tel.: 02/22 32 69 28, fax: 02/22 32 13 58; LUMINEX, Ječná 7, Praha 2, tel.: 02/24 92 15 63; Petra Rezka 10/1203, Praha 4, tel.: 02/61 21 58 72-74, fax: 02/61 21 58 75; Vídeňská 68, Brno, tel./fax: 05/43 33 04 13; MAKRO, Černý Most, Praha 9, tel.: 02/81 08 31 11; NÁBYTEK EXNER, Polská 26 (vchod z Budečské), Praha 2, tel./fax: 02/22 25 04 55; RENDL, Masarykovo nábř. 10, Praha 2, tel.: 02/24 91 18 76; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Na Příkopě 24, Praha 1, tel./fax: 02/24 23 85 71, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 05/43 10 72 20, TECNO LINE INTERIER, Ondříčkova 28, Praha 3, tel./fax: 02/22 71 51 02; VITRA KONCEPT, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 55,
text: Bea Fleissigová |
Šípek mezi květy
|
|
Kdykoliv se totiž v minulosti setkal s prací tohoto světově uznávaného tvůrce soudobého květinového designu, nemohl prý ani dýchat, jak ho zaujala.
Akci předcházelo několik vzájemně inspirujících schůzek obou nepochybných mistrů svých oborů. Z nich pak vzešla originální kolekce jednadvaceti Šípkových váz, které v prodejních sériích po jednadvaceti kusech vyrobila česká sklárna AJETO. A i když většina z nich ke květinovému aranžmá přímo vybízí — motivy flory jsou pro Šípkův sklářský design charakteristické — neměl svou práci jednoduchou ani Christian Tortu: „Mám velký respekt jak k tvorbě Bořka Šípka, tak i k samotnému sklu. Měl jsem před sebou velice obtížný úkol.“ Vše ovšem zvládl na výbornou. Jak jinak, vždyť Christian Tortu, který dnes vlastní prestižní obchody v mnoha významných městech světa, zajišťuje květinové výzdoby na módních přehlídkách značek, jako jsou Dior či Chanel, vytváří květinové aranžmá Mezinárodního filmového festivalu v Cannes apod. Jeho přínos světovému květinovému designu však spočívá zejména v originálních kombinacích netradičních druhů květin a přírodních prvků. Kytice netvoří pouze květiny, ale třeba i ovoce, koření, zelenina, výhonky a větve. Nezřídka používá kombinace exotických rostlin i s těmi zdánlivě nejobyčejnějšími věcmi, jakými jsou třeba nejrůznější trávy. V jeho květinových vazbách pak mají své místo jak poupata a květy, tak i odkvetlé kvítky, jejichž vzájemné propojení v hlubším smyslu slova vypovídá třeba o věčném koloběhu života a smrti. „Kytice je jedním ze způsobů, jak k nám příroda promlouvá. Je to řeč svobody a vyrovnanosti. Deklarace práv života rostlin,“ říká Christian Tortu. Výmluvné motto ožívalo i v kompozicích, které na výstavě svébytně dotvářely a podtrhovaly výtvarnou jedinečnost váz Bořka Šípka. Vše hýřilo barvami i nápady. Rubínová váza dekorovaná skleněnými okvětními lístky jako by přímo vybízela už jen k vložení stejně zbarvených květů orchidejí, sametové květiny rozeseté po skleněné míse lákaly k doteku, další pak zaujaly třeba i jen neuvěřitelně širokou škálou odstínů fialové v harmonii či naopak v kontrastu k barvám skla. Fascinující byla jakoby polokoule na milimetr přesně poskládaná z květů bílých růží. Ty dominovaly i vázám z čirého křišťálu. V jedné z nich díky odlišné délce stonků vytvořily husté květy například sněhobílé plochy ve dvou různých úrovních nad sebou. Obdobný princip do dvou délek stříhaných, tentokráte však vedle sebe řazených rudých růží našel uplatnění i v květinovém aranžmá dvojité vázy, kdy k zajímavému dekoru přispěla i z červeného skla prosvítající zeleň jejich pečlivě skládaných stonků.
Vedle orchidejí a růží pak květinovému aranžmá kralovaly výrazně barevné květy anturií. V jejich blízkosti se díky mistrovství Christiana Tortuho staly vznešenými i záležitosti tak prosté, jako je pár štíhlých proutků, povadlé listy či vazby z docela obyčejných šípků. V kombinaci s cizokrajnými květy působil totiž právě ten docela obyčejný šípek exoticky. Expozice byla otevřena pouhých čtrnáct dnů, a tedy přesně tak dlouho, jak dlouho žily všechny květy. Další bude Christian Tortu aranžovat opět do Šípkových váz až na obnovených premiérách výstavy, které jsou po Praze plánovány i do Paříže, Soulu, Tokia a New Yorku.
Kontakt: ARZENAL, Valentinská 11/56, Praha 1, tel.: 02/24 81 74 79
text: Eva Šuhájková foto: Petr Zhoř |
15. díl – Kde vzít peníze na vybavení, na které si nelze půjčit z hypoteční banky (stavební spoření, spotřebitelské úvěry, splátkový prodej)
Existují dvě možnosti, buď se uskromníte a několik měsíců (nebo i let) budete postupně zařizovat a zatím bydlet poněkud provizorně, nebo se ještě zadlužíte. Samozřejmě pokud vám to vaše peněženka dovolí a jestliže budete pro finanční ústav ještě dostatečně bonitní, aby vám úvěr poskytl.
Hypotéku na vybavení domácnosti použít nemůžete, úvěr ze stavebního spoření má sice „volnější režim“, můžete za něj například upravit koupelnu, ale na novou televizi vám stavební spořitelna také nepůjčí. Nezbývá než požádat o spotřebitelský úvěr. Dobrá zpráva – je to dnes velmi jednoduché a díky splátkovým firmám, které spolupracují přímo s obchodníky, také pohodlné. Zapomeňte ale na nízké úroky, které nabízejí hypoteční banky nebo stavební spořitelny. Za spotřebitelské úvěry zaplatíte dvojnásobné, trojnásobné, ale i sedminásobné úrokové sazby podle toho, jaký typ zvolíte.
K nejlevnějším, jednoduchým, ale většinou s omezeným objemem půjčovaných financí patří takzvaný kontokorent. Tedy povolené přečerpání běžného či žirového účtu do sjednané sumy. Za roční úrok zhruba 9 až 19 procent můžete opakovaně stále dokola půjčku čerpat a splácet. Podmínkou je, aby byl dluh vždy vyrovnaný do jednoho roku. Za zřízení služby se platí okolo 200 korun a banka vám ji poskytne na základě žádosti, kde uvedete své příjmy a výdaje, podle nich také vypočítá výši kontokorentu. Obvykle se pohybuje od deseti do padesáti tisíc korun podle vašich výdělků a rodinné situace.
Další možností, kterou lze zařadit do kategorie levnějších, ale je již o něco méně komfortní, je klasický jednorázový spotřebitelský úvěr. Může být hotovostní nebo účelový, přičemž první typ bývá levnější. Jedním z nejvýhodnějších je úvěr na nemovitost od Komerční banky, ze kterého lze mimo jiné pořídit i vybavení domácnosti. Zaplatíte za něj ročně navíc od 6,58 procenta, dále poplatek za zpracování žádosti 0,8 procenta z objemu úvěru (od 1 500 do 6 000 korun) a úhradu za roční vedení účtu 80 korun. Hodí se především pro ty, kteří si chtějí zrenovovat a zároveň vybavit domácnost.
Úročení běžných spotřebitelských půjček od banky se pohybuje zhruba od 10 do 16 procent za rok. Obvykle se platí, podobně jako u úvěru na nemovitost, poplatek za vyhodnocení žádosti a vedení konta. Pozor: úroky spotřebitelských bankovních úvěrů sice patří k nižším, pokud si ale půjčujete menší částky, mohou úvěr neúměrně prodražit právě poplatky. Půjčené peníze je třeba jistit ručitelem, případně zástavou, zároveň banky požadují, abyste u nich měli konto. K žádosti o úvěr je nutné doložit potvrzení o vašich příjmech.
Nejpohodlněji, ale zároveň nejdráž můžete nakupovat na dluh prostřednictvím splátkových firem přímo v obchodě. V prodejnách lze nejčastěji sjednat úvěr od společností GE Capital Multiservis, Cetelem, Home Credit, Drukos nebo CCB-Credit. Můžete získat jednorázovou půjčku (roční úrok až 35 procent) nebo nakupovat pomocí revolvingové kreditní karty, nejznámější je OK karta, YES nebo Aura (roční 23,8 až 26,6 procenta). To znamená, že do výše sjednaného dluhu opakovaně nakupujete a splácíte podobně jako v případě kontokorentu. Kreditní karty široké vrstvě zákazníků nabízejí i některé banky, například Česká spořitelna, HVB Bank či Citibank (roční úrok 10,25 až 26 procent s výhodou bezúročného období za dodržení určitých podmínek).
K vyřízení úvěru potřebujete potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a obvykle nejméně dva průkazy totožnosti a doklady o stálé adrese a k tomu například účty za elektřinu či telefon. Podnikatelé musí dodat živnostenský list a daňová přiznání. Půjčka se sjednává přímo v obchodě, zpravidla do druhého dne vám sdělí, zda byla schválena. Pokud splátková společnost peníze neposkytne, nemusí vám sdělovat proč.
V současné době, kdy existuje velká konkurence mezi prodejci zejména elektroniky, kuchyňské techniky a nábytku, je možné nakupovat na splátky i bez navýšení, zvláště ve velkých obchodních řetězcích. Bezúročně splácet můžete například i zboží ze zásilkového katalogu CCS Triangl, ovšem za předpokladu, že dluh uhradíte do jednoho roku a ze svého zaplatíte třicet procent z ceny výrobku.
(kar)
