|
|
Zpočátku pronikal nábytek do koupelny zcela nenápadně v podobě obyčejné umyvadlové skříňky, která měla zpravidla jednu vnitřní polici, maximálně zásuvku. Umyvadlovou skříňku postupně doplňovaly poličky, zrcadlové skříňky či jiné kusy nábytku. Do miniaturního panelového jádra se skutečně víc než vana, umyvadlo a galerka nedalo vměstnat. Ale tím, jak se postupně měnila velikost a charakter koupelny z místnosti rychlé očisty na místnost relaxační, kde se dá pohodlně trávit i více času, měnil se i vzhled a počet kusů nábytku v koupelně.
Umyvadlová skříňka je základ Tato část nábytku někdy nabízí až netušené možnosti. Zejména italští výrobci si doslova libují v novinkách nejen v designu, ale i v uspořádání vnitřního prostoru. Je-li skříňka vybavena zásuvkou, zcela jistě půjde otevřít lehce a nehlučně. Je totiž opatřena plnovýsuvným mechanismem, který se dobře obsluhuje a umožní otevřít zásuvku tak, že máte dokonalý přehled o všem uloženém. Vnitřní prostor skříňky může být vybaven drátěnými koši nebo pořadači, které místo přehledně rozdělí. Také rafinovanost vnitřního uspořádání někdy překvapí – otevřete velkou zásuvku a zjistíte, že se uvnitř ukrývají další. Zásuvky jsou vybaveny mechanismy, které vám dovolí otevřít je pouhým tlakem kolena, moderní jsou nejrůznější roletky.
Díky kvalitním materiálům nepropouštějícím vlhko a nutnému odvětrávání dnešních koupelen si můžete dovolit uložit do koupelnové skříňky i ručníky, župany a další věci potřebné v koupelně.
Stále v pohybu Součástí moderních koupelnových sestav jsou praktické pojízdné kontejnery, s nimiž můžete jednoduše manipulovat a přemisťovat je tam, kde je zrovna potřebujete. Kromě vnitřního úložného prostoru poslouží i jejich horní plocha, na kterou si můžete odložit třeba vysoušeč, ručník atd. Kromě toho přemístěním kontejneru můžete alespoň opticky změnit na chvíli tvář koupelny.
Odvrácená tvář zrcadla Žádná koupelna se neobejde bez zrcadla. A má-li opravdu minimální počet metrů, měl by se využít i prostor za zrcadlem a v okolí zrcadla. Ideálním řešením je zrcadlová skříňka, která může posloužit hned několikrát. Plní funkci zrcadla, úložných prostor a navíc může být vybavena lampičkami, které osvětlují zrcadlo, ale částečně i prostor koupelny. Zrcadlová skříňka většinou slouží k ukládání drobných hygienických potřeb, jako jsou kartáčky na zuby, hřebeny, kosmetika, holení atd.
I stěna se nabízí Co se nevejde na podlahu, musí na stěny. Tam můžete umístit nejrůznější poličky, raději uzavřené, neboť i v koupelně se práší a je tam vlhko, takže z prachu usazeného na poličkách se brzy utvoří nevábná hmota, která koupelně na kráse nepřidá. Poličky také neumisťujte do prostoru nad vanu, ledaže by se jednalo o plastové či gumové poličky. Ty slouží k uložení tekutého mýdla, houby, šamponu a jiných předmětů, kterým nevadí styk s vodou.
Doporučujeme – Do sprchového koutu se hodí plastové nebo gumové poličky připevněné přísavkami. – Nedoporučujeme do koupelny umisťovat proutěné koše na špinavé prádlo, použijte raději jiné materiály, které jsou lépe odolné proti vlhku. – Počet nábytkových skříněk v koupelně vzhledem k prostoru pečlivě rozvažte, někdy méně znamená více.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, DONATE, pasáž Černá růže – 2. patro, Na Příkopě 12, Praha 1, tel.: 221 014 446, EUROBATH, Havlíčkova 678, Brno-Modřice, tel.: 547 216 622; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116; ITALIA INTERIOR—DESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 352 963,
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Blog
Žižkovské retro
|
|
Když se mladému muži podařilo byt koupit, žil sám a představoval si maximálně otevřený vzdušný byt se spoustou světla, takže bylo jasné, že se původní tmavé 2 + 1 bude muset dispozičně úplně změnit. Rozhodl se požádat o spolupráci architektonické studio Olgoj Chorchoj, což se ukázalo jako šťastná volba. Autorsky se projektu ujal Dan Paterko, který má k pražské Akropoli velmi srdečný vztah. V minulých letech strávil řadu večerů v tamním divadelním baru a na klub nedá dopustit. Také majitel rád navštěvuje zdejší koncerty a tak společné zájmy daly základ úspěšné spolupráci. Podle slov architekta byla přestavba radostí, mnohočetným dialogem a velmi příjemnou a oboustranně podnětnou komunikací. Majitel sám měl dříve touhu věnovat se designu, navrhování, a tudíž je velmi tvůrčí. K mnoha změnám dokonce architekta přemluvil. Má nastudovanou literaturu o interiérech a nábytku, což se na výsledném dojmu z jeho bytu pozitivně odráží. Kuchyň středem pozornosti Byt o ploše 106 m2 je tvořen malou ložnicí a velkou obytnou místností (k původnímu stavu se připojila část chodby a prádelna). Té jednoznačně dominuje kuchyňský ostrůvek otevřený do prostoru, čímž se eliminovala původní tmavá místa uprostřed středního traktu. Teď je linka oddělena horní světelnou lištou, takže je odražena od stropu. Majitel je vášnivý kuchař a kuchyň, přestože zabírá minimální prostor, splňuje všechny jeho potřeby. Zajímavým prvkem je její zadní strana – skrývá zabudovanou šatnu (otevřenou směrem k ložnici a koupelně, tedy k intimní části bytu).
Klučičí útočiště Protože byl interiér navržen pro mladého muže, je laděn do tlumených šedozelených odstínů, se kterými krásně kontrastuje tmavá podlaha. Je vyrobena jen z hoblovaných sesazených prken, z rustikálně působícího kouřeného dubu. Kvalita dřeva se potvrdila záhy po dokončení rekonstrukce – na novou podlahu vytekla pračka. Dřeva se sice asi o 1 cm zvedla, ale po krátkém čase se opět vrátila do původního stavu. V současné době už byt přestal být pouze klučičím útočištěm – mladý pár však doufá, že se mu podaří přikoupit ještě část půdní plochy a vybudovat dostatečně prostorný mezonetový byt pro mladou rodinu.
Kontakt: OLGOJ CHORCHOJ (koncepce stavby a projekt interiéru), Libeňský ostrov 1555, Praha 8, tel.: 284 811 430, fax: 284 811 431, TUNNEL, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 266 712 753
text: Lucie Martínková foto: Oto Pajer |
Materiály pro stavbu 3/2005
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2005/Materialy/3_05/Obsah.pdf
Stavba 2/2005
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2005/Stavba/2_05/003.pdf
Dokonalý design prostoru
|
|
Původní minimalistický projekt „kostky“ s plochou střechou, vystihující styl a vkus investorů, se nelíbil stavebnímu úřadu. Objekt by nezapadl do urbanistického plánu okolí. Plán se tedy musel výrazně předělat. Konečný vzhled domu ale ve výsledku působí příjemně a architektonicky čistě. Plochou střechu nahradily dvě sedlové, na sebe nasedající střechy. Ty si však vynutily další drobné úpravy vnějšího vzhledu, zároveň však rozšířily vnitřní prostor domu o využitelnou půdu a zajímavý prvek galerie.
V rukách bytového designéra Ještě než byl dům hotov, vrátila se z Anglie dcera investorů Linda Melicharová. Vystudovala tam dosud málo známý obor „bytový design“. Náplň její profese však byla v Čechách pro běžného smrtelníka skutečnou záhadou a Lindě Melicharové dalo zpočátku velkou práci přesvědčit okolí o smysluplnosti své práce. „Architekt prostor řeší, vdechuje mu tvar a účelnost, zato designér ho vybavuje, dává mu smysl a duši. Nepřestavuje stěny a neposouvá příčky a okna. Jeho úkolem je využít všech architektonických prvků a prostor vhodným způsobem zařídit,“ vysvětluje dnes designérka. Lapidárně řečeno, jejím úkolem je zvolit vhodné barvy na stěny, záclony do oken a materiály na podlahu. Rovněž určuje jak nejlépe nasvítit prostor, rozmístit a vybrat nábytek a navrhuje kuchyň i koupelnu. Při dnešní obrovské nabídce nejrůznějších materiálů, interiérových prvků a technologií je to opravdu náročná profese, vyžadující dokonalou orientaci na trhu, a flexibilitu. Linda Melicharová se rozhodla ukázat možnosti své neobvyklé branže právě na domě svých rodičů.
Maximální minimalismus Vzhledem k tomu, že rodina bydlela celý život ve stísněném bytě, toužila po velkých prostorách, které by ale zároveň nepostrádaly útulnou atmosféru. Nevelký finanční budget pak ještě přesněji vymezil jasné zadání. Mladá designérka stála před úkolem zařídit celý dům co nejútulněji, nejjednodušeji, podtrhnout jeho vzdušnost a navíc ještě využít starší kusy nábytku (sedačku a stůl). Rozhodla se tedy pojmout celý prostor radikálně – tedy minimalisticky. Výsledné řešení okamžitě upoutá zdánlivou jednoduchostí. V centrální obývací místnosti umocňují bílé zdi objemnost prostoru, zatímco béžově hnědá kameninová podlaha jej protepluje pastelovými tóny. V kombinaci s přirozeným přímým světlem tato nevtíravá barevná kombinace podporuje dojem prostornosti. Topení, problematický prvek často degradující čistou linii interiéru, je teplovodní a umístěné pod podlahou. Starší sedačka dokonale „zapadla“ do prostoru pod subtilní, jakoby ve vzduchu zavěšenou galerií. Na tento odpočinkový prostor navazuje elegantní barový pult s přechodem do kuchyně.
Tematické ostrůvky Obytný prostor je důsledně veden podél obvodu místnosti. Linda Melicharová tak vlastně vytváří „tematické ostrůvky“, kde se žije v jednotlivých částech dne. Obyvatelé mohou plynule střídat různá místa téhož prostoru, aniž by je trápil nábytkový stereotyp. Naopak si mohou vytvořit ve vztahu k prostředí stereotypy zájmové. Interiér pokoje nabízí čtvero možností posezení podle příležitosti, nálady, denní doby a společenské situace. Sedačka je vhodná pro odpočinek při odpolední kávě, při sledování televize nebo při posezení s návštěvou. U barového pultu lze jíst v úzkém kruhu rodiny a zároveň komunikovat s prostorem kuchyně. V jídelním koutu určeném k „velkému“ stolování najdete lehké židle inspirované funkcionalistickým nábytkem, subtilní stůl se skleněnou deskou a v prostoru zavěšené „tykadlo“ svítidla. Jídelní část lemují velké prosklené plochy otevírající celé přízemí do zahrady. Komorně laděná zóna galerie vznášející se nad hlavou pak nabízí dostatek klidu a soukromí pro intelektuální záliby a odpočinek.
Negativ prostoru Designérsky dobře promyšlené celky představují i kuchyň a koupelna. Kompaktní, velmi prakticky řešenou kuchyň ozvláštňuje podlouhlé výklopné okno nad pracovní deskou. Nad horním rámem okna jsou přesně zapuštěny prosklené odkládací skříňky v kovových rámech, zezdola potažené fólií proti poškození párou. Celkový pocit z prostoru je harmonický akord kovu a skla. Přitom kovu je použito minimálně: pracovní plochy kuchyňské linky jsou vyrobeny z italského lamina, vytvářejícího dojem kovové struktury. Veškeré ostatní vybavení elegantně kombinuje bělený dub, kov a skleněné dlaždice. Koncentrát čirého minimalismu představuje řešení koupelny. Černobílá kombinace obkladů a dlažby se dá přirovnat k fotografickému negativu. Klasický kontrast černé a bílé je postaven na jednoduchém principu: co leží na zemi, je černé, a co stojí, je bílé. Dramatickou strohost narušuje jen keramický pásek (listela) se stylizací dětské kresby lidských postaviček. Kovové detaily pak dodávají takto pojatému interiéru punc luxusu. Každý výrazně barevný předmět – mýdlo, šampon či mycí houba tu pak doslova zapůsobí jako malý vizuální výbuch, který potěší a pobaví.
Kontakt L’ ART NOIR, Bc. Linda Melicharová, U Menhiru V. 179/2, 252 25 Zbuzany, tel.: 257 960 767, mobil: 728 897 370, e-mail: linda.melichar@volny.cz
text: Stojan Černodrinski foto: Robert Virt |
Domy na písku
|
|
Písek jako mezerovitý materiál dobře vede vodu. Ale co to znamená pro stavbu? Stručně řečeno: klady převažují. Do písku se snadno vsakují srážky, voda doslova mizí v zemi a nestéká po jejím povrchu jako u hlinitých a jílovitých půd. Okolo domů proto většinou není zapotřebí budovat odvodňovací drenáže či výrazněji „přespádovávat“ terén. Zároveň díky písku podloží okolo staveb volně „dýchá“, vlhkost se jednoduše odpařuje a nemá tendenci se tlačit do základů a poškozovat tak konstrukci objektu. To bývá zejména u starší zástavby na nepropustném podloží velmi časté. S písčitým podložím je spojen ještě jeden efekt. Základy neizolovaných staveb mohou být na takových místech vybudované z takzvaných nasákavých materiálů (například z pískovce, z opuky, z cihel…). Okolní písek totiž vysušuje podzemní části domů. V lokalitách s neporézními jílovitými horninami musíte odvodňovací a větrací vrstvu okolo základů velmi nákladně vytvořit obsypem nebo drenážní fólií s větranou mezerou. Rovněž výstavba sklepa je v písčitém podloží relativně snadná. Musíte se ale vypořádat se stabilizací stěn základové jámy. Počítejte proto s kolísáním hladiny podzemní vody. V létě zcela suché základy mohou být na jaře zatopené. Hydroizolace sklepa proto musí být dimenzována na tlakovou vodu. Chcete-li se potenciálním problémům vyhnout úplně, je lepší suterén založit nad nejvyšší úrovní podzemní vody v daném místě.
Nejpoužívanější surovina Jak vlastně oblasti s písčitým podložím vznikly? Vlivem působení přírodních faktorů – zejména slunce, mrazu, deště a větru – se původní skalní podloží neustále rozrušuje a rozpadá na čím dál menší kousky. Měkčí horniny se rychle rozpadají na prach, pevnější křemičité se drobí pomaleji. Jednou z nejmenších částeček na konci nevyhnutelného procesu rozpadu jsou zrnka písku. Vítr a zejména voda je odnáší z původních míst a následně je usazují na jiných místech, kde vytvářejí různě silné vrstvy. Po změně klimatu či vlivem jiných okolností může usazování přestat a písek je překryt jinými horninami. Pod povrchem však zůstává skryt v různě silných vrstvách, které se liší i složením a kvalitou. Dnes je tento materiál nejpoužívanější stavební surovinou. Písek se relativně snadno stabilizuje, jeho promícháním s vhodným hlinitým materiálem lze vytvořit kvalitní a únosný podklad pro základy liniových staveb – například náspů silnic. Písek je rovněž vhodným zásypem. Snadno a rychle se zhutní, nesesedá a neobsahuje části s ostrými hranami. Proto je využíván pro pokládku a obsypávání inženýrských sítí v zemi.
Písčité parcely Na největších nalezištích písku v České republice se nesmí stavět. V některých lokalitách je však tato hornina natolik rozšířená, že se po ní jmenují i sídla. Proto v Česku najdete několik Písků a Písečných Lhot. S ulicemi Na Písku se lze setkat v mnoha městech. V těchto – převážně rovinatých – místech se na písku staví již staletí a lidé si postupně zvykli na všechny výhody i nevýhody, které z toho vyplývají. Výrazně písčitými oblastmi jsou nížiny středních, východních a jižních Čech. Jedná se o oblasti Polabí, horního toku Vltavy a povodí Nežárky a Lužnice. Další rozsáhlé lokality se nacházejí v povodích moravských řek, například Moravy, Odry, Svratky či Dyje.
Riziko zvodnělých písků Strukturu písku tvoří malá, ale většinou velmi pevná zrnka, těsně jedno na druhém. Pokud mezi nimi nejsou žádné mezery, materiál vykazuje vysokou pevnost v tlaku, závislou na pevnosti kamene jednotlivých zrnek. Jsou-li vzájemné mezery větší a vyplněné nestabilními či stlačitelnými materiály (různé kapaliny či plyny), celková pevnost je výrazně nižší. V lokalitách s tímto podložím je zakládání staveb obtížnější. Asi největší riziko představují „tekuté“, tedy silně zvodnělé písky. Jejich stabilita je nulová, malá zrnka unáší voda a při větším proudu může dojít k vymílání písku, vzniku podzemních dutin (kavern) a k následnému propadání nadloží spojenému s destrukcí staveb. K těmto jevům došlo například před dvěma lety při povodních v pražském Karlíně. Obdobné případy se dají předpokládat zejména v těsné blízkosti větších řek. Mezi výhody písčitého podloží však bezesporu patří jeho snadná těžitelnost. Základy lze vykopat pomocí lehké mechanizace a v nejlepším případě se můžete na staveništi setkat se pískem vyšší kvality. Ten je možné využít přímo pro stavební účely (např. snadno hutnitelné zásypy, výplňové betony…).
Stavět, či nestavět? Až na uvedené výjimky lze stavbu rodinných domů na písčitém podloží doporučit. Klady určitě převažují nad zápory. Svého rozhodnutí nebudete litovat ani při zakládání zahrady, která se tak stane na rovinatém pozemku snadno udržovatelnou. Jistě oceníte, že při prvním pokusu o zasazení stromku nenarazíte na hromadu kamení. Po silném dešti vás zas nebude trápit lepivé bláto.
Kontakt Atelier ARS, s. r. o., Ing. arch. Pavel Šmelhaus, Plzeňská 199, 150 00 Praha 5, mobil: 603 736 306, e-mail: atelier.ars@email.cz
text: Pavel Šmelhaus foto: ISIFA, ČTK, profimedia.cz |
Lahůdky s osobitou příchutí
|
|
Touhu po originálu, který by zároveň vyhovoval současným trendům, dokáže uspokojit firma EGGERSMANN, tradiční výrobce kuchyní z Německa. Nenabízí výstřednosti na jednu sezonu, ale reaguje na současné módní směry. Široká škála provedení je pobídkou pro ty, kteří si z pestrého jídelníčku chtějí sestavit vlastní menu.
Elegantní kontrast Pokud nechceme mít ze současné kuchyně kosmickou laboratoř, hledáme zbraň k útoku na sterilní jednotvárnost, které nahrávají i současné robustní tvary nábytku v horizontální linii. Jednou z možností je kombinace neutrálních barev s dýhou s nápadnou kresbou v kontrastním barevném odstínu. Obdobného efektu dosáhneme i použitím prvku z výrazného materiálu, jakým je například nerez ve vysokých tloušťkách. Boduje detail Milovníci malých tajemství a rafinovaných překvapení mají cit pro detail. Jejich přáním vycházejí vstříc hliníkové hrany u kuchyňského nábytku. Jsou tou správ-nou designovou tečkou, ať už barevně splývají s celkem, anebo jsou s ním v kontrastu. Za ocenění zvlášť stojí preciznost jejich provedení. Kdo nechce plout s proudem, přijde si na své i bez hliníku. Hrana u dvířek z obyčejného lamina s přebroušenou fazetou na podkladový materiál zruší svými linkami fádnost jednobarevné čelní plochy.
Chytáme se originálně Ideálním partnerem hliníkových hran jsou úchytky ze stejného materiálu. Nejžhavějším trendem je však bezúchytkové provedení, které zapadá do současného směřování k hladkým čistým li-niím a navíc je praktické kvůli údržbě. Přesto úchytky nepatří ještě do koše, naopak na jejich výběru se může projevit naše individualita a tvůrčí ruka. Úchytky mohou být zapuštěné nebo vyčnívat. Většinou kopírují horizontální linie současného kuchyňského nábytku, ale můžeme si postavit hlavu a mít je vertikální, anebo se inspirovat tvary z dob minulých v moderním provedení. Zajímavé jsou také kombinace bezúchytového systému a prvků s úchytkami. Musí být ale vyvážené, mít určitý řád. Smlsneme si na materiálu Odborník asi nežasne, ale laik se může dost divit, z jakých mate-riálů se dnes už dá vybírat. Pro firmu EGGERSMANN je typická obrovská škála provedení – od jednoduchých lamin přes dřevěné dýhy a masivy až po akrylát. Dokáže nabídnout vysoký lesk i v provedení lamino, což je řešení cenově dostupnější než lakovaná MDF a má zároveň klady díky odolnosti i snadné údržbě. V kombinaci s hliníkovou hranou pak vzniká designově zajímavý celek. V levnější variantě může mít zákazník i umělohmotnou ABS hranu, která se vzhledem blíží k hliníkové.
Překvapivá sousta Lahůdkou pro oko jsou probarvované MDF desky. Opakovaným barvením a přebrušováním vznikne ve finále povrch s neobvyklou kresbou a zájemce marně přemýšlí, kam by tento materiál zařadil. Další prvky jsou vrstvené řezané dýhy, které překvapí neobvyklou strukturou.
Kombinace tradičních a netradičních materiálů s vkusně zvoleným detailem je právě to, co návštěva ve vaší nové kuchyni okomentuje slovy: Na první pohled trendová sestava, na druhý pohled jedinečný originál.
Pořizujeme si designově dokonalou kuchyň střední kategorie – Informujeme se o cenově dostupnějším materiálu, který je buď kvalitní nápodobou drahého originálu, nebo je zajímavý svým provedením. – Vsadíme na detail – na hrany a úchyty. – Odvážně, ale s jistou střídmostí kombinujeme materiály i barvy. Elegance je v jednoduchosti, méně je zpravidla více.
Kontakty: SEDLÁK INTERIER, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 224 217 817, fax: 224 217 819
text: Helena Chvojková foto: archiv |
Byt v barvách Benettonu
|
|
Společnost United Colors of Benetton propůjčuje prostřednictvím licencí svou typickou barevnou škálu a dezény, které vytvořili její návrháři, výrobcům bytových doplňků a dalších produktů pro domácnosti, aby tak podpořila benettonovský styl v životě dnešních mladých lidí. Velmi působivě vyznívají živé barevné odstíny, nerozlučně spjaté zejména s tričky, svetříky a bundami značky Benetton, na tapetách, v odstínech nátěrových hmot, ale také na nádobí, v bytovém textilu a nejnověji na obkladových materiálech. Byla vytvořena kolekce obkladů a dlažby, která rozšiřuje povědomí o značce Benetton do oblasti bydlení. Reklamní strategie propagující tuto novou aktivitu staví na osvědčených prostředcích. Je to přesvědčení, že obraz se silným nábojem je schopen informovat jednoduchým a účinným způsobem, takže jako jeho doprovod stačí text zredukovaný do stručných hesel. Platí to tedy i pro kolekci keramických obkladů, v níž mají spotřebitelé spatřovat logické rozšíření oblíbené značky.
Série Colors Sluneční žlutá, citronově zelená, ohnivě oranžová, tyrkysově modrá a klasická indigová, tak oblíbené na benettonovských tričkách a svetrech, se promítají v kontrastu s bílou na obkládačkách ve stejných kostičkových vzorech, jaké mají jejich kravaty.
Série Colors Decors Tato série, jejíž vzorování je založeno jak na škále zářivých barev, tak na kombinaci sofistikované bílé a šedé v jemných diagonálních vzorech z kroužků a čtverečků, vnáší do domova hravost školního prostředí.
Série Jeans Džínsovina neboli denim, vládnoucí už řadu desetiletí módnímu odívání, dobývá i další oblasti designu a získává stále větší popularitu. Tato skutečnost se promítá i do vzhledu jedné série obkladů United Colors of Benetton, které mají typický džínsový vzhled v odstínech módních trendů. Klasická sepraná modrá a tyrkysová džínsovina, ale také sádrově bílá, písková a barva tureckého medu se na podlaze a na stěnách velmi dobře vyjímají.
Série Fiber Proužkované dekory ze série Fiber, připomínající žersej a trikot, jako by se těšily na prostory, které budou moci pokrýt a obléknout podle módních trendů a fantazie majitele. Tato série obkladů čerpá inspiraci z textilních vazeb, linií, geometrických tvarů a především z barevné škály United Colors of Benetton a je pro ni charakteristický nenápadný, ale neotřelý a harmonický vzhled.
Série Natural Série Natural se obrací na lidi, kteří se přiklánějí k filozofiím ve stylu zen a hledají uvolnění a osvobození své mysli ve styku s přírodou. Také Natura se inspiruje přírodou a přenáší její barvy do intimity bytu, abyste se doma mohli ve své fantazii přenést kamkoliv podle přání, třeba na antracitovou horu, bělostnou pláž, do podzimního lesa, či zažili oblohu za úsvitu.
Série Crackle Do série Crackle se promítají zábavným způsobem starší techniky oblíbené v padesátých letech minulého století. Bělostné vzorování na perleťovém, švestkovém či tabákovém podkladu připomíná tehdy oblíbené „paladiánské“ podlahy. Nepravidelné prasklinky z ubrusových vzorů ve stylu crackle jsou zde naopak uspořádány do pravidelných obrazců provedených z pečlivě volených pastelových barev.
Kontakty: OBCHODNÍ DOMY BAUHAUS: BRNO, Heršpická 9, tel.: 538 725 616–17, fax: 543 217 299; OSTRAVA, Janáčkova 22, tel.: 596 114 602–03, fax: 596 114 599; PRAHA, Chabry, Ústecká 822, tel.: 255 715 211, fax: 284 686 656; Pankrác, Budějovická 1a, tel.: 255 715 111, fax: 255 715 136; Průhonice-Čestlice, U Makra 130, tel.: 255 715 311, fax: 255 715 330
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Do TN 06 jako by se vložil muž 007
|
|
Majitelka domu stojícího nedaleko od Prahy bydlela větší část života na sídlišti a výhled do zeleně spolu s vlastní zahradou patřil mezi její velké sny. Věděla, že dům bude obývat s partnerem, a tak netrvala na žádných předimenzovaných rozměrech. „Investorka přišla s tři roky starým prospektem našeho bungalovu T2000. Dnes jej nabízíme pod označením TN 06. Jeho rozměry i jiné parametry se přitom uzpůsobovaly mimo jiné oblíbenému nábytku, který už měla,“ říká Martin Šimánek ze stavební společnosti TUSCO.
Je libo tři podlaží? Šířka domu byla zvětšena o zhruba půl metru, délka o metr. Podle typového projektu má dům TN 06 podobu jednopatrové stavby s téměř plochou střechou a s minipůdou. V tomto případě se ale zrodil dům, který s výchozím typovým bungalovem, mimochodem velmi úspěšným v Německu, nemá mnoho společného. Snad jenom zachování technické místnosti a obývací haly – zde ale zmenšené a velkým otvorem spojené s její další částí, kterou obyvatelé domu označují jako televizní. Jinak vznikl de facto nový třípodlažní dvougenerační dům, kde snížené přízemí tvoří sklep včetně garáže a první patro pak plnohodnotně obyvatelné podkroví. „Máme za sebou více než 520 domů u nás a v Německu, ale výlučně jen typový dům jsme snad ještě ani nestavěli,“ říká Martin Šimánek a vysvětluje: „Dá se zvýšit atika, zapracují se střešní okna a vikýře, dům se podsklepí… I na tomto příkladu vidíte, že z původně typového projektu nakonec může vzniknout úplně jiný dům.“ Klienti často mylně předpokládají, že budou stále a za vše platit a připlácet. Ostatně i v tomto případě se podkroví dodělávalo až ve chvíli, kdy investorka zjistila, že ji za více práce nehrozí další náklady. Firma TUSCO se totiž chce i cenovou politikou odlišovat od konkurence: standardní nabídku má „poskládanou“ z reálných cen tak, že zákazník se do nich může vejít i s někdy velmi individuálními požadavky, aniž by původní přesná kalkulace narůstala.
Zázračný cihelit Dům je postaven z cihelitu a také tímto materiálem se produkce firmy TUSCO odlišuje od typových domů jiných společností. Cihelit je směsí cihelné drti, přírodního písku a cementu. Vynikajících tepelněizolačních a protihlukových vlastností systému cihelit se dosahuje kombinací s fasádním tepelněizolačním materiálem, například polystyrenem. Cihelit navíc šetří investiční náklady a umožňuje krátkou dobu výstavby, protože má formu velkoplošných modulů o výšce celého podlaží, které nemají prostorové spáry. Ve výrobním závodě společnosti TUSCO se prefabrikují s požadovanými otvory pro okna a dveře i rozvody elektroinstalace ve standardním provedení, nebo podle individuálních požadavků zákazníka. Bez zajímavosti není ani schopnost cihelitu udržet přes den naakumulovanou solární energii a v noci ji uvolňovat.
Patro ve velkém stylu Kombinací cihelitových stěnových prvků, celoplošných stropů TUSCO, sklepu, schodiště a rozlehlého podkroví opatřeného dvěma sloupy vznikla masivní konstrukce domu, která předčila představy investorky. Zázemí domu chtěla poskytovat také hostům. Pro tento účel existoval i projekt budoucí dostavby podkroví. Hladký průběh stavby i rezerva v čerpání finančních prostředků, které firma na začátku zkalkulovala jako náklady na celý dům, ji posléze získaly pro novou variantu: sádrokartonovou vestavbu patra doobjednala ještě ve fázi hlavní stavby domu. V podkroví původně nevelkého domu TN 06 tak téměř ze dne na den, skoro jako zásahem všemocného agenta 007, vznikl nový svět: dvě prostorově i dispozičně velkoryse koncipované místnosti (jedna z nich i se šatnou) včetně koupelny, které teď čekají na nábytek.
Technické údaje: Dispozice: 5 + 1 Zastavěná plocha: 118,3 m2 Užitná plocha: 298,6 m2 Konstrukce: cihelit (obvodové stěny) a monolitické stropy Tusco Krytina střechy: betonové tašky Bramac Výplně otvorů: plastová okna a dveře HOCO Vytápění: elektrokotel Dakon s radiátory Radik Cena: 3 190 000 Kč
Kontakt: TUSCO, s. r. o., U Továren 256/14, 102 00 Praha 10, tel./fax: 296 365 665, mobil: 602 440 707, e-mail: tusco@ri.ipex.cz, www.tusco.cz
text: Richard Kubota foto: Robert Virt |
Idyla v náruči z akrylátu
|
|
Trvanlivost a cena vany závisí na použitém materiálu. Lisovaný kov se smaltovaným povrchem bývá nejlevnější, ale poměrně snadno se otluče, špatně izoluje a váží dvakrát víc než akrylátová varianta. Akrylátové vany jsou na dotyk teplé, lépe izolují a vybírat můžete z mnoha tvarů i barev. Jak se v nich ale vyznat?
Praktický akrylát Je tomu už víc než třicet let, kdy na scénu vstoupil akrylát – tvrdý termoplast, velmi pružný, ale křehký. Tento materiál se dá skvěle tvarovat, lze celkem snadno lisovat, dokonce jednodušeji a levněji než ocelový plech. Protože je křehký, musí se zpravidla vylisovanému skeletu zpevnit dno dřevotřískovou deskou a celý její rub vyztužit skelným vláknem a nástřikem polystyrenové pryskyřice. K výrobě van se dnes ale používá řada odlišných akrylátových materiálů a jejich kvalita se odráží v ceně. Některé vznikají sendvičovým způsobem (akrylát tvoří dvě vrstvy a mezi nimi se ukrývá pevná výplň) nebo akryláty obohacené přírodními tvrdými minerálními látkami. Tyto vany se vyrábějí litím do formy, a vana je tak po celé ploše stejně silná. Vodítkem pro výběr kvality vany může být tedy tloušťka výlisku. Standardně se pohybuje kolem 4–5 mm, zvláštně tvarovaný výrobek však musí mít alespoň 8 mm a více.
Efektní Lucite Akrylátové vany tvoří tvarovaná deska polymetylmetakrylátu (PMMA) s trojrozměrnou chemickou vazbou. Tento materiál se na český trh dostává z několika zdrojů. Aby potlačili méně kvalitní konkurenci, snaží se jej výrobci prosazovat pod registrovanou obchodní značkou. Nejznámější je Lucite, který začali tuzemští výrobci sanitární techniky zpracovávat v roce 1993. Pro využití v sanitární technice je Lucite jednoznačně vhodnější než Perspex a nabízí stále dostatečnou škálu více než čtyřiceti odstínů (od sytě červených až k modrým), navíc třináct mramorových vzorů. Poptávka trhu ale zůstává konzervativní, málokdo se chce koupat v extravagantních modelech. Vany z materiálu Lucite mohou být i průhledné (Lucite Ice). V tomto případě musí být skořepina z natolik silné desky, aby byla samonosná. Pak jde o volně stojící vanu, u níž vynikne efekt průsvitnosti. Vany z tohoto materiálu nestudí, jsou příjemné na dotyk a při koupeli udrží vodu o něco déle teplou. Povrch je neporézní, čímž se zabraňuje usazování nečistot. Snadno se čistí a je odolný vůči celé škále čisticích prostředků. Pokud si potrpíte na hygienickou ochranu, můžete se rozhodnout pro materiál Lucite Care s antibakteriální přísadou Microban. Je dokonale tvárný, vyniká barevnou stálostí, má také nízkou hmotnost a vysokou nosnost. Povrchová pevnost tohoto materiálu je nejvyšší ze všech termoplastů. Hitem posledních let se u nás stal už zmíněný nový akrylát s jemným povrchem a vzhledem pískovaného skla Lucite–Ice. Vyrábí se ve čtyřech barvách, je průhledný a jeho antireflexní povrch umožňuje regulovat stupeň světelné propustnosti. Designérům se tak nabízejí další nové možnosti. Další z rodiny akrylátů Plast v koupelnách už neznamená výjimku potvrzující pravidlo. Spíš naopak, stále častější roli hrají možnosti další modifikace. Jedním z vylepšených akrylátů je Quaryl, akrylát vyplněný přírodními tvrdými minerálními látkami. Jeho technologie zpracování se také odlišuje tím, že se nelisuje, ale lije do formy. Výsledná vana se pak vyznačuje stejnou tloušťkou ve všech bodech. Není třeba následně zpevňovat dno deskou z dřevotřísky, ani použít sklolaminátovou výztuž. „Moderní postup navíc umožňuje vyrobit ostré hrany a úhly, ale i velice oblé tvary, což klasický akrylát nedovoluje,“ uvádí Lidija Voráčková ze studia Koupelny pod Letnou. Nezanedbatelnou výhodou je samonosnost, takže vany je možné postavit do prostoru bez obezdění. Sanitární akrylát Belatec představuje speciální třívrstvý sendvičový materiál od firmy Duscholux. Touto technologií je dosaženo zesíleného a stabilního těla vany s vysokou nosností, stabilitou a zvukovou izolací. Do příbuzenstva akrylátu patří i Ultraakryl společnosti Hoesch. Jde o klasický akrylát, v němž je speciálního zpevnění dosaženo polyuretanem z tvrzené pěny sendvičovým postupem a jeho předností je stoprocentní recyklovatelnost.
Netušené zážitky Většina z nás si napouští vanu kvůli koupeli. Teplá a provoněná náruč vany s bohatou pěnou je však stejně dobrým místem k četbě, poslechu hudby i k odpočinku a relaxaci. Většinou jen děti inspiruje voda k hrám. Existují ovšem vany, v nichž si stejně dobře mohou hrát i dospělí. Koupací nádoby výtvarníka a designéra Pavla Šťastného nás totiž vracejí do dětství. Prohánějí se v nich rybičky, po okraji jezdí vláčky, kvetou zde kytky… K netradiční výzdobě akrylátových van z materiálu Lucite byl výtvarník a designér vyzván společností RIHO. Nejdražší, ručně malované vany pořídíte za 70 000 až 100 000 Kč, o něco levnější je metoda potištěných van, které stojí kolem 35 000 Kč, a nejméně zaplatíte za dětské vany – asi 25 000 Kč.
Kontakty: KOUPELNY POD LETNOU, Dukelských hrdinů 13/348, Praha 7, tel.: 233 374 776; KREINER EXKLUSIV, Tyršova 686,Vejprnice, tel.: 377 830 111; Klimentská 6, Praha 1, tel.: 224 811 136, www. kreiner.cz; LUCITE INTERNATIONAL, Na Okraji 46a, Praha 6, tel.: 235 361 060, RIHO, Suchý 37, tel.: 516 468 222; RAVAK, Obecnická 285, 261 81 Příbram I, tel.: 318 427 111, SANITEC, (Albatros, Delta Kolo, Keramag), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, SANTECH, Dr. E. Beneše 1029, Otrokovice, tel.: 577 921 691, TEIKO, Spytihněv 576, Zlínský kraj, infolinka: 800 100 050, tel.: 577 110 311
text: Lenka Pavlovská foto: archiv |
