Blog

Předchozí článek k tématu najdete zde.

Současné cihlářské technologie dokážou vstupní suroviny využívat velmi efektivně. Například na nosnou stěnu o tloušťce 30 cm se použije přibližně stejné množství hlíny jako dříve na zděnou příčku o tloušťce 15 cm.

Původně se vyráběly cihly nepálené, ale sušené na slunci – z jílovité hlíny s přídavkem plev a vepřových štětin, tzv. vepřovice. U nás měla tato cihla „zlatý věk“ v 18. a 19. století, kdy se díky tereziánským protipožárním nařízením zakázalo stavět dřevěné domy. Na počátku 19. století pak poddaným bylo přiznáno právo vyrábět cihly nejenom pro svou potřebu, ale i na prodej. Velkým kvalitativním skokem pak byla cihla pálená, s nesrovnatelně větší odolností, trvanlivostí a pevností.

Zdicí systémy

Vývoj jde stále kupředu. Klasická plná cihla s rozměry 290 × 140 × 65 mm je, zejména z hlediska tepelněizolačních vlastností, překonaná a nahradily ji cihelné bloky. Jde o široký sortiment prvků nejrůznějších rozměrů, vlastností i způsobů použití – od plných přes děrované, s perem a drážkou, nosné, příčkovky, obvodové či vylehčené. Při výběru konkrétního materiálu pro stavbu domu pak sehrává podstatnou roli, jak chcete obvodovou konstrukci řešit – zda jako jednovrstvé, či sendvičové zdivo.

Pro jednovrstvé stěny, chráněné obkladem či omítkou, jsou vhodné svisle děrované cihly, prodávané pod různými obchodními názvy, jejichž společným znakem jsou vylepšené tepelněizolační parametry. Spojují se bez malty na pera a drážky a ukládají se do obyčejné nebo lehké tepelněizolační malty tloušťky 10 až 12 mm. Novější systémy umožňují lepení na tenkovrstvou maltu v tl. 1 až 3 mm. A to je – kromě práce, také značná finanční úspora.

I bez druhého pláště

Naši přední producenti přicházejí s revolučním pojetím, kdy obrazně řečeno „druhý plášť“ (zateplení) umístili uvnitř cihelného bloku. Výsledkem je jednoplášťové zdivo, které pro zachování vysokých nároků na tepelněizolační vlastnosti obvodového zdiva nepotřebuje vícevrstvou konstrukci. Níže se podíváme na vlastnosti těchto cihel. Samostatnou kapitolu tvoří homogenní tepelněizolační tvárnice, jejichž základem je pórobeton, betonové a vápenopískové cihly. Také o nich se více dočtete dále.

Dobrý tip

Produkty jednotlivých výrobců se od sebe mohou lišit rozměry, hmotností, nasákavostí, technologií zdění… Většina výrobců proto dodává tyto produkty jako ucelené systémy. Pro stavbu volte vždy prvky téhož systému, včetně překladů apod. Kombinace od různých výrobců se nemusí vyplatit, protože podle toho budou vypadat i tepelněizolační, statické a další vlastnosti výsledného zdiva.

Lambda YQ

Systém stavebních komponentů Ytong nyní inovoval svou osvědčenou řadu tepelněizolačních tvárnic, určenou pro jednovrstvé zdění, a na trh přichází nová Lambda YQ. Představuje optimální kombinaci nejdůležitějších vlastností pórobetonu.

Oproti dosud nejznámější tvárnici Lambda+ P2–350 se podařilo dosáhnout snížení objemové hmotnosti o ¼ bez výrazného poklesu pevnosti. Charakteristická pevnost zdiva v tlaku fk (EN 1996–1-1) je 1,56 N/mm2.

Snížení objemové hmotnosti a zlepšení struktury materiálu přineslo zlepšení tepelněizolačních parametrů, součinitel prostupu tepla pro stěnu tloušťky 450 mm bez omítek činí Uu = 0,179 W/(m2.K) a odpovídá normám pro pasivní domy.

Zdivo tloušťky 450 mm splňuje i podmínku pro obvodové stěny, stanovené v Nové zelené úsporám, a se zdivem tloušťky 500 mm je možné postavit dům s nejvyšší dotací od státu, a to bez zateplení. Materiál si zachovává své přírodní složení, jaké známe u Ytongu, je tedy ekologický, s téměř neomezenou životností.

Porotherm T Profi

Spojuje dlouhodobě prověřené vlastnosti páleného keramického střepu s tepelnou izolací z minerální vlny. Umožňuje jednoduchou a rychlou výstavbu obvodového zdiva bez dodatečného zateplení, a to i v případě nízkoenergetického nebo pasivního domu. Cihla Porotherm T Profi, nazývaná často „vatovka“, se vyznačuje jedinečnou kombinací užitných vlastností, jak tepelněizolačních, tepelněakumulačních a mechanických, tak i v oblasti klimatické – díky velké prodyšnosti je schopna vytvořit v interiéru zdravé vnitřní klima.

Podle tloušťky dosahuje toto zdivo hodnot součinitele prostupu tepla U = 0,14 – 0,21 W/(m2K). Charakteristická pevnost činí fk = 3,50 N/mm2, což například otevírá nové možnosti pro vícepodlažní výstavbu (i v zimních obdobích).

Zajímavou oblastí při konstrukci cihly pak byla otázka, jak se bude chovat minerální vlna uvnitř cihel, když dojde k jejímu promáčení vodou. Výsledky testů kondenzace vlhkosti ve zdivu, vzlínání vody, zatížení nezakrytého zdiva deštěm, vysychání zazděných vlhkých cihel a mnoho dalších ukázaly, že díky kapilárním vlastnostem cihelného střepu dochází k okamžitému „vysávaní“ případné vlhkosti z vaty ven. Obvykle do měsíce byla vata uvnitř cihel suchá. K masivnímu zatížení zdiva vlhkostí může dojít výhradně při nedodržení technologických postupů. Ale jak vidno, ani taková nedbalost vatovku dlouhodobě neznehodnotí.

Heluz Family 2in1

Vývoj tohoto dutinového zdicího prvku z pálené keramiky, vyplněného polystyrenem, probíhal ve třech směrech: zlepšení tepelněizolačních vlastností stávajících cihel Heluz Family o 35 %, zajištění tepelně-vlhkostních parametrů včetně difuze vodní páry a vývoj technologie pro výrobu cihel.

Na základě testování byl vybrán pro plnění cihel granulovaný samozhášivý expandovaný polystyren. Součástí vývoje bylo ověřování zdravotní nezávadnosti, trvanlivosti polystyrenové výplně, zachování difuze vodní páry, zkoušky požární odolnosti zdiva a ověření zvukoizolačních vlastností zdiva. Všechny testy probíhaly v nezávislých akreditovaných zkušebnách.

Stavba experimentálního pasivního domu z jednovrstvé konstrukce z cihel Heluz Family 50 2in1 pak v praxi prověřila splnění požadavků na stavbu energeticky pasivního domu, které potvrdily i výsledky zkoušek vzduchotěsnosti obálky budovy.

KMB Sendwix

Zdicí systém z vápenopískových cihel KMB Sendwix je prvním uceleným a certifikovaným systémem vícevrstvých konstrukcí u nás. Byl navržen pro energeticky úsporné, nízkoenergetické a pasivní domy. Základem Sendwixu je vápenopísková cihla nebo blok. Pro nosné zdivo se vyrábějí bloky v tloušťkách 175, 200, 240 a 300 mm. Vytvrzují se v autoklávu při teplotě cca 220 °C a vysokém tlaku.

Zdivo se vyznačuje velkou pevností, odolností a trvanlivostí a velkou měrnou hmotností, která zajišťuje vynikající tepelněakumulační a zvukoizolační parametry a velkou požární odolnost. Vápenopískové cihly se dají použít pro vícevrstvé obvodové i pro vnitřní zdivo, jak pro nosné, tak dělicí stěny. Unikátní vlastnosti se odrážejí v cenové hladině.

Tvárnice suchého zdění

Tvárnice suchého zdění jsou spojovány bez malty pomocí vyčnívajících prstenců v ložné ploše, zapadajících do kónických dutin. Vyrábějí se z obyčejného nebo lehkého betonu. Technologie suchého zdění připomíná stavebnici Lego. Vnější nechráněnou vrstvu dutinových provětrávaných stěn může tvořit klasická lícová cihla, betonová cihla, lícová betonová tvárnice se štípaným, hladkým, rýhovaným nebo broušeným povrchem, vápenopísková lícová, štípaná nebo obkladová cihla či prvky z přírodního nebo umělého kamene. Vnitřní, nejčastěji nosnou vrstvu schopnou akumulovat teplo lze vyzdít z pálených plných nebo akumulačních cihel, vápenopískových bloků a kvádrů nebo betonových tvárnic.

Podrobnější informace o zděných domech, materiálech a stavbě najdete na našem partnerském webu Stavbadomu.net.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Posláním základových konstrukcí je přenos váhy stavebního díla na podloží, tedy na základovou půdu. Vedle statického hlediska je velmi důležité i omezení tepelných ztrát a snížení celkové energetické náročnosti objektu.

Parametry spodní stavby

U jednoduchých staveb se používají betonové či železobetonové základové pasy a základová deska. Založení pasivního domu má svá specifika v konstrukci i v zateplení. Půdorysný rozměr základů je vždy o trochu větší než ložná plocha zdiva, hloubka založení domu se liší v závislosti na podloží a nadmořské výšce a představuje vlastně hloubku, měřenou od terénu k základové spáře. Základová spára je tedy v podstatě rovina, kde se konstrukce základů domu stýká se zeminou (po stržení ornice).

Nezbytným předpokladem je geologický (geotechnický) průzkum, jehož výsledky tvoří součást projektu. V této fázi se zpravidla provádí i radonový průzkum. Založení stavby se řídí samostatným výkresem (součást projektové dokumentace). Samozřejmostí je uložení a montáž energetických sítí, zejména ležaté kanalizace. Nelze opomenout přípravu revizních šachet, míst pro čištění a také bednění prostupů – rozvody vody, plynu, průchodek pro vedení elektřiny, případně i přípravy pro tepelné čerpadlo a klimatizaci.

Základové konstrukce

Základové pasy tvoří do terénu zapuštěné konstrukce v tzv. nezámrzné hloubce (ve středoevropských klimatických podmínkách asi 80 až 140 cm). Částečnou výhodou pasů je menší spotřeba materiálu (v porovnání s deskou až třetinová), v nesourodých a málo únosných zeminách by však pasy musely být velmi široké a je výhodnější zvolit jednolitou, ocelí vyztuženou základovou desku.

Základová deska se zpravidla podsypává štěrkopískem či štěrkem. Vrstva desky se po celé ploše proloží ocelovou výztuhou (kari sítí) a pojízdné domíchávače pak do připraveného bednění s výztuhou vypustí odpovídající směs betonu (pevnostní třída B 20). Beton se zhutní a povrchově upraví („strhne“) pomocí hliníkové latě. Do směsí se přidávají plastifikátory, čímž odpadá nutné kropení a ošetřování povrchu desky. Existují také tzv. samozhutnitelné betony, které se zhutňují díky vlastní speciální konzistenci, pro rodinné domy jde však spíše o výjimečné řešení.

Založení pasivního domu

Nejčastějším způsobem je založení na betonových pasech se zateplením podlahy v ploše a s eliminací vzniklého tepelného mostu v místě detailu soklu pomocí přídavné svislé okrajové izolace. Existují však alternativní realizace založení na terénu, na drceném pěnoskle, kamenivu Liapor, případně na polystyrenových deskách XPS. Za pozornost stojí založení na pilotách (betonových pilířích) s větranou vzduchovou vrstvou pod podlahou, které vyžaduje jen minimální terénní práce a kratší časový úsek. Podobně je tomu se založením na zemních vrtech. Tyto způsoby se používají u lehkých konstrukcí, zejména u dřevostaveb. Další výhodou je, že odpadají problémy s radonem. Tepelné ztráty podlahou, která je ve styku s venkovním vzduchem, je třeba spočítat odlišnou metodikou než tepelné ztráty podlahami v přímém kontaktu se zeminou. Tepelná izolace se zpravidla dimenzuje ve stejné tloušťce jako v obvodových stěnách.

Definice hrubé stavby

Nenajdete ji prakticky v žádné odborné literatuře a v praxi se zpravidla uvádí, že zahrnuje základy, vertikální a horizontální nosné konstrukce a nosné prvky zastřešení, krovu. Hranici mezi hrubou stavbou a následnými pracemi neurčuje ani projektová dokumentace, proto se někdy vedou „odborné“ diskuse, zda do hrubé stavby začlenit či z ní vyjmout i kompletní hydro- a další důležité izolace spodní stavby, vnitřní příčky (zděné zpravidla ano, sádrokartonové už ne), komíny (zděné obvykle ano, zavěšené kovové obvykle ne) a schodiště (železobetonové obvykle ano, dřevěné obvykle ne). V případě staveb na klíč se konkrétní specifikace řeší detailním popisem předmětu dodávky. U individuálních staveb však musí zmíněné otázky velmi přesně definovat smlouva o dílo.

Soudobé trendy i stavební normy a předpisy přímo předurčují, že při dodržení technologií a stavebních postupů bude dům splňovat přinejmenším kritéria úsporné, ne-li přímo nízkoenergetické (NED) či dokonce pasivní stavby (PD). Ve všech případech má právě hrubá stavba vliv na výslednou kvalitu díla.

Pevné obratle domovní páteře

Vztyčení obvodových zdí, vyzdění příček a položení stropních konstrukcí (zejména posledního podstřešního podlaží) představuje stadium, z něhož je už na první pohled patrná budoucí podoba, velikost i vnitřní dispozice domu.

Ke vztyčení „glajchy“ ovšem zbývá ještě montáž krovu a střešního pláště. Existují domy, které právě střecha staví na piedestal, snadno ovšem najdete jiné, které táž konstrukce barví šedí průměrnosti. V obou případech jde o tvar, velikost, výšku, krytinu… a v globálu pak o míru budoucí užitné hodnoty. Podobu střechy často velmi ovlivňují požadavky stavebního úřadu a je dána územním plánem (např. v chráněných krajinných oblastech, historických částech měst a obcí, ale i na mnoha dalších místech bývá stanovena výška hřebene, sklon, tvar, dokonce i typ a barva krytiny). O požadavcích na vzhled střechy se vždy předem informujte na stavebním úřadě, ušetříte si tím hodně problémů.

Střecha plní řadu funkcí a její kvalita má vliv na celkovou kvalitu i životnost stavby. I zde rozhoduje správná volba materiálu, vhodná skladba střechy i striktní dodržení technologických postupů montáže.

Přísně sledovaná kritéria

Při volbě stavebního materiálu se nejčastěji vede diskuse na téma součinitele prostupu tepla (U = W/m2K). Schopnost materiálu bránit úniku tepla závisí na tloušťce materiálu a jeho tepelném odporu. Čím těžší je materiál (má méně pórů a dutin), tím nižší je tepelný odpor. A čím je hodnota součinitele prostupu tepla U nižší, tím menší budou úniky tepla a tím hospodárnější bude vytápění domu. Akumulace tepla značí schopnost materiálu zadržet teplo při přerušení vytápění (a naopak v parném létě udržet chlad). Čím je měrná hmotnost materiálu větší, tím lepší je jeho schopnost tepelné akumulace. Velkou akumulační schopnost má beton, keramika, kámen…

Pálená, betonová, plechová…

Bezproblémové a dlouholeté užívání domu do značné míry ovlivňuje i výběr a správná aplikace střešní krytiny (většina výrobců už nabízí i kompletní odvodňovací systém). Sortiment výrobků je natolik pestrý, že není problém najít vhodné řešení. Dilema materiálové volby by měl samozřejmě řešit především architekt. V režii stavebníka pak zpravidla zůstává výběr barvy, designu, výška investice. Zde je na místě doplnit, že před vším uvedeným by vždy měly mít navrch užitné vlastnosti a životnost výrobků, náročnost montáže, kvalitní provedení a s tím související garance a periodicita i náročnost údržby.

Nezapomeňte na komin

Komín je označován za ozdobu stavení, jeho hlavní úkol – odvod spalin – je ale velmi prozaický. Ovlivňuje provozní bezpečnost, účinnost otopné soustavy, ekonomii provozu domu a samozřejmě i kýžený standard bydlení. Klasický komín se neobejde bez základu (umístění a konstrukci komína je tedy nutné určit v projektu), jeho výstavba zpravidla představuje asi 1 až 2 % celkových stavebních nákladů. Komínové konstrukce jsou součástí nabídky renomovaných výrobců stavebních materiálů. Alternativou jsou komíny nerezové, které lze montovat na nosné stěny (i na fasádu) bez založení, případně i dodatečně.

* * *

Čtěte také:

Zdi a stěny: Jedna vrstva, nebo sendvič?

Výhody skryté izolace

REKONSTRUKCE, část 10.: Několik tipů

* * *

Další články o zděných domech, stavbě a materiálech najdete v rubrice STAVBA a na našem partnerstkém portále Stavbadomu.net.