 |
Jsou čestné výjimky jako moje kamarádka Táňa Fišerová. Občas k ní chodím, a zrcadlo jsem tam viditelně nikde nezahlédla. Mě zrcadlo přitahuje. Když si sednu do kavárny, kde je za mým protějškem zrcadlo, nedokážu se ubránit tomu, abych na sebe často nevejrala. Jsem marnivá a nic s tím nenadělám. A tak mám zrcadlo v obýváku, v koupelně, v předsíni, a dokonce i v ložnici (kamarádky mě varovaly, že s přibývajícími roky toho budu trpce litovat).
Samozřejmě mám i jedno pohotovostní v kabelce. Tam je především z hlediska mé profese, protože se občas stává, že na „place“, kde vystupuji, není regulérní šatna, a tudíž ani zrcadlo. Kdysi jsem mívala takový ten módní kosmetický kufříček, jehož součástí je i velké zrcadlo, ale byla to věc překážející, tak trochu nafoukaná (ejhle, umělkyně), tak už v tichosti odpočívá na půdě. Myslela jsem, že se jednou třeba bude hodit mé dceři, ale ta se skoro nemaluje, takže čeká na vnučku.
|
|
Jedno z mých milovaných zrcadel nemám doma a nemám ho už vůbec. Kdo ví, jestli ještě existuje. Bylo v šatně divadla Semafor, kde mi před představením mé starší kolegyně Naďa Urbánková a Věra Křesadlová radily „jak na to“.
Ta šatna se zrcadlem byla moje, i když jsme tam byly čtyři, měla jsem na ni domovské právo a byla to jistota být v ní téměř každý večer. Teď se potuluji po republice, střídám šatny stalinských kulturáků a sokoloven, kde se v zrcadle téměř nevidím…, ona důvěrná jistota vlastního stolečku, zrcadla se zastrkanými fotkami a židle je fuč. |
 |
  |
 |
Kdybych se zeptala: Zrcadla, zrcadla, které z vás je to nejkrásnější, určitě by vyhrálo to, které mám na chalupě. Stojí před ním malovaná truhla a od chvíle, kdy jsem na ni dokázala vylézt, je mým favoritem. Chalupa je jednou z těch sklářských v severních Čechách, které měly hodně okýnek, u kterých seděli ti, co malovali sklo. Místnost je tedy ideálně prosvětlená ze všech stran a budiž pochválen ten, kdo do ní umístil zrcadlo, které tak nabízí obzvláště jasný a věrný obraz. Tedy s jasností už to není to, co bývalo, ale to je právě dobře. |
| Když se k tomu připočítá moje krátkozrakost a překážející truhla, vypadám v něm tak, jako by se čas zastavil. Kytlické zrcadlo je moje jistota, ochránce před přibývajícími roky a steskem za mladými léty. Určitě uhodnete, kde jsem se rozhodla strávit svůj penzijní věk. |
