 |
V přírodě tulipány rostou především v západní a střední Asii, hojné jsou od turecké Anatolie po Írán, Irák a Sýrii, na východ zasahují až do severovýchodní Číny. Centrem jejich vývoje jsou pohoří Pamír a Hindúkuš a stepi Kazachstánu. V Evropě roste několik druhů na Balkáně, v Řecku, na Krétě a na Kypru. V teplejších oblastech České republiky najdeme zplanělý žlutokvětý Tulipa sylvestris, který lze spatřit třeba i v Průhonickém parku nebo na petřínských svazích. Kvete však málokdy a snadno se přehlédne – oproti atraktivním okrasným druhům je dost nenápadný. |
Tulipány obývají většinou nehostinné stepi a hory, tedy místa s extrémními klimatickými podmínkami – v zimě kruté mrazy, v létě horko a sucho. V Himálaji rozkvétají až ve 3 500 metrech nad mořem. Některé druhy jsou vzácné a citlivé, obývají jen malé oblasti se specifickými podmínkami a jejich pěstování je těžké, jiné naopak v Evropě zplaněly a zdomácněly. Zajímavostí je málo známý drobný Tulipa edulis (česky lze přeložit jako tulipán jedlý) s jemnými žlutavě bílými květy s purpurovými proužky, který však někteří taxonomové jako tulipán neuznávají a vytvořili pro něj zvláštní rod Amana. Je i nejvýchodněji rostoucím druhem v Číně, Koreji a Japonsku – jeho cibule se používají v místní tradiční medicíně.  |
S péčí o okrasnou zahradu pomůže zahradní architekt. |
| Tulipánová dramata Národní květina Holandska zažila cestou do evropských zahrad téměř legendární dobrodružství. První tulipány přivezl roku 1554 z Cařihradu do pražské královské zahrady vyslanec rakouského císaře. Zde se s nimi setkal vlámský doktor Carolus Clusius, který v Praze působil jako vážený prefekt královské medicínské zahrady. V roce 1590 ho požádalo vedení univerzity v holandském Leidenu, aby založil medicínskou zahradu (Hortus medicus). K překvapení všech však vytvořil zahradu botanickou (Hortus botanicus) a stal se jejím prvním ředitelem, čímž také zahájil výuku botaniky v Holandsku. Carolus Clusius žil v letech 1526 až 1609, v době návratu do Leidenu tedy byl již čtyřiašedesátiletým šedivým a (podle dobových drbů) značně nevrlým mužem. Z Prahy si přivezl velkou vzácnost – svou sbírku více než 600 kusů tulipánových cibulí. Historické kroniky praví, že se o své cibule nechtěl příliš dělit, některé prameny tvrdí, že tulipány byl ochoten prodat jen za skandální ceny, jiní píšou, že je nechtěl dát z rukou vůbec. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat – jedné zimy bylo mnoho jeho cibulí ukradeno. Znechucený Clusius na tulipány zanevřel a už je nepěstoval. Přesto se zasloužil o rozmach tulipánového byznysu v Holandsku, který následoval.
Amsterdamští obchodníci bohatli na obchodu se Starým i Novým světem a ve třicátých letech 17. století si mohli dovolit téměř všechno. Ceny cibulí se vyšplhaly do neuvěřitelných výšek a dům na amsterdamském grachtu se dal koupit za tři tulipánové cibulky. Tulipánové šílenství nakonec v roce 1637 přerostlo ve finanční krach, kdy mnoho spekulantů přišlo o všechno. |
 |
Jak tulipány správně pěstovat
Tulipány mají v zemi cibuli složenou ze 4–6 silných suknic. Cibule je jednoletá – uprostřed mezi suknicemi je růstový vrchol, z něhož vyrůstá rostlina a u jeho základu vzniká nová cibule, zatímco stará se spotřebovává. V úžlabí ostatních suknic se vytvářejí dceřiné cibulky. Při pěstování šlechtěných odrůd (i některých botanických druhů) je důležité cibule po odkvětu vyndat ze země a na podzim je opět vysadit. Pokud zůstane cibule tulipánu mnoho let na svém místě, neustále se bude zvyšovat počet malých dceřiných cibulek, které však nepokvetou a budou mít jen jeden list. Není to degenerace, jak se dříve vysvětlovalo, ale neustálé zeslabování rostliny dělením na menší cibule a vyčerpáváním živin z půdy. Kulturní tulipány přesazujeme každoročně, některé původní druhy mohou zůstat na místě tři či čtyři roky bez rozsazování. |
| Cibule sázíme koncem září nebo v říjnu tak, aby nad špičkou větších cibulí bylo 15 až 20 cm zeminy. Osvědčilo se sázení ve skupinkách do řídkých plastových košíčků (lze je koupit v zahrádkářských prodejnách), které cibule jednak částečně ochraňují před drobnými hlodavci, jednak se na jaře po zatažení mnohem lépe sklízejí. Tulipány vyžadují neutrální, až slabě alkalické, středně těžké, nezamokřené půdy, v příliš lehkých špatně kvetou, v mokrých vyhnívají. Napomáhá i hluboké zrytí a urovnání půdy před výsadbou, pohnojení plnými minerálními hnojivy a zálivka po výsadbě. Po odkvětu a zatažení cibule vyndáme ze země, očistíme a uskladníme v suché místnosti až do podzimní výsadby. Tulipány se hodí do záhonů, do trávníků, některé nízké druhy a odrůdy výborně působí ve skalkách. Speciální kultivary byly vyšlechtěné k rychlení do bytů, jiné k řezu. V Praze si můžete prohlédnout velmi dobrou sbírku planých i šlechtěných tulipánů v Botanické zahradě v Troji. |  |
