Blog

Nežádoucí voda

Do každého sklepa zatéká?

Někteří zkušení praktici neskrývají přesvědčení, že každý sklepní prostor trpí vlhkem a prosakováním vody. Jistě ne náhodou stavební firmy často přesvědčují investory, že věnovat statisíce korun za podsklepení domu není příliš rozumné, neboť náklady neodpovídají užitné hodnotě suterénu. Příčinou nechuti realizovat sklepní prostory ale nezřídka bývají právě obavy z agresivity spodní vody.
Investoři nových domů by si měli dát poradit od architekta a netrvat na podsklepení v místech, kde by podlaha sklepa měla jít pod úroveň spodní vody. Nezřídka se totiž stává, že se v suterénu musí vyhloubit jímka, z níž je voda odčerpávána do speciální nádrže. Ani moderní izolace v takových případech příliš nepomohou.
Majitelé starších domů mají několik možností, jak se sklepní vlhkosti zbavit. Mezi často používané metody patří nanášení polyuretanové izolace. Jde o makromolekulární pěnu s více než 98% podílem uzavřených buněk, díky čemuž je hmota prakticky nenasákavá. Polyuretan je navíc odolný proti agresivním a biologickým vlivům, lze jej aplikovat na vodorovné, svislé i šikmé plochy.
Tradičním materiálem pro ucpávky vodních průsaků je rychle tuhnoucí hydraulický cement, jehož předností je nejen jednoduchá aplikace, ale i nepatrné zvětšování objemu a odolnost proti vysokým tlakům. Prodává se v podobě suchého prášku neobsahujícího škodlivé nebo agresivní prvky.
Další technologií je usměrňování pohybu vlhkosti v konstrukci. Například při instalaci systému Platon se u stěny vytvoří u podlahy a u stropu odvětrávané vzduchové mezery, které absorbují
vlhkost. Konstrukce spočívá v použití speciální membrány, od níž se sádrokartonová deska, palubky či jiný materiál oddělí latěmi. Vnitřní stěny se tak spolehlivě ochrání proti vzlínající vlhkosti i případnému výkvětu solí.
Intenzita vzlínající kapilární vlhkosti se může až trojnásobně zvýšit vlivem anomálií zemského gravitačního pole. Roste tak pravděpodobnost vzniku hub a plísní, ale i možnost narušení omítek a tepelné izolace. Někteří vlastníci domů dávají v takových případech přednost přístroji vytvářejícímu vysokofrekvenční elektromagnetické pole, jehož prostřednictvím se ovlivňují přitažlivé síly mezi molekulami vody a stavební substancí. Kapilární efekt je podle výrobců natolik omezen, že přirozené gravitační pole stahuje vlhkost zpět do základů. Tato technická zařízení (např. Aquapol) jsou jednoduchá, lehce se aplikují a jsou v nejvyšší míře ekologická.

Balkony a střechy
Terasy, balkony a střechy jsou celoročně vystaveny klimatickým vlivům. Jedná se proto o problémové zóny mající vliv na uchování stavební substance a hodnoty budov. Náš trh nabízí širokou škálu materiálů a technologií, které zmíněné plochy spolehlivě ochrání před dlouhodobým působením vody. Jen jejich vyjmenování by zabralo mnoho stran, proto se omezíme na připomenutí základních způsobů údržby a ochrany těchto ploch.
Často používaný je systém na bázi tekutých nenasycených polyesterových pryskyřic, do kterého se vkládá textilní rouno (např. systém Triflex). Takový střešní potah nemá švy, je elastický, propouští páry a je odolný proti UV paprskům. Pro balkony je určen obdobný tekutý izolační systém odolávající vysokému mechanickému zatížení. Celá izolace obsahuje několik vrstev a jejírealizací by se měli zabývat vyškolení odborníci.
Na rovných střechách se osvědčují i hydroizolační pásy (např. Simpex), které jsou zpevněny sklolaminátovou mřížkou a netkaným polyesterem. Dvojitá výztuha umožňuje pokládku jen jedné vrstvy pásu. Jednotlivé pruhy se do sebe zatavují, takže při správné pokládce nemůže docházet k narušení celistvosti izolace. Hydroizolační systémy tohoto typu jsou použitelné pro všechny typy jednoplášťových i dvouplášťových střech a vyznačují se dlouhou životností bez speciální údržby. Fóliové izolační systémy se často výrazně liší složením jednotlivých komponentů. Některé materiály se mohou aplikovat téměř bez omezení,jiné nesmějí přijít do kontaktu s pryží, pěnovým polystyrenem či polyuretanem, jiné se musí separovat od textilií apod.
Jednoduchou instalací a spolehlivostí vynikají izolační stěrkové hmoty nejrůznějších domácích i zahraničních výrobců. Tyto prostředky (např. Austis) jsou rovněž vhodné pro izolace plochých střech, balkonů i teras, lze je nanášet na nejrůznější podklady včetně betonových konstrukcí. Izolační hmoty nejsou příliš drahé, aplikují se v tekutém stavu a s jejich aplikací si většinou poradí i neškolený laik.
(kt)
Foto Triflex, Isola-Platon, Aquapol

Možná nenápadný, ale nikoliv nezajímavý

„Kutnohorské účko“
Současně s pozváním k návštěvě jsme obdrželi také projekt a fotografie nového rodinného domu, jemuž jsme dali pracovní název „kutnohorské účko“ – křídla domu svírají s jeho prostřední částí úhel šedesáti stupňů. Vzhledem k tomu, že se jedná o částečně podsklepený přízemní dům s obyvatelným podkrovím, vysoký pouze 8,2 m, byli jsme zvědaví, jak se do něho vešlo pět podlaží.
Již z fotodokumentace byla patrná střízlivost stavby a tolerantnost k okolní zástavbě. Několikapatrové bytové domy nejsou sice ideálním sousedem, ale „účko“ se s nimi snese a netváří se, že nad ně není… Stejně citlivě a ohleduplně se přistupovalo k letitým stromům.
Po zazvonění byl první u dveří labradorský retriever, který nás kupodivu nevítal zlostným štěkotem, ale naopak přátelským vrtěním ocasu.
Krátká procházka zahradou po cestě ze zámkové dlažby jen potvrdila to, co jsme vyčetli z fotografií. „Radili nám, abychom stromy vykáceli hned, protože to stejně dříve nebo později uděláme. Ale neposlechli jsme a nelitujeme toho,“ vysvětlil nám cestou k domu jeho majitel a spoluautor projektu. Člověk si ani nedovede představit, že tu měl původně stát další několikapatrový obytný dům. Nedaleko vzrostlý kaštan, vedle něho ořech a další stromy. Za námahu s prořezáváním větví a úklidem listí se stromy od jara do podzimu odvděčují příjemnou atmosférou a současně nenásilně chrání dům před nežádoucími pohledy. Tři schody – a jsme na terase s bazénem a venkovním krbem. Bazén měl mít původně tvar kosočtverce a měl být vybetonovaný. Nakonec však dostal přednost laminátový, oválného tvaru, vytápěný centrálním kotlem. „Voda se ohřeje na pětadvacet stupňů, takže využijeme bazén nejen v létě. Díky zakrytí bazénu termoizolační deskou klesne teplota vody maximálně o jeden stupeň,“ pochvaluje si majitel.

Na zápraží
Při vstupu do haly nás ovanul teplý vzduch, který vycházel z vnitřního krbu. Pohovka naproti němu přímo sváděla k posezení a k zádumčivým pohledům do plamenů. Podle paní domu je to prý oblíbené místo manžela a psa Césara.
V obýváku jsme přijali nabídnutou kávu. Při zdi piano, proti němu malá

obývací stěna, která však nemá s někdejšími „oltáři“ zdaleka nic společného. Laminátová podlaha s dezénem dubového dřeva pokračuje do prostorné kuchyně s jídelním koutem. V kuchyňské lince je nenápadně zabudována lednice, myčka na nádobí a sporák. Interiér kuchyně doplňuje jídelní stůl s thonetkami. Paní domu se všimla našich zvídavých pohledů a zareagovala: „V časopise Můj dům jsem viděla mnohem honosnější interiéry, ale nám to takhle vyhovuje…“ Oponovali jsme, že je „cítit“, že se v domě skutečně žije, a že méně někdy znamená více.

Jak se rodí dům
Vzhledem k tomu, že jsou oba majitelé domu stavební inženýři, on navíc spolumajitel stavební společnosti, která dům stavěla, dalo se předpokládat, že měli jasnou představu nejen o projektu, ale že se také vyvarovali problémů, kterým se řadový stavebník většinou nevyhne. Bylo tomu tak?
„Se stavbou jsme začali trochu nahonem v listopadu 1997. V té době ještě nebyl projekt domu stoprocentně dotažený do konce. Na papíru vypadaly některé detaily jinak než ve skutečnosti. Nezbývalo než projekt dolaďovat během stavby. Ale v zásadních věcech se neměnil,“ říká majitel. Za rok dům postavili a vloni na jaře se do něho nastěhovali. Inspiraci pro svůj projekt našli na Slovensku, kde stojí dům s podobným rozložením podlaží. Hrubá stavba sice trvala pouze dva měsíce, ale protože „kutnohorské účko“ není žádná „bedna“, ale naopak je dost členité, nebylo to zdaleka tak jednoduché.

Nejprve nahoru
Dokud jsme nestáli před centrálním schodištěm, které prochází středem domu, byli jsme přesvědčeni, že jsme v přízemí. Ve skutečnosti však byla dvě podlaží pod námi a další dvě jsme měli nad sebou. Jste zvědaví, jak se do domu vměstnalo pět pater? Abychom vás nemystifikovali… Ve skutečnosti to jsou pouze půlpatra. Zdoláte schodiště s devíti stupni a místo na podestě jste o půl patra výš v prvním podkroví, vyšlapete další schody a jste výš o další půlpatro ve druhém podkroví. A to samé dolů.
Po stupních z masivního dubu jsme se dostali až pod samotnou střechu se zajímavě řešenou dřevěnou vazbou krovů. „Chtěli jsme, aby podkrovím neprocházely žádné opěrné trámy, proto je střešní konstrukce položena na třech vodorovných nosnících s převislými konci, které se opírají o štítové zdi. Usazovali jsme je ručně…“ pronesl majitel se zřetelnou úlevou v hlase.
Ve druhém podkrovním mezipodlaží je situována garsoniéra – včetně koupelny s WC. V současné době je v pokoji pracovna a místo kuchyňského koutu šatna. Na tomto podlaží je ještě účelně zařízený pokoj dcery. V prvním podkroví je manželská ložnice s lodžií, která nabízí sice pěkné posezení, ale díky zahradě si jej mnoho neužijí. Podobně jako dcera má zařízený pokoj i její sourozenec. Dále je v tomto patře šatna a další koupelna. Do tohoto podlaží, které je považováno za střed domu, byla také situována kotelna.
„Rozhodovali jsme se, jestli kotel umístit klasicky do sklepa, ale nakonec jsme jej kvůli délce rozvodů dali do prvního podkroví,“ informoval nás o vyřešení tohoto problému spoluautor projektu. V kotelně je také prádelna. Jelikož je místnost prosvětlena střešním oknem, je tu rozhodně příjemněji než v suterénu. Ze zvýšeného přízemí se vstupní halou jsme sešli do přízemí v pravém křídle domu. Skutečnost, že je v rovině s okolním terénem, je důležitá, protože tu v bytě 2 + 1 žijí rodiče majitele. Bezbariérový je i zadní vchod do zahrady. Ještě jedny schody a byli jsme v suterénu, kde je kromě garáže pro dva vozy také dílna a dva sklepy. Podsklepena je také terasa, což umožňuje pohodlný přístup k bazénu.

Český dům
Maximální využívání místních zdrojů je filozofie, kterou majitel domu zastává. Proto je valná většina použitých výrobků a materiálů česká. Zahraniční produkce dostala přednost tehdy, pokud byla kvalitnější a cenově výhodnější; příkladem může být štípaný indický pískovec na terase. Hrubá stavba je ze zdicích bloků Later Chrudim, na stropy byly použity tradiční hurdisky, střešní krytina je červená alpská taška Bramac. Okenní otvory a venkovní dveře jsou osazeny výrobky AQ okna Český Brod. Střešní okna nesou značku Velux a všechny vnitřní dveře dodala firma Sapeli. Zařízení kuchyně, zařizovací předměty do koupelen a sanitární keramika jsou české výroby. Keramické obklady a podlahy v koupelnách a na WC jsou sice italské, ale jak jsme se dověděli, dnes by si majitelé už vybrali i z české produkce.

Zateplení a vytápění
Kvalita oken souvisí s kvalitou osazených skel. K tomu majitel: „Zvolili jsme skla se speciální tepelnou izolací a před okna jsme ještě instalovali bezpečnostní kovové žaluzie, které také částečně zabrání úniku tepla z domu. Díky tomu se snížila tepelná ztráta přibližně o pět kW, přitom tepelné ztráty celého domu jsou kolem sedmnácti kW. Vzhledem k jeho velikosti a členitosti je to celkem málo. Za minulou topnou sezonu jsme protopili přibližně dvaadvacet tisíc korun.“ Po pochvale však přišla sebekritika: „Co bych dnes možná udělal jinak, je způsob ohřevu vody. Dal jsem na doporučení, že je výhodnější neohřívat vodu pomocí kotle, ale samostatným akumulačním ohřívacím zařízením, takže kotel může být mimo topnou sezonu vypnutý. Ale protože má toto zařízení svůj vlastní komín, má tepelné ztráty a voda se částečně ochlazuje.“
Vytápění celého domu zajišťuje centrální plynový kotel Junkers s venkovním termostatem. Radiátory jsou osazeny časovými hlavicemi, které umožňují libovolně regulovat teplotu v jednotlivých místnostech. Krb je brán jako doplněk k relaxaci. Zajímalo nás, kolik peněz bychom museli mít na stavbu takového domu. „Samozřejmě záleží na vybavení. Kdyby naše firma stavěla takovýto dům dodavatelsky pro klienta, stál by jeden krychlový metr obestavěného prostoru tři až tři a půl tisíce korun, neboli osmnáct až dvacet tisíc korun za jeden čtvereční metr podlahové plochy.“ Jestliže byste chtěli mít dům, jako je „kutnohorské účko“, které střeží zabezpečovací zařízení, kde vstupní dveře otevírá automatický vrátný a v domě funguje telefonní ústředna se šesti linkami a s vnitřním okruhem, počítejte ovšem s vyššími ciframi.
Luboš Chott
Foto Robert Virt

Jak se rekreační objekt změnil v domov

Snadno se řekne, hůře realizuje
Typická venkovská chalupa, kterou čtyřčlenná rodina léta využívala jako rekreační objekt, již hodně pamatovala. Byla postavena ještě za slávy Rakousko -Uherska někdy v druhé polovině 19. století a v letech 1938–41 pak přestavěna dědečkem naší hostitelky. Ta zde v dětství, s lesem za zády, prožívala nezapomenutelné prázdniny. Později do těchto míst stejně rádi jezdívali jak oba synové, tak i manžel. Avšak bez toho, co odpustíme chalupě, dokonce to vnímáme jako romantiku, se již nehodláme obejít u trvalého bydliště. Centrální vytápění, vodovod, samozřejmě i s teplou vodou, nejméně jedna koupelna – to považujeme v případě trvalého bydlení již za naprostou samozřejmost.
Přestavět starou chalupu tak, aby odpovídala nárokům na moderní bydlení, v tomto případě nepředstavovalo snadný úkol, ale rekonstrukci skutečně od podlahy. „K té nás inspiroval váš časopis, který nám hodně pomohl i při její realizaci,“ zní úryvek z dopisu, který byl zároveň i pozváním k návštěvě.

Snazší je stavět na zelené louce
Možná, že někdo bude mezititulku oponovat, ale ten, kdo absolvoval rekonstrukci starého objektu – od základů po střechu – mu dá nejspíše za pravdu. Zvláště když na venkově naši předci v zájmu maximálních úspor často stavěli z nekvalitních materiálů, z toho, co měli po ruce… Právě tato skutečnost samotnou přestavbu značně komplikovala, i když se s potížemi počítalo. Jinak i k této chalupě, tak jak to na venkově bývá, patří ještě stodola z roku 1913 a chlév o rozloze 63 m2, který však už dávno nesloužil svému původnímu účelu. V průběhu rekonstrukce jej pak rodina vhodně využívala jako základnu. Pohotově jej proměnila v obytnou střechu nad hlavou, místo, kde bylo možno se najíst, umýt a přespat. Aby všechny tyto funkce mohlo letité hospodářské stavení plnit, nevyhnulo se rovněž důkladným úpravám. K rekonstrukci chléva se přistoupilo v červenci 1997 a již v prosinci téhož roku se pod jeho střechu stěhoval nábytek z chalupy. Teprve pak se mohlo započít s její přestavbou.

Nejprve se bouralo
S rekonstrukcí samotné chalupy začali majitelé v únoru 1998. První etapa měla až příliš demoliční charakter. „Když jsme odstranili původní podlahy a podívali se vzhůru, viděli jsme až do krovů. Tehdy jsem si říkala, že tady už nikdy nic stát nebude, vzpomíná naše hostitelka. A vzpomíná s úsměvem, protože katastrofická vize se samozřejmě nenaplnila.
Při bourání přišly nejprve na řadu podlahy, příčky, pak následovala střecha. Mezitím se ještě přistavovalo zádveří. „S jeho stavbou jsme dlouho váhali – zda ano, či ne. Nemám ráda ty různé přilepence, jaké je možno na některých domcích často spatřit,“ přiznala se hostitelka. Pro zádveří ale hovořila skutečnost, že chalupa se nachází v nadmořské výšce bezmála 600 metrů a zima je zde dlouhá. Objekt byl podsklepen pouze pod předsíní a do sklepa byl přístup jen ze dvora, tedy poněkud z ruky. Proto se manželé nakonec přece jen rozhodli, že zádveří přistaví.
Jakmile byla hotova střecha, přišly na řadu další práce. Bylo třeba vybudovat základy pod příčky, položit podkladový beton, izolace… Stavělo se z tvárnic a použitých pálených cihel. Ale přestože rekonstrukce značně postoupila, cíl byl stále v nedohlednu. Na řadu přišly samotné příčky, topení, elektrika, rozvody a odpady vody, podlahy, omítky a sádrokartonové příčky v podkroví. Dům rovněž postrádal vodorovnou izolaci proti vlhkosti. „To se muselo napravit. Na linii základů se odkopala zemina, na svislou izolaci se použila nopková fólie. Na dno výkopu se pak položila drenážní trubka, jak se říká husí krk. Výkop se pak zasypal štěrkem a zarovnal obrubníkem,“ vzpomíná na ne tak příliš vzdálenou minulost naše hostitelka. Veškeré odborné termíny měla v malíčku, neboť nejenže dispoziční řešení domu je především jejím dílem, ale zhostila se i role hlavního organizátora a po celou dobu rekonstrukce ostražitě vykonávala stavební dozor.
V poslední etapě bylo na obou obytných staveních provedeno dodatečné zateplení obvodového zdiva a nakonec dostala
nový kabát v podobě štukové omítky. Všechno samozřejmě nešlo tak lehce, jak se vypráví; na pořadu dne se často řešily problémy a dilema, jako byla například volba oken. Více se líbila dřevěná, ale nakonec to vyhrála plastová, protože jsou podstatně méně náročná na údržbu. Škoda. Domku, který ani po razantní, ale zdařilé rekonstrukci nezapře svůj původ, by přece jen více slušelo dřevo.

Po roce a půl práce
Na začátku loňského července se rodina již stěhovala do hotové, od podlahy zrekonstruované chalupy, kde na rozdíl od panelového bytu, v němž se tísnila na pouhých 60 m2, má nyní k dispozici více než 150 m2 užitné plochy. V době naší návštěvy již byly provedeny i terénní úpravy a zaseta tráva. Do zimy měla ještě čas vytvořit první svěže zelený koberec.
Neméně výrazné změny ve srovnání s exteriérem prodělal i interiér, a to se netýká pouze vzhledu, ale především dispozičního řešení. V bývalé sednici, kde se kdysi narodila babička paní domu, je dnes kuchyň a jídelní kout, někdejší černá kuchyň se naopak proměnila v prostornou světlou koupelnu. S troškou nadsázky by se dalo říct, že nezůstal na kameni kámen, cihla na cihle.
Z již zmíněného zádveří, které slouží především k odkládání bot a svrchníků, se vstupuje do dumu, jak se ve zdejším kraji říká předsíni. Hned za dveřmi do ní ústí schody, vedoucí do obytného podkroví. Rodinné centrum představuje bývalá sednice, která je příčkou rozdělena na kuchyň s jídelním koutem a obývací pokoj. Kuchyňskou linku si paní domu nechala zhotovit „na míru“ podle vlastního nákresu. Obě místnosti jsou odděleny pouze příčkou a spojeny širokým obloukovitým průchodem.
Další místností nacházející se v přízemí domu je prostorná koupelna se sprchovým koutem a WC. Za ní jsme nahlédli do kotelny. O teplo a teplou vodu se zde starají zplyňovací kamna, která si hostitelka nemohla vynachválit, a elektrický bojler. Naproti kotelně se nachází ještě jedna místnost, v době naší návštěvy zatím nezařízená. Nejspíše bude sloužit jako pokoj pro hosty, anebo „… jako naše ložnice, až už nebudeme tak pohybliví,“ jak plánuje paní domu.
Po bytelných dřevěných schodech jsme vstoupili do podkroví. Zde se kromě rodičovské ložnice nacházejí dětské pokoje obou synů, malá, ale maximálně využitá pracovna manžela a koupelna s WC.
Velice sympaticky působila hrdost paní domu na to, že dlažba, obklady a veškerý nový nábytek, který se doposud pořizoval, to vše pochází z dílen domácích výrobců.

Rozumné rozhodnutí
Chalupu s lesem za humny a s podmínkami, které ještě nedávno značně připomínaly život předků, se rodině podařilo úspěšně proměnit v objekt poskytující moderní bydlení. Veškeré odborné práce se prováděly dodavatelsky. „Velmi se nám osvědčilo, že konkrétní práce se zadávaly specializovaným firmám. Tím, že jsme neplatili na hodinu, ale za konkrétní práci, jsme, myslím, ušetřili minimálně 200 až 300 tisíc korun,“ konstatovala hostitelka. Tento způsob provádění rekonstrukce a jejího financování se podle jejích slov osvědčil i z důvodu, že se přesně vědělo, kolik se příští měsíc proinvestuje.
Naše hostitele ještě čeká postupné dozařizování domu. Časem se dokoupí nový nábytek a určitě dojde i na splnění přání v podobě krbu.
Podstatné však je, že venkovský styl života vyhovuje celé rodině, a to přesto, že otec denně autem dojíždí za prací a děti zase autobusem do školy v blízké vesnici. Ve světě ostatně nejde o nic neobvyklého. Všichni jsou spokojeni, že pobyt v místě, kde se cítí tak dobře, již nemusí omezovat na pouhé víkendy, dovolenou a prázdniny. Vesničce, která má sotva 150 obyvatel, se proto snadno odpouští, že se zde hůře nakupuje než v městských supermarketech. O to lépe se v ní zase dýchá.
Alena Vondráková
Foto Robert Virt

Podlaha pro oko i chodidla

Zatímco po kamenných kvádrech na chodnících a cestách si lidé pěkně vykračují, na blyštícím se leštěném mramoru chodí opatrně. Je-li navíc v světle modré nebo světle zelenomodré barvě, jsou zcela nejistí a rozhlížejí se, čeho by se zachytili. Všichni, ať chceme či nechceme, jsme vybaveni jakýmsi čidlem, které nás upozorní, je-li něco v rozporu s tím, co nás po tisíciletí našeho vývoje učila příroda.

Základna prostoru
Naši dávní předkové chodili po hlíně, kamení, trávě, mechu a jehličí. Tyto materiály a jejich barevnost vždy nabízejí stabilitu. Naproti tomu chůzi po modré vodní hladině znají jen biblické příběhy. Modré ovzduší pro běžné smrtelníky, vyjma parašutisty a vzduchoplavce, také nepředstavuje jistotu polohy. Neznamená to samozřejmě, že bychom se po modrém podkladu nedokázali pohybovat. Je však jisté, že některé barevné tóny na podlaze nedodají ten pravý pocit rovnováhy a přecitlivělé osoby mohou dokonce nečekaně rozrušit.
Lidské oko totiž vnímá podlahu jako základnu prostoru. Proto je třeba znát optické faktory působení podlahových krytin na jeho tvarování. Obecně platí, že celoplošné krytiny (koberce, linolea, PVC, dřevěné nebo laminátové plovoucí podlahy) by měly mít spíše klidné, neutrální barvy, a pokud mají vzor, pak je lepší, je-li drobný a nevýrazný.

Optické působení barev
Barvy a velikost vzoru určují do značné míry měřítko místnosti a nábytku. Obecně dělíme barvy na základní a neutrální, světlé a tmavé, teplé a studené.
K základním barvám počítáme žlutou, červenou, modrou a zelenou (uvidíte je, necháte-li projít sluneční paprsek skleněným hranolem). Neutrální barvy jsou bílá, šedá a černá. K teplým barvám, které vyvolávají iluzi tepla, patří žlutá, oranžová, červená. Ty prostor zútulňují a opticky zmenšují. Ke studeným barvám, působícím pocit chladu (což má i fyziologické účinky), patří zelená, modrá a fialová.
Každá z výše uvedených barev má mnoho valérů, které vnímáme různě – a také na ně různě emočně reagujeme. Je známo, že se obliba barev mění nejen s módními trendy, ale rovněž s věkem a podle příslušnosti k určité sociální nebo etnické skupině či kulturní nebo umělecké vrstvě.

Barvy a podlahoviny
Z obecného třídění barev a jejich působení na prostor vyplývá, že například v malých sídlištních bytech je esteticky vhodnější spíše světlejší, barevně neutrální celistvá podlaha (dřevo, vlýsky, parkety, plovoucí podlahy, korek). Prostor pak lze členit funkčně pomocí kusových koberců. Je-li nutné použít textilní podlahovinu (od stěny ke stěně), měla by být spíše bez vzoru; pokud je nezbytný, volte velmi drobný dekor. Příznivě působí strukturované textilní podlahoviny z přírodních materiálů – sisal, kokos, mořská tráva, juta nebo směs těchto materiálů, které se na podlahy lepí obvykle ve čtvercích. Velké vzory na celoplošných podlahovinách prostor drasticky zmenšují a deformují.
Tmavé barvy uplatněné na podlaze prostor „uzemňují a ukotvují“, dávají mu stabilitu, jistou míru útulnosti a tepla lidského hnízda, nicméně jej opticky zmenšují. Světlé barevné tóny prostor otevírají, prosvětlují a opticky zvětšují. Patří-li do škály barev studených, pak také interiér ochlazují. Proto je třeba při volbě podlahoviny myslet nejen na velikost místností, ale také na orientaci vůči světovým stranám (možnost barevného proteplení či ochlazení), výšku podlaží (zesvětlení, zvětšení, potemnění, zmenšení).
Zkušenosti bytových architektů ukazují, že u zákazníků rozhoduje nejčastěji vlastní obliba barev nebo v časopisech vyzdvihované módní trendy, a to bez ohledu na podmínky v bytě. Volba barevnosti podlahovin je citlivá záležitost, a pokud nejste experti na působení barev v prostoru i na fyziologii a psychiku člověka, poraďte se s odborníky nebo prostudujte odbornou literaturu.

Podlahoviny a jejich vlastnosti
Každá místnost v bytě si zasluhuje určitý typ podlahy podle míry funkčního využití a náročnosti provozu. Obecně a z hlediska uživatele (a tudíž udržovatele čistoty a hygieny v bytě) můžeme podlahoviny rozdělit na snadno udržovatelné a nenáročné na údržbu. Korek (penetrovaný), linoleum, PVC, keramická dlažba, plovoucí laminované a lamelové podlahy se udržují snadno – zametou se, vysají, otřou vlhkou houbou na tyči. Klasické voskované parkety nebo vlýsky či nenapuštěná prkenná podlaha potřebují složitější údržbu. Stačí však použít některý z četných ekologických, vodou ředitelných matných laků, a problém je vyřešen i u těchto druhů podlahovin. Horší je to s textilními celopodlahovými krytinami. Stačí je sice často čistit silným vysavačem, ale i přesto, že jsou mnohdy napuštěny speciálními přípravky, které zabraňují ulpívání nečistot, není jejich hygienická údržba ani ošetřování snadné a nejlevnější. Chemické ani mokré procesy čištění nezaručují, že se u někoho z rodiny neprojeví časem alergické příznaky na prach, plísně či chemikálie. Pozor také na statickou elektřinu.
Textilní celopodlahové krytiny však dobře drží teplo a jsou dobrými zvukovými izolanty, což ocení rodiny s malými dětmi i jejich o poschodí níže bydlící sousedé. Jsou-li dostatečně provedeny izolace, patří k teplým podlahovinám také korek a plovoucí podlahy (zvláště mnohovrstevnaté s několika izolačními vrstvami). U plovoucích podlah je třeba dát si pozor na propustnost zvuků – v některých zemích se nepovolují v nájemních obytných domech proto, že jsou slyšet kročeje v botách, které nemají měkkou podrážku. U nás, kde přezouváme i návštěvy, se snad této vlastnosti bát nemusíme.

Kam kterou podlahovinu?
Do předsíně vstupujeme v botách, které na sobě nesou nejen nečistotu, prach a bláto, ale také drobná zrnka písku a kamínků. Podlaha v předsíni by tedy měla být otěruvzdorná a snadno čistitelná. V našich podmínkách téměř neudržovaných veřejných komunikací vyhovuje těmto požadavkům nejlépe keramická dlažba (slinutá, hutná, glazovaná, pozor však na kluzkost) a některé typy PVC, linolea nebo plovoucích podlah. Hodně pomůže, položíme-li hned za vstupní dveře bytu nebo domu pruh speciální textilie (čisticího koberce), v níž uvízne největší díl nečistot.
V koupelně a na WC je vhodná protiskluzová (protismyková) dlažba, ale lze použít i některé typy plovoucích, dřevěných a korkových podlah.
V kuchyni rozlišujeme v blízkosti kuchyňské sestavy zónu se zvýšeným provozem (všimněte si mnohdy prošlapaných cestiček k chladničce a sporáku), kam patří zvláště odolné podlahy a podlahoviny. Používá se keramika (rozbije se však vše, co na ni upadne), prkenná podlaha (i když je napuštěná lakem, hůř se udržuje v čistotě), plovoucí lamelové podlahy (pozor na otěr), mramor, žula (pozor na kluzkost a chemikálie) či přírodní kámen (pozor na odolnost vůči chemikáliím). Asi nikdy bychom sem nemohli pokládat koberce s vlasem nebo smyčkami. Snesou se zde rohože nebo tkané koberce ze zbytků různých textilií včetně proužků plastů (tzv. hadráky, musí se však podložit zespoda speciální protiskluzovou podložkou).
V zóně, kde se stoluje, je příjemné pokrýt jakoukoliv podlahu kusovým kobercem (vlněným, bavlněným, z heatsetu, sisalu apod.). Hřeje nohy a prostorově vymezuje místo pro příjemné posezení u jídla.

Kusové koberce
Prostorotvornou vlastností kusových koberců je „rozbíjení“ plochy a vytváření různých funkčních celků, čímž vzniká dojem větší místnosti. Tyto koberce mají vždy dekor, který má být i na podlaze vnímán jako položený obraz.
Má-li koberec pouze borduru a místo v centru volné, může na něm stát jídelní či společenský stolek. Je-li však koberec dekorativně ztvárněn tak, že v něm hraje ústřední roli centrální medailon, měl by ležet na podlaze volně, nerušený postaveným nábytkem. Tvůrci mu totiž určili jednoznačné poslání: aby sám o sobě podlahu zdobil a plnil tak roli krásného obrazu.
Lenka Žižková
Foto archiv firem, Iveta Kopicová a Petr Žáček

Sdílejte články s přáteli!

Používáte pro komunikaci s přáteli Facebook, Twitter nebo jinou sociální síť? Líbí se vám naše články a chcete se o ně podělit? Nyní máte možnost!

Nově si můžete poslat jakýkoli článek z www.dumabyt.cz na svůj profil a sdílet ho se svými přáteli a známými – stačí kliknout na příslušný odkaz v oranžovém boxu na konci každého článku.

PARTNEŘI WEBU