Blog

Byt na jednom z pražských sídlišť o velikosti 55 m2 byl pro dva dostačující, ale už po narození prvního dítěte v něm začalo být těsno. Sídliště jim vyhovovalo, ale s očekáváním dalšího člena začali uvažovat o větším bytě.

Při pohledu na horentní sumy za byty v panelových domech změnili názor a pustili se do hledání domu či pozemku, který by byl sice v přírodě, ale zároveň blízko k obchodům, školce a doktorovi. Podmínkou byla rovněž dostupnost do centra Prahy vlakem, protože manželé nechtěli každý den podstupovat úmorné cestování autem či autobusem.

Po několika nezdarech objevili dům na menším pozemku v Klánovicích, čtvrti na východním okraji Prahy. Byl postaven před více než patnácti lety na pozemku vzniklém oddělením od sousední zahrady. Jeho stav byl velmi dobrý, protože nebyl příliš využíván. Některé drobné závady sice vyžadovaly opravy a ne veškeré zařízení domu jim vyhovovalo, ale prostorové řešení domu se jim líbilo a před samotným nastěhováním stačilo jen vymalovat.

Po čase však začali postrádat skladovací prostory pro zahradní náčiní, přestalo vyhovovat parkování na nezpevněném trávníku a o slovo se přihlásily některé technické problémy. Z balkonu opadávala omítka, trápila je také vlhkost a nevhodná izolace u střešní krytiny.

To nemusím zvládnout sám!

Zejména lidé, kteří se chystají na rekonstrukci nebo stavbu menšího rozsahu, jsou toho názoru, že je zbytečné angažovat odborníka-architekta jak na samotnou stavbu, tak na interiéry. Na takové projekty stačí stavební firma. Vždyť jde jen o malou přestavbu a stačí vědět, jak má výsledek vypadat!

Manželé si raději nechali vypracovat některé dílčí projekty na stavbu garáže a úpravy dispozic domu. Na tomto základě byl odstraněn nevyhovující balkon, vstupní přístřešek a vyměněna střešní krytina včetně izolace.

Postupně si však uvědomovali, že původně plánovaná garáž na východní straně domu není zrovna nejlepší řešení. Nejen z hlediska estetického, ale také kvůli malé rozloze pozemku, který by byl takovou stavbou zcela znehodnocen. Rovněž s úpravami v interiéru si nevěděli rady.

Když se tak ocitli na mrtvém bodě, rozhodli se oslovit Ing. arch. Ondřeje Tučka. „Můj úkol vypadal zpočátku jako jednoduchá a přímočará záležitost – vytvořit kryté stání pro auto. Časem se ale ukázalo, že dům potřebuje hlubší proměnu i ve svém vnitřním ustrojení, že nemá úplně dobře vyřešené dispoziční vazby, interiér je zastaralý a že by to chtělo i kůlnu a pergolu… až z toho nakonec byla celková rekonstrukce včetně nové fasády i oplocení,“ shrnuje situaci architekt.

I když se Petr s Lucií nejdřív trochu polekali, nakonec byli rádi, že se všechno vezme od podlahy a pořádně. Dnes soudí, že spolupráce s odborníky – architekty se jim rozhodně vyplatila. Nenaplnily se původní obavy, že je bude architekt tlačit do nějaké své představy. Manželé naopak takovou spolupráci vřele doporučují všem.

Profesionál z oboru má správný nadhled a povědomí o technických omezeních, která laikovi nejsou zřejmá. Dobrý architekt se snaží usměrnit a naplnit hlavně představu klienta a ne ukojit své umělecké ambice. Také obavy z neúměrného zvýšení ceny rekonstrukce se ukázaly jako mýtus.

„Náklady na vypracování projektu a další služby architekta běžně tvoří kolem deseti procent z celkové sumy. Zní to jako hodně, ale za tu cenu získáte dobré profesionální řešení a skvělé nápady. Občas se i stane, že se dokonce i něco ušetří,“ dodává k tomu Ing. arch. Ondřej Tuček.

Všechno jinak

Zadáním tedy nakonec bylo vytvořit funkční moderní úsporný dům, který lépe využije potenciál malého pozemku. Bylo zejména zapotřebí zcela změnit dispozici přízemí tak, aby mohl vzniknout velkorysý obytný prostor s kuchyňským koutem orientovaný na jih, do zahrady. V rámci této úpravy prošly změnami i vstupní zádveří, hala a WC.

Původní nevzhledné ocelové schodiště bylo vyměněno za nové dřevěné a tím pod ním také vznikl prostor pro WC. Místnosti získaly více světla díky úpravě velikostí oken, bylo instalováno podlahové topení. Dříve chladné, temné a zavlhlé přízemí se projasnilo a otevřelo do zahrady.

Rekonstrukcí prošla i koupelna v podkroví, veškeré domovní instalace a byla vybudována šachta pro vsakování dešťové vody. Rodina si užívá novou terasu s dřevěnou pergolou, která posuvnými dveřmi navazuje na obytný prostor. 

V rámci stavebních úprav byly vyměněny všechny dveře, okna, podlahy a obklady. Také byl vybudován přístřešek pro auto, jehož konstrukce vytváří kryté závětří před vstupem do domu. Dům byl zateplen, opatřen novou šedou fasádou a získal modernější vzhled. S velkou pečlivostí byly ošetřeny detaily u soklu, střechy a štítu budovy. Byly zkráceny dlouhé přesahy krokví a vyměněna střešní krytina.

Součástí rekonstrukce bylo rovněž vyrovnání terénu, takže přístup do domu je bezbariérový. Návrh i realizaci úprav zahrady manželé svěřili profesionálům.

Předmětem rekonstrukce vesnické usedlosti bylo rozšíření její obytné kapacity a zvýšení užitného komfortu pro celoroční využití.

„Ústředním zadáním bylo vytvoření dvou soukromějších a zároveň vzájemně propojitelných obytných jednotek využívaných více generacemi. Samostatnost dvou bytů jsme ale na přání klientů vědomě porušili ponecháním jediné kuchyně. Obyvatelé se tak stále potkávají v původní světnici u kamen,“ vypráví Ing. architekt Ondřej Volný z ateliéru Skvadra.

Každý má své soukromí, a přesto žijí pospolu – tak jak bývalo dříve obvyklé. Statek je tradičně uspořádán okolo vnitřního dvora s klasickým zápražím před hlavní obytnou budovou orientovanou k jihu.

Tři objekty sestavené do písmene U uzavírá obvodová zeď se vstupními vraty a vytváří bezpečné zázemí zatravněného dvora. Z uzavřeného téměř trojúhelníkového atria vedou do otevřené zadní zahrady malá dvířka vtisknutá mezi stodolu a bývalý výminek. Ideální rozložení objektů podtrhuje jejich citlivá rekonstrukce i funkční využití.

Účelná krása

Praktické rozdělení obytných ploch mezi generace vychází z fyziologických předpokladů – prarodiče využívají spodní úroveň původní chalupy, zatímco mladší generace s dítětem expanduje do podkroví a vestavby provedené do křížení chalupy a stávající stodoly.

„V křížení byla v přízemí umístěna vstupní hala se schodištěm, šatna, technická místnost, koupelna a dětský pokoj orientovaný prosklením do stodoly a východní zahrady. V prostoru půdy byla situována ložnice s koupelnou, ateliér a galerie, umožňující optické propojení se stodolou, vše provedeno v čisté kombinaci bílé s dubovými podlahami a skleněnými příčkami. Relativně malé podkroví jsme nezanesli nábytkem, ale soustředili jsme úložné prostory do průchozí šatny,“ popisuje nové dispozice architekt Volný.

„V původním obytném stavení zůstalo vše, jak bylo. Spíše konzervativní přístup prarodičů velel ponechat stavbě původní charakter. Lidé si nekupují chalupy proto, aby je proměnili v moderní budovu,“ doplňuje.

Pobytové části v přízemí si tedy zachovaly podélnou dispozici, kde je za sebou řazena obývací místnost, kuchyně s jídelnou, zádveří a točité schodiště do podkroví, koupelna a ložnice. Aby prarodiče mohli hlídat vnouče i bez přítomnosti rodičů, je jejich ložnice propojena chodbou s dětským pokojem.

Část přízemí přece jen prošla změnami, které však dispozici prospěly: „Koupelna bývala vmáčknutá tam, kde jsou dnes točité schody. Křížení stodoly a obytné části bylo zastavěno i před rekonstrukcí, ale bez možnosti jakéhokoli využití. Snažili jsme se tedy prostor co nejvíc vyčistit a optimalizovat jeho funkčnost,“ dodává architekt Volný.

Světlo a prostor

Zásadním úkolem pro architekty bylo přivést do domu světlo. Objekt byl původně dosti tmavý a majitelům šlo o maximální prosvětlení interiéru a jeho optické zvětšení.

„Střešní okna jsme nechtěli plošně použít, protože by tříštily dojem z celého nádvoří. Nakonec jsme do ateliéru a ložnice v podkroví přivedli světlo ze severu. Galerie získala okno, které se dá vyklopit ven jako balkon a zvětšuje tak její prostor dynamizovaný diagonálně vloženými schody a skleněnými příčkami. Viditelné ze dvora je pouze jediné okno, kterým dopadá světlo do galerie a pokračuje skleněnou plochou v podlaze také do dětského pokoje. Samostatný výhled a vchod do zahrady zajišťuje dětskému království sedací okno, určené k lenošení u knížky,“ vypráví Ing. arch. Volný.

Napojení stodoly na obytnou část zachovává původní linii určenou dvojicí vrat, jež spojují vnitřní atrium se zadní zahradou. Dnes však dřívější užitná budova nepřipomíná svůj původní účel, ačkoliv prošla nejmenší rekonstrukcí.

Kamenné obvodové zdi, krov i vrata byly ponechány a vyčištěny, prostor navíc získal na svěžesti novou kamennou podlahou a především vtipně řešenou střechou. Mezi krytinu z pálených tašek jsou vloženy jednotlivé plastové kousky, jež propouštějí dostatek světla a v letních měsících dovolují světelnou hru slunečních paprsků na modřínovém laťoví střešního podhledu.

„Ze stodoly se podařilo udělat společenskou místnost pro dětské hry, rodinné posezení, oslavy a sledování filmů z pódia vzniklého zaizolováním schodiště vedoucího do sklípku pod stodolou,“ podotýká architekt.

Jižní objekt usedlosti, bývalý výminek, byl přestavěn na pracovnu pána domu se samostatnou koupelnou a zahradní garáží. V půdním prostoru se časem počítá s přestavbou na pokoj pro hosty s vlastní koupelnou a vstupem.