„Mám topit plynem, či tepelným čerpadlem?“ Jednoduchá otázka, na kterou však překvapivě uslyšíte naprosto protichůdné odpovědi. Jak je možné, že se různí odborníci naprosto neshodují v tom, čím je lepší topit? A jaké topení tedy zvolit? Stejnou otázku často slyší od klientů i ředitel Ekonomických staveb David Mencl, a tak se rozhodl věnovat odpovědi jeden ze svých blogů.
Rád se dívám na lidskou práci. Zvláště pak tu, při níž člověk dovede umně zacházet s odvěkým a určitě i nejdokonalejším pracovním nástrojem – lidskou rukou. Lhostejno zda jde o malíře pokojů či krajinek, tesaře, dlaždiče nebo chirurga. Dívám se, učím se, snažím se zapamatovat si jak chytit kleště aby správně štípaly, brusku aby dobře brousila a štětec aby klouzal a nanášel…
V minulém díle seriálu jsme se již rozloučili, ale ještě mě napadlo jedno důležité téma, i když ne přímo stavební. Když jsme stavěli dům, už jsem tak trochu počítala s tím, že v něm nebudeme bydlet sami. Mohu říci, že můj manžel má se mnou opravdu velkou trpělivost, co se zvířat týče.
Stavba stojí, my bydlíme, co více si přát? Všichni, kdo bydlí v domě, vědí, že dům je doživotní investice. Zhodnotím-li naši stavbu laiků a stavitelů svépomocí a za pomoci známých řemeslníků, i těch neznámých, mohu říci, že se dílo povedlo. Ačkoli ještě není vše hotovo, a co na začátku bylo první hotovo, již vyžaduje údržbu.
Sedím v cihlových zdech nového domku a snažím se udržet oheň. Klepu se zimou, vlhké dřevo nehoří, je tu syrovo, nepomáhá ani deka, ani poloprázdná placatka slivovice. „Ale dokázal jsi to, dokázali jsme to.“ Letošní vánoce bychom už rádi strávili skutečně doma. Snad, i když naivita je roztomilá pouze u dětí…
Jednoho únorového dne přišel den D. Dojela paní referentka ze stavebního úřadu, starosta obce s místostarostou a my jsme připravili chlebíčky a vodu s citronem, aby se netvářili třeba kysele. Číslo popisné už nám obec přidělila.
Vymalování stěn přineslo velkou změnu. Pak už stačily jen detaily, různé úchyty, háčky a závěsy, a dům byl připraven k žití.
„Vždy jsem si všímal, jak odlišně fungují rodinné firmy u nás i ve světě. Mnoho let jsem tento fenomén zkoumal a dnes již vám dokážu vysvětlit, proč fungují s lepšími výsledky,“ napsal ředitel ES David Mencl na svém blogu. Dále čtěte, co objevil.
Na toto téma jsme na webu Ekonomických staveb objevili zajímavý článek, který se svolením jeho autora, generálního ředitele ES, přinášíme v plném znění. Pokud právě hledáte pozemek pro svůj vysněný dům, věříme, že i pro vás mohou být dále uvedené informace užitečné.
Mým snem byla odjakživa zděná kuchyň. Manžel mě několikrát upozorňoval, že to bude pro nás „navždy“.
Současný trend v architektuře a interiérovém designu opakuje dokola stále stejná hesla – čistý, vzdušný, bílý, rovné linie a prostorný. Současnou architekturu a design tvoří hlavně muži. Ti, kteří k rozvoji své silné stránky, tedy rácia, potřebují čistý a ničím nerušený prostor usnadňující jejich koncentraci. V časopisech pak nacházíte krásné bílé pokoje, které svou dokonalostí – a v některých případech až sterilitou – příliš nejdou dohromady s rodinným životem…
Během několika dní mně nezávisle několik mých přátel pochválilo, jak dobrá doba nás teď provází. Ano i ne, občas nejsou věci tak snadné, jak se na prvý pohled zdá.
K rozhodnutí zajímat se o mikrovlny a napsat tento článek mě přimělo to, že patřím do kategorie lidí více citlivých na elekotromagnetické radiace. Cítím dle nepříjemných pocitů v hlavě, na srdci a v břiše zapnutou wi-fi i z vedlejšího bytu, nemohu se u toho soustředit ani usnout. Vnímám okamžitou úlevu, když se zařízení vypne. Po telefonování s mobilem u ucha cítím půl hodiny nepříjemný tlak v hlavě…
Ačkoliv jsem již dříve vyjádřila svou nedůvěru v obklady a dlažby vzhledem k jejich křehkosti, lámavosti či usazování nečistot ve spárách, ani náš dům o ně nebyl ochuzen.
K čemu jsou vlastně normy? Nám k ničemu. Jsou tragicky vysoké a šité na míru potřebám průmyslu. V některých zemích EU už limity povoleného ozáření veřejnosti klesly na zlomky toho, co je stále povoleno u nás. Z hlediska informovanosti a výzkumu vlivu bezdrátových technologií na zdraví lidí vládne v Čechách stále ještě hluboký pravěk.
Již dříve jsem zdůraznila, že máme rádi přírodní materiály a těm umělým či „slepeným“ se snažíme vyhnout. Určitě jste si také již všimli, že upřednostňujeme domácí výrobce před zahraničními. Od malička nám bylo vtloukáno heslo „zlaté české ručičky“, a tak jsme na ně spoléhali i při výběru dveří.
Člověk je jemná, pečlivě vyladěná biochemická a bioelektrická jednotka. Ke správnému vyladění procesů ve svých buňkách potřebuje zdravé čisté přírodní prostředí, kontakt se stromy, čistou vodu, vzduch, pohyb, potravu, klidnou mysl a spánek. Když do jakéhokoliv dobře vyladěného stroje přidáme součástky, látky, signály a odpady, které tam nepatří, něco se dříve či později zasekne, harmonie původních pochodů nemůže plynout. I takto se dá přemýšlet o lidském životě a zdraví. (1. ČÁST)
Náš dům má v sobě dost netradičního a jedním z výčtu jsou i stropy. Mám ráda dřevo, ale nesnáším dřevotřísku a OSB desky, které se za dřevo jen vydávají. Přírodnímu dřevu se nic nevyrovná.
Nechte si posílat novinky a inspiraci ze světa bydlení
