Blog

Cizincům se na Praze líbí hodně věcí — útulné hospůdky s dobrým pivem, bohatý kulturní život, ulice plné hezkých dívek a celkový kolorit Starého Města a Malé Strany. Pokud se týká bydlení, preferují také Nové Město a Vinohrady, kde ve starých činžovních domech houfně vyrůstají luxusní půdní byty. Díky vyvýšené poloze celé čtvrti skýtají zejména vinohradské půdy překrásné pohledy na město. Výhled na Hradčany přitom boduje vůbec nejvíc.

 

Kromě této světové proslulosti zarámované okny bytu jsou velmi žádané mezonety — rozlehlé dvoupodlažní byty. Vysoké půdy pražských domů takové řešení dovolují často bez větších problémů. Schodiště a galerie, které k mezonetu nerozlučně patří, navozují zdání domu, což dává obyvatelům úžasný pocit. Mohou užívat moderní „dům“ uprostřed krásného starobylého města…

Chyba by se mohla vloudit tehdy, kdyby modernímu prostředí, které z půdy většinou vznikne, bylo přisouzeno neadekvátní zařízení. Nic takového se ale nestalo v bytě, který jsme objevili právě na rozhraní Nového Města a Vinohrad. Modernímu „kabátu“ zde dokonale odpovídá vnitřní „košile“.

Byt si pronajali mladí manželé z Francie, kteří pracují v pražském zastoupení velké kosmetické firmy. Jako správní Francouzi jsou velcí patrioti, a když rozhodovali o zařízení interiéru, zvolili bez dlouhých úvah „domácí“, tedy francouzskou firmu.

Ligne Roset má i u nich doma nejlepší zvuk. V její produkci se nenajde nic, co by neodpovídalo vytříbenému vkusu promítnutému do moderního výrazu.

Byt obývají teprve krátce, vlastně se ještě pořádně nepřestěhovali z jiného pronájmu. Nábytek si pořizují postupně, protože vybavit tak rozlehlý interiér není maličkost. S pomocí odborníků na zařizování interiérů z firmy Ligne Roset v Praze vybírají postupně jednotlivé kusy tak, aby v konečné fázi spoluvytvořily dokonale zabydlený celek.

Bude do něj patřit ještě víc různých svítidel, protože na osvětlení v podobě mnoha lamp a lampiček si ve Francii opravdu potrpí. Patří do něj už teď bohaté kytice květin, které jsou sice umělé, ale to se téměř nedá rozpoznat. A bude do něj zanedlouho patřit i další malý Francouz, pro něhož se chystá malý pokojík.

Dům, v němž se byt nachází, byl celý důkladně rekonstruován pod dohledem památkářů. Má honosný secesní vstup i schodiště a navíc získal moderní výtah, z něhož mají mladí manželé dva kroky do nového domova. Ten se skládá z předsíně, z níž se vstupuje na jedné straně do velkého obývacího pokoje a ložnice. Kuchyň se začleněnou jídelnou, koupelnou a budoucím dětským pokojem má vstupy na straně druhé. Z kuchyňského prostoru je pak přístupná terasa, poskytující onen záviděníhodný výhled na symbol české státnosti. Ve druhém podlaží je další, menší koupelna a hostinský pokoj, který slouží i jako pracovna.

Na galerii, ze které se otvírá rovněž výhled na Hradčany, ale i do části dolního podlaží, je už teď příjemné posezení. Noví obyvatelé bytu se ze všech jeho předností velmi těší a mladá paní se vůbec nezdráhala, když jsme žádali o možnost fotografovat. Ve Francii se lidé nebojí ani nestydí ukázat prostřednictvím tisku svůj pěkný domov ostatním. „Ale uklízet kvůli vám nebudu,“ přivítala nás s úsměvem. „Ostatně ještě není ani pořádně co.“ ■

       

RENÉ ŠÁDEK
 

Narozen 22. 4. 1953 v Praze. Vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze. Od roku 1993 se podílel na realizaci projektů půdních vestaveb prováděných společností ROSI a od roku 2004 je v této společnosti vedoucím oddělení projekce. Od roku 1993 realizoval přes 50 půdních vestaveb zejména v Praze 2, 5, 6 a 7. Mezi nejpovedenější patří projekty v domě na Puškinově náměstí 6 (Praha 6) a v Plavecké ulici 12 (Praha 2). 

Dispoziční řešení tohoto bytu je dílem kolektivu projektantů společnosti Vepla (zejména Ing. Orešanské-Novákové). Design a vnitřní vybavení navrhl Ing. Šádek. Podařilo se zde vytvořit velmi vzdušný interiér, který vypadá ještě větší než ve skutečnosti, a zdařile se v něm snoubí krása starší pražské zástavby a moderního designu.

Největším problémem celkového řešení byly požadavky památkářů na tvar a sklon střechy (včetně počtu a umístění oken), které měly velký vliv na vnitřní dispoziční řešení. 

IDEA DEKOR,  

nákupní centrum Nový Smíchov,

Plzeňská 965/8, Praha 5, 

tel./fax: 257 327 466,

www.ideadekor.cz ; 

 

Ječná 15, Praha 2, 

tel.: 224 918 558,

www.ligne.roset.cz ; 

 

Za Strahovem čp. 277, Praha 6, 

tel.: 233 101 177, mobil: 603 213 157

MICHAEL RITTSTEIN

Kdo zná dobře tvorbu malíře Michaela Rittsteina, i z ní ví, že pražská panelová sídliště jsou jeho osudem. Bydlí v nich a tvoří už něco přes dvacet let a je prý docela spokojený. „Panelák mě nikdy nerozptyloval,“ říká. „Děti měly teplo i světlo a jinak jsem se už nemusel o nic starat a mohl malovat obrazy.“

    

 

Hodně z nich vzniklo v prosvětleném ateliéru posledního patra jednoho z domů na Černém Mostě. Přestože výtvarníkovi původně stačil, když se začalo uvažovat o střešní nástavbě, měl jasno: „Říkal jsem si, že bych nad sebou nerad někoho měl, a byt, do kterého jsem se z ateliéru proboural stropem, přikoupil.“ I když do projektu jako takového zasahovat nemohl, dílčí úpravy si vymínil. Ze spodní pracovní části ateliéru tak dnes vedou lehké, vlastně loftové „tovární“ schody do horního bytu. Prostor ve výšce původního stropu v ohybu pozinkovaného schodiště je přitom chytře využitý jako místo k odkládání různých věcí — od knih až třeba po menší výtvarné objekty. Odtud je už vidět jak do nebe — výtvarník si samozřejmě přál velké ateliérové střešní okno — tak do vstupní části obytného patra.

Použité je zajímavé

„Užívám si teď prostoru, jaký jsem nikdy v životě neměl,“ dodává Michael Rittstein. Ateliér se díky patru zvětšil na 130 m ² . Všechno je světlé, otevřené a členěné pouze dvěma výškovými úrovněmi podlah. Na té nižší je vedle schodiště kovově šedá kuchyňka Koryna s malým jídelním koutem. „Židle a stolek jsem koupil v libeňském bazaru. Pravděpodobně si na něm nějaký učeň zkoušel polituru ořechu a zkazil ji. Vypadá to tady ale hezky – jako rekvizita do filmu,“ říká Michael Rittstein.

Už odtud se nabízí pohled do zvýšené části místnosti, kde je sezení s kruhovým stolkem, na míru dělaná dřevěná postel a několik výtvarníkových objektů.

Byt jako galerie

Čím méně věcí, tím prý lépe. „Nejvíc se mi líbí interiér, který je prázdný,“ tvrdí. „Je to moje profesionální deformace, protože já žiju ve svých obrazech a nechci, aby se mi do nich cokoli pletlo.“ Minimalisticky zařízené byty s moderním designem pro něho také nejsou nejlepším řešením. I když třeba návštěvu londýnského Design muzea považuje za obrovský zážitek, doma by mu silný názor jiných výtvarníků-designérů prostě překážel.

Obdobně je to i s barvami: „Vzhledem k tomu, že maluju barevné agresivní obrazy, potřebuju absolutně pasivní okolní barevnost. Proto jsem neuvažoval ani o dřevěných podlahách. Mám tady chladivě šedivé linoleum i s tím, že lino do paneláku prostě patří.“ Celkově čistý a galerijně klidný prostor ateliéru navíc umocňuje i atypicky řešený obloukový strop, který se nad nižší částí místnosti šikmo svažuje k protější straně. Všemu samozřejmě dominují obrazy. Střídají se s tím, že tu bývají jen na chvíli, aby se zjistilo, jak vlastně „fungují“ v interiéru.

Auto také neprodává lak 

A jestli má v době konceptuálního umění strach o budoucnost obrazu? „Absolutně ne! Obraz v interiéru, to je způsob života. Sběratelé, kteří ke mně jezdí, jsou z devadesáti procent lidé, kteří z obrazů dokážou čerpat určitou energii. Obraz je pro intimní prostor, intimní dialog a ten funguje a bude fungovat pořád dál. Je to jako s hudbou. Co by potom člověku už zbylo…?“  ■