Blog

Novinky značky RAKO: Pebbles

Série Pebbles je univerzálním materiálem jak pro využití v interiéru, tak exteriéru. Slinutá glazovaná dlaždice 33 x 33 cm imituje dva typy kamenů. První jsou malé říční oblázky a druhá varianta větších kamenů Vám bude připomínat „kočičí hlavy“, kamenné kostky. Obě varianty se významně opírají o technologii HD Printu v synchronizaci s reliéfním výliskem.

Iluze kamínků a prakticky nulová nasákavost předurčuje Pebbles použít venku na terase, balkóně nebo zahradním altánu bez nebezpečí poškození mrazem. Parametr protiskluznosti R10B je vhodný pro okolí bazénů, sprch, kde hrozí možné uklouznutí.

Ve srovnání se skutečnými kameny, které byly předlohou při tvorbě těchto dlaždic, vykazuje slinutý keramický obklad lepší užitné i technické vlastnosti, zejména čistitelnost, delší životnost a výrazně příznivější cenu. Vzhled dlaždic Pebbles Vás zaujme nejen barevností, reliéfní strukturou, ale zcela jistě i decentním zrcadlením slídových zrníček ve výsledné ploše.

Celkový dojem může také podpořit barevně sladěná spára, doporučujeme použít šedou spárovací hmotu GF 122, RAKO SYSTEM.

„Výborný nápad, technologie 3D a HD tisku umožnily zrealizovat přesvědčivou iluzi oblázků, díky níž jsem se v myšlenkách vrátila do dětství, do světa fantazie a dětských her a pohrávala si s kamínky již při vývoji této série. Myslím, že nějaké „oblázkové“ vzpomínky má téměř každý z nás. Vykreslit si atmosféru letních dnů, odpočívat na terase a poslouchat šumění řeky či moře je možné i jinak než doslovně. Stačí zapojit fantazii a naladit se na ty správné asociace. Má to však jednu podmínku, musíte mít na podlaze Pebbles, RAKO oblázky,“ dodává Leona Lišková, creative shop značky RAKO.

Více se o obkladech PEBBLES dozvíte zde.

Úrodný kompostér

Kompostování

Základní pravidlo při kompostování je dodržet poměr „hnědé“ a „zelené“ složky. Poměr uhlíku a dusíku. Čím je materiál zelenější, tím víc obsahuje dusíku.

Z toho plyne, že samotnou trávu kompostovat nelze. Místo kompostu byste se dočkali jen zápachu a hnití. Platí, čím pestřejší je skladba materiálu ke kompostování, tím lépe. Trávu je potřeba prokládat nadrcenými větvemi z prořezávky stromů a keřů, dřevní štěpkou, hoblinami či dřevnatými stonky květin.

Správně založený kompost se zahřeje na teplotu přes 50 °C, čímž dochází k hygienizaci – ke zničení semen plevelů a zárodků chorob. Pravidelně kontrolujeme vlhkost, teplotu a přísun vzduchu.

Chcete vědět víc? Podívejte na stránky tématického projektu Kompostuj.cz.

Vermikompostování

Žížalám příjde vhod téměř všechno z domácího organického odpadu – zbytky ovoce, zeleniny, čajové sáčky, kávová sedlina, ale i částečně zkompostované listí a tráva. Protože žížalí kompostér není cítit, lze jej umístit do interiéru i na balkon.

Podestýlka se zakládá od druhého patra. Žížaly se krmí jednou až dvakrát týdně, jak se druhé patro naplní kompostem, prokousají se o patro výš – na novou vámi připravenou podestýlku. Mimo kvalitního kompostu je vedlejším produktem žížalí čaj – kapalné hnojivo pro pokojové květiny, které stéká do nádoby v prvním patře kompostéru.

Zajímá-li vás toto téma a rádi používáte vlastnoručně vyrobené nástroje, můžete navštívit kurz výroby vermikompostéru, ze kterého si domů odnesete zbrusu nový vermikompostér i všechny informace, které potřebujete pro úspěšné kompostování. Podrobnosti najdete na stránkách organizace Kokoza.

Porta Nuova: Povedený urbanistický počin

Komplex se nachází v blízkosti dvou velkých nádraží – Garibaldi a Centrale, v dosahu několika stanic metra a jen pár stanic tramvají od historického centra města. Zastupitelé a architekti však nevěnovali toto vysoce lukrativní území jako dárek developerům, ale především občanům – kromě téměř 20 multifunkčních výškových budov, luxusních bytů a odchodů se tu buduje i rozsáhlý veřejný park na ploše neuvěřitelných 100.000 metrů čtverečních! Na návrhu komplexu se podílely významné architektonické kanceláře Pelli Architects, Kohn Pendersen, Boeri Studio a další.

Tři zóny, mnoho funkcí

Areál má tři hlavní ohniska – tři náměstí, navzájem propojená cestami pro pěší a cyklisty. Veškerá doprava, parkování a zázemí jsou ukryty pod zemí.

Celý článek a všechny fotografie najdete na našem partnerském webu Mujdum.cz

DÖRKEN: Nadkrokevní zateplení s fóliemi DELTA-PVG a MAXX X

(Komerční prezentace)

K provedení vzduchotěsné vrstvy použijeme technicky zajímavou pojistnou hydroizolaci DELTA-PVG. Vzhledem k hodnotě Sd 3m se jedná o parametry parobrzdy.

Jak postupovat

Pojistnou hydroizolaci DELTA-PVG (EVA) přikotvíme shora standardním způsobem na provedené pohledové bednění. Slepíme ve spoji a zajistíme těsné napojení na veškeré přilehlé stavební konstrukce a konstrukční prostupy (komíny, střešní okna apod.). Pohledové bednění a pod ním ležící konstrukce a prostory tak máme skvěle chráněny robustní a letitou praxí prověřenou pojistnou hydroizolací s vynikajícími mechanickými vlastnostmi.

Poté instalujeme krokevní nástavce, které si jednoduše připravíme dle požadované tloušťky souvrství z tvrzených PES 300 desek. Šířku nástavců volíme většinou stejnou jako je šířka krokve pod pohledovým bedněním.

Pak vkládáme minerální tepelný izolant a to v několika vrstvách. Tím eliminujeme vznik tepelných mostů. Další výhodou je, že pomocí jednoduché tvarové úpravy nožem spolehlivě doplníme a tvarově upravíme tepelný izolant ve všech detailech. Díky své pružnosti se tepelný izolant navíc přizpůsobí případnému pohybu krovu. Nevznikají žádné nebezpečné trhliny ve spojích desek, a tím pádem ani nebezpečné tepelné mosty.

Následuje pokládka pojistné hydroizolace DELTA-MAXX X, která chrání tepelný izolant před vnější vlhkostí. Těsnost pokládané pojistné hydroizolace zajistíme pomocí bleskově funkčního lepení, které je umístěno v okraji fólie MAXX X.

Napojení na obvodové konstrukce a konstrukční prostupy řešíme pomocí lepicího a těsnicího programu DELTA. V praxi tedy použijeme pouze dva komponenty, a to kartušové lepidlo DELTA-THAN a elastická těsnicí páska DELTA-FLEX BAND.

Jakmile zkompletujeme celé souvrství, stává se z pojistné hydroizolace DELTA-PVG ležící na pohledovém bednění pod tepelným izolantem vzduchotěsná vrstva s parametry parobrzdy Sd 3m. Technická dvojakost fólie DELTA-PVG proto rozhodně stojí za pozornost.

Proč zvolit klasiku

Výhodou je, že veškeré vrstvy zpracováváme za studena a nepodporujeme riziko vzniku požáru (například na rozdíl od asfaltových pásů). Neméně významná je i skutečnost, že střecha je tak lépe odizolována proti hluku, neboť stejně jako u motoru zde platí, že obsah nenahradíš! Navíc měkký tepelný izolant hluk lépe pohlcuje.

Za zmínku samozřejmě stojí i zhruba poloviční pořizovací náklady na provedení v porovnání s tvrdými deskovými izolanty (PIR, PUR).

Jedinou nevýhodou tak zůstává větší celková tloušťka souvrství, a pokud toto není zásadním kritériem, klasika za to rozhodně stojí!

Tři psi v chalupě

Při zařizování nové chalupy se Alice snažila citlivě kombinovat tradiční vybavení s moderními prvky i doplňky, které si přivezla z exotických dovolených. Hlavní část tvoří velká obytná kuchyň, jejíž prostor je otevřený až do podkroví.

Současnost tu připomene kuchyňská linka s vysokou chladničkou a vestavěnou myčkou nebo moderní pohovka, atmosféru starých časů naopak navodí starý jídelní stůl a židle.

Dominantní klasická pec s plotnou a troubou tu není jen kvůli chalupářské atmosféře. Protože paní domů ráda vaří a hostí časté návštěvy, využívá ji téměř neustále.

Prostor a světlo

Inspiraci na řešení a zařízení nové chalupy hledala Alice v původních lidových stavbách, zajímala se ale také o moderní řešení, která dodají interiéru roubenky větší vzdušnost.

Obytná kuchyň získala opticky i pocitově větší prostor otevřením do podkroví a na zbývající ploše horního patra vznikla velká místnost, která slouží jako ložnice. Tato část nebyla původně uzavřená.

Po roce provozu se ale propojení kuchyně s ložnicí neosvědčilo. Nepříjemná byla přemíra tepla stoupajícího od krbové vložky i nedostatečná zvuková izolace. Proto tu nechala Alice dodatečně postavit příčku se starými chalupářskými dveřmi a v přímém kontaktu s obytnou kuchyní zůstal jen úzký ochoz se schodištěm.

Aby se i sem dostalo co nejvíce denního světla, jsou v příčce vestavěná malá okna. Místnost je rozčleněná masivními trámy, které opticky dělí dva prostory s dvoulůžkem. Koupelna, technická místnost a malá ložnice pro návštěvy jsou umístěné v přízemní.

Dřevo, ovce, psi

S chalupařením to myslí Alice vážně, a i když roubenku zatím využívá jen rekreačně, snaží se tu žít venkovským způsobem. S přítelem pěstují a zpracovávají ovoce a zeleninu, chovají ovce a včely. Dřevo, které je stále zapotřebí, mají tradičně uložené po straně chalupy.

Chřestový salát s chorizem

Ingredience:

200 g divokého chřestu

15 ml olivového oleje

100 g chorizo klobásy

1 červená řepa

1 malý pórek

1 mrkev

9 cherry rajčátek

30 g nakrájených listů čerstvé

bazalky

1 lžíce másla

sůl a pepř

Na ozdobu:

150 g kozího sýra

10 g petrželových listů

Na zálivku:

30 ml bilého vinného octa

30 ml olivového oleje

5 ml dijonské hořčice

15 ml medu

sůl a pepř

Postup:

Chřest omyjeme a necháme okapat. Na pánev s olivovým olejem dáme orestovat chorizo, přidáme mrkev nakrájenou na nudličky, řepu a pórek nakrájene na tenké plátky a lehce orestujeme. Na závěr přidáme nakrájenou bazalku.

Na druhé pánvi lehce orestujeme na másle divoký chřest. A přidíme rajčátka, jen na zabarvení. Připravíme salátovou zálivku. Na talíř naservírujeme porci salátu, ozdobíme kozím sýrem, lístky bylinek a lehce polijeme zálivkou.

Mirka van Gils Slavíková: V hlavní roli chřest. 50 úžasných receptů s královskou zeleninou. Vydává IKAR, 120 stran, doporučená cena 299 Kč, www.ikar.cz

Zábava na víkend: Vyrobte si psí boudu!

Budete potřebovat:

Dva větší díly OSB desky o rozměrech 120 × 65 cm a 120 × 80 cm
Dva boky z desky 145 × 80 cm oříznuté našikmo z 65 cm do 80 cm napříč
Dno – deska 80 × 120 cm
Vnitřní přepážka – deska 76 × 80 cm (seříznutá našikmo)
Střecha – deska 140 × 115 cm
Nožičky: smrkový hranolek 8 × 8 × 15 cm, 6 kusů

Jak na to:

1. Do čelní desky vyřežeme vstupní otvor dostatečně velký, aby jím pes pohodlně prošel, ale zase ne příliš velký, aby jím v zimě nefoukalo.

2. Na boky vyrobíme jednoduché pojezdy pro vsunutí příčky. Lišty profilu 2 × 2 cm nařežeme na dva páry vhodné délky podle výšky boků.

3. Malými vruty 4 × 30 mm pak lišty přišroubujeme cca 8 cm od vchodu směrem ke středu boudy. Hlavy vrutů zapustíme.

4. Lišty v páru šroubujeme tak daleko od sebe, aby se mezi ně vešla deska tvořící příčku. Jejich vzdálenost od sebe určuje tloušťka příčky.

5. Jednoduchým seříznutím našikmo vytvoříme z dílu 145 × 80 cm dva boční díly, tím určujeme sklon střechy. Napříč jej řežeme z 65 cm do 80 cm.

6. Postupně sešroubujeme celý korpus boudy. Hlavy šroubů zapustíme. Otvory pro ně si předvrtáme větším vrtákem.

7. Ke dnu boudy přichytíme svěrkou připravené nožičky z hranolků. Ty pak přišroubujeme, každou dvěma vruty 4 × 60 mm.

8. Dno s nožičkami ke korpusu připevníme vruty 4 × 60 mm. Pak zasuneme přepážku, do níž jsme vyřízli otvor stejně velký jako vstup.

9. Nakonec k boudě připevníme na dva panty stříšku. Ta má na všechny strany boudy kvůli dešti mírný, asi 10 cm široký přesah.

10. Díky pantům střechu snadno otevřeme a psí boudu uklidíme. Střechu můžeme natřít nebo ji doplnit střešní krytinou, například šindelem.

11. Z původně vyříznutých dveří a dalšího zbytku OSB desky můžeme vyrobit podklad pro jmenovku a „kost“ a těmi boudu ozdobit.

12. Písmena i kost namalujeme kvalitními barvami, které zafixujeme voděodolným lakem. Celou boudu povrchově upravíme.

Výstava pro všechny smysly: Příběh chleba

(Tisková zpráva)

„Chléb se v dnešní době bere jako samozřejmost. Málokdo si tak uvědomí, jakou cestu urazil, než se dostal až na naše talíře. Na to chceme výstavou poukázat, stejně tak i na dlouhou historii. Věděli jste třeba, že prvními lidmi, kteří si na chlebu pochutnávali, byli Egypťané už 4 000 let před naším letopočtem? Protože se jedná o výstavu pro všechny smysly, vypůjčte si u nás klapky přes oči, poznávejte po hmatu různé druhy obilovin nebo podle vůně koření, které se do chleba přidává,“ představuje výstavu její koordinátorka Lenka Prokopová.

Trojská botanická zahrada je otevřenou institucí, která nabízí vyžití nejširší veřejnosti včetně návštěvníků se speciálními potřebami. „Od 1. dubna si mohou lidé na všech pokladnách zapůjčit sluchátka a poslechnout si u 87 sloupků zajímavosti o rostlinách. Tento informační systém je jak v češtině, tak i v angličtině, ruštině a němčině. Na sloupcích jsou i texty v černotisku a v Braillově písmu. Na výstavě budou kromě popisků návštěvníkům k dispozici i odborně proškolení průvodci pro jednotlivce i skupiny zrakově postižených. Chybět nesmí zmiňovaný zvukový průvodce,“ doplňuje Prokopová.

Výstavu Nejen chlebem živ je člověk aneb z obilného pole na náš stůl je možné navštívit v dubnu denně od 9 do 18 hodin, v květnu do 20 hodin. Partnery výstavy jsou ELSA – středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ČVUT, Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem, Spolek archaických nadšenců, Zámecká pekárna a Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i..

Živočichové v ekozahradě

Příroda ve své rozmanitosti vytváří velké množství ubytovacích i stravovacích příležitostí. Na holém trávníku s tújemi toho moc nepřežije, ale je mnoho přírodních i civilizačních „odpadů“, které lze začlenit do zahrady tak, aby byly krásné, a pak ponechat svému osudu. Tím myslím větve, pařezy, klády, mrtvé stromy, listí, posekanou trávu, kameny. Větve, listy, klády, špalky, kořeny a jiné poklady můžete také získat po úpravách veřejných alejí nebo od sousedů, kteří je stále odvážejí.

Materiál na různé terénní úpravy, kopečky a valy (kameny, hlušinu či zeminu) najdete na stavbách v okolí. Vytvořením nerovného, ale přitom stále praktického terénu získáte mnoho zajímavých mikroklimat a zákoutí.

Chystáte se bourat něco v domě a zbude vám nezávadná suť? Z kusů betonu, cihel a trámů můžete stavět zídky, vytvářet bylinkové kopečky, spirály, nebo tím zpevňovat a drenážovat cestičky. Všechno brzy zaroste, získá omšelou patinu a příjemně se do zahrady začlení. Stará klasická omítka se dá přidat do zeminy k rostlinám, které mají rády vápno. Kusy betonu lze při troše fantazie použít také místo kamenů.

Obydlí pro živočichy

Živočichové jsou většinou plaší, proto více ocení své úkryty na méně frekventovaných místech. Pozemek se může dělit na zóny podle častosti návštěv a péče, ekozahrada by měla obsahovat i zónu zvanou „divočina“.

Na malých pozemcích k tomu stačí vyhradit jeden roh, na rodových statcích to může být i větší kus země. Někde již divočinka sama vznikla, jinde ji můžeme pomoci založit výsadbou původních druhů keřů, stromů, trvalek a hlavně vybudováním co nejpřirozenějšího prostředí pro drobné divoké živočichy.

Hromada větví a dřeva uprostřed pozemku v trávníku by působila rušivě, zabrala cenné místo a živočichové by se tam také necítili bezpečně. Výhodnější variantou je její umístění k okraji pozemku, mezi hustší keře, kde ničemu a nikomu nevadí a navazuje na okolní vegetaci.

Plot kolem zahrady by měl být u země prostupný pro ježky – alespoň v těch nejperspektivnějších částech. Suchá zídka naopak může být hodně vidět, její místo je na slunci. Ještěrky i slepýši se na ní mohou vyhřívat, porostou tu bylinky a skalničky, může také půvabně oddělit převýšení terénu. Ve stínu a vlhku bude obydlena zase někým jiným.

Ptáci pro hnízdění potřebují pichlavé keře, aby na ně nemohly kočky a jiní pozemští dravci. U frekventované cesty vám však trnité keře budou při každém průchodu trhat oblečení. V plotu dále od cesty poslouží nejen ptákům, ale ochraní pozemek před nezvanými hosty.

Domečky pro berušky

Jsou kryté stříškou a skládají se z mnoha různých dutých materiálů. Parazitické vosičky, slunéčka, pestřenky a mnoho dalšího hmyzu tyto úkryty ocení a pomohou udržovat na zahradě rovnováhu. Do volně otevřených přihrádek takových domečků se hodí děravé dřevo (hodně navrtané různými průměry vrtáku, nebo již něčím prožrané), svazky dutých stébel rákosu a bambusu, sláma, mech, dokonce i děravé a pórovité tvárnice.

Čmeláci si v přírodě dělají hnízda v trouchnivých pařezech, kmenech, v dutinách v zemi, ve svahu a podobných skrýších. Jsou to velmi potřební opylovači, létají, i když je včelám zima. Na zahradě jim do země zakopejte celý keramický květináč dnem vzhůru, aby se do něj čmelák dostal otvorem ve dně. Do květináče vložte suchý mech, slámu, seno nebo dřevitou vlnu, jako stříšku nad květináč použijte velký plochý kámen.

Květináčem podobně vnitřně vybaveným se zavděčíte i škvorům. Zavěste ho dnem vzhůru na ovocný strom, aby se dotýkal kmene nebo tlusté větve. Škvoři jsou velmi užiteční likvidátoři mšic, báchorkám o jejich škodlivosti a nebezpečnosti nevěřte. Hmyz v zahradě vytváří tajemný a netušený systém vztahů, který pracuje pro naše dobro.

Recept proti samotě

V ekozahradě nikdy nebudete sami. Ještěrka z obrubníku protějšího chodníku bude dalekohledem sledovat, jak stavíte suchou zídku. Na ježčí centrále se budou šířit zprávy, že táhnete nějaké větve a neodvážíte listí. Pulci budou čekat, až jim narostou nožičky, aby se mohli nastěhovat do vašeho jezírka.

Nedočkaví ptáci se kvůli pobytu ve vaší nově vyvěšené budce začnou pářit o týden dřív. Sýkorky přežrané slunečnicovými semínky u vás na krmítku zařadí vaši adresu do textu svých vánočních písní.

Ostatní živočichy budete muset, a zřejmě i chtít, adoptovat trvale. Jsou pro vaši zahradu totiž nesmírně užiteční. Už se nebudou moci přemnožovat žádní „škůdci“, což jsou vlastně jen tvorové, kteří nemají v místním ekosystému své přirozené predátory a tím se dostali do populační nerovnováhy.

Co do zahrady nepatří

Materiály, které obsahují azbest nebo jiné zdravotně závadné látky. Staré nátěry obsahují olovo a jiné škodliviny, dřevotříska obsahuje formaldehydová pojiva. Pozor na dřevěné železniční pražce impregnované velmi jedovatými látkami. Ty se z nich pak luhují do půdy. Železo ve formě výztuže nebo hřebíků není velký problém, časem se rozpadne. I jiné kovy se sice v přírodě vyskytují, ale u některých je jejich nadměrná koncentrace jedovatá pro člověka i pro rostliny, takže je při recyklaci využívejte s rozmyslem.

Plastové fólie jsou vhodné jedině pro stavbu jezírka, jinak se z umělých hmot louhují toxické látky do půdy.