Skip to content

Blog

RYBU (nejen) na vánoční stůl

Rybí maso je rovněž bohaté na nerostné látky a především maso mořských ryb na jód, který je v naší stravě velmi málo zastoupen. Pro lehkou stravitelnost jsou ryby nejen příjemným zpestřením, ale i vítaným doplňkem jídelníčku nemocných se zažívacími poruchami. Rybí maso se výborně hodí do moderní zdravé kuchyně, protože jej lze upravit rychle, bez přepalování tuků a jejich chuť vyniká právě u těch nejjednodušších receptů.

Na rybím mase je nejdůležitější, aby bylo co nejčerstvější, případně správně zmrazené. U většiny druhů je třeba odstranit šupiny, na což lze použít jak nůž, tak škrabku. Filetovací a speciální nože upotřebíme především tam, kde rybu konzumujeme častěji než několikrát v roce. Na trhu jsou zvláštní typy rybích pánví lišící se od běžných oválným tvarem. Takový tvar mají rovněž hrnce a pekáče. Všechny oválné nádoby můžeme používat na tepelnou úpravu i jiných pokrmů. Doporučit lze nádoby s vnitřními pařáky, které nám dovolují rybu (nebo například zeleninu) uvařit tím nejšetrnějším způsobem — v páře.

V oblíbené kuchařské knížce Muž v zástěře píše Achille Gregor, že „v 15. až 16. století bývala v Čechách taková hojnost ryb, až si čeládka na hospodáři vymiňovala, že je nedostane častěji než třikrát do týdne. My bychom si měli stanovit, že je budeme mít na talíři aspoň jednou týdně…“ Možná díky té hojnosti a láci se v našich krajích dodnes traduje jakási nedůvěra v kvalitu rybích jídel. Je to despekt nezasloužený a hlavně nezdravý.

Pro sváteční příležitost
Na vánoční stůl patří nádobí a náčiní, které vzbuzuje sváteční atmosféru. Z našeho trhu jsme vybrali několik nadčasových ukázek. Dózy s mořskými plody na víku přidáváme pro ty, kteří něco takového na talíři mít nemusejí, ale na stole by si je dali líbit.

Podle čeho vybírat rybu, resp. maso ryby

– musí vypadat zdravě, tj. bez skvrn a plísní
– oči musejí být jasné a vypouklé
– žábry sytě červené (nikoli hnědé)
– břicho nesmí být nafouklé a vnitřnosti měkké
– maso musí být bílé až červené (u lososa a některých pstruhů jasně růžové, u tuňáka rudé)
– kůže a šupiny mají být lesklé a povrchový hlen jasný
– rybí pach přiměřený (ryby mají být uloženy ve velkém množství ledové tříště, která je třpytivá)
– vykuchané ryby nesmějí mít při nákupu v břišní dutině zbytky krve

Kontakty:
ARZENAL, Valentinská 11/56, Praha 1, tel.: 02/24 81 74 79;
LA CASA LAGOSTINA,
Na Perštýně 10, Praha 1, tel./fax: 02/24 23 46 29, 02/24 23 82 02;
LE-WIEN (výhradní zastoupení firmy Kelomat), Vlašimská 12, Praha 10, tel.: 02/71 73 15 49, fax: 02/71 73 43 96;
M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2,
tel.: 02/24 94 14 31,
tel./fax: 02/24 94 15 32;
POTTEN & PANNEN,
Václavské nám. 57, Praha 1, tel. 02/24 21 49 36,
fax: 02/24 21 67 94;
RANNÝ ARCHITECTS,
(VILLEROY & BOCH), Galerie Platýz, Národní 37, Praha 1, tel.: 02/24 23 51 65;
RÖSLER PRAHA,
Sekaninova 26, Praha 2,
tel.: 02/691 60 81,
fax: 02/691 64 46;
WINSTON INTERNATIONAL (dovozce firmy Pedrini), Hudcova 78, Brno,
tel./fax: 05/42 51 33 62

VÁNOČNÍ PŘÍLOHA DOMU A BYTU

Smrk, jedli, nebo borovici?

Jeho jehličky jsou opravdu pichlavé, šedozelené až modrošedé, dlouhé kolem tří centimetrů. Vyrůstají kolem celých větviček, takže působí hustě a huňatě. Smrk bílý (nazývaný též sivý) pochází rovněž ze Severní Ameriky, má jehličky kratší než druhy předchozí, zato husté. Mají modrozelenou barvu, a navíc je zdobí bílé pruhy. I kůra větévek má velmi světlou barvu.

Smrku je velmi podobná douglaska tisolistá – je také za něj často považována. Má lesklé, tupě zakončené jehlice dlouhé až tři centimetry. Po rozemnutí příjemně voní po citronech. Douglaska pochází ze Severní Ameriky. U nás byla často vysazována pro svou odolnost a celkem rychlý růst.

V mnoha oblastech Evropy se nejvíce používá jedlička. Její koruna není tak hustá jako u smrku – tři centimetry dlouhé, lesklé a tmavozelené jehlice však působí velmi ozdobně. Jedličku by pytláci kradli nejraději, ale zatím mají poměrně smůlu, do našich lesů se teprve vrací. Mimochodem, pokud se jim to zdaří, ale dopadne na ně ruka zákona, může je taková jedlička přijít i na pět set korun.

Borovice má volnou a vzdušnou korunu, což však nemusí být nevýhoda, pokud se její architektura vhodně využije při zdobení. Borovice lesní má zelenošedé jehlice dlouhé kolem sedmi centimetrů, vyrůstající v párech. Dražší, avšak také ozdobnější je borovice černá. Její jehlice jsou sytě tmavozelené a dlouhé úctyhodných patnáct centimetrů. Vyrůstají v párech jako uborovice lesní, jsou však hustější.

Výhody a nevýhody vybraných druhů jehličnanů
smrk ztepilý
+ nízká cena
– kratší životnost
opadávaní jehliček
cena: 120-150 cm – 40 Kč
nad 150 cm – 60 Kč
smrk pichlavý a bílý
+ hustá koruna jehličky opadávají jen ve velmi malé míře
– kratší životnost
ceny: podobné či o trochu vyšší jako u smrku ztepilého smrk pichlavý v kontejneru – 60 cm – 120 Kč
jedle
+ vydrží poměrně dlouho jehličky neopadávají
– vyšší cena
cena: do 150 cm – 170 Kč
nad 150 cm – 200 Kč
jedličky z Holandska – 300 Kč
borovice lesní
+ dlouhá trvanlivost jehličky neopadávají
– řídká koruna
ceny: do 150 cm – 60 Kč
nad 150 cm – 80 Kč.
v kontejneru – 80 cm – 150 Kč
borovice černá
+ dlouhá trvanlivost jehličky neopadávají atraktivní vzhled
– vyšší cena
ceny: do 150 cm – 150 Kč
nad 150 cm – 200 Kč


Poznámka: ceny jsou přibližné, podle ceníků ve školkách. Pokud budete stromek kupovat ve stánku, budou ovšem ceny v různé míře vyšší. Nejdražší bývají samozřejmě v centru větších měst, to se týká zejména Prahy, kde jsou ceny i dvojnásobné v porovnání s prodejci v okrajových čtvrtích.

 

 

Jak prostřít sváteční stůl

Někdy jsme, bohužel, nuceni příbor v hostinci před upotřebením utírati ubrouskem, čiňme tak co možno nenápadně. Nezanášejme však těchto zvyků (také utírání okraje sklenice) do soukromého života! Tolik Jiří Guth-Jarkovský ve svém Společenském katechismu. O Vánocích by však měla být tato rada zbytečná. Slavnostní stolování včetně zářícího skla a porcelánu by mělo být chloubou každé hospodyně. Vedle zářivého lesku je však třeba dodržet i zavedený „stolní řád“.

Příbory ve směru od talíře
To, jak se kladou příbory a sklenky na stůl, není tak složité. Stačí dodržovat pravidlo, že příbor se dává vždy ve směru od talíře. Nejblíže k němu je proto příbor pro hlavní chod (nůž ostřím k talíři), pak následují příbory pro další chody. Je-li prvním chodem předkrm, najdete nůž a vidličku na něj nejdále od talíře, začínáte-li polévkou, bude na pravé straně ležet první neboli nejdále od talíře lžíce.

Při variantě, kdy se menu skládá z polévky, rybího a masitého pokrmu, začíná se na pravé straně od talíře nožem na maso a pokračuje nožem na rybu a lžící. Vlevo od talíře pak najdete vidličku na maso a vedle ní vidličku na rybu. (Jestliže nemáte rybí příbor tvoří jej širší vidlička a tupý nůž, kterým se maso nekrájí, ale odlupuje od kostí – můžete použít dvě vidličky nebo vidličku do pravé ruky, zatímco levá ruka bude přidržovat sousta kouskem chleba.)
Pokud si místo ryby dopřejete například hlemýždě, pokládá se speciální vidlička na hlemýždě mezi nůž a lžíci vpravo, vlevo vedle vidličky pak přijdou kleštičky na hlemýždě. Dezertní příbor patří před talíř. Malá lžička se používá například na krém nebo pudink, dezertní vidlička je určena – jak jinak – pro klasické dezerty. Dezertní nůž a vidlička slouží při konzumaci ovoce a sýrů.

Zpravidla nezbytný je přílohový talířek a nůž na máslo a pečivo. Ty se servírují vlevo od talíře. Právě tento talířek může posloužit i na odkládání kostiček (a těch u vánočního kapra bývá více než dost!) nebo použitého a již nepotřebného příboru.

Sklenice pěkně do řady
Pokud jde o sklenice na jednotlivé nápoje, ty se staví jako vojáci do řady za sebou – nebo do oblouku – pěkně vně od první sklenice. Zásada je poměrně jednoduchá – opět nejblíže k nám je sklenka na pití, které se podává jako první. Nejčastějším pořadím je sklenice na bílé víno, pak na červené a nakonec sklenice na vodu. Jedním z dalších řešení je také postavení do trojúhelníku“.

A co udělat, když se podává šampaňské? Buď začneme sklenkou na sekt, pokud se podává jako přípitek, nebo tyto sklenice přinášíme zvlášť. Protože ať již jde o sklenice, příbory nebo porcelán na stole vůbec, mělo by platit jedno pravidlo: do třetice všeho dobrého, aneb je-li více chodů i nápojů, nesnažte se je všechny mít připraveny na stole, ale takzvaně dokládat. Čtvrtá sklenice prostě nepůsobí dobře, totéž platí o přemíře příborů.

Aby tak při stolování nevznikal zbytečný zmatek při výměně nebo doplňování nádobí, zkuste využít servírovací stolek. Měl by mít dvě desky nad sebou. Nahoru přijdou mísy s jídlem, na spodní desku patří další potřebné příbory, případně talíře na výměnu, ale také lahve s minerálkou, pivem a vínem. Lahve totiž na stůl nepatří, jinak se totiž hovoří o ruském“ stolování.

I textil má svá pravidla
Ještě před několika lety se lidé zajímali hlavně o závěsy a záclony, dnes už si pečlivě vybírají i ubrusy a k nim barevně sladěné ubrousky. Stále důležitější je pro ně i kvalita použitých materiálů,“ tvrdí Alena Kuchtová ze Studia Anna & A, které se specializuje na bytový textil. Podle ní však krása slavnostně prostřeného stolu neznamená nutně obrovské finanční výdaje.

Právě proto, že Vánoce jsou hlavně rodinné svátky, lze při nich využít spoustu památek po prarodičích, třeba staré krajkové ubrusy či krajkové šály po babičkách, zbytky starých damaškových či jiných těžkých látek nebo starých záclon,“ tvrdí Alena Kuchtová, záleží jen na vaší fantazii. Ušít z takových zbytků prostírání, ubrousky nebo podélné pruhy na stůl zvládne skoro každá žena.“

Klasický ubrus totiž není podmínkou. Používáme na stolech jen bílé pruhy, které díky speciálně navrženým stolům s průřezem na okraji volně ‚propadají‘ dolů,“ říká Roman Koderle z restaurace Zahrada v Opeře, přesto stoly vypadají velmi dobře, bílý materiál v nás totiž vždycky evokuje slavnostní stolování.“ Majitelé stolů s kvalitní dřevěnou deskou z ušlechtilého dřeva tak mohou místo klasické kombinace ubrusu a textilních ubrousků použít jen anglické“ prostírání (není to však úplně přesný výraz).

Pod talíře se použijí ubrousky, jež se ještě doplní dalšími, které se pak používají jako ochrana šatů a na otření úst. Pod talíře jsou lepší menší ubrousky, takové, na které se již nevejde přílohový talíř a sklenice. Vypadají totiž mnohem dekorativněji než ty větší, i když ty by mohly připadat některým hospodyním praktičtější. Alena Kuchtová doporučuje použít na textilní ubrousky tužší látky, které můžete naškrobit. Důležité jsou také rozměry ubrousků. Ideální je 50×50 centimetrů, minimum 45×45 centimetrů. Pro vánoční svátky se nejčastěji používají bílé damaškové ubrusy, případně světle pastelové. Béžové odstíny, jinak velmi elegantní, se však příliš nedoporučují.

Bílý porcelán a sklo na nich totiž tolik nevyniknou. Ubrus by se měl podložit měkkou vrstvou, například tenkým flanelem, kterému profesionálové říkají multon. Výrazné barevné kontrasty nejsou podle mne pro vánoční svátky vhodné, jde spíše o německý vkus,“ míní Alena Kuchtová, nejlépe vypadají ubrus a ubrousky tón v tónu.“ Pokud jde o nádobí, pak nejlepší je opět bílý porcelán, i když to nemusí být pravidlem. Velmi dobře však vypadají větší talíře. Jsou vždycky elegantní a vyvolávají dojem luxusu, i když nejde o značkový porcelán,“ tvrdí architektka Bára Škorpilová, stejně tak jako v architektuře pak mají obrovský význam doplňky. Levná slánka s pepřenkou vám úplně zničí dojem z celého stolu.“

Co také patří na stůl
Vedle skla a porcelánu se u slavnostního stolování používají samozřejmě květiny a další dekorace. Zatímco v létě vypadají na stole velmi efektně mísy s ovocem, na slavnostně prostřeném vánočním stole vyniknou mnohem více stříbrné nebo skleněné svícny a broušené sklo. Porcelánové nebo keramické svícny patří spíše do rustikálního interiéru. Dobře na stole vypadají šišky, větvičky jedle nebo stříbrného smrčku a pak typické vánoční pochoutky, jakými jsou datle, fíky, ořechy a pro barevný efekt i pomeranče. K Vánocům patří neodmyslitelně i svíčky. Na obdélníkový stůl jsou vhodné dva svícny s dlouhými štíhlými svícemi.

Na kulatý nebo čtvercový stůl postačí svícen jeden, ale s nižšími, silnějšími svícemi, aby na sebe stolující dobře viděli. Právě kvůli přehledu“ je třeba pečlivě volit i květinovou výzdobu. Místo vysoké vázy uprostřed stolu použijte raději nízkou žardiniéru s aranžovanými květy, abyste na sebe nemuseli u stolu pokukovat“ za květinovou bariérou. Nevhodné jsou samozřejmě příliš voňavé, případně opadavé květy. Zdají se vám některé věci příliš složité nebo finančně náročné? Alena Kuchtová je jiného názoru: Je to otázka fantazie. Tu pravou noblesu nedělá vánočnímu stolu porcelán nebo sklo, ale my a tradice, kterou každý z nás přenáší po generace ze své rodiny dál.“

 

PŘÍKLAD DOMÁCÍHO ARANŽMÁ PRO ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘI

Na krásném dubovém loveckém rozkládacím stole, který byl původně určen pro porcování zvěřiny (jeho desku s kováním je skutečně škoda zakrýt), je prostřeno pro štědrovečerní večeři, která se bude skládat z několika chodů. Proto jsou zde tři druhy příborů – předkrmový, rybí a klasický pro masitý pokrm a také lžíce. Přílohový talířek s nožem na máslo doplňuje základní vybavení“ stolu. Během večera přijde na stůl ještě mísa na polévku, omáčník a ochucovací souprava. Prostírání (design V&A museum London) doplňuje kostěný porcelán (Villeroy & Boch). Jako dekorace byly zvoleny skleněné ozdoby a kamínky.

PŘÍBORY
1. Příbory se na stůl kladou vždy ve směru od talíře. Na pravé straně nejblíže k talíři se tak začíná nožem pro hlavní chod (ostřím k talíři), pak následují příbory pro další chody.V tomto případě rybí nůž a zcela na kraji najdete nůž předkrmový. (Kdyby byla jako první servírována polévka, začínalo by se lžící, kdyby byla po předkrmu, bude i lžíce druhá.) Vzhledem k tomu, že jde o domácí stolování, byla polévková lžíce výjimečně umístěna nad talíř, protože stůl je úzký. V restauraci by toto řešení bylo nepřípustné. Levá strana – opět od talíře – začíná vidličkou na hlavní masitý chod, dále pokračuje rybí vidlička od rybího příboru a zcela vlevo je vidlička na předkrm.

2. Dezertní příbor se klade před talíř, a to tak, aby střenka nože směřovala vlevo, vidlička vpravo. Místo dezertního příboru zde může být i jiná kombinace, například dezertní vidlička a lžička, podle toho, co se bude podávat, případně dezertní příbor a lžička.

3. Malý nůž na máslo se servíruje společně s přílohovým talířkem vlevo. Ten poslouží na odkládání kostiček nebo použitého a již nepotřebného příboru.

SKLENICE
4. Sklo se také řadí podle pořadí nápojů, jak je budete podávat. Začínáte-li bílým vínem, bude na prvním místě sklenka na bílé víno, je-li jako aperitiv sherry, pak patří na první místo odpovídající sklenka. Šikmo doleva (případně do oblouku) pokračujeme sklenkou na červené víno, závěr zpravidla patřívá sklenici na vodu. Možné je i postavení do trojúhelníku. Číši na digestiv na stůl již nedáváme. Digestiv by se měl stejně jako káva podávat již u jiného stolu (nižšího), případně po novém prostření. Počet sklenic by totiž neměl přesáhnout tři kusy pro každého stolujícího. Přemíra skla i porcelánu nevypadá dobře, a navíc by se na sklenky jen těžko dosáhlo vsedě.

PROSTÍRÁNÍ
5. Ubrousky mohou nahradit i ubrus, zejména tam, kde je zajímavá deska stolu. Minimální rozměr je 45 x 45 cm, lépe 50 x 50 cm. Další ubrousky (někdy označované jako servítky) se dávají na klín, aby chránily oděv. Slouží také k otření úst před každým napitím.

6. Kroužky na ubrousky jsou praktické i dekorativní, využijí je zejména ti, kteří nezvládají nebo nemají rádi skládané“ tvary ubrousků.
TALÍŘE

7. Nejlépe vypadá bílý porcelán. Talíře se doporučují s větším průměrem – 26 až 28 cm. Na teplé chody by měly být nahřáté.

DEKORACE STOLU
8. Květiny na stole nesmějí vadit ve výhledu ani rušit příliš intenzivní vůní.

9. Svícny na obdélníkový stůl mají být dva, pak je doplňují vysoké štíhlé svíce. Na kulatý či oválný stůl patří svícen jeden, s nižšími, baňatějšími svíčkami.
10. Výzdoba stolu by měla odpovídat roční době. Vánoční stůl dobře doplňují skleněné doplňky a stříbrné svícny, efektní je také broušené sklo.

VÁNOČNÍ PŘÍLOHA DOMU A BYTU

Levně ze starého jako nové

V jednobarevném provedení se samolepicí fólie d-c-fix (HORNSCHUCH) vyrábějí ve 120 odstínech, a to v matné či lesklé variantě, dále můžete koupit různě lakované, neonové, průsvitné nebo strukturované v imitaci mramoru, žuly, korku, juty, kůže a dalších přírodních materiálů.   Samozřejmostí je imitace dřeva (70 typů) a obkladů či dlaždiček.

Dokáže to každý
Práce s fólií je snadná, čistá a rychlá a měl by ji zvládnout každý průměrně šikovný člověk. Stačí zajistit hladký, rovný a odmaštěný povrch. Rubová strana je opatřená rastrovým papírem, podle něhož se dá fólie snadno stříhat. Postupným odvíjením spodního papíru se fólie lepí na plochu. Nalepená plocha se uhladí suchým hadříkem. Při chybném nalepení je možné vzniklou vadu jednoduše napravit – ještě několik hodin po nalepení lze s fólií manipulovat.

Na desku dejte Classic  Extra
Všechny fólie odolávají vodě i dalším kuchyňským živlům. Fólie se používá nejenom k proměně či oživení zadní stěny u kuchyňských sestav, lze ji 
úspěšně aplikovat i na dvířka či poličky kuchyňských sestav a dokonce též na obnovení pracovní desky. Zde se nalepuje vysoce lesklá designová fólie classic extra, opatřená vrstvou odolnou proti poškrábání. Na zadní stěnu kuchyňské sestavy či dvířka zcela postačí fólie z řady Classic.

O zdraví se nebojte
Samolepicí fólie d-c-fix jsou z hlediska výroby, zpracování a likvidace šetrné k životnímu prostředí. Použité disperzní lepidlo neobsahuje rozpouštědla. Fólie jsou při použití k účelu, k němuž byly určeny, nezávadné. D-c-fix neobsahují těžké kovy, jsou stálobarevné na světle podle DIN 54004 a jsou odolné proti oděru a otěru podle normy DIN 54021.

Co dalšího na trhu?
Kromě již popsaných d-c-fix existují ještě klasické samolepicí tapety, které mají na papírové podložce plastickou fólii a na rubové straně lepivou vrstvu krytou ochranným papírem. Používají se všude tam, kde se aplikují na hladké umakartové nebo emailové plochy, nábytek či dřevo.

Novinkou je samolepicí tapeta tuzemského výrobce GUMOTEX, jejímž základem je netkaná textilie opatřená mikroporézní vrstvou termoplastu. Díky této vrstvě je tapeta z vnější strany vodovzdorná a zároveň je oboustranně prodyšná. Tím se vylučuje možnost vzniku plísní, usazování prachu a vlhkosti na podkladovém materiálu. Tapeta se dá lepit na všechny druhy povrchu bez jakýchkoliv jiných úprav.

Existují ještě dýhové, korkové a hliníkové tapety. Dřevěné dýhové tapety jsou vhodné hlavně k tapetování nábytku či k obkládání stěn. Tapetovaný povrch musí být hladký.

Korkové tapety mají tenkou korkovou fólii slepenou s papírovou podložkou. Dobře se po-užívají na rovných stěnách, neboť jsou poměrně křehké.
Hliníkové tapety mají velmi atraktivní vzhled, jsou velmi
trvanlivé, mohou se otírat i omývat. Jde ale o vodivý materiál, který nesmí přijít do styku s elektrickým proudem. Při tapetování je třeba zachovat co největší bezpečnost a po dobu lepení a zasychání vypnout elektrický proud. n

KONTAKTY:
GUMOTEX, samolepicí fólie d-c-fix můžete
zakoupit v marketech GLOBUS, HORNBACH Praha a Brno, ve specializovaných
prodejnách s tapetami a ve všech dobře
zásobených papírnictvích, dodává
HORNSCHUCH CS, Nad stadionem 264, Králův Dvůr, tel.: 0311/63 62 39; 
PAVO, nám. Republiky 1079, Mladá Boleslav, tel.: 0326/230 87 

Vzhůru do 21. století!

Funkcionalismus zpřísnil hygienická pravidla, do kuchyní důsledně přivedl vodu a odpady a racionálně rozčlenil práci kuchařky do několika základních činností, kterým pak sloužilo nově pojaté kuchyňské nábytkové i strojové vybavení.

Od třicátých let se snažili architekti změřit všechny pohyby a úkony, které musela absolvovat každá hospodyně mnohokrát denně. Nakonec dospěli k logickému uspořádání základních kuchyňských center: mycího, přípravného a varného. Byly určeny optimální výšky, šířky a vzdálenosti kuchyňského nábytku i uspořádání kuchyňského pracoviště. Obvyklé podoby kuchyňských sestav se podobaly písmenům „I“, „L“, „II“, „U“ nebo „G“.

Kuchyně prošla také vývojovou formou malé oddělené „laboratoře“, v níž se pouze připravovala strava, zatímco se neprakticky stolovalo v obývacím pokoji. Jednu dobu se dokonce předpokládalo, že doma se vůbec nebude vařit, nýbrž pouze ohřívat masově vyráběné polotovary. Naštěstí se nepodařilo přípravu stravy z bytu vytlačit, stejně jako se nepodařilo donutit rodiny, aby necítily touhu pobývat během vaření v té nejpřitažlivější voňavé „čarodějné sluji“.

Domácí pomocníci
Usnadnění domácích prací přinesl dynamický rozvoj tzv. bílé techniky a různých kuchyňských strojků. Samozřejmostí vybavení kuchyně se staly elektrické a plynové sporáky s teplovzdušnými troubami, chladničky, mrazničky, mikrovlnné ohřívače, myčky nádobí, odsavače par a nečistot i různé typy robotů, kráječů, drtičů, sušiček ovoce apod. Vývoj domácích digestoří v posledních deseti letech umožnil návrat velké obytné kuchyně, v níž se rodina schází nejen k přípravě a konzumaci stravy, ale i ke společenskému životu a zábavě. Její součástí se stávají rozměrné rodinné stoly, televizory, křesla a odpočinková zákoutí. Mohutné a silné digestoře totiž nejen odsávají zdraví nebezpečné zplodiny z vaření a pečení, nýbrž také čistí a vyměňují vzduch v místnosti.

Elektronika a digitalizace uplatněná v různých kuchyňských zařízeních i domácích spotřebičích přinesla do přípravy stravy nové možnosti, jež radikálně mění provozní a pracovní funkce kuchyňského pracoviště v prostoru.

Úplnou revoluci znamená v kuchyni možnost napojení některých přístrojů do internetové sítě. Chladničky, mrazničky, sporáky, varné panely a trouby již téměř samy rozhodují o tom, jak pokrmy připraví. Komunikují nejen s tím, kdo stravu právě chystá, ale také s dodavatelem potravin, hygienickou kontrolou, lékařem, meteorology a bankou.

Jedna z vývojových chladniček firmy Electrolux člověka po ránu pozdraví, prozradí mu, jaké bude počasí, změří mu krevní tlak a doporučí, co dobrého a zdravého by si měl dát k snídani. Pak se spojí s prodejnou a doobjedná chybějící potraviny. Varná deska a trouba se optají, kdy se mají dát do práce, aby byly oběd či večeře připraveny včas.

Myčka nádobí si dělá testy tvrdosti vody a podle potřeby si nechá poslat změkčovadlo. Počítač, který řídí chod celé domácnosti, si mezitím připraví několik variant návrhů na přípravu jídla z pochutin, které se v domácnosti nacházejí, eventuálně upozorní, co by se mělo dokoupit. Podle venkovní teploty zapojí topení, spustí nebo vytáhne žaluzie v oknech, udělá rozbor vnitřního ovzduší. Vysavač na sluneční baterie se na pokyn počítače nehlučně rozjede, aby uklidil každý koutek bytu. Počítač se domluví i s čističkou vzduchu či digestoří a vymění podle potřeby v celém bytě vzduch. Vyčistí také pitnou vodu a zkontroluje vodu užitkovou. Majitel domu s ním komunikuje například pomocí mobilního telefonu z jakéhokoliv místa a vzdálenosti.

Tohle není sen, nýbrž skutečnost. Některé popisované přístroje již existují, jiné jsou zatím ve vývojové fázi a funkčních prototypech – dá se však předpokládat, že se na běžném trhu objeví během dvou až tří let.

Pokud se domníváte, že své fantazii příliš popouštím uzdu, navštivte příští rok v Kolíně nad Rýnem Mezinárodní veletrh nábytku nebo veletrh domácích spotřebičů Domotechnika. Zastavte se například u německých firem vyrábějících kuchyně Leicht či SieMatic (v Praze je najdete v prodejně Eurohof v Žitné ulici nebo v prodejně Miele Center Stopka v Klimentské ulici), anebo u firem Electrolux, Zanussi, Miele či Philips, vyrábějících domácí spotřebiče. Podle slov klasika české literatury se přesvědčíte o tom, že „neuvěřitelné stává se skutkem“.

Podoby kuchyně
Diktát lineárního uspořádání spodních a horních kuchyňských skříněk s jednotlivými pracovními centry podél stěn skončil. Italské a německé firmy, udávající směr světovým trendům, přišly s modulovým řešením, které umožňuje umístění jednotlivých center v prostoru například do trojúhelníku. Ke stěnám se řadí soustředěné úložné prostory se zabudovanými troubami, výsuvnými spížními skříněmi, velkoprostorovými chladničkami apod. Jsou umístěny ve výškách, které nenutí ke zbytečnému a někdy i nebezpečnému ohýbání. Varné, mycí a přípravné centrum se posunují do prostoru tak, aby se hospodyně při práci příliš nenaběhala.

Zásadní proměnou prošla skladba a podoba úložných skříněk. Důraz se klade na spodní skříňky, jejichž prostory jsou přístupné shora. Varné i stolní nádobí se prakticky ukládá do různě hlubokých přehledných zásuvek, které jsou vybaveny tzv. plnovýsuvnými pojezdy či kováním, jež umožní jejich maximální otevření. Díky těmto kováním lze zvětšit hloubku spodních skříněk z tradičních 60 cm na 90–120 cm, čímž se snižuje i konečná pořizovací cena kuchyně.

Množství horních skříněk se redukuje, a pokud mají dvířka, jsou posuvná nebo vyklápěcí. Mnohdy jsou skříňky nahrazeny otevřenými policemi. Čela zásuvek a dvířka bývají často transparentní – skleněná, upravená pískováním, nebo plastová. Četné používání hliníkových nebo ocelových desek, rámečků a noh způsobuje, že i poměrně robustní a hluboký kuchyňský nábytek působí lehce a subtilně.

Výrobci kuchyní dnes neponechávají nic náhodě. Zásuvky určené na nože, příbory a různé další nástroje jsou na míru členěny dřevěnými přepážkami a přihrádkami, jsou v nich umístěny také kořenky, kulinářské přísady i nádobky s některými často používanými sypkými pochutinami. V zásuvkách mají své místo také racionálně členěné odpadkové koše na třídění různých typů odpadů. Součástí zásuvek jsou i elektrické zásuvky a drobné elektrospotřebiče (mlýnky, kráječe, roboty apod.).

Kuchyňské spotřebiče jako objekty
Bílá technika již několik let není bílá. Chladničky, mrazničky, trouby i mikrovlnné ohřívače hýří barvami. Chladničky (například od italské firmy Boffi či americké firmy Whirlpool) se vracejí ke starému tvarosloví robustních objektů, chladnička Oz italské firmy Zanussi se snaží oslovit zákazníky výrazně novým tvarem i barvou.

Se zásadně novým pohledem přišla firma Electrolux u nové kolekce Essential Range. Jde o neobvyklou sestavu kuchyňských spotřebičů, která představuje radikální posun v jejich designu i konstrukci a významný skok od stabilních k mobilním komponentům. Kolekce je určena mladým lidem s aktivním životním stylem a tvořivým přístupem k vaření.

Mladých zákazníků, kteří vybavují své první domácnosti, je v Evropě kolem 4,5 milionu. Jejich obytný prostor je často malý. Při zařizování hledají výrobky, které jsou vhodné do nevelkých bytů a navíc uspokojí jejich nároky na pohodlí a styl. Estetická hlediska jsou korigována požadavky na mobilitu, snadnou sestavitelnost, skladebnost, údržbu, recyklovatelnost apod.

Essential Range narušuje představu o tradičním uspořádání a vybavení kuchyně. Varné, mycí a přípravně centrum představují volně stojící moduly s jedinečným designem, založeným na kombinaci jednoduchých a funkčních materiálů (hliník, ocel, keramika, dřevo, plast). Jednotlivé moduly si může zákazník sestavit i rozebrat sám. Všechny díly jsou recyklovatelné. Kterýkoliv z produktů lze bez problému začlenit do libovolného prostředí bez ohledu na to, zda si zákazník koupí jeden nebo všechny výrobky této řady.

Například sporák z kolekce Essential Range je řešen tak, aby přes netradičně navržená dvířka trouby bylo dobře vidět dovnitř, varný panel lze zakrýt a vytvořit na něm další odkládací plochu, chladnička má netradiční design, způsob ukládání i otevírání, myčka na nádobí obsahuje vyjímatelný košík, aby se v ní dalo mýt i větší nádobí. Nové řešení nabízí také kompaktní pračka, kterou lze instalovat např. nad záchodovou mísu, čímž se šetří prostor a zároveň recykluje voda použitá při máchání.

Malá revoluce, aneb kuchyňské umění
Ještě před dvaceti třiceti lety slibovaly prognózy, že v roce 2000 budeme jíst místo chutných jídel tablety a tekutiny – podobně jako kosmonauti ve vesmíru. Naštěstí se tyto předpovědi nevyplnily. Místo toho usilujeme o chutnou a zdravou stravu s nízkou kalorickou hodnotou, plnou potřebných vitaminů a minerálů.
Zdá se, že oblast přípravy stravy byla jako první bezbolestně zasažena globalizací.

Kuchařské knihy a kulinářské časopisy patří k nejčetněji vydávaným publikacím na všech světových kontinentech. Připravovat a experimentovat s exotickými pokrmy různých národních kuchyní se snaží všechny věkové skupiny bez ohledu na pohlaví, sociální status nebo geografickou polohu.

Mnozí výrobci a designéři si uvědomují, že zákazníci potřebují při přípravě jídla a jeho konzumaci předměty, které se vedle dokonalé funkčnosti vyznačují i emocionálním nábojem. Jako „továrnu na lidské sny“ charakterizovala své výrobky prvně italská firma Alessi, dnes se k podobné filozofii hlásí i firmy Guzzini, Rede, Philips a další. Když před několika lety přišla na trh kolekce drobných elektrospotřebičů Philips-Alessi s kombinací oblých tvarů a veselé barevnosti, nevěřili zákazníci – doposud zvyklí na racionální tvary a šedočernou barevnost těchto předmětů – vlastním očím. Velký úspěch na trhu přiměl i ostatní výrobce, aby během roku předvedli něco podobného.

Výzkumné pracoviště Philips Corporate Design se sídlem v Holandsku udělalo další krok k „humanizaci“ kuchyňské práce a vaření. S vědomím, že jde o činnost nadčasovou a univerzální, spojili se s desítkami evropských a severoamerických odborníků, mezi nimiž byli psychologové, sociologové, kulturní antropologové, demografové, světově uznávaní kuchařští mistři, vědci zabývající se novými materiály a technologiemi, designéři, analytikové světových trendů, marketingoví stratégové, šéfové proslulých restaurací, profesoři na významných univerzitách i šéfredaktoři časopisů o vaření.

V loňském roce byla na základě zkušeností a prognóz všech těchto expertů představena nová kolekce domácích elektrospotřebičů s názvem Culinary Art – Kuchyňské umění. Vznikla v Mentální laboratoři Philips na základě interdisciplinárního dialogu o pojmu „kuchyně blízké budoucnosti“. Cílem bylo najít rovnováhu mezi tradičními společenskými a osobními hodnotami a komfortem, který nabízejí nové technologie.

Podle firmy Philips nastal čas, aby vaření přestalo být považováno za namáhavou práci a stalo se radostnou činností. Mělo by přinést mimo jiné obnovení sociálních kontaktů těch, kdo sedí kolem jídelního stolu, příjemný pocit z uspokojení smyslů, nové zážitky a inspiraci.

Koncept Culinary Art se vztahuje k roku 2010. Představuje skutečnou revoluci v pohledu na přípravu a konzumaci stravy i s ohledem na demografický vývoj světové populace. S převahou stárnoucího obyvatelstva se jistě prohloubí zájem o „kontrolovanou“ výživu zbavenou škodlivých bakterií, virů a alergenů, zvýší se preference stravování doma, což s sebou přinese i masovou výrobu produktů určených pro starší generaci. Životní styl mladých bude poznamenán stálým nedostatkem volného času.

Budou-li se lidé chtít naplno realizovat v práci a současně toužit po aktivním společenském životě, budou muset některé činnosti propojit. Společné vaření a stolování je určitě jednou z možností.

Příkladem přístupu firmy Philips může být snídaňový podnos spojený s interaktivní obrazovkou (viz foto). V dřevěné části podnosu jsou integrovány magnetické body, které zabraňují klouzání hrníčků a talířků. Ačkoliv jsou na dotek chladné, umožňují ohřívání nebo chlazení, čímž si servírovaná jídla i nápoje udržují stálou teplotu. Interaktivní obrazovka je elektronická kuchařská kniha, která se aktivuje dotekem nebo hlasem. Zahrnuje nejoblíbenější recepty, na internetu vyhledává další a je možné objednat s její pomocí potraviny z obchodu. Čipové karty obsahují informace o přípravě stravy „krok za krokem“.

Projekt Culinary Art usiluje o hledání pocitu štěstí z příjemného, rychlého a vlastnoručně připraveného jídla v milé společnosti. Projekt získal v letošním roce prestižní zlatou medaili v průmyslovém designu. Culinary Art vrací kuchyni pověst alchymistické laboratoře i prestiž rodinného salonu.

Domy, kde se nemusí topit

Pro srovnání: běžné starší panelové domy, kterých jsou plná sídliště, potřebují tepla téměř dvanáctkrát více (viz tabulka). Pasivní dům v tuzemsku není zatím žádný, ale výstavba několika z nich se už rozbíhá. V Německu, Rakousku či ve Skandinávii jsou již zcela běžné. Nepoužívá se přitom žádná kosmická technologie. Hlavními prvky celého zázraku jsou šikovné dispoziční řešení s orientací domu převážně na jižní stranu, kvalitní okna s trojitým zasklením a speciálními rámy, silná vrstva izolace, do níž je celý dům „zabalen“, a konečně systém řízeného větrání se zpětným získáváním (rekuperací) tepla, jímž se dům zároveň vytápí.

Vyprojektovat takový dům dá samozřejmě hodně práce, protože potřebujete zjistit a odstranit všechny možné úniky tepla už v projektu. Velmi důležité je pečlivé provedení detailů a důkladné odstranění všech tepelných mostů. Při stavbě musíte pečlivě hlídat, aby řemeslníci stavěli skutečně správně, protože nekvalitní provedení prací může celou ideu zcela zmařit.

Spotřeba tepla na vytápění (kWh/(m2. rok)
Starší panelový dům – cca 170
Běžný nový dům – cca 100
Nízkoenergetický dům – 50 – 70
Pasivní dům – do 15

Dům jako každý jiný
Pasivní dům vypadá na první pohled docela obyčejně – jdete-li třeba po takovém sídlišti Kronsberg nedaleko Hannoveru, které tvoří mnoho nízkoenergetických a několika pasivních domů, asi nepoznáte, které z nich dosahují pasivního standardu. Typická jsou pouze velká okna na jižní straně fasády a malá nebo žádná na severní, nicméně takto se projektují energeticky úsporné domy zcela běžně. Výstavba pasivních domů se mohla rozběhnout až v posledních letech.

Ještě před patnácti lety totiž neexistovala dostatečně kvalitní okna, která by umožnila pasivního standardu dosáhnout. Standardem je zde trojsklo se speciálním pokovením na vnitřní straně a plynová výplň (argon či krypton) mezi skly. Takové okno je samozřejmě drahé, zatímco obyčejné dvojsklo stojí kolem 450 korun za metr čtvereční, za „supersklo“ zaplatíte pětkrát tolik. Tato investice se však dlouhodobě vyplatí. U běžného domu totiž způsobují okna velké energetické ztráty, u pasivního domu je u oken orientovaných na jih (a těch je většina) díky kvalitním sklům a dobře zatepleným rámům celková energetická bilance zisková, a to i v zimě!

Něco pro stavbaře
Důležitá je silná vrstva tepelné izolace. Ta bývá alespoň 25, ale běžně i 40 centimetrů. Hodnota tepelného odporu R bývá kolem 10 m2KW-1 (pětkrát víc, než požaduje naše norma!). Toho samozřejmě nelze dosáhnout jinak než sendvičovou konstrukcí. Domy mohou být z cihel, betonu či dřeva, ale vždy jsou obložené izolací, a to nejen na svislých stěnách, ale silně zateplena bývá také podlaha a strop. Díky tomu jsou vnitřní stěny velmi teplé. I při nižší teplotě tak máte v domě pocit dobré tepelné pohody.

Větrání na povel
Stálý přísun čerstvého vzduchu zajišťuje větrací systém, kterým se místnosti zároveň temperují na požadovanou teplotu. Aby totiž pasivní dům správně fungoval, musí být úplně vzduchotěsný (to se ověřuje zkouškami těsnosti při kolaudaci). Díky této absolutní těsnosti se však domy neobejdou bez řízeného větrání – na větrání okny se spoléhat nedá a škvíry, kvůli nimž tak „krásně luftují“ naše paneláky, zde nenajdete. Řízené větrání poskytuje vysokou kvalitu vzduchu, ale je to také největší psychologická bariéra pro rozšíření těchto domů v širším měřítku – zdaleka ne každý se dokáže smířit s tím, že bude při větrání svého domu prakticky kompletně závislý na technice.

Výměna vzduchu je zabezpečena přes vysoce účinný výměník se zpětnou výměnou (rekuperací) tepla. Čerstvý vzduch zvenku se před vstupem do domu předehřívá (nebo ochlazuje podle ročního období) v trubkách, které jsou umístěny v hloubce 1,5-2,5 metru pod zemí. Ve výměníku se od teplého vzduchu v budově ohřívá na potřebnou teplotu, a je-li to zapotřebí, přihřívá se (elektricky, pomocí tepelného čerpadla, slunečních kolektorů apod.). Větracími kanály se pak rozvádí do jednotlivých obytných místností. Vydýchaný vzduch se posléze odsává z kuchyně, koupelny a případně technické místnosti s bojlerem.

Sám sobě topidlem
Pokud se v pasivním domě bydlí, pak zde i bez topení neklesne teplota pod 15 stupňů Celsia. Dům se totiž ohřívá i vlastním teplem obyvatel (každý z nás je topidlem o výkonu kolem 100 W) a dále i různými přístroji (sporák, žárovky, pračka, počítač…). V normálním domě není tento příspěvek příliš významný, ale v dobře izolovaném pasivním domě se s ním musí počítat. Důležité je perfektní provedení detailů.
Tak například v běžném domě je velkým tepelným mostem ukotvení balkonů. Proto se to u pasivních domů řeší tím, že balkony jsou zavěšeny na samostatné konstrukci předsazené před fasádu.Díky potřebě přesné a kvalitní práce je pro pasivní domy typická vysoká prefabrikovanost – domy se často vyrábějí za dokonalého a kvalifikovaného dohledu v továrně a na místě se už pouze smontují.

Pro koho jsou pasivní domy určeny
V celé Evropě stojí v současné době asi 1500 pasivních domů a velmi rychle však přibývají. Díky nízkým provozním nákladům představují totiž pro své majitele značnou sociální jistotu do budoucna. Mnoho lidí si totiž spočítá, že je pro ně výhodnější investovat své peníze do kvalitního domu, který je v době, kdy už nebudou tak finančně zdatní (třeba v důchodu), nebude téměř nic stát, než je nechat ležet někde v bance, znehodnocované inflací. Rozdíl v pořizovací ceně není totiž nijak veliký.
Zatímco metr čtvereční obytné plochy v běžném domě přijde v Německu asi na 1800 marek, u pasivního domu počítejte s náklady asi 2000 až 2100 marek. Lze očekávat, že se stoupajícími cenami energie budou tyto domy stále žádanější. Obrovský zájem o nový typ bydlení mají země třetího světa, především Čína.

Situace u nás

U nás zatím nestojí žádný dům s tak nízkou spotřebou energie na vytápění, aby jej bylo možné označit za pasivní. Ale výstavba několika je v pokročilých fázích projektování. Na jaře by se mělo začít stavět v Dolních Chabrech, v Proseči u Skutče a pár dalších.
Výstavbu v současné době tlačí kupředu jednak Středisko pro efektivní využívání energie (SEVEn) – připravuje výstavbu několika nízkoenergetických domů a publikaci o nich, jednak občanské sdružení Liga ekologických alternativ, které ekologické (a potažmo též nízkoenergetické) domy již několik let intenzivně propaguje (v současné době připravuje CD-ROM, kde budou shrnuty dosavadní zkušenosti pro laickou veřejnost).
Dále zde začalo fungovat občanské sdružení Ekodům, jež sdružuje architekty a projektanty, kteří mají zájem o ekologické bydlení – a sem pasivní domy samozřejmě patří. Důvodem, proč je v Německu snazší situace, je větší tamní odpovědnost architekta za dílo. Architekt je odpovědný za provedení stavby v té kvalitě, jakou předepisuje projekt, a proto si tuto kvalitu po celou dobu pečlivě hlídá. U nás často architekt odevzdá projekt a dále se už nestará – a to u pasivních domů skutečně nejde. Potíž je i v tom, že u nás na rozdíl od Německa neexistuje nezávislý institut, který by ověřil, zda dům skutečně splňuje požadované parametry.


Co si o tom myslí – Jiří Vrbka, G SERVIS CZ
Jistě že je dnes vyvíjen tlak ze strany stavebníků a projektantů na snižování energetické náročnosti domů, protože ceny energií stále rostou. Je však určitá hranice návratnosti vložených finančních prostředků do izolací a konstrukcí domu. Obávám se však, že náročnost na technologii výměny vzduchu včetně špičkové regulace bude zatím finančně pro tuzemského stavebníka natolik náročná, že by představovala daleko větší finanční nárůst, než kolik je úspora za nerealizovaný systém vytápění.
Pro uplatnění těchto domů v našich podmínkách nehovoří ani technická náročnost při stavbě. Ta bude jistě extrémní. Domácí firmy, které by zvládly tuto kvalitu výstavby, existují, ale problém představuje výběr materiálu, hlavně výplní otvorů (okna, dveře). Ani konstrukční zpracování detailů po projekční stránce nebude jednoduché. Situaci by mohly výrazně ovlivnit speciální státní dotace, ale i tak zůstane problém technické dokonalosti. Navíc domácí zákazníci dávají přednost stavbám z tradičních klasických pálených materiálů. To vím velmi dobře, protože naše firma vypracovává ročně 600 až 700 projektů domů různých velikostí i kategorií.
Jsme tak nejvýznamnějším dodavatelem projektů rodinných domů v České republice. Pasivní domy mají ale budoucnost, alespoň pro určité klienty. Postupem času budou získávat stále větší uplatnění a opodstatnění.
 

Jak se nám bydlí

Projektant i uživatel prvního certifikovaného pasivního domu v Braniborsku, Heino Börger z Wünsdorfu u Berlína se řídí čínskou filozofií feng-šuej, která říká, že v domě nemá být nic zbytečného. Dům proto není podsklepen. Vždy jsem si přál mít dům s atriem uprostřed. Ale vzhledem k tomu, že jde o dům pasivní, musí být atrium zastřešené. Nicméně i tak zde ve vysoké vrstvě země roste spousta květin, je zde jezírko s rybičkami, dcera tu chová svého králíčka a několik kanárů… Dům byl dokončen loni na podzim.
Zatím jsme v něm tedy prožili první zimu a i bez topení zde teplota nikdy neklesla pod 19 stupňů. Manželka i děti si libují, že je v domě díky ventilaci stále čerstvý vzduch. V létě se ovšem dá ventilační systém vypnout a větrat otevřenými okny. Cena domu nepřevyšuje o mnoho cenu klasického bydlení, a přitom náklady na energie jsou asi desetinové,“ libuje si Heino Börger.

 

Kdo je tady beautiful

Jirotkovo vejce
Světlo se skládá z širokého spektra barev. Každá, je-li osamocena, krade okolí barvu protilehlou. Červené světlo například dokonale potlačí zelenou a částečně i modrou. Když na sebe posvítíme červeným světlem, budeme krásní – jen na chvíli. Kdyby se žena líčila před zrcadlem v červeném světle, určitě by byla sama se sebou velmi spokojená. V červené mizí vrásky i rozšířené žilky a obličej je nový – jako zamlada.
Pak by vyšla ven pod nemilosrdné slunce, a pokud by nebyla dostatečně sebekritická, říkala by si, že se za ní mladí muži otáčejí z žádostivosti. Připomínala by tetičku z Jirotkova Saturnina, která se vždy zmalovala jako velikonoční vejce, ale na ulici se pečlivě pýřila, šťastná, že ji chlapci „neomaleně fixírují“. Muži se zatím nemohli udržet, aby neotočili hlavu, protože velikonoční vejce po ulicích prostě běžně neběhají.

Bouchlá kamna
Světlo má být jemně bílé, lehce tónované do žluta, zkrátka odpovídat spektru denního osvětlení. Nejlepší jsou úsporné zářivkové zdroje. Design osvětlovacího tělesa je subjektivně velice důležitý a trh nabízí varianty od konzervativní klasiky po hi-tech, ale funkce je pro ženu primární. Těžko se líčit s jedním pravým nebo naopak levým světelným kuželem. Dáma mívá tendenci asymetrii vyrovnat, což vede k efektu „bouchlá kamna“. Ideální jsou světelné zdroje umístěné na obou stranách a pokud možno i nahoře. Na instalaci světel je tedy praktické myslet už při budování koupelny. Jen tak je záruka, milé ženy, že zmatete svět, že vaše restaurátorské umění bude dokonalé, že vám to potrvá méně než šest hodin a výsledek okolí ocení. 

Co byste měli vědět:
U svítidel umístěných ve vlhkých prostorách je důležité takzvané „krytí“ označené
písmeny IP a dvoumístným číslem.
První od jedné do šesti udává odolnost proti mechanickým vlivům.
Druhé číslo od jedné do sedmi uvádí odolnost proti vodě. Například svítidlo s IP 67 je tedy naprosto bezpečné a téměř nezničitelné

KONTAKTY:
ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 02/20 51 28 65; 
INPRO CZ, Pražská 12, Hradec Králové, tel.: 049/553 28 60; 
LUMINEX, Ječná 7, Praha 2, tel.: 02/24 92 15 63 

Konec nudných koupelen

Německá firma STEULER DESIGN přišla s novinkou, která umožňuje měnit vzhled koupelny třeba každý týden nebo dokonce, jak tvrdí výrobce, „mezi osprchováním a vyčištěním zubů“. Série obkládaček Freestyle znamená skutečnou revoluci v pojetí keramického obkladu, který je sice nejefektnější v koupelně, ale dá se použít i v kuchyni a vlastně kdekoli v interiéru.

Jak jednoduché! Knoflíky a dírky…
Podstata nového řešení je jako vždy geniálně jednoduchá. Základní obklad formátu 20 x 20 cm je bílý s perleťově matovým leskem a je nenápadně ozdoben buď jemnými nepravidelnými vrypy, nebo naopak pravidelně rozmístěnými plastickými puntíky. Až do tohoto okamžiku se jedná o dokonalou klasiku. Teď to ale přijde.

Tyto základní obkládačky mohou být opatřeny jedním (uprostřed) nebo čtyřmi otvory (v rozích) se závity, do nichž se nechají zašroubovat dva typy kovových, matně stříbřitých knoflíků –- buď mají hladkou hlavu a slouží pouze k dekoraci, nebo jsou uzpůsobeny k uchytávání pružných silikonových kroužků. Jimi se pak upevňují na obkládačky různé půvabné, bláznivé i elegantní ozdobné prvky v dokonale promyšlené barevné řadě, umožňující opravdu nekonečné množství variací. Jednou z možností je ostatně i použití samotných kroužků — volbou barevnosti a vtipným umístěním získá koupelna vzhled matematického kabinetu.

Nekonečná řada doplňků
Výrobce nabízí prozatím omezenou řadu těchto doplňků, ale jak už bylo řečeno, i ta je dostatečná pro nejrůznější styly – počínaje novou podobou pop-artu, přes krásu, kterou vnáší do interiéru kámen či dřevo, až po neobvyklý nápad s kvetoucím trávníkem. Je ovšem zřejmé, že právě v dalších a dalších ozdobných prvcích, vhodných pro tento způsob použití, se skrývají prakticky nikdy nekončící obměny. Co všechno je třeba možné vymyslet jen pro děti!
Jim se budou určitě líbit barevné květiny či hřebeny z mechové gumy, keramické srdíčko či trávníček se sedmikráskami. Speciálně pro ně byly vytvořeny prozatím dvě gumové figurky – žába a žabí král, mamince zase možná přijde vhod taštička na líčidla v podobě ryby, která bude rovněž připevněna na obkladu, aby byla pěkně po ruce. Silikonové kroužky udrží na stěně i jiné potřebné pomůcky – tuby s pastou či krémy, fén na vlasy, kartáč, houbu nebo i ručník.

Opravdu něco nového i na podlaze
K rozverným pestrým kombinacím na stěnách se bude hodit dlažba v odpovídajícím barevném ladění. Zvolí-li však zákazník technicistní či duchovně laděné řešení série Zen, které představují hrubě opracované grafitové destičky připevněné černými kroužky, bude k němu vhodná antracitově matná podlaha z dlaždic, do nichž je vložen plát žuly nepravidelného tvaru. Tato dlažba působí elegantně také ve spojení s obkladem ozdobeným přírodními samorosty.

Je zřejmé, že firma STEULER DESIGN tentokrát přichází na trh se skutečnou bombou. Kdo by si se svou koupelnou rád takhle nehrál? Bylo by nás hodně. Ovšem ne všichni zájemci si to budou moci dovolit.
Cena za metr čtvereční základního obkladu (bez kovových prvků) se bude pohybovat od 1 113 do 2 076 Kč/m2, obkládačky s jedním otvorem budou za 268 Kč/ks, se čtyřmi za 616 Kč/ks, obyčejný kovový knoflík bude za 1 354 Kč/set, upevňovací prvek za 2 114 Kč/ks, střední silikonový kroužek (průměr 125 mm) bude stát 640 Kč/set, malý (průměr 35 mm) 941 Kč/set, velký (průměr 640 mm). Cena doplňků bude velmi různorodá, např. trávník s květinami 1 891 Kč/ks, bez květin 1 891 Kč/ks, dvě gumové květiny 616 Kč/ks, keramické srdíčko 941 Kč/ks. Antracitová destička přijde na 916 Kč/ks, cena dlažby se žulovou vložkou se bude pohybovat od 1 861 do 2 220 Kč/m2.  

KONTAKTY:
COMAP – MICHAL HRDINA, Vodní 2358, Zlín, tel.: 067/70 04 21 13; 
GAMMA INTERIER, Palackého 2547, Pardubice, tel./fax: 040/650 01 40; 
LUBOMÍR KOZÁK, Anglická 7, Praha

Vysavač nemusí být nepřítel

Právě jim – ale i ostatním – by mohla pomoci nová řada vysavačů Specialist. Mají totiž výrazně sníženou hlučnost. „Dřív náš pes doslova utíkal před vysavačem, dnes jej musím spíš odstrčit, aby mi uhnul z koberce,“ popisuje své zkušenosti Věra Zelenková z Prahy, která si kvůli svému černému kokršpanělovi užije vysávání více než dost.

Se sacím výkonem 475 wattů na hubici zkrátíte vysávání na minimum, protože nemusíte stejná místa přejíždět hubicí několikrát. „Tento výkon je však maximální, zvyšovat jej už prakticky nejde,“ vysvětluje Luděk Jírů z firmy Philips, „při vyšším výkonu by totiž už mohlo dojít k poškození koberce, hrozilo by, že se vlákna začnou vytrhávat.“

Přemýšlet nemusíte ani nad typem sáčků, ani si pracně vzpomínat na to, jaký máte doma vlastně vysavač. „Specialisté“ totiž využívají další novinku na trhu, sáčky S-bag, které mají univerzální velikost. Dokážou zachytit 90 procent částic větších než jeden mikron. Nové sáčky lze použít jak pro nové vysavače se značkou Philips, tak také pro tři řady Elektroluxu. Postupně je bude využívat deset značek, například AEG, Volta či Tornado. Standardní kapacita je až 3,5 litru (záleží na prostoru uvnitř vysavače), takže by při běžném vysávání měl sáček vydržet i dva měsíce. Doporučená cena jednoho balení – obsahuje pět sáčků – je 169 korun. U všech typů „Specialistů“ byla poprvé použita patentovaná hubice Reach&Clean. Ta se otáčí do čtyř poloh. Jejich nastavením se hubice přizpůsobí typu podlahy, ale také prostoru, který potřebujete vysát. Otočením o 90 stupňů se zúženou částí trubice dostanete i mezi skříně či na jiná obtížně dostupná místa. Nastavení hubice je jednoduché, prostě na ni šlápnete a otočíte teleskopickou tyčí (její výšku si nastavíte podle své výšky, takže záda vás bolet nemusí) o 90 stupňů.

 Další speciální příslušenství představuje turbokartáč (čistí až o 25 procent účinněji koberec než standardní hubice, navíc rotující plošky z vláken koberec příjemně načechrají). Hubice Twist&Clean, která je stejně jako turbokartáč součástí vybavení typu Specialist Multi, je zase určena pro tvrdé podlahy – parkety, dlažbu nebo linoleum. Má rotující kotouče z mikrovláken, které odstraňují nečistotu a podlahu i vyleští. Specialist Hygiene je zase vybaven kompletní HEPA filtrací i HEPA těsněním, které brání úniku i těch nejmenších částic do okolí. Proto je tento typ vhodný pro rodiny s alergiky. Pro muže je možná důležitější jiný fakt – design nových spotřebičů byl inspirován karoserií vozů Porsche.

 

Vestavěný pokrok

A jenom takový člověk dojde k tomu, že při zařizování své nové toalety mechanicky nekoupí klasickou mísu s nádržkou, ale trochu si připlatí za tento systém.Oplátkou získá „uživatelsky příjemnou“ místnůstku. Bude se tam méně často a podstatně jednodušeji uklízet, bude pěkně vypadat a při napouštění vody nebude celá rodina mít pocit, že žije poblíž Niagarských vodopádů.

Předstěnové instalační systémy jsou totiž tiché. Tak tiché, že se o nich bohužel mezi veřejností málo ví a mluví. Nahlas o nich uslyšíte básnit spíše prodavače koupelnových studií, u kterých si ale nikdy nemůžete být jisti, zda si prodejem dražšího zařízení nechtějí za každou cenu zvyšovat obrat.
Je totiž nevyvratitelnou skutečností, že pořízením tohoto systému včetně práce a klozetu samotného zaplatíte zhruba kolem 9 000 Kč oproti 3 000 Kč za koupi a připevnění klasického kombi klozetu ve spodní cenové hladině. To však platí pro dodatečnou montáž či rekonstrukci – kdo staví nový dům, zjistí, že rozdíl je daleko menší. A zde už vyznívá poměr cena/užitná hodnota určitě ve prospěch vestavěných instalačních prvků.

Kdo je na trhu
Zřejmě nejznámější firmou na našem trhu je společnost GEBERIT, s jejímiž systémy jste se mohli setkat v dobrých hotelích už v době před „revolucí“. Dodnes si podle odborníků zachovává pověst leadera trhu a s trochou nadsázky je možné říci, že u nás dala výrobku jméno, podobně jako se kdysi mluvilo o luxu, karmě či nyní eurotelu.
V poslední době (pokud nebudeme počítat i různé neznačkové nabídky hobbymarketů) se začínají výrazněji prosazovat i firma GROHE, která nabízí například systém Uniset, a firma FRIATEC se svým systémem Friabloc a Friaplan

Podle čeho vybírat
Všechny ze zmíněných značek mají v České republice výrazné zastoupení, nemusíte se tedy bát, že by při případné poruše nebylo kam se obrátit o pomoc. Přesto je ale třeba říct, že půjdete-li městem a budete se ptát instalatérů, nejčastěji se setkáte s tím, že pracují s výrobky firmy GEBERIT, pak GROHE, třetí se zřejmě umístí FRIATEC. Není to, jak sami říkají, odrazem kvality jednotlivých systémů (podobný žebříček si samozřejmě nikdo netroufne udělat a ani to není účelem) jako spíš toho, že jsou zvyklí montovat „ten svůj“.
Při rozhodování také půjde o to, do jakého typu výstavby systém kupujete – jiný výrobek je určený pro vestavbu zazděním, jiný pro půdní prostory. Obyvatelům panelových domů s jádrem vychází vstříc firma GEBERIT svým systémem Jádrofix, který je určený speciálně pro rekonstrukci bytových jader. FRIATEC zase nabízí speciální samonosný systém Friaplan, který
je ideální pro vestavbu do prostoru.

Také cenové rozdíly mezi jednotlivými značkami nejsou nijak propastné. Cena nádržky se obvykle pohybuje mezi čtyřmi a pěti tisíci korunami a splachovací tlačítko v základním designu obvykle pořídíte za částky pohybující se kolem tisícikoruny. Základní obezdění a instalaci (pokud je vývod odpadu připravený u zdi do podlahy) vám instalatér udělá za dva až tři tisíce korun.
Pokoušel jsem se také vypátrat, zda se vyplatí sledovat ceny náhradních dílů u jednotlivých značek. Zajímavé je, že dotazovaní v podstatě nebyli moji otázku schopni zodpovědět, protože si jen málokterý z nich vzpomněl na to, že by někdy zažil v systému nějakou závadu.

Podle designu
Podle čeho se tedy nakonec řídit? Snad podle designu. Jen tak namátkou – pro GROHE je například typické kulaté splachovací tlačítko, GEBERIT je všude na světě proslulý velkoplošným obdélníkovým provedením. Několik bodů ve svůj prospěch zřejmě získá firma GROHE od těch, kteří chtějí mít vzhled všech prvků v koupelně sjednocený. Vzhledem k tomu, že je výrobcem vodovodních armatur, může nabídnout splachovací tlačítka v designu některých svých typových řad baterií.

Stop versus dvojtlačítko
Podobně obtížné je rozhodování, jaký zvolit systém splachování. Musíme se rozhodnout obvykle mezi rozděleným tlačítkem, které umožní spláchnout třemi nebo šesti litry vody, a tzv. stoptlačítkem, které umožní opakovaným stiskem splachování ukončit.
Bojovníci za propagaci stoptlačítka argumentují tím, že „pozorným pohledem směrem do mísy“ lze určit správné množství vody tak, aby spláchnutí bylo dokonalé a zároveň aby se neplýtvalo vodou. Jejich opozice pod vlajkou děleného splachování tvrdí, že třeba v rodinách s malými dětmi se více osvědčilo dělené splachování. 

KONTAKTY:
GEBERIT, Moravanská 85, Brno, tel.: 05/47 21 23 35; 
GROHE, Učňovská 100/1, Praha 9, tel.: 02/66 10 65 62; 
FRIATEC, Průmyslová 346, Vestec u Prahy, tel.: 02/44 91 28 96—98
SÁGL KOUPELNY, Vinohradská 127, Praha 2, tel.: 02/22 72 17 13 

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025