Blog

Kladivo na dlužníky

Nejběžnějším postihem dlužníků jsou zákonné úroky z prodlení. Někdy jsou ve smlouvě výslovně připomenuty, jindy tam o nich nenajdeme ani slovo. To však nemá žádný význam. Dostaneme-li se do prodlení s placením peněžité částky, jsme v obou případech povinni platit věřiteli – vedle dlužné částky – úroky z prodlení. Nerozhoduje, o jaký dluh jde: při prodlení s placením faktury za stavbu či opravu domu se úroky počítají stejně jako u nájemného za dům nebo pozemek. Jen u nájemného z bytu je úprava odlišná.

Zákonné úroky

Výše úroků z prodlení je nyní v České republice vázána na diskontní sazbu České národní banky: zákonné úroky jsou dvojnásobkem této sazby, stanovené k prvnímu dni prodlení. Pozdější změny sazby už nemají na úročení dluhu vliv. Pokud tedy někdo dosud nezaplatil platbu, splatnou v lednu roku 2001, nabíhá mu stále desetiprocentní roční úrok – i když dlužníci, kteří se dostali do prodlení v listopadu 2002, připlatí svým věřitelům jen 3,5 procenta ročně (na podzim roku 2002 byla diskontní sazba zatím nejnižší za celé období od roku 1989).

Ještě před několika lety mělo na úroky z prodlení vliv i to, zda se smlouva řídí občanským nebo obchodním zákoníkem. Obchodní kodex míval totiž vlastní úpravu: podle ní byly úroky o 1 % vyšší než ty, které požadovaly za své úvěry banky v sídle dlužníka – a to v době uzavření smlouvy. Dnes už odkaz na zákoník nerozhoduje: od Nového roku 2001 se úprava v obou zákonících sjednotila.

Název „zákonné úroky“ neznamená, že by jiné úroky byly nutně protizákonné. Například obchodní zákoník výslovně připouští možnost sjednat ve smlouvě smluvní úroky v odlišné výši.

Smluvní pokuty

Povinnost platit smluvní pokutu může vzniknout jen ujednáním, a to písemným. Nelze doporučit zařazení smluvní pokuty do listiny, kterou protistrana nepodepisuje. Třeba některé počítačové programy tisknou na faktury informaci o pokutě, která bude účtována v případě prodlení s platbou. Pouhým doručením takové faktury ovšem povinnost platit smluvní pokutu nevzniká.

Smluvní pokutou se dá zajistit i jiná než peněžitá povinnost. Občanský zákoník uvádí: „Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.“ Ke sjednání smluvní pokuty často vede právě obava ze složitého dokazování vzniku a výše škody, způsobené případným porušením smlouvy. Strany se ovšem mohou dohodnout, že vedle smluvní pokuty bude mít věřitel nárok ještě i na náhradu škody.

Dlužník, který porušení své povinnosti nezavinil, nemusí smluvní pokutu platit – jestliže ovšem nebylo sjednáno něco jiného nebo pokud se smlouva neřídí obchodním zákoníkem.

Poslední den na poště nebo u soudu?

U peněžitých částek je vhodné upřesnit, zda se zaplacením rozumí okamžik odepsání peněz z plátcova účtu (nebo zaplacení na poště) anebo dojití peněz na příjemcův účet. Není těžké si domyslet, že autoři smluv pravidelně zvýhodňují svou stranu (jeden účastník obvykle platí, druhý poskytuje jiné plnění).

Výjimečně může mít příjemce peněz zájem na tom, aby platbu včas neobdržel: třeba když zákon nebo smlouva spojuje s prodlením další právní následky (tak při neplacení nájemného může vlastník nemovitosti dát nájemci výpověď). Peníze pro příjemce však může dlužník složit do soudní úschovy. Pokud se o ně nikdo nepřihlásí do šesti let, připadnou státu.

Náklady mohou být vysoké

Ještě připomeňme, že pokud se povinnost úspěšně vymůže u soudu, musí neúspěšná strana sporu zpravidla zaplatit vítězi náklady soudního řízení. Jde přinejmenším o soudní poplatek, většinou čtyři procenta z žalované částky, případně ještě o náklady na advokáta. Obdobně to platí u exekuce (výkonu rozhodnutí) – i zde má nést náklady povinný.

Náhrada těchto nákladů samozřejmě není sankcí. Výše náhrad u advokátů a exekutorů jsou však v předpisech určeny jednoduchým způsobem – a kromě případů, kdy vyhláškové náklady skutečnou odměnu nepokryjí, jsou i případy opačné, které mohou dlužníka hodně bolet.

DISKONTNÍ SAZBY CENTRÁLNÍ BANKY

ODE DNE:	%
1. 1. 1990	4
1. 4. 1990	5
1. 10. 1990	7
11. 11. 1990	8,5
1. 1. 1991	10
8. 9. 1991	9,5
25. 3. 1992	9
26. 8. 1992	8
30. 12. 1992	9,5
10. 6. 1993	8
24. 10. 1994	8,5
26. 6. 1995	9,5
21. 6. 1996	10,5
27. 5. 1997	13


14. 8. 1998	11,5
27. 10. 1998	10
23. 12. 1998	7,5
12. 3. 1999	6
3. 9. 1999	5,5
27. 10. 1999	5
23. 2. 2001	4
27. 7. 2001	4,25
30. 11. 2001	3,75
22. 1. 2002	3,5
1. 2. 2002	3,25
26. 4. 2002	2,75
26. 7. 2002	2
1. 11. 2002	1,75

text: Dan Holubkov

ilustrace: Pavel Dufek
zdroj: Můj dům 1/2003

Kvalita vydrží déle

Moderní, rychlá a ekologicky spořivá doba vyžaduje moderní baterii, a to pákovou. Její výhody ve srovnání s klasickými kohoutky dokládají i seriózní měření. Šetří spotřebu vody a tím i energie, může být vybavena nejrůznějšími pojistkami proti opaření i plýtvání, pohodlněji se ovládá.

Ještě o stupínek výše v úspornosti i pohodlí stojí termostatická páková baterie, která zaručí okamžitý proud stabilně teplé vody. Kolísavý tlak vody nebo průtokový ohřívač pro takové baterie neznamená problém. Má jedinou nevýhodu — její cena je podstatně vyšší.

Váháte?

Třeba máte doma starou pákovou baterii a ta vám takzvaně drhne. Otáčení pákou jde ztuha a ten správný proud teplé vody ne a ne téct — buď je příliš teplá, nebo příliš studená. Máte tedy oprávněný strach, že se to po čase bude opakovat i s novým typem. Nebo máte byt ve starém domě a chcete zachovat stylové zařízení včetně půvabných vodovodních kohoutků — jak to bude se spotřebou vody a oním starým známým kapáním nebo protáčením? A co teprve, když stavíte nebo rekonstruujete dům na venkově daleko od Prahy — lámete si hlavu, kde si vybrat tu správnou kvalitu a jak zajistit servis? Poradí vám odborník.

Studujte záruční list

„Pro toho, kdo si chce pořídit novou baterii do koupelny, a je jedno, zda je to levnější nebo dražší typ, mám jednu základní radu. Nejdříve si pečlivě pročtěte záruční list,“ radí Miroslav Tvarůžek z rakovnické firmy AQUATOP. „Seriózní výrobci nabízejí skutečně dlouhé záruční doby. Pět let ve všech cenových relacích bývá normální. Životnost výrobku přitom může být i deset až patnáct let, takže se vyplatí i větší investice. Ale i zákazník musí splnit určité podmínky,“ vysvětluje Miroslav Tvarůžek. Podle něj například právě problém s „drhnutím“ pákové baterie může způsobit neodborná montáž.

V záručním listu bývá většinou podmínka, že instalovat baterii může jen odborná firma, která za správné provedení také ručí — jinak zákazník ztrácí nárok na záruku. Tato firma také musí podle pokynů výrobců instalovat do potrubí (většinou za vodoměr) filtr nebo magnetickou úpravnu vody, které chrání baterie i ostatní spotřebiče před nečistotami a vodním kamenem. Tak by se nemělo stát, že například vodní kámen ztíží pohyb ovládací páky.

Vady na kráse

Poruchovost nových baterií (ať už kohoutkových nebo pákových) bývá minimální. Prodejci tvrdí, že oprávněných reklamací (tedy při dodržení montážních podmínek) bývá jen necelé půl promile za rok. Přitom se většinou nejedná o provozní poruchu, ale o konstrukční vadu přímo z výroby, která unikla výstupní kontrole u výrobce.

K reklamaci firma vyšle svého technika, a když zjistí, že baterii nelze na místě opravit, zapůjčí po dobu opravy náhradní nebo ji rovnou vymění za novou. Pokud se tedy dodrží podmínky uvedené v záručním listu (zejména se sami nemáme pokoušet do baterie zasahovat), není se při koupi u solidního prodejce čeho obávat.

Kohoutky jsou klasika

Krása i nostalgie klasických koupelen s kohoutkovými bateriemi v takzvaném retrostylu stále láká — přes všechny výhody baterií pákových. Kohoutkové baterie se však těm minulým podobají jen vzhledem, vnitřek odpovídá současným požadavkům na řemeslné zpracování a hlavně bezúdržbovost. Některé typy mají podobná ekologická opatření proti plýtvání vodou a energií jako pákové baterie — při prvním otočení se „posunou“ jen o čtvrt otáčky.

Nestačí vzít baterii a jít

Pokud plánujete výměnu baterie v rámci rekonstrukce celé koupelny nebo vodovodního systému v bytě nebo domě, určitě se vyplatí konzultace s odborníkem ještě před zahájením prací. Konečné úspory i vaše pohodlí totiž velmi pravděpodobně mohou být ještě větší, než si teď myslíte. Víte například, že jedna termostatická baterie může obsluhovat i více samostatných vývodů? U dřezu nebo umyvadla samozřejmě není předem nastavená teplota výhodná. Pokud však máte oddělený sprchový kout, vanu a ještě například malé umyvadlo na toaletě, proč si nepořídit centrální baterii?

Na co se ptát

– pokud s vámi prodejce není schopen či ochoten probrat všechny vaše otázky, jděte jinam

– ptejte se na podmínky v záručním listu

– nebojte se prodejen v menších městech – pokud by luxusnější zboží nebylo na skladě, solidní firma je schopna ho podle katalogu do několika dnů objednat a zajistit i servis

– zvláště u dražších baterií zadejte montáž odborné firmě, jinak totiž můžete přijít o záruku

– nepokoušejte se sami novou (a porouchanou) baterii opravovat, od prodejce byste měli vědět, za jak dlouho po případném ohlášení závady je servisní technik schopen dorazit právě k vám – i když máte dům na samotě u lesa.

Kontakty:

AQUA TRADE, Slezanů 9/2296, Praha,

tel.: 0800 13 99 31;

Hansa, Žatecká 888, Kralovice,

tel.: 373 302 111;

HANSGROHE, Moravanská 85, Brno-Přízřenice,

tel.: 547 212 334;

ORAS, Mikulovická 337, Praha-Vinoř,

tel.: 286 854 893;

STENO, Mikulovice 91, tel.: 466 885 111

text: Lenka Haklová

foto: archiv
zdroj:Svět koupelen 3/2002

Vřesoviště podle fantazie

Ideální je předzahrádka nebo vstup do zahrady, kout před oknem obývacího pokoje či jídelny, kam vidíte i v zimě. Nabízí se také plocha pod stromy nebo svah, se kterým si jinak nevíte rady. Nelamte si zatím hlavu tím, zda je vybrané místo slunné nebo stinné, podle toho později zvolíte rostliny.

Co nakoupit

Vřesoviště by mělo kvést téměř celý rok. Vřesy kvetou na sklonku léta a na podzim, poté jsou vystřídány vřesovci, které podle odrůdy kvetou až do jara. Na ně v květnu navazují azalky, pěnišníky, kyhanky, medvědice a další. Vřesoviště založte nejlépe tak, aby část byla na slunci a část v polostínu až stínu stromu nebo keřů. Potom už záleží jen na vaší fantazii, jak vřesoviště uspořádáte. Nakupujte vždy více kusů od jednoho druhu či odrůdy, protože ve skupině lépe vyniknou. Současný trh poskytuje nesmírně lákavou nabídku druhů a odrůd s nejrůznějšími barvami květů, ale i listů. Vřesy a vřesovce jsou především bílé, růžové a fialové, ale dají se koupit i krémové až žluté. Barva listů může být od tmavě zelené přes světlou, žlutou až k rezavě oranžové. Ostatní druhy vřesovištních rostlin mají vesměs neutrální, spíš tmavě zelenou barvu listů; výjimkou je pieris, jehož barevné odrůdy září rudými listeny na konci větviček. Vřesoviště doplňte také dalšími rostlinami – travinami, keříky, trvalkami.

Příprava stanoviště

Pro vřesovištní rostliny musíte vykopat hlubší lože ve stávající půdě. Čím méně je půda propustná, tím hlubší by měla jáma být. Na písčitých půdách stačí 30 cm, na jílovitých vykopejte 60 cm a jámu vyspádujte ze svahu nebo z ní prokopejte trativod. V jílovité půdě pak nasypte 20 cm drenáže ze štěrku (nesmí být vápencový). Lože naplňte směsí rašeliny, kompostu a písku (lze také koupit hotové substráty) a potom záhon nechte zhruba týden odpočívat. V teplém suchém počasí nezapomeňte připravený substrát vlhčit, protože přeschlá rašelina jen nerada přijímá vodu. Po týdnu můžete sázet – po výsadbě rostliny důkladně zalijte.

Péče o vřesoviště

Správně založené vřesoviště nevyžaduje žádnou zvláštní péči, málo se zapleveluje. Jediným, ale nesmírně důležitým pravidlem je, že půda nesmí nikdy přeschnout. Rašelina však dobře drží vodu, a proto každodenní zálivka bude potřeba jen v horkých větrných dnech. Vždy na jaře ostříhejte všechny slabé, poškozené a nemocné výhonky a odkvetlé konce větévek. Po řezu přihnojte zásobním hnojivem, které se pomalu v půdě rozpouští a případně přidejte i vrstvu rašelinového substrátu. Pokud jste několik let vřesy a vřesovce nestříhali a rostliny se příliš vytáhly, zpětný řez již nepomůže, rostliny jej nesnášejí. Nezbývá nic jiného než vysadit nové. Životnost dobře udržovaných drobných vřesovištních rostlin je asi deset let, ale pěnišníky a azalky vás možná přežijí.

Druhy pro slunné až polostinné stanoviště:

vřes (Erica sp.) – 20–50 cm

medvědice (Arctostaphyllos uva-ursi) – 20 cm

rojovník (Ledum palustre) – 1 m, vlhko

pieris (Pieris floribunda)

Druhy pro polostinné až stinné stanoviště:

kyhanka (Andromeda polifolia) – zimní kryt

libavka (Gaultheria procumbens, G. shalon)

vřesovec (Calluna)

dabécie (Daboecia cantabrica) – 50 cm

mamota (Kalmia latifolia) – 2 m, chráněná místa

pěnišník a azalka (Rhododenron)

text: Jana Pyšková

foto: autorka
zdroj: Můj dům 12/2002

Vždy po ruce

Nejdůležitější předmět – klozet jako takový se v nových projektech většinou instaluje dvakrát. Jeden do koupelny a druhý do samostatné místnosti. Tím je zajištěn jak nezbytný komfort vybavenosti, tak hlavně hygiena. Při úvahách nad plány sociálního zařízení v novostavbě či rekonstrukci je tedy velmi důležité zamyslet se nad životem a potřebami uživatelů.

Co nemá chybět

K základnímu vybavení WC, odpovídajícímu současným požadavkům, patří klozet, umyvadlo a bidet. Na toaletách pro hosty, v rodinách s rušným společenským životem nebo v domácnosti, kde převažuje mužské pokolení, je vhodný ještě pisoár s poklopem a bezdotykovou splachovací automatikou. Takový pisoár má řadu výhod: zaručená hygiena, menší spotřeba vody (norma pro pisoáry je pouhé 2 litry!), snadnější úklid a v neposlední řadě velká spokojenost uživatelů.

Na dvou metrech

Moderní WC nepotřebuje mnoho místa. Bezvadného výsledku lze dosáhnout už na půdorysu od 2 m2. Moderní hygienické zařizovací předměty, praktické instalační systémy, obklady, koupelnový nábytek a prvotřídní doplňky zajišťují požadovanou funkčnost i vysokou užitnou hodnotu. Otvírají též cestu k individuálnímu ztvárnění a přizpůsobení celé úrovni bytu a domu.

Osvědčily se při tom předsazené instalační stěny: nosné prvky z kovových profilů na zavěšení klozetu, umyvadla a bidetu. Rychlá a jednoduchá montáž, dobrá zvuková izolace vodovodního potrubí, snadná přístupnost při údržbě jsou hlavními přednostmi.

Pokrok nezastavíte

Technický vývoj posledních let vedl k tomu, že dnes mohou být úsporné jak tlakové splachovače, tak splachovací nádržky. Při instalaci závěsných klozetů se používá instalačního modulu, u kterého je samozřejmostí zabudované úsporné splachování 3 a 6 litry. Užitek je zřejmý na první pohled.

Sanitární keramické zařizovací předměty se dnes vyrábějí také s povrchem, který zabraňuje usazování nečistot, vodního kamene, a výrazným způsobem tak přispívá k jejich snadnému čištění (KeraClean, Ceramic-plus, Ideal Plus). Dochází tedy ke spojení vysoké funkčnosti, přitažlivého vzhledu, doplněnému snadnou údržbou a hygienou.

Nezapomeňte větrat

Nucené větrání by se nemělo opominout ani tam, kde je možné větrat oknem. Ventilátory se uvádí do chodu spínačem (délka chodu se dá nastavit na 3–5 minut) nebo sdruženým vypínačem osvětlení, případně zámkem dveří. Pro WC bez okna je předepsané individuální větrání elektrickým ventilátorem. Pokud toaletu používají hosté, je vždy nutná elektrická zásuvka. Potom by zde nemělo chybět ani zrcadlo s vhodným osvětlením.

Dodávka potřebné teplé vody k umyvadlu je nejvýhodnější připojením na koupelnu nebo centrální zásobování teplou vodou. Kde to není možné, doporučuje se samostatný elektrický průtokový ohřívač.

Dlažba na podlaze a obklad stěn usnadňuje udržování čistoty. Dlaždice, obklady a hygienické zařizovací předměty se dají v současné době vhodně barevně sladit.

Kontakty:

AQUAPLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 311 624 764;

BESTA, Zápy 245, Brandýs n. Labem,

tel.: 326 903 980;

SANITEC (KERAMAG, DELTA), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907;

V-S BATH, Novohradská 1, České Budějovice,

tel.: 386 357 619

text: Barbora Smrčková

foto: archiv
zdroj: Svět Koupelen 3/2002

Komorně lidská role Dagmar Peckové

Dá se vůbec vydržet mít den po dni tolik let dopředu naplánovaný život?

V mém oboru je to normální, tedy pokud jste úspěšný. Navíc to svědčí o zájmu divadel a hudebních vydavatelství.

Jenže jak se s úspěchem na operní scéně slučuje vaše adresa? Bydlíte v malé vesničce na jihu Německa, a zatímco v Salzburgu byste si nasadila černé brýle, abyste unikla fanouškům, zde vám slouží opravdu jen proti slunci.

Když se lidé stěhují na venkov, nejčastěji zvažují dostupnost kultury. Nebudete tomu možná věřit, ale nemohu si stěžovat, že bych se za celý rok nedostala do divadla (následuje smích). Miluji klid.

Takže si užíváte klidu a komorně lidské nedivadelní role manželky a matky…

Tu roli si vychutnávám. Volba adresy byla samozřejmě ovlivněna také potřebami dětí. Theo-dor půjde zanedlouho do školy a Dorothee je teprve třináct měsíců, takže si oba zaslouží čistý vzduch. Ve zdejším kraji je nejčistší vzduch z celého Německa a je tu i nejtepleji. Mezzosopranovým hurikánem jsem teprve, když sednu do auta a vyrazím na představení. Tady jsem laskavou maminkou, co utírá nudle a fouká na odřená kolena. Rodinné angažmá mě neskutečně baví a uspokojuje. Naučila jsem se obě polohy svého života spojovat tak, aby ani jedna neutrpěla.

A co až děti vyrostou? Přemýšlíte, jestli vám bude zdejší bydlení vyhovovat i potom?

Až děti vyrostou, tak si půjdou po svých cestách. Já jsem také odešla z domova v šestnácti. Myslím, že mi zdejší vesnička bude i v budoucnu vyhovovat. Vyrůstala jsem čtyři kilometry od Chrudimi, ve vesnici ještě menší, než je tato. Kolem oken nám občas projdou koně, nedaleko se pasou krávy, kytky tu díky podnebí kvetou déle než ve zbytku Německa, natož Čech. Není to úžasné?

Výběr zdejší vesničky však určitě nebyl náhodný…

Kdepak, měli jsme s manželem vyhlídnutých několik do-mů, ale všechny byly na místech, z nichž se do Freiburgu špatně dojíždělo.

Proč ten ohled na Freiburg?

Manžel Klaus Schiesser je první pozounista v tamním prestižním Süd West Rundfunk Orchester, takže jsem se mu snažila vyjít vstříc, ale jinak jsme dost dlouho hledali, abychom našli vhodný dům. Tento byl sice postavený už v osmdesátém pátém roce, ale měl styl a dal se upravit podle našich potřeb.

Museli jste hodně upravovat?

Od základů. Původní majitel byl sice architekt a navrhl skvělou stavbu, ale pak ji koupil jakýsi mírně dekadentní profesor. Nejoptimističtější barva stěn byla olivová, ale převládala zejména temně šedá a podlahy byly z černé žuly. Chyběl už jen katafalk.

Takže jste rekonstruovali?

Zrekonstruovali jsme interiér, a to od základů. Vše dekadentní včetně žuly šlo pryč. Stěny jsme nechali bílé a zařídili jsme se vzdušně a moderně. Dokonce jsme vybourali některé prosklené stěny, zejména ty, které oddělovali zimní zahradu. Vytvořili jsme velký polyfunkční prostor.

Oboustranný krb přístupný z obytné části i ze zimní zahrady je skvělý nápad. Byl váš?

O nápady se s manželem demokraticky dělíme. Ve vkusu a názorech na bydlení se naštěstí shodneme. Ten krb byla původně rustikální kachlová kamna. Vybourali jsme je.

Nemáte ráda kachlová kamna…? Zdála se vám málo nadčasová?

Nadčasová? Víte, jak bych to řekla…, vyhovovalo to sice zdejšímu vkusu jižního Německa, ale v mém bytě takové věci nemají místo. Já bych to prostě nevydýchala.

A co sousedé? Jsou to patrně vesnické typy a vy jste mimořádným zjevením v jejich světě.

To se opravdu mýlíte. Faktem je, že někteří nám občas dávají na dveře lístek, aby naše návštěvy přeparkovaly vozy, protože se nedostanou do svých garáží, nebo abychom se ztišili, pokud manžel cvičí a já zpívám naplno, ale vesničané, jak je chápete vy, to rozhodně nejsou.

Čím se od nich liší?

Třeba ten napravo sbírá porsche. Nikoliv modely, ale skutečné vozy a má jich přibližně deset. Patří mu největší vydavatelství několika vlivných novin ve zdejší spolkové zemi Bádensko-Würtenbersko, takže je to takový náš malý mediální magnát. Z demografického hlediska je to rozhodně zajímavější než ovládat ve stejném oboru Českou republiku. Nesmíte zapomínat, že Němců je celkem osmdesát milionů. Přiznám se, že na jeho místě bych několik těch vozů proměnila na peníze a věnovala je třeba dětským domovům, ale to je dáno poměry, z nichž pocházím. Tady se to bere jinak.

Máte tedy zajímavé sousedy…

Uvědomte si, že jsou zde nejdražší pozemky v celém Německu a tomu odpovídá i druh lidí, kteří je kupují. Někteří jsou absolutní snobové, to je všude stejné. Jenže mně se zde hrozně líbí… a snobové jsou i v Čechách.

Je výhodou mít za souseda mediálního magnáta?

K tomu, jak zpívám, mi to určitě nepomůže. Navíc, nedělám regionální kariéru. V Londýně nebo New Yorku je mi platný… Kdyby vedle něj bydlel Schumacher, tak by možná zvedl hlavu od svých porsche…, ale Pecková?

V patře jsem se při své nešikovnosti zamotal do jedné z vašich rudých koncertních rób, máte červenou pohovku, barové židle, rudý corianový povrch kuchyňské linky. Rozhodně se tedy nedá říct, že byste odmítala červenou. Až takhle se vám pod kůži zaryla Carmen?

Kdepak Carmen. Jsem skopec a nevím, jestli na to věříte, ale červená ke skopcům patří. Rudou jsem milovala odjakživa. Dodává energii, a pokud je v interiéru jen v úsporné formě, tak oživuje, ale neobtěžuje.

Jak vaše děti snášejí maminku na prvních stránkách? Smějete se i v reálu, ale nad krupicovou kaší máte přece jenom jiný výraz než na obálkách časopisů, které jsem zahlédl na polici v patře…

Fotky lžou… a v mém případě bohužel v můj neprospěch. Kdysi mě fotil jakýsi americký fotograf. Půl dne mě svítil, nechával mě složitě líčit a stále mě uklidňoval: „Paní Pecková, to bude O. K.“ Na těch fotkách pak byly všechny chyby, které ve skutečnosti ani nemám. Pro všechny případy jsem je nechala vyretušovat, jenže on ze svých originálů fotografií slavných osobností uspořádal výstavu. Zvětšil je do nadživotní velikosti a já jsem tam visela na zdi s příšernými vaky pod očima a měla jsem chuť ho zabít.

Dagmar Pecková

1985 po neúspěšném hostování v pražském Národním divadle odchází do Semperovy opery v Drážďanech

1989 stává se sólistkou Státní opery v Berlíně

1991 stálý host Státní opery ve Stuttgartu

1992 hostuje v operním domě Chatelet v Paříži

1993 hostuje v opeře v Hamburgu

1994 turné s Liverpoolským královským orchestrem

1995 debutuje v londýnské Wigmore Hall

1997 narození syna Theodora

1998 debutuje v londýnské královské opeře Covent Garden

1999 zpívá Carmen v pražském Národním divadle

2001 narození dcery Dorothey

2002 hostování v opeře v Salcburku a recitál v Carnegie Hall v New Yorku

text: Petr Tschakert

foto: Pavel Vítek
zdroj: Moderní byt 1/2003

Rychlení konvalinek

Důležité jsou vhodné puky

Zahradní konvalinky se pěstují ve velkém na poli. Můžete se ale pokusit vyrychlit je na své zahrádce, nebo – při dodržení základních pravidel – i v domácích podmínkách. Autorovi článku se to úspěšně podařilo v kuchyni nad radiátorem.

Podle počasí, zpravidla koncem října, jsou podzemní oddenky s pupeny, jimž zahradníci říkají puky, dostatečně vyzrálé a můžete je sklidit. Vyryjte je vidlemi, aby se nepoškodily. Nyní ovšem nastává potíž, protože různě staré pupeny jsou navzájem spojeny oddenky. Naším úkolem je od sebe jednotlivé puky, tedy pupen s kořeny a částí oddenku, oddělit. Rozlišujeme tři kategorie puků. Protáhlé, štíhlé jednoleté puky s tenkým oddenkem, dále dvouleté (listové), jež mají špičaté kuželovité pupeny, jsou silnější a vytvářejí více kořenů. V obou případech je můžeme použít příští rok na jaře jako výsadbu. Pro nás nejzajímavější jsou ale puky tříleté a víceleté, které jsou schopné vykvést. Mají tvar zaobleného komolého kužele a na bázi pupenu vidíme tři nebo více jizev po opadlých listech. Ukrývají v sobě květní zárodek.

Teplá lázeň

Konvalinkové puky přezimují ve vegetačním klidu. Pro rychlení v listopadu, prosinci a v první polovině ledna však musíme toto období přerušit lázní o teplotě 32–33 0C. Puky v ní necháme 12 až 14 hodin. Můžeme použít hrnec na zavařování ovoce, který obložíme peřinou, aby v něm voda nechladla příliš rychle.

Puky, které prošly teplou lázní, vysadíme do bedýnky nebo květináče – nejlépe do pilin, jež ke kořenům pevně přitiskneme. Piliny však musíme namočit do vody den před výsadbou. Odenky klademe dva až tři centimetry od sebe – tak, aby pupeny směřovaly vzhůru. Nakonec se vysazené puky pokryjí dvoucentimetrovou vrstvou pilin. Vysazenou konvalinku důkladně zalijeme.

První fáze rychlení probíhá ve tmě. Nádoby zakryjeme černou fólií nebo jinak zatemníme. Rychlíme při teplotě zhruba 25 0C. Velkou péči věnujeme zálivce – konvalinka nesmí přeschnout. Po 12 až 15 dnech můžeme zatemnění odstranit. V tomto okamžiku nevypadá zrovna vzhledně. Po několika dnech však květní stvoly zezelenají a rostlinka vykvete a zavoní v plné kráse.

Že část puků nevykvetla a vytvořila jenom listy? Nic si z toho nedělejte. Napoprvé se vám nepodařilo správně vytřídit dvouleté a tříleté puky. Příští rok to bude lepší. I ve specializovaných podnicích mají jen několik pracovníků, kteří to dokážou bezchybně.

text: Jan Černý

foto: archiv firmy Černý, ISIFA
zdroj: Můj dům 12/2002

Sprchy – Kdo umí dělat déšť

Sprchování se stalo pro některé jedince posedlostí – dokážou pobývat pod proudy vody desítky minut. A vlastně se není čemu divit. Jako všechny lidské vynálezy se sprchovací zařízení vyvinulo od svých primitivních počátků k soudobé technické dokonalosti, kdy jedna sprchovací hlavice dokáže simulovat různou intenzitu vodní spršky vhodné k rozličným úkonům. Jiný proud je vhodný pro mytí hlavy, jiný pro silnější masáž a opět jiný pro jemné vodní pohlazení. Ve spolupráci s termostatickou baterií lze nastavit optimální teplotu vody a udržovat ji na stejné výši, takže nehrozí ani opaření, ani studený šok a ještě se ušetří voda, která jinak zbytečně odteče, než se teplota vyladí.

Moderní sprchovací hlavice jsou konstruovány tak, že se proud vody nechá jednoduše přestavovat jak z hlediska síly, tak rozložení otvorů. Existují však naopak i hlavice, které mají jednoznačnou funkci, a proto i speciální tvar. Ty se uplatňují především tam, kde je žádaná právě jejich jednostrannost – ve fitness centrech, plaveckých bazénech a dalších sportovních zařízeních, v kadeřnictvích atp.

V domácnostech se nejvíce osvědčují sprchy, které zvládají dvě až čtyři funkce. V zásadě lze sprchy rozdělit na pevné, ruční a kombinované. Každý způsob má své přednosti, ale některé vlastnosti jsou spojeny pouze s určitým typem. Rozkryjeme vám tak trochu ústrojí současných sprch, abyste si dokázali správně vybrat tu svou.

Pevné sprchy = pohodlí

Pevné sprchy, které mohou být horní nebo boční a jejichž hlavice lze většinou nasměrovat, poskytují pohodlí – obě ruce mohou být zaměstnané — mydlit, kartáčovat, drbat. Milují je lidé, kteří používají sprchu jako relaxační zařízení – nechají se nečinně omývat.

Ruční sprchy = volnost

Ruční sprchy zase umožňují volný a aktivní pohyb. Sprcha zamíří tam, kam si člověk přeje, stačí jí docela malý prostor, člověk ani nemusí být zcela svlečený. Ruční sprcha poslouží stejně dobře ve vaně, jako třeba jenom v umyvadle.

Kombinované sprchy = dvojí výhoda

Spojení ruční sprchy s pevnou tyčí vytváří ideální spojení předností obou. O výhodách není třeba se šířit. Jsou ideální všude tam, kde je málo místa a uživatel přitom žádá vysoký komfort.

Sprchové proměny

Uvnitř malých sprchových hlavic se skrývá technicky dokonalá proudová technika, která se stará o změnu při sprchování. Hlavice mohou být navíc vybaveny funkcemi snižujícími spotřebu vody a čisticími funkcemi, které zase zvyšují životnost sprchy.

Méně vody, stejná rozkoš

Funkce na úsporu vody snižují její spotřebu, aniž citelně omezují radost ze sprchování.

Kontakty:

aliseo (kludi), Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865;

HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 342;

IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 310

text: Bea Fleissigová
foto: archiv
zdroj: Svět Koupelen 3/2002

Mikrovlnná trouba – Výzkumy armády využité v interiéru

Magnetron objevil tým britských vědců v roce 1940. Kolem roku 1946 se původně farmářský chlapec a později inženýr samouk Percy Spencer zabýval výzkumem souvisejícím s radarem.

Jednoho dne zpozoroval, že se mu v kapse rozehřálo cukroví. To ho přimělo k dalšímu experimentu. Poblíž magnetronu umístil kukuřici a s nadšením vynálezce pozoroval, jak puká, praská a střílí po celé laboratoři. Příští ráno umístil vedle magnetronu vejce a sledoval, jak se vejce chvěje a třese. Vejce se rychle zahřívalo, uvnitř vznikl přetlak a později se jeho obsah rozlétl po laboratoři. „Rozehřáté cukroví, popraskaná kukuřice i explodované vejce jsou nepochybně následky mikrovlnné energie,“ pomyslel si Spencer. „Což takhle stejným způsobem ohřívat i ostatní potraviny?“

Kovová skříň

Spencer upravil uzavíratelnou kovovou skříň a vložil do ní mikrovlnný zdroj. Předobraz mikrovlnné trouby byl na světě. V dalším vývoji však bylo nutné dovést původní myšlenku k praktickému použití. V roce 1947 se první trouby objevily na trhu, jenže dosahovaly výšky dospělého člověka, stály pět tisíc amerických dolarů a bylo třeba je chladit vodou. Není divu, že nešly příliš na odbyt. Teprve když byly zdokonaleny a staly se lehčí, levnější a zejména chlazené vzduchem, poptávka se zvýšila. Dnes jsou mikrovlnné trouby běžnou součástí většiny domácností a život si bez nich téměř nedokážeme představit.

Před nákupem bychom si měli zodpovědět:

– Požadujeme troubu vestavnou, nebo volně stojící?

– Jaký potřebujeme vnitřní objem (bývá od 14 l)?

– Vyžadujeme kombinaci s grilem, horkým vzduchem…?

– Stačí nám mechanické ovládání, nebo investujeme do digitálního?

– Jakou částku jsme ochotni investovat?

V mikrovlnné troubě nikdy nepoužívejte:

– Kovové nádobí nebo nádobí s kovovými rámečky

– Voskované kelímky, talířky a misky

– Nádobí slepované nebo poškozené

– Nádobky z tenkého plastu

text: Petr Tschakert

foto: Pavel Vítek

zdroj: Moderní byt 1/2003

Kde obezita nevadí

Udivují nás rostliny, které rostou tam, kde prší jen několik dnů v roce. A právě u nich nevadí, jsou-li obézní, mají-li některou část těla zvětšenou, připravenou nabrat do sebe co nejvíce vody. Kaktusy mají stonek s žebry, která jim umožňují nasát bez prasknutí množství vody, jež objem rostliny během několika dnů až zdvojnásobí. Listy se přeměnily na trny, aby zásobárnu vody chránily před býložravci, a stonek převzal funkci listů.

Nejen v tropech a subtropech

Jiné sukulentní druhy (Graptopetalum, Pachypodium, Lithops) mají dužnaté listy, v dobách nouze ovadlé, matné, po deštích lesklé, plné vody. Orgánem přijímajícím vodu do zásoby může být dužnatý kořen (Phytolaca dioica), stonková hlíza (Nolina či Beaucarnea) nebo stonek (Adenium, Euphorbia).

Sukulenty nejsou jen doménou tropů a subtropů. Setkáme se s nimi u nás, zejména v horách a na suchých místech. Rozchodníky a lomikameny jsou vděčné rostliny, zvyklé na jarní srážky (na horách taje sníh) a suché horké léto.

Obvykle nekvetou, ale nehynou

Z mnoha vlastních i cizích zkušeností vím, že Echeverie, Graptopetalum, Crassula, Adenium, Euphorbia a další druhy vydrží péči, jakou věnujeme běžným pokojovým rostlinám. Přežijí pravidelnou zálivku (jednou či dvakrát týdně), v zimě je třeba zajistit vysoké teploty ve dne i v noci. Nerostou sice tak pevně, kompaktně, vytahují se a na jaře obvykle nekvetou, ale nehynou. Více jim však v zimě vyhovují nižší teploty a místo na parapetu, pod nímž není topení. Zaléváme jen tehdy, když začnou listy měknout a zavadat.

Živé kameny

U kaktusů postupně omezujeme zálivku, v listopadu s ní úplně přestaneme. Pokud se v zimě zapomeneme a sukulent zalijeme, moc se nestane. V březnu až dubnu rostliny přesadíme a pozvolna je oživujeme malými dávkami vody – nejprve po 14 dnech, později po týdnu, za vysokých teplot i častěji. Substrát nemusí být před zálivkou zcela suchý. Během léta kaktusy několikrát přihnojíme.

Výjimku tvoří rody Lithops a Conophytum, pocházející z Jižní Afriky. Jsou atraktivní svým vzhledem – říká se jim „živé kameny“. Jejich vzhled je údajně chrání před spásáním zvířaty. Lithops má vegetační cyklus podobný našim rostlinám – roste od našeho jara, kvete na podzim. Zalévá se jen nárazově, za teplých slunných dnů v období vegetace. Ta začíná prasknutím obalů starých „listů“ a růstem nových. V té době začneme zalévat, přestaneme po odkvětu, mezi zálivkami musí substrát úplně vyschnout. Pokud jej zalijete v době klidu, shnije. Lithops se pěstuje na slunném místě, v zimě mu vyhovují teploty kolem 10 °C – nikdy nesmějí klesnout pod pět stupňů.

Kvetoucí rostliny rodu Conophytum mají pestré barvy – oranžovou, červenou, růžovou nebo i fialovou. Kvetou ale na podzim, v té době také začínají růst. Vyžadují hodně světla, proto je můžeme přisvětlovat. Období klidu sami vyvoláme snížením teplot pod 10 °C. Celkově jsou pěstební nároky podobné jako u rodu Lithops.

Tloustnou rychle

Sukulenty jsou stále oblíbenější díky zvláštním tvarům stonků, hlízám na povrchu květináče, dužnatým listům plným vody nebo nafouklým tlustým stonkům. Hodí se pro tvarování, ale též pro pěstování pokojových bonsají. Při vhodné péči tloustnou rychle, vypadají věkovitě. Přitažlivé jsou možná i proto, že na ně můžeme pozapomenout a ony přežijí daleko lépe než ibišek či myrta.

Kontakty:

BOTANIKA, specializované květinářství

Ing. Pavlína Šmídová

Masarykovo nám. 58,

Náměšť nad Oslavou

tel.: 568 624 184, 602 581 544

e-mail: psmidova@centrum.cz

Orientační ceny:

běžné druhy kaktusů,

malé 35–40 Kč,

roubované 75 Kč,

méně běžné 150–250 Kč,

větší na objednávku,

Mammilaria 25/30 cm – 500 Kč

text: Ivan Dvořák

foto: Zdeněk Prchlík, ISIFA
zdroj: Můj dům 1/2003

Když zbývá čas (a místo) na vanu

Nové tvary van umožňují, že prakticky do všech koupelen, které jsou větší než malé, se vejde jak vana, tak sprchový kout. Jestliže se majitelé rozhodují mezi těmito variantami, většinou vycházejí z jednoduché úvahy: Ve vaně se vysprchuji, ale ve sprchovém koutu si nelehnu, abych si do vody přidal pěnu nebo vonné oleje. A proto raději sáhnou po vaně.

Co je standard?

Ať už se rozhodnete pro ocelovou smaltovanou nebo akrylátovou vanu, za standardní (a nejlevnější) velikost se považuje šířka 70 centimetrů a délka 170 centimetrů. Mnohem více komfortu nabízí vana o pět nebo deset centimetrů širší. Zatímco šířku lze vybírat podle pohodlí, o délce vany už více rozhoduje velikost koupelny. Majitelé těch menších proto raději volí vanu dlouhou 160 cm, za minimum se považuje délka 150 cm. Kratší (vany se vyrábějí od 120 cm) už byste rozhodně kupovat neměli. Jsou tak malé, že se tady budete mýt poměrně těžko a nenabízí ani dobré podmínky pro sprchování. Proto než kupovat „minivanu“, je lepší pořídit si dostatečně velký sprchový kout.

Pokud řešíte stísněný prostor, nezapomeňte, že jakékoliv další doplňky, například madla nebo podhlavníky, ještě vnitřní prostor zmenšují.

Pro jednoduchý úklid

Úklid a hygiena v koupelně je odvěké téma nejen výrobců mycích prostředků, autorů reklam, ale také výrobců sanitárního zařízení. Ti totiž přicházejí v posledních letech se speciálními úpravami smaltovaných van, keramických toalet a umyvadel, případně skleněných zástěn, jejichž cíl je jasný – zabránit usazování špíny a bakterií.

Ačkoli různé firmy používají různé technologie a názvy, výsledek je stejný. Běžně se špína a nečistoty usazují v mikropórech na povrchu van. Speciální výrobou lze však dosáhnout dokonale hladkého povrchu, na kterém se nečistoty, ale ani vodní kámen nedrží. Proto ani na vaně nenajdete zažloutlý prstenec v místě, kam dosahovala voda. U některých dražších sérií bývá speciální úprava v ceně, jinde si za ni musí zákazník připlatit. Firma KERAMAG nabízí speciální úpravu pod názvem KeraClean, VILLEROY & BOCH jako Ceramicplus, u firmy LAUFEN jí říkají Wondergliss a firma KALDEWAI ji nazvala Emailplus.

Ale speciální povrchy se stále zdokonalují. Novinku – povrch Actovcare – nabízí firma VILLEROY & BOCH. V glazuře jsou rovnoměrně rozloženy ionty stříbra, které dokážou zabránit tomu, aby na povrchu ošetřených předmětů rostly a rozmnožovaly se bakterie. První keramickou glazuru odpuzující nečistoty nabízí pod názvem KeraTect u svých výrobků firma KERAMAG. Jde o velmi hladký povrch, na který se nejen neusazují ani ty nejmenší částice nečistot a bakterií, ale naopak povrch nečistoty přímo odpuzuje.

Smaltovaná ocel versus plast

Zvolit osvědčenou vanu ze smaltované oceli, nebo se rozhodnout pro stále rozšířenější vany akrylátové? To je otázka, na kterou zřejmě narazí každý, kdo se chystá kupovat novou vanu.

Ocelové smaltované se vyrábějí z přírodních surovin na bázi skla a smalt patří k nejtvrdším materiálům. Díky tomu odolá poškrábání, ale na druhé straně je ona tvrdost na překážku, jestliže dovnitř upadne těžký předmět. Potom se vrstva smaltu snadno odloupne. Přitom kvalita vany závisí hlavně na tloušťce stěn. Ty nejlepší (a dražší) mají tloušťku 3,5 mm, kde 2,9 mm připadá na ocel a 0,6 mm na smalt. Za standardní se považují vany s celkovou tloušťkou od 2 do 2,3 milimetrů. Kupovat vanu, která má stěny slabší anebo nemá jejich tloušťku uvedenu, se nedoporučuje. Pravděpodobně budou mít horší stabilitu, což se projeví například v tom, že smalt začne praskat, objeví se v něm mikrotrhlinky a vana bude vypadat jako zašedlá.

Akrylátové vany nebo přesněji vany z tvrdého termoplastu se vyrábějí tažením litého akrylátu, což je oproti výrobě smaltovaných van jednodušší proces. Proto plastové vany lze vyrobit prakticky v jakémkoli tvaru nebo rozměru.

Také plastové vany se vyrábějí s různými tloušťkami stěn. Za standard se považuje čtyř- až pětimilimetrová vrstva akrylátu, u těch kvalitnější to může být šest až osm milimetrů. Přitom akrylátové vany se skládají ze dvou vrstev – ze skořepiny vany, která tvoří korpus a celou konstrukci zpevňuje, a samotného akrylátu.

Ačkoli se technologie výroby van od doby, kdy se objevily na trhu, změnila a nové materiály jsou odolnější vůči působení chemických prostředků, kyselin, stále ji může poškodit vysoká teplota nebo poškrábat psí drápy. Stejně tak zůstanou na stěnách rýhy, pokud na mytí vany použijete i přes všechny doporučení a zákazy čisticí písek. Všeobecně lze říci, že akrylátové vany nevydrží tolik jako ocelové smaltované.

Kontakty:

IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111;

KALDEWEI, Kykalova 1, Praha 4, tel.: 222 135 533;

KERAMAG, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907;

RAVAK, Obecnická 285, Příbram, tel.: 306 624 234;

RIHO, Suchý 37, Suchý, tel: 516 468 222;

VAGNERPLAST, Velké Přítočno, Hlavní 2, Kladno, tel.: 312 686 922

text: Lenka Široká

foto: archiv
zdroj: Svět Koupelen 3/2002