Blog

Chvála zednické secese

Jak dopadl konfiskát
Před šesti lety projížděla paní Helena na kole jednou obcí na Nymbursku a zahlédla na brance značně omšelé zahradní zdi jednoho z domů sdělení, že objekt je na prodej. Rozhodně nepatřil k těm, jež vzbuzují naděje, natož nadšení, a to dokonce nejen při prvním, ale ani při desátém pohledu. Podivně vyhlížející stavba nesla všude znaky letitého zanedbávání a chátrání: opadané omítky, strhané a děravé okapy a svody, tudíž vlhké zdi, shnilé rámy oken, rozpadlé venkovní schody i terasa. A ta zahrada! Sice ohromná, ale neproniknutelně zarostlá křovím z náletů, starými stromy a dvoumetrovými plevely. Paní Helenu, jejího manžela i jejich dceru však dům něčím přitahoval. Jak stavbu, její vnitřek i okolí prohlíželi, rýsovala se stále jasnější vize pěkného, dobře uspořádaného, bytelně postaveného domu, který může po celkové obnově znamenat určitý protipól někdy dost problematické architektury soudobých rodinných rezidencí.

Téměř dva roky příprav
Bylo jim jasné, že si berou na bedra pořádné břemeno a že stěhování do nového je vidina několika let. Naštěstí je bytový problém až tak netlačil, a to byl základní předpoklad důkladné, dlouhé a pečlivě promyšlené přípravy, která po realizaci přinesla udivující výsledek. Důležité bylo, že do ní vstoupil ing. arch. Jan Pavlíček z Poděbrad, který se historii architektury rodinných domů hodně věnoval. Kromě citlivých zásahů do fasády a doplnění vybral i firmu schopnou provést všechny zednické a fasádní práce s patřičnou odborností. Původní plány z roku 1914 se nepodařilo najít, a tak byla k dispozici jen stavební dokumentace z třicátých let, kdy druhý či třetí majitel, bankéř z Prahy, využívající dům hlavně k víkendové reprezentaci, dal dost necitlivě zřídit přístavek s bytem pro personál a na jižní straně domu naštěstí už o něco povedenější, do oblouku vedenou zděnou verandu s terasou.

Prospěšné zásahy a doplňky
Všichni se shodli na tom, že kromě jedné příčky, jejíž zbourání umožní rozšířit kuchyň, se ve vcelku promyšlené dispozici nebude nic měnit. Pouze se přistaví vchodová partie, korespondující svým obloukem s verandou a s celkovým výrazem domu. Zatím tam byla jen dřevěná stříška. Proti původnímu, poněkud zasmušilému výrazu stavby s obrazci v šedozelené barvě vystupujícími z fasády, navrhl architekt jasnější, veselejší barvy. Doplnil také některé další prvky, vycházející z původního pojetí. Větší zásah znamenalo nezbytné snížení krovu a nové ztvárnění průčelí přístavku. V době příprav čistili noví majitelé zahradu, zabezpečovali stavbu proti pronikání dešťové vody, vybourávali shnilá okna a vysušovali zdi.

Z ponurého sklepa krásné prostory
Kdysi státem konfiskovaný dům užíval před lety místní národní výbor, potom jej obývala řada rodin a nakonec byl navrácen ve velmi mizerném stavu restituentce, kterou nenapadlo lepší řešení, než objekt prodat. Přesto cihelné zdivo, krovy, stropy a střecha větší úhonu neutrpěly. Také všechny dveře se podařilo odborné firmě restaurovat a daly se dobře využít i s původním mosazným kováním. Dům je téměř celý podsklepen, stropy sklepních prostor jsou klenuté. Zedníci vytrhali podlahy, trámky a odstranili zásyp. Klenby, byť zdánlivě slabé, ale dokonalé a pevné, vyčistili a cihly proškrábali. Následovala zálivka prostým betonem, heraklitová vrstva a vrchní beton se síťovinou pod dlažbu, uplatněnou téměř v celém přízemí. Protože světla výška sklepa byla nedostatečná, vybrali podlahu o patnáct centimetrů až na písek, který tu všude tvoří mocnou vrstvu, zřejmě nanesenou jedním z mnoha dávných řečišť Labe. Podlahu sklepa dnes představuje sedm centimetrů silná vrstva betonu. Při jeho rozprostírání dali zedníci všude kolem zdí pásky polystyrenu, které po zatvrdnutí betonu vytrhali. Vznikla tak účinná odvětrávací spára. Spolu s drenážními hadicovými smyčkami v každé místnosti, svedenými do sklepní studně, kterou tu zřejmě vykopali už při zakládání stavby, zajišťují naprosté sucho. Studna je vybavena plovákem, spojeným s automatickým spínáním čerpadla. Jde o nezbytné zařízení, protože hladina spodní vody tady kolísá. Než bylo uvedena do provozu, nejednou se tu brodili po kolena ve vodě. Díky pečlivému průzkumu, přípravě a zkušenostem zedníků získali majitelé v suterénu několik pěkných místností vhodných pro posilovnu, hernu, vinárnu i technické a skladové zázemí.

Izolace zdiva a využití krovů
Veškeré zdivo z venkovní strany obnažili metr hluboko až na základovou spáru a po vyčištění pokryli svislou izolační fólií Platon. Její výstupky se přitisknou ke stěně a po zasypání zajistí odvětrávací spáru. Původní vodorovná izolace byla kupodivu v dobrém stavu. Rovněž stropní trámy a celá vazba si vyžádaly jen očištění a chemické ošetření. Stropy se ovšem musely, zejména kvůli lepší tepelné izolaci, udělat znovu. Zespodu je tvoří desky, izolace, parotěsná fólie a podhledové panely. Shora je lepenka, litá betonová deska se síťovinou a prkna. Kvůli vazebním, čtrnáct metrů dlouhým a 35 centimetrů silným trámům (jaké to musely být kmeny!) jsou chodby, pokoje, koupelna, WC a šatna ve dvou úrovních – přes vazební vodorovné trámy se přechází po pódiích.

Kdepak sem s mačetou…
Pořádně zabrat dala úprava okolí domu. Soukromí majitelé tu kdysi vybudovali krásnou zahradu rozdělenou do tří sekcí. Zadní část tvořil rozlehlý sad s pečlivě vedenými ovocnými stromy. Svědčily o tom pozůstatky sloupků a vedení pro kordony, zbytky cihlových cest a řady pařezů. Střední okrasné části dominoval zděný altán, rovněž z tvůrčí dílny zednického mistra, obklopený okrasnými výsadbami, keři, cestičkami a ovocnými stromy s tvarovanými korunami. Dále byla užitková část se skleníky, pařníky a zelinářskými záhony. Kolem celé zahrady vedla cesta nabízející pěkné procházky. Samozřejmě, že o vše se staral zahradník. Co dokáže příroda udělat za čtyřicet let z takového pořádku, se ani nechce věřit. Namísto někdejší krásné zahrady se tu rozprostírala neproniknutelná džungle, která by se bez motorových pil a jiných moderních pomocníků jen těžko likvidovala. Noví majitelé se doslova prořezávali a prodírali k nečekaným objevům, jako kupříkladu k pěkné zděné kůlně s velkými okny, která mohla dobře sloužit i pro garden party. Nebo třeba k bazénu, který objevili až po vyčištění od plevelů, a k podzemnímu rezervoáru užitkové vody o obsahu třiceti kubíků, napojenému na studnu. Odtud se voda rozváděla do celé zahrady. Samozřejmě, že všechna tato zařízení byla obnovena. Studny byly na pozemku tři – dvě užitkové a jedna s pitnou vodou, která se rozvádí po domě a využívá i dnes. Z celé zahrady se musely odstranit desítky starých, churavých stromů, vyklučit stovky pařezů o průměru až jeden metr. Nová koncepce zahrady využívá okrasný úsek s altánem a jinak počítá s velkými nerušenými plochami trávníku rámovaného vysokými zachovalými stromy na okraji. V severní části se ze tří stran uzavřená plocha přímo nabízela pro tenisový kurt.
Příprava, její průběh, pečlivost, trpělivost a výběr odborníků jsou tím hlavním, co lze z přístupu stavebníků pro restauraci, obnovu a vylepšení podobných staveb vytěžit. Vznikl tak dům, který se rychle pohodově zabydlel a působí dojmem, jako by tu rodina už žila velmi dlouho. Dům se zvláštní atmosférou a vším, co navozuje onen silný pojem domov.

Pavel Chobotský
Snímky autor a archiv majitelů

Zdroj: Můj dům 3/01

Duchovní obsah architektury

Určitě je na práci architektů zřejmý zcela odlišný přístup k samotné tvorbě. Po roce 1989 se otevřely nové možnosti, objevily se dosud nedostupné materiály a technologie. Architekti najednou mohli ukázat, co dovedou, a většinou se to projevilo přehnaným zdůrazněním formy. Snažili se o „umění“ začlenit do stavby výrazné prvky, na kterých by se využilo nových materiálů. Současná architektura už má svůj řád, je ukázněná, a především je podložená myšlenkou, filozofií. Mnohem více než v prvních letech jde architektům o vlastní obsah a funkci.
O cenách nerozhoduje Obec architektů, ale porota složená z domácích i zahraničních odborníků, svou roli tedy hraje také pohled na naši architekturu v porovnání se světovou. Čeští architekti pochopitelně světové trendy sledují a nechtějí zůstávat mimo ně. Současně vyznávaný minimalismus jim ani nedovoluje používat příliš výrazné architektonické formy, natož dekor či ornament. Z pohledu odborníků tedy kvalita posuzovaných realizací stoupá.

U nás je neofunkcionalismus nebo minimalismus asi přirozeným navázáním na předválečný funkcionalismus jako poslední kvalitní architekturu v Čechách, v zahraničí k nim shodou okolností ve stejné době architekti dospěli přesycením ze stylů předcházejících, dekorativnějších.
Každá doba se zapíše do historie svými stavbami, které o ní dostatečně vypovídají, a určitě i funkcionalismus nebo minimalismus mají své logické opodstatnění. Ale osobně si myslím, že jsou slepou uličkou, protože nejsou univerzálně použitelné mezi obyčejnými lidmi, nemohou najít oblibu jinde než u odborníků. Z mého pohledu architekta jsou tedy krásné, ale moji klienti budou požadovat úplně jiné domy.
Nedávno jsem na výstavě viděl model známého předválečného obytného souboru Baba pod poklopem z plexiskla a připadlo mi až symbolické, jak tyto funkcionalistické domy zůstávají „v akváriu“, odtržené od života. Mezi lidmi funkcionalismus nikdy nezdomácněl a nemůžeme to očekávat ani od minimalismu. Lidé v takových domech neumějí žít, necítí se v nich dobře, chtějí něco zdobivějšího. Všeobecný vkus bohužel inklinuje spíše ke kýči a rozhodně se nikdy příliš nezmění. Proto jsem obdivoval třeba Dušana Jurkoviče, který se přes jednoznačné názory svých tehdejších kolegů nebál na stavbách použít dekor, dokonce ani folklorní prvky. Vycházel vstříc lidem, pro které stavěl.

Přestože funkcionalismus obyčejní lidé odmítali, právě na nejoblíbenějším domě 70. let, nechvalně proslulém „šumperáku“, se opožděně jeho vliv určitě podepsal – odtržením od terénu, rovnou střechou, pásovými okny.
To je pravda, ale je třeba zamyslet se také nad tím, z jakého důvodu. Kde jsou pravé příčiny této obliby. Dům mohl být pro venkov symbolem městské výstavby, tedy určitého nadstandardu, ale hlavně byl proti funkcionalismu vyzdoben šikmými stěnami lodžie s typickými kruhovými otvory. Rozhodně měl daleko k jeho strohým, čistě geometrickým tvarům.
Jen málo architektů si může dovolit odmítnout každou zakázku, při které jejich klient nesdílí stejný názor na vzhled stavby. A protože architekturu nemůžeme odtrhnout od života, musíme stavět především pro lidi, kteří v domech budou bydlet. Roli architekta bych tedy spíše viděl v poloze přesvědčování a usměrňování, aby se běžně nestavěly opravdové příšernosti. Nemůžeme však své klienty nutit bydlet v domech, které obdivují jen samotní architekti. Nemůžeme je zasadit do prostředí, které jim bude cizí. Ale měli bychom je postupně krok po kroku přivést k výsledku, jaký bude odpovídat jejich životnímu stylu, a přesto bude kultivovaný.
V každé době vznikaly domy spíše průměrné, často i podprůměrné úrovně, těch výjimečných bývá vždy jen několik. Ale ani u těch, které dnes obdivujeme jako vynikající moderní architekturu, si nemůžeme být stoprocentně jisti, že za několik desetiletí se pohled na ně nezmění. Ostatně až teprve příští generace posoudí, co z naší doby se zapíše do historie architektury.

Vystudoval jste architekturu v jediném období minulého režimu, kdy naši studenti mohli cestovat a sledovat zahraniční architekturu, kdy vznikla slavná Hubáčkova „Školka“. Jak jste osobně pociťoval tyto vlivy?
Studoval jsem v Brně, kde se vliv Školky moc neprojevil. S některými architekty z této skupiny jsem se setkal až v Praze na akademii, s Emilem Přikrylem jsme studovali ve stejném ateliéru. Samozřejmě tato léta byla pro studenty architektury přínosnější než pozdější roky, ale v té době jsem to tak nevnímal. Jako každá jiná generace jsme chtěli dělat především dobrou architekturu. První příležitostí, kdy jsem mohl realizovat svůj názor na ni, byla malá chatka na svahu vinic s krásným výhledem do okolí Viničných Šumic, mého rodného kraje.
Na řadových domcích v Horních Počernicích z roku 1973 nebo na dalším rodinném domě ve Viničných Šumicích je zřetelný vliv funkcionalismu, ale pozdější stavby už v sobě mají zřetelněji vyhraněný vlastní přístup k projektování. Ten se samozřejmě vyvíjí, ale je podle mého názoru důležitější než příslušnost k nějaké názorové skupině za každou cenu. Pro mne bylo vždycky zásadní zůstat sám sebou, ve své tvorbě být svobodný. Z tohoto důvodu jsem nebyl nikdy zaměstnaný v žádném projektovém ústavu, zůstal jsem „na volné noze“. (Pokud nebudu počítat rok, kdy jsem se nechal zaměstnat v Pražském projektovém ústavu jako dělník – v zimě jsem odmetal napadnutý sníh.)
Přístup ke každému rodinnému domu či vile bude určitě jiný, záleží nejenom na tom, pro koho se dům staví, ale také na prostředí, ve kterém bude stát. Rodinný dům v Jinačovicích u Brna vypadá na přání investora jako prostá venkovská chalupa. Snažil jsem se postavit levný dům, který by klientovi přinášel radost, a zároveň se začlenil do krajiny, do venkovské zástavby. Přitom vnitřní dispoziční řešení zůstává velmi jednoduché, funkční, má tedy k funkcionalismu nebo minimalismu přes svůj vnější vzhled s šikmou střechou velmi blízko. Osobně – kromě projektování klasických staveb – mě zaujal navíc problém geodetických kupolí, které z hlediska usazení do přírody považuji za tvarově nejméně rušivé. Kupole má velmi příznivý geometrický tvar, při nejmenším povrchu poskytuje největší objem (nejmenší tepelné ztráty). Její vnitřní prostor poskytuje možnost velkorysého pojetí interiéru, neohraničeného rovným stropem. Jeden z mých studentů, který se geodetickou kupolí začal také zabývat, její tvar v ročníkovém projektu použil dokonce pro rodinný dům a jeho návrh byl velmi úspěšný ve studentské soutěži.

Považujete dnešní výuku architektury za účinnější, než tomu bylo ještě před deseti, dvaceti lety?
Kromě možností kontaktů se světovou architekturou je určitě velkou výhodou, že současní vyučující mají za sebou bohatou projekční praxi. Studenti si svůj ateliér vybírají právě podle osobnosti kantora, podle jeho projektů a realizací. Škola je mnohem více zaměřena na skutečné problémy projektování, na podstatu architektury, v minulosti byla odtržena od reálné skutečnosti. Přeceňovala se například typologie, která řešení stavby často nesmyslně omezovala. Typologie může být jen pomocným vodítkem: velikost 80 x 110 cm pro WC nemůže definovat rozměr této místnosti, znamená minimální rozměr, pod který nemůžeme jít, ale jeho optimální velikost je dána daleko větším počtem faktorů ovlivňujících dispoziční řešení.
Architektura má velmi blízko k dalším oborům, bez kterých se architekt při své práci neobejde: k výtvarnému umění, k řemeslům, k fotografii. Studium tedy musí být zaměřeno také na široké spektrum všech těchto činností – i zdánlivě méně příbuzné fotografii by se studenti měli věnovat stejně jako stavebním konstrukcím nebo jiným odborným předmětům. Myslím si, že tento komplexnější pohled už dnešní studenti mají, navíc se často ještě při škole podílejí na skutečném projektování, získávají praxi v projekčních ateliérech – a většinou se snaží získat práci u nejlepších architektů. Rozhodně dnešní talentovaní studenti mají velké předpoklady stát se dobrými architekty.

Připravila Věra Konečná, Foto archiv architekta

Zdroj: Můj dům 3/01

Doc. ing. akad. arch. Jiří Mojžíš
vystudoval architekturu na Fakultě stavební VUT Brno a na Akademii výtvarných umění v Praze, projektoval vždy v rámci svobodného povolání. V současné době je vedoucím ateliéru navrhování a konstrukčních projektů, vedoucím Ústavu výtvarné tvorby Fakulty architektury ČVUT a místopředsedou Obce architektů.

Jak si můžete pojistit domácnost

Co je pojištěno
Předmětem pojištění domácnosti je soubor movitých věcí, které tvoří zařízení domácnosti a slouží k jejímu provozu. Jde o věci v trvale obydleném bytě, který je uveden v pojistné smlouvě, případně také o věci uložené v nebytových prostorách (komory, sklepy), které k bytu náleží. Pojištění se vztahuje i na věci, které má pojištěný na sobě nebo u sebe, nebo které odložil na místě k tomu určeném (v šatně divadla, restauraci).

Pojištěné jsou i věci, které byly vypůjčeny od někoho jiného, i věci, které se součástí domácnosti teprve průběhem doby staly. Pojištění se může vztahovat ne jen na předměty movité, ale i na stavební součásti bytu, které si pojištěný pořídil na vlastní náklady. Součástí pojištění domácnosti může být i pojištění odpovědnosti za škodu v běžném občanském životě. To znamená, že pokud pojištěný nebo členové jeho domácnosti způsobí škodu na zdraví nebo na majetku někomu jinému, pojišťovna ji za ně poškozeným zaplatí.

Limity pojistného plnění, výluky z pojištění
V pojistných podmínkách jsou vyjmenovány věci, které pojištění nekryje, někdy je možné si je za zvýšené pojistné připojistit. Jiné věci jsou pojištěny jen do stanovených horních limitů plnění, vyšší škody pojišťovna neproplatí. Limity je rovněž možné zvýšit dodatečným připojištěním. Omezena může být například náhrada peněz v hotovosti, elektroniky, sbírek, starožitností. Výši limitů pojistného plnění a výluky z pojištění by si měl každý pozorně prostudovat a případně si věci připojistit.

Před čím pojištění chrání
Ne všechna níže uvedená rizika jsou nabízena ke krytí u všech pojišťoven v základním pojištění, každá pojišťovna také může mít svou vlastní definici jednotlivých rizik, například co je a co není povodeň či vichřice. Některá rizika mohou být z pojištění zcela vyloučena. Opět se vyplatí přesvědčit se o tom v pojistných podmínkách předem.

Mezi nejdůležitější rizika krytá pojištěním domácnosti patří požár, úder blesku, výbuch vichřice, krupobití, zřícení skal, zemětřesení, povodeň nebo záplava, pád letadel a jejich částí, pád stromů, kamení, náraz vozidla, voda z vodovodního potrubí, kapalina nebo pára z topení, krádež vloupáním a loupeží, vandalismus a odpovědnost za škodu v běžném občanském životě. Pokud je to možné, je vhodné pojistit si jen ta rizika, která nás opravdu ohrožují. Tedy není nutné pojišťovat se proti povodni v místě, kde není žádná řeka, nebo proti zřícení skal tam, kde žádné nejsou.

Důležitá je pojistná částka
Pojistná částka by měla být stanovena v takové výši, aby představovala hodnotu všech pojištěných věcí v domácnosti. Její výše se uvádí v pojistné smlouvě a určuje si ji pojistník sám na vlastní odpovědnost. Vzroste-li tedy hodnota věcí, měla by být zvýšena také pojistná částka. V pojištění domácnosti je pojišťován celý soubor věcí domácnosti, stanoví se proto tzv. „agregovaná pojistná částka“, která by se měla rovnat součtu hodnot všech jednotlivých věcí. Zájemce o pojištění by tedy měl odhadnout cenu věcí, které má doma, a podle toho si určit pojistnou částku.

Nová a časová hodnota
Jedním z nejdůležitějších kritérií, která je třeba zkoumat před uzavřením pojistky, je to, zda jsou věci pojištěny na novou, nebo na časovou hodnotu. To znamená, zda pojišťovna vyplatí náhradu škod v nových cenách a bude možné si za pojistné plnění pořídit nové věci, které nahradí původní majetek. A nebo zda pojišťovna škodu proplatí v ceně časové, která zohlední i opotřebení původního majetku.

V tomto druhém případě nebude vyplacené pojistné plnění většinou na znovupořízení věcí stačit. Pozor při studování pojistných podmínek. Přestože je v nich řečeno, že pojištění se sjednává na novou hodnotu, může být stanoveno tolik výjimek, že většina škod stejně bude proplacena v časových cenách, kde se odečítá opotřebení.

Království stínů

Člověk je od přírody tvor přírodě nevděčný. V zimě si stěžuje na zimu, na Medarda mu vadí, že prší, a co teprve v létě! Nemůže dýchat a je mu horko, ale když se sluníčko dva dny neukáže, hned spílá meteorologům, že počasí nestojí za nic. Takového nespokojence a nevděčníka je těžké potěšit. Ale všichni jsme jen lidé. Stejně nám to nedá a vymýšlíme, projektujeme a budujeme nejroztodivnější zařízení, jimiž se snažíme na nepřízeň počasí vyzrát. Ani zahrada nám není dost dobrá, tak jak ji pán bůh stvořil, se stromy, kytkami a zeleným trávníkem. Proti slunci v ní jako houby po dešti vyskakují slunečníky, markýzy a pergoly, proti dešti stojí — nejlépe na vyhlídce – romantické altány. Příjemně se v nich sedí a povídá, pije káva, čte kniha. Nemusíme domů a nemokneme, v poledne nás neohrožuje úžeh a večer si proti komárům zapálíme vonnou svíci.

Slunečníky

V barvách a velikostech slunečníků není třeba se omezovat. S rozkvetlou zahradou samozřejmě nejlépe splývá přírodní barva režné bavlny, která je nenápadným společníkem, zvlášť když se rozpíná na ušlechtilé dřevěné konstrukci. Vzor však můžete sladit i s potahy zahradního nábytku. Letošní sezona očekává invazi květinových vzorů, které snad nebudou mít touhu překřičet skutečnou krásu květin na záhonech.

Markýzy

Pestrobarevné venkovní markýzy rozveselí celý dům, když jimi opatříte všechna okna natočená ke slunci. Nad terasou nebo zahradním posezením u domu pak čekají na svou příležitost a na požádání rozvinou nad našimi hlavami stříšku, chránící nás před možným nebezpečím. Ještě před nedávnem vypadaly tyto příjemné strážkyně našeho pohodlí po několika letech poněkud ustaraně. Nedivte se, ve svinutém i rozvinutém stavu odolávaly povětrnostním vlivům místo nás. Nové typy markýz jsou doplněny pouzdrem, které jejich materiál i barvy chrání, a do nové sezony tak mohou vstoupit stejně svěží jako před rokem.

Pergoly

Ať už kovová nebo dřevěná, pergola je vždycky stavbou, i když v malém měřítku. Do zahrady bychom ji měli osazovat s rozmyslem. Jen na správném místě bude dobře plnit zároveň svou praktickou i estetickou funkci. Záleží na nás, jestli ji necháme porůst stálezelenými rostlinami, které budou stínit i v zimě, což je nepraktické blízko oken a zimních zahrad, a naopak vděčné tam, kde pergola zároveň slouží jako vizuální předěl určitých zón v zahradě. Můžeme si však dopřát i sezonní přistínění z opadavých trvalek a letniček. Stačí osadit popínavé růže, vistárie, rdesno nebo rychle rostoucí fazoly, hrachory a svlačce, které se při prvních nočních mrazících hrozně urazí, shodí listy i květy a až do jara s nimi není řeč.

Altány

Zahradní altán je vyslancem z minulosti. Jako by v sobě nesl ušlechtilost zahradních dýchánků a rodinných slavností, jeho uzavřený tvar někdy vyvolává představu úkrytu básníka, který teprve daleko od lidí a přitom v lůně přírody nachází tu pravou inspiraci. Ne každá zahrada si však může dovolit altán, ale když už se jí to podaří, stane se taková zahradní stavba pro několik dalších generací rodinným stříbrem.

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: OTO PAJER, ROBERT VIRT A ARCHIV

Zdroj: Moderní byt 6/01

Kontakty:

ARQUATI, Dr. Horákové 227, Kladno, tel./fax: 0312/66 32 07–09;

EKOSPOL, Dukelských hrdinů 19,

Praha 7, tel.: 02/33 37 20 21;

GARDENLINE, Rašínovo nábřeží 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98;

HARTMAN KRIECHBAUM, Jinonická 80, Praha 5, tel.: 02/57 29 03 39;

MARON, Kozácká 12, Praha 10,

tel.: 02/71 74 03 63,

fax: 02/71 74 03 64;

TAXUS, Ještědská 36,

Rychnov u Jablonce n. N.,

tel.: 0428/38 87 58;

VLADEKO, Tachlovice u Rudné

u Prahy 126, tel.: 0311/67 84 45–47

Návštěva u de Gaulla

Pro obytný komplex jsou Dejvice ideální. Nabízejí parky i parkoviště, blízkost metra i snadné spojení na ruzyňské letiště. Centrum nájemního bydlení De Gaulle mezi Terronskou ulicí a třídou Charlese de Gaulla zde nevyrostlo náhodou. ING Real Estate nebyla investorem architektonicky zajímavého počinu poprvé. Má za sebou Tančící dům, rekonstruuje a dostavuje Villu Biancu, plánuje Plovoucí dům na Smíchově a o jejích architektonických počinech je slyšet stále častěji. Každopádně při výběru architekta měla nizozemská společnost i tentokrát šťastnou ruku.

Koktejl nových trendů

Holandská architektka Saskia Fokkema respektovala minimalismus s kořeny v klasické prvorepublikové moderně a na chodbách sáhla po hi-tech hře skla a kovu. Posuvnými žaluziovými stěnami před okny a javorovými „dveřostěnami“, které se podle potřeby rozevírají nebo intimně oddělují místnosti, deklaruje inspiraci Japonskem a Čínou. Po vzoru postmoderny obložila vnější zdi kamenem. Namíchala koktejl odpovídající trendům současného moderního a vzdušného bydlení. Samozřejmostí se staly dokonalé technologie, perfektní izolace, obrovská okna, prosklené rychlovýtahy a videotelefon v každém bytě.

Pozdravte dvakrát

Komplex se skládá ze dvou domů vzájemně propojených podzemní garáží. Dobloudit až do podzemí znamená rozhodovat se v orientaci před desítkami vstupů mezi blokem A nebo B a v rámci nich mezi křídly West a East. Výtahy mají prosklené dveře z obou stran, takže se vždy zaručeně pokusíte vystoupit těmi zavřenými. Boční stěny výtahů pokrývají zrcadla. Lehce to zkresluje a násobí realitu, proto portýra v přízemí pozdravíte dvakrát. S tím vším si však světáčtí cizinci hravě poradí. Právě oni jsou cílovou skupinou nového komplexu nájemního bydlení. Investor počítá zejména s top managementem, který je do České republiky delegován jen na několik let, takže netouží po vlastnickém bydlení. Cena pronájmu bytu v komplexu De Gaulle začíná na třiceti pěti německých markách za metr čtvereční a měsíc. Projekt si mimo jiné kladl za cíl prezentovat v České republice standard takzvaného západního bydlení. Výsledkem je však citlivá prezentace internacionálního architektonického vkusu.

TEXT: PETR TSCHAKERT, FOTO: LUBOMÍR FUXA

Zdroj: Moderní byt 6/01

Kontakty:

KONSEPTI (nábytek),

Elišky Krásnohorské 4,

Praha 1, tel.: 02/232 69 28

MIELE CENTER STOPKA

(kuchyně),

Klimentská 46, Praha 1,

tel.: 02/21 85 10 45

P. S. COMMCO

(developer),

Vítězné nám. 1, Praha 6,

tel.: 0603 82 93 90,

fax: 02/24 32 31 21

Slunci blíž

Na byt už existoval projekt a byl ve fázi rozestavění. „Zcela nepochopitelně byla například ložnice na nejhlučnějším místě a na nejtišším zase koupelna. Horní část podkroví byla zakrytá sádrokartonem a na druhý balkon se vystupovalo ze spodního po žebříku. Když jsem to zjistila, úplně jsem se lekla,“ říká naše hostitelka.

Lidé s vizí

V takových případech je důležité najít člověka, který by vizi budoucího bydlení sdílel s námi. Naše hostitelka ho objevila v mladém architektovi Martinu Bambasovi. „Měli jsme oba štěstí, protože se trefil do mých představ.“ Silná osobnost ženy dostala značný prostor k realizaci. Ač není architektkou, věděla vcelku přesně, co chce: „Jednoduchost, čistotu, kvalitní provedení, spoustu volného prostoru, trochu Japonska a trochu minimalismu a hlavně hodně slunce. Bez sluníčka hynu na úbytě.“

Z hotového projektu nemohlo být použito nic. To ovšem znamenalo začít úplně od začátku. Například dostat rozvody tam, kde je nyní koupelna, a vyztužit zde podlahu. V ložnici, která se ocitla na místě původně plánované koupelny, bylo potřeba zvětšit okno, prostor pod špičkou krovu otevřít a využít ho. A především, přivést do interiéru hodně denního světla. V hlavním podlaží bytu vznikl v místě původního spodního balkonu skleník a schody do zvýšeného podlaží vás přivedou znovu k prosklené fasádě, jíž se vstupuje na horní terasu. V podstatě je tak prosklená jedna stěna odshora dolů a částečně i strop. Z tmavého fádního prostoru se vyloupl půvabný interiér, který přímo nasává sluneční energii. Problém, jenž znají všichni obyvatelé půdních bytů, při němž dochází v horkém počasí rychle k přehřátí interiéru, zde vyřeší vyvětrání během několika minut, protože lze vlastně velké části bytu otevřít. I díky tomuto efektu je možné spát v samé špici střechy.

Být spolu

Byt patří dvěma mladým lidem, kteří hodně cestují. Poznali spoustu interiérů a jakousi esenci, která by vyhovovala právě jim, realizovali pod střechou jednoho českého činžáku na vcelku tichém místě. Interiér je otevřený, spodní podlaží bez jakýchkoli bariér. Samostatné jsou zde koupelna a WC a vestavěná je ložnice evokující japonské interiéry s posuvnými stěnami. Stěny ložnice je možné odsunout a ona se stane součástí obytného celku. V něm tvoří centrum kuchyň. Na stranu skleníku, jak dokumentují snímky, byt pokračuje částí jídelní a relaxační. Na stranu opačnou navazuje pracovna a odpočivný kout s televizí. Veškerý nábytek je udělán na míru atypickým prostorám, solitéry — až na několik výjimek — tvoří nábytek od firmy Ligne Roset.

Zařízení je laděno do jemných pastelových tónů, jimž základ udává celoplošná bambusová podlaha, která je upravená jen olejem a voskem, a světlé, ne však bílé, barvy zdí. Přírodní materiály hrají v interiéru prim. „Miluju kámen — objevuje se v podobě travertinové dlažby v koupelně a v kuchyni. Bambus — do toho jsem se zamilovala na první pohled. Matný kov — všechny kovové konstrukce a kuchyně jsou z kartáčovaného nerezu nebo z hliníku. A sklo,“ říká žena.

Více světla

„Jsou různé možnosti, jak do interiéru dostat světlo,“ tvrdí hostitelka. „My jsme zvolili dost náročnou cestu zbudování skleníků. Pak tomu určitě prospějí světlé barvy, hlavně na velkých plochách — podlahách a zdech. Já ovšem nepodceňuji ani umělé osvětlení a tento byt je toho důkazem.“ Jednotlivé zóny v bytě jsou odděleny odlišnými typy svítidel — jsou zde použity snad všechny jejich podoby — od závěsných lustrů po stojací lampy. Svítidla jsou i na konstrukci skleníku. Využíváno je i nepřímého osvětlení přes sklo (světlo z ložnice nebo prosklených skříněk v kuchyni a v koupelně). „Když se to všechno vyjmenuje, nebo se podíváte na rozvodnou skříň na chodbě, vypadá to bombasticky, ale je to promyšlené, účelné a patrně i úsporné. Můžete si udělat takovou světelnou pohodu, která vám v daný okamžik vyhovuje,“ dodává majitelka.

BOX:

Několik rad těm, kteří se chystají na podobnou rekonstrukci:

– Nebojte se změnit plány, pokud vám ty, které existují, plně nevyhovují, budete v bytě žít vy, a třeba i dlouhá léta

– Zvolte architekta, který pochopí vaši vizi, dohadovat se s tím, kdo má vizi zcela odlišnou, je většinou ztráta času
– Nikdy nepodceňujte počet zásuvek v bytě, vždy raději více než méně

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ, FOTO: ATELIER BENITO

Zdroj: Moderní byt 6/01

Kontakty:

LIGNE ROSET (nábytek, lampy),

Ječná 15, Praha 2, tel./fax: 02/24 91 95 99;

ORIGINÁLNÍ RUČNĚ VÁZANÉ KOBERCE (zhotovované podle návrhů zákazníka), tel.: 0602 16 32 76, fax: 02/51 56 15 59;

PAN ATLANTIC (dovoz surového hedvábí), Úvaly u Prahy, tel.: 0602 81 85 84;

ZNAMENÍ ČTYŘ – ARCHITEKTI

(Martin Bambas),

Československé armády 35, Praha 6,

tel.: 02/24 32 21 13

Rezidence pro náročné

V exkluzivní pražské čtvrti Bubeneč, která je typická výstavbou diplomatických rezidencí a honosných vil, byl postaven podle návrhu Bořka Šípka luxusní objekt odpovídající povaze tamějšího okolí. Projektován byl pro náročné klienty, kteří hledají nadstandardní, poho-

dlné a bezpečné bydlení v příjemném prostředí, v blízkosti centra i přírody.

Ke koupi nebo pronájmu tu je celkem dvanáct bytů s rozlohou od 127 m2 do 637 m2 a tři kancelářské prostory s celkovou plochou 450 m2. Ke každému bytu patří dvě parkovací místa v suterénu domu a sportovní zázemí, které slouží pouze obyvatelům. V přízemí je bazén (12 x 5 m) s odpočivnou plochou, tělocvična s posilovacími stroji a sauna. Pro pohodlí obyvatel je v domě zřízena strukturovaná kabeláž včetně internetu, centrální klimatizace a shoz odpadků.

Kvalitu bydlení nezabezpečuje jen samotná stavba, ale také poskytované služby. V hale je recepce s nepřetržitou službou, která se stará o chod domu i příjemný pobyt uživatelů. Bezpečnost objektu zajišťuje šest venkovních kamer, byty mají samostatné zabezpečovací zařízení s prostorovými čidly pohybu.

Není byt jako byt

Vstupní hala klenoucí se přes tři podlaží rozděluje dům na jižní a severní část. Každá má svůj výtah a schodiště vedoucí k jednotlivým bytům. Ačkoli to zvenku není patrné, byty mají rozdílnou velikost i uspořádání. Zájemce si tedy může vybrat menší prostor, mezonetový byt s rozdílnými stropními výškami, několika ložnicemi, koupelnami i terasami nebo dokonce patro.

Volba bytového zařízení záleží pouze na klientovi. Rozhodování mu usnadňuje vzorový byt, kde se může inspirovat a pak si nábytek případně objednat a koupit. Prezentují se zde materiálové i barevné možnosti podlahových krytin a obkladů, nábytek a osvětlení z nabídky prestižních zahraničních firem a rovněž audio-video technika.

Bořka Šípka jsme se zeptali:

Co vás nejvíce ovlivnilo?

Odbor územního plánování obvodního úřadu. Bylo potřeba připravit podklady pro územní rozhodnutí, to znamená výšku domu, poměr zastavěné plochy k nezastavěné, tvar střechy atd. V zahraničí jsou tyto parametry vždycky dané a z nich se vychází.

Čím jste se řídil při rozhodování o charakteru stavby?

Okolím. V této lokalitě jsou pouze vily, takže stavba nesměla vypadat jako velký činžovní dům, ale musela splynout s okolní architekturou.

Jak do návrhu zasahoval investor?

Investor jasně formuloval své požadavky už na začátku stavby. Chtěl vytvořit kvalitní dům, který poskytuje pohodlné bydlení a vymyká se nejen stavbou, ale i službami, které v České republice nejsou obvyklé, což nám dělalo radost.

Jak jste dospěli ke konkrétnímu návrhu?

Návrh se samozřejmě vyvíjel v konzultacích s investorem. Měli jsme danou plochu a výšku, do které jsme se museli vejít. Rozdělili jsme dům do několika úrovní a navrhli dvě schodiště. Od toho se odvíjel počet a velikost bytů.

Takže na začátku jste neznali počet bytů?

Ne, investor si jasně přál, aby jich bylo co nejvíc a aby byly co největší.

Připravil jste speciálně pro tyto prostory nějaký nábytek?

Ne, ale navrhl jsem pro společenské prostory nové lampy. Právě teď se vyrábějí.

Znám vaše designérské práce, proto mě překvapila architektura domu.

Architektura je jiná než design. Při návrzích bytových doplňků se může člověk odvázat, popustit uzdu fantazii a nikoho to nebolí. Kdežto dům musí být především funkční, navíc každý nápad se promítá do celkové ceny stavby. Samozřejmě že v designu je funkce také velmi důležitá, ale nejen ona. U staveb, které jsem doposud navrhoval, byla vždy na prvním místě jejich funkčnost.

Kterým materiálům jste dal přednost?

Od začátku jsme se snažili o ekologický způsob stavby. Chtěli jsme dům, kde se člověk bude cítit dobře, což často ovlivňují také použité materiály. Například obvodový plášť z cihel a izolačního fasádního systému má vysokou hodnotu tepelného odporu a příznivé akumulační vlastnosti. To zásadním způsobem pomáhá udržet vnitřní mikroklima na příznivé úrovni.

Kterou část považujete za nejzajímavější?

Stavba probíhala nestandardním způsobem, čímž jsme si jako architekti přidělali práci a způsobili několik komplikací. Nemáme však ani jeden byt stejný, což bývá u čtyřposchoďového domu běžné, každý byt je tedy originál.

Co máte v domě nejraději?

Určitě průhledy na chodbách i v bytech. Také způsob, jakým se člověk dostane do místnosti. Skoro nikde nejsou dveře v rohu, takže při vstupu je vidět celá místnost.

Který byt byste si vybral pro sebe?

Nejhezčí a nejzajímavější byt je dole, ale co se mého vkusu týká, preferuji výhled do krajiny. Vybral bych si nahoře, jeden z prostorných mezonetových bytů s terasou.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: IVETA KOPICOVÁ

Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:

STUDIO ŠÍPEK (architekt a generální projektant),

Olympijská 2/1912, Praha 6, tel.: 02/20 51 44 87, 02/20 51 52 69;

PRIMED (developer a investor),

U Studánky 13, Praha 7,

tel.: 02/33 37 86 27, 02/33 37 99 31

Pnoucí rostliny

Pro Šípkovou Růženku i babičku z jedové chýše má příroda stejný způsob utajení: ukrývá je za neproniknutelným závojem pnoucích rostlin. Růže nebo rdesno hadí kořen, všechny rostou rychle, spolehlivě a většinou bez větších nároků na péči. Kdo by se také staral o růže, když celé království spí?

Pnoucí rostliny dovedou vyrobit pohádkovou scenerii i v dnešním velmi realistickém prostředí. Podívali jste se někdy dobře kolem sebe? Jak by vypadaly drátěnkou obehnané ploty různých parkovišť a překladišť, kdyby je v létě nezakrývaly houževnatý chmel a psí víno? Napadlo vás někdy, jak nenáročné musí být rdesno, bohatě porůstající protihlukové zátarasy kolem dálnic? A co domky romanticky ukryté v břečťanu, přísavníku trojhrotém nebo psím vínu v duhových podzimních barvách… Pnoucí rostliny s námi planě žijí jen tak, samy od sebe. A my, nespravedliví ve své nevšímavosti, nevíme, co s temným vlhkým koutem za garáží. Vůbec nás nenapadne, že právě to je ideální místo pro pnoucí hortenzii, která by tady mohla vyčarovat nejkouzelnější zákoutí zahrady.

Letničky prozatím

Pokud ještě nemáte s popínavými rostlinami žádné zkušenosti, zkuste si k nim vybudovat vztah nejprve prostřednictvím letniček. Jejich květy vás určitě okouzlí a svou krycí schopností vám předvedou, jak se mohou i nezajímavá místa na vaší zahradě proměnit. Hrachor vonný, fazole, povíjnice, řeřicha nebo svlačec promění obyčejný plot v kvetoucí pestrobarevnou stěnu. Nebojte se záplavy barev, vždyť popínavky přinášejí do zahrady živelnou radost ze života. Až s prvními podzimními mrazíky uvadnou, budou vám chybět a za rok se k nim určitě vrátíte. Možná vás napadne, že místo, které tak oživily, by mělo být porostlé už napořád. Vysaďte růže nebo zimolez, ale na pár letničkových semínek nezapomeňte. Rostliny se navzájem propletou a svůj půvab jen znásobí.

Dřeviny nastálo

Při výběru trvalých pnoucích rostlin a jejich místa musíme uvažovat mnohem zodpovědněji. Není důležité jen vědět co zasadit a kam, ale také jak bude rostlina vypadat za rok a jak za deset let. Bude mít stále dost místa pro kořeny, popne se sama nebo s podpěrou, musíme jí připravit oporu a jak by měla být silná? A pokud se rozhodujeme pro neopadavou rostlinu, jsme si jisti, že v zimě nebude zbytečně stínit?

Znáte-li odpovědi na všechny otázky, odpovězte si i na tu poslední: Nebudou vaše popínavé rostliny zasahovat do soukromí sousedů? Zkušení zahradníci vám potvrdí, že jednou vysazené rdesno nebo psí víno už od plotu dostanete jen stěží, a věřte, že těmto rostlinám je úplně jedno, jestli pokrývají víc vaši stranu nebo stíní nad sousedovými záhonky. Pokud hledáte nenásilné vizuální oddělení od dalšího pozemku, zvolte buď popínavé letničky, nebo ze své strany vysaďte živý plot, který už dopředu počítá s tím, že mu občas přistřihnete křídla.

Pohádková zahrada

Pojďte s námi na procházku malou imaginární zahradou u malého, kdysi docela obyčejného domku. Nad brankou nás vítá záplava žlutých květů pnoucí růže, propletené s růžovými, bílými a fialovými trychtýřky povíjnice. Domek je na severní straně ukrytý v břečťanu, východní stěnu pokrývá přísavník a po jižní se pne podražec s velkými srdcovitými listy. Jeho opory částečně využívá i vistárie, která po okapu vyšplhala až ke střeše a teď se chystá na komín. Zahradní altán je dokonale schovaný pod rdesnem, ale od země se nahoru šplhají veselé květy lichořeřišnice kapucínské. Plot k sousedům hraje všemi barvami — kolem velkých sloupků se točí klematisy, mezi plaňkami řádí hrachorové pantoflíčky. O tyče sušáku na prádlo se opírá z jedné strany červený, z druhé zlatý zimolez a malým růžovým loubím projdeme až do nejtmavšího kouta zahrady — tady je místo pro přemítání, ukryté ze všech stran. Růžím se daří na sluníčku, hortenzie a břečťan si našly místo ve stínu.

Líbilo se vám v naší zahradě? A to si představte, že jsme se vůbec nedívali po ostatních rostlinách. Tak někdy příště.

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ

FOTO: JANA PYŠKOVÁ, ZDENĚK PRCHLÍK, JOSEF MOUCHA, ROBERT VIRT A ARCHIV

Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:

PARKCENTRUM ČTYŘLÍSTEK,

Bystrcká 40, Brno,

tel.: 05/46 22 40 33;

PRODEJNA OKRASNÝCH ROSTLIN,

Stará Benešovská, Nová Hospoda,

tel.: 0602 28 59 62;

STARKL–ZAHRADNÍK,

Kalabousek 1661, Čáslav,

tel.: 0322/31 49 81;

ZAHRADNICTVÍ ALFRÉD KOHOUT, Soběslavská 1746, Tábor,

tel.: 0361/25 99 67

Lehké doteky štětcem

Jsou pozemky, kterým je potřeba jejich kvalitu teprve dodat. Stránka je nepopsaná, dojmy žádné, a tak s chutí do práce… Co ale s místy, jejichž hodnota daná přírodou, kulturním pozadím či moudrým hospodařením člověka je taková, že se tají dech? Mohlo by se říct, že k takovému místu není co dodat. A podobný je i příběh zahrady z dnešní návštěvy.

Místo s historickou pamětí
Manželé, vášniví milovníci a znalci Šumavy, se rozhodli v jednom z jejích krásných koutů postavit dům, který dnes poslouží k odpočinku, později k trvalému bydlení. Pro to, aby vzniklo výjimečné dílo, byly dobře namíchány karty. Oba partneři mají dar vzácně dobrého vkusu, zostřeného vidění detailů, technické preciznosti, ale také laskavosti. Osud jim přivedl do cesty výborné architekty podobných vlastností a výsledkem dnes je velmi současný komfortní dům, vycházející ale z materiálových a stavebních zvyklostí kraje. Staletími prověřené architektonické detaily šumavských chalup zde nejsou samoúčelnou okrašlovací manýrou, ale plně funkčním konstrukčním základem, charakterem i ozdobou. Tenhle ojedinělý dům je postaven na ojedinělém pozemku. Mělo by se snad raději říct Pozemku, protože to místo si velké písmeno zaslouží: rozkvetlá horská louka se starým ovocným sadem a širokoúhlým výhledem na šumavskou nádheru. Do takových míst s historickou pamětí musí vstupovat po špičkách každý architekt, toho zahradního nevyjímaje.

Respekt k přirozeným hodnotám
Zahrady, které se mají založit v cenných biotopech, na místech starých parků či zestárlých štěpnic, by měly zásadně vycházet z hodnot, které jsou již v místě dané. Jednodušeji řečeno, co uvidíte při první návštěvě, je desetiletími i staletími prověřený výběr stromů, keřů i bylinného krytu. Nevhodně vysazené druhy nepřežily, zůstaly ty, pro které byly dané podmínky správné. Pro odborníka je pohled na takto selektovanou fytocenózu (rostlinné společenstvo) vzrušujícím dobrodružstvím. Lze z ní vyčíst přibližné složení půdy, její pH i zásobení dusíkem, pravděpodobnost výskytu specifických kalamitních škůdců a chorob i průměrné množství srážek v oblasti. Zpupnost se nevyplácí, a proto je v případě cenných parcel potřebná asistence odborníka hned na samém začátku. Musí provést dendrologický průzkum a označit stromy a keře perspektivní a cenné. Kritéria hodnocení však nemusí být totožná s oficiálními metodikami tabulkových dendrologických průzkumů. Pro budoucí zahradu může být cenná i osobitost pokroucené kdouloně nebo majestát stařičké vysokokmenné hrušně s puklým kmenem spoutaným řetězem. Jen odborník ale může posoudit perspektivu takového stromu, způsob jeho konzervace a hodnotu pro budoucí kompozici. Stejně pečlivě se však také musí prohlédnout, jaké kytičky to vlastně na louce máme. Dát palec dolů, nechat parcelu zválet stavbou a potom založit trávníky z hotové travní směsi – to je surové. V polopřirozených společenstvech, jakými staré zahrady a štěpnice jsou, se vyskytují i velmi cenné a krásné květinky. Buďte prozíraví, ať se později nemusíte dívat, jak vám bagr na kaši drtí rašící vstavače, medvědí česneky, arniky, jirnice a další křehké krásky. Neboť vězte, že všechnu tuhle nádheru lze kupodivu stále na českých loukách najít.

Uvážlivý přístup je cesta k úspěchu
Podobně opatrně se nakládalo s pozemkem, kam jsme se tentokrát vydali na návštěvu. Pečlivá prohlídka ovocných stromů určila ty nemocné k odstranění a zdravé se staly součástí budoucí kompozice. Užitná hodnota jejich úrody se v tomto záměru dostala na druhořadé místo – zůstala například krásná stará jabloň, jejíž ruměná jablíčka by ovšem labužníka určitě nenadchla. Ona je to ale také růžovými květy pokrytá jarní kytice a tisíci brunátných renetek obsypaná nádhera na podzim. Na jablíčkách si v zimě pochutnají srnky a nechají na pokoji nově vysazené rostliny. Tento způsob uvažování, spolu s velmi opatrným výběrem rostlin k dosázení, je princip, který by měl určovat rekonstrukce na pozemcích s dědictvím po předcích. Opatrněji než jinde se musí také sledovat, odkud a jaká zemina se dodatečně v podobě navážek či zahradnických substrátů na pozemek přiveze. Nešetrným zásahem se může ovlivnit stabilizovaný chemismus půdy, hrozí zavlečení panovačných plevelů a půdních chorob. Ani deponie skrývky místní zeminy nic nezachrání. Na vysoké hromadě se promísí jednotlivé vrstvy v různém stupni mineralizace, zničí zázračný systém mycelií půdních symbiotických hub a odkryje se povrch pro zaplevelení. Skutečným řešením je velmi střídmý zábor pozemku pro staveniště a ani jediný zpustošený metr navíc.

Ovocné stromy v jiné roli
Perspektiva stromů na starých parcelách má, jak už bylo řečeno, také svá specifická kritéria hodnocení. U starých ovocných stromů nemusí nutně jít o jejich užitnou hodnotu. Ačkoli jsou ovocné stromy charakterizovány jako krátkověké, způsob štěpování na vysoký kmen s dobrým kořenovým systémem, jak to dělali naši dědové, jim přejícně prodlužuje život až na dvoj- i trojnásobek stáří nižších tvarů. Nejlepší vyhlídky na regeneraci mají hrušně. Dají se radikálním řezem zmladit a konzervací se jim prodlouží život. Také staré vysokokmenné jabloně mají po zásahu zahradníka dobré vyhlídky. Tento řez, přihnojení a konzervace je už ale úkol pro odborníka. Třešeň, pokud není postižena klejotokem, je nádherný strom, schopný dlouho dožít. Nedá se ovšem zmlazovat řezem a ani pěstební zásahy mnoho její určený věk neovlivní. Meruňky, broskvoně a mandloně stárnou rychle a nelze s nimi počítat. Poměrně dlouhověké švestky, i když nejsou napadeny šarkou, je také rozumné odstranit, protože myrobalány, na kterých byly dříve štěpovány, se rozrůstají po pozemku jako plevel a ničí vše, co bylo obnoveno. Okrasné stromy je dobře vybírat ve dvou fázích. V první se odstraní všechny, které jsou viditelně poškozeny nebo napadeny. Po tomto prosvětlení se teprve dále rozhodne, které stromy a keře se ponechají z kompozičních důvodů. Také dendrologická hodnota dřeviny je důležitým kritériem. Pokud je identifikován nějaký cenný jedinec, dále se koncepce přizpůsobuje jeho umístění, aby se mohl uplatnit. Jinou cestou jde zahradník, když zakládá zahradu na zemědělské půdě, jinak se musí chovat v přírodním společenstvu a odlišné úkoly má na parcele, kde již předci odvedli kus díla. S čistým svědomím se nedají tyto podmínky zaměnit ani opomíjet.

Eva Vodrážková, Foto autorka

Zdroj: Můj dům 5/01

Věrný kousek hor doma na zahradě

Máte rádi divokou krásu hor a skalních útesů, výchozů, suků, kamenů, sutí, horských květin, ale čas a vzdálenost vám brání v častém naplnění této záliby? Dobře postavená a osázená skalka spolehlivě poskytne iluzi kousku hor a jejich květeny.
Poznal jsem řadu skalničkářů, takových, kteří měli pár kamenů a dvě tři kamenná korýtka, i těch, pro něž se stala velká strmá skála hlavním životním tématem. Vesměs to byli lidé klidní, rozvážní, vstřícní, jež hned tak něco nerozhází. Věřím, že kdyby se udělal průzkum, přišlo by se na to, že mezi nimi se jen vzácně vyskytují vážné civilizační choroby, infarkty, mozkové příhody a jiné.

Velká díla umělců
K těm drobným pokladům přírody, z nichž mnohé se uchytí a prospívají jen v úzkých skalních spárách, v místech, kde je kapka vody vzácností, v kamenné suti či jen v průrvách, kde vzlíná kapilární voda, se musí přistupovat s myslí vyrovnanou, klidnou, pozornou, protože stačí malá nerozvážnost, malá chybička a podmínky, vztahy, závislosti, celá ta křehká harmonie se poruší a pokazí. Když pozorujete třeba Jaromíra Grulicha ze Sedloňova v Orlických horách, jak leze po své vysněné skále, kterou mu jako zázrakem obnažil prudký poryv větru od stromů a keřů, jak trpělivě a soustředěně vysazuje a pečuje o rostlinky v místech, kde se sám sotva udrží, nebo tak činí ze zavěšené horolezecké sedačky, říkáte si, co žene toho muže, aby tu na ohromném prostoru pomáhal přírodě oživit a probarvit tmavou skálu, její velké předpolí a vytvořit neobyčejný útvar? Pochopíte to z jeho pohledu i slov, ze zvláštního zanícení – stejného, s jakým umělec přistupuje ke svému dílu. Vzniká tu vlastně obraz, skulptura, výtvory, které stejně jako v galerii přimějí mnoho lidí, aby vážili i dalekou cestu, zastavili se v tichém obdivu, potěšili se a hluboce se zamysleli.
Stejné otázky si člověk může klást u Karla Zvolánka v Dobřichovicích, kde se nad zahradní skalkou vysoko tyčí strmá skála s bohatou květenou, mezi níž nyní nechybí ani mnohé u nás vzácné rostliny Skalnatých hor. Jaká síla a touha to hnala manžele Švecovy z Českého Krumlova, že se vydali do opuštěného lomu plného haraburdí a odpadků, které místu zvanému Vyšehrad zrovna dobrou vizitku nedělalo, a vytvořili tu kouzelný kout, místo, které se silnými dojmy navštíví ročně stovky lidí?
Kde se vzal ten impulz, jenž přiměl manžele Tlatlovy, aby v Prusicích přetvořili smetiště v jeden z nejkrásnějších přírodních výtvorů u nás, před nímž v okouzlení stojí každý rok tolik lidí z domova i z daleké ciziny? Obdivu se netěší jen přírodní, oživené skály, ale také s invencí a s velkými znalostmi na zahradách vybudované skalky, imitující nejrůznější přírodní útvary, jakými se mohou pochlubit třeba Oto Vlasák v Bořanovicích u Prahy, známá zahradnická rodina Horákových v Bystřici pod Hostýnem, Evžen Gola v Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravicí a mnozí další. Jenom těch, kteří umožňují návštěvy, jsem napočítal přes osmdesát! To je fenomén, s jakým se v jiné zemi těžko setkáte. Naši skalničkáři patří ke světové špičce a není divu, že třeba ing. Jan Halda buduje skalky v Evropě a dokonce i ve Spojených státech.

Skalní výchoz na zahradě
Stavbu rozmanitých druhů skalek dokonale popsali ing. Vojtěch Holubec a Oto Vlasák ve své knize Skalky a jejich stavba a každý, kdo uvažuje o rozšíření svého zahrádkářského záběru o tuto zvlášť pěknou zálibu, měl by si jejich doporučení podrobně přečíst. Dozví se, jak se skalka správně začleňuje do prostoru, jak se postupuje při základní úpravě terénu, jaké kameny pro různé typy skalek vybíráme, jak je dopravujeme. Jak se staví skalka z oblých nebo nepravidelných kamenů, z hornin s balvanitou odlučností, z valounů, z vrstevnatých hornin, kvádrů, deskových kamenů, jak se zavádí voda, jak se vedou cestičky apod. V tomto článku zaměříme svou pozornost více na typ skalek, které propracoval a zavedl ing. Jan Halda ze Sedloňova a u nás je staví zejména Karel Veselý z Kutné Hory. Jejich velkou předností je, že skalku můžeme budovat i na malé zahradě s přesvědčivým a věrným účinem. Je to útvar, s jakým se v přírodě setkáváme velice často – skalní výchoz. Název napovídá, že vystupuje z rovné nebo svažité plochy a v přírodě může být několik desítek metrů dlouhý nebo je dva tři metry vysoký. Na zahradě samozřejmě volíme minimální variantu. Zpravidla má jednu stěnu strmou a od ní se výchoz mírněji svažuje. Právě na této straně, je-li skloněna k jihu, k jihovýchodu či jihozápadu, vznikají erozí, pukáním skály vlivem vody a mrazu či přirozeným rozpadem horniny na vzduchu velice příhodná místa pro nejrůznější skalničky. Musím říci, že když jsem u Františka Lesáka z Čáslavi viděl poprvé tento typ skalky, velice jsem se podivil tomu, že její zadní stěna, od níž se skalka svažuje jižním směrem do zahrady a nabízí jedinečné pohledy od odpočinkových zákoutí u domu, má zadní opěrnou stěnu z betonu a tvárnic. To však není nic, co by vlastnímu účelu vadilo, protože stěna nezůstane díky popínavým, převislým a stínomilným rostlinám rostoucím u její paty dlouho obnažena. Celkový dojem, že tu na zahradě skutečné trčí ze země skála, je dokonalý. Samozřejmě, že sestavení kamenů je do jisté míry věda, protože zvětrávání hornin má sice svá pravidla, ale v konečném efektu jde o velmi rozmanité praskliny – vertikální, horizontální i šikmé, které se využívají pro různé rostlinky. V měkčím terénu musíme takovou skalku dobře založit, ať už na štěrkové, kamenné nebo pražcové lože, protože její konečná váha je značná a mohla by se propadnout.

Nějak se začít musí
Pravověrní skalničkáři pohlížejí na amatérské pokusy s určitým despektem. Ono první snažení, které často vyústí do bez plánu rozházených kamenů na stráňku, mezi nimiž rostou různé skalničky i květiny, které k nim nepatří, jim zpravidla nestojí ani za pohled, ale já to beru s pochopením. Nějak se začít musí a ne každý má čas se důkladně na věc připravit. Mnohý zakladatel podobných „skalek“ nezůstal jen u těch pohozených kamenů, ale postupně své dílo zlepšoval, přestavoval, až se propracoval k dobrému výsledku. I na skalkách těch nejzkušenějších pěstitelů se setkáváme s širší základní skupinou květin, kterou pak doplňují různé vzácnosti a exotické rostliny podle zaměření skalničkáře. Do té širší, opakující se skupiny, kterou najdete na většině skalek, patří hlaváček, česneky, tařice, pochybky, sasanky, úročníky, huseníky, trávničky, tařičky, zvonky, hvozdíky, dryádky, pryšce, hořce, šater, čemeřice, jaterník, štěničník, netřesky, lewisie, modřence, dračíky, plamenky, prvosenky, koniklece, úrazník, mydlice, lomikameny, ladoňky, rozchodníky, rozrazily a mnoho dalších. Vidíme, jak četná je tato skupina. A jak teprve široká je paleta těch vzácnějších a náročnějších!

Začínáme od jednoduchého
Stejně jako v užitkové zahradě se hned nepouštíme do pěstování vinné révy, kardů, přísně vedených kordonů a vřeten, také na skalce získáváme zkušenosti a postupně přecházíme k náročnějším druhům až po úspěších s těmi skromnými. Pro dobrou zahradní půdu s pískem a pro stanoviště na slunci (některé snesou i polostín) volíme nejprve pochybky, sasanky, huseníky, zvonky, ladoňky, štěničník skalní, modřenec, dobromysl. Pro suchá slunná místa, zpravidla s vápenitým podkladem, volíme třeba tařici horskou či skalní, trávničky, tařičky, drobné hvozdíky, netřesky, plamenky, koniklec. Dál doporučovat už by bylo zbytečné; jakmile se udrží a vykvetou první rostlinky na skalce, bývá náš nový skalničkář lapen. Už mu nestačí pár kamenů, ale pídí se po radách a odborné literatuře a časem si svůj okruh zájmu spolehlivě najde. Někdo dá přednost spíše rozchodníkům, jiný řebčíkům, případně jiným cibulovinám, další si oblíbí hořce a protěž, mnozí si opatří květenu balkánských, asijských, amerických a třeba i novozélandských hor. Skalka je skvělou kompenzací k dnešnímu hektickému, často stresujícímu, zvláště pak městskému světu. Učí trpělivosti, klidu, porozumění přírodě.

Pavel Chobotský, Snímky autor

Zdroj: Můj dům 5/01