Ne každá zahrada má ideální půdní podmínky. Samozřejmě je můžete vylepšovat, anebo se „nepřetlačujte“ s přírodou a vyberte si rostliny tak, aby se jim dařilo i bez nákladných opatření. Tentokrát se podíváme, co se hodí do písčitých zahrad.

„Postav dům, zasaď strom,“ říká staré moudré přísloví. Pokud už máte jeho první část za sebou a chystáte se splnit i svou zahradnickou povinnost, nenechte se unést sadařskou vášní. Takový nesprávně zasazený malý ořešák by vám totiž mohl za pár let vaše rodinné sídlo přestěhovat k sousedům…

Symbolem nadcházejícího jara je měsíc březen. A přestože půdu ještě kryje sníh, v přírodě i zahradě jeho příchod hlásí spousta drobných znamení. Dny jsou delší, ráno nás probouzejí ptáci, kůra dřevin nabývá výrazných odstínů, trávník dostává zdravou barvu a květy v zahradách už nejsou takovou vzácností.

V pohádce O dvanácti měsíčkách posílala macecha Marušku pro kvetoucí fialky. Byl to symbol nemožného – květy ve sněhu. Existují však „zázračné“ rostliny, které kvetou i v zimních měsících. Jedním z těchto zázraků, který na zahrádce působí jako křehký klenot z pohádky, je čemeřice.

Zimní zahrada nemusí být po několik měsíců v roce zcela zbytečným pozemkem, přes který jen rychle přeběhnete do tepla. Neříkejte: „Vždyť tam nic není, pustíme si radši televizi.” Vyjděte ven aspoň na chvíli, udělá to dobře vašemu zdraví, a dokonce i to slaboučké zimní sluníčko je docela účinný lék na depresi.

Únor bílý – pole sílí. A nejen pole. Přestože to na první pohled nevypadá a zahradu stále zdobí bílé čepice, tento měsíc se už začíná probouzet ze zimního spánku. Navíc je to doba významných změn počasí – v noci může teplota klesnout hodně pod bod mrazu a za slunečného poledne už může být docela teplo.

Zahrada posetá barevnými květy vypadá po šedivé zimě jako zázrak. Poděkovat za něj můžete těm nejstatečnějším – sněženkám, bledulím a krokusům.

V lednu vás na zahradě nečeká mnoho práce. Z kmenů a silnějších větví můžete odstraňovat mech, lišejník a starou odlupující se borku nebo odřezávat poškozené a suché větve. Také kontrolujte kryty choulostivějších rostlin, úvazky mladých stromků, které mohl povolit vítr. A pak se věnujte plánování nové sezony.

Leden je posledním měsícem, kdy by si zahradníci měli užít sladkou nečinnost. Ti línější možná své zahradě prospějí víc než ti, kteří chvilku neposedí a chtějí pořád něco dělat. Jestliže vám tedy povánoční čas skutečně nedá „spát“ a zimní sporty vaši činorodost neuspokojí, poradíme vám, na co můžete zaměřit svou „zahradnickou“ pozornost.

Studené počasí zbavilo listí i ty nejzatvrzelejší opadavé listnáče, trvalky dokvetly a jejich nať spálil mráz, také záhony spí pod peřinkou z chvojí. Ovšem pokud je vaše zahrada správně založená, máte se na co dívat i během zimy – nejzajímavější jsou přitom stálezelené rostliny.

Pod bílou pokrývkou se zahrada mění v pohádkovou říši. Aby se také na jaře probudila ze zimního spánku v celé své kráse, připravte ji na tuhé mrazy. A protože se blíží Vánoce, nezapomeňte ji vyzdobit. Popusťte přitom uzdu své fantazii – světýlka, lampičky, lampiony, barvy a ozdoby vám pomohou vykouzlit tu pravou snovou atmosféru.

Koncem října se zahrada neskutečně promění. listí nejprve lehce zežloutne, a pak dostane odstíny a barvy podle svého druhu – některé zezlátne, jiné zčervená. Nakonec ale všechny odumřelé listy zhnědnou a většina jich opadá.

Některé zahrady na podzim zesmutní, letní květy odkvetou a najednou při pohledu na opuštěný bazén s ledovou vodou naskakuje husí kůže a vzorný živý plot z tújí působí spíše hřbitovně. Náladu nezachrání ani truhlíky s posledními pelargoniemi. Je tu prostě nevlídno. Naopak jinde s podzimem zazáří barevné listy, s každým závanem větru se spustí žlutočervená chumelenice a musíte si pospíšit potěšit se podzimní úrodou mnoha nejrůznějších plodů a kuliček, než vám je oďobají veselí opeřenci.

Pod slovy „užitková zahrada“ si stále ještě mnoho lidí představí jabloně, řádky brambor a cibule, zablácené holínky, skřípající kolečko a rozviklaný rýč. Obraz vesnických stavení s nevábně vyhlížejícími zahradami, shluky nejrůznějších budek a kůlen či šmoulí domečky městských zahrádkářských kolonií se však pomalu a jistě mění na okrasné zahrady s hezky uspořádaným záhonem bylinek, léčivých rostlin, plodové a listové zeleniny.

Na každé zahradě vzniká překvapivě velké množství organického odpadu, se kterým si často nevíme rady. Dáme-li je do popelnice, zbavujeme se cenného daru přírody. Mnohem užitečnější je vybudování kompostu, označovaného někdy jako „srdce zahrady“, protože plynule udržuje nebo dokonce zvyšuje úrodnost půdy.

Řeknete-li Pražanovi „Chodov“, představí si betonovou džungli panelového sídliště. Ale i tady zůstala enkláva starší zástavby, která se krčí ve stínu betonových kolosů a žije svým vlastním životem. Kolem rodinných domků jsou zahrádky, které jsou pro jejich majitele možná cennější než pro obyvatele zahradních čtvrtí.

Gladioly byly oblíbené již ve starověku. Kytice divokých mečíků jsou patrné na freskách v Pompejích. Název Gladiolus je odvozený od latinského slova gladius (meč) a vztahuje se k mečovitému tvaru listů. V Římě prý dostávali vítězní gladiátoři nádherné kytice gladiol, proto se v některých zemích před obtížným úkolem používá rčení „smrt, nebo gladioly“.

Na jaře bývá všude spousta žluté – kvetou podběly, narcisy, později louky plné pampelišek. Konec léta bývá jiný. V přírodě se v tuto dobu objevuje řada květin v tónech odvozených od fialové – purpurová, růžovofialová, modrofialová. Jako by se v barvách květů odrážela hluboká podzimní noc.