Blog

Pálená cihla spatřila světlo světa ve starověku mezi Eufratem a Tigridem a staví se z ní již několik tisíc let. V čem podle vás spočívá její „nesmrtelnost“?

Určitě není náhoda, že se cihla používá již tisíce let. Byla vždy poměrně dobře dostupným materiálem, u nás dříve bývaly cihelny téměř v každé druhé vesnici. Získala si oblibu především pro své vlastnosti – pevnost, únosnost, odolnost a trvanlivost. Jedinečná je schopnost tepelné akumulace, a to jak v zimě, kdy stěny naakumulují teplo a pak jej sálají a prohřívají dům, tak i v létě – silné cihelné stěny v historických budovách chránily prostor proti přehřívání. Rozměry a hmotnost cihly jsou také výhodné, s cihlou se snadno manipuluje i ručně, snadno se opracovává, rozměrově se přizpůsobuje nejrůznějším konstrukčním systémům.

Je rozdíl mezi cihlou vyrobenou například v r. 1900 a dnes?

Klasická plná cihla dnes již neodpovídá požadavkům na energeticky úspornou výstavbu, obvodové stěny by musely být více než 1 m silné, proto výrobci vyvinuli celou škálu děrovaných cihelných bloků a tvarovek různých rozměrů a parametrů, které tyto normy splňují. Jsou vylehčené, ale pevné, prodyšné, skvěle se uplatňují jak u novostaveb, tak při rekonstrukcích. Plná cihla se dnes používá spíše pro přizdívky, dozdívky, obklady apod.

Základ je ale stále tentýž – pálená hlína, takže se dá říci, že v určitém smyslu ne­existuje rozdíl mezi cihlou vyrobenou dnes a před sto lety.

Pojďme k estetické kvalitě cihly. Režné zdivo má u nás tradici zejména u industriálních staveb, starým dílnám, továrničkám a komínům vtisklo charakteristický vzhled a osobitý půvab. Nyní se používá převážně u bytové výstavby. Co může režné zdivo dnes po estetické stránce nabídnout?

Režné cihelné zdivo má tradici především v zemích na sever a na západ od nás – v Německu, Holandsku, Dánsku, v Belgii, v Anglii apod. Tyto fasády doslova přetrvávají staletí, nevyžadují žádnou péči, odolávají povětrnosti a zůstávají stále krásné. U nás se ale z režných cihel nestavěly jen dílny a průmyslové objekty. V bytové výstavbě to byl například Tomáš Baťa a jeho kolonie dělnických domků ve Zlíně, které jsou i dnes moderní.

Když se řekne režné zdivo, představíme si charakteristickou cihlově červenou barvu, ve skutečnosti se však vyrábějí cihly ve velké škále barev od bílé přes odstíny pískové, červené, hnědé až po černou. V závislosti na výrobní technologii mohou mít různé úpravy – od hladkého glazovaného povrchu s přesnými a rovnými hranami (strojově vyráběné) až po ručně vyráběné cihly s různými nepravidelnostmi, nehomogenní strukturou, nestejnoměrnou barevností, pískovaným povrchem atd. Ty pak dodávají stavbě individuální vzhled a autentický charakter.

* * *

Ukázky domů, návody a nepřeberné množství informací o stavění domů z cihel najdete na webu Stavbadomu.net

* * *

Na jedné straně směřujeme k superinteligentním budovám a technologiím, na straně druhé jsou například režné zdivo a ručně vyráběné cihly stále oblíbenější. Jak to jde dohromady?

Myslím, že lidé chtějí odlišit prostředí, kde pracují, šedé neosobní kancelářské prostory, od domova, který spojují s relaxací, soukromím, intimitou, určitým odpoutáním od civilizace. Takže na jedné straně samozřejmě využívají moderní technologie např. k úspornému vytápění a pohodlnému a bezpečnému provozu domácnosti, na druhé straně se ale chtějí dívat do zahrady a v bytě se rádi obklopují přírodními materiály, jako je právě cihla, kámen nebo dřevo. Jsou příjemné jak na pohled, tak na dotek, a to je pro nás přirozené.

V čem je použití pálené cihly výhodné při rekonstrukcích? Používáte (doporučujete používat) také očištěné staré cihly?

Určitě bych se použití zachovalých starých cihel nebránil, recyklace stavebních materiálů je žádoucí a kvalitně vyrobené staré cihly si svou kvalitu udrží i nadále. Najdeme-li na stavbě dochované staré pálené cihly, vždy je tu silná motivace tento materiál znovu použít. S největší pravděpodobností nebude vhodný pro nosné konstrukce, ale spíše na obklady a přizdívky jak v exteriéru, tak i v interiéru.

U starých stavení se často objevuje zdivo kombinované – cihla + kámen, případně cihla + všechno možné… Jaké jsou vlastnosti takového zdiva a co to „obnáší“ při rekonstrukcích? 

Naši předkové stavěli především z toho, co bylo trvanlivé a nejlépe dostupné, smíšené zdivo z cihel a kamene převažuje u staveb postavených zhruba do roku 1850. Samozřejmě má velmi nestejnorodé vlastnosti jak z hlediska statiky, tak i ostatních fyzikálních vlastností – tepelné izolace, akumulace, propustnosti vodních par, nasákavosti atd. Rekonstrukce takovýchto objektů se neobejdou bez velkého množství sond, sanací, vyztužení železobetonem apod.

Na základě našich zkušeností z praxe ani nedoporučuji takovéto stavby za každou cenu zateplovat, rozhodně ne kontaktním způsobem. Naruší se tím jejich po desetiletí ustálené přirozené fungování a náklady a rizika se zateplením spojená (zejména kondenzace vlhkosti ve zdivu) bývají ve výsledku vyšší než náklady na vytápění takovéhoto objektu. Pokud by se stavebník přece jen rozhodl pro zateplení, doporučuji ho řešit s odvětrávanou vzduchovou mezerou a například s cihelnou přizdívkou. Odvětrávání bude účinně a trvale odvádět vlhkost.

Lze do starých domů použít také stropy z keramických vložek? 

Nejrozšířenější technologii pro rekonstrukce stropů (u zděných staveb) dnes představuje litá železobetonová deska. A to jak pro statické parametry, velkou pevnost, stabilitu a trvanlivost, tak proto, že umožňuje zcela individuální řešení a realizace není zvlášť obtížná ani nákladná. Keramické stropy jsou poměrně pracné, a proto nákladné, stavební prostupy pro instalace jsou složitější, jsou limitované skladbou stropu. Tato technologie má své místo především tam, kde by provedení lité desky bylo obtížné nebo nemožné (například tam, kam nelze přijet s míchacím vozem a podobně).

Zděné prvorepublikové vilky či domy z poválečné doby bývají často poměrně kvalitní, kamenem úrazu jsou však tepelné ztráty. Jaké máte zkušenosti s jejich zateplováním? 

Kvalitu prvorepublikové výstavby je obtížné obecně hodnotit, i tenkrát, podobně jako dnes, se stavěly stavby jak poctivé, tak různě ošizené. Setkali jsme se dokonce i s funkcionalistickým domem, kterému chyběly základy. Každopádně nedoporučuji pozvat „zateplovací“ firmu a jednoduše nalepit na fasádu polystyren. K tomu ve velké míře docházelo v devadesátých letech a výsledkem jsou degradované vlhnoucí zdivo, nefunkční izolace a plesnivějící domy. Zateplování takovýchto domů je nutné vždy řešit individuálně, podle detailně zpracovaného projektu s přesnými výpočty. Je třeba pečlivě vybírat izolační materiál podle jeho konkrétních vlastností – tepelného odporu, hmotnosti, schopnosti propouštět vodní páry atd…

S jakými materiály lze cihlu kombinovat a kde byste její použití naopak nedoporučil, pokud to lze takto obecně říci?

Obecně má cihla univerzální použití a dobře funguje ve spojení s betonem, kamenem i jakýmkoliv jiným materiálem. Pokud její použití není vhodné, bývá to dáno především specifickými podmínkami konkrétní stavby. Navrhovali jsme například dům do strmého svahu se složitými terénními podmínkami, kde by zakládání zděného domu bylo technologicky velmi obtížné a nákladné. Řešením byla lehká dřevostavba na speciální ocelové nosné podnoži. S takovými případy se však setkáváme jen výjimečně.

Bude se cihla pálit z hlíny i za 100 let?

Myslím, že ano, protože její použití je velmi variabilní a má budoucnost. Nové technologie jí propůjčují nové vlastnosti, přizpůsobuje se náročným požadavkům na úspory energie atd., ale zachovává si tradiční kvality i krásu.

Správně provedené zdivo vyžaduje zvládnuté řemeslo. T. G. Masaryk svého času řekl, že řemeslo je základ kultury. U nás ale v nedávné minulosti bylo řemeslo poněkud deklasováno. Jak se s tím potýkáte ve stavebnictví? 

Nedostatek kvalitních řemeslníků patří k největším problémům v dnešním stavebnictví. S vysoce sofistikovanými výrobky a materiály často pracují nekvalifikované pracovní síly a neodborná práce pak stavbu znehodnotí. Výrobci to často řeší pomocí prefabrikace. Podobně jako se dříve dodávala nechvalně známá „umakartová“ bytová jádra, i dnes se vyrábějí a osazují celá schodiště, koupelny apod. Při rekonstrukcích to však není příliš možné, manuální práce, zručnost a zkušenost zde jsou nenahraditelné. Měli bychom vrátit řemeslu jeho hodnotu. Myslím, že umět dobře řemeslo se vyplatí v každé době.

Ing. arch. Jan Jakub Tesař (1981)

Vystudoval architekturu na Fakultě architektury ČVUT v Praze a na univerzitě v Delftu v Nizozemsku. V roce 2008 se stal partnerem studia Stempel & Tesař architekti společně s Jánem Stempelem. Zaměřuje se na navrhování všech typů staveb od obytných a rodinných domů přes rekonstrukce až po občanské stavby. Působí jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT Praha, získal řadu ocenění za architekturu. Kontakt: Stempel & Tesař architekti, Thákurova 9, Praha 6, www.stempel-tesar.com