Blog

Dům „i“ myslí

První „inteligentní“ domy se začaly stavět před třemi lety v Kalifornii. Vzbudily velkou pozornost a do dnešního dne byly všechny prodány. Následovaly podobné stavby ve Francii, Itálii, Anglii, Austrálii, Singapuru, ve Švédsku. Zatím poslední byl dokončen ve Švýcarsku. Jeho zajímavostí je, že v něm uživatelé bydlí, v určené hodiny provázejí návštěvy a seznamují je s přednostmi internetového domu.

Každý nově postavený i-dům je technicky dokonalejší než jeho předchůdce: jeho stavitelé – developerské firmy a výrobci spotřební elektroniky, kotlů a bílé techniky – pružně reagují na všechny novinky, které přináší dynamicky se rozvíjející svět informačních technologií. Futurologicky pojatý architektonický projekt je výzvou pro investory.

Pro tento projekt byla vytvořena skupina partnerů, jejímž cílem je vytvoření určitého standardu; hlavním iniciátorem a zajišťovatelem technologie je společnost Cisco Systems (jejímiž produkty je zajišťován provoz internetu) a dále jsou v ní zastoupeny společnosti, jako je Whirlpool, Bosch, Honeywell ad. Každý půlrok se chod domu zhodnotí a dále se vylepšuje.

Všechny dosud vybudované vzorové stavby nejsou pouhým prototypem z laboratoře: dům je plně funkční a můžeme v něm najít aplikace pro mnoho oblastí – zábavu, domácí kancelář, distanční vzdělávání, oblast bezpečnosti a kontrolní systém. Co to v praxi znamená?

Systém se o vás postará
Podívejme se do vídeňského domku: rozkládá se na ploše 118 m˛ a nabízí možnost vzdálené správy přes internet, a to např. z obývacího pokoje, z kanceláře nebo třeba z hotelového pokoje. Prostřednictvím dokonalého systému propojení je spojení jeho obyvatel přes síť rychlejší a nabízí možnost udržet „on-line“ všechny jeho funkce. Je možné naprogramovat velké množství funkcí a rozdílných úkolů. Systém je všechny vykonává bez našeho zásahu.

Na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že jsme se ocitli v domě nepříliš vzdálené budoucnosti. Snad jen nenápadné krabičky na stěnách. Mnohé napoví klávesnice ležící na lůžku v ložnici. Svědčí o tom, že i odpočívající člověk tu může být naprostým pánem svého domu, plně jej ovládat a aktivizovat všechny funkce. Pustí si televizi, může sledovat video, rozhlédne se po okolí domu, rozsvítí celý dům, zhasne zapomenuté světlo, přitopí atd. Kontrolní mechanismus je zajišťován třemi kamerami: nad domovními dveřmi, v obývacím a dětském pokoji.

Fungování domu se samozřejmě plně přizpůsobuje potřebám jeho majitele. Ráno systém zapne kávovar, vytáhne žaluzie a pustí rádio. Před jeho příchodem zapne topení, v případě předpovědi špatného počasí zavře všechna okna, dům nepřetržitě hlídá. Případné nebezpečí nahlásí uživateli domu a přivolá pomoc.

Kontrola osvětlení, vytápění nebo spotřeba energie (využívání levnějšího proudu) je běžná, stejně jako sledování situace v zahradě či její kropení. V době dovolené majitelů dům větrá, rozsvěcí a zhasíná světla, takže mate případné zloděje. Komplex „chytrých“ domů postavených v Austrálii již nabízí také ovládání všech domácích spotřebičů (např. chladnička, která sama objednává zboží).

Funguje i bez proudu
Spojením tradičních prvků pohodlného bydlení s možnostmi sítě internetu se otevírají pro obyvatele těchto domů široce využitelné možnosti. Funkční napojení na internetovou síť umožňuje přijímat i posílat obrovské množství dat za krátký čas.
Vykonávání všech funkcí je přístupné nejen z internetu a počítače, ale i přes mobilní telefon nebo za pomoci dotykového monitoru, který se může zdát „přátelštější“ lidem, jež nemají vztah k počítačům a k moderním technologiím. Blízkou budoucností je i možnost ovládání provozu hlasem a řízení všech plateb za pomoci bezdrátové elektroniky.

Našince jistě napadne otázka – co se stane, když se vypne proud? Odpověď je uspokojivá: akumulátor zajišťuje tři hodiny provozu celého systému.
Cena vídeňského internetového domu je 180 tisíc eur, z toho téměř jednu třetinu představují právě informační technologie a jejich instalace. Namontovat je lze i do již postaveného domu, ale nejedná se o levnou záležitost.

První futurologické domy se už objevují i v tuzemsku, doposud však nejsou tak sofistikované. Jedná se spíše o dílčí výhody, které usnadňují provoz domu (vytápění, zalévání zahrady apod.).

Snímky: autorka a archiv Cisco Systems

Co se ještě dočtete v časopise „MŮJ DŮM“ č. 7/2002 ?

Vedle řady inspirativních návštěv (dům ve svahu z belgických lícových cihel, moderní dům se šikmou střechou, interiér mladých lidí milujících staré věci, byt s dominantní vanou v obýváku, návštěva ve stylovém mlýně, přestavba obytných domů ve švýcarském Zugu) jsou zde rozsáhlá stavební témata „Okna, dveře“ a „Střechy“ (šikmé, ploché i zelené, včetně zateplení a izolace), téma zahradních krbů a grilů, zahradního nábytku…

Číslo se podrobně věnuje bezpečnosti dítěte v domě (což může být v létě zvlášť aktuální téma!), můžete soutěžit o nové horské kolo za 10 tisíc korun. V závěru nepřehlédněte ještě jednu návštěvu: na chalupě Vlastimila Brodského ve Slunečné.

S bazénem v obýváku

Období spontánního stavění, poznamenané touhou odlišit se od mnohaleté uniformní panelákové výstavby opačným extrémem, přemírou zdobných prvků či nesmyslně „splácanými“ odlišnými historickými styly na jediné stavbě, už pomalu odeznívá. Lidé začínají o svém bydlení opět přemýšlet racionálně, prakticky. Možná je k tomu nutí větší šetrnost, snad se projevil i určitý vliv moderní architektury, v každém případě už u nás vyrůstají domy, které nejen dispozičním řešením, ale i kompozičním, tvarovým nebo materiálovým ztvárněním odpovídají současnému způsobu života.

Někteří stavitelé už na počátku stavebního boomu pochopili, že stavbou svého domu vytvářejí dlouhodobou hodnotu, která musí dobře sloužit jejich rodině a pravděpodobně i dalším generacím. Mezi ně patří také majitelé rodinného domu, který si nás získal svým jednoduchým, ale pečlivě promyšleným řešením.
Žádné složité střechy s nepřirozeným sklonem či cizorodými obrovskými vikýři, z fasády nevystupují věžičky nebo pseudohistorické arkády, dům se nezalamuje ani nekroutí do nepřehledných dispozičních vazeb.

Fasáda je stejně přehledná jako obdélníkový půdorysný tvar, srozumitelné dispoziční řešení přesně odpovídá provozu domácnosti. Dům využívá optimálního jižního slunce pro obytné místnosti, propojuje bydlení se zahradou nejenom v přízemí, ale pomocí balkonu, zimní zahrady či velkých prosklených ploch na fasádě a na střeše zatahuje zeleň až do ložnic v patře. Bílá omítka, funkčně členěná okna v hliníkových rámech, zábradlí se skly vsazenými do jednoduché kovové konstrukce, to vše (bez jakékoliv snahy ohromit nebo šokovat) vypovídá o osvíceném přístupu investora i schopnosti autora vytvořit dům pro skutečný život lidí, ne pro jejich reprezentaci. Ing. arch. Jan Duda přenesl představy svých klientů do trojrozměrné podoby a navíc je dotáhl až k úspěšné realizaci.

Proč hledat dobrého architekta
Každá rodina má na své bydlení odlišné názory, a každá také jiné potřeby. Architekt, který chce pro své klienty vytvořit skutečně ideální domov, musí vycházet především z provozu domácnosti, najít optimální vazby jednotlivých prostorů.
Musí respektovat také místo stavby, tvar a svažitost pozemku, jeho orientaci ke světovým stranám. A jestliže chce vnést do stavby také svou invenci, musí se svým zákazníkem najít společnou řeč. Dům se „šije“ klientům i pozemku na míru stejně jako dobře padnoucí šaty.

Stavební parcela byla původně, před řádkou let, zakoupena jen jako zahrádka pro chvíle relaxace. Teprve po čase se majitelé rozhodli v místě chráněném skalnatým břehem a mohutnými stromy, s krásným výhledem do údolí řeky, postavit dvougenerační rodinný dům.

Nevelký pozemek nedovoloval příliš rozlehlou stavbu, ale patrové řešení umožnilo umístit do domu vše, co rodina potřebovala, dokonce i určitý nadstandard, po kterém toužil otec rodiny – vnitřní bazén těsně propojený s obytným prostorem. (Pro sportovně založenou rodinu s malými dětmi se stal velmi příjemnou součástí domácího života.)

Dům poskytuje naprosté soukromí všem členům rodiny, ale dovoluje také trávit společně volný čas při nejrůznějších činnostech. Ze společnosti členů rodiny není vyloučena matka při přípravě jídla, rodiče při odpočinku u televizoru nebo nad knihou mohou dohlížet na koupající se děti, rodina může sportovat či relaxovat v sauně buď společně, nebo každý jednotlivě, aniž by ztratil vizuální kontakt s ostatními. Volnému pohybu v domě nepřekáží nadbytečný nábytek, protože úložné prostory jsou vyřešeny formou prostorných šaten v přízemí i v patře, velmi důležité pro život rodiny je i těsné propojení bytu se zahradou.

Architekt Duda dokázal v rámci řešení domu nejenom splnit veškerá přání svých klientů, ale navíc využít všech předností, které místo stavby poskytovalo: výhodnou orientaci ke světovým stranám, vzrostlé stromy, intimitu pozemku i výhledy do okolní přírody.

Přísný řád s lidským prvkem
Celá jižní strana přízemí je otevřeným obytným prostorem s výhledem do zahrady a navazujícího údolí. Kuchyň volně přechází v jídelnu a obývací pokoj, na který prosklenou stěnou s posuvnými dveřmi navazuje prostor bazénu. Obytný prostor lze tedy otevřít jak k bazénu, tak i na venkovní terasu; zvláště přes léto se dům stává bydlením v přírodě, neohraničeným ani obvodovými zdmi. Ze severní strany je obytný prostor „zateplen“ pomocnými provozy, šatnou, schodištěm, koupelnou a saunou. Kvůli rozptýlenému světlu bez přímého slunce je na severní stranu umístěna také pracovna s počítačem a knihovnou.

Podobné schéma – obytné místností orientované k jihu a koupelny, WC, šatna a pracovna na sever – se opakuje také v patře. Tady se odehrává intimnější poloha života rodiny, své pokoje tu mají děti, rodiče svou ložnici, nejblíže schodišti se postavila garsoniéra pro prarodiče. Celá jižní strana garsonky je lemována balkonem, poskytujícím starší generaci kontakt s přírodou i v době, kdy se uzavře do svého soukromí. Prosklenou stěnou zimní slunce prohřívá její obytný prostor, před přílišným přehřátím v létě jej chrání hliníkové žaluzie a markýza, která se nad balkonem může rozvinout.

Dětské pokoje, které se podle přání dětí mohou propojit, anebo uzavřít kovovou posuvnou stěnou, mají kromě pásových oken nad pracovními stoly ještě další pruh oken těsně pod stropem. Prostory jsou tedy dostatečně prosvětleny, ale i částečně zacloněny před jižním sluncem.

Promyšlené prosvětlení a přitápění sluncem bylo zvoleno také v ložnici rodičů. Jižní celoprosklená stěna sousedí se zimní zahradou, na východní straně ložnici přisvětluje a také provětrává pás oken pod stropem. Balkonové dveře navíc dovolují vystoupit z ložnice i ven, blíž k zahradě a okolí domu.

Dispoziční řešení celého domu vychází z jednoduchého tvaru obdélníku, který je lehce zvlněnou nosnou zdí z monolitického betonu podélně rozdělen na část obytnou a provozní. Kromě toho, že betonová stěna akumuluje teplo získané jižní prosklenou fasádou, vnáší do prostoru i určitou dynamiku. Pravoúhlá strohost logicky navazujících místností je lehce narušena, funkčnost tak dostává nový, „lidštější“ prvek. Nepravidelnost v jinak pevném řádu je příjemná na pohled, zaoblená stěna trochu připomíná křivku řeky dole pod okny.

Interiér je součástí stavby
Z některých návštěv rodinných domů je zřejmé, že práce projektanta skončila stavebním řešením. Investoři často do stavby domu vloží veškeré své prostředky s tím, že vnitřní zařízení už „nějak“ zvládnou sami. V zahraničí, kde mají s individuální výstavbou dlouhodobé zkušenosti, je však běžné počítat na vybavení interiérů s téměř stejnou částkou jako na vlastní stavbu. Pokud stavitelům záleží na dokonalém souladu exteriéru s interiérem, pak součástí projektu bývá také interiér, aby stavba měla jednotný rukopis architekta. Interiér nelze od stavby oddělit, jeho řešení se prolíná s podobou fasád, s veškerými stavebními i technickými detaily.

Architekt Duda se na interiéru domu podepsal stejnou měrou jako na stavebním řešení. Velmi působivé je shora prosvětlené schodiště se střední nosnou zdí odlehčenou otvory pro umístění svítidel, stejně jako stěny z režného zdiva v ložnici nebo v prostoru bazénu. Podle návrhu architekta byly na zakázku vyrobeny například posuvné dveře s čtvercovými otvory do šaten i v ložnici rodičů, policová stěna nebo svítidlo v obývacím pokoji. Zařízení celého interiéru barevně propojuje dřevo mořené na odstín třešeň, často v kombinaci s černou barvou.

Zakoupený nábytek vhodně doplňuje zakázkový svým kvalitním, moderním designem, většinou hodnotnými kopiemi klasiků designu, vyrobenými – stejně jako většina doplňků v domě – italskou firmou Erredue. Například židle v jídelně jsou podle návrhu Ch. R. Mackinthose, pohovka s křesly v obytném prostoru podle Le Corbusiera, sedací nábytek v garsoniéře podle J. M. Franka.

Ani bytový textil není volen náhodně. Závěsy, tapiserie na schodišti, potahy na postelích, ubrusy s prostíráním nebo i polštáře jsou dílem akademické malířky Dagmar Piorecké. A autorem porcelánových žardiniér v zimní zahradě je zase akademický sochař Aleš Werner.

Jen málokterý investor vtiskne svému novému domovu tak kultivovanou podobu, jako se to podařilo majitelům tohoto na první pohled velmi nenápadného domu. Nenápadného, ale plného nápadů, pečlivě dořešeného do posledního detailu.

Foto: Jaroslav Hejzlar, Věra Konečná
zdroj: Můj dům 6/01

Všechno se ze stavebního spoření pořídit nedá

Co lze z úvěru financovat?
Úvěr ze stavebního spoření smí být spořitelnou poskytnut a jejím klientem použit vždy pouze na financování bytových potřeb. To je stanoveno v § 5 odst. 3 zákona o stavebním spoření. V § 6 je pak uveden výčet těchto bytových potřeb. Zákon uvádí pouze stručný přehled celých skupin bytových potřeb, co přesně se jimi rozumí, na to existují různé výklady. Stavební spořitelny mají sestaveny celé seznamy různých účelů, které lze, anebo nelze považovat za bytovou potřebu odpovídající zákonu.

Co jsou to bytové potřeby
V podstatě jde o ty případy, kdy jsou financovány koupě a výstavba bytu či domu, různé rekonstrukce a modernizace, získání stavebního pozemku. Úvěr lze také použít na splacení jiných závazků, které souvisejí s bydlením (například jiných úvěrů, poplatků).

Zde je několik příkladů: Úvěr může být použit na úpravu nebytového prostoru na byt. Je také možné řešit situaci, kdy část nemovitosti slouží k podnikání a současně část k bydlení. V tomto případě se posuzuje poměr podlahových ploch. Pokud je plocha, která slouží k bydlení, větší než plocha určená k podnikání, pak je možné z úvěru ze stavebního spoření financovat celou nemovitost. Pokud převažuje část určená k podnikání, pak může být úvěr použit pouze k financování té části, která slouží na bydlení. Pokud jde o rekonstrukce a opravy, přibližně se dá říci, že je možné pořídit to, co je „pevně spojeno“ se součástmi bytu či domu, jako jsou zdi a podlahy. Je třeba možné úvěru použít k nákupu kuchyňské linky – včetně zabudovaného sporáku – pokud linka tvoří trvalou součást bytu (jednoduše řečeno – nejde s ní hýbat). Kdyby však sporák nebyl s linkou spojen napevno, pak by těmto účelům nevyhovoval. Nebo třeba lustr. Je sice spojen napevno se stropem, ale účel nesplňuje, z prostředků poskytnutého úvěru jej zaplatit nelze, stejně tak jako například volně položené podlahové krytiny. Také si z úvěru není možné pořizovat takové doplňky a vybavení, jako je nábytek nebo různé elektrospotřebiče. Z úvěrů ze stavebního spoření se mohou financovat věci, které jsou důležité nebo nezbytné pro zajištění bydlení, ne však různé nadstandardní a zbytné potřeby. Nelze si tedy za úvěr ze stavebního spoření pořídit například chatu.

Sporné případy se řeší jednotlivě
Stavební spořitelny mají často seznamy, kde jsou jednotlivé sporné věci zahrnuty buď jako přípustné, nebo nepřípustné. Kromě toho se výklad může průběhem času měnit, a co z úvěru mohlo být uhrazeno, příště již být nemusí.

Je třeba doložit, na co úvěr chcete
Účel, na který bude úvěr použit, musí účastník spoření řádně doložit správnými, aktuálními a úplnými doklady, dokumenty a potvrzeními. Nejprve je musí spořitelně předložit spolu s žádostí o úvěr. Často se stává, že právě neúplné nebo nesprávné doklady, které účastník spořitelně předkládá, jsou hlavním důvodem zpoždění výplaty úvěru, na které si občas lidé stěžují. Pokud je vše v pořádku, může být podepsána úvěrová smlouva a pak teprve může dojít k výplatě prostředků. V této fázi čerpání úvěru musí dlužník spořitelně opět předkládat další doklady, kterými se potvrzuje, že úvěr byl skutečně použit ke správným účelům. Jde především o kupní a nájemní smlouvy, dohodu o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu, list vlastnictví, faktury, účtenky, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí. Pokud se předkládají kopie dokladů, musí být úředně ověřené, všechny doklady musí být samozřejmě aktuální. Pokud by byl úvěr použit na jiné než vymezené bytové potřeby, může stavební spořitelna požadovat, aby byl úvěr, nebo jeho neoprávněně použitá část, okamžitě splacen.

Prázdniny pro květiny neplatí

I květiny mají své zvyky
Je možné, že ačkoli se sami staráte o své květiny dobře, není to díky přísnému dodržování všeobecně platných pravidel. Roli zde může hrát i dlouhodobé soužití, intuice nebo návyky, s nimiž k rostlinám přistupujete už od jejich „dětství“. Tyto věci si možná ani neuvědomujete, a proto vás nenapadne sdělit je ochotné osobě, která se uvolí postarat se o vaše květiny v době vaší nepřítomnosti. Proto není na škodu si připomenout, co je při zalévání důležité.

Nároky na zálivku se u jednotlivých rostlin liší, přesto pro naprostou většinu z nich platí, že víc než krátkodobé sucho jim škodí přemokření (samozřejmě s výjimkou bahenních rostlin, jako je například šáchor). Kořeny v příliš mokré půdě totiž nemohou dýchat a uhnívají. První známkou přemokření jsou zažloutlé svěšené listy – běda, jestli někdo chce chřadnoucí rostlinu zachránit tím, že ji ještě více zalije. Zalévat by se proto mělo do misky a jen tolik, kolik rostlina zakrátko vypije – voda by zde neměla stát více než půl dne.

Jak se pozná žízeň
Povrch substrátu vyschne rychle a je těžké poznat, jestli již potřebují zalít i hlubší vrstvy. Nejjednodušší je zkouška pomocí dřevěné špejle. Tu zanoříte hluboko do substrátu – pokud na ní hlína ulpívá, je ještě vlhká. Rostliny zalévejte častěji, ale méně, než jednou za dlouhou dobu a hodně. Květiny vystavené slunci na parapetu či na balkoně potřebují v horku zálivku denně.

Pokud je posunete na stinnější místo, obvykle je stačí zalít dvakrát až třikrát týdně. (Samozřejmě platí, že čím menší květináč, tím větší je riziko rychlého vyschnutí). Voda by měla alespoň den odstát, aby z ní vyprchal chlor a teplota se přizpůsobila teplotě okolí.

TIPY NA DOVOLENOU
Většině pokojových rostlin, které nejsou vyloženě vlhkomilné, svědčí vrstva drenáže na dně květináče.

Pokud je z keramzitu, má kromě dobrého vlivu na odtok vody i schopnost vodu do zásoby pojmout.

Kořeny si ji v době nouze zase odeberou.

Starosti se zaléváním o dovolené odpadnou, pokud máte na balkoně samozavlažovací truhlíky a domácí pokojovky zasazené ve speciálním polymeru, který nahrazuje klasickou zeminu a pojme zásobu vody, která rostlině stačí na dva až tři týdny, vlásečnicové kořeny si ji postupně odebírají.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Kam s úklidovými prostředky?

Italská úklidová skříňka.

Nevýhoda je, že k udržování pořádku a čistoty potřebujeme různé kbelíky, smetáky, košťata, lopatky, mopy, kartáče, lavory a umyvadla, houby, hadry na mytí, prachovky, prášky, detergenty a v neposlední řadě vysavače, které jsou dnes sice výkonné, barevné a dají se různě skládat, vždy však zaberou dost místa.

Kam s nimi?
V žádném případě by neměly být „dekorací“ na WC ani v koupelně. To jsou místa naší nejintimnější hygieny, a ta si podobné sousedství nezaslouží.
Proto musíme úklidovým prostředkům vyčlenit speciální prostor, který se najde vždy, neboť v každém obydlí existuje nějaký hluchý kout. Rozdělíme-li jej racionálně pomocí různých háčků (na ty zavěsíme smetáky, smetáčky, košťata a lopatky), drátěných prvků, košíků, kapsářů, zásuvek, papírových krabic (třeba i od bot), vejdou se nám všechny zmíněné předměty do prostoru širokého 40 až 50 cm.

Uzavřít jej můžeme dveřmi, roletou, závěsem či paravánem. Mělké plastové lavory lze skladovat například v zásuvkách pod spodními skříňkami kuchyňských sestav.
Takto uspořádanou úklidovou skříň je nejvýhodnější mít v předsíni, hale nebo v hospodářské místnosti. Racionálně členěné skříně na úklidové prostředky jsou součástí nabídky každého dobrého kuchyňského nebo hospodářského skříňkového programu.

Když máme dostatek prostoru
Ve větších bytech a v rodinných domcích si můžeme dovolit luxus vyčlenit pro hospodářské činnosti samostatnou místnost nebo její část. Výhodné je to především v početnějších rodinách, kde se hodně pere, žehlí, mandluje a šije. Obvykle stačí plocha 6–8 m2.

Do hospodářské místnosti se pak umisťuje pračka (event. sušička), mandl, žehlicí prkno, šicí stroj a větší pracovní plocha na stříhání. Potřebné jsou skříňky na šicí potřeby a různé materiály, police a regály, stojan na zavěšování prádla apod. Každý přístroj musí být pořádně osvětlen samostatným svítidlem, protože všechny při používání namáhají oči. Šicí stroj by měl být u okna nasvětlen přirozeným denním světlem. Nutná je dobrá pracovní židle a velké zrcadlo.

Na podlahu patří krytina, která se snadno ošetřuje – nejlépe PVC či keramická dlažba. Součástí samostatné hospodářské místnosti by mělo být ocelové nebo plastové umyvadlo s tekoucí vodou a odpadem, doplněné o jednu zvlněnou stěnu (valchu). Potřebné jsou koše nebo skříňky na špinavé prádlo a úklidová skříň popsaná výše. Místnost musí mít dobré větrání. Někdy slouží také jako sušárna.

Kam s hospodářskou místností
Výhodné je umístění v blízkosti kuchyně, protože se činnosti vykonávané v daných prostorách vzájemně doplňují a kombinují. Tuto polohu ocení ženy s malými dětmi, které tak nad nimi při domácích pracích neztrácejí dohled, a také ty hospodyně, jež jsou rády v kruhu rodinném.

Hospodářské místnosti se často, zvláště v rodinných domcích, umisťují do suterénů domů v návaznosti na prádelnu a sušárnu. Hospodářský kout lze prostorově vyšetřit i v sídlištních dvougeneračních bytech, kde bývají dvoje stoupačky a odpadní šachty. Protože se pak musí hýbat i některými zdmi, je třeba konzultaci se statikem, architektem a majitelem domu. Pokud se ovšem chystáte na zásadní rekonstrukci bytu či domu, na hospodářskou místnost nezapomeňte.

Když prostor nemáme
Není-li prostor na samostatnou hospodářskou místnost, nezbývá než se s některými hospodářskými činnostmi přemístit do kuchyně. V případě nutnosti sem umístíme pračku. Nikdy zde však neshromažďujeme špinavé prádlo určené k praní!
Na žehlení v kuchyni si zvyklo mnoho žen – mohou sledovat, co se děje na plotně, v rodině nebo na televizní obrazovce. Žehlicí prkno musí být vždy dobře nasvětleno. Je to také předmět, který vždy, všude a v každé domácnosti překáží. Výrobci nábytku vymysleli speciální skříňky, do kterých se prkno buď skládá, nebo se z nich vyklápí. Stejný princip je uplatněn v případě sklápění šicích strojů.

Italové zase stvořili žehlicí prkno, které je škoda skrývat. Po složení z něj vzniká hezký barevný objekt, který se zavěšuje na zeď. Na ukládání žehliček dnes existuje řada zavěsných košíků, v nichž se žehličky doslova skryjí i před nenechavými a zvědavými dětmi. Žehličky jsou totiž zdrojem četných dětských úrazů.
Pro příležitostné šití stačí v kuchyni (případně v ložnici, hale) víceúčelový pracovní stůl nebo výklopná či výsuvná deska.

Horší je to s mandlem. Obvykle se nedá přenášet (i když samozřejmě přenosné plošné mandly také existují) – proto musí mít vyhrazeno stálé místo. Pokud to není možné ve víceúčelové kuchyni nebo hospodářské místnosti, zbývá jediné: přemístit jej do ložnice.

Foto: Petr Žáček, archiv firem a autorky, Text: Lenka Žižková
Zdroj: Můj dům 6/01

Soukromý biograf? Nechte to na DVD!

Dokonalý obraz, perfektní prostorový zvuk z pěti reproduktorů, váš interiér a pohoda. Máte to srdce je rozdělit? Zkratka DVD znamená Digital Versatile Disc, tedy digitální mnohostranný disk. Na první pohled se stříbrný kotouček neliší od běžného cédéčka. Nový způsob zápisu však umožňuje umístit na něj několikanásobně větší objem dat. Záznam tedy může být delší nebo kvalitnější.

Stop!
Jedině DVD dovoluje vidět a slyšet přesně to, co zamýšlel a natočil režisér, ale i víc. Představte si, že se v kině postavíte a zakřičíte: „Stop! Tuto scénu chci vidět ještě jednou, ale jinak!“ Proč ne. Proč si nezvolit jazyk, nevybrat kameru, z níž záběr zhlédnete, a u některých filmů třeba i rozhodnout, jak skončí.

To vám pochopitelně hollywoodské snímky původně určené do kin neposkytnou. Jejich happykonce jsou dané, jenže právě ony nabízejí na DVD nejlepší podívanou. Důvodem je řemeslo zaštítěné penězi, které čeští producenti většinou nemají. Pro kvalitní domácí kino je totiž nutný přehrávač DVD, prvotřídní zesilovač, božské reprosoustavy, televizor s formátem obrazovky 16 : 9 (čím větší, tím lepší) a zejména dobrý film, nad nímž kritici obvykle říkají: Tudy tekly americké miliony.

Světla a jeřáby
K natočení dobrého filmu potřebujete kromě profesionálního scénáře a obsazení mimo jiné i jeřáby na kamery, spoustu světel, kilometry kvalitního filmového pásu a nejlepší postprodukční studio s digitální technikou. Werich by řekl „A na ty my nemáme.“ Nemáme? Prvním filmem natočeným v Čechách v kvalitě, že mohl být poté, co obletěl svět a získal Oscara, distribuován na DVD, byl Kolja. Jenže jedna vlaštovka asi opravdu jaro nedělá. Málokdo ví, že zvuk tolik opěvovaného filmu Kytice byl z finančních důvodů „rozepsán“ jen na dvě stopy, do sterea. Byl totiž nahrán na prastarý analogový záznam.

Text: Petr Tschakert, Text: archiv
Zdroj: Moderní byt 6/01

Kontakty:
BANG & OLUFSEN,
Žatecká 14, Praha 1, tel.: 02/24 81 91 54;
BESTEL,
Vinohradská 34, Praha 2,
tel.: 02/22 51 44 15;
DATART MEGASTORE,
Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 05/43 25 04 88;
K + B PROGRES,
U Expertu 91, Klíčany, tel.: 02/72 12 22 35;
WATT & DECIBEL,
5. května (magistrála), Praha 4,
tel.: 02/41 40 35 34

Ekologické domy ze dřeva

Nikdo si v moderní době nebude stavět domek z větví jako pravěcí lidé, ani nebude kácet stromy a osekávat trámy, jako to dělali chudí lidé v podhorských oblastech ještě počátkem dvacátého století, ale přesto v nás všech dřevo vyvolává pocity teplého domova. Chceme se jím obklopovat ve svých interiérech, přestože většina lidí ani netuší, jak příznivě dřevo ovlivňuje mikroklima v místnostech.
¨
Na vlastnostech dřeva i jeho oblibě mezi lidmi jsou založeny také nejnovější stavební technologie, ve kterých dřevo představuje základní stavební materiál. Nevyužívá se v nich dřeva jen jako obkladu stěn v interiéru, ale přímo jako nosného prvku. Dřevo je totiž pevné a pružné, snadno se opracovává, ve vhodných podmínkách má také dlouhou životnost. Připomeňme si třeba dřevěné konstrukce krovů, které dodnes pevně nesou střechy barokních či renesančních domů.

Samozřejmě i dřevo má své specifické vlastnosti, které se při stavbě nebo až za provozu budovy mohou nepříjemně projevit – dřevo mění svůj tvar při změnách vlhkosti (pracuje), mohou je napadnout škůdci, ve stálém vlhku podléhá hnilobě a dřevokazným houbám. Odborníci, kteří se dřevem pracují, však vědí, jak těmto rizikům účinně předcházet. Na staviteli i stavební firmě zůstává dodržet stanovené zásady při stavbě i následujícím provozu.

Co můžete čekat od dřevěných domů
Všechny dřevostavby, bez ohledu na jejich typ, mají některé společné vlastnosti. Velmi rychle se montují, takže stavba bývá brzy dokončena, stavební firma ušetří na platech zaměstnanců a stavebník má možnost brzy se do nového domku nastěhovat. Při stavbě s dřevěnou konstrukcí se používá minimum mokrých procesů (pro dřevo je optimální co nejméně přijít do styku s vodou), takže dům nemusí dlouho „zrát“. Přesto by se před nastěhováním mělo počítat s dokonalým vysušením, aby se vyloučil výskyt plísní, mikrobů či roztočů, které na organismus člověka působí nepříznivě.

Dřevostavby mívají většinou velmi příznivé tepelněizolační vlastnosti, které jsou dány skladbou obvodového pláště. Představují tedy typ výstavby, která svému majiteli ušetří náklady na vytápění domu. Na rozdíl od těžkých klasických materiálů nemá dřevo schopnost akumulace – zadržovat teplo. Stavba se tedy velmi rychle vytopí, protože se vytápí jen vlastní prostor a ne stěny, ale po ukončení topení dřevo nedrží teplotu tak dlouho jako cihly, beton nebo kámen.

Při uplatnění dřeva na vnitřním povrchu stěn dokáží dřevostavby příznivě ovlivnit mikroklima díky schopnosti přijímat a zpět vydávat vlhkost do interiéru. Velmi důležité je však kombinovat dřevostavbu zásadně jen s okny, která zajišťují výměnu vzduchu i při zavřených křídlech (tzv. mikroventilaci). Jedině tak se dosáhne stálé cirkulace vzduchu a předejde se vzniku plísní (ostatně tato okna by měla být samozřejmostí také u ostatních staveb).

Protože skladba obvodového pláště i vnitřních příček se dá optimálně zvolit, mívají dřevostavby slabší stěny než ostatní typy domů. Při stejné zastavěné ploše se tedy získá více vnitřního prostoru pro samotné bydlení.

Dřevostavby z jednotlivých prvků
Dříve nejčastějším způsobem výstavby dřevěných domů bylo sestavování konstrukce z jednotlivých dřevěných prvků, které se podle potřeby připravovaly přímo na stavbě. Nakonec se konstrukce opatřila pláštěm a stěny upravily omítkami. Je to sice nejpracnější a nejdelší postup, ale umožňuje největší variabilitu, stavebník není omezen žádnými moduly. Také se při něm poměrno snadno šetří materiálem, stavba nevyžaduje žádné specifické (předem připravené) prvky a bývá nejlevnější. Pro stavebníka je však nepříjemné, že nemá záruku kvality provedení, protože stavební firmy s touto technologií se nepotřebují prokázat žádným certifikátem.

Firma by měla pracovat zásadně s dobře vysušeným dřevem, ale přesto se dá jen velmi těžko zabránit tomu, aby dřevo znovu nenavlhlo přímo při stavbě. Dokud není stavba zastřešena a ochráněna obvodovým pláštěm (a to trvá podstatně déle než při použití prefabrikátů), může dřevo kdykoliv zmoknout nebo nasát vodu z vlhkého vzduchu. Nejdůležitější zásadou je, aby se vlhké dřevo neuzavřelo do prostoru bez odvětrávací mezery.

Domy z dřevěných panelů
O něco rychlejší způsob výstavby představuje sestavování konstrukce z dřevěných modulovaných panelů (modulace předem částečně omezuje návrh domu). Nosné i nenosné stěny se připraví ve výrobní hale, kde je možné dodržet optimální vlhkost, takže na stavbu se přiváží vysušené dřevo. Rychlou montáží je téměř okamžitě provedena hrubá stavba, podstatně se snižuje riziko navlhnutí.

Jistou zárukou kvality je také to, že u firmy s takovou technologií už se vyžaduje certifikát – je založený na kontrole výrobního závodu, na kontrole kvality a jakosti materiálů.

I tato technologie však může představovat jisté nevýhody nebo rizika. Panely mívají podklad pro izolaci a vnější omítku také na bázi dřeva, které je po určitou dobu (než se provedou omítky) vystaveno případnému dešti. Při nekvalitní montáži nebo nesprávně navržené technologii by navíc mezi jednotlivými panely mohly vznikat tepelné mosty, a tak může docházet ke kondenzaci vody v konstrukci, tedy k nebezpečí napadení dřeva hnilobou.

Stěny dokončené ve výrobní hale
Místo panelů (vyrábějí se v modulech od jednoho do tří metrů) se na stavbu mohou přivážet podstatně větší dílce, celé dokončené stěny s osazenými okny, dveřmi, dokončenou tepelnou izolací, omítkou, a dokonce i s nalepenými obklady na stěnách. Taková montáž hrubé stavby včetně krovu může být u jednodušších domů dokončena i za jediný den. Předpokladem jsou však velmi kvalitní materiály, aby se vyloučilo jakékoliv poškození při přepravě. Tato technologie výstavby dřevostaveb je samozřejmě dražší než obě předchozí, ale představuje nejmenší možná rizika, pokud se stavitel obrátí na renomovanou firmu s certifikátem.

Celodřevěné domy
Nejvyšší cenu zaplatí zákazníci za domy celodřevěné, z masivní trámové konstrukce spojované do zámků. Vnější i vnitřní povrch stěn tedy tvoří dřevo – pro mikroklima v interiéru a pro psychiku obyvatel domu je takový dům nejpříznivější, bydlí se v něm velmi příjemně. Na rozdíl od předchozích uvedených technologií má ale podstatně nižší tepelný odpor. Navíc se celodřevěné domy svým charakterem nehodí do běžné zástavby, jsou vhodné spíše do přírodního prostředí.

Originální technologie
Čtyři představené technologie bychom mohli brát jako základní schéma výstavby dřevěných domů. Kromě nich se samozřejmě mohou objevit i jiné způsoby, jak postavit dřevěný dům. Jako pikantní zajímavost nakonec představíme ještě originální stavbu z dřevěných bedýnek od nábojů. Bedýnky – firma je nazývá dřevomoduly – ve dvou rozměrech (118,5 x 38 x 14 nebo 5 cm) zůstávají na jedné straně otevřené, sestavují se do obvodových stěn či příček a spojují se svorníky.

Každá stěna pak představuje mnohopříhradový celek s vysokým stupněm pevnosti a tuhosti. Nosnost celé konstrukce zpevňují dřevěné sloupky v rozích domu. Sedlovou nebo stanovou střechu tvoří lehká dřevěná příhradová konstrukce.
Jednotlivé bedýnky se vyplňují tepelnou izolací (většinou čedičovou vatou), v interiéru se překrývají sádrokartonem a vnější plášť se doplňuje zateplovací fasádou.

Celý dům je na předem připravené základové desce smontován do pěti týdnů, snadná a rychlá je i vnitřní montáž elektroinstalací či jiných rozvodů, technologie vylučuje mokré procesy. Velmi zajímavá je také cena, čtvereční metr vychází kolem 10 000 Kč. Přízemní domek 4 + 1, který je na fotografiích zachycen v několika fázích výstavby, byl včetně základové desky dokončen za čtyři měsíce a svého majitele přišel na 1 200 000 Kč

Foto Jaroslav Hejzlar, Robert Virt a archiv, Text: Věra Konečná
Zdroj: Moderní byt 6/01

Jak bydlí muž…

Mezičas je asi nejvýstižnější slovo pro pojmenování životního stadia muže, který obývá byt v činžovním domě na jedné dobré pražské adrese. Po složitém období se rozhodl přeměnit charakter interiéru tak, aby přesněji vystihoval jeho pocity.

Z bytu zmizely kulisy pro rodinné divadlo. Stal se víceméně účelovým prostorem, který splňuje základní požadavky: aby bylo kde vařit a jíst, kde spát a kde pracovat. Kromě vzpomínek zmizelo i několik vlastnoručně vyrobených kusů nábytku. Muž vyrostl z mladické touhy všechno vytvořit sám a přiznává, že v současné době žije představou, jak se postupně zařídí kvalitními předměty s nadčasovým designem. Je přesvědčený, že taková investice se v budoucnu zhodnotí, a současnou podobu bytu proto považuje i nyní za přechodnou.

První krok ke splnění představ učinil vlastně náhodou. Když v Praze před několika lety otevřela prodejnu dánská firma se značkovou elektronikou Bang & Olufsen, šel se podívat spíš proto, že byl už dávno zamilovaný do severských zemí, a do Dánska především. Od té doby mu visí jeden přehrávač nad relaxační pohovkou a vložené investice ještě nezalitoval.

Postupem času se v bytě vytvořila atmosféra světa viděného mužským pohledem. Z převládající šedé a modré barevnosti kombinované s přírodními odstíny dřeva zřetelně vystupují severské inspirace. Otevřenost prostoru a záměrná výtvarná stylizace detailů nezapřou cit profesionálního fotografa.

Vybouráním příčky mezi dvěma pokoji vytvořil ateliér propojený s jídelnou a naopak vybudováním příčky v jídelně vznikla malá ložnice, přísně soukromá zóna svobodného muže. Proces přeměny názorně charakterizuje společenství historického nábytku, několika kusů z nedávné minulosti a prvků, které jsou typické pro současné trendy v zařizování interiéru.

A tak tu vedle zrestaurovaného příborníku stojí velký jídelní stůl z IKEA s odlehčenou ocelovou konstrukcí a skleněnou deskou, jaksi samozřejmě sem zapadají židle z osmdesátých let a modernímu osvětlení nad stolem sekunduje masivní historická lampa na stěně.

Jediné, co se příliš nezměnilo, je kuchyň. Barevností i vybavením stále, stejně jako dřív, odpovídá mužově filozofii. Palubkový podhled je dokladem osvědčeného a praktického řešení, jak využít místo pod vysokými stropy k ukládání věcí, které by obytný prostor zbytečně zaplňovaly. Nad pracovní plochou je však kuchyň otevřená až do tmavě natřeného stropu — tato variace na černou kuchyni majitele bytu stále baví.

Zdroj: Moderní byt 6/01

Detaily v kuchyni

undefined

Detaily, kterými se kuchyně od sebe navzájem odlišují, už dávno nespočívají v barvě nebo atypických úchytech. Do hry vstupují moderní kompozitní materiály, rohové dřezy, ozvláštňující rámečky, kombinace chladných a teplých materiálů atd.

Promyšlená hra s prostorem
Za to nejcennější, co v bytě máme, se dnes nepovažuje nábytek nebo nějaké speciální přístrojové vybavení, ale volný prostor, nekolizní provoz, vzdušnost řešení. To všechno je ovšem dosti problematické v malé kuchyni nebo tam, kde se musíme s kuchyňským vybavením vejít na omezenou plochu (v případech, že je součástí společenské části bytu).

Jednoduché není ani hospodaření s prostorem ve velkých místnostech, které svádějí k maximálnímu využití od podlahy po strop. Problematická se v těchto případech jeví volba tmavých barev dřevin, které při kompaktnosti horních a spodních řad skříněk působí většinou těžce a ponuře. Proto se v poslední době přistupuje k odlehčení horních částí sestav, k prosklení, nebo dokonce k použití otevřených polic místo skříněk. U spodních skříněk se dbá o jejich dokonalé využití. Jsou zde používány plnovýsuvy, to znamená, že díky speciálnímu kování lze úložný díl skříňky zcela vytáhnout, přehledně ho zaplnit a snadno udržovat v čistotě.

Také u spodních front sestav se používá prosklení některých segmentů, případně jejich provedení ve formě kontejneru (určitou část lze z linky vyjmout, pracovat na ní tam, kde je to pohodlnější, použít ji jako pomocnou plochu u jídelního stolu atd.).
Boj o centimetry se svádí rovněž pomocí speciálních dvířek nebo roletek u horních skříněk. Dvířka mohou být posuvná, v tom případě se objevují i v prosklené podobě, nebo skládací (harmoniková), případně výklopná směrem ke stropu.

Drobnosti, ale podstatné
Hodně místa se dá ušetřit pouze správným rozmístěním kuchyňského nábytku. Rohových partií u okna se využívá velmi často k umístění rohového dřezu. Dřez už dnes neslouží výhradně k mytí nádobí, ale hlavně k přípravě potravin. I u moderních rohových dřezů se dbá o maximální využití plochy, o dostatek odkládacích a pracovních ploch v jeho rámci nebo po stranách.

Přední firmy přicházejí na trh s dřezy, které se nemusejí zapracovávat do desky, ale jsou v její velikosti, což významně rozšiřuje užitný prostor, vypadá to hezky a je to i hygieničtější (jedna potencionální dlouhá spára mezi dřezem a pracovní deskou odpadá). Protože právě umístění dřezu pod okno či v jeho blízkosti přináší problémy s baterií, reagovali na to výrobci typem, který lze ze stojánku vyjmout a položit tam, kde nebude překážet.

Detaily, jimiž se kuchyně odlišují, nemusejí být jen funkční, ale i estetické. Tak působí například materiálové a barevné sjednocení horizontálních ploch, transparentnost, případně prosvětlení skříněk, ale i ušlechtilost materiálů vybraných pro vnitřní ukládání. Zde se v současnosti uplatňuje čiré sklo, dřevěná dýha, hliník i nerez.

Všichni přední výrobci mají prvky, o nichž tentokrát hovoříme, ve svém sortimentu — je dobré to vědět a požadovat to, co by mohlo být výhodné právě pro náš prostor a plán.

Text: Eva Poláčková, Foto: Archiv
Zdroj: Modrní byt 6/01

Kontakty:
BLANCO, Zelený pruh, Praha 4,
tel.: 02/41 44 34 98;
CORRECT INTERIOR, budova IBC, Příkop 4, Brno, tel.: 05/45 17 62 31;
EUROHOF, Žitná 52, Praha 2,
tel.: 02/24 87 42 35, fax: 02/22 87 43 67;
FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9,
tel.: 02/81 09 04 11;
INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10/365, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17;
MIELE CENTER STOPKA, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 02/21 85 10 45;
STUDIO ITAL DESIGN, nákupní centrum Spektrum, Obchodní 113, Průhonice, tel./fax: 02/72 18 32 91;
SUITE, Vodní 13, Brno,
tel./fax: 05/43 23 70 05

Kuchyně z Moravy

Právě v přesném definování kvality výroby, designu, šíře nabídky, vybavení a také zákaznických kategorií si každá firma upevňuje pozici na trhu. A protože k výrobě kuchyní jsou i dnes třeba šikovné lidské ruce, je tu postaráno o pracovní místa.

Hanák nábytek
Kroměřížské studio na výrobu sektorových kuchyní vzniklo v roce 1990 jako malá firma navazující na rodinnou tradici výroby nábytku z první republiky. Po deseti letech má vybudované vlastní vývojové a designové středisko a pomocí nejmodernějších a speciálních technologií vyrábí kuchyně pro prodejní síť nejen u nás, ale i v zahraničí. Filozofií firmy je tradiční česká, vysoce kvalitní řemeslná úroveň za příznivou cenu.

Karel Kováč Centrum
Olomoucká značka luxusních kuchyní Karel Kováč je vyhledávaná zákazníky, kteří jsou ochotni do vybavení kuchyně skutečně investovat a považují ji za součást svého image. Do nového tisíciletí se firma vydala s novým programem, který potvrzuje, že skuteční profesionálové nejsou nikdy dostatečně spokojeni. V současnosti je možné si společně se špičkově vybavenou kuchyní pořídit i zařízení ostatních interiérů bytu nebo domu ve stejném stylu. V dohledné době se můžeme těšit na nový způsob prezentace, kdy se ve funkční kuchyni budou předvádět přístroje a součástí showroomu bude i minimarket s nádobím a nářadím od špičkových firem.

Korola
Nejmladší značkou moravských kuchyní je Korola, která vznikla teprve před dvěma lety. Jde o menší rodinnou firmu, specializující se na zakázkové kuchyně. Snaží se však být svému zákazníkovi kvalifikovaným průvodcem i při zařizování dalších prostor bytu, aby byl výsledkem individuální interiér vyznačující se funkčností a technickou dokonalostí.

Koryna
Historie výroby nábytku v Koryčanech, kde Koryna sídlí, se počítá od roku 1856, kdy zde Michael Thonet nechal postavit továrnu na výrobu ohýbaného nábytku, první tohoto druhu v Evropě. Novodobou historii můžeme počítat od roku 1990, kdy se Koryna osamostatnila ze sdružení výrobních závodů UP. Od roku 1993 se už zprivatizovaná společnost etablovala jako přední výrobce sektorových kuchyní u nás. Současná nabídka zahrnuje desítky typů předních ploch v pěti barevných variantách, to vše v duchu současných trendů.

Rojana
Zakázkové kuchyně značky Rojana se vyrábějí od roku 1995, a to v Rýmařově. Za krátkou dobu se staly zavedenou značkou, garantující kvalitu, typický je pro ně také originální přístup a design odpovídající světovým trendům. Každá kuchyň vzniká v úzké spolupráci zákazníka a projektanta, který do konečné podoby vnáší provozní zkušenosti. Vedle kuchyňských sestav může firma dodat i odpovídající vybavení jídelny, obývacího pokoje nebo ložnice, takže zákazník získá kompletní interiér na míru.

Sykora
Rodinná firma Kuchyně Sykora existuje na českém trhu devět let. Produkuje kuchyně dvou značek: Sykora a Camelot. Kuchyně Sykora jsou určené pro náročnějšího zákazníka, který ocení nejen kvalitní zpracování a individuální přístup ke každé zakázce, ale potrpí si i na kvalitu detailů a vybavení. Součástí standardního vybavení jsou plnovýsuvné zásuvky s nosností 80 kg. Pro zákazníky, kteří nechtějí investovat víc, než je nutné, je připraven Camelot, řada sektorových kuchyní, splňujících po stránce kvality i provozu všechny nároky běžného kuchyňského provozu.

VNV
Vyškovská firma VNV byla založena v roce 1991 a od roku 1993 se specializuje na výrobu kuchyní. Preferuje individuální přístup k zákazníkovi, kterému je schopná nabídnout kuchyň v současném i klasickém designu. Stejně jako ostatní výrobci i VNV se snaží udržet zákazníky přijatelnou cenou, kvalitou zpracování a novinkami ve vybavení. Sledováním posledních trendů se snaží udržet krok s vývojem u nás i v zahraničí. Přestože místní zákazník je často konzervativní a vyžaduje design připomínající více rustikální styl než současný design, firma to nepovažuje za handicap: vnitřní vybavení takové kuchyně odpovídá aktuálním trendům a vnější tvář s masivními dvířky zůstává vlastně nadčasová.

Text: Pavlína Blahotová, Foto: archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
HANÁK NÁBYTEK — výrobní závod, Popůvky u Kojetína 71,
751 41 Křenovice, tel.: 0641/76 37 85
KAREL KOVÁČ CENTRUM, Přerovská 54a, Olomouc, tel.: 068/531 20 25;
KOROLA, Heršpická 5a, Brno,
tel.: 05/43 10 72 72;
KORYNA, Masarykova 260, Koryčany,
tel.: 0634/97 21 11
ROJANA, 8. května 52, Rýmařov,
tel.: 0647/51 23 01
SYKORA, Razov 1204, Vizovice,
tel.: 067/700 22 20;
VNV, Dědická 40, Vyškov,
tel.: 050/35 07 55

PARTNEŘI WEBU