Jednoho dne se to stane. Děti povyrostou a byt, který po letech budování konečně odpovídá našim představám, je nám těsný. Nezbývá než hledat nový.

Strohá čísla hovoří jasně. Od roku 1990 se v naší republice usadilo natrvalo několik tisíc cizinců. Důvody jejich rozhodnutí byly různé, někoho sem přilákala zvědavost, která se změnila v sympatie, jiného pracovní závazky. K těm druhým patří i náš hostitel.

Kdyby nebylo paní Perryové, které přátelé přezdívají „dynamo“, možná by střešní byt na jedné z budov známého newyorského bloku Rosaria Candely zůstal pompézní vzpomínkou na zašlé časy. Konávaly se zde proslulé plesy, kterým kralovaly miliardářské rodiny Vanderbiltů a Hookerů, a pozvané celebrity jezdily do dvou velkých tanečních sálů dubem vykládanými výtahy. Pozlacené kazetové stropy, mramorové podlahy a krby se sochařskou výzdobou připomínaly anglický zámek eduardovského období.

John Lee, londýnský lékař, miluje v interiéru co nejvíc světla, barev a křivek. Proto koupil asi před třemi lety v Clerkenwellu střešní byt s prosklenými vnějšími stěnami. Vyhovoval mu jeho vznešený vzhled, skvělé dispoziční řešení a především střešní klenba, která se nesla v nádherném zakřivení.

Když před hledali mladí manželé byt, měli docela jasnou představu o jeho vzhledu. Nemusel být velký, ale velice světlý a dispozice musela umožňovat zařízení odpovídající jejich životnímu stylu. Prozatím bezdětný pár vyžadoval otevřené a vzdušné místnosti s dostatkem skrytých úložných prostor. Přestože byt, který koupili, zprvu jejich představám neodpovídal, ve výsledku dosáhli svého. A to především proto, že majitelka je šikovná architektka.

Tradiční holandská architektura soukromých obydlí, okouzlující svým filigránským půvabem, sice stále znovu ožívá zejména v malých venkovských sídlištích, ale ve velkých městech a jejich blízkém okolí už se staví jinak. Stále však platí dvě danosti: pozemky pro stavbu rodinných domů nejsou velké – pohybují se stejně jako u nás okolo 1 000 metrů čtverečních. A jsou prakticky vždy obklopeny vodou – ať už jsou to splavné kanály, slepá ramena řek či úzké kanály parcelující zemi na téměř pravidelnou síť.

Před lety promítala studentka dokumentární režie pražské FAMU svému pedagogovi snímek o nemohoucí stařence, která jedla polévku a třesoucí se rukou se nemohla strefit lžící do úst. Na hluboce lidské sdělení byla nadějná dokumentaristka náležitě pyšná. Čekala pochvalu. „Vypněte to!“ řekl. „Prosím?“ – „Vypněte to. Na vašem místě bych kameramanovi sdělil přesně tohle… a místo snahy parazitovat na nemohoucnosti stáří, bych té ženě pomohl se najíst.“

Nestane se často, aby se majitel bytu pustil do jeho rekonstrukce ještě dřív, než je byt vůbec dostavěn. Právě před takový úkol se dostal zlínský projektant a designér Bohuslav Zmeškal. Příznivou okolností byl fakt, že od majitele bytu dostal pro své dílo úplně volnou ruku. Na druhou stranu se musel vyrovnat se skutečností, že s případnými změnami v dispozici bytu v jednom ze zlínských moderních činžáků se kvůli nosné konstrukci příliš čarovat nedá.

Stále populárnějším typem nadstandardního bydlení se stávají lofty, ve velkých světových městech jsou dokonce symbolem určitého životního stylu. Ještě přednedávnem jsme je v Čechách znali pouze ze zahraničních filmů nebo časopisů – nyní po nich touží řada zejména mladých lidí. Odkud se vzaly, co vlastně jsou a kde je najdeme?

Gordana Mandic, absolventka kurzu architek-tury v Bělehradě, se v roce 1988 přestěhovala do Anglie, a tam se uplatnila jako designérka. Se svým přítelem Peterem Tylerem objevila krásný dvoupatrový byt za Temží, který byl ve 40. letech minulého století navržen pro známé herce a spisovatele.

Minimálně jednou za život dostaneme mimořádnou nabídku – takovou, po jaké jsme vždycky toužili a která se neodmítá. A nemusí se týkat jen výdělku, může mít prozaičtější podobu – třeba někomu kompletně zařídit byt.

Architekt Vlado Milunić získal značnou proslulost významným podílem při zrodu pražského Tančícího domu ve spolupráci s Američanem Frankem Gehrym. Na vytvoření jejich pracovního a posléze přátelského vztahu měla značný podíl šťastná náhoda, ale jeho hloubku a vzájemný respekt pak ovlivňoval zejména podobný výtvarný názor. Stručně řečeno – oba mají rádi hmotu v pohybu.

Když se mladí manželé po několikaletém působení v zahraničí vrátili zpět do Prahy, potřebovali najít nový domov, aby se tu mohli usadit natrvalo. Podnájem zavrhli, rozhodli se pro vlastní byt, který bude zároveň rozumnou investicí do budoucna. Bydlení odpovídající jejich představám našli v nově vybudovaném komplexu v Praze na Hřebenkách.

Neobvyklý interiér nalezneme v posledním patře žižkovského činžovního domu, v němž se skrývá i vyhlášený klub Akropolis. Ten byl také jedním z pojítek mezi majitelem a architektem.

Byty v původní zástavbě pražského nábřeží mají své neopakovatelné kouzlo. Podlehla mu i architektka Eva Heyworth, která tu nedávno dokončila velkorysou rekonstrukci bytu o rozloze 230 m2. Výsledkem je noblesní prostor v těsné blízkosti řeky na jednom z nejpůvabnějších míst v Praze.

Setká-li se člověk s Tomášem Bímem tváří v tvář, okamžitě postřehne, že se podobá svým obrazům. Tomáš Bím maluje prosté věci a sám se prostě chová i mluví. Jeho zjev s proslulou hřívou vlasů i vousů je ale nevšední a zjevně skrývá mnohá tajemství. Stejně tak působí jeho zdánlivě všední náměty, které nutí diváka domýšlet zejména fakt, kam se poděli všichni ti lidé, po nichž často zůstaly na obrazech výmluvné stopy.

Přestože historie pražské čtvrti Troja sahá k počátkům 12. století, své jméno získala až po vystavění zdejšího klasicistního zámku. Přímý výhled na bývalé skvostné letovisko hraběte Václava Vojtěcha ze Šternberka a jeho choti Kláry z Malzanu je ale pouze jednou z mnoha předností, které přispívají k atraktivitě luxusního rezidenčního objektu v trojské Povltavské ulici.

Stojím na terase a zamyšleně pozoruji okolí. Sluneční paprsky dopadají na bujnou vegetaci, překrásné panorama dokresluje v dálce hora Říp. S neskrývaným nadšením procházím rychle bytem, abych se rozhlédla i z terasy na druhé straně. Ani tady mě výhled nezklamal. Historická část hlavního města se přede mnou rozprostírá v celé kráse. Teď už vím, proč se majitelé bytu přestěhovali právě sem.