Blog

Barevné doplňky dokáží zázraky

Některé barvy dokáží vyvolat dobrou náladu, vzbudit pocit tepla (až o 7 stupňů Celsia), jiné povzbudit k vyššímu výkonu. Možná i proto jsou již několik let módními favority v bytovém textilu právě »optimistické« barvy, jako je zelená, výrazná oranžová, teplá žlutá, ale také jasně modrá. Přitom si byt nemusíte proměnit na oranžovou výheň. Stačí, když tyto barvy použijete pouze jako doplňkové, například na polštářky. V poslední době se také stále častěji začíná používat barevné nádobí nebo drobný kusový nábytek. Výraznější barvy totiž vypadají lépe na menších plochách.

K jaru patří zelená
Jarní měsíce bývají hlavně ve znamení veselé hráškové a žluté. „Lidé se při výběru barev dost výrazně řídí ročním obdobím, kdy nakupují,“ vysvětluje Věra Kučerová z firmy V etru plus, která nabízí značkové nádobí a doplňky do bytu, „zatímco teď je největší zájem o zelenou a žlutou keramiku, o vánocích zákazníci podvědomě sahají po červené a tmavě zelené. Před nákupem by měl však každý zvážit, jestli mu zvolená barva bude vyhovovat po celý rok nebo zda pouze podlehl ročnímu období.“

Hlavně mladší lidé to dnes proto řeší po svém – pořizují si to, čemu V ěra Kučerová říká lentilky. Místo šesti talířů v jedné barvě se kupují »tři páry«, ti nejodvážnější si vezmou klidně šest různobarevných talířů a podobně postupují u ostatních kusů. Tvar je shodný, jen barvy se liší. Toto řešení podporuje ostatně i dnes běžný způsob nákupu. Místo celých servisů se nakupuje po jednotlivých kusech. Značková keramika totiž není právě levná (za talíř zaplatíte třeba i 400 korun). Pokud firma počítá s ukončením výroby dané barvy či vzoru, oznamuje to obchodníkům rok dopředu. Zákazník tak může být varován s dostatečným předstihem, že na případné dokoupení dalších kusů má jen omezenou dobu. Samozřejmě na trhu existuje i levnější barevná keramika.

Značková barevná keramika má však vzory takzvaně pod glazurou, proto můžete toto nádobí použít také do myčky nebo do mikrovlnné trouby. V porovnání s běžnou keramikou je lehčí a méně křehká. Podobně se na trhu objevuje velký cenový rozdíl mezi dnes módním barevným nádobím a doplňky z plastu. Značkové výrobky – například se značkou Guzzini, Alessi nebo Rede – stojí běžně třikrát i čtyřikrát více než jejich levné napodobeniny, kterých je i na tuzemském trhu hodně. Zákazník samozřejmě platí za značku, ale rozdíl je i v kvalitě použitých materiálů.

Jak s barvami
»Lentilky« se však doporučují nejen u nádobí. Podobně sestavují architekti například židle do kuchyně či jídelen. Dvě židle jsou například modré, dvě žluté. Podobně pak lze tyto barvy v interiéru střídat na textilu, ale také na nádobí nebo u drobných maličkostí. Například modrý svícen se žlutou svíčkou nebo dvě vedle sebe stojící vázy jedná žlutá a druhá modrá – pak mohou v konečném vyznění vytvořit v pokoji velmi »profesionální« atmosféru. Pokud jde o vzájemné kombinace barev, pak se vyplatí podívat se na barevný kruh. Bohužel v černobílém tisku je třeba si pomoci »šedivým« popisem: představte si kruh, kde je nahoře žlutá, proti ní leží modrá. Napravo stojí červená, jejím protipólem bude zelená. Mezi těmito základními barvami leží takzvané doplňkové žlutá přechází například do oranžové a ta se postupně »mění« v červenou.

Na rozdíl od států spolu sousedící barvy vycházejí velmi dobře. Vůbec nejlépe se snášejí žlutá a zelená, pak žlutá a oranžová. Dobré bývají i kombinace barev ležících proti sobě – sem patří právě vánoční »dvojice« červené a zelené. Do méně obvyklých kombinací by se však měli pouštět jen lidé s citem pro barvy nebo ti, kteří si nechají poradit od odborníků. „Když navrhujeme zařízení bytu, vždy je nedílnou součástí i doporučení vhodných barev,“ vysvětluje architektka Šárka Daňková z bytového studia Megaron, „barevnost je něco, co se obecně líbí, ale ve vlastním bytě se jí lidé často bojí. Odmítají třeba kombinaci modré a zelené, ale v praxi už dávno neplatí, že zelená-modrá, pro blázna dobrá. Záleží jen na použitých valérech a citu pro barvy.“

Barvy lze měnit podle ročních období
Ti, kterým se zdají »lentilkové« variace příliš odvážné a přitom by si rádi dopřáli změnu barev podle ročních období, mohou zkusit jinou novinku. Jde o takzvaný letní a zimní byt, u něhož se využívá oboustraně potištěný textil. V edle jednoduché proměny bytu – například ubrus jen otočíte a závěsy pověsíte po druhé straně, má tato novinka i další přednost. Díky oboustrannému tisku propouští látka méně světla i hluku. Tento typ materiálu nabízí i tuzemský výrobce Tiba. Metr látky se šířkou 140 centimetrů přijde asi na 150 korun.

Spotřebiče už myslí za člověka

Doby, kdy si tuzemský zákazník musel přinést potvrzení o své spolehlivosti z velitelství SNB na Perštýně v Praze, aby si mohl koupit magnetofonové pásky v jediném obchodě, který je tehdy nabízel, jsou dávno pryč. Do nového tisíciletí si člověk přináší jinou povinnost pamatovat si, kam si odložil dálkové ovládání svých přístrojů, i znalost, alespoň základní, pokud jde o počítače. Ty totiž dnes už mohou řídit vše, od ledniček až po zabezpečovací techniku.

Co se tedy stalo s domácími spotřebiči na začátku třetího tisíciletí? Člověk dělá všechno pro to, aby doma pracoval co nejméně. Nechce se mu chodit s odpadky, a tak si pořídil drtiče odpadků, obtěžuje ho i taková maličkost, jakou je otáčení knoflíků u sporáku proto vznikla senzorová tlačítka (jejich existenci prozrazují jen kroužky na skle), zabudovaná přímo do sklokeramické varné desky. Stačí jen klepnout prstíkem na desku a začne se vařit. Kromě pohodlí při obsluze je tento systém přímo neocenitelný při úklidu.

Nový systém označovaný jako Touch-Control začala letos jako první nabízet firma Siemens i u vestavné trouby. Pomocí LED neboli digitálních ukazatelů na celoskleněném panelu je pak ten, kdo vaří, veden krok za krokem k požadovanému výsledku. K varné desce přidal Siemens i světovou novinku, pečicí senzor, který nabízí elektronickou regulaci teploty. „Kuchař musí zvládnout jediné – navolit jedno ze tří teplotních rozmezí podle typu jídla, které chce připravit,“ tvrdí Ivan Karas z firmy BSH-domácí spotřebiče. A rozeznat restovanou zeleninu od smaženého řízku – to zvládne každý. Ulehčení a zjednodušení prací v domácnosti představuje dálkové ovládání spotřebičů. Světovou novinkou byl v roce 1997 systém Info-control, s nímž přišla firma Miele.

Přijímač o velikosti dálkového televizního ovladače, který v sedmi řečech umožňuje kontrolovat provoz praček, myček, elektrických sporáků i chladniček, a to až na vzdálenost 300 metrů, vás upozorní na závadu v programu nebo dá vědět, že pečeně je už hotova – a vy byste měli opustit lehátko na zahradě a jít servírovat oběd. Letos na jaře na veletrhu Domotechnica, což je největší veletrh přístrojů pro domácnost, pak přišla další inovace – program Miele@Home. „S jeho pomocí budou spolu komunikovat všechny přístroje pro domácnost a elektrická zařízení přes počítač prostřednictvím internetu, telefonu nebo mobilu,“ vysvětluje majitel firmy, Rudolf Miele. „Inteligentní domácnost“ má řadu výhod. Odcházíte konečně z práce a máte před sebou hodinovou cestu domů?

Stačí si zavolat – a kuře, které jste si dali ráno do trouby, se začne péci či pračka spustí příslušný program. A vůbec, proč byste volali vy sami? Nový systém dokáže třeba u pračky zavolat jakoby sám do servisu a předat potřebné údaje o závadě. Po dohodě s majitelem pak může servisní firma uložit do paměti přístroje nově aktualizovaná data, aniž by opravář překročil váš práh. Novinka čeká na jediné – na komunikačního partnera. Tím by se měl stát některý z telefonních operátorů, který bude schopen přenášet příslušné informace. Časový výhled? Rok či dva.

Hospodyně, ne programátor
Výrobci totiž pochopili, že je jednodušší naučit „myslet“ výrobky než přinutit zákazníky ke čtení složitých návodů k obsluze a hlavně k jejich dodržování. A tak když nezavřete ledničku, začne na vás pískat jako rozčilený sudí, myčky si zase samy „přečtou“, jak špinavé nádobí jste do nich vložili i jak tvrdá voda do nich přitéká. A samy se podle toho zařídí! Když máte pračku či myčku vybavenou funkcí Up date, můžete si třeba po deseti letech, až vývoj pokročí, nechat si „vyměnit“ mozek myčky, aby odpovídal novým technologiím.
Pro ty, kteří touží po zajímavém designu, je zase určena chladnička OZ od italského návrháře Roberta Pezzetty. „OZ je unikátní svým designem, díky němuž ji můžete postavit kdekoliv v místnosti,“ tvrdí Dalibor Eliáš z firmy Electrolux, „místo tradičního výparníku má takzvaně „vypěněná“ záda, takže se zde nemůže usazovat žádný prach.“

Ekologická chladnička
Myslet dnes ovšem znamená také šetřit. A protože čtvrtina rodinných výdajů za elektřinu připadá na chladničku a mrazák, je nesmírně důležité, jaký typ si vyberete. Evropská komise dokonce zavedla ocenění Energy+, aby podpořila další snižování dopadů na životní prostředí. Ledničky Electrolux ER8100B (38 890 korun) a ER8199B, které letos získaly první a druhé místo (s objemem 198 litrů v chladicí a 95 litrů v mrazicí části), spotřebují pouze 219 kWh ročně. To představuje zhruba třetinovou spotřebu ve srovnání s běžnými typy chladniček. Významné úspory bylo dosaženo díky novým technologiím vakuovaným dveřím a elektronicky řízeným kompresorům.

Pračky pro třetí tisíciletí
U nové pračky SIWAMAT XLS od Siemense si zase můžete připadat jako u teletextu. Její dialogový displej vás totiž informuje, co se v ní právě děje, a v podstatě vám předříkává, co máte dělat vy. Samozřejmě česky. Zároveň se dozvíte, kolik je hodin, jak dlouho bude ještě pračka prát, a zvolený počet otáček. Abyste nemuseli prát prádlo po troškách, nabízí novinka takzvaný mix program. Díky němu může prát najednou jemné i méně jemné prádlo najednou, klidně v jednom programu.
Tlačítko proti zmačkání se zase postará o to, aby prádlo mělo co nejméně ohybů. Žehlička, a hlavně vy pak budete mít o hodně méně práce. Takže jediné, na co si musíte dát pozor, je rozdělit prádlo podle barvy. Další novinka, pračka IZ od Electroluxu za 22 990 korun, je zase ergonomicky přizpůsobena pro snadnější praní. Má totiž buben nakloněný pod úhlem 10 stupňů, dveřní těsnění o dalších 10 stupňů.

Dvacetistupňový náklon bubnu a těsnění dovoluje prádlo vyjímat i vkládat bez námahy. Otvor pro vkládání prádla je větší než u běžných praček, takže si nemusíte klekat ani provádět jiné akrobatické cviky. Další novinkou je tlačítko Skip/Reset, které umožňuje přeskakovat jednotlivé fáze pracího programu. Díky těmto lehce ovladatelným tlačítkům máte vše pod kontrolou. Materiál Carboran, z něhož je zhotovena vana pračky, nerezne a je kompletně recyklovatelný. Protože tlumí hluk a vibrace, nebude vás rušit ani při 1800 otáčkách za minutu.

I technika má svou hranici
Všechno má ovšem svůj limit. V případě domácích spotřebičů, jako jsou například pračky nebo myčky, se už jen těžko sníží spotřeba vody nebo elektrické energie. „Při současných pracích a mycích prostředcích jsme už prostě na hraně. Aby bylo prádlo čisté, nelze ho prát ve sklenici vody,“ říká Ivan Karas z firmy BSH-domácí spotřebiče.
Současné typy myček si tak vystačí se spotřebou vody kolem 13 až 15 litrů, spotřeba se pak pohybuje průměrně od 0,95 do 1,3 kWh. Když si uvědomíte, že myčky používané v roce 1965 potřebovaly na umytí jedné várky nádobí 60 až 80 litrů vody a 2,8 až 3,5 kWh, je to opravdu slušný pokrok. A to nemluvě o hlučnosti. Ta se pohybovala nad 70 decibelů, dnes klesla až na 42 decibelů, což odpovídá tichému hovoru. Podobně jsou na tom automatické pračky. Z původních asi 150 litrů klesla jejich „žíznivost“ na pouhých 39 až 45 litrů.

Co musí umět myčka
Tip pro vás
Umíte mýt nádobí v myčce? Tato otázka se může zdát zbytečná, protože nádobí myje myčka, jenže vy rozhodujete o vhodném programu (tedy pokud jej za vás nevybírá systém Fuzzy-Logic podle stupně zašpinění). Většina lidí naplňuje myčku tradičním způsobem – nahoru sklo, dolů talíře a silně zašpiněné pánve či hrnce. Sklu však vysoké teploty nesvědčí (nejlépe je mu v teplotách kolem 40 stupňů Celsia), stejně tak jako výrazné teplotní přechody a tvrdá voda. Proto někteří výrobci přišli s funkcí „přídavného předmytí spodního koše“, při němž se hrnce umyjí z toho nejhoršího. Teprve pak se spustí mycí program pro celou myčku. Důležité je také to, aby myčka byla vybavena výměníkem tepla, který využívá energie ohřáté vody pro příští mycí krok. Brání se tak teplotním šokům. Regenerační elektronika pak rozpozná, zda je nutné přidat změkčovadlo vody.

Domácnost pod kontrolou
Lednice s displejem je napojena na internet a slouží jako centrum informací i na předávání vzkazů pro uživatele
– regulátor ventilace
– bezpečnostní alarm
– teplotní termostat
– alarm s čidlem vlhkosti
– Centrální spínač osvětlení, vypíná osvětlení na noc
– Alarm monitorující teplotní odchylky a nesprávné funkce kuchyňských přístrojů
– bezpečnostní zámek na dveře, otvírá po kontrole otisku prstu majitele bytu
– širokopásmový přenos

Co znamená:
* pyrolýza – čištění pečicí trouby za extrémně vysoké teploty, kdy se zbytky po pečení rozpadnou na popel, který se snadno vytře vlhkým hadříkem. Sporáky vybavené katalyzátorem Air Clean se čistí „samy“ – jakmile dosáhne znečištění určitého stupně, katalyzátor spustí pyrolytický proces. Nedochází ani k tvorbě kouře a zápachu, protože katalyzátor má podobu filtru, který vystupující páry přemění na vodní páru a kysličník uhličitý. Zachycuje i tukové zbytky.

* update – do pračky, myčky či sušičky může servisní služba spojením laptopu a vašeho přístroje vložit do paměti nové programy, aby mohl fungovat na poslední technické úrovni. Komunikačním místem je světelná kontrolka.

* indukční varná deska – obsahuje indukční cívky, které vytvářejí elektromagnetické pole. Postaví-li se na desku hrnec z kovu, který je možné magnetizovat (ocel, smaltovaná ocel, litina), předává plotýnka okamžitě veškerý svůj energetický potenciál, a to pouze na „obsazené“ ploše po dobu vaření. Plotýnka zůstává chladná. Indukční proces tak vyžaduje nejmenší spotřebu energie. Plotýnka se snadno čistí – kde se nic neohřívá, nic se nepřipálí.

* fuzzy-logic – elektronický systém myček nádobí, který za pomoci vodního senzoru sestaví sám automatický program. Díky tomu se snižuje spotřeba vody a energie.

* no -frost – cirkulační chladicí systém, který zabraňuje případnému tvoření námrazy

Co umějí nové spotřebiče
* mají minimální spotřebu energie i vody
* jednoduchou obsluhu
* dálkové ovládání
* bezpečnostní pojistky kvůli dětem
* snadnou údržbu
* zajímavý design
* jsou řízené elektronikou
* šetří náš čas, ale také životní prostředí
* jejich funkčnost je možné díky elektronice zlepšit pouhým vložením nových program

Malé kuchyni pomohou doplňky

V podobné situaci nezbývá než se přestat řídit vzory odkoukanými z amerických filmů a zůstat na zemi. Ani v malé kuchyni se totiž nemusí hospodyňka cítit jako v ponorce a minimální uspořádání nemusí znamenat pro vícečlennou rodinu, že se bude stravovat na etapy.

Co potřebuje singl
Jednoduché to má v podstatě jednočlenná nebo dvoučlenná domácnost bez dětí. Jejich kuchyň se pohodlně vejde prakticky do každé garsonky. „Pro takovou domácnost by mohla stačit kuchyň do metru a půl délky. Pod šedesáticentimetrovou souvislou pracovní plochou může být umístěná lednička, k vaření by mohla stačit i pouhá dvouplotýnka, která zabere jen 30 centimetrů délky a nemusí se kvůli ní dodržovat běžných šedesát centimetrů nutných pro zabudování sporáku,“ vysvětluje bytová architektka Karolína Tykvová. „Ten bych v klidu vynechala,“ říká s tím, že mladá, pracující a bezdětná domácnost bude potřebovat spíše mikrovlnnou troubu.

V této souvislosti také upozorňuje na důležitost pořízení správného dřezu. „Nejmenší dřezy na běžném trhu bez odkapávací plochy jsou určené pro skříňky široké 45 centimetrů. Tyto typy by si však měl kupovat jen ten, kdo počítá s koupí minikuchyně,“ upozorňuje Karolína Tykvová. Pro normální provoz v domácnosti je výhodné koupit spíše dřez s odkládací plochou, který lze podle ní zabudovat už do šedesáticentimetrové skříňky.

Minimum pro rodinu
Podobným způsobem však nemůže uvažovat běžná rodina s několika dětmi. „V kuchyni určitě nesmí chybět lednice, odkládací plocha na vyndané potraviny, dřez, alespoň 70 centimetrů pracovní plochy v kuse, varná plocha a odkládací plocha na hrnce vedle ní,“ vypočítává Zdeněk Vainar z kuchyňského studia Sekto pořadí pracovních zón zleva doprava tak, jak to ergonomie doporučuje pravákům. „A pokud je to alespoň trochu možné, i myčka. Ta dnes už patří do kuchyně se stejnou samozřejmostí jako mikrovlnná trouba nebo rychlovarná konvice. Pro čtyřčlennou rodinu bych doporučoval typ o šířce 60 centimetrů a nešetřil bych na ní. Je to jedna z mála věcí v domácností, která se levným provozem opravdu zaplatí,“ doporučuje Zdeněk Vainar.

Doplňky šetří místo
Hlavními pomocníky pro malý prostor kuchyně jsou praktické doplňky. „Běžná potravinová skříň má šířku 60 centimetrů. Zabere spoustu místa a prakticky nemáte šanci udržet v ní pořádek. Šedesát centimetrů hloubky totiž nedává šanci snadno se dostat do zadních partií poliček. Kdo zvolí verzi s drátěným programem, kde se police celé vysunou, vystačí klidně i s poloviční šířkou,“ popisuje Kateřina Krajčová z kuchyňského studia Sedlák.

Výsuvné systémy jsou ostatně v poslední době módou, která však evidentně vznikla ne z rozmaru architektů, ale jako řešení praktických problémů. Klasické skříňky typu „korpus a dvířka“ proto ustupují výsuvným systémům, které umožňují otevřít zásuvky na maximum a mít dokonalý přehled o uloženém nádobí, talířích i zásobách čisticích a mycích prostředků. Do posledního místa lze podobným způsobem využít i hluché prostory rohových skříněk. Vestavné programy umožňují, aby se běžně nedostupné police při otevření dvířek vysunuly tak, aby byly lehce dostupné, jako zásuvky lze využít sokly skříněk.

Pár rohů navíc
Panelákové kuchyně se většinou stavěly v řadě. Pokud však má pocítit kuchař alespoň trochu rozletu k inspiraci, měl by vařit alespoň na čtyřech metrech délky kuchyňské linky. V malém prostoru proto nezbývá než s linkou „zatočit“. „Na velmi malém prostoru bych doporučil postavit linku do tvaru písmene U. Kuchař má přitom vše potřebné po ruce a při práci nemusí běhat sem a tam, jako u linky postavené v řadě. Přitom jedna z částí může být v prostoru a z opačné strany působit jako bar,“ radí Zdeněk Vainar.

Tento systém doporučuje i tam, kde se kvůli nedostatku místa musí kychyň vestavět do obytné místnosti. Přes zvýšený pult není vidět špinavé nádobí v dřezu a ni pozůstatky přípravy jídla na pracovní desce. „A tam, kde s prostorem opravdu bojují, může pult posloužit místo jídelního stolu,“ doplňuje Zdeněk Vainar.

Jak na kuchyň v malém prostoru :
* v maximální míře využít výsuvné drátěné programy
* využít soklů pod skříňkami
* uvážit, zda je pro provoz domácnosti důležitá trouba, případně zvolit variantu s mikrovlnnou troubou
* členění do tvaru písmene U umožní i vestavbu do obytné místnosti
* zachovat vždy alespoň souvislých 70 centimetrů pracovní ploch

Spotřebiče jako status

„Jsou to lidé, kteří se stravují v těch nejlepších restauracích a chtějí mít doma profesionálně připravené jídlo, protože dbají na jeho správnou přípravu,“ vysvětluje Ivan Karas z firmy BSH Domácí spotřebiče, „Gaggenau je samozřejmě pojem, který vyjadřuje také určitý status zákazníka.“ Historie firmy začal hrabě Ludwig Wilhelm von Baden už v roce 1681, kdy založil kovárnu vyrábějící kladiva a hřebíky.

Dnes ovšem firma nabízí něco jiného – unikátní designové spotřebiče s profesionálními parametry. Její zákazníci se drží jedné zásady: nepotřebujeme mnoho od všeho, ale pouze málo z toho nejlepšího. V nabídce tak najdeme například unikátní parní troubu, která kombinuje beztlakou páru a horký vzduch. Beztlaká pára na rozdíl od tlakové totiž neničí buněčnou strukturu potravin a ponechává jim i po vaření přirozený vzhled i konzistenci včetně minerálů a vitaminů. Při pečení horká pára „obteče“ například maso, zkondenzuje na jeho povrchu a odevzdá mu své teplo. Horká pára totiž dokáže přenášet dvojnásobnou teplotu než horký vzduch. Svou vlhkostí ovšem brání vysušení, maso díky vysoké teplotě získá i křupavou kůrku. Stejně křehká zůstává také zelenina. Parní trouba stojí 119 990 korun, teplovzdušná trouba EB 388 159 990 Kč. Ale co je to proti dvoudveřové ledničce od téže značky za téměř 400 tisíc?

Gaggenau však nešokuje jen cenami, ale také technickým řešením. Například pára z odsavače se odvádí nikoliv do komína, ale do podlahy. S tímto řešením přišla značka jako první. To ovšem znamená, že pokud si chcete pořídit Gaggenau, musíte se rozhodnout ještě předtím, než začnete stavět dům. Náročné na stavební přípravu jsou také parní trouby, do nichž je třeba přivést a také odvést vodu jako do myčky.

Gaggenau přišlo jako první s vestavným elektrickým grilem nebo vestavným plynovým vařičem s hořákem WOK. Už v 70.letech opustila továrnu první trouba určená k vestavbě do úrovně očí, v nabídce je i nejtišší odsavač par. Zde se totiž používá malý trik, kterému se říká Coanda. Proud vzduchu je hnán tryskami stáčivým směrem dozadu dolů, aby vytvářel jakýsi vír. Díky tomu, že vzduchové trysky „tlačí“ na hrnec, je veškerá pára včetně kuchyňských pachů odváděna dokonale pryč. Na co jiné digestoře potřebují maximální výkon po dlouhou dobu, stačí odsavačům Gaggenau pár minut výkonu na třetí stupeň – tedy sotva poloviční, jaký jsou schopny vyvinout. Poté se samy přepnou na původní stupeň

Byt na kolečkách

V tuzemských domácnostech se celou řadu let používalo jen pár kusů nábytku, u nichž byla kolečka považována za samozřejmost. Dvě kolečka mívaly dětské postýlky (aby mohly mít maminky své ratolesti podle potřeby u sebe), na kolečkách byly pracovní židle. Pojízdné byly i servírovací stolky. Před několika lety se však kolečka začala objevovat ve větší míře snad u všech typů nábytku včetně skříní. Tuzemský zákazník je však přijímal – a doposud i přijímá – poněkud s rozpaky. To bylo například velmi jasně vidět u nábytku Exe, poprvé vystaveného před čtyřmi lety v Brně. Praktické solitéry byly určeny zejména pro mladé zákazníky, a tak si domácí výrobce dovolil kovový vzhled i kolečka u většiny kusů. Zatímco odborníkům se nový systém líbil, spotřebitelům se zdál příliš „technický“.

Pohodlí na kolečkách
„Když zákazníkovi navrhnu solitér na kolečkách, bývá většinou nedůvěřivý. Argumentuje tím, že ‚to bude ujíždět’a podobně,“ říká architektka Helena Fišárková, která patří k nejlepším tuzemským designérům. „Kolečka používám zejména tam, kde je třeba s nábytkem často manipulovat, aby měl člověk pohodlí a musel vynaložit co nejméně námahy. Za ideální pokládám kolečka pro pojízdné minibary, stolky pod televizory, nízké konferenční stolky nebo pracovní kontejnery, zejména od doby, kdy se začala běžně používat kolečka na kloubu, která umožňují jednoduchý pohyb do všech stran,“ tvrdí Helena Fišárková.

Ráda vidí kolečka také u stolků do kuchyní, na nichž se jídlo připraví, a pak se rovnou „převeze“ do jídelny nebo do obývacího pokoje. Poněkud skeptičtější je u skříní a jiných větších kusů, protože některé věci by měly mít podle ní v bytě své pevné místo. Diskutabilní je také použití koleček u dětského nábytku. „Když jsme pořídili nejstaršímu synovi, který chodil do třetí třídy, pojízdnou pracovní židli na kolečkách, netušili jsme, že se jeho o tři roky mladší bratr rozhodne udělat z ní cirkusového koně,“ poněkud trpce vzpomíná Marta Janáčková, matka tří synů z Prahy, „postavil se na židli a nejmladší syn dělal drezéra. Spravilo to sedm stehů. Při pádu si totiž syn rozbil hlavu o hranu palandy.“

Pojízdné židle či kontejnery proto architekti v pokojích malých děti nevidí rádi. Nenahraditelná jsou ovšem kolečka u postelí a pracovních stolů, které se v dětských pokojích zasouvají různě pod sebe, aby se ušetřilo místo. Vedle koleček jsou zde ještě vodicí lišty, a tak nábytek jezdí jen ve vymezených „kolejích“.

Cestování po bytě
Existuje spousta okamžiků, kdy oceníte mobilní nábytek. Například móda velkých květináčů s nádherně vzrostlými exempláři dracén či cykasů má jednu nevýhodu. I pod nimi je někdy třeba podlahu uklidit. Slabá žena však těžko nadzvedne květník plný zeminy vážící rozhodně víc než pytel cementu. „Když uklízím, celá rodina se takticky ‚vypaří‘. Nechtěla jsem čekat na jejich návrat, a tak jsem keramický květináč popotáhla po podlaze sama. Výsledkem byly rýhy na nových parketách,“ vzpomíná Jana Suchopárková z Brna. „Parkety jsou natřené matným lakem, takže mě oprava stála několik tisíc korun. Protože firma musela přetřít podlahu v celém pokoji.“

V zahraničí se pro velké květiny běžně používají pojízdné podstavce. U nás malý podstavec na kolečkách nabízí pouze IKEA za necelých 400 korun. K velmi módním kusům nábytku patří už výše vzpomínané kuchyňské stolky, jež bývají kombinací řeznického špalku a servírovacího stolku. Můžete s nimi putovat kuchyní tam, kde je to pro vás nejpohodlnější. Pokud je nepoužíváte, mohou být „podstrčeny“ jako pojízdný kontejner pod kuchyňskou pracovní desku. Hotové je pořídíte asi od pěti do dvaceti tisíc (to už jde o luxusní provedení z dovozu), ale vyrobit vám je může každý šikovný truhlář. Vhodné typy koleček totiž běžně nabízejí prodejci dovážející nábytkové kování.

Ceny se podle provedení a velikosti běžně pohybují od 70 do 100 korun. Kolečka se používají také u pohovek, stolků či křesel (ta pak mívají vzadu „madlo“ pro pohodlnější manipulaci), ale i u skříní. Velkou výhodou jsou kolečka u mobilních stolků pod počítač, který lze potom používat v bytě právě tam, kde máte momentálně klid na práci. Mobilní provedení je vhodné jak u malých typů, tak u velkých uzavíratelných skříní tvořících home office neboli domácí pracovnu. Cenové rozpětí bývá obrovské, přibližně od čtyř do sto tisíc korun.

Tady bydlí Štěpán a Markéta

Zařízení a vybavení obou dětských pokojů je výsledkem dlouholeté spolupráce rodiny s designérem Ivanem Dlabačem (Divan design), oceněným Národní cenou za design 2000. Autor, jehož tvůrčí spektrum je velice rozmanité, přijal nabídku s nadšením malého kluka. Se zkušenostmi dospělého se vrátil do světa svého dětství plného úkrytů, schovávaček a tajemství.

Dětské pokoje jsou v prvním patře rodinného domu. K dělicí příčce přiléhají stejné, jen zrcadlově obrácené místnosti. Nalevo bydlí Markéta, vpravo Štěpán. Každý má svůj vchod a tak i možnost kdykoliv zavřít dveře a opevnit se ve svém soukromí. Ivan Dlabač však vymyslel ještě něco navíc. Když si děti na lůžku lehnou na břicho hlavou ke společné stěně, mohou si povídat z očí do očí i při zavřených dveřích. Ve zdi je tajné okno, které oboustranně může sloužit jako skříňka. Když si však obě děti otevřou vnější i vnitřní dvířka, objeví se otvor ve zdi. Komunikační tunel, podávací okénko a třeba i prolézačka. Možná někdy nastane období, kdy bude okno ukryté a police plná knih, zatím jsou dvířka stále dokořán.

V obou pokojích si designér pohrál se stylizací pohádkového světa. Rozměrné pracovní stoly připomínají hrad nebo jeskyni a také je pod nimi dost místa na domeček s dveřmi z molitanu. Ke stolu se vchází lítačkami, nad lůžkem má každý žebřinu ukotvenou v podlaze i ve stropě a ještě jeden pelíšek, ze všech nejtajnější, mají ukrytý nad šatními skříněmi pod šikmou stěnou.

Finanční investice do originálního zařízení dětských pokojů však předpokládá, že uspořádání bude vyhovovat dětem i za dva roky, za pět nebo deset let. Proto základní kostru tvoří kvalitní, na míru vyrobený nábytek, který je ve své podstatě nadčasový. Všechny ozdoby, stylizace a hravé prvky se dají jednoduše odmontovat, textil je přichycený většinou pomocí suchých zipů. S rostoucím věkem dětí se tvář pokoje bude pravděpodobně měnit směrem k jednoduchosti. Z pelíšku nad skříní vznikne další úložný prostor, odstraněné žebřiny umožní přístup k lůžku ze všech stran a studenti si rozloží knihy po prostorném, jednoduchém stole. Jen zelené a modré oblé hrany polic budou připomínat dřívější barevný svět.

V kuchyni jako v pokojíčku

Považujete kuchyň za nutné zlo, nebo jste schopná se v kuchyni jako žena realizovat?
Myslím, že z mé kuchyně je to na první pohled patrné. Já v kuchyni bydlím a cítím se v ní jako v pokojíčku. Vařím často a ráda — a to všechno možné i nemožné.

Vaříte podle kuchařek, nebo se necháte inspirovat pořady typu Mňam aneb prima vařečka, či se snad řídíte jen vlastní fantazií?
Jednou uvařím podle osvědčeného receptu, podruhé je to velký experiment. Podle kuchařky téměř nevařím.

Vaříte i knedlo vepřo zelo, nebo preferujete lehčí stravu?
Jak kdy, to záleží na chuti a náladě. Je pravda, že poslední dobou omezuji maso.

A co dortíky a jiné sladkosti?
Na sladké si vůbec nepotrpím. To už musím mít opravdu zvláštní náladu, to jsem pak schopná kombinovat sladké s kyselým a proložit to slaným nebo pálivým. Ovšem nejraději mám kyselé. Dokonce někdy piju i ocet.

Uznáváte nějaké diety?
Když zjistím, že se to se mnou malinko horší, tak se trošku omezím v jídle, začnu dělit stravu a za chvíli je to zase v pohodě. Žádné drastické diety neuznávám, a tudíž ani nedržím!

V poslední době roste obliba nejrůznějších zeleninových salátů. Jak jste na tom u vás doma?
Saláty jíme všichni moc rádi, a proto je také ráda připravuji.

Co byste ve vaší kuchyni změnila?
Kuchyň je jediná místnost v domě, kterou jsem zařizovala já a podle svého. Bohužel je malá, takže na prvním místě bych ji zvětšila. Pořídila bych si i velký jídelní stůl a líbilo by se mi, kdyby byla kuchyň propojená s jídelnou.

Kuchyň jste si zařizovala před pěti lety. Kdybyste měla možnost pořídit si novou, jaký styl byste zvolila?
Určitě bych si znovu vybrala rustikál. Vím, že se teď prodávají špičkové techno kuchyně, ale myslím si, že taková kuchyň musí být náročná na údržbu a pro běžný denní provoz je tudíž nepraktická. Moc se mi líbí kuchyně s ostrůvkem, nad kterým je velká digestoř s držákem na zavěšení hrnců, rendlíků a jiných kuchyňských nezbytností. Taky by se mi líbilo mít kuchyň vybavenou mosazným nádobím, ale vzhledem k jeho ceně a údržbě bych si asi musela vzít úvěr na jeho pořízení a zaplatit jednoho leštiče na údržbu.

Bez čeho byste se v kuchyni neobešla?
Mým největším kuchyňským „kamarádem“ je myčka. Nejenže ušetří práci a čas, ale špinavé nádobí se schová a v kuchyni je pořád uklizeno. Druhou velkou „přítelkyní“ v kuchyni je pro mě malá televize. Neslouží mi ani tak k dívání jako k vytvoření zvukové kulisy. Když vařím, tak si ji ze zvyku zapnu, ale vůbec nevím, kdo a co tam hraje. Seriály znám nazpaměť, ale pouze podle dialogů. Úžasná věc je drtič odpadků — nesmí vám do něj ale spadnout něco většího, jako se to občas stává mně — to se potom rád zasekává. I mikrovlnná trouba by zasloužila velkou odměnu. Sice plně nevyužívám všechny její funkce (jenom v ní ohřívám), ale i tak mi dobře slouží.

A bez čeho byste se naopak v pohodě obešla?
Nepoužívám kuchyňský robot Genius, který se mě snaží přesvědčit, že je chytřejší než já. Bez něj se obejdu a ráda. Použila jsem ho asi jednou, pak jsem ztratila návod a od té doby už se mi nepodařilo robot ani složit.

Podle jakého scénáře nakupujete?
Zpravidla podle seznamu, který zapomenu doma. Pak improvizuji a nakoupím všechno možné, ale základní věci jako mouka, cukr, sůl mi někdy chybí. Nemám v kuchyni takový ten „utěrkový“ gobelín, ke kterému se připínaly kolíčky (všichni si ho určitě pamatujeme z dětství).

Málokterý muž je ochoten chodit s manželkou nakupovat, jak je na tom pan Svoboda?
Občas se s tím smíří, ale není to často. Někdy dokonce nakoupí i sám, jenže on kupuje většinou konzervy. Asi kdyby přišla válka, aby byly zásoby.

Pořádáte víkendové zájezdy do supermarketů, nebo raději kupujete v malých soukromých krámcích?
Jednou za čas je potřeba udělat nájezd na supermarket a pořídit velký nákup. Jinak podporuji drobné živnostníky a nakupuji v nejbližším okolí.

Prozradíte na sebe nějaké kuchyňské neřesti?
Všechny nože mám tupé, když vařím, tak hodně ochutnávám a ztrácejí se mi kávové lžičky.

Někdy se vám jistě nechce vařit a máte chuť si vyrazit na jídlo do nějaké pěkné hospůdky. Doporučíte nám nějakou?
Znám spoustu úžasných hospůdek. S manželem chodíme rádi do Baroka v Pařížské ulici. Vynikající je Plzeňská restaurace v Obecním domě. Když je spěch a chvat, tak uspokojí restaurace Na Rychtě v Říčanech nebo pizzerie Na Vyžlovce, kam si občas zajedeme o víkendu na kole.

RECEPT:
Kulajda á la Vendula
Konec léta je období, kdy nejvíc rostou houby. K jednomu z mých koníčků patří jejich sbírání. Velmi ráda z nich pak připravuji různé pokrmy. Mezi nejoblíbenější patří v naší rodině kulajda.
Potřebujeme asi 400 g očištěných a nakrájených hub, 4 středně velké brambory, 1 zakysanou smetanu, 1 masox, 6 vajec, 2 lžíce oleje, ocet, sůl, pepř, nové koření, bobkový list, světlou instantní jíšku, čerstvý kopr.

Jídlo připravujeme ve středně velkém hrnci. Na rozpáleném oleji orestujeme houby, přidáme na kolečka nakrájené brambory, chvíli podusíme a pak zalijeme vývarem z kostky masoxu. Povaříme, dokud houby a brambory nezměknou. Přidáme nové koření, celý pepř a bobkový list. Po chvilce vmícháme zakysanou smetanu. Necháme chvíli povařit a zahustíme instantní jíškou, dochutíme solí a pepřem. Vypneme plotýnku, do hrnce pustíme vejce a necháme dojít několik minut. Nakonec dochutíme
octem a posypeme nasekaným koprem.

Zdroj: Svět kuchyní

KONTAKT:
KAPKA NADĚJE (nadační fond pro pomoc dětem s poruchou
krvetvorby),
Nad vodovodem 2/169, Praha 10,
tel./fax: 02/67 00 42 60, www.kapkanadeje.cz,
e-mail: kapkanadeje@volny.cz

Vždy k službám

Nabízíme řešení: při větším vaření, pečení, zavařování a dalších kalamitách je dobré mít po ruce mobilní stůl s další pracovní plochou. Pokud je přídavná pracovní plocha na kolečkách, získáme spolehlivého pomocníka, který je vždy k službám nejen v kuchyni. Pohyblivost pracovního stolu oceníme, když se pustíme do akce většího rozsahu – příprava rodinných oslav nebo práce spojené se sklizní ovoce a zeleniny vyžadují několikanásobek místa (i rukou, ale ty většinou nebývají k dispozici).

Co oči nevidí
Variabilní kuchyňské systémy se umějí přizpůsobit různé intenzitě práce v kuchyni a počítají s tím, že některé funkce budou využívány pouze příležitostně. Přídavné pracovní plochy čekají nenápadně, vzhledově vůbec nenarušují kompozici sestavy a většinou jedním pohybem je možné uvést je do pohotovosti.
Tak mohou být pod pracovní deskou ukryté vály a prkénka, vysouvací pracovní desky nebo přímo stolky. Ty jsou v klidové poloze úplně neviditelné, ale po vysunutí na otočném kloubu se dají podepřít jednou vyklápěcí nohou a poskytnou dokonale stabilní zázemí.

Stolů není nikdy dost
Z venkovských hospodářství známe rozměrný pracovní stůl se spodní deskou, který stával na chodbě a příležitostně se sem odkládaly větší nádoby. V čase zabijaček jej přenesli do kuchyně a právě na něm se odehrávalo všechno to kouzlení a čarování, jehož výsledkem byly neopakovatelné zabijačkové hody. Stůl, ten masivní a stabilní kus nábytku, se pak zase doběla vydrhnutý vrátil na své místo, a kdo šel kolem, tomu zavoněla pod nos chvíle, které kraloval.
Stůl ke kuchyni neodmyslitelně patří v jakékoliv podobě. Často slouží zároveň jako pracovní i jídelní, což v domácnosti s rušným provozem může znamenat nepohodlí na všech frontách. Všem by se nám asi líbilo mít po ruce ještě jeden pracovní stůl v předsíni. Většinou však hospodaříme s každým centimetrem svého prostoru pro život. Pokud se najde místo ještě pro menší pracovní stolek, nemusíme se bát, že je bude zabírat samoúčelně. Pod horní deskou zbývá odpovídající prostor, který se může ze všech stran dobře využít. Otevřené police, zásuvky, postranní věšáky, to všechno z pracovního stolku učiní nepostradatelný prvek, bez kterého by kuchyň nebyla úplná.

TEXT: PAVLĺNA BLAHOTOVÁ
FOTO: ARCHIV

Kontakty:

EUROHOF , Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/22 87 42 35;
IKEA , Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10;
INTERIÉR ČÁP , Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/42 21 83;
INTERIÉR FLORIDA , Újezd 19, Praha 1, tel.: 02/53 95 52;
PIGMAY , Italská 31, Praha 2, tel.: 02/22 25 12 72.

Fondue

Jen při tom buďte nablízku, aby od svíčky pod kotlíkem něco nevzplálo. Ještě malá drobnost. Chybí vám kotlík? Stačí zaběhnout do některé ze zmiňovaných prodejen a vybrat si. Možná namítnete, že se vám ta návštěva pěkně prodraží. Napoprvé jistě, ale při druhé návštěvě už kotlík kupovat nebudete, navíc se dá použít i k posezení rodinnému či ve dvou, a to doma, na terase nebo na zahradě.

Jaký zvolit kotlík
Jsou nádoby, které jsou speciálně určené pro maso, sýr, čokoládu, v některých můžete dělat to i ono. Většinou budete mít na výběr nerez, kameninu, mosaz nebo litinu. Pro malé fondue na omáčky a čokoládu stačí k ohřívání nádoba se svíčkou. Pro velké fondue se používá kahánek na tekutý líh nebo lihový gel. Kahánek musí mít uzávěr k regulaci plamene a k uhašení. Vždy myslete na to, že pracujete s hořlavinou a dbejte tedy na bezpečnost!

Několik receptů pro inspiraci:

Francouzské fondue sýrové
Potřebujeme 600 g ementálu, 3 dl suchého bílého vína, 2 lžičky bramborové moučky (Solamyl), pepř, strouhaný muškátový oříšek, česnek, bílý nebo tmavý chléb, říz dodají 4 lžíce pálenky méně výrazné chuti.
Sýr nahrubo nastrouháme. Nádobu na vaření vytřeme česnekem, nalijeme do ní víno a zahřejeme na plotně. Za stálého míchání přidáme sýr, až se utvoří hladký sýrový krém. Zahustíme je bramborovou moučkou rozmíchanou ve lžíci vody a přihřejeme. Těsně před podáváním můžeme případně zalít destilátem, okořeníme a postavíme na kahánek na jídelní stůl. Fondue se nesmí vařit, na kahánku jen udržujeme mírnou teplotu. Kousky chleba napíchnuté na vidličkách namáčíme v sýru. Doporučuje se zapíjet dobrým suchým bílým vínem.

Fondue Bourguignonne – masové
Na kostičky nakrájíme libové hovězí maso (svíčkovou nebo jiné dobré maso) — cca 200 g na osobu. Na mističky připravíme různé omáčky a přílohy (rajčatovou, hořčicovou, kaparovou, s olejem a octem, s majonézou, s česnekem, smetanovou apod., dále cibulky, okurky…). Na plotně ohřejeme v nádobě na fondue asi 3 dl arašídového oleje plus 2—3 lžíce olivového oleje s větvičkou tymiánu a bobkovým listem. Na stole pak na kahánku udržujeme olej horký. Vidličkou napichujeme maso, které v oleji osmažíme více či méně podle libosti a namáčíme v omáčkách.

TEXT: LUCIE BRZOŇOVÁ
FOTO: MILAN MARTĺNEK A ARCHIV

Skleněné nádobí? Proč ne!

Trocha teorie…
Sklovina, ze které se u nás vyrábí varné nádobí SIMAX, patří do skupiny čirých, tvrdých, boritokřemičitých skel s vynikající vysokou teplotní a chemickou odolností, která beze zbytku splňuje vlastnosti předepsané mezinárodními normami ISO 3585, resp. DIN ISO 3585. Dokladem trvale vysoké jakosti pak je certifikát systému jakosti podle normy DIN ISO 9002, resp. EN29002, udělený výrobkům se skla SIMAX v roce 1995.
Výrobky z varného skla jsou chemicky stálé, prakticky inertní, vyznačují se vysokou odolností proti účinku vody, vodní páry, kyselin, roztoků solí a alkálií. Dále jsou velice šetrné k životnímu prostředí, z ekologického hlediska jsou naprosto nezávadné a recyklovatelné.

Praktické vlastnosti
Varné sklo je hladké a neporézní, dokonale průhledné a čiré. Nepřijímá pachy ani příchutě, proto je zcela hygienicky nezávadné. Spojuje svoji tvarovou krásu s výbornou tepelnou odolností, takže nám dovoluje přípravu jakéhokoliv pokrmu přesně podle našich potřeb.
Spolehlivou tepelnou odolnost udává SIMAX až do 300 °C, což je pro běžnou přípravu pokrmů více než dostatečné. Výrobce borosilikátového skla BODUM dokonce slibuje, že jeho výrobky odolají teplotám od –30 do +530 °C. Z borosilikátového skla jsou i výrobky PYREX.

Mechanická odolnost
Pomineme-li podrobnější rozpitvávání dalších chemických a fyzikálních vlastností, ve kterých si libují opravdoví odborníci, bude nás zajímat mnohem praktičtější záležitost, tedy mechanická odolnost výrobků, které díky použitému materiálu budou vždy působit dojmem křehkosti a zranitelnosti. Takže, co taková nádoba z varného skla vydrží?
Životnost těchto výrobků je z velké části dána stavem jejich povrchu a jeho celistvostí, tedy hloubkou jeho případného narušení při manipulaci a tepelném zpracovávání jídel či nápojů. Opět vezměme na našem trhu nejdostupnější výrobky, tedy SIMAX — ty prokazují v Mohsově stupnici vrypo-vé tvrdosti skloviny stupeň 6, přípustné namáhání v tahu pak je 3,5 MPa, v ohybu 7 MPa a v tlaku dokonce 100 MPa. Ovšem pozor! I při všech těchto úžasných hodnotách stále platí, že i s varným sklem se musí zacházet opatrně, protože každé sklo je náchylné k prasknutí vlivem tlaku, odření nebo nárazu.

KONTAKTY:
SKLÁRNY KAVALIER (SIMAX) , Sklářská 359, Sázava, tel.: 0328/491 351–59,
www.kavalier.cz , k dostání v OD TESCO a v síti prodejen domácích potřeb;
WINSTON INTERNATIONAL , (BODUM a PYREX), Hudcova 78, Brno, www.winston.cz , koupíte v hypermarketech a v síti prodejen domácích potřeb.

PARTNEŘI WEBU