Ester Janečková: Světlo
Hodina mezi psem a vlkem. Hodina, kdy začínám špatně vidět v autě, kdy na mě dopadá splín, kdy mně přijdou ulice tajemné, a hlavně hodina, kdy rozsvěcím lampu a zaháním jí chmury a temné myšlenky. Zažila toho už hrozně moc. Kojila se mnou oba syny, kdy jsem ospale usínala pod jejím světlem, upozorňovala na mé slzy nad knížkou nebo u dojemného filmu, vypila se mnou spoustu vína, byla svědkem klábosení s kamarády a s manželem. Slyšela hádky, nářky, rozchody, smích a milování, čekala se mnou na telefon a hlavně se se mnou večer co večer bála.