Předchozí část seriálu najdete zde.
První na řadu přišla pokládka podlahových krytin. Není to úplně standardní postup, běžně se nejdříve dofinišují povrchy stěn a pak se položí podlaha. My ale chtěli zapustit soklové lišty do stěn. Soklíky pak nepředstupují a nepřekážejí nábytku, zároveň se na jejich horní hraně nedrží prach. Díky obrácenému postupu práce jsme nemuseli kupovat drahé systémové lišty pro zapuštěné sokly. Jednoduše jsme vyřízli jádrovou omítku, nalepili soklík a v další fázi přetáhli a sjednotili stěny finální hliněnou omítkou. V těch místech, kde se už nenanášela finální omítka, jsme využili parádní vlastnosti hlíny, tedy po zapuštění soklíku se hliněná omítka navlhčila a znovu vyhladila, aby vyplnila vzniklé spáry.
V patře jsme nechali tmavší hliněný povrch stěn bez dalších povrchových úprav. Díky velkému prosklení místností prostor nepůsobí tmavě. V přízemí jsou ale skleněné plochy menší a navíc vzrostlé stromy okna stíní, bylo tedy potřeba volit světlou barevnost. Obývací prostor je na stěnách i na betonovém stropě zesvětlen vápenným nátěrem. V pracovně jsme nanesli novou vrstvu jemné bílé hliněné omítky a strop jsme ponechali v přirozené betonové barevnosti.
Podlahy podle účelu
Rozvržení podlahových krytin je podle náplně jednotlivých místností. Základním materiálem je dubová dvouvrstvá podlaha plošně lepená k podkladu. Kvůli podlahovému topení jsme volili minimální tloušťku 10 mm. Stejným materiálem je obložené monolitické schodiště. Obložením stupně i podstupnice na ostrou hranu a zapuštěním soklíku ze stejného materiálu je vytvořen dojem kompaktního hmotného schodiště. Stejný materiál je použit i na některém nábytku navazujícím na podlahu. Působí pak jako jeden celek s podlahou a ve stísněném prostoru rozšiřuje vizuálně místnost.
Keramickou dlažbu jsme použili v pracovně a v koupelnách. Volili jsme kvalitní velkoformátovou dlažbu ve světlých nevýrazných přírodních tónech, aby tvořila spíše nenápadné pozadí a navázala na přírodně laděný vzhled stěn. Tento princip dá prostor pro vyniknutí dřevěných prvků s pěknou strukturou, jako jsou třeba dřevěné dýhované dveře nebo dřevěný nábytek.
Dveře na míru
Dalším prvkem, který vytváří velkou plochu v interiéru, jsou vnitřní dveře. Ty jsme zadali k výrobě truhlářům, protože jsme na ně měli specifické požadavky. Chtěli jsme si sami vybrat dubovou dýhu a také povrchový lak, ať se dveře a zárubně co nejvíce podobají dřevěné podlaze, povedlo se přesně.
Dále jsme požadovali bezfalcové (bezpolodrážkové) dveře a osazení do jednoduché rámové zárubně, kterou téměř žádní výrobci dveří nedělají. K tomu nás vedly dva důvody. Zaprvé jsou nyní zárubně přesně zalícované v tenkých příčkách společně i s dveřními křídly. Ze stěny tak vystupuje pouze klika. Zadruhé v přízemí, kde jsou tlusté a křivé původní stěny, jsme nemuseli řešit příliš široké obložkové zárubně a dorovnávání křivostí, které někde dosahují i 5 cm.
Zárubně se prostě osadily doprostřed otvoru a zapravilo se pouze ostění. Drobným vyladěním je pak ještě sjednocení designu nerezových klik na oknech a vnitřních dveřích.
Stropy a zrcadla
Nejjednodušší práce byla s povrchovou úpravou stropů. Dřevěný trámový strop v patře jsme prostě nechali bez úpravy. Pouze v ložnici jsme si zesvětlili prostor nabělením trámů voskem s bílým pigmentem. Železobetonový strop v pracovně a technické místnosti zůstal také bez úprav. Ponechali jsme přiznanou nepravidelnou strukturu vzniklou vytlačením bednicích desek do mokrého betonu.
Vnitřní povrchy dotváří zrcadla. Jejich velké plochy nenápadně zapuštěné do obkladů a omítek opticky zvětšují malé prostory a zopakováním odráženého okolí se ideálně ke všemu hodí.
Ondřej Kafka je autorizovaný architekt a spoluvlastník arch. ateliéru MOAD architekti.
Další díl seriálu najdete v této rubrice příští týden.





Bydlím v Praze 6, což je krásná adresa. Já miluju Prahu 6 a obzvlášť Dejvice. Je to taková hezká čtvrť, kde je spousta kavárníček, vinoték a tak. A díky tomu, že bydlím na okraji Prahy 6, mám i zahradu.
… teple, útulně, že? Musím říci, že je to zejména tím, že celý dům má parkety a od toho dřeva se to vlastně všechno odvíjí dál.
Ano, máte pravdu, je to tady jiné. Jsou to různé věci z různých frců – například z Loděnic a podobně, poskládané tak, jak se mi to líbí.






Nové okenní řešení Schüco AWS 90 AC.SI (hliníkový okenní systém, stavební hloubka 90 mm, akustická, vysoce tepelně izolovaná okna) snížuje hluk přicházející z exteriéru i během přirozeného větrání, kdy je okno ve sklopené poloze. Efekt se dosáhne pomocí speciálně vyvinutého středového těsnění a přivádění čerstvého vzduchu skrz ventilační rám. Tímto způsobem se zvuk rozptýlí a hluk se značně sníží. Při sklopení okna se dosáhne snížení hluku o 31 dB a současně se přirozeně větrá. Okenní řešení nabízí mimořádně vysokou úroveň uživatelského komfortu, zejména v rezidenčních a kancelářských budovách v oblastech znečištěných hlukem.







To, co se za poslední tři roky kolem projektu Český soběstačný (původně „ostrovní“) dům událo, jsem opravdu ani ve snu nečekal. Pořád jsme ale z mého pohledu na úplném začátku. Počet lidí, s nimiž spolupracujeme, se rozrostl k třiceti v různé míře zapojení a v různé škále oborů. Stále nikdo nepobírá žádný plat a jedeme na společné vlně možná určitého vzdoru. Od naprosté špičky v oblasti fotovoltaiky a baterií – pana Michala Klečky z GWL Power – přes obrovské znalosti o vodním managementu Daniela Vilíma z Envi-Pu po Petra Pokoru z ELPRAMA, neuvěřitelně schopného elektrotechnika a odborníka na skladbu technologií. Na palubě máme ale i například českou pobočku WEIL, což je jedna z nejoceňovanějších právních firem na světě. A tak bych mohl pokračovat. Na lidi jsme měli a máme obrovské štěstí.





RÁDCE 2019 je stavební veřejností a trhem osvědčená příručka.

1. Skládaná krytina jako základ









V přízemí rekonstruovaného domku zůstaly obnažené stěny z cihel a nepálených hliněných bloků, které bylo potřeba omítnout. Stejně vypadaly obvodové stěny v patře, tam navíc stála uprostřed změť dřevěných sloupků. Tato konstrukce zatím moc nedávala tušit, kde začíná a končí místnost a kde budou dveře. Na nás bylo tento stav změnit. Bylo potřeba vyplnit mezery mezi sloupky, vytvořit plné příčky a poté všechny stěny v domě omítnout. Jako hlavní materiál jsme zvolili hlínu.
Práce na hliněných omítkách probíhaly velmi rozdílně podle vlastností podkladu. V přízemí, zejména na původním zdivu, bylo potřeba dorovnávat velké nerovnosti. Často jsme přidávali omítku i v tloušťce 5 cm, ve více vrstvách, jinak by se veškerá omítka vlastní vahou odtrhla od podkladu. Více vrstev také bylo potřeba kvůli sjednocení savosti podkladu. Naproti tomu omítání zdiva z nových cihelných tvarovek bylo velmi rychlé. Podklad byl rovný, homogenní, protože šlo o přesné broušené tvarovky s minimálními spárami. Stačila jen jedna vrstva s vloženou perlinkou a finální povrch byl hotov. Žádné stavební lepidlo, žádná vrchní štuková omítka, žádná malba, prostě hotovo.






