Blog

Rekonstrukce: Byt jako žádný jiný

(Komerční prezentace)

Trnitá cesta k dokonalé rekonstrukci

Renovace pod drobnohledem památkového úřadu je vždy náročná. Majitel však měl od počátku zájem zachovat co nejvíce původních prvků a vytvořit jedinečný genius loci podkroví. Ve spolupráci s architekty se podařilo vybudovat dvě originální bytové jednotky, které dnes košičtí památkáři hrdě prezentují jako mimořádně vydařený příklad rekonstrukce historické střechy.

Pracovníci památkového úřadu ocenili přístup investora a košického dua architektů Kristíny Kristiánové a Stanislava Mráze. „Vážíme si hodnotné rekonstrukce a detailů. Snažili jsme se zachovat co nejvíce původních částí. Ponechali jsme celou konstrukci krovu a vyměnili jsme pouze jeho poškozené části a krokve. Zateplení jsme provedli nad konstrukcí krovu, což nám umožnilo zachovat pohledové krokve a zároveň jsme tak nezmenšili vnitřní prostor,“ vysvětlují architekti.

Podstřešní prostor členěný dřevěnými prvky nabízí útulné a zároveň moderní bydlení. Původní trámy i nadále plní nosnou funkci. V místech, kde nebylo pro nevyhovující stav možno zachovat původní dřevo, se použilo nové, jehož vzhled byl vizuálně přizpůsoben původnímu.

Při pohledu do interiéru zaujme nejen architektonická čistota, ale také řemeslná zručnost zhotovení. Majitel se uznale vyjadřuje i o realizační firmě J.M.J.Pro, s.r.o., což je rodinný podnik bratrů Šarišských ze Zborova u Bardejova. „Bratři Šariští se dlouhodobě zabývají rekonstrukcemi historických památek. Jeden z nich dokonce studoval práci s dřevem u mistrů tesařů v Japonsku. Jejich profesionalita a zaujetí pro práci se naplno projevily i tady. Pokaždé si dokázali citlivě poradit i se zdánlivě neřešitelnou situací. Spolupráce s nimi byla opravdu na vysoké úrovni.“

Na zvláštnosti rekonstrukce vzpomíná rovněž Ing. arch. Marek Šarišský, jeden z majitelů stavební společnosti J.M.J.Pro: „Tato zakázka prověřila na jedné straně naše organizační schopnosti, neboť z důvodu stísněného prostoru v historické zástavbě centra bylo třeba jen za omezeného použití mechanizace přesunout několik desítek tun stavebního materiálu. Na druhé straně jsme museli prokázat schopnost soustředit se na detail při ručním opracovávání jednotlivých prvků interiéru. To vše jsme zvládli díky zručnosti a spolehlivosti našich mistrů. Mám velkou radost z toho, že k dobrému výsledku ve spolupráci se zkušenými architekty a zapáleným investorem přispěla i naše stavební firma.“

Romantické bydlení pod hvězdami

Na nejvyšším podlaží měšťanského domu se pod 9 m vysokou střechou nacházejí dva mezonetové byty. Každý z nich má rozlohu přibližně 100 m². Byt orientovaný do Hlavní ulice nabízí pohodlný úkryt před ruchem města a zároveň výhled na hvězdy přímo z postele. Vchází se do něj přes prostornou vstupní část, z níž vede schodiště do soukromé zóny. Originální schodiště vzniklo opláštěním homogenní ocelové konstrukce dřevem.

Společenské zóně dominuje útulný obývací pokoj, z něhož se po schodech vystupuje na vyvýšenou platformu, na níž se rozprostírá jídelní kout a kompaktní kuchyně. S kuchyní sousedí rovněž koupelna se záchodem. Spodní hrana trámů probíhající rovnoběžně s podlahou je podsvícená LED pásky. Tento vizuální efekt navozuje příjemnou atmosféru a pomáhá bezpečné orientaci v prostoru. Prostornosti spodního podlaží se podařilo dosáhnout rovněž praktickým umístěním neviditelných úložných prostor za těmito trámy.

Soukromá zóna na horní galerii nabízí odpočinek v lůžku s romantickým výhledem na noční oblohu. Z praktických důvodů se tu nachází i extravagantní prosklená koupelna. „Koupelna v těsném sousedství ložnice je nápad mé manželky. Já jsem během pracovních cest nasbíral mnoho inspirací. Jednou z nich byla i prosklená stěna,“ prozrazuje majitel.

Prosklenou koupelnu zhotovili na míru Rudolf Rafael a Ondrej Timko ze společnosti TITO, s.r.o Košice. Skládá se z obvodových bezrámových skleněných panelů se vstupními skleněnými dveřmi. Realizace koupelny byla náročná nejen z hlediska návrhu řešení. Komplikovaná byla i doprava jednotlivých kusů a také montáž ve členitém podkroví. „Tento ‚monolit‘ koupelny se musel složitou ocelovou konstrukcí oddělit od trámů na podlaze a ve stropě. Kotvicí ocelové konstrukce jsme museli navrhnout tak, aby zvládly případné pohyby dřevěných trámů a zároveň sloužily jako stabilní konstrukce pro skleněnou část,“ vysvětluje Rudolf Rafael.

Denní světlo jako stylový prvek interiéru

Dřevěné okno VELUX bylo při renovaci historické střechy logickou volbou. Střešní okna přinášejí do interiéru dostatek denního světla a umožňují rovněž účinné větrání. „Vzhledem k metodice památkového úřadu by směrem do ulice nebylo možno umístit vikýř. Na druhé straně, střešní okna přinášejí do interiéru mnohem více světla než okna ve fasádě, nebo vikýře,“ vysvětlují architekti.

Podkroví chrání před přehříváním venkovní markýza VELUX, která teplo zadržuje ještě před okenní tabulí. Pro větší pohodlí jsou okna vybavena systémem dálkového ovládání VELUX INTEGRA^®, které automaticky řídí ovládání oken a stínicích doplňků.

Architekti jsou s výsledkem rekonstrukce spokojeni, a to i proto, že se podařilo dosáhnout dostatečného prosvětlení podkroví. „Denní světlo hraje v životě člověka velmi významnou roli. Nejde jen o jeho fyzickou, ale i o psychickou stránku. Jsou-li střešní okna správně orientovaná, dokážou v interiéru dělat divy, jak je tomu i v tomto případě.“

Celistvost podtržená souhrou detailů

Dlouhá a náročná rekonstrukce přinesla očekávanou radost z výsledku. Architekti i majitel jsou hrdí nejen na to, že se do interiéru podařilo přirozeně zakomponovat značnou část původních trámů, stejně jako na přepracované technické detaily. „Kromě atypického řešení konstrukce krovu jsme obzvláště pyšní na celkovou obnovu historického prostoru, v němž se podařilo dodatečně vytvořit další patro,“ dodávají architekti.

Náročným úkolem, který se však podařilo zvládnout ke spokojenosti investora, byla i realizace atypické koupelny. „Vše se vyrábělo na míru. Od kovových oddělovacích a zpevňujících konstrukcí skel, přes samotná skla, jež prošla povrchovou úpravou v podobě chemického leptání, až po kování a posuvné systémy, jimiž se skleněné panely ovládají,“ dodává Rudolf Rafael.

Majitel do rekonstrukce podkroví investoval značné množství peněz. Navzdory tomu ani jeden z bytů neprodal, neboť půvab citlivě upraveného podkroví má pro něj nevyčíslitelnou hodnotu: „Garantuji vám, že takovéto byty v Košicích nenajdete,“ uzavírá.

Architekt: Ateliér Architektúry, s.r.o. Kristiánová – Mráz

Foto: Martin Matula

REKONSTRUKCE, část 8.: Vnitřní dispozice

Předchozí část seriálu najdete zde.

Dispozice je krajně individuální téma. Záleží prostě na každém, kde chce mít tu či onu místnost, a to včetně rozestavění nábytku. I do takových detailů ale lze již na počátku ruku v ruce s architekty dojít. Velikou výhodou je, že tyto věci lze měnit (nemluvě tedy o nosných zdech), a to i po několika letech. Dokonce bych změnu čas od času doporučoval. Abyste nevyšli ze cviku a zároveň se nenudili.

Vyplatí se přemýšlet o vnitřním uspořádání ve více lidech, nezapomenout ani na estetično, ani na praktickou stránku. Myslete hodně dopředu, například i na to, že jednou budete staří a každý schod vás bude štvát. Klidně se vraťte k architektům a nechte si zpracovat více variant. My jsme, pravda, vystačili s původním návrhem. Ale nikde není řečeno, že se během rekonstrukce nic nezmění, šlo by spíš o zázrak, kdyby se nezměnilo vůbec nic.

Naše řešení

V našem případě jsme vlastně postupovali nepřímou vylučovací metodou. Objekt do ulice měl dvě oddělené místnosti s okny na východ (tedy ložnice a šatna, chcete-li pracovna). Na střední část objektu tedy „zbyla“ koupelna, kuchyně a obývací pokoj.

Samozřejmě jsme věděli již před začátkem rekonstrukce, kde bude která místnost, ale detailní rozestavění nábytku byl často rébus do poslední chvíle.

Do podkroví dětské pokoje – myslíme na budoucnost. Koupelnu a kuchyň jsme schovali pod galerii a největší prostor se automaticky plánovaně proměnil v obývací pokoj. Do štítu v obývacím pokoji jsme umístili krbová kamna, což je estetika a užitek v jednom.

Obývák s televizí

Pokud jde o obývací pokoj (u nás delší stranou směrem na jih s velkými francouzskými okny), radil bych, aby centrem všeho dění nebyla jenom televize. Když pominu kvalitu většiny programů, musím přiznat, že televize je většinou v domácnosti jevem negativním. To už je snad lepší bar. Jsem rád, že znám osobně mladé lidi z mého bezprostředního okolí, kteří tento přístroj doma prostě nemají. Sám bych chtěl mít sílu ho nemít.

Kuchyň, ložnice a koupelna

Kuchyň chce hodně místa, čím větší pracovní plocha, tím lépe. Ironicky by se dalo tvrdit, že je jedno, jak bude velká, stejně bude zaplněná vším možným, ale chce to prostor a disciplínu. Vizualizace nutná. A předem myslete na to, kde všude potřebujete zásuvky.

Ložnice by měla být v klidné části zástavby, ideálně situovaná na sever. U nás to bylo trochu komplikovanější, protože ložnice vyšla směrem do ulice (byť relativně tiché). Ale když máte kvalitní okna, silné závěsy a záclony, vyspíte se i tak.

Do koupelny radím jak sprchový kout, tak vanu. Sprchový kout je lepší po všech stránkách – zdraví, spotřeba, ekologie, údržba, ale vana má čas od času něco do sebe (samozřejmě hlavně v zimě). Pokud máte dost velkou chodbu, doporučuji předělit ji a vytvořit zádveří.

Dobrá rada

Celkově je dobré „nezaneřádit“ si interiér zbytečnostmi, čím měně toho budete na začátku mít, tím lépe. Dodělat/dokoupit se dá všechno a vždycky. Ovšem neodkládejte důležité věci. Jakmile se totiž do rozestavěného domu nastěhujete, okamžitě zpohodlníte a už ho nikdy pořádně nedoděláte (nebo to bude trvat minimálně roky). Nepíšu ale z vlastní zkušenosti, byli jsme celkem disciplinovaní. Pamatuji si dobře naše velmi zvláštní pocity, když jsme se do nově zrekonstruovaného domu nastěhovali. Nelekejte se, pokud si něčím nejste úplně jisti. Je to přirozené a na řadu věcí si prostě musíte zvyknout. Leccos se dá doladit i po přestěhování. A teď to ještě trochu upravit venku a jdeme do finále.

Další díl seriálu najdete v této rubrice příští úterý.

BLOG: Šťastný designér, spokojený klient

V mnoha článcích na internetu a v časopisech se můžete dočíst, že interiérový design není jen o estetickém vnímání a o ladění barev, tapet a různých dekorací. Interiérový designér musí znát nábytkové slohy, typologii a základy tvorby nábytku, ergonomii, množství lumenů ve svítidlech, plánovat prostor, používat grafické programy, případně výborně kreslit v perspektivě, musí znát mnoho a mnoho informací ze stavebnictví a vědět, jak používat materiály a jejich složení atd.

Především ale musí mít dobrý interiérový designér zkušenosti s realizacemi. Návrh je jedna věc, papír snese všechno, to opravdu vím, ale zhmotnit návrh, dodržet rozpočet, vyjednávat s klientem, sladit se s ním na stejnou notu, vytvořit vhodný vztah a hýčkat si ho.

Očima designéra

Pokud cítíte, už na počátku, že by mohla být spolupráce takříkajíc komplikovaná, raději z vlaku vyskočte, protože nejste schopni zhmotnit klientovi jeho přání a představy. Výsledek projektu nebude nikdy skvělý. Už se mi to stalo. Na počátku jsem špatně odhadla situaci a opravdu to nedopadlo dobře! Dobrý designér musí mít správný „čich“ a určitou dávku odvahy a diplomacie.

Nedávno jsem měla klienta, odhad byl skvělý, průběh tvorby návrhu a výstupy od klienta byly také skvělé. Návrh jsem odevzdala v daném termínu dle předem daných požadavků. Za pár dní mi přišla zpráva, že se mu vlastně návrh nelíbí a že by chtěl vrátit peníze.

Zaskočena touto zpětnou vazbou jsem se chystala klientovi vysvětlit, že vše, co jsme domluvili, podepsali, bylo doručeno, ale klient neslyšel. On že tedy vůbec nerozuměl tomu, co podepsal, a trval na svém. Náš rozhovor nebyl až tak úplně pěkně ukončen, protože klient položil telefon. Byla jsem jak opařená a vůbec jsem tomu nerozuměla.

Situace mi ležela poměrně dlouho v hlavě a nevěděla jsem, jak si s ní počít. Nakonec jsem klientovi sdělila, že mu návrh přepracuji na své náklady, že spokojený klient je pro mě důležitější než má pravidla, včetně „1 změna v ceně návrhu, vše ostatní za příplatek“. Klient poděkoval a souhlasil. Poté, co jsem odevzdala nový návrh, klient byl spokojený a sdělil mi, že si bude realizovat sám se svými dodavateli. I přesto, že tvrdil, že budeme realizovat společně a já vypracovávala detailní rozpočty.

Není to tak docela šťastný příběh s ještě šťastnějším koncem, ale jsem šťastná, že jsem tento krok udělala. A poučení?

V první řadě musím říci, že pokora na obou stranách je opravdu důležitá. „Náš zákazník, náš pán“ je fajn, ale raději se držím hesla „buďme partnery“, tento vztah nefunguje na bázi šéf – podřízený. A vztah je někdy důležitější než to, jaké má designér reference.

Druhým důležitým aspektem je, že každý klient má především svá vlastní očekávání. Pokud tato očekávání nevyplynou samovolně z diskuze, doporučuji se přímo zeptat, a hlavně PRAVIDELNĚ KONTROLOVAT, ZDA SE OČEKÁVÁNÍ V PRŮBĚHU DISKUZE NEZMĚNILO. Zbytečné spory mohou vznikat například v situacích, kdy designér dodá návrh s dřevěnou podlahou dle požadavku klienta „(Rád bych dřevěnou podlahu.“), načež ukáže, že klient neměl ani tak na mysli „dřevěnou“, jako spíš „světle hnědou“.

Tipy pro klienty

Níže uvádím několik bodů, které byste měli vzít v úvahu, pokud si chcete s pomocí designéra vytvořit SPOLEČNĚ nový domov. Ano, kladu důraz na to slovo SPOLEČNĚ, protože z vlastní zkušenosti vím, že bez komunikace a uvolněné atmosféry se nikdy nepovede vytvořit skutečně příjemné prostředí.

1. Chtějte vidět ukázky návrhů, výstupů či reference od jiných zákazníků, ještě než kývnete na spolupráci.

2. Pokud nerozumíte tomu, co vám designér říká, zeptejte se.

3. Z jednotlivých schůzek vyžadujte zápisy, aby bylo jasné, co je dáno, a mohli jste se k tomu vrátit v případě nesrovnalostí.

4. Chtějte detail cenové nabídky – musíte přece vědět, za co platíte.

5. Chtějte vidět všechny vzorky v reálné podobě, případně si vyžádejte fotografie výrobků včetně uvedení materiálů a rozměrů.

6. Vy jste ti, kdo v daném interiéru budete žít, dávejte tedy designérovi upřímnou zpětnou vazbu.

7. Udělejte si dostatek času k prostudování návrhu či dispozice. Uvědomte si, že tento čas ve skutečnosti věnujete sami sobě, respektive prostředí, ve kterém byste měli později žít.

8. Chcete-li si ponechat prostor na pozdější změny, dohodněte se hned na začátku spolupráce s designérem na tom, kolik případných úprav bude ještě zahrnuto v ceně návrhu a v jakých případech se bude jednat o změny nad rámec původní zakázky.

9. Buďte partneři, nestavte se do rolí nadřízený – podřízený. Naslouchejte, ptejte se, navrhujte…

10. Chovejte se tak, jak byste chtěli, aby se k vám chovali ostatní.

Pokud jste někdy spolupracovali s interiérovým designérem, budu ráda, když mi napíšete o svých zkušenostech: Co byste zlepšili, z čeho byste si příště vzali poučení a co byste už neudělali?

Kontakt: Gadesign.cz

Text, foto a vizualizace: Gabriela Nováková

Dveře Masonite: Nový web a konfigurátor

(Komerční prezentace)

Na nových webových stránkách najdete přehledně zobrazené portfolio interiérových, bezpečnostních, protihlukových, protipožárních nebo posuvných dveří. Tradiční český výrobce s 60letou zkušeností dává důraz na funkčnost, odolnost a vzhled dveří s inspirací a znalostí světových trendů v oboru.

Novinkou je online konfigurátor, ve kterém si navrhnete kompletní sestavu dveří od zárubní až po kliku a ušetříte tak čas při jednání s prodejcem. Každý, nejen náročný zákazník, si může splnit své představy a pořídit si dveře na zakázku. V sestavách aplikace je připraveno více než 1 500 druhů dveří. Ve svém interiéru buď můžete nechat dveře splynout s ostatním vybavením, nebo z nich naopak udělat zajímavý architektonický prvek.

V devíti krocích si jednoduše vyberete model a typ dveří, velikost, výrobní materiál, způsob povrchové úpravy, barvu, možnost prosklení, typ a zpracování zárubní, kliku nebo speciální požadavky na větrání či bezpečnost. Po dokončení výběru je ihned zobrazený fotografický náhled dveří s cenovou nabídkou, kterou můžete vytisknout, exportovat do PDF nebo poslat prodejci.

Vyzkoušejte online konfigurátor dveří na www.masonite.cz.

Koniklec, klenot jarní přírody

Všech asi 30 druhů konikleců naleznete na severní polokouli, především v Evropě a západní Asii, několik druhů i v Severní Americe. Některé rostou jako skalničky, jiné jsou spíše stepní druhy hlubších, na živiny bohatších půd, horské koniklece zase nejčastěji naleznete na loukách či pastvinách. Jsou tak blízce příbuzné sasankám, že by je někteří botanici sloučili do jednoho rodu, nebo některé druhy mezi sasanky přeřadili. Také mezi jednotlivými druhy jsou jen malé rozdíly, mnohé jsou si velmi podobné.

Nejčastější druhy

Z původních druhů se nejčastěji pěstuje koniklec německý (Pulsatilla vulgaris) a koniklec velkokvětý (P. grandis). Koniklec německý je druh západní Evropy, vyskytuje se od Anglie po Německo a na sever zasahuje do jižní Skandinávie, u nás neroste, pouze je vysazován. Vykvétá zároveň s rašením listů (ty jsou složené, zpeřené do mnoha desítek až stovek úkrojků).

Koniklec velkokvětý nejdřív vykvete, mnohem méně zpeřené listy vyrůstají až po odkvětu. Roste od Moravy směrem na východ a jihovýchod Evropy. Ze všech našich druhů je právě koniklec velkokvětý vyhledáván nejvíce, velmi atraktivní jsou jeho nápadné květy. Přesazování z přírody končí většinou neúspěšně. Mnohem lepší je pěstovat tento druh ze semen, která klíčí velice dobře. Koniklece naší přírody patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a za jejich poškozování, trhání nebo sběr hrozí pokuta až 10 000 korun.

V zahradnických firmách ovšem najdete řadu dalších druhů i hybridů, oblíbený je koniklec alpínský (P. alpina) s bílými nebo žlutými květy, který pochází z evropských hor a Kavkazu. Častý je i koniklec albánský (P. albana) rostoucí od Balkánu po Kavkaz a Írán nebo koniklec horský (P. montana) z Alp a Balkánu. Koniklece se snadno kříží a šlechtitelé toho hojně využívají. Cení se především kříženci s bílými, žlutými a růžovými květy, zajímavé jsou i hybridy „plnokvěté“ (s hluboce dřípeným okvětím).

Snadné pěstování

Pěstování není složité, ze zahradnického hlediska je lze rozdělit na dvě skupiny. Koniklece velkokvětý, luční, slovenský a zahradní hybridy vyžadují propustnou, lehkou, hlubší půdu obsahující vápník a plné slunce, sucho snášejí velmi dobře. Hodí se do skalek, do suchých trávníků na slunná místa v zahradě, kde je nepřerůstá vysoká tráva. Mezi jednotlivými trsy nechte již při výsadbě mezeru nejméně 40 cm, protože starší, dobře rozrostlé trsy nesnášejí přesazování. Nesázejte je mezi bujně rostoucí trvalky a keře, které by je stínily a utiskovaly.

Druhou skupinu tvoří koniklec jarní, bílý a vzácné horské druhy, které vyžadují kyselou půdní reakci s obsahem rašeliny, místo s lehkým zastíněním a stálou půdní vlhkostí. Půda by měla obsahovat jen málo živin a především nesmí být přehnojená dusíkem.

Pro všechny druhy koniklece platí, že díky kůlovitému kořenu dospělé rostliny špatně snášejí přesazování. Semena vysévejte ihned po dozrání v létě, nažky se dlouhým ochmýřeným přívěskem samy zakroutí do země. Povrchový výsev umístěte do studeného pařeniště, kde musí projít asi tříměsíční periodou chladu. Zjara, po vyklíčení rostlinek zvyšte zálivku. Zhruba rok po výsevu by měly být semenáčky dostatečně velké, aby šly opatrně rozsadit do jednotlivých květináčků. Mladé rostliny kvetou většinou již ve třetím roce. Pokud množíte kultivary, musíte počítat s barevným i tvarovým rozpadem potomstva.

Nebezpečná krása

Kvetoucí koniklece jsou krásné, ovšem pozor, jako druhy z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae) jsou značně jedovaté! Obsahují alkaloidy ranunculin a protoanemonin, které při požití vyvolávají zvracení, průjmy a poruchy nervového systému. K otravám však nedochází příliš často, protože rostlina má tak hořkou chuť, že nedovolí pozřít větší množství. Sušením se jedovaté látky rozkládají a toxicita klesá, koniklece se dokonce v menší míře využívají v lékařství. Dříve se věřilo, že kořen koniklece dokáže zahnat morovou nákazu.

Mise: Dobře se vyspat

Situační plán

Ložnice by měla být situovaná do klidnější a chladnější části domu či bytu, například do zahrady nebo vnitrobloku. Kvůli časové orientaci, ale i nutnosti odvětrávání je vhodné, aby měla vlastní okno vpouštějící do místnosti přirozené světlo a čerstvý vzduch. Důležitý je pak i výběr vhodného zatemnění s odpovídající intenzitou průsvitnosti, která vyjde vstříc vašim potřebám, ať už milujete absolutní tmu nebo šero.

Ložnicová sestava Borba je vyrobena v kombinaci bílé barvy a dekoru dubu San Remo. Skládá se z manželské postele (180 x 200 cm) bez roštu a matrace, dvou nočních stolků a šatní skříně s vnitřní výbavou. Materiál dřevotříska a kov, www.asko-nabytek.cz

Sdružení funkcí?

Noční stolek Stockholm, lakovaný buk, buková překližka a masivní jasan, 42 x 42 x 50 cm, Ikea, www.ikea.cz Pokud sledujete trendy, patrně vám neunikla tendence spojování ložnice s koupelnou. Toto řešení je skvělé, pokud bydlíte sami. Sdílíte-li ale lože s partnerkou či s partnerem, doporučujeme koupelnu naopak situovat dále od ložnice, aby nedocházelo ke vztahovým kolizím v případě, že každý vstáváte v jinou dobu. Totéž platí i o propojení ložnice například s pracovnou, která by měla být, pokud to jen trochu jde, zařízena jinde než v místnosti vyhrazené relaxaci.

Méně je více

Odkládací stolek New Denmark, borovicové dřevo a lakovaná MDF deska, 50 x 40 x 55 cm, Butlers, www.butlers.cz Vzhledem k relaxačnímu charakteru místnosti by zde měl panovat vizuální klid, a to nejen díky volbě neutrálních barev a přírodních materiálů, ale i díky minimálnímu množství zařizovacích předmětů. Kromě postele a nočních stolků je příjemné mít v ložnici čtecí koutek se stojací lampou a pohodlným křeslem.

Samostatnou šatnu skvěle nahradí vestavné skříně od podlahy až po strop, které vám zprostředkují svůj obsah díky výsuvům a poličkám či tyčím se sklopným mechanismem. Další nábytek už většinou není třeba, a pokud přece, nezapomeňte jej rozestavět tak, aby vám při nočních výpravách na toaletu nebo za plačícími dětmi nestál v cestě.

Úložný box pod postel Römskog z pleteného ratanu, 65 x 70 cm, Ikea, www.ikea.cz

Spánkové centrum

LED stolní lampa WO40, 3 volby světelného spektra od teplé až po studenou bílou a ovládání infraspínačem, Solight, www.shop.solight.cz Postel si obvykle nekupujeme každý den. Naopak očekáváme, že nám pár desítek let bude spolehlivě sloužit. Chcete-li vybrat opravdu dobře, nestačí si na ni prostě jen lehnout. Ohlídejte si materiál a dejte přednost tvrdým masivním dřevinám, jako je buk, dub nebo jasan, které se vám jen tak nerozklíží a nerozvržou. Zajímejte se i o konstrukci postele, která by měla držet pohromadě díky kvalitnímu značkovému kování. Ukazatelem kvality je i délka záruky, kterou na postel od výrobce dostanete.

Pokud si v posteli rádi čtete, zvažte variantu s čelem, které by mělo vašim zádům poskytnout pohodlnou oporu a které zamezí otěru a zašpinění přiléhající zdi. Vyzkoušejte si i to, jak příjemně se vám z ní vstává. Obecně platí, že, máte-li v pozici vsedě celá chodidla na zemi, měla by vaše stehna a holeně svírat pravý nebo lehce otevřený úhel. To zpravidla odpovídá výšce postele 45 až 50 cm včetně matrace a roštu.

Rám postele Mandal můžete skvěle kombinovat se stejnojmenným čelem z březového dřeva, jehož součástí je 6 nastavitelných polic, Ikea, www.ikea.cz

Nechte si prostor

Kolem postele počítejte s alespoň 60 cm širokou plochou, abyste měli dostatečně velké operační pole při výměně ložního prádla. Využijte i prostor pod postelí, který se hodí k uschování mimosezonních lůžkovin.

BLOG: Jak jsme stavěli bungalov 2.

Předchozí díl seriálu najdete zde.

Vytyčení stavby běžně předchází skrývka ornice. V našem případě – vzhledem k nedostatku místa na pozemku – jsme ji provedli až po vylití základových pasů. Geodet tedy přijel a podle projektové dokumentace zaměřil stavbu na pozemku a rohy obvodových zdí vyznačil zatlučenými kolíky.

Zároveň jsme vyznačili sprejem na zemi – propojením mezi kolíky – budoucí obvodové zdi , tedy místa, kde budou základové pasy.

Geodet kromě fyzického vyznačení zároveň zhotovuje vytyčovací dokumentaci – výkres, který mnohé stavební úřady vyžadují při kolaudačním řízení. Je dobré se informovat, jak je to na tom vašem úřadě, nebo si geodetickou vytyčovací dokumentaci raději zajistit, abyste se vyvarovali problémů při kolaudaci. Geodeta bude třeba ještě jednou, a to na faktické zaměření stavby, které se provádí po dokončení domu. Na základě tohoto zaměření je dům zanesen do katastru nemovitostí. Všechna dokumentace by měla být totožná – projekt, vytyčení i finální zaměření.

A přijel bagr

Podle vyznačených kolíků a zakreslených čar „vyhrábl“ obvod domu – základové pasy, široké 60 cm a hluboké 110 cm. V naší lokalitě je písčitá půda, a tak je potřeba mít základové pasy dostatečně hluboké. Do vyhrábnuté základové spáry nesmí napršet a její dno je nutné zhutnit.

Ještě předtím, než se základové pasy zalijí betonem, bylo třeba po celém obvodu domu do vyhrábnuté rýhy položit zemnicí pásky. Až bude dům stát, napojí se na ně hromosvod a uzemnění elektrických rozvodů. Základové pasy jsme vylévali pomocí bagru s míchací lžící. Do této lžíce se šnekem uvnitř se nabere podíl štěrku, písku, přisype se cement, nalije se voda, lžíce se několikrát otočí, aby se směs dobře promíchala, a pak bagr vzniklý beton vylije tam, kde je potřeba.

Zároveň se do nalitého betonu „napíchají“ tyče z betonářské oceli, výztuže připojující pasy ke ztracenému bednění a základové desce. Důležité je v této fázi mít připravené průchodky pro instalace – tudy bude skrze základy následně do domu přivedena voda a elektřina a vyvedeno odpadní potrubí.

Po vylití základových pasů, ještě když byl beton čerstvý a neztvrdl na kámen, přijel znovu geodet a pomocí malých kovových kolíčků, které do betonu zatloukl, vyznačil přesnou polohu domu. V této fázi jsme už měli odhrábnutou i vrchní vrstvu zeminy uvnitř půdorysu domu a okolo obvodových zdí. Tato úrodná vrstva zeminy bude později použita na finální úpravu zahrady.

Ještě než jsme bagristu poslali domů, rozvozil na pozemku palety s tvárnicemi ztraceného bednění v rozestupech tak, aby byly při vyzdívání v blízkosti pasů. Zedníkům tak ušetříme čas i ruce. Zdění ztraceného bednění a vylití základové desky přijde na řadu příště.

* * *

Autorka Monika Kořínková je spolumajitelkou rodinné developerské firmy a poradkyně v oblasti bydlení. Kontakt: Bydlenivkostce.cz

Sázení a péče o vinohrad v prvním roce

O tom, jak se na pěstování révy připravit, si můžete přečíst v tomto článku.

Máte-li vytipované místo k výsadbě, můžete přikročit k přípravě půdy. To zabere jednu sezonu před výsadbou. Nejdůležitější část přípravy půdy je takzvané rigolování. Je to činnost příbuzná rytí, směřuje však více do hloubky. Převracíte-li při rytí půdu do 20 až 30 centimetrů, při rigolování musíte překopat půdu do hloubky nejméně 60, ale lépe do 80 centimetrů.

Kvalitní výkop

Náročnost práce se bude lišit podle místních podmínek. Chcete-li vysadit pouze jednu řadu keřů (při cestě nebo zdi), provedete výkop tak, že začnete vyhazovat zeminu buď nejdříve na jednu nebo na druhou stranu, či nejprve vrchní vrstvu blíže a nižší dále od příkopu. Na spodek výkopu rozhodíte hnůj nebo kompost, do další vrstvy lepší zem z vrchního horizontu a navrch horší ze dna výkopu.

Základní pravidlo zní: „Co bylo dole, musí nahoru“. To musíte mít stále na paměti. V případě jednotlivých jam postupujete stejně. Réva získává živiny z hloubky 30 až 80 centimetrů, proto je třeba přemístit kvalitní zeminu a živiny do příslušné hloubky.

Luskoviny jako předskokani

Nejlépe je začít s touto prací hned zjara a na zrigolované půdě do podzimu pěstovat hrách, fazole nebo jiné luskoviny. Ty mají schopnost vázat do půdy atmosférický dusík, a pokud je na podzim zaryjete, zkultivujete i tu nejvýše položenou vrstvu půdy, neboť ji obohatíte o organickou hmotu. Pokud jste to vše zvládli a roční doba není příliš pokročilá, můžete začít s výsadbou ještě v podzimním termínu. Jedinou překážkou by bylo příliš suché podzimní počasí.

Pečlivá příprava výsadby

Je třeba vyměřit pozemek (pokud jste tak neučinili už dříve) a zjistíte, kolik sazenic budete potřebovat. Místa výsadby si označíte krátkými kolíky. Budete-li vysazovat pouze několik keřů (patrně půjde o vyšší tvary), můžete zasadit dvě sazenice do jedné jamky. Pokud se ujmou, je třeba nechat vyrůst obě a v případě, že se ujme pouze jedna, už nedosazovat. Ve větším měřítku by to však bylo nehospodárné. V takovémto případě se počítá s 10 až 20% propadem.

Doporučuje se nakoupit více sazenic a ty, které se nevysadily, uložíte v chladném a vlhkém sklepě nebo v pařeništi. Nemáte-li jinou možnost, uskladníte je do jámy v zemi a na jaře dosadíte, co se neujalo. Pokud nestihnete podzimní termín výsadby, sází se na jaře. Je nutné vybrat správně dobu mezi začátkem vegetace a rašením révy. Narašené sazenice se ujímají hůře.

Dnešní vinař užívá jenom štěpované sazenice, které si opatří ve specializovaném obchodě či přímo v révové školce. Zavinil to škůdce révy: révokaz. Všichni ostatní škůdci a choroby vás připraví o část úrody, v nejhorším o celou, révokaz ale zničí celý keř. Skutečně kvalitní sazenice jsou rovné, mají roub po celém obvodu řezu srostlý s podnoží a ošetřený parafinem.

Kořeny musejí mít nasazeny po celém obvodu dolejší patky. Na kmínku nesmějí být žádné stopy po mechanickém poškození nebo okousání škůdci. Mějte na paměti, že poškozené sazenice nikdy nedorostou v plnohodnotné jedince. S typem podnože poradí v révové školce, vodítkem je zejména půda pozemku.

Vlastní výsadba

Máte-li připraven pozemek pro výsadbu a nakoupené sazenice, je třeba přikročit k výsadbě. Doporučuje se sazenice ponořit na nejméně 24 hodin před výsadbou celé do vody. Před vysazením upravíte kořeny na délku (co se vejde do dlaně), na roubované části necháte dvě očka.

Pro každou sazenici vyhloubíte jamku dostatečně širokou, aby se v ní daly pohodlně rozložit všechny kořeny, hluboká by měla být tak, aby se na dno vešla vrstva kompostu (čerstvý hnůj v tomto případě nepoužíváme). Není-li půda dost vlhká, je dobré přilít přímo ke kořenům vodu, přihodit zem, pevně přišlápnout a dbát na to, aby místo srůstu bylo asi 5 cm nad úrovní země.

Na rovném pozemku se sází kolmo nebo jen s mírným sklonem sazenice směrem ke kolíku, na svazích v pravém úhlu na svah. Kompostem nebo jemnější zeminou pak sazenici přihrnete, aby byla celá ukrytá. Vedle ní zarazíte kolík, jímž jste vytyčili místo pro výsadbu. Na jaře pak zjistíte zdar svého počínání. Pokud některá sazenice nevyrašila, musíte ji nahradit.

Výsadbu je třeba chránit

Mladé rašící letorosty je třeba chránit. K tomu slouží válcovité košíky z králičího pletiva nebo podobné ochranné koše z plastu. Ty se v zahrádkářských prodejnách dají koupit už hotové a ochrání výsadbu v době, kdy je nejzranitelnější. V mladých výsadbách se nepoužívají průmyslová hnojiva, protože jsou citlivé na přehnojení.

V první době po výsadbě se zapěstovávají u každé sazenice jen dva letorosty, případné další se opatrně vylamují. Od délky 20 centimetrů je musíte vyvazovat. Zároveň vylamujete zálistky neboli fazochy, rašící v úžlabí listů. Tak se vyvine základ budoucího kmene. Půdu je třeba udržovat v kyprém a bezplevelném stavu.

Koncem srpna nebo začátkem září přistoupíte ke zkrácení letorostů (osečkování). Poté vylámete ještě všechny vyvíjející se fazochy, čímž podpoříte vyzrání letorostů. Vyzrálá část je základem pěstování pro příští rok. Není-li dostatečně vysoká pro zvolený způsob pěstování, seříznete buď na dvě očka nejníže a zapěstování kmene tak opakujete, nebo necháte vyzrálou část a zbývající délku získáte z posledních oček v příštím růstovém období.

Před příchodem zimy půdu zryjete a zároveň keře přihrnete zemí, což je ochrání před zimními mrazy. Na jaře opatrně odhrnete zem od keřů, a pokud má keř jeden výhon silný asi jeden centimetr a dost dlouhý pro vytvoření kmene, seříznete jej na předpokládanou budoucí délku kmene. Druhý výhon seříznete na jedno nejníže položené očko. Příliš slabé keře seříznete na dvě až jedno očko a zapěstováváte kmen znovu. Při řezu zároveň odstraňujete zdřevnatělé úponky.

Stihnete-li to před rašením, je dobré mít už na začátku druhého roku vybudovaný opěrný systém. Jeho provedení záleží na tom, pro jaký způsob jste se rozhodli. Pak tvarujete podle toho, jaký tvar chcete vytvořit. Jelikož v našich podmínkách je plodný již letorost, který vyrůstá z dvouletého dřeva, je možné, že se už v druhém roce dočkáte nějakého toho hroznu. Révovým keřům to neuškodí, pokud mají zajištěnou dobrou výživu. Podzimní práce a příprava na zimu je pak stejná jako první rok.

FOTOVOLTAIKA, část 3.: Instalace střešní elektrárny

Předchozí část seriálu najdete zde.

Chcete-li mít záruku, že vám domácí elektrárna bude opravdu fungovat, začněte pečlivým výběrem dodavatelské firmy. Můžete natrefit na partu řemeslníků, kteří se před dvěma roky zabývali zateplováním nebo pokládkou kanadských šindelů a pak si řekli, že zkusí pokládat fotovoltaické panely. Výsledek práce takových „odborníků“ však bývá žalostný.

Zapojení panelů

Pro fungování fotovoltaických panelů je velmi důležité, jak a jaké panely budou mezi sebou propojeny. Zhruba řečeno se instalují do sériového zapojení, do tzv. stringů, a to tak, aby se v panelech zvyšovalo napětí. Každý jednotlivý panel vyrobí průměrně napětí 35 až 40 V a proud zhruba 6 ampérů. Sériovým zapojením (do řetězce za sebou) se jejich napětí sčítá. (Ve skutečnosti jsou panely na střeše umístěny vedle sebe, ale sériové je jejich zapojení.)

Pečlivá sestava

Každý střídač počítá s tzv. efektivním napětím, s nímž je schopen pracovat – např. od 150 do 1 000 V, nebo od 300 V do 1 000 V podle výrobce. Aby fotovoltaický systém co nejlépe pracoval, je třeba panely sestavit právě do takového řetězce, aby bylo dosaženo napětí, které střídač potřebuje. Každý panel kromě napětí vyrábí také proud, ten je však v celém řetězci panelů stejný. Je-li řetězců na střeše několik, např. tři, vyrobený proud se sčítá. Díky tomu přichází do střídače proud např. 18 či 20 ampérů a ve střídači se tento stejnosměrný proud mění na proud střídavý.

Rodný list panelu

Během procesu výroby panelu solidní výrobce hotový panel na 1 sekundu osvítí umělým slunečním světlem a změří hodnoty proudu, které takto osvícený panel vyrobí. Tyto hodnoty zapíše pomocí počítače do excelové tabulky a každý instalátor fotovoltaiky tento tzv. „flash list“ k panelu dostane. V tomto rodném listě tedy kromě výrobního čísla panelu najdete údaje o napětí a proudu, které při továrním testu skutečně vyrobil. U kvalitních výrobců jsou tyto hodnoty pouze plusové, tedy nad deklarovanými „prodejními“ hodnotami panelu.

Méně kvalitní panely mají ale i toleranci zápornou (např. –3 %), mohou tedy vyrobit méně proudu, než výrobce uvádí. Co to znamená v praxi? Např. u panelu s deklarovaným výkonem 250 W klesá po odečtení 3 % reálný výkon na 242 W. Ve výsledku tak v řetězovém zapojení na střeše instalace takového panelu zdegraduje celý fotovoltaický systém. Tím se však kutilští instalátoři nezabývají. Na druhé straně při instalaci panelů s plusovou tolerancí můžete získat i větší výkon.

Jaké z toho plyne poučení? Např. to, že zodpovědný instalátor na základě flash listů sestavuje panely do stejně dimenzovaných řetězců, což pak má pozitivní vliv na efektivitu celého systému.

Záruky a životnost

Běžná záruka na fotovoltaické panely je 10 let (na jakoukoliv závadu) a 25 let na výkon. To znamená, že panel po 25 letech provozu musí dosahovat 80 % výkonu původního nominálu. Problém stárnutí fotovoltaiky nespočívá v degradaci krystalů, ale ve stárnutí a „slepnutí“ krycího materiálu. Prostupem fotonů se během let ztrácí čirost krycího skla a tím pádem klesá efektivita panelu. Nicméně fyzikální proces funguje dál a panely se dají repasovat a obnovit.

Z toho je zřejmé, že fotovoltaika je investice na generace. Dnes si necháte namontovat panely a za třicet let můžete přemýšlet, zda je repasovat (protože stále pracují), nebo si pořídit panely nové, technologicky mnohem vyspělejší. Na stejné ploše pak docílíte např. trojnásobného výkonu. Důležité je, že vás okolnosti nebudou nutit do rekonstrukce systému, přestože budou panely dosluhovat. Navíc cena energie se neustále mění a bude měnit.

Podstatná výhoda vlastní fotovoltaické elektrárny je samostatnost a nezávislost na cenovém diktátu výrobců elektřiny. A je pravděpodobné, že za pár let technologie v oblasti akumulace a uchovávání vyrobené elektřiny velmi pokročí.

Pří výběru firmy…

…chtějte vidět již hotové realizace a zeptejte se majitelů již hotových elektráren na zkušenosti s konkrétní firmou. Výběr vám také usnadní Cech aplikovaných fotovoltaických technologií, který zastřešuje spolehlivé firmy.

* * *

Články, které by vás také mohly zajímat:

Nové trendy ve fotovoltaice

S čističkou na střeše mezi činžovními domy

Inspirace jménem Hostětín

Pasivní dům: Ve sluneční lázni

V labyrintu fasádních omítek

Na fasádní omítky se kladou značné nároky. Musí být dostatečně paropropustné, bez přísad zdraví škodlivých a barevně stálé. Navíc si musí zachovat dobrou přilnavost, pevnost, objemovou stálost, vodoodpudivost, mrazuvzdornost atd. Snad největší nároky jsou kladeny na estetické vlastnosti omítek. Můžete vybírat z obrovské škály barev, tónů, struktur a dokonce efektních spojení různých typů materiálů a barev.

Různé složení, různé vlastnosti

Základem nabídky jsou minerální omítky, které jsou spojením písku, vápna a cementu nebo sádry. Smícháním s vodou vznikne velice tvrdá, drsná slupka, maximálně paropropustná, ovšem také hodně nasákavá. Tento typ omítek charakterizuje kratší životnost, vyšší náchylnost k mechanickým poškozením. Šlechtěné minerální omítky se dodávají zabarvené, takže omítnutý povrch je barevně stálejší než nátěr. Různými škrabkami lze tyto omítky plasticky upravovat, nebo pomocí hladítka dosáhnout elegantní hladké struktury.

Velkou skupinu tvoří disperzní omítky, které zaručují maximální vodoodpudivost fasády. Dobře odolávají atmosférickým vlivům, jsou pružné a není třeba je opatřovat nátěrem, protože je lze namíchat v libovolných odstínech. Pojivem jsou nejrůznější druhy umělých pryskyřic. Nedoporučují se pro použití při rekonstrukcích.

Hitem jsou omítky na bázi silikonové disperze, které zajišťují maximální paropropustnost, zároveň jsou odolné proti dešti a nepřízním počasí a mají celkově dlouhou životnost. Pojivem je draselné vodní sklo. Silikátové omítky jsou velmi vhodné pro konečnou povrchovou úpravu historických a památkově chráněných objektů. Možnost barevného tónování je ale podstatně omezená.

Důležitou skupinu tvoří tzv. sanační omítky vhodné všude tam, kde se fasáda potýká se zemní vlhkostí. Při tuhnutí hmoty omítky se vytváří struktura s vysokou porézností, která je vysoce paropropustnostná a odvádí vlhkost. Voda se ze zdiva vypařuje tak rychle, že nestačí na povrchu utvořit skvrny, výkvěty solí a plísně. Sanační omítky zaručují částečné vysoušení a vytvoření vlhkostní rovnováhy ve zdivu.

Více času na výběr

Výběru omítky je nutné věnovat dostatek času a energie. Složitosti jsou dané nejen velkým množstvím nabízených výrobků, ale třeba i tím, že hmoty obdobného složení mají u různých výrobců odlišné názvy. Navíc, oproti minulosti, hraje větší roli i vlastní podklad, pro který fasádní omítku vybíráte. Vždy pečlivě prověřte, zda vybraný typ omítky je pro vaši fasádu vhodný!

Postup při výběru

Jak a čeho se při výběru omítky držet? Výběr není jednoduchý ani pro poučené stavbaře.

Prvním hlediskem by měl být tedy výběr podle typu podkladu. Například zda jde o konečnou povrchovou úpravu na zateplovací systém, na jádrovou omítku nebo vyspravení podkladní vrstvy.

Druhým výběrovým kritériem pak by určitě měla být představa konečného vzhledu fasády – zrnitost, hrubost, barevnost omítky…

Dále by se stavebník měl zajímat o konzistenci (může být prášková nebo pastózní). V neposlední řadě pak, jakého je tato omítka typu a druhu. To platí zejména u pastózních probarvených omítek, které jsou v současné době na trhu velmi silně zastoupené.

Dalším okruhem je oblast týkající se vlastností omítek, vyplývajících z materiálového složení. Nelze říci, že pouze jeden typ omítky je pro váš případ zaručeně ten nejlepší.

Posledním okruhem výběru jsou otázky spojené s výrobcem omítek a způsobem aplikace. Ke zvolenému materiálu by měl být technický list a příslušný atest. Stavebníka by mělo také zajímat, kdo je výrobce. Může se mu totiž stát, že během aplikace na fasádě zjistí, že chybí například 60 kg omítky, a bude muset čekat 15 dní na dodávku odněkud ze zahraničí. Mezitím fasádníci „utečou“ i s lešením. To souvisí s dostupností, servisem a možností se dozvědět více o realizacích příslušnou technologií. V tomto smyslu pak bude možné objektivní porovnání ceny a dalších služeb.