„Vždy jsem si všímal, jak odlišně fungují rodinné firmy u nás i ve světě. Mnoho let jsem tento fenomén zkoumal a dnes již vám dokážu vysvětlit, proč fungují s lepšími výsledky,“ napsal ředitel ES David Mencl na svém blogu. Dále čtěte, co objevil.
Na toto téma jsme na webu Ekonomických staveb objevili zajímavý článek, který se svolením jeho autora, generálního ředitele ES, přinášíme v plném znění. Pokud právě hledáte pozemek pro svůj vysněný dům, věříme, že i pro vás mohou být dále uvedené informace užitečné.
Mým snem byla odjakživa zděná kuchyň. Manžel mě několikrát upozorňoval, že to bude pro nás „navždy“.
Současný trend v architektuře a interiérovém designu opakuje dokola stále stejná hesla – čistý, vzdušný, bílý, rovné linie a prostorný. Současnou architekturu a design tvoří hlavně muži. Ti, kteří k rozvoji své silné stránky, tedy rácia, potřebují čistý a ničím nerušený prostor usnadňující jejich koncentraci. V časopisech pak nacházíte krásné bílé pokoje, které svou dokonalostí – a v některých případech až sterilitou – příliš nejdou dohromady s rodinným životem…
Během několika dní mně nezávisle několik mých přátel pochválilo, jak dobrá doba nás teď provází. Ano i ne, občas nejsou věci tak snadné, jak se na prvý pohled zdá.
K rozhodnutí zajímat se o mikrovlny a napsat tento článek mě přimělo to, že patřím do kategorie lidí více citlivých na elekotromagnetické radiace. Cítím dle nepříjemných pocitů v hlavě, na srdci a v břiše zapnutou wi-fi i z vedlejšího bytu, nemohu se u toho soustředit ani usnout. Vnímám okamžitou úlevu, když se zařízení vypne. Po telefonování s mobilem u ucha cítím půl hodiny nepříjemný tlak v hlavě…
Ačkoliv jsem již dříve vyjádřila svou nedůvěru v obklady a dlažby vzhledem k jejich křehkosti, lámavosti či usazování nečistot ve spárách, ani náš dům o ně nebyl ochuzen.
K čemu jsou vlastně normy? Nám k ničemu. Jsou tragicky vysoké a šité na míru potřebám průmyslu. V některých zemích EU už limity povoleného ozáření veřejnosti klesly na zlomky toho, co je stále povoleno u nás. Z hlediska informovanosti a výzkumu vlivu bezdrátových technologií na zdraví lidí vládne v Čechách stále ještě hluboký pravěk.
Již dříve jsem zdůraznila, že máme rádi přírodní materiály a těm umělým či „slepeným“ se snažíme vyhnout. Určitě jste si také již všimli, že upřednostňujeme domácí výrobce před zahraničními. Od malička nám bylo vtloukáno heslo „zlaté české ručičky“, a tak jsme na ně spoléhali i při výběru dveří.
Člověk je jemná, pečlivě vyladěná biochemická a bioelektrická jednotka. Ke správnému vyladění procesů ve svých buňkách potřebuje zdravé čisté přírodní prostředí, kontakt se stromy, čistou vodu, vzduch, pohyb, potravu, klidnou mysl a spánek. Když do jakéhokoliv dobře vyladěného stroje přidáme součástky, látky, signály a odpady, které tam nepatří, něco se dříve či později zasekne, harmonie původních pochodů nemůže plynout. I takto se dá přemýšlet o lidském životě a zdraví. (1. ČÁST)
Náš dům má v sobě dost netradičního a jedním z výčtu jsou i stropy. Mám ráda dřevo, ale nesnáším dřevotřísku a OSB desky, které se za dřevo jen vydávají. Přírodnímu dřevu se nic nevyrovná.
Nepochopen jsem se tuhle loučil s přáteli. Jak se tak totiž na návštěvách mele páté přes deváté, došlo i na bydlení a posléze na dům snů. Své sehrála fantazie i „odvar“ z letošních hrušek. Fiktivně se tak u nás postavilo šest dubajských paláců, tři letištní haly a pár utopistických vizí. S aquacentry, fitness, patrovými garážemi, golfovými hřišti a dálkovým ovládáním zahradního trpaslíka. Pějme píseň dokola pak ukázala na mě…
Provedení vnitřních omítek si vyžádalo spoustu času a práce, svépomocí se však podařilo hodně ušetřit. Lité podlahy pak byly hotové raz dva.
Moderní děti žijí ve světě počítačových her, scifi hrdinů a dinosaurů, zavaleny horami blikajících automatických hraček. Prý už dokonce neumějí, nechtějí a nic je nenutí vymýšlet, natož tvořit. Důvod? Nedostatek kutilských vzorů. Ve škole, v zájmových kroužcích, na dětských táborech a hlavně doma. Ono ale nic není, co bývávalo…
Do konce roku jsme plánovali hlavně připojit dům na elektřinu, kanalizaci, vodu a plyn a provést vnitřní rozvody těchto instalací. Bez odborníků jsme se neobešli.
Od června do poloviny října se podařilo, z velké části svépomocí, realizovat nosné a obvodové zdivo, stavbu zastřešit, položit krytinu i osadit okna.
Cvičí nahoře na štaflích – profík se svítícím okem čelovky, šroubovákem v zubech a měřákem kdesi hluboko ve spleti různobarevných drátů. A pak směrem ke mně, člověku nepolíbenému tématem, zahuhlá: „není tam…(?!?)“
V prvním díle našeho seriálu jsme se zabývali důležitostí projektu. Získání stavebního povolení nám dalo následně docela zabrat. Po půl roce úřadování a zajišťování všech různých souhlasů a stanovisek jsme se dočkali a mohli slavnostně hrábnout do země.
Nechte si posílat novinky a inspiraci ze světa bydlení
