Blog

Cesty v zahradě: mlatový povrch

V principu nejde o nic nového – naopak. Povrchy tvořené sypkými přírodními materiály, jako je písek, antuka, kamenná drť, drobný štěrk a podobně, se používají v zahradách, parcích i krajině již po mnoho staletí. To, co tyto povrchy dostalo opět do sféry zájmu, jsou dnešní propracované technologie, vyzkoušené materiály a hledání náhrad za dlažby, beton a asfalt.

Slovo mlat vychází z historického výrazu pro pevnou plochu ve stodole, kde se na ní pomocí cepů mlátilo obilí. Byla tvořena za mokra udusaným jílem s plevami. Voda tu hraje důležitou roli stále – ne nadarmo se v německých normách používá výraz „wassergebundene Decke“, což znamená vodou pojený povrch.

Co je moderní mlat

Pokud má nějaký sypký materiál vytvořit pevnou plochu, musí mít celou řadu specifických vlastností. Dnes se využívají určité směsi z kamenolomů. Odborně se rozdrceným a roztříděným kamenům říká lomové kamenivo. To se třídí podle velikosti na celou řadu tzv. frakcí od jemného prachu přes drti, štěrky až po makadam a větší. Směs, která obsahuje všechny frakce do určité velikosti, se nazývá prosívka – např. 0/32 znamená, že je zde vše od prachu až do velikosti 32 mm.

Řeknete si, že přece stačí nasypat a rozprostřít vrstvu kamení, udusat a je to. V mnoha případech to pak dopadne přesně podle známé dvojice Pat a Mat. Každý lomový materiál se „váže“ jinak dobře a některý vůbec, i když to na první pohled nevypadá. Aby se do sebe jednotlivé prvky struktury dobře zaklínily a držely u sebe, musí být dostatečně „ostré“, hranaté, odolné a tvrdé. Navíc nesmí být stejné velikosti, mezi větší se zakliňují menší a vyplňují prostory a tak stále dál až k jemným frakcím.

Není to tak dávno, kdy se kamenivo s prachem považovalo za nekvalitní a bylo odmítáno. Preferovaly se čisté a prosáté frakce přibližně stejné velikosti. Dobře propouštěly vodu, díky čemuž s nimi mráz nehýbal a jako podklad pro dlažbu či asfalt byly v pořádku. Pokud ale neměly na povrchu pevnou vrstvu, brzy se vytvořily díry a nerovnosti. To se změnilo poté, co se začaly využívat směsi s frakcemi od prachu až po velké kameny. Prach a jemné části tu totiž fungují jako pojivo, a pokud se zpracují ve vlhkém stavu, vytvoří neuvěřitelně pevnou strukturu. Aby nakonec z povrchu nevylézaly větší kameny, klade se na sebe několik vrstev (zpravidla 3–4) různých frakcí od nejhrubších po nejjemnější, které povrch uzavřou.

Výhody a nevýhody

Přes veškeré nadšení se sluší zdůraznit, že nejde o žádné samospasitelné řešení a je třeba dobře vědět, kam se mlat hodí a kam ne. Vedle výhod, jako je cena a rychlost a snadnost realizace, mají i mnohé méně příjemné vlastnosti. Především vyžadují údržbu, déšť a vítr dokážou snadno jemný povrch poničit. Opravy ale nejsou nijak složité a drahé, stačí přisypat jemnou prosívku a utužit.

Mlat není vhodný na větších svazích, kde se při dešti vytváří potoky vody. Vodu je potřeba co nejrychleji odvést k okrajům ploch, proto je třeba i příčný spád kolem 2–3 %. Tam, kde vanou časté a silné větry, bude suchý prach dělat také nepříjemnosti. Musíme si uvědomit, že tyto povrchy optimálně fungují ve vlhkém stavu, což se v praxi u nás nedá zajistit, pokud nemáme speciální kropicí systém.

Stabilizace povrchu můžeme dosáhnout i tím, že se zde usadí nějaké nízké rostliny nebo tráva, která začne prorůstat z okolí. Můžeme tomu i pomoci výsevem. Vídáme to na starých dvorech a příjezdových cestách ke stavením. To se ale nemusí každému líbit.

Mlatové povrchy jsou jistou alternativou k zavedeným technologiím, ale osobně si myslím, že v zahradě se lépe chodí po trávě nebo dlažbě. Dobrým řešením jsou na delších příjezdových cestách nebo nepříliš zatížených manipulačních a parkovacích plochách. Větší uplatnění nachází spíše ve veřejné sféře, v parcích, sportovních zařízeních, lesích a přírodě jako cyklostezky, odpočívadla, parkoviště.

Složení mlatové cesty

Základem pro mlatové povrchy je vlhká směs z lomové prosívky 0/32 mm. Čím ostřejší jsou jednotlivé kamínky, tím se do sebe lépe „vážou“. Samotný materiál musí být velmi tvrdý – žula, rula, rohovec a podobně. Založení mlatového povrchu definuje německá norma DIN 18035-5. V praxi existují nejrůznější varianty na dané téma podle dostupného materiálu a receptury realizačních firem. Čím je větší zatížení, tím se spodní vrstvy navyšují.

Příklad pro pěší cestu odspodu:

filtrovací vrstva 10 cm prosívka 0/32 (0/45)
nosná vrstva 6 cm prosívka 0/16
svrchní vrstva 4 cm prosívka 0/4 (0/2)

Rozumné řešení rozpočtu domu? Svépomoc s Ytongem

Mladá dvojice bydlela nejprve v bytě v Praze, ale protože jim myšlenka vlastní zahrady, klidu a prostoru připadala lákavější, začali hledat pozemek v dosahu velkoměsta. Vybrané místo je společně oslovilo nejen svoji atmosférou, ale i dobrou dostupností do práce a vyhovovala jim také okolní zástavba, na kterou v projektu esteticky navázali. Představovali si totiž od začátku patrový dům se sedlovou střechou a ten se na toto místo vzhledem k sousedícím stavbám ideálně hodil. Projekt si zvolili z nabídky projekční firmy G Servis. Typový dům jim v G servisu upravili podle konkrétní orientace pozemku a dalších povinných limitů pro stavební povolení.

Za stavebním materiálem se rozhodli vydat na veletrhy: „Zašli jsme spolu s partnerkou například na For Arch nebo For Habitat. Měli jsme pozitivní dojem z poradců od Ytongu, doporučili nám skladbu materiálu a poradili s výběrem. Svou volbu jsme ale ještě prověřili například nezávislými srovnávacími testy spotřebitelů v médiích a rozhodli se pak téměř celý dům udělat z Ytongu. Poradce, kterého jsme znali z veletrhu, se nám věnoval i v dalších fázích, například za námi přijel, když jsme potřebovali poradit s montáží schodiště a stropu,“ popisuje průběh stavby stavebník.

Od počátků byli rozhodnutí stavbu nezateplovat, proto zvolili tepelněizolační Ytong Lambda YQ šířky 450 mm. „Viděli jsme příklady různého zateplení a jeho nedostatky. Třeba to, že potřebujete velmi dlouhé hmoždinky pro kotvení světel a čehokoli dalšího do fasády. Připadalo mi to jako práce navíc – což znamená zdržení a tím pádem i čas anebo náklady na práci,“ vysvětluje majitel. Energetická třída domu spadá do kategorie A, což jim umožnilo provoz s náklady zhruba 14 000 ročně za topení plynovým kotlem, což je u poměrně velkého patrového domu velmi pěkný výsledek.

Rozhodnutí pro svépomoc bylo ovlivněno nejen tím, že otec majitelky je zedník a také majitel sám měl chuť vyzkoušet vlastní síly. Zásadním důvodem bylo snížení nákladů. Cenové nabídky stavebních firem na dům bez zařizovacích prvků zněly totiž kolem čtyř milionů, což už bylo nad možný limit mladé rodiny. Formou svépomoci, kdy část prací dělali sami a na některé si najímali drobné živnostníky z oboru, se dostali na cenu necelých dvou milionů.

„V době, když jsme stavěli, jsme už čekali naši dceru. Proto jsme se snažili mít vše co nejdříve. Začali jsme v březnu, hrubou stavbu jsme v pěti lidech postavili za dva týdny. Další práce jsem pak řídil sám – vždy jsem udělal přesný týdenní plán a práce řídil nebo vykonával. Díky tomu jsme se už před Vánocemu mohli stěhovat,“ vysvětluje stavebník. „Celá hrubá stavba z jednoho materiálu mi dávala smysl. Strop byl oproti litému montážně mnohem jednodušší. Stejně tak schodiště – je to monoblok v podobě skládačky. Zde sice pomocníci měli trochu obavy, ale jako profesí strojař a technik jsem si s tím poradil snadno,“ uvádí majitel. Své rozhodnutí hodnotí pozitivně i po pár letech od nastěhování. Stavba je kvalitně a spolehlivě provedená, navíc pozemky v okolí cenově dost vzrostly a tak se jim vyplatilo neváhat.

VE VLASTNÍ REŽII, 1. část: Dům z katalogu, nebo projekt na míru?

Česko dlouhodobě trápí nedostatek kvalifikovaných a kvalitních zedníků, klempířů, tesařů a dalších profesí. A situace se dle profesních cechů v blízké době nezlepší, neboť mladým se na „učňáky“ moc nechce a zkušení mistři postupně odcházejí do důchodu. Zkrátka nejsou lidi a dodavatelské firmy bývají vytíženy na dlouhou dobu dopředu. Leckdy ani nezbývá nic jiného než přiložit ruku k dílu. Zde je na místě podotknout, že stavební odborníci sice individuální výstavbu principiálně neodmítají, přesto varovně vztyčují prst a radí: pouštějte se pouze do věcí, které skutečně zvládnete, a vězte, že na některých věcech ve skutečnosti neušetříte.

Jednou z věcí, které určitě zvládnete, je manažerské vedení celého projektu, od jeho výběru či zadání svých představ projektantovi až po doslova dirigentské vedení jednotlivých subdodavatelů a řemesel.

Také čtěte: Nový dům krok za krokem – 1. díl: Plánujeme stavbu

Katalogový, anebo šitý na míru?

V přípravné fázi vás čeká a nemine velmi důležité rozhodnutí, kterým je buď výběr projektu typového (katalogového) domu, nebo realizace ryze individuální představy o budoucím bydlení.

Obě alternativy mají svá pro i proti. Typový projekt ve většině případů představuje univerzální (ovšem zpravidla i praxí prověřené) řešení a obvykle zahrnuje domy standardních velikostí se standardním dispozičním uspořádáním. Katalogový projekt tedy lze označit jako univerzální projekt rodinného domu. Nebo ještě jinak „ideální dům pro ideálního uživatele na ideálním pozemku“. Což je samozřejmě teorie.

Katalogové projekty rodinných domů jsou totiž zpracovány bez vazby k pozemku a nezohledňují (ani nemohou zohledňovat) místní podmínky v daném území. Tudíž neberou v potaz vlastnosti a charakter konkrétní parcely (např. okolní výstavbu, spád terénu, dopravní infrastrukturu, napojení na inženýrské sítě, požadavky na orientaci místností ke světovým stranám atd.).

Cena katalogového projektu je samozřejmě nižší nežli cena za individuální řešení, ovšem tady je třeba připomenout, že jde o tzv. cenu základní. Ta se rozhodně navýší o další položky, např. o projekt osazení domu na konkrétní parcelu, o projekt infrastruktury, za radonový průzkum, za průkaz energetické náročnosti domu a další položky.

Mohlo by vás zajímat: Jaký materiál použít na hrubou stavbu domu?

Spolutvůrcem budoucího domu

Příprava individuálního řešení je sice o „něco“ dražší a tvorba projektu vyžaduje určitý čas, ale nabízí možnost realizace vašeho vlastního nápadu i jeho ladění podle reálných finančních možností.

Architekt (či projektant) zde může využít své tvůrčí invence a (pochopitelně v rámci platných norem a zásad), vám projekt „ušije“ přesně na míru. S přihlédnutím k vašemu způsobu života, vašich zvyklostí, nároků i požadavků, se zohledněním možností pozemku v daném prostředí, s reakcí na okolní architekturu a terénní podmínky, s využitím nezastavěné plochy a vzrostlé zeleně (může ovlivňovat oslunění budovy a zahrady) atd.

Výsledkem je zpravidla projekt domu k dlouhodobému užívání, připravený reagovat i na různé etapy vašeho života. Určitou nevýhodou je poněkud vyšší cena, za niž ovšem obdržíte kompletní dokumentaci (podílí se na ní tým specialistů) pro ohlášení stavby či pro stavební povolení.

Další díly seriálu:

Měkké linie, široké spektrum barev a dlouhá životnost – to jsou střešní tašky Terran Danubia

Tašky Danubia svými měkkými liniemi navíc ideálně zapadají do české přírody a krajiny. Důvodem velké obliby je i mnoho barevných odstínů, vysoká pevnost a dokonale odolná povrchová úprava. Tašky se samočistícím efektem lépe odolávají UV záření a tím nedochází ke ztrátě barevnosti. Vylepšená povrchová úprava pod názvem „EVO“ je opravdovým unikátem na českém trhu.

Vše podstatné o střešních taškách Terran najdete na www.terran.cz.

Rekonstrukce odkryla řadu překvapení

Manželé původně uvažovali o koupi novostavby za Prahou v Černošicích nebo Dobřichovicích, ale pak převážily argumenty pro hlavní město. „Spoustu času bychom strávili dojížděním, vrátili se až večer, a k čemu by nám ta zahrada pak byla,“ popisuje rozhodování Klára. Řešení? Koupit starší dům a zrekonstruovat jej.

Ne každý chce do nového

Rekonstukce domu bývá často dražší a složitější cestou, to ale neznamená, že všechny hned odradí. „Novostavby z katalogů, ale ani hotové domy po rekonstrukci se mi moc nelíbily. Zaplatili bychom hodně peněz a v budoucnu bychom to stejně chtěli předělat k vlastním představám,“ vysvětluje Klára důvod, proč se s manželem Robertem rozhodli pro tuto cestu.

Dům neměl být ani velký, ani malý, ale hlavně situovaný už ve starší zastavěné městské části, aby jim za hlavou nevyrostla nějaká průmyslová hala. Všechny tyto požadavky nakonec splnil dům v Malešicích, ve kterém bydlí rodina se dvěma dětmi už druhým rokem.

„Malešice mají přátelskou vesnickou atmosféru, a přitom jsou součástí Prahy, takže nemusím dlouho dojíždět do práce,“ hodnotí Klára. Zhruba rok pak prý trvalo vybrat firmu a architekta, kteří by se o rekonstrukci postarali. „Někteří se do toho nechtěli pustit, nebo jen za zpracování projektu požadovali příliš vysokou částku. Nakonec jsme oslovili Sféru, protože se nám líbil vedlejší dům, jehož rekonstrukci navrhli právě oni,“ popisuje Klára, podle čeho se rozhodli. A s architekty si prý hned padli do oka.

Zůstaly v podstatě jen obvodové zdi

Vrátit domu šmrnc a duši – tak by se dalo zkráceně vysvětlit přání majitelů. Z domu ve výsledku zůstaly téměř pouze obvodové zdi. Rekonstrukce ale zároveň odkryla řadu překvapení, jako například starou klenbu mezi současnou předsíní a kuchyní, kterou se původní majitelé snažili na rozdíl od těch současných zakrýt.

Tip: Podívejte se, jak dopadla rekonstrukce památkově chráněné chalupy na Vysočině

Ve zcela původním stavu byl zachován také sklep, který sloužil (a nadále slouží) jako malá vinárnička. Jiné objevy už tak příjemné ale nebyly. „Když začali zasahovat do zdí, tak jsme objevili místa, kde najednou chyběly cihly a byly tam místo toho kousky dřeva,“ popisuje jeden ze zádrhelů Klára.

Nejdůležitější část domu? Úložné prostory

Rekonstrukce trvala zhruba rok a dům proměnila téměř k nepoznání. Některé průchody byly zazděny, jiné naopak probourány. Hned za dveřmi bývala dřív malinkatá kuchyň a za ní průchozí pokoj. Z kuchyně je dnes praktická úložná místnost a z průchozího pokoje útulný pokoj pro hosty.

Největší změny ale čekaly první poschodí, kam se původně dalo dostat pouze po strmých schůdcích. Nahoře býval k dispozici jen jeden pokoj, malá koupelna, a zbytek byl zkrátka a dobře půda s trámy pod střechou.

„Z původního pokoje vznikla naše ložnice. Architekti sem přidali dva dětské pokoje, komůrku a koupelnu. Měli jsme obavy, aby pokoje nepůsobily stísněně kvůli tomu, že jsou pod šikmou střechou, ale není tomu tak,“ popisuje nový stav Klára a s nadšením nám ukazuje tajnou skrýš, která slouží jako ukládací prostor. Těch prý není nikdy dost.

Myslet i na stáří

Další podstatnou změnou k lepšímu byla přestavba původně průchozího pokoje v přízemí, který v současnosti slouží jako pokoj pro hosty, především pro rodiče Kláry či Roberta, když přijedou na návštěvu z Ostravy nebo Itálie. V budoucnu ale bude plnit funkci hlavní ložnice, aby majitelé ve stáří nemuseli běhat nahoru a dolů po schodech. V přízemí se navíc nachází prostorná koupelna, dům tak může plnohodnotně sloužit jako bezbariérový, což bylo i jedním z hlavních přání majitelů.

Zvenku k nepoznání

Podstatných změn se dům dočkal i zvnějšku. Na západní straně domu byla tvarově zjednodušena přístavba domu, která slouží jako hlavní vchod. Důležitým krokem byla také výměna plastových oken za dřevěná a úprava jejich proporcí. V přízemí bylo okno v současné kuchyni vyměněno za vchod přímo na zahradu, díky čemuž se šikovně propojil interiér s exteriérem.

Na první pohled je také zřejmé, že se zcela úplně proměnila fasáda domu. Zmizely původní pruhy pískovcových barev a přibyla hlavní římsa i další plastické prvky ve tmavém odstínu. Přístavba je nyní výrazně kontrastní k hlavní části domu. Dům působí elegantně a dobře zapadá do okolní zástavby.

Už jste viděli? Když je pokora velkou výzvou. Rekonstrukce domu provedená s citem

Podlahy jako manželský kompromis

Část vybavení domu pochází z původního bytu rodiny na Žižkově. Některý nábytek vyráběl truhlář na míru, jako například kuchyňské skříňky (podle návrhu Sféry) nebo skříně v předsíni, ložnici a koupelně.

Podlahy jsou výsledkem kompromisu mezi přáním manželů. Částečně je tvoří dubové třívrstvé lamely celoplošně lepené a částečně jsou z keramických dlaždic, které si majitelé dovezli z Itálie. Vytápění v přízemí zajišťuje podlahové topení, v prvním patře radiátory. V obývacím pokoji je umístěn krb, ze kterého vede výdech nahoru do patra, kde vyhřívá chodbu.

Zahrada krásně prokoukla

Co se zahrady týče, dočkala se nového travního koberce, pod kterým se ukrývá nádrž na dešťovou vodu k zalévání. Dále došlo na vykácení tújí a jehličnanů a odstranění nevzhledného skleníku nalepeného na stěnu domu u kuchyně. Klára si naopak přála zachovat starší ovocné stromky: „Zas tak dobrá jablka neplodí, ale vypadá to krásně, když to všechno kvete,“ vysvětluje. Celá jedna část zahrady byla pak vyhrazena pro pěstování bylinek a zeleniny. „Dřív jsme odebírali farmářské bedýnky, dnes nemusíme, hodně si vystačíme sami,“ pochvaluje si Klára.

Naprostá spokojenost

Dům po rekonstrukci splnil všechna očekávání rodiny. „Jediná věc, kterou jsme špatně zvolili, je světlá dlažba na terase. Snadno se zašpiní a špatně se čistí,“ říká přece jen po našem dalším naléhání Klára. „Kromě toho bychom ale nic neměnili,“ dodává jedním dechem.

Technické údaje

Užitná plocha: 162 m2
Zastavěná plocha: 133 m2 RD + garáž 43 m2
Konstrukce: zděná konstrukce z CP + zateplení 160 mm
Výplně otvorů: okna dřevěná s trojskly, dveře dřevěné
Vytápění: vytápění plynovým kondenzačním kotlem, 1. NP podlahové topení, 2. NP radiátory, teplovzdušná krbová vložka

Autoři projektu

Ateliér Sféra
Ing. arch. Tomáš Stránský, Ing. arch. Martin Rezek, Ing. Vít Spálenský, Ing. arch. Lucie Pňáčková, Ing. Martin Pospíšil

Rádi tvoří pro klienty, kteří hledají neotřelá řešení a ocení dobrý nápad. Architekturu nevnímají jako estetickou nadstavbu projektu, ale jako přirozený základ pro všechny bez ohledu na výši rozpočtu, charakter stavby nebo člověka. Dům má sloužit jak svému uživateli, tak i okolí. Každý objekt, který navrhují, má jiný charakter, stejně jako jeho investor nebo prostředí. Ateliér Sféra zajišťuje kompletní rozsah projektové dokumentace, dozory a realizace staveb.

Kontakt: www.sfera-atelier.com, tomas@sfera-atelier.com

Obrazy do každého obývacího pokoje

Říkáte si, že vašemu obývacímu pokoji něco chybí? Máte rádi čistý styl, který není přeplácaný, ale stejně by to chtělo nějak doplnit atmosféru? Tak přesně pro vás je ideální obraz do obývacího pokoje, který máme v naší široké nabídce. Vyberte si ještě dnes.

Obrazy jsou členěny tak, abyste se v seznamu orientovali hned při první návštěvě. Vybrat si můžete dle velikosti, stylu i motivu. Samozřejmostí je také zvolení ceny, kterou si můžete navolit dle vlastního rozpočtu. Nemůže se vám tedy stát, že by se vám obraz líbil, ale zdál by se vám moc drahý. Díky široké nabídce si vyberete i v té nejlevnější kategorii mnoho krásných kusů.

Mezi nejoblíbenější motivy, které se hodí do obývacího pokoje můžeme zařadit krajiny, květiny a města. Záleží jen na vás, čemu dáte přednost. V naší nabídce naleznete více než 4500 obrazů a to už je slušná nabídka. Určitě si vyčleňte nějaký čas na hledání toho pravého obrazu. Pokud zastáváte minimalistický styl, o kterém píšeme výše, je dobré zvolit originální a na první pohled zřetelný obraz. Obraz totiž dodá do vašeho obývacího pokoje nový rozměr.

Velkým hitem letošní sezóny jsou černobílé obrazy s jedním barevným detailem. Dále jsou to již klasické zasněžené krajiny nebo jednotlivé stromy umístěné osamoceně v poli nebo na okraji lesa. Dáváte raději přednost civilizaci? Máte rádi pohled na rozsvícená velkoměsta nebo originální ulice? I pro vás máme širokou nabídku. Nádherná noční města, jako je Paříž, New York nebo Londýn.

Kam obraz pověsit, aby byl nejlépe vidět a byl středobodem obývacího pokoje? Máte hned několik možností. Vyzkoušejte nejdelší stěnu a doprostřed umístěte obraz s motivem, který jste si u nás vybrali. Máte na nejdelší stěně nábytek a obraz by se vám tam nevešel? Co zkusit stěnu naproti dveřím? Jestliže chcete zaujmout, pověšením obrazu na stěnu, která je při vstupu jako první vidět, jistě nešlápnete vedle.

Nenašli jste se v tomto článku? Nemáte rádi minimalistický styl a dáváte přednost krásným dekoracím po celém domově? Proč nezkusit netradiční ozdobu do obývacího pokoje v podobě několika menších obrazů doplněným jedním velkým dominantním? Můžete kombinovat několik stylů, barev i provedení. Zkuste rodinou fotografii vsazenou do rámečku a kolem ní obrazy z naší nabídky. Díky široké nabídce vyberete dokonalé obrazy, které přesně zapadnou do vašeho stylu. Provence, dřevo, kámen i různé barvy.

Nemusíte zůstat u jednoho obrazu, několik vedle sebe poskládaných obrazů vám vytvoří krásný celek. Neumíte nebo se vám nechce řešit, zda k sobě obrazy pasují? Naše nabídka skýtá také několik k sobě ladících obrazů, které můžete rozmístit buď úplně zvlášť nebo s malými mezerami hned vedle sebe.

Obývací pokoj je místnost, kde trávíte mnoho společných chvil, ať už s rodinou nebo s přáteli. Vyzdobte si jej dle svých představ a možností. Obrazy vám zabalíme tak, aby byly chráněny. Moderní a kvalitní potisk vydrží být sytý i když na něj svítí sluníčko a ostrost barev vás jistě překvapí. Obývací pokoj bude přesně takový, jaký si přejete, díky naší široké nabídce.

Proč teplovodní podlahové vytápění REHAU? 7krát proto!

1. Zdraví až na prvním místě

Nejen podlaha ale dnes už i stěna nebo strop mohou být plochou, pod kterou se velkoplošné vytápění dá zabudovat. Teplo od nohou je příjemné, sálavé teplo celé stěny ovšem také není k zahození. Na stropě se vytápění zase nejčastěji kombinuje s chlazením, které nahrazuje klimatizaci. Ať už ale vytápíme nebo chladíme, alergici a astmatici jistě ocení, že nedochází k žádnému nežádoucímu víření vzduchu a tím pádem i prachu – teplo nebo chlad se ve všech zmíněných případech předává sáláním, navíc je rovnoměrně rozložené. Oproti elektrickému podlahovému vytápění nevzniká u teplovodního žádné elektromagnetické pole, které může citlivějším jedincům vadit.

2. Důraz na praktičnost

Protože se celá podlaha, stěna nebo strop stává „radiátorem“, logicky musíme pracovat s mnohem nižšími teplotami otopné vody. To hravě vynahradí právě velká plocha, která celá vytápí nebo chladí. Díky tomu, že jsou otopné trubky zabudované pod povrchem, teplovodní podlahové vytápění nijak neovlivňuje design prostoru a není nutné řešit kam umístit radiátory. To je samozřejmě bonus v novostavbách, ještě více to oceníme v rekonstrukcích historických interiérů, kde by moderní topná tělesa značně kazila dojem.

3. Kvalita a spolehlivost

Právě proto, že je systém skrytý a tím pádem jakákoliv vada a její následná oprava stojí nemalé peníze a je velice nepříjemná, důraz musíme klást především na kvalitní a bezporuchový systém. REHAU RAUTHERM se vyznačuje speciálním potrubím, které není vyrobeno z obyčejného plastu, ale z hi-tech materiálu, síťovaného polyetylenu PE-Xa, který je vysoce pevný a odolný. Bezporuchovost systému značně podporuje speciálně vyvinutá spojovací technika tzv. násuvné objímky, při které není třeba svařovat, lepit ani používat těsnící O-kroužky, a přitom perfektně drží. To značně eliminuje možnou chybu řemeslníka.

4. Variabilní zdroj tepla

Ať už plánujete řešit zásobování energiemi jakýmkoliv způsobem, teplovodní podlahové vytápění se tomu přizpůsobí. Napojit ho můžete na kotel na jakákoliv paliva, případně i na tepelné čerpadlo. Neexistuje proto žádný limit, a to ani u nízkoenergetických nebo pasivních domů.

5. Ekonomika provozu hraje prim

Ekonomičnost provozu teplovodního vytápění souvisí právě s nižšími teplotami otopné vody. Tato skutečnost uspoří až 30 % nákladů. Znát je to i u chlazení, kde se naopak pracuje s mnohem vyššími teplotami, než je tomu u klimatizace. Chlazení proto není tak agresivní a uživatel nepozoruje žádné proudění studeného vzduchu, na které si mnoho lidí v létě stěžuje.

6. Chytrá regulace

Alfou omegou teplovodního podlahového vytápění je jeho regulace. Tento druh vytápění má totiž (zejména u mokré pokládky) delší dobu náběhu, zase ale větší setrvačnost. V dnešní době plně programovatelných termostatů – u REHAU je to NEA SMART 2.0, které je navíc zcela běžné ovládat přes internet pomocí chytrého telefonu nebo PC, ale není vůbec žádný problém topení zaprvé „naučit“, jak se v klasickém režimu uživatelné domu chovají (kdy se vrací z práce, kdy chodí spát nebo kdy se třeba vrací z dovolené), zadruhé mu pak kdykoliv můžeme i na dálku vydat příkaz začni nebo přestaň topit, protože se můj zajetý režim dnes neplánovaně změnil.

7. Několik způsobů pokládky

Způsob pokládky závisí hlavně na konstrukci domu. Pro dřevostavby se suchou skladbou podlahy, podkroví nebo všude tam, kde není dobré přitěžovat konstrukci další vrstvou betonu, umožňuje teplovodní podlahovka od REHAU suchou pokládku pomocí systémových desek. Topení má pak rychlejší náběh, zase ale nižší akumulaci a tím pádem menší setrvačnost.

U mokré pokládky přichází REHAU hned s několika možnými způsoby, ve sféře rodinného bydlení zmiňme dva nejpoužívanější – RAUTHERM S, kde je červená trubka zafixovaná v desce Varionova, nebo o něco dražší systém RAUTHERM SPEED s oranžovou trubkou, o 30 % ohebnější, s nakašírovaným suchým zipem, který umožňuje pokládku výrazně zrychlit, udělat ji flexibilnější a snadno a rychle opravit nevhodnou polohu každé jedné trubky.

Více na www.rehau.cz

Téma: Vlhkost při rekonstrukci starých a historických objektů

Z čeho postavit příčku nebo podhled ve vlhkém prostředí?

Vlhkost je tradičním nešvarem starých objektů, ale někde se bez ní přesto neobejdeme. A to nejen v interiéru, ale i exteriéru, kde je přítomnost vlhkosti zcela normálním jevem. Aniž bychom narušili historickou kontinuitu, jsou situace, kdy některé zdivo nahradíme, nebo nové příčky postavíme s pomocí moderních materiálů. Třeba měníme-li uspořádání a místo suchého WC vybudujeme komfortní koupelnu. Sádrokartonová deska není v tomto případě vhodnou volbou. Potřebujeme-li mít jistotu, že vlhkost v budoucnu nenaruší novou konstrukci, je tu k dispozici ideální partner v podobě desky AQUAPANEL Cement Board Indoor (myšleno do interiéru).

Deska je vyrobena z portlandského cementu doplněného speciálními přísadami. Potažená je na obou stranách tkaninou ze skelných vláken. K tomu má deska zpevněnou podélnou hranu. Díky této speciální konstrukci získala deska zcela jedinečné vlastnosti, ke kterým se řadí hlavně 100% odolnost proti vodě a plísním, zároveň nehořlavost a tvarová stabilita (nemá v sobě žádnou příměs dřeva). Taková deska umí vyřešit mnoho situací s nadstandardní spolehlivostí.

Je vhodná pro klasické příčky, stěny, předstěny ale i podhledy s jedním nebo dvojitým opláštěním (záleží na konkrétní situaci a požadavcích na požární odolnost či akustiku). Desku lze velmi dobře ohýbat, takže je z ní možné vytvarovat i obloukové tvary. Může být opatřena keramickým obkladem, případně celoplošnou povrchovou úpravou vodoodpudivým tmelem AQUAPANEL Q4 Finish s perfektně hladkým povrchem. K desce patří další příslušenství jako je výztužná tkanina k vyztužení spár nebo celoplošné stěrky, penetrace AQUAPANEL Grundierung použitelnou pod obklad apod.

Na co by se nemělo zapomenout? Když stavíme například koupelnu nebo domácí saunu, musíme použít profily opatřené antikorozním nátěrem a současně desky šroubovat speciálními šrouby s antikorozní úpravou. Pak máme jistou, že cokoliv z AQUAPANELU postavíme, vydrží roky.

Jakou nejvhodnější podlahu zvolit do vlhkých a mokrých prostor?

Místo litých a mokrých potěrů můžeme s úspěchem opět použít cementovou desku, tentokráte s označením AQUAPANEL Floor. Deska bez organických složek a dřevních hmot má perfektní odolnost a stabilitu, a je primárně vhodná pro následné lepení dlažby případně i jiných podlahových krytin. Nejenže odolá vlhkostní zátěži, ale ušetří spoustu času ve srovnání s jinými „mokrými“ technologiemi. V principu je to těžká plovoucí podlaha s deskou silnou 22 respektive 33 mm (ta je opatřena minerální vatou). Podlahové vytápění je u této desky samozřejmostí.

Potřebujete esteticky upravit vzhled soklu domu a nebát se vlhkosti?

Řešení je zase poměrně jednoduché: použijeme cementovou desku AQUAPANEL Outdoor s jejíž pomocí vytvoříme konstrukci provětrávaného soklu. Deska nemá prakticky žádnou objemovou roztažnost, nepodléhá bobtnání ani degradaci, a proto bude i zde dokonale a dlouhodobě stabilní. V konstrukci použijeme desku 12,5 mm silnou a samozřejmě šrouby a profily s antikorozní úpravou. Deska se celoplošně tmelí cementovým tmelem, musí být opatřena perlinkou, na kterou se aplikuje soklová či šlechtěná omítka, nebo obklad keramickým páskem.

Z čeho udělat estetický podhled v exteriéru?

Exteriérové podhledy slouží hlavně k zakrytí nějaké konstrukce, přičemž se chceme vyhnout dřeva, které bychom museli pracně a pravidelně ošetřovat. Příkladem je podbití střechy nebo římsy apod. Jiným případem je stavba venkovního garážového stání, případně krytého bazénu, kde potřebujeme vytvořit podhled, který zakryje konstrukci nebo elektroinstalace. Proto hledáme materiál, který by odolal všem povětrnostním vlivům, plísním a byl dlouhodobě stabilní. K tomuto účelu vyvinul Knauf alternativní desku AQUAPANEL Cement Board Skylite.

Složení desky je identické jako u předchozích případů, jen její tloušťka je pouhých 8 mm, což znamená, že je extrémně lehká a snadno se s ní bude pracovat. Díky své malé tloušťce ji lze bez problémů ohnout až do poloměru 1 metru. Můžeme tak vytvářet kreativní tvary a oblouky, které by se realizovaly z jiných materiálů velmi obtížně.

Jak se zbavit vlhkosti ve zdivu

U starého objektu se nabízejí dvě alternativy. Tam, kde to prostor dovolí, můžeme postavit předstěnu z desky Knauf AQUAPANEL, která vytvoří v podstatě provětrávanou příčku, a dál již nic nemusíte řešit. Tento způsob je samozřejmě pracnější a trochu složitější a je žádoucí použít takové desky, které jsou rezistentní vůči vlhkosti, včetně antikorozní úpravy profilů respektive šroubů. Jestliže ale chceme zachovat původní zdivo, z části např. dekorativně obnažené, tak máme druhou možnost – použít sanační omítku Knauf.

Před její aplikací je každopádně zapotřebí zbavit zdivo staré vlhké omítky a případně ošetřit povrch zdiva protiplísňovým antibakteriálním přípravkem. Následně můžete aplikovat sanační systém (omítku) Knauf, ovšem bez penetrace, protože by zdivo „uzavřela“. Sanační omítka je vápenocementový materiál s chemickými aditivy, který je určen výhradně pro ruční nanášení.

Důvodem je správná funkce omítky, která se musí doslova „našlehat“, čímž se vytvoří v omítce vzduchové póry, které jsou vzájemně propojené. Vzlínající vlhkost ze starého zdiva se v mikropórech potkává se vzduchem, přemění se ve vodní páru, která se snadno dostane z omítky a její povrch tak zůstane na pohled suchý. Problém nastává v případech, kdy je ve zdivu značný obsah dusičnanů nebo oxidu siřičitého, který postupem času zanáší vytvořené póry. Důsledkem je, že funkce omítky se snižuje například z 15 na dobu 5 let. Vždy je ale nutné dodržet správný poměr záměsové vody a dobu míchání v míchačce, tj. 10-12 minut.

Sanační omítka Knauf je vhodná na všechny možné podklady vyskytujících se u starých objektů – kámen, vlhká cihla, směs kamene s cihlou atp. Optimální složení sanačního omítkového systému Knauf u objektů bez vodorovné hydroizolace je: aplikace sanačního postřiku MCO 2 (tl. cca 5 mm), armovací tkanina a sanační jádrová omítka MCO 1 (min. vrstva 20 mm) a posléze sanační štuk MCO J (tl. 2 mm). Nezapomenout na závěr, že povrchová finální úprava musí být provedena paropropustnou barvou.

www.knauf.cz

Teplo má konkrétní podobu

Výhodou krbových kamen je vedle rovnoměrného rozdělení tepla po celé domácnosti i nezanedbatelná úspora energie. Investice do pořízení kamen se vám přibližně za rok vrátí v rozdílu cen topiva. Kromě ušetření peněz však kladou kupující stále větší důraz i na vzhled. Moderní krbová kamna jsou totiž také designovou dominantou interiéru. Vyberete si kamna s panoramatickým prosklením, jímž je vidět oheň ze tří stran? Dáte přednost atypickému pískovcovému obkladu? Nebo raději zvolíte klasické kachle?

Ještě než začnete vybírat design, měli byste uvážit typ kamen. Pro ty, kteří uvažují o koupi kamen do rodinného domu nebo bytu, jsou nejlepší volbou ocelová dvouplášťová, kachlová, nebo peletová kamna.

Dvouplášťová ocelová kamna se poměrně rychle zahřejí a díky přirozené cirkulaci nasají studený vzduch od podlahy, který ohřejí mezi plášti a horem vypustí do místnosti. Za předpokladu optimálního umístění dokážou bez problému temperovat i okolní místnosti.

Kachlová kamna jsou zase romantika. S designem můžete čarovat dle libosti a v jejich prospěch mluví i technické argumenty. Vynikají vysokou účinností, která se pohybuje mezi 80 až 90 %. Provoz je velmi ekologický s nízkou spotřebou paliva. Po zahřátí sálají teplo dlouhodobě, a to i několik hodin po vyhasnutí. Nezanedbatelné jsou i malé nároky na obsluhu, prakticky žádný servis a velmi dlouhá životnost.

Moderní způsob topení pak představují kamna na pelety. Jsou nejen ekologická, protože s nimi nepřijde žádný dřevní odpad nazmar, ale samostatná. Nemusíte každou chvíli přikládat dřevo a pečlivě střežit oheň, aby nevyhasl. Kamna se postarají skoro o všechno sama. Uvnitř mají zabudovaný zásobník, kam nasypete pelety, na digitálním displeji nastavíte požadovanou teplotu a čas, kdy chcete mít v místnosti teplo, a kamna zařídí zbytek. Teplotu pak můžete jednoduše regulovat zmáčknutím tlačítka.

Jestliže chcete mít krbová kamna jako primární zdroj tepla pro větší byt nebo dům, měli byste uvažovat o teplovodním výměníku, který napojíte na rozvod tepla do jednotlivých místností prostřednictvím trubek a radiátorů. Některé typy výměníků nemusí být připojeny nastálo, je možné je odstavit, nahradit záslepkou a v případě nutnosti zase znovu do systému zapojit.

Pokud chcete ušetřit ještě víc, a navíc se chovat ekologicky, můžete zvolit kamna s terciárním spalováním. Jde o spalovací proces, jenž zužitkovává zbytkové hořlavé plyny, které by za jiných okolností odešly nevyužity se zplodinami komínem. Prodlužuje se tak doba hoření, zvyšuje účinnost a snižuje celková spotřeba paliva.

Více informací o cenách a dalších produktech najdete na www.mountfield.cz

Poznávací znamení domu – stará hruška

Dům postavili na klidném místě, kde vyrostlo ještě několik dalších domů v bývalých zahradách a sadech. Podařilo se však, že také sousedé přistoupili k okolí citlivě a charakter lokality se vzrostlou zelení tu zůstal zachován. Dokázali tak spojit zdánlivě nespojitelné – těsnou blízkost Bratislavy, tedy snadný dosah do zaměstnání, škol a obchodů, a naprostý klid ve spojení s přírodou.

Majitelé rodinného domu se rozhodli hned na začátku, že návrh umístění domu na pozemku musí zohlednit to, že se z původního sadu zachová stará hruška. Ta se stala základem jejich budoucí zahrady. „Chtěli jsme bydlet v nízkém domě, propojeném se zelení. Katalogové domy neodpovídaly úplně naší představě, proto jsme se obrátili na architekta, pana Maria Budínského. Jeho návrh vystihl přesně to, co jsme si představovali. Jednoduchost, přírodní materiály a maximální otevřenost do exteriéru,“ říká majitelka.

Realizaci projektu se majitelé rozhodli provést vlastními silami. „Pročetli jsme si články, měli jsme nějaká doporučení od známých a zašli jsme na veletrh Coneco. Ze všech dostupných informací nám nejlepší připadal systém Ytong. Má pověst materiálu, který se pro svépomoc hodí. Na veletrhu nám také byli sympatičtí,“ uvádí majitelka.

Jejich představě o jednoduchosti a přirozenosti odpovídá i složení materiálu, protože je pouze z přírodních surovin. Samotná práce pak potvrdila, co o materiálu slyšeli. „Skutečně jsme celý dům zvládli svépomocí, vlastníma rukama. Trochu náročnější byla montáž stropu, ale i to jsme s pomocí jeřábu zvládli,“ uvádí majitelka.

Ze systému zvolili stavebníci tepelněizolační tvárnice Ytong Lambda YQ, které byly vyvinuty před několika lety už s ohledem na nové tepelnětechnické normy a patří k nejúspěšnějším produktům výrobce. Vynikají mimořádnou lehkostí a pevností, a tak se mezi svépomocnými stavebníky těší velké oblibě. Ze stejného materiálu zvolili také překlady a příčky. Výhodou je nejen jednoduchá výstavba, nenáročná na řemeslnou zručnost, ale také snadná instalace zařizovacích prvků. „Do Ytongu se dá snadno instalovat cokoli. Třeba tady, máme rodinnou památku, křížek,“ ukazuje výtvarné dílo, pověšené na stěně, majitelka. „Jeho autorem je můj bratranec, Michal Staško, který ho naší rodině daroval. Dneska je to známý designér, vyhrál například cenu Křištálové křídlo,“ vysvětluje.