|
|
Láska k přírodě je snad jediný skutečně výrazný charakterový rys, který Hogana spojuje s jeho nejznámější postavou. Proto se také rozhodl žít se svojí druhou ženou, herečkou Lindou Kozlowski, se kterou se sblížil právě při natáčení slavného Krokodýla, na australském venkově, v domě uprostřed rozlehlého, jen mírně a nenásilně kultivovaného pozemku. Okouzlení svobodnou, minimálně spoutanou přírodou v duchu anglických parků pak ovlivnilo i jejich volbu ideálního vzhledu domu. Rozhodli se pro dům s jasně přiznanými rysy venkovských sídel staré dobré Anglie. Hoganův dům je na první pohled výrazně členitá, hravá skládačka teras, arkýřů, střešních oken a verand. Doslova láká k prozkoumání všech těch útulných zákoutí a skrýší jako malý, přátelsky tajemný hrad. Vysoké špičaté sedlové střechy s ozdobnými dřevěnými hroty pokrývají solidní terakotové tašky. Reminiscenci románů Charlese Dickense ještě umocňují masivní komíny odvádějící kouř z krbů. Barevnost vnějšího pláště domu pak prozrazuje slabost obou manželů pro čisté a vzdušné tóny bílé. Celý dům je totiž doslova ponořen do bílé, a to ve všech možných nuancích této zdánlivě puristické barevnosti. Na dřevěném obložení fasády například najdete teplý krémový tón, dřevěné prvky trámků, zárubní i okenních rámů pro změnu září sněhově bílou.
Bílá, bílá a zase bílá Pravý koncert v bílém provedení vás však čeká teprve v interiéru domu. Bílou potkáte v každé místnosti, na každém kroku a vždy vás překvapí, kolik tónů může nabídnout. Bílá v domě manželů Paula Hogana a Lindy Kozlowski však nikdy nemá chladný tón. Dokonale podtrhuje inspiraci anglickými venkovskými sídly, aniž by však vnucovala pocit snobské repliky zámeckého interiéru. Naopak působí velmi svěžím, vzdušným a moderním dojmem. V každém pokoji, v každé místnosti se jí podřizuje veškeré vybavení, a to do nejmenšího detailu. Už ve vstupní hale vás čeká bílé uvítání. Obložení stěn ve svítivě světlé barvě efektně kontrastuje s tmavým, ale velmi subtilním nábytkem. Stejný styl najdete i v jídelně, kterou po celý den zalévá sluneční světlo. Smetanově bílé stěny, o tón sytější bílá na záclonách a stínidlech lamp a sněhově bílé čalounění na židlích. Tmavý nábytek v jídelně je velmi stylový, ale především tu není ani jediná skříňka nebo židle navíc. Typickým rysem interiéru domova Paula Hogana je totiž vzdušnost a jednoduchost. Nikde tu nenajdete žádné stěny zastavěné nábytkem, což ještě umocňuje pocit lehkosti a ledabylé elegance všech prostor v domě.
Karamel se šlehačkou Mimořádně přívětivým místem v tomto domě je prostorná kuchyň. Díky kuchyňské sestavě připomínající rustikální kuchyně z francouzských časopisů v krémově bílé barvě se celý prostor doslova koupe v zlatavém světle. Příjemně hřejivý pocit ještě umocňují další prvky v provedení světlého dřeva a světlá dřevěná podlaha. Zkrátka karamel se šlehačkou. Všechny kuchyňské spotřebiče jsou v provedení matný nerez, který moderním designem a chladným vzhledem zajímavě kontrastuje s kuchyňskou sestavou ve stylu konce 19. století. Dodává jí tím nadčasovou eleganci a originální vtip. Ložnice manželů i dětský pokoj zase vyvolává reminiscenci smetanové zmrzliny straciatella plné kousků křupavé hořké čokolády. Ložnici, pro niž je typickým tónem sněhově bílá barva, dominuje masivně vyhlížející postel z tmavého dřeva s konstrukcí nebes s bílým potahem. Kvalitní repliku doplňují dva starožitné mahagonové odkládací stolečky, které zde posloužily jako efektní noční stolky. Atmosféru starých dobrých časů ještě podtrhuje béžový koberec s pastelovým motivem anglických růží. Hravě a přitom velmi vybraně působí i dětský pokoj ve štítu domu. Výšku stropu sbíhajících se ramen sedlové střechy umocnila tapeta se širokými pruhy ve dvou zlatavě bílých tónech. Na první pohled snad až příliš seriózní postel z tmavého dřeva oživuje barevné dětské povlečení. Pečlivě zarámované kresbičky seskupené do originální galerie zase rozveselují stěnu naproti lůžku.
Umění zlomu Dům Paula Hogana a Lindy Kozlowski se nehonosí špičkovou moderní architekturou ani žádným mimořádným, brilantním stavebním nápadem. Jeho hlavní předností je však křehká vzdušnost a elegantní jednoduchost celého interiéru. Variace v bílé sice na první pohled se šlachovitým Krokodýlem Dundee příliš neladí, ale podle odborníků na styl s velkým „S“ spočívá právě v tom pravá podstata originálního stylu. Sympatický muž s image jen mírně zkultivovaného zálesáka, který obývá půvabný „bílý dům“, má prostě odvahu k vytvoření takzvaného zlomu. Tak se totiž odborně definuje schopnost nabourání stereotypu vyplývajícího z převažujícího osobitého stylu konkrétního člověka. A právě tím jej o to víc umocní. Řekněte sami – bushman v prkenné boudě ověšené loveckými trofejemi je jen jedním z řady stovek podobných drsňáků. Ale Paul Hogan ve svém bílém sídle je jen jeden na světě.
text: Lucie Konášová foto: ALLPHOTO |
Blog
A je to…
|
|
Protože v rodině očekávali přírůstek, bylo jasné, že malá kuchyňka nalézající se v oddělené místnosti velmi brzy přestane vyhovovat. A to nejen z prostorových, ale hlavně společenských důvodů. Až bude děťátko vyrůstat, bude chtít být stále s maminkou, což by bylo v původní miniaturní kuchyni takřka nemožné.
Manželé tedy začali uvažovat o obytné kuchyni, která bude zároveň jídelnou, odpočívárnou i hernou. Navíc malá psí jezevčice má natrénovanou metodu rychlého „uklízení“ všeho, co se na stole vyskytuje, a to v okamžiku, kdy se zrovna nikdo nedívá. O důvod víc, proč být všichni společně.
Jaká bude Takové řešení si ale žádá prostor, a tak se rozhodli udělat obytnou kuchyň z původního obývacího pokoje a místnost, kde bývala kuchyň, zařídit jako pracovnu. O uspořádání kuchyně bylo rozhodnuto, zbývalo jen vybrat tu pravou.
První požadavek byl, aby kuchyň stylově zapadla do celkového pojetí interiéru, který je laděn do přírodního dřeva. V úvahu tedy připadala kuchyň rustikální. Aby bylo splněno i druhé přání majitelů, kuchyň měla mít dvířka „z prkýnek“. Původního plánu, že bude spodní část kuchyně vyzděná se musela majitelka vzdát hned v prvopočátku, neboť při rekonstrukci podlahy se ukázalo, že na štěrkovém podloží vyzděná kuchyň být nemůže.
Po předběžném průzkumu kuchyňských studií se manželé vypravili do obchodního domu IKEA, kde našli kuchyň, která se jim na první pohled zalíbila. Svým venkovským charakterem se do bytu kuchyň také hodila, takže bylo rozhodnuto.
Masiv zvítězil Kuchyň tvoří základní skříňky kuchyní IKEA Faktum, ke kterým si vybrali dvířka Fagerum z mořené masivní borovice. Dvířka jsou ozdobená úchytkami Signera z lakovaného zinku. V horní části sestavy jsou čtyři plné skříňky a jedna prosklená dvoukřídlá, která sestavu provzdušňuje. Spodní část kuchyně vyplňují skříňky, zásuvky, vestavná trouba a chladnička.
Pracovní plocha je správně ergonomicky rozvržená – vlevo vestavěná plynová varnou deska, navazuje pracovní plocha, dřez s odkapávačem a odkládací plocha.
Rozpočet kuchyně – sestava Faktum s dvířky Fagerum, cena 47 121 Kč – plynová varná deska HOB 966 (58 x 50 cm), cena 5 990 Kč – úchytky Signera (16 cm), cena 99 Kč/2 ks – jídelní stůl Husar včetně přídavné desky (140/192 x 100 cm, výška 73 cm), cena 4 990 Kč – židle Abo (kolekce 2002), cena 1 490 Kč/ks – křesílka Hastreda z ratanu, cena 1 490 Kč/ks
Kontakty: IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462,
text: Lucie Martínková foto: Aleš Malý |
Chalupa s evropským šarmem
|
|
Stylová chalupa na hezkém místě je snem mnohých z nás. Snem, který je v Čechách poměrně snadno splnitelný. Někdo chalupu zdědí, jiný si ji zas ve vyhlédnuté lokalitě zakoupí. V každém případě je však chaloupka vždy mnohem bytostněji spjatá s naším vlastním já než byt či standardní domek. Chaloupka je nikdy nekončícím tvůrčím procesem probouzejícím i v těch nejnešikovnějších mužích zapálené kutily, pietně experimentující s vlastní manuální zručností a řemesly našich předků.
Radosti a strasti chalupářů Pořídit si půl tisíciletí starou chalupu znamená především jeden velký problém. A pokud jde o roubenku jako v případě domu, který jsme navštívili, je to problém ještě několikanásobně větší. Nejdříve je nutné překonat stavební a technické problémy s pláštěm chalupy: vyměnit shnilé trámy, zavést vodu, často elektřinu, udělat odpad… V okamžiku, kdy začínáme s úpravou interiéru, stojí před námi několik nelehkých rozhodnutí: Je lepší zakonzervovat současný stav takový, jaký je, nebo spíš přizpůsobit chalupu moderním požadavkům současnosti? Kolik můžeme investovat času, energie i financí do úprav obytné části? A nakolik razantně si budeme počínat? Tyto otázky šťastného majitele napadnou většinou až ve chvíli, kdy do koloritní rustikální roubenky táhne dveřmi barevnou televizi a manželka se mezitím pokouší na střeše uchytit dvoupásmovou anténu. Něco tu totiž není v pořádku.
Dědictví rodinného stříbra Pravděpodobně tak uvažovala majitelka kouzelné chalupy ze 16. století utopené v zalesněném údolí, když s manželem začali plánovat její rekonstrukci. Chalupu kdysi obývala už její prababička, narodil se zde její otec a sama tu prožila velkou část dětství. Vztah energické majitelky k objektu je tedy dvojí: pietní coby k úctyhodné starožitnosti, a zároveň velmi živý a autentický. Z toho důvodu chtěla zachovat původní atmosféru místa, ale zároveň se rozhodla vnést do interiéru domu svěží a velmi originální vliv inspirace francouzským a italským venkovem. Francie i Itálie jsou totiž její velkou životní láskou. Zdálo by se, že je toho na jednu chalupu trochu moc, ale návštěva nás přesvědčila, že je tomu naopak. Po mnoha desítkách let totiž dům znovu naplno ožil.
V přirozenosti je pravda Vstup do chalupy předznamenává styl, ve kterém se budeme pohybovat. Krásná, restaurovaná dřevěná skříň se závěsem z ručně tkané látky, vedle čtverhranný proutěný koš na deštníky a hole… Všude dřevo, terakotová dlažba, drobné dekorační předměty, sušené květiny. Nezkušený návštěvník si až závistivě povzdechne – když jsou peníze, tak jde všechno. V tomto případě se ale hrubě mýlí. Originální šatní skříň vznikla tak, že se do staré rozpadající se regálové skříně investovalo trochu práce. Vyvalené dveře putovaly na smetiště a nahradilo je přešité staré prostěradlo. Koš i spousty hezkých drobností stačilo vyhrabat na půdě a oprášit, hezky naaranžovat do zajímavých kompozic a doplnit sušenými květinami. Výsledek je příjemné útulné prostředí, které si zachovalo svůj originální rustikální ráz a charakter, ale zároveň nabízí nezdůrazňovaný komfort a teplo moderního domova.
Kde se žilo nejvíce Tradičním centrem venkovského domu byla odjakživa světnice s pecí. Tady se kdysi odehrávala valná část rodinného života, a tak tomu zůstalo i dnes. Obdivuhodně se dochoval původní, pět set let starý interiér a jeho kolorit: patinou času dekorované masivní stropní trámy a široké tlusté fošny, jaké se dnes nevidí. Při pozornějším zkoumání však překvapí fakt, že stropní trámy jsou ve skutečnosti jen pár let staré. V sousedství starých fošen leží na podlaze i nové kousky. Citlivě vyměněna byla také původní okna, ale v kombinaci se záclonkami a závěsy stále tvoří výrazný a harmonický prvek interiéru světnice. Vybavení této místnosti je snad nejpozoruhodnější z hlediska užitných i okrasných předmětů, které tu vedle sebe existují. Styl celého prostoru majitelka nazvala velmi příhodně „náš domácí eklekticismus“. Znamená to, že vedle stylové skříně na sklo stojí stůl se židlemi z různých kompletů, o kousek dál můžeme usednout na starožitný gauč s přehozem nebo na starou postel po babičce, kterou pamatuje i lustr zavěšený u stropu. S celým interiérem dokonale splývají i moderní kamínka na tuhé palivo a zcela nefalšovaná současná kuchyňská linka s myčkou. To vše v otevřeném prostoru, jak se sluší a patří na poctivou venkovskou světnici. Zajímavý je princip, jak barvitě, samozřejmě a příjemně vyváženě tento „eklekticismus“ působí. Důvod „fungování“ podobné skrumáže se patrně skrývá ve vytvořené atmosféře, ve které jednotlivé součásti vybavení nepůsobí solitérně, ale jako součást kompaktního celku. Základním pojícím prvkem tohoto celku, ať už se jedná o světnici, předsíň či kteroukoliv jinou místnost v domě, je jednotný princip – drobný významový detail. Po stěnách jsou například rozvěšeny obrázky a obrazy, fotografie ať už z rodinného alba nebo prostě takové, které se paní domácí líbily. Dalším zajímavým momentem v úpravě interiéru jsou stylově a tematicky rozdílné objekty vertikální výzdoby (také různé umělecké a finanční hodnoty), jako jsou sklo, porcelán, sošky, staré plechové dózy… Vždy však působí uceleně a jako samozřejmá součást interiéru. Velký podíl na jejich souladu má citlivá a rafinovaná práce s barvami. Jednotlivé barvy se promyšleně doplňují – buď podle principu „tón v tónu“, nebo ve vyvážené, střídmé kombinaci, ve které vždy převažují pastelové tóny. Vše ještě doplňují z trámů visící sušené byliny a suché květiny jako vzpomínka na slunné léto. Důvody, proč takto skloubený interiér nepůsobí dojmem zmatku a nepořádku, jsou dva. Za prvé je vybíral jeden a týž člověka (majitelka domu). Druhým důvodem je prvek otevřeného prostoru světnice. Tím, že jednotlivé kusy nábytku nejsou odděleny příčkami, závěsy nebo jinou optickou překážkou, se totiž stírá pocit kontrastu jednotlivých kusů nábytku a dekorativních předmětů, který bychom jinak mezi nimi cítili.
Pod střechou je útulno Půdní vestavba, kde jsou umístěny ložnice, je již zcela současným projektem. Tento prostor v sobě výrazně spojuje dnešní představy a potřeby rodiny se snahou udržet jednotný styl se spodní částí. I v „druhém patře“ ovšem platí příznačné pravidlo „domácího eklekticismu“ pod heslem: Nic není dogma. Celý prostor je ve dřevě lakovaném do přírodních, světlých tónů borovice. Z původního trámoví se zachovalo poměrně málo, a tak sloupy a trámy procházející prostorem jsou „dnešní“. Stropy v celém horním patře nejsou snižovány rovným podhledem a zachovávají tzv. katedrálový charakter, což přidává místnostem příjemný pocit vzdušnosti a lehkosti. Vybavení pokojů v patře je opět převážně z věcí starších a opravených. Nábytek se však mnohem více přizpůsobuje potřebám nové doby: na stůl se musí vejít počítač, okna jsou velká a výklopná, nechybí koberce a koberečky, které jednotlivé místnosti příjemně zútulňují a barevně dolaďují. Drobnost, řeklo by se, ale v důsledku velmi efektní. A protože rodina obývající roubenku je vzdělaná a sečtělá, hlavními stylotvornými prvky interiéru jsou atypické knihovny. Jejich projektování je opět diktováno minimalizací pořizovacích nákladů s maximem užitného a estetického efektu. Hned ve spojovací chodbě naleznete jednoduše úžasný nápad na knihovničku za pár drobných: několik zbylých dutých cihel a mezi ně položená prkna. Zajímavé, rychlé, praktické a levné. A jako nápad „okoukané“ z milované Francie.
text: Stojan Černodrinski foto: Majka Votavová |
U designu byt nekončí
|
|
Když se Gordaně Mandic narodil syn Theo, její profesionální život se změnil. Architekturu a malování na hedvábí na čas odložila a společně se svým přítelem uvažovala o změně bydlení. Netrvalo dlouho a starý byt (6. patro) v jedné z londýnských čtvrtí, vyměnila za dvoupodlažní byt v Chelsea. Následovala nutná rekonstrukce, protože byt nebyl nijak udržován ani upravován. „V přízemí s originální kuchyní ze 40. let byly tři malé nenápadné pokoje a do poschodí se vystupovalo z chodby bez oken. Nacházely se tam dvě ložnice a koupelna,“ říká Gordana Mandic. Přestože byt byl velmi zanedbaný, Gordana a Peter s koupí ani na chvíli neváhali. Cena byla opravdu výhodná, zvláště s ohledem na umístění v centru kousek od King’s Road. Gordana a Petr se naštěstí pohybovali ve stavebnictví a světě architektury delší čas, a tak mohli zúročit své znalosti a profesionální zkušenosti.
Změny „Celé přízemí jsme chtěli prostorově otevřít, aby světlo dopadalo co nejdále. Pro mne jako architektku bylo výzvou schodiště. Museli jsme dodržovat řadu předpisů (např. podlaha musela být pokryta koberci). Ocelovo-skleněná konstrukce byla montována kousek po kousku a každý schod byl pokryt neutrálním světlým kobercem, který dominuje celému bytu. Tato krytina totiž zaručuje absolutní bezhlučnost,“ říká Gordana. Aby byl zvýrazněn dojem ze světla a prostoru, jsou všechny stěny (kromě schodiště) natřeny na bílou barvu. Křiklavé barvy na stěnách by bytu jen uškodily, a tak se vše dohánělo vybavením a doplňky. Jasně červené pohovky (Hitch-Mylius) byly vyrobeny na zakázku. Sedacímu koutu dominuje žlutý obraz, který si Gordana a Peter koupili během návštěvy v Záhřebu. „Vybavuji si, jak jsme společně s přáteli večeřeli v jedné stylové restauraci, kde visel obraz s venkovským motivem. Autor byl náhodou přítomen a s koupí souhlasil. Byla to naše nejdražší večeře,“ vzpomíná Gordana. Další umělecká výzdoba se skládá z několika ručně tkaných tapisérií. Pocházejí z dílny textilní výtvarnice Ptolomy Mannove a jsou umístěny na stěnách u schodiště.
Co vládne kuchyni? Je to především zelenožlutý odstín. Majitelka se nechala inspirovat autem Fiat Punto, ale neuvědomila si, že nátěr na kuchyňské lince bude poněkud ostřejší než na autě, nakonec to však nevadilo. Skříňky se skleněnými dvířky jsou z Ikea a další vybavení je převážně z reflexních materiálů. Sporák je z nerezové oceli a barevně splývá se zdí. V jídelním prostoru Gordana využila zad skříněk a vitrín, které jsou umístěny čelem ke dveřím. Vypadá to přesně jako výloha na šperky. Jídelní stůl je vyroben na zakázku. Na přání majitelů je navržen tak, aby se z každé strany vešly tři židle a nohy stolu nepřekážely stolovníkům sedícím na pohodlných jídelních židlích z Ikea.
Stoupáme o patro výš Horní patro si vyžádalo totální reorganizaci prostoru. „U schodiště jsem chtěla mít studovnu, protože zatím pracuji doma,“ říká Gordana. V pracovně je široký stůl s důmyslným prostorem pod úrovní desky, v němž jsou schovány všechny kabely. Pořadače jsou uloženy na závěsných skříňkách nad stolem a bílá umělohmotná pojízdná jednotka poskytuje úložný prostor pro kancelářské potřeby.
Koupelna vyžadovala od majitelů promyšlenější postup. Umístit ohřívač vody nebylo nikterak jednoduché. „Petr dal vyrobit měděný válec a nechal ho horizontálně zabudovat nad falešným stropem. Uvolněné místo posloužilo jako úložný prostor. „Zavěšením více zrcadel jsme opticky zvětšili prostor – využili jsme osvědčeného triku a celou stěnu za vanou jsme pokryli zrcadlem. Je to mnohem levnější, než kdybychom použili obklady. Má to jen jednu nevýhodu – stěnu musíme po každém sprchování důkladně otřít. Ale co bychom pro své nové bydlení neudělali,“ dodává na závěr Gordana Mandic a její přítel mlčky přikyvuje.
text: Lenka Kopecká foto: Profimedia |
Sladká vídeň
|
|
Ovšem rakouská kuchyně je považována za vynikající stejně jako kuchařské umění tamních hospodyní. Českým pokrmům je velmi blízká – s oblibou se zde připravují například knedlíky (z velkých dávek housky). Z maďarské kuchyně tu zdomácněl guláš, mnoho jídel je převzato z Chorvatska, Srbska, Itálie nebo Slovenska. Typické je používání cibule ve velkém množství, ať už na omáčky, vídeňský guláš nebo roštěnou.
Kulinářské speciality Kdo by neznal proslulý vídeňský řízek? I v Čechách se často objevuje na sváteční nedělní tabuli. Rakouských specialit je ovšem celá řada. V hospůdkách si lze vybrat některou z mnoha lahodných polévek, z knedlíků jsou proslulé hlavně špekové knedlíky se zelím, vídeňské tvarohové knedlíky a kynuté knedlíky s povidly.
Rakušané připravují vynikající sladkovodní ryby – kapra, štiku, sumce, pstruha nebo úhoře a dávají přednost hovězímu a telecímu masu (s výjimkou řízků se většinou vaří). Podstatnou roli hrají jídla z vnitřností – brzlíku, plic, jater a sleziny a na rakouské tabuli také nechybí zvěřinové pokrmy: jsou nabízeny pochoutky z jelena, srnčího a kančího. Bezmasá jídla bývají dochucována špekem.
Sladkosti z Vídně Sladkosti Rakušané a především Vídeňané milují. Po celém světě je proslaven Sachrův dort (s vysokou vrstvou čokoládové polevy a malinovou nebo rybízovou zavařeninou), originál je poměrně drahý, ale lze si ho objednat prostřednictvím internetu a doručí ho do celého světa (www.viennashop.com nebo www.sacher.com). K oblíbeným lahůdkám patří studený nebo teplý Apfelstrudel (jablečný závin s rozinkami), císařský trhanec, palačinky se spoustou šlehačky, plněné tvarohem, ovocem, čokoládovým krémem nebo džemem, dále Linzertorte (dort z mandlového těsta plněný džemem) nebo makový závin či bábovka. V cukrárnách lákají také povidlové taštičky, plněné trubičky a nejrůznější sladké drobnosti. Ke sladkostem neodmyslitelně patří dobrá káva a v její přípravě jsou Vídeňané mistři. Vaří jí tolik druhů, že je k tomu potřeba zvláštní slovník, ale i když jste s ním obeznámeni, často narazíte na místní speciality. Vedle výborné černé kávy nebo kávy se smetanou můžete ochutnat Melange (směs kávy a horkého mléka), Schlagobers (velmi silná černá káva se šlehačkou) nebo třeba Einspanner (velká káva ve skle se šlehačkou). Závěrem nelze opomenout vynikající bílá vína (nejoblíbenější je veltlínské a ryzlinky) a nasládlé ležáky, které se ve Vídni vyrábějí už přes sto padesát let. Abstinenty by mohla oslovit jemná bylinková limonáda Almdudler.
Jak vznikl Sachrův dort V roce 1832 pracoval ve Vídni ve službách kancléře Metternicha šestnáctiletý kuchařský elév Franz Sacher. Kancléř často pořádal noblesní večírky pro tamní smetánku i zahraniční hosty a mladý ctižádostivý kuchtík toužil zaujmout. Vymyslel dort přelitý vysokou vrstvou čokolády, uvnitř s rybízovou nebo malinovou zavařeninou – a bylo to ono. Jeho syn už založil luxusní hotel Sacher, který dnes patří k Vídni stejně jako obří kolo v Prátru, lipicáni nebo vídeňská káva.
K Vídni neodmyslitelně patří také císařská rodina. Portrét nejoblíbenější císařovny Alžběty (přezdívané Sissi) najdeme na mnoha doplňcích, dekoračních předmětech…
Pro většinu z nás však Sissi představuje Romy Schneiderová (1938 – 1982), herečka a vídeňská rodačka, která mladou císařovnu neopakovatelně ztvárnila v několika snímcích.
Víte, že … – pravý vídeňský řízek má být z telecího masa – nejoblíbenějším pivem Vídeňanů je Gosser – štýrský Schloss Eggenberg patří k nejsilnějším pivům na světě
Kontakty: BODUM SHOP, OC Freeport, Chvalovice 196, Znojmo-Hatě, tel./fax: 515 250 116; DECOLAND, bytové doplňky, Vinohradská 190/2405, Praha 3, tel.: 234 095 234, fax: 234 095 222; V Oblouku 800, komerční zóna Praha-Průhonice, INTERNETOVÝ OBCHOD NAOKO DESIGN, LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502, Meindesign.cz (MOBAX), U Nového Suchdola 24/191, Praha 6, tel.: 233 920 408–09, fax: 233 920 411; POTTEN & PANNEN, Václavské nám. 57, Praha 1, tel.: 224 214 936, fax: 224 216 794; nákupní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 324 413; Vodičkova 2, Praha 1, tel.: 222 232 525; WS INTERNATIONAL, Perunská 1337/2, Hodonín, tel.: 518 399 021, fax: 518 399 099
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Kde je příjemně teplo
|
|
Základní způsoby vytápění Stále oblíbenějším způsobem vytápění je podlahové topení. Zvolíte-li tuto variantu, máte dvě možnosti – použít tenký topný kabel nebo topnou rohož. Instalace je celkem jednoduchá, poradí si i zkušený kutil. Nedílnou součástí podlahového topení je elektronický termostat (analogový nebo digitální), jehož prostřednictvím si můžete teplotu libovolně nastavovat.
Druhým asi nejběžnějším způsobem vytápění je radiátor. Protože se jedná o koupelnu, doporučujeme radiátor v podobě otopného žebříku. Nejenže místnost dostatečně zahřeje, navíc ho můžete používat jako sušák ručníků.
Doplňkové přitápění Někdy je potřeba v koupelně nárazově přitopit. K tomu může velmi dobře posloužit nástěnný infrazářič, který ovšem musí být opatřen bezpečnostním zařízením proti odstřikující vodě. Na trhu najdete i různá malá teplovzdušná topidla, která musí být z bezpečnostních důvodů rovněž odolná proti vodě.
V současnosti se na trhu objevují i menší elektrosušáky, které jsou buď mobilní, nebo mohou být upevněny na zdi. Většinou mají několik ramen, na nichž se dá sušit i drobné prádlo.
Kontakty: DEVI, Smetanovo nábřeží 12, Břeclav, tel./fax: 519 322 193–94, LORENZI GROUP CZ, Strojírenská 259, Praha 5, tel.: 257 952 161, e-mail: lorenzi@volny.cz; NERIA, Vinařská 244/1, Hustopeče, tel.: 519 411 271–73, fax: 519 411 231, RAVAK, Obecnická 285, Příbram 1, tel.: 318 427 111, fax: 306 623 495; richter + frenzel, Nad Vršovskou horou 88/4, Praha 10, tel.: 267 107 478
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Náhoda přeje připraveným
|
|
Myslím, že u nás je hodně mladých designérů, kteří nedostanou šanci na něčem pracovat. Když už tu možnost mají, tak musejí být tak trochu obchodníky, účetními, a pokud pracují v Praze, tak i trpělivými řidiči – říká designér na volné noze Ondřej Petr. Po maturitě začal studovat Přírodovědeckou fakultu (obor jaderná chemie) a design ho příliš nelákal. Jako mladého studenta ho přitahovalo cestování a poznávání nových kultur. Souhra náhod rozhodla o tom, že se až v šestadvaceti letech dostal na střední výtvarnou školu. Zde si potvrdil, že má určitou prostorovou představivost i nápady a že design je to pravé, co by chtěl v životě dělat.
Odrazový můstek Ondřej Petr se kromě designu věnoval výrobě náušnic, spon, náhrdelníků, což mu alespoň částečně umožnilo svobodný a bezstarostný život. Po škole nastalo takové hluché období, neboť si teprve hledal cestu do života. Kamarádi pomohli, a tak se postupně stával jejich dvorním designérem. „Po delší době se okruh zákazníků rozšiřoval a já jsem si společně s kamarády zařídil architektonicko-designérské a zároveň grafické studio. Každý pracujeme na svých projektech, ale zároveň se podílíme i na společných zakázkách,“ popisuje princip práce Ondřej Petr.
Realita V současné době spolupracuje na vybraných projektech s architektem Martinem Šimkem a designérkou Lindou Melicharovou. „Tato spolupráce mi připadá jako ideální řešení, neboť se podílím na konečném dispozičním řešení, ale na druhou stranu mě baví přijít i k hotové dispozici, která je ve špatném stavu. Ze své zkušenosti vím, že architekti nebo i velké truhlářsko-kuchyňské dílny nechtějí nebo nemají čas se detailně zabývat atypy. Jsem naopak rád, když jsem jimi osloven a mohu úkol realizovat. V případě, že následuje netradiční řešení nebo zajímavý nápad, často narážím na překážky výrobců,“ konstatuje designér.
Oblíbené materiály Ondřej Petr miluje dřevo ve všech podobách – od nejlevnějších desek MDF až po exotické dýhy. Snaží se přesvědčit zákazníka, aby měl více odvahy používat netradiční kombinace materiálů, například dřevo s barevným plastem apod. Rád spolupracuje také s kovovýrobci a sklenáři, což pro mnohé zákazníky není levná záležitost. „Domnívám se, že práce s materiály a cit pro jejich kombinaci je základem práce každého designéra,“ tvrdí Ondřej Petr.
Světové vzory V případě, že máte ve studiu pevné a rychlé připojení na internet, tak není nic zábavnějšího než surfovat po stránkách světových designérských firem. Najednou si uvědomíte, že ve světě je mnoho nadaných a šikovných lidí. Velkými favority jsou pro Petra designéři Jasper Morrison a Ross Lovegrove. „Nové věci od těchto špičkových profesionálů se mi opravdu líbí a v hlavně mě inspirují,“ dodává Ondřej Petr.
Výhledy Ondřej Petr by do budoucna rád vlastnil truhlářsko-zámečnickou dílnu, kde by vyráběl modelové řady nábytku a doplňků. Zároveň by zde realizoval zakázky interiérů a atypický nábytek. Sní o vlastním showroomu. V současnosti většinu zakázek realizuje zprostředkovaně, což je poněkud komplikované. „Samozřejmě všechny zápory převáží ten úžasný pocit, že zákazníkovi se má práce líbí.“
Ondřej Petr (nar. 11. 1. 1969) – Studium: Výtvarná škola Václava Hollara (obor design výrobků) – Práce: převážně zakázky na úpravu interiéru, atypický vestavěný nábytek (kuchyně, koupelny, vestavné skříně, postele, dětský nábytek, prodejní stánky, dětský nábytek, vývoj vlastního designového nábytku a doplňků
Kontakty: ONDŘEJ PETR DESIGN, Rečkova 4, Praha 3, tel.: 603167167, e-mail: formalita@volny.cz; STOLÁR, Pod Plynojemem13, Praha 8, tel.: 604 310 165; TRUHLÁŘSTVÍ HÁJEK, Jana Masaryka 32, Praha 2, tel.: 603 810 477; TRUHLÁŘSTVÍ ZUMR, Charváce 15, Mladá Boleslav, tel.: 326 989 313
text: Lenka Kopecká foto: archiv |
Každý je jiný
|
|
Obecně vzato jsou nejlepší velké a jednoduché dřezy. Kompaktní dřezy s jednou mísou, navrhované pro malé kuchyně, dobře vyhovují, pokud se vaření věnujete jen minimálně. Máte-li však rodinu nebo pořádáte pravidelná setkání s přáteli, stojí za to investovat do dvou stejných dřezů nebo jednoho většího a druhého menšího.
Nerez vede Nejběžnějším materiálem, který se používá při výrobě dřezů, je plech z nerezavějící oceli. Na trhu jsou dnes dřezy z různě silného plechu (čím silnější plech, tím je dřez tišší, masivnější a dražší) a s různou strukturou povrchu. Dalšími častými kovovými materiály jsou měď a mosaz.
Granit je základ Dřez může být vytvarován ze syntetického materiálu (umělého kamene), přičemž tyto dřezy získávají pro svoje užitné vlastnosti stále větší oblibu. Pro umělý kámen je vžitý jednotný název granit (žula), přestože jde o rozdílné kompozitní mate riály většinou z mleté žuly nebo jiné přírodní složky, doplněné různými pojivy na bázi akrylátů. Tento syntetický kámen vyrábějí firmy pod různými označeními, například BLANCO – silgranit, FRANKE – fragranit, SCHOCK – cristalite-granit. Vlastnosti jednotlivých složek jsou v podstatě totožné. Vyznačují se tvrdostí, jsou otěruvzdorné, odolávají vysokým teplotám až 280 °C a nejsou křehké. Materiál je stálobarevný, nebledne a nechá se snadno opravovat. Povrch je hygienicky nezávadný a imunní vůči plísním a bakteriím, neboť je neporézní.
Dřezy na míru Bohaté možnosti při návrzích a výrobě dřezů a kuchyňských desek nabízejí alternativní umělé materiály na bázi polymerových pryskyřic v podobě umělého kamene, jako je například corian, kerrock či varicor. Protože disponují takovými vlastnostmi, jako je pevnost, trvanlivost, neporéznost, chemická odolnost i široká barevná škála, splňují zvyšující se nároky architektů i uživatelů. Stávají se tak zajímavou alternativou nejen pro kuchyňské desky, obložení stěny za kuchyňskou sestavou, ale také při výrobě mycích dřezů. Mezi největší výhody patří spojení kuchyňské desky s dřezem beze spár, snadná údržba zajišťující téměř stoprocentní hygienu a možnost vyrobit i atypický tvar.
Křehké, leč kvalitní Keramické kuchyňské dřezy se na našem trhu vyskytují asi nej-méně často. A to i přesto, že jde o dřezy vyrobené z vysoce kvalitní keramiky. V nabídce jsou dřezy v různém provedení a tvarech – rohové, dvojdřezy i dřezy s odkládací plochou na nádobí či umývané potraviny. Hladký keramický povrch zajišťuje hygienickou nezávadnost a hodí se zejména do kuchyní zařízených v rustikálním stylu.
Dřez už není jenom dřez – Dřez může být vybavený miskou s odkapávačem, košíkem na očištěnou zeleninu či prkénkem. – Baterie s teleskopickou sprchou poslouží k důkladnému oplachování, ale i k napouštění vody do vysokých nádob. – Užitečná může být i instalace drtiče odpadků pod dřezem.
Kontakty: BAUMATIC ČR, Malá Skála 211, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 332 111; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498, fax: 241 441 630, FA JELÍNEK, Dvorská 210, Hradec Králové, tel./fax: 495 536 275, FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 281 090 411, fax: 281 862 027, INTERHELLAS, areál Strojspol, Pržno, Frýdlant nad Ostravicí, tel./fax: 558 675 035, 558 679 164, Štěrboholská 571, Praha 10, tel.: 272 704 674; KORYNA, komerční zóna Modletice, Praha-východ, tel.: 323 610 813, fax: 323 610 830; Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021, Truhlářská 11, Praha 1, tel.: 222 319 036; Zelný trh 20, Brno, tel.: 542 218 133, e-mail: koryna007@iol.cz ; SUITE, zastoupení firmy Schock, Vodní 13, Brno, tel.: 543 237 005, tel./fax: 543 216 093,
text: Barbora Smrčková a Lucie Martínková foto: archiv |
Jaký kabát baterii?
|
|
Nerezová ocel Pokud je celá baterie vyrobena z tohoto ušlechtilého materiálu, nepotřebuje už žádnou povrchovou úpravu. Její vzhled je přirozeně matný a užitné vlastnosti dokonalé – naprostá odolnost proti korozi působením vody či vzduchu, stoprocentní netečnost vůči chemikáliím, odolnost vůči opotřebení i při vysokých teplotách, silném mechanickém namáhání a při použití abrazivních prostředků. Výčet vynikajících vlastností doplňuje snadná údržba a dokonalá hygiena. Proto se ušlechtilá ocel V2A používá při výrobě nejkvalitnějších výrobků a jejich cena odpovídá tomuto materiálu.
Vzhled nerezové oceli Tento povrch na bázi paladia se nanáší na tělo baterie galvanicky. Zaručuje podobné vlastnosti, jako má čistá nerezová ocel, i když stoprocentně ji pochopitelně nahradit nemůže. Vzhled nerezu je ale v koupelnách v současné době velmi oblíbený, a proto výrobci používají této metody u produktů střední cenové kategorie, která je nejžádanější. Ve srovnání s chromem je nerezový povrch tvrdší i odolnější vůči korozi.
Jako hedvábí Baterie okouzlující matným a jakoby hedvábným vzhledem jsou povrchově upraveny poměrně nedávno vyvinutou metodou. Vznikl tak povrch, který vytváří zajímavou alternativu k chladně a sterilně působícímu chromu. Výrobci pojmenovávají produkty s touto úpravou různě (například u Hansgrohe je to satinox), ale v zásadě se jedná vždy o speciální galvanicky nanášený povrch, který je rovněž odolný proti korozi i mechanickému opotřebení.
Chromová klasika Tato klasická a v určité době prakticky jediná povrchová úprava vodovodních baterií je stále oblíbená jak pro vzhled, který si nezadá s dražšími provedeními, tak pro cenovou dostupnost. Vzhledem k ceně jsou užitné vlastnosti tohoto povrchu velmi dobré. Jistou nevýhodu představují vápenaté stopy vodních kapek, protože vzhled baterie poněkud narušují. S tímto drobným nedostatkem se ale dobře vypořádává úprava matného chromu, nanášená rovněž galvanicky.
Barevné povrchy Různobarevné povrchy baterií byly ještě nedávno velkým hitem. Ve spojení se stejně probarveným umyvadlem nebo i vanou bylo možné dokonale barevně sladit celé koupelnové zařízení. Barevný povrch vzniká elektrolyticky tak, že baterie je pokryta práškovou barvou, která za vysoké teploty v peci zkapalní a částečně se spojí s mosazným tělem baterie. Vznikne vysoce odolný povrch, prakticky dvakrát až třikrát silnější, než je povrch galvanický. To znamená žádný lak, který by se začal loupat. Drobné škrábance se dají snadno odstranit autopoliturou. Nicméně v současné době je obliba barevných baterií do koupeln na ústupu a zákazníci volí chrom nebo jiné chladně působící povrchy.
Aluminium je in K nejžádanějším povrchům dnes patří vzhled hliníku, který je sám o sobě matný. Kromě jiného je tedy imunní vůči vápenatým stopám po kapkách. Výrobci zavedli tuto úpravu zřejmě proto, že také producenti koupelnového nábytku používají hliník stále častěji jako praktický a elegantní doplněk. Ať už jsou to úchyty, rámečky prosklených dvířek, všude se hliník osvědčuje pro svou lehkost i snadnou údržbu. A do moderní koupelny se pochopitelně baterie v povrchu alux velmi hodí.
Nejdražší je platina Designové armatury, jejichž tvary navrhli známí tvůrci, jsou často opatřeny nejdražším povrchem z platiny. Je lesklý a jeho barva je lehce nažloutlá. Oproti chromovým povrchům je platinový cca o 40 % dražší a hodí se opravdu pouze na výjimečné produkty
Čištění – běžně flanelovým hadříkem a mýdlem – na usazeniny vodního kamene používejte speciální odvápňovače (k dostání je např. u prodejců sanitární techniky značky HANS-GROHE, 250 ml za cca 235 Kč) – ubrousky Hansgrohe Brillant Color 90922 napuštěné konzervačním voskem, který zabraňuje usazování nečistot na povrchu armatur (cena 250 Kč/5 ks, k dostání u prodejců sanitární techniky)
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, fax: 235 316 458, e-mail: info@aquatrade.cz, www.aquatrade.cz; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; ELKOREAL INTERIER, tel.: 777 143 314; EUROBATH, Havlíčkova 662, Brno-Modřice, tel.: 547 217 051, fax: 547 217 057; GROHE, Čestlice 104, Průhonice, tel.:225 091 081–83; HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, fax: 547 212 521, NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 548 428 011, fax: 548 428 012
text: Jana Janďourková foto: archiv |
V oáze klidu
|
|
Na úplném počátku byl tradičně výběr pozemku. Investoři hledali místo, odkud by to nebylo daleko na chatu a také k dceři do Dejvic. Proto si nakonec zvolili malebný koutek na okraji Rudné u Prahy o rozloze něco málo přes 1 100 m2. Manželé si původně chtěli vybrat již postavený dům. Dlouhou dobu se pro žádný z nabízených nemohli rozhodnout, jelikož lákavé inzeráty bohužel nenaplnily jejich očekávání. Nakonec se rozhodli, že bude jednodušší postavit si dům podle vlastních představ. A právě takový je zaujal v časopise Můj dům. Nešlo o typový dům, ale o projekt studia VILLA PROJEKTOVÝ ATELIER Jiřího Houši.
Dokonalá spolupráce Dokonalý projekt vyžaduje úzkou spolupráci klientů s architektem. Ten se řídí představami svých klientů. Samozřejmě rozhoduje i velikost domu a představa zákazníka o ceně budoucí stavby. Na základě těchto informací vytvořil architekt předběžnou studii, která se následně ještě upravovala do konečné podoby. Konkrétní doplňky se dolaďovaly až později. Příkladem je barva okenních rámů, rolet a garážových dveří. Nicméně o Jiřím Houšovi je známo, že vždy vychází z požadavků investora a dokáže vytvořit dům přesně na míru. Díky vzájemným konzultacím jsou manželé s konečnou podobou domu nadmíru spokojeni.
Milovníci přírody Přestože přední část zahrady okolo hlavního vchodu není zcela zatravněná, soudě podle její druhé polovičky za domem, která doslova dýchá zelení, bude jistě zanedlouho stejnou chloubou manželského páru. Poměrně velkou část zaujímá četné množství mladých, ale celkem vzrostlých stromů. Majitelé si je prozřetelně předpěstovali na své chatě v době, kdy se o stavbě domu začalo uvažovat. To, že oba manželé milují přírodu, se záhy ukázalo při našem vstupu do zimní zahrady, která se nachází vlevo od hlavního vchodu. Nahodile vybrané kameny dokreslují přírodní ráz venkovní zahrady.
Zimní zahrada Hlavní vstup je orientován na východ. Obdivuhodné a originální dveře s reliéfem (opakuje se i na skleněné vitríně vedle dveří), který navrhla výtvarnice Hana Richterová, nás zavedly do prostorného zádveří. Odtud vedla naše cesta do zimní zahrady. Relaxační zónu tvoří bazén obklopený spoustou tropických i jiných druhů rostlin. Tuto oázu klidu využívají manželé za každého ročního období. Největší problémy byly s atypickým zastřešením zimní zahrady.
„Celý interiér jsme si navrhli sami. Pochopitelně jsme to konzultovali s panem architektem, který tu a tam měl nějaké výhrady, ale s konečným řešením byl vcelku spokojen,“ vypráví manžel. Kombinace nábytku vyrobeného na zakázku s kusy starého zděděného nábytku nám nepřipadala vůbec nevkusná, i když se evidentně jednalo o různé styly. „Z kuchyně, kde trávím spoustu času, jsem opravdu nadšená,“ chválí majitelka domu práci paní Sukové, která navrhla i knihovnu. Manželé sice nejprve váhali, zda je dobré, aby právě kuchyň byla první místností, kam se návštěvník podívá. Nakonec se toto řešení ukázalo jako velmi praktické, obzvláště přijedou-li z velkého nákupu, a nemusí tak s taškami přes celé spodní patro. Baru velmi sluší obložení z lícových cihel. Těch si můžeme všimnout i na mohutném krbu v obývacím pokoji. Z vnější strany domu najdeme jeho věrnou kopii, která slouží k zahradnímu grilování. Odpočinek na galerii Po vzdušných schodech jsme se přesunuli do podkroví. Přímo před námi se otevřela galerie lákající svým skromným, ale útulným posezením. V tomto koutu domu je asi nejlépe vidět, jak nepravidelné jsou zdejší stěny, což bylo záměrem architekta. Půdní prostor byl původně plánován z jedné poloviny pro dceru s rodinou. Proto se zde nacházejí dvě koupelny. Jedna velká v pravé části domu a druhá menší, ale stejně praktická, v části levé. Terasy o rozloze bezmála 11,5 m2 zdobí spolu s vikýři obě části podkroví zastřešeného valbovou střechou. V podkroví se nacházejí čtyři ložnice, v jedné z nich si manžel vytvořil svůj vlastní koutek odpočinku.
Technické údaje Obestavěný prostor: 1 407 m3 Zastavěná plocha: 208 m2 Obytná plocha: 178 m2 Cena: cca 6 mil. Kč
Kontakt: VILLA PROJEKTOVÝ ATELIER, spol. s r. o., Kloknerova 1/1245, 148 00 Praha 11, tel.: 267 914 104, fax: 267 914 104, mobil: 603 862 781, e-mail: info@atelier-villa.cz
text: Michala Čapková foto: Robert Virt |
