Každá právě postavená zimní zahrada je krásná. Svítí novotou a jen těžko bychom si představili nějaké problémy. Během prvních let používání se však situace může zásadně změnit. Zimní zahrada není levná záležitost a představa zbytečně vynaložených peněz zabolí každého.

Bydlení v rodinném domě nebylo pro naše hostitele žádnou novinkou. V roce 1991 totiž zrekonstruovali starší domek. Časem se ale ukázalo, že opravené obydlí je příliš rozsáhlé a bylo by vhodné spíše k podnikání. Následovalo rozhodnutí o výstavbě nového objektu, který by více vyhovoval představám o rodinném bydlení.

Na zbraslavském městském znaku stojí vedle budovy kostelíka sice košatá lípa coby národní symbol, ale klidně bychom si na jejím místě mohli představit i vrbu; na zdejším panství se ještě v minulém století totiž cíleně pěstovala, neboť obdobně jako v Košířích kvetlo odedávna i na Zbraslavi a v přilehlých, dnes už zaniklých osadách košíkářské řemeslo. Zmiňuje se o něm i berní rula z roku 1654, která o zdejších usedlících říká, že „všichni napořád z proutí vrbovýho nůše dělají a do Prahy je prodávají“.

Stavby, které obvykle představujeme, jsou natolik architektonicky výrazné, že pozorovatele názorově rozdělují. Jedni je nadšeně chválí a druzí popouštějí uzdu asociacím s ironickým podtextem. Před novým domem v Louňovicích za Prahou se zastavují sousedé a nevěřícně kroutí hlavou. Nikoliv proto, aby ocenili čistotu linií, funkčnost a ideální propojení interiéru s krajinou. — Nejde jim na rozum, že by zrovna tady vyrostla čerpací benzinová stanice.

Vikýře jsou vlastně docela chytrý vynález. Tam, kde by se člověk musel plazit po kolenou, teď klidně stojí a ještě se okýnkem pohodlně rozhlíží po kraji. Podívejte se někdy na střechu s vikýři, přivřete oči a představte si ji bez nich. Bylo by méně hezkého na světě, že je to tak?

Řešení domu, do kterého vás tentokrát zveme, není u nás tak obvyklé. Byť dvoupodlažní, nenašli bychom zde žádné klasické chodby, vstupní halu či zádveří. Jen maximálně obyvatelný interiér, jehož koncepce se odvíjí od umístění kuchyně.

Přestože rekonstrukce historické budovy může být pro architekta mnohem náročnějším úkolem než novostavba, většinou u odborné veřejnosti nevzbuzuje zdaleka takovou pozornost. Úvahy o přínosu díla do naší architektury se zdají být bezpředmětné, nejde tu ani o atraktivní, ani rozporuplný novotvar, „pouze“ se k životu vrací chátrající objekt.

Když náhodný návštěvník oblíbeného pražského předměstí prochází místními ulicemi, nestačí se divit, co všechno lze u nás postavit, co všechno bylo povoleno stavebním úřadem.

Na „větrné hůrce“ kousek za městem, na místě s krásným výhledem, se nad ostatní domy v okolí mírně „vyvyšuje“ elegantní dům se zářivě žlutou fasádou. Mají-li jej pracovníci firmy Canaba zařadit do své typové nabídky, jsou v rozpacích. Nakonec dům označují jako Variant-atyp. Rozhodně jde o nadstandardní řešení.

Každá návštěva zabydleného rodinného domu je něčím zajímavá. Při této nás zaujalo dispoziční řešení, které umožňuje nerušené soužití tří generací. A ještě něco: už jste viděli kotelnu v podkroví?