Blog

Rekonstrukci vily Tonička jsme sledovali krok za krokem, proto jsme rádi přijali pozvání na prohlídku hotového díla i k rozhovoru s majiteli.

Jak jste se s Toničkou seznámili? 

Naše představy o budoucím domě byly od samého počátku velmi jasné, nikoliv však skromné: přáli jsme si koupit středně velký, samostatně stojící domek se zahradou v klidném místě a nejlépe ve staré zástavbě. V podstatě jsme téměř nedoufali v to, že by se nám někdy takový dům našich snů podařilo objevit. A přece se tak stalo!

Vilu s půvabným jménem Tonička jsme objevili při procházce se psem. Hned se nám zalíbila, jen jsme si říkali, že je zřejmě, kvůli své „věžovitosti“ a velmi malému půdorysu, trochu nepraktická. Nicméně i tak nás okouzlila natolik, že jsme v okamžiku, kdy se objevila na webových stánkách jedné realitní kanceláře, neváhali a při prohlídce jsme se hned na místě rozhodli ji koupit.

Historie domu

Dům byl postaven v r. 1932 podle návrhu architekta Jana Nekvasila, jehož otec Václav Nekvasil vlastnil a provozoval cihelnu a poměrně významnou stavební firmu. Základem nosné konstrukce jsou železobetonové svislé a vodorovné nosníky, na zdivo byly použity duté kalofrigové tvárnice, které mají výborné tepelněizolační vlastnosti. Jejich výroba však byla velmi zdlouhavá a náročná, a tak se jejich použití příliš nerozšířilo.

V jakém stavu tenkrát vila Tonička byla?

Zprvu jsme byli z celkového stavu a dispozičního uspořádání tak trochu rozpačití. Dům má čtyři podlaží, jedno podzemní a tři nadzemní, z druhého patra je východ na prostornou střešní terasu.

V době, kdy jsme jej koupili, byla v každém podlaží samostatná bytová jednotka o dvou místnostech: v přízemí byl společný hlavní vstup a bydleli zde rodiče původní majitelky, v prvním patře její sestra s manželem (to byli i poslední obyvatelé domu) a ve druhém bývalý manžel matky. Užitná plocha každého podlaží byla velmi malá, chyběly koupelny (bylo tu jen WC u schodiště) a do obytných místností se nevcházelo přímo ze schodišťové haly, ale „oklikou“ přes úzkou komoru.

Veškeré původní instalace byly v žalostném stavu nebo úplně chyběly. Po odstranění omítek jsme objevili, že některé příčky a část obvodového zdiva ve druhém patře jsou z heraklitu. Bylo nutné je nově vyzdít z pórobetonu. Ani stará okna již neodpovídala současným požadavkům na funkčnost a tepelnětechnické parametry, stejně jako střešní plášť.

Nezalekli jste se tolika nedostatků? 

Vše, co jsme ze začátku považovali za negativum, se později začalo jevit jako určitá výhoda. Vilka totiž neprošla od doby svého vzniku žádnou větší rekonstrukcí či úpravou a díky tomu se stavba i naprostá většina původního vybavení zachovaly téměř v nezměněné podobě.

Toto se týkalo jak vnitřního uspořádání, tak původní betonové dlažby na chodbách a na verandě a také původních prken na podlaze v přízemí a v prvním patře. Tyto podlahy přežily osm dekád jen díky tomu, že se po celou dobu ukrývaly pod několika vrstvami linolea.

Neméně pozornosti si pak zaslouží dřevěné zárubně a dveře s původním mosazným kováním, které se též dochovaly ve výborném stavu, a také lité obloukové betonové schodiště, které je součástí železobetonového skeletu domu, včetně krásného trubkového zábradlí.

S jakým záměrem jste se do rekonstrukce pustili?

Naším cílem bylo vybudovat pohodlné bydlení pro dva lidi s domácí pracovnou a pokojem pro návštěvy. Rekonstrukci a s ní související stavební úpravy jsme si navrhovali zcela sami. Hlavní myšlenkou bylo zachovat stávající vnější vzhled – bez jakékoliv přístavby či jiných výraznějších zásahů – a také autentický duch interiéru včetně všech zachovaných původních prvků a materiálů.

Jaké změny jste provedli v dispozici domu?

Závětří na západní straně domu jsme uzavřeli dveřmi a přeměnili v chráněné zádveří. Po vybourání příčky mezi původními místnostmi vznikl v přízemí společný obývací prostor s kuchyní a obývacím pokojem. Vstup sem po úpravě vede přímo ze schodišťového prostoru, spojením stávajícího WC a komory vznikla malá koupelna o výměře cca 2,5 m2. Při vybudování koupelny musela být zazděna dvě původní okna v západní fasádě, to však nijak zásadně nenarušilo celkový vzhled domu.

V 1. patře zůstal základ dispozice zachován. Z původní kuchyně je pracovna (s novým vstupem ze schodiště), průchozí do hostinského pokoje se stavebně oddělenou šatnou. Samostatná koupelna, vytvořená spojením původní komory a chodby, zaujímá 3 m2.

Ve druhém patře byl plánován pokoj pro hosty, nakonec jsme sem umístili ložnici s východem na střešní terasu. Část terasy zaujímá plně prosklená zimní zahrada. Tento příbytek pro citrusy, obdařený nerušeným klidem a krásným výhledem do sousedních zahrad a na hvězdnou oblohu, se stal naším nejoblíbenějším místem.

Na rekonstrukci domu logicky navázaly úpravy jeho bezprostředního okolí a plotu. Před obývacím pokojem vyrostla dřevěná terasa s pergolou, upravili jsme také původní garáž a celou zahradu.

Děkujeme za pozvání, přejeme hodně radosti z Toničky a zároveň zveme čtenáře, aby se s celým procesem rekonstrukce seznámili na našem webu v následujících týdnech. Každé úterý nabídneme jednu kapitolu a začneme hned příští týden – bouráním.

To nejlepší z funkcionalismu

Funkcionalistické domy znamenaly ve své době v architektuře doslova revoluci, z dnešního pohledu by však vily s terasami na sever, velkými tepelnými ztrátami a dispozicemi často odpovídajícími jinému životnímu stylu splňovaly požadavky na komfort bydlení jen za cenu značných kompromisů. Novostavba v malém moravském městě dokonale spojila výtvarné a filozofické hodnoty architektury třicátých let s moderními technologiemi. Výsledkem je unikátní stavba s autentickým funkcionalistickým vzhledem a veškerým moderním pohodlím.

Inspirací pro stavebníka byla brněnská architektonická tradice funkcionalistických vil. Proto se obrátil na mladé architekty Martina Kareše a Roberta Raise z brněnského ateliéru Europrojekta, který se cíleně zaměřuje na to, tyto hodnoty dále rozvíjet i dnes.

„Ještě jsem nespolupracoval s klientem, který by měl tak hluboké znalosti a tak jasně vyhraněný výtvarný názor. Naše diskuse o střízlivé estetice, o tvarosloví, znacích a materiálech se odvíjely především od brněnských meziválečných funkcionalistických ikon, které byly v tomto směru velkým vzorem,“ vzpomíná architekt Martin Kareš. „Rodinnou vilu jsme navrhovali s odkazem na funkcionalistické tradice, a to včetně vnitřního prostorového řešení. Dispozici jsme se snažili rozdělit na část společenskou a část soukromou s relaxační zónou, a to tak, aby se oba ‚světy‘ navzájem nerušily a zároveň spolu žily v blízkém vztahu,“ dodává.

Vertikální koncept

Úzká protáhlá parcela se nachází na klidném místě v bývalé zahrádkářské kolonii, kde postupně vyrůstají rodinné domy. Stoupá po jižním svahu k bodu, který poskytuje širokoúhlý výhled na městečko s kostelem a zámkem, zasazené do panoramatu půvabné moravské krajiny s dalekým, jemně zvlněným horizontem. Tato scenérie naplňuje, jako velkolepá veduta malovaná štětci starých mistrů, všechny obytné prostory v domě.

Dům umístěný zhruba ve dvou třetinách svahu je přístupný shora a jasně orientovaný k jihu – vstříc slunci, krásnému výhledu a zahradě. Ve vstupním podlaží se nachází hala pro příjem hostů, garáž a společný obývací prostor se sezením, knihovnou, jídelnou a kuchyní. Ta je prakticky – posuvnými dveřmi – rozdělena na elegantní otevřenou „pohledovou“ část a provozní část s malými elektrospotřebiči a dalším vybavením, které je sice v kuchyni nezbytné, ve společnosti soch, obrazů a špičkového interiérového vybavení by ale působilo rušivě. Jižní průčelí domu lemuje po celé šířce terasa se zděným zábradlím.

Ze vstupní haly vede otevřené schodiště do přízemí, kde se nachází pokoj pro hosty s vlastním příslušenstvím, pracovna, ložnice, velká komfortní šatna propojená s prostornou koupelnou. Dále je zde umístěno technické zázemí domu. Všechny obytné místnosti jsou francouzskými okny orientovány na terasu s bazénem.

Dispozice graduje směrem vzhůru. Nejvyšší – ustupující podlaží patří bohatě prosklenému relaxačnímu prostoru s přilehlou velkou střešní terasou. Tato terasa celý půdorys domu propojuje a zároveň uzavírá jemnou formou tyčovitého horizontálního zábradlí, které vytváří dojem „paluby zaoceánské lodi“. Další z výstižných prvků prvorepublikových vil.

Od estetiky k technice

Oblé rohy, hladké sněhobílé fasády, horizontální prosklení, kruhová okna, výrazně přesahující stropní desky, zděné zábradlí – to vše jsou jasné znaky funkcionalistické „abecedy“, budící dojem rekonstruované budovy. Dům je ale vyzděn z moderních keramických tvárnic a kontaktně zateplen, okna opatřena trvanlivými hliníkovými rámy s tepelněizolačními trojskly, terasy pokrývají kamenné a betonové dlažby na podložkách. O příjemné klima se stará energeticky úsporné vytápění tepelným čerpadlem spolu s klimatizací.

Také uvnitř kulaté železobetonové sloupky a ušlechtilé materiály, především leštěný travertin, ořechové dřevo, sklo a dýha makasar, odkazují na slavné funkcionalistické ikony. Majitel domu se aktivně podílel na návrhu stavby i výběru nábytku a interiér citlivě doplnil osvětlením, dekoracemi a obrazy, které – podobně jako ve třicátých letech – dávají domu osobitého ducha a vytvářejí ze stavby domov.

Autoři

Ing. arch. Robert Rais, MBA (1977), PhD., Ing. arch. Martin Kareš, MBA (1977), PhD. Robert Rais a Martin Kareš jsou absolventi Fakulty architektury VUT v Brně, dříve členové ateliéru Prof. Ing. arch. Ivana Rullera, žijící legendy funkcionalismu. V r. 2003 založili vlastní architektonický ateliér Europrojekta, zabývají se navrhováním rodinných domů, především technologicky špičkových nadstandardních vil. Realizovali více než stovku rodinných domů. Oba architekti se věnují vědecké a akademické činnosti a dále se vzdělávají na zahraniční univerzitě. Vyvinuli vlastní know-how – sendvičové betonové monolitické konstrukce pro občanské stavby. Získali řadu ocenění, např. Cenu Bohuslava Fuchse, Zvláštní cenu Státního fondu rozvoje bydlení, cenu Fasáda roku a další.  Více projektů si můžete prohlédnout na stránkách kanceláře Europrojekta a Kareš-Rais.

Slovo autorů

„Tvar vily je pojat jako jednoduchá hmota, a to s ohledem na principy nízkoenergetických staveb využívajících pasivních solárních zisků. Za touto zdánlivou jednoduchostí stojí promyšlený koncept reagující na světové strany a svažitost pozemku.

Po výtvarné stránce má stavba pokračovat v tradici funkcionalistické architektury s důrazem na otevřený společenský prostor, který spolupracuje a volně se prolíná s obytnou zahradou. Prostory vnější a vnitřní do sebe nenásilně vstupují a navzájem se ovlivňují v každou denní i roční dobu skrze prosklené plochy obývacího pokoje a jídelny,“ říká Martin Kareš.

Technické údaje

Zastavěná plocha: 143 m2 Užitná plocha: 226 m2 Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, zdicí systém Porotherm, vnější kontaktní zateplení, stropy a schodiště monolitické železobetonové Výplně otvorů: okna hliníková Schüco s izolačními dvojskly, velkoformátové prosklené plochy se zdvižně-posuvným systémem, předokenní kovové žaluzie, všechny interiérové dveře vyrobené na zakázku – dřevěné otevíravé do obložkových zárubní se skrytým křídlem, dřevěné posuvné a skleněné z mléčného skla Vytápění: zdroj energie tepelné čerpadlo systém vzduch/voda, podlahové teplovodní rozvody + podlahové konvektory, klimatizace Realizace: ORAK – stavební společnost, www.orak-stavebnispolecnost.cz Realizace interiéru: Hanák Nábytek, Martin Polák – Heidis, Daniela Dvořáková a Iveta Furchová – Greendecor